0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Vysvětlení ELOHIM , bohové

 

Elóhím I

Elóhím, bůh či bohové?

K nejpoužívanějším slovům v Hebrejské Bibli patří , transkribované často jako elohim1_.gif (952 bytes), elohim či elóhím. Přesto dodnes nepanuje shoda, co pojem přesně znamená.

 

 

 

 

Elóhím je překládáno nejčastěji jako Bůh, God (viz Jména biblického boha) – tedy jednotným číslem. V překladech Bible pak čteme o jediném Bohu, což potvrzuje monoteistickou věrouku světových náboženství – judaismu, křesťanství i islámu.

Na druhé straně se lze setkat s názorem, že elóhím je množným číslem pojmu el (bůh) a musí být tedy překládáno vždy jako bohové. A nalezneme i překlady, dle kterých elóhím znamená i lidské soudce a vladaře či společnost Boha a andělů. Kdo má pravdu?

 

Morfologický plurál?

Elóhím má skutečně příponu hebrejského množného čísla (plural suffix)   -im . Slovníky nám potvrzují, že elóhím je morfologicky plurálem – množným číslem:
WTM[1] : 
TWOT[2] : 

Často se lze setkat s tvrzením, že elóhím je množným číslem slova el či eloah, která označují boha. El však není typicky hebrejským podstatným jménem, jejichž kořen většinou tvoří tři samohlásky (triconsonantal root). Pojmy el i elóhím byly do hebrejského slovníku převzaty a nelze na ně přesně vztahovat morfologická pravidla hebrejštiny.

To dokládá hned prvý biblický verš Genesis 1:1:

Sloveso bara – stvořit související s elóhím je dle morfologického slovníku ve 3. osobě  jednotného čísla:  elohim3.gif (1331 bytes)

Tedy „… elóhím stvořil…“ nikoliv „… elóhím stvořili…„. Je tedy zřejmý nesmysl překládat verš ve smyslu „Na počátku stvořil bohové nebe … „.

I když nese elóhím koncovku určující v hebrejštině množné číslo, evidentně vystupuje ve většině veršů ve smyslu čísla jednotného. To dokládá právě spojení elóhím se slovesy či přídavnými jmény v jednotném čísle.

Elóhím se částečně vymyká morfologickým pravidlům
staré hebrejštiny.
Přesný význam slova závisí na
gramatickém a významovém smyslu okolního textu.

Elóhím může znamenat boha, bohy či božstvo.

Elóhím = Bohové / Bůh / Božstvo (podle kontextu)

 

Původní smysl

Izraelité pojem el a elóhím převzali pravděpodobně od Kenaánců. V kanaánském Ugaritu byly nalezeny doklady o uctívání nejvyššího boha El. Byl otcem bohů, které v Ugaritu označovali pojmem ‚lhm. Zde je zřejmá spojitost s hebrejským elóhím.

Elóhím = Bůh

Na většině míst Hebrejské Bible se překladatelé shodují s významem elóhím ve smyslu Bůh. Stále se však diskutuje o tom, proč pisatelé biblických textů používali plurálního pojmu elóhím ve smyslu jednotného čísla namísto slova el. Existují tato zdůvodnění:

1. Elóhím = Bůh
a) Jedná se o pluralis majestatus. Autoři textů použili množného čísla, aby vyjádřili úctu k bohu podobně, jako se později vzdávala úcta panovníkům.
b) Jedná se o boží trojici. Autoři textů použili množného čísla, aby vyjádřili boží trojjedinost (Bůh otec, Bůh syn a Duch svatý). Toto dogma učí pouze katolická církev.
c) Jde o souhrn všeho božství (podobně jako hebrejsky živý = chaj ale život (souhrn všech živých) = chajjím (plurál) [8]
d) Božský plurál byl převzat od okolních kultur. [10]

2. Elóhím = Společenstvo Boží, tj. Bůh + Andělé
Autoři textů použili množného čísla, protože v pojmu zahrnuli kromě boha i společenství andělů či cherubů, boží dvořanstvo.

3. Elóhím = Soudcové
Pojem může prý přeneseně označovat i lidskou bytost, např. soudce a vladaře. Ve verši Exodus 22,27 překládá BKR elóhím slovem soudcové. S tímto názorem však souhlasí jen málo překladatelů. Např. CEP, KJV či LXX dávají přednost významu bohové a v řadě jiných překladů čteme o Bohu.

 

Elóhím = bohové

Občas je elóhím překládáno množným číslem. Ve verši Žalmy 82:1 se elóhím vyskytuje dvakrát. Jednou ve významu Bůh a podruhé v množném čísle, tedy bohové.

elohim4.gif (3810 bytes)

Sloveso „stát“ je v jednotném čísle:  
Elóhím je tedy překládán singulárem – „Bůh stojí …“. Další výskyt elóhím ve verši má však zřejmě význam plurálu, jak vyplývá z kontextu a zájmena „uprostřed“ – „uprostřed bohů„.

Chyby v překladech?

Při porovnáním různých překladů Hebrejské Bible lze nalézt značné rozdíly v chápání pojmu elóhím. Jedná se samozřejmě hlavně o verše, kdy smysl textu ukazuje na bohy v rozporu s monoteistickou tradicí.
Výše jsme uvedli případ spojení elóhím se slovesem v množném čísle. Zde jsou další případy:

Elóhím ve spojitosti se slovesným plurálem

 

Gen 20:13

 

CEP
Když mě bohové po odchodu z otcova domu nechali bloudit, řekl jsem jí: »Prokazuj mi toto milosrdenství: na každém místě, kam přijdeme, říkej o mně, že jsem tvůj bratr«.“

BKR
Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého, abych pohostinu bydlil, tedy řekl jsem jí: Toto mi dobrodiní učiníš: Na každém místě, kamž půjdeme, prav o mně: Bratr můj jest.

 

Sloveso putovat, bloudit spojené s elóhím je v množném čísle: 

Překlad CEP tedy volí plurál – bohové. BKR však trvá na jednotném čísle. Gramaticky přesnější je zřejmě překlad CEP. Nastává však teologický problém s bohy, kteří Abraháma nechali bloudit resp. vyvedli z domu. Někteří vykladači Písma vysvětlují, že Abrahám mluvil k Abímelekovi o bozích proto, že ten vyznával polyteismus. Ve skutečnosti to však byl prý pouze Hospodin – Yhwh ( jak o tom píše Genesis 24:7), kdo vyvedl Abraháma z domu jeho otce.[5] Varianta, že Abraháma vyvedli z domu bohové a jedním z nich byl Yhwh, je samozřejmě věroučně nepřijatelná.

V Bibli nalezneme i další pasáže, ve kterých je pojem elóhím přímo propojen se slovesem v množném čísle.[3] Přesto v překladech čteme o Bohu a ne o bozích.

 

Gen 35:7 elohim6.gif (6015 bytes)Sloveso zjevit se, související s elóhím, je dle morfologického slovníku ve 3. osobě množného čísla

Zde již předchozí vysvětlení (řeč určená vyznavači polyteismu) není možné aplikovat. Z hlediska monoteismu je problematické, aby se někomu zjevili bohové. Proto čteme “ … neboť se mu tam zjevil sám Bůh…“ i když gramaticky přesnější překlad hebrejského textu je „… zjevili se bohové (elóhím) „.

Pro zmínku o bozích však může existovat vysvětlení. V Kanaánu byla různá místa zasvěcena místním bohům a nesla i jejich jméno. Verše jsou pokusem vysvětlit původ názvu lokality Bet-el.  El Bet El označuje boha uctívaného v Bét-elu, což zřejmě nebyl Hospodin – Yhwh. Text je pozůstatkem polyteismu resp. henoteismu. V příběhu se Jákobovi při jeho útěku před Ezauem zjevil bůh Bét-elu. S dalším nejmenovaným bohem Jákob dokonce zápolil (Gen 32:29). A protože bůh Bét-elu patřil k mnoha bohům uctívaných v Kanaánu, mohl autor Genesis 35:7 psát záměrně o zjevení bohů.

 

2. Sam 7:23

CEP
Kdo je jako tvůj lid, jako Izrael, jediný pronárod na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid, a tak si učinil jméno! Vykonal jsi pro něj veliké a hrozné věci, pro svou zemi, před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta, z pronárodů, z jeho bohů.

BKR
Kdo tedy jest jako lid tvůj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bůh šel, aby jej sobě vykoupil za lid, a dobyl sobě jména, a učinil tobě, ó Izraeli, tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé, před oblíčejem lidu svého, kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohů jejich?

 

 Sloveso jít, přijít je v množném čísle 
Neměli bychom překládat
“ … bohové přišli / šli… „?

 

 

Psa 58:12 (58:11)

 

CEP
A lidé si řeknou: „Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná.
BKR
Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.

 

Sloveso soudit, trestat je v množném čísle 
Tedy … bohové soudí… ?

Bůh nebo bohové? Pro některé z výše uvedených příkladů může existovat vysvětlení, které posune význam elohím zpět k singuláru. A to i přes spojení elóhím se slovesem v množném čísle.
Podle N. Gordona[5]  se jedná o gramatický jev zvaný přitažení (attraction). Přípona množného čísla –im ve slově elóhím přebije jeho singulární význam. Sloveso pak získá množné číslo.
Otázkou zůstává, proč k přitažení sloves do plurálu došlo jen u výše uvedených veršů a jinde ne. V naprosté většině případů je totiž elohím spojen se slovesem v jednotném čísle. Proč by právě u výše uvedených veršů užili autoři ojedinělý gramatický jev?
Elóhím ve spojitosti s plurálem přídavného jména:

 

Jozue 24:19

CEP
Tu řekl Jozue lidu: „Nebudete moci sloužit Hospodinu, neboť on je Bůh svatý. Je to Bůh žárlivý, nepromine vám vaše nevěrnosti a hříchy.

BKR
I řekl Jozue lidu: Nebudete moci sloužiti Hospodinu, nebo Bůh svatý jest, Bůh silný horlivý jest, nesnese nepravostí vašich a hříchů vašich.

Přídavné jméno svatý je v množném čísle: 
Máme tedy číst „… Elóhím svatí …“ ? Překlad by zněl „ …(on patří k) bohům svatým… „. To však odporuje víře v jediného boha.

 

Elóhím ve spojitosti s plurálem zájmena:

…… bude doplněno …….

 

 

Někteří překladatelé Starého zákona volí jednotné číslo Bůh i tam, kde je v předloze (např. referenční vydání Hebrejské Bible BHS[4] ) použito pojmu elóhím v gramatickém kontextu množného čísla. Zřejmě se dopouštějí chyby. Jistou roli zde přirozeně může hrát monoteistický postoj překladatelů. Aby zmínku o bozích obešli, upřednostňují překlad výkladový před literárním. Při něm je možné nakládat s původním textem volněji, podle subjektivního chápání významového kontextu celé Bible.

 

Ranné uctívání Yahweho nevylučovalo víru v existenci jiných bohů. Tak, jako jiné národy věřily v existenci Yahweho (1Sa 4:8, 2Ki17:27), tak také Izraelité nezpochybňovali pravost jiných bohů (Jud11:24, Nu21:29, Mic4:5). Dřívější víru v Yahweho lze označit spíše jako monolatristickou či henoteistickou, než monoteistickou.[7] O tom všem více v dalších článcích.

Klíč k vysvětlení pojmu elóhím lze hledat v předbiblických textech, tedy v širším kontextu, než je Bible samotná. Jedním z badatelů, kteří si to uvědomují, je i J. Burnett. Uvádíme odkaz na recenzi jeho knihy A reassessment of Biblical Elohim [6]. O tom všem budeme psát v dalších pokračováních tématu.

Pokračování  – Henoteismus v Bibli.

 


[1] Westminster Theological Seminary. WTM, JDP – Groves-Wheeler Westminster Morphology and Lemma Database (Westminster Electronic Morphology of BHS)1991- 2001 (release 3.5)
V elektronické formě viz.
[9].
[2] R. Laird Harris, Gleason L. Archer Jr., Bruce K. Waltke. TWOT – The Theological Wordbook of the Old Testament. Moody Press of Chicago, Illinois, 1980.
V elektronické formě viz.
[9].
[3] Heiser, Michael, S. SitchinIsWrong.com.
www.sitchiniswrong.com/Elohim.pdf
[4] Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible Society).1966 – 1990. Hebrew Old Testament (4th ed) – Biblia Hebraica Stuttgartensia. Edited by K. Elliger and W. Rudoph of the Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart, Fourth Corrected Edition. V elektronické formě viz.(b1). /BHS/
[5] Gordom Nehemia. Elohim: Plurality and „Attraction“ part 3.
www.israelofgod.org/elohim3.htm
[6] Burnett, J. A reassessment of Biblical Elohim – www.arts.ualberta.ca/JHS/reviews/review031.htm
[7] International Standard Bible Encyclopedia – GOD Bible Study.
www.reference-guides.com/isbe/G/GOD/ (odst. 4 a)
[8] Desatero Božích slov. olam.cz/aktuality/liberalni_unie/studie/asret_hadivrot.html
[9] BibleWorks, LCC. BibleWorks 5.0 .020w. Hermeneutika Computer Bible Research software. 2001. www.bibleworks.com
[10] Toorn, Willem. Dictionary of Deities and Demons in the Bible. Boston. 1999

 

 

Vytvořeno: 25. 02. 2006

 

 

Elóhím II.

Henoteismus v Bibli, společenství elóhím

Encyklopedie Diderot[1] :

 

monoteismus, přesvědčení, že je jediný Bůh, a uctívání tohoto jediného Boha. Monoteismus zastávají zejm. judaismus, křesťanství a islám, tendence k němu lze najít i v náboženstvích neteistických či polyteistických. Křesťanský monoteismus mluví o Bohu jediném, leč v Trojici Boží: Otec je Bůh, Syn je Bůh a Duch svatý je Bůh a spolu je to jediný Bůh. Předstupněm monoteismu je henoteismus. Opak polyteismus.henoteismus, náboženské pojetí, které připouští, že je mnoho bohů, ale jediného boha ctí. Může to být lokální kult v kontextu státního či národního panteonu. Uctívaný bůh zastupuje všechny bohy, popř. je jejich otcem, nebo různí bohové jsou jen vnější projevy jediného skrytého Boha.

 

Ukázali jsme si, že v Hebrejské Bibli  je pojem elohim_.gif (1152 bytes) ,
transkribovaný jako elohim1_.gif (952 bytes) morfologicky plurálem, množným číslem pojmu „El“ – Bůh. Elóhím může vyjadřovat pluralitu (bohové), singularitu (Bůh) nebo singularitu ve které je skryta pluralita (božstvo)- to závisí na kontextu.

Pro mnohé však může být překvapením již fakt, že v Hebrejské Bibli (viz např. referenční vydání  BHS[3] ) se píše o bozích. Vždyť toto dílo je základem monoteistických náboženství, judaismu i křesťanství.

Theistická evoluce

Řada náboženství procházela vývojem od polyteismu směrem k monoteismu. Přechodným stavem byl henoteismus, kdy byla uznávána existence více bohů, pouze jeden z nich však byl svrchovaným vládcem. A někdy došlo i k vývoji opačnému. henoteismus či monoteismus přecházel k uctívání více bohů. Samotné dělení náboženství na monoteistická či polyteistická však pochází až z novověku, dříve takovéto striktní dělení neexistovalo.[4] Hranice mezi teismy byly mnohdy velice nezřetelné.

K pokusu o zavedení monoteistického náboženství došlo již ve 14. stol. př.n.l. v Egyptě za vlády Amenhotepa IV. Uctívání jediného boha Atona však nemělo dlouhého trvání. O několik set let později se zrodilo další monoteistické náboženství – judaismus.

Víra v jediného boha, Yahweho, prošla stejně jako řada ostatních náboženství přirozenou theistickou evolucí. Uctívání mnoha bohů se přibližně od konce 1.tisíciletí př.n.l. přerodilo do henoteismu. Později začal být uctíván jediný bůh Yahweh a ostatní bohové postupně zapomenuti. Judaistické náboženství se objevilo v polovině 1.tisíciletí př.n.l. Monoteizmus ve formě státního náboženství vznikl nejdříve v období Judského království, na přelomu 7. a 6. stol. př.n.l.

Judaismus položil základy monoteistickému křesťanství. V něm se však časem vyprofilovalo učení o trojjedinosti, kteří někteří křesťané (unitarianismus) odmítají jako odklon od monoteismu.

Biblický henoteismus

Texty, později zahrnuté do Hebrejské Bible, vznikaly v průběhu mnoha staletí a logicky v sobě odrážejí i vývoj lidské víry v bohy a Boha, od polyteismu přes henoteismus až k monoteismu. Finální redakci textů hebrejského kánonu prováděli horliví monoteisté. Přesto v textech můžeme nalézt řadu pozůstatků henoteistické víry.

O polyteistických kořenech, ze kterých vyrůstal Judaismus a v jejichž kontextu vznikaly i nejstarší biblické texty, píše zajímavě Richley H.Crapo na stránkách „An Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures“.[5]

R.H.Crapo vysvětluje, proč je v Hebrejské Bibli místy používáno plurálu elohím pro vyjádření singuláru, když pro jednotné číslo existuje jinde v textu jednoznačný pojem El či Yahweh. Dále volně přeloženo a zkráceno:

Dříve, před vznikem prvních textů Bible, semitské náboženství Středního východu rozlišovalo mezi bohem El, někdy nazývaným Bull El (býk – symbol síly, plodnosti) jako Otcem bohů a Velkým či Svatým shromážděním (Great Assembly, Divine Council) ostatních bohů, dětí boha El. Bůh El byl považován za zdroj všeho ostatního. Později bylo jeho jméno převzato i do hebrejského náboženství pro vyjádření Nejvyššího Boha. Pojmu El však začalo být zhruba od 1.tisíciletí př.n.l. používáno i obecně k vyjádření jakéhokoliv boha. Hebrejci uznávali existenci většího počtu bohů jiných národů, svého Boha Izraele jim však nadřadili. Pojmu El začalo být užíváno obecně jako titulu „bůh“. A Nejvyšší Bůh byl jmenován jako Elyon.Princip Svatého shromáždění (Divine Council) pochází ze sumerského panteonu:
Sumerský bůh An a jeho žena Ninhursag byli prapředky ostatních bohů. Jejich děti-bohové vytvořili člověka, každý byl odpovědný za určitou oblast života a stali se např.i patrony sumerských měst. Tito bohové první generace tvořící Shromáždění bohů (Assembly of the Gods) byli označováni jako Anannuki (Anunnaki). Jejich vůdcem byl bůh Enlil.

Sumerský panteon si vypůjčili i jeho severní sousedé, semitské národy. Bohy si pojmenovali po svém, základní rozdělení na Nejvyššího božského prapředka a skupinu ostatních bohů však zůstalo zachováno. Nejednotnost panovala v tom, kdo by měl být oním nejvyšším bohem. Babylóňané považovali své bohy Elohim za děti nejvyššího boha El. Vůdcem bohů elohim se stal Elův syn Marduk. Kanaánci, sousedé a političtí protivníci Hebrejců, tohoto nejvyššího boha nazývali jednoduše Pán či Baal ale jeho skutečné avšak tajné jméno bylo Hadu či Hadad. Soupeřem tomuto bohu vládnoucímu ostatním bohům byl Yamm jehož osobním jméno bylo Yaw či Yawu. Podobně i Hebrejci považovali jméno svého nejvyššího boha za tak posvátné aby nebylo vyslovováno ale pouze psáno – Yahweh. Oslovovali ho „Pane“ (adonai, baal). Ačkoliv byli Kanaánci a Hebrejci nepřáteli, uctívali pravděpodobně stejného boha, i když ho jmenovali různě – jedni jako Baal a druzí Yahweh.

Hebrejský nejvyšší bůh Yahweh byl tedy synem boha El. Tomu odpovídá verš KTU 1.1 IV 14 ugaritského textu: [a]

sm . bny . yw . ilt
překládáno jako
Jméno syna boha, Yahweh„.
Hierarchii
El (Elyon) >> Yahweh >> ostatní bohové
názorně ukazuje např. verš Deuteronomium 32:8-9:

Když Elyon přiděloval národům,
když rozsazoval lidstvo,
stanovil hranice lidu podle počtu bohů/synů boha.
Yahweho (Pánovým) podílem je jeho lid,
Jákob jeho vyměřeným dílem.

V hebrejském podání Yahweh vládnul ostatním dětem boha El. Jeho vedoucí postavení je mnohokrát připomínáno v další knize Hebrejské Bible –  Žalmy (Psalms), např. ve verši Žalm 86:8 či Žalm 89.

Možná vás překvapí výše uváděný překlad verše Deuteronomium 32:8-9, který neodpovídá obecně známým českým překladům Starého zákona. Rozpor tkví v tom, podle koho ustanovil Elyon (Nejvyšší Bůh) hranice národům :

Hebrejský zdroj (WTT):
Hranice byly ustanoveny podle počtu synů Izraele.

Řecký zdroj (LXT):
Hranice byly ustanoveny podle počtu synů či poslů božích.

Svitky od Mrtvého moře (DSS):
Hranice byly ustanoveny podle počtu synů boha.

NLT v poznámkách uvádí:
NLT_Deu32_8.gif (3201 bytes)

Překlady se tedy liší:
… podle počtu synů Izraele – viz.např. BKR, CEP, KJV, NKI, TNK, YLT, NAU, NIV…
… podle počtu božích synů či poslů – viz.např. ESV, NAB, NJB, NLT, RSV…
… podle počtu bohů: – viz. např. QBE, NRS

Podle Výkladu ke starému zákonu, str. 577 je ustanovení hranic podle bohů či synů božích obsaženo nejen v Septuagintě (LXT) ale i v kumránském zlomku Dt ze 4. jeskyně. Považujeme tedy toto čtení za původní. Později, pravděpodobně z věroučných důvodů, mohlo být nahrazeno ustanovením hranic podle počtu „synů Izraele“. Pokud se budeme řídit hermeneutickou zásadou o nejtěžším čtení, můžeme za nejpůvodnější považovat hebrejský text ze svitků od Mrtvého moře (DSS). Překlad uvádíme:[7]

Uvádíme i další překlad New Revised Standard Version Bible:[8]

Můžeme tedy potvrdit, že podle co možná nejpůvodnějšího sdělení obsaženém v knize Deuteronomium 32:8 Hebrejské Bible, Elyon (Nejvyšší) ustanovil hranice národům podle počtu bohů resp. podle počtu synů Boha. Více viz rozbor Deuteronomium 32:8 (PDF)

 

Podívejme se i na další biblické verše, týkající se hierarchie bohů:

 

Žalm 86:8  
elohim9.gif (3104 bytes)Verš dává smysl, pokud pisatel věřil v existenci většího počtu bohů, z nichž za nejvyššího považoval svého „Adónáj“.

Žalm 89:6-8
elohim8.gif (5325 bytes)

Kromě zmiňovaného shromáždění synů boha El (kruh či shromáždění „svatých“ či v některých překladech přímo „shromáždění bohů“) je tento verš zajímavý ještě něčím… že by zde byl oddělován El (nejvyšší Bůh) a YHWH (Hospodin)?

A kdo byli ti ostatní „elohim“? Kolik jich bylo, kde se setkávali, měli také svá jména? O tom v dalších kapitolách.

Pokračování – Jména elóhím

 

[a] Myšlenka, že se v textu píše o  Yahwem jako synovi boha Ele je pro některé překladatele těžko akceptovatelná. Proto tvrdí, že v ugaritském textu je chyba (místo YW prý mělo být psáno YM. W…). Jiní překládají YW. ILT jako „pán bohů“ aby se vyhnuli zmínce o Yahwem (viz. Stehlík [6]).

[1] DIDEROT s.r.o. 2002. Encyklopedie Diderot 2002 na CD ROM, čtvrtá, aktualizovaná a doplněná elektronická encyklopedie, verze 2.03
[2]  BibleWorks – program pro biblickou konkordanci a morfologickou analýzu
www.bibleworks.com
[3] Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible Society).1966 – 1990. Hebrew Old Testament (4th ed) – Biblia Hebraica Stuttgartensia. Edited by K. Elliger and W. Rudoph of the Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart, Fourth Corrected Edition. V elektronické formě viz.[2]. /BHS/
[4] Burnett, J. A reassessment of Biblical Elohim 
www.arts.ualberta.ca/JHS/reviews/review031.htm
[5] Crapo Richley H. An Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures.  Background: religion in the Ancient Semitic World.
cc.usu.edu/~fath6/bible.htm
[6] Stehlík Ondřej. Ugaritské náboženské texty. Vyšehrad.
ISBN 80-7021-587-9
[7] QBE – Martin Abegg, Peter Flint, Eugene Ulrich. The Dead Sea Scrolls Bible. The Oldest Known Bible Translated for the First Time into English. New York: HarperOne. 1999
[8] NRS – New Revised Standard Version Bible. Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the United States of America. 1989.

 

Aktualizováno: 16.10.2016

 

[Akt. známka: 2,50 / Počet hlasů: 2] 

| Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 15. 03. 2006 | Aktualizováno: 00. 00. 0000 | 27767 přečtení | Počet komentářů: 157 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

Elóhím III.

Jména elóhím

 

CEP[5], Žalmy 136:2

Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné.

 

Dle prastarých tradic Blízkého východu nejvyšší bůh El zplodil syny – další bohy. Ti tvořili společenství bohů (angl. Divine Council, Divine Assesment). Vůdcem a nejvyšším bohem mohl být pouze jeden a v božím společenství panovala jistá rivalita. Každé náboženství si představovalo „svého boha“ jako toho nejvýše postaveného, nejmocnějšího, krále všech ostatních elóhím.

Hebrejci za vůdce všech elóhím považovali svého Pána (Adónáj)
jehož jméno zapisovali jako yhwh_.gif (967 bytes) – YHWH a které mnozí čtou jako Yahweh.
Jaká jména však nesli ostatní elóhím?

 

Tituly bohů v Bibli

Podle některých badatelů lze v Hebrejské bibli nalézt tituly bohů, kteří byli dříve uctíváni vedle Yahweho[3].

Uveďme příklady:

El Bet el Bůh z Bet-elu Gen 31:13; 35:7
El Olam Bůh věčný Gen 21:33
El Roi Bůh vidění Gen 16:13
El Elyon Bůh nejvyšší Gen 14:18
El Saddai Bůh hor Gen 17:1

Albrecht Alt[4] tvrdí, že uvedené tituly patřily bohům uctívaným Izraelity. Později, v rámci zavádění monoteismu,  byly přisouzeny jedinému nejvyššímu Yahwemu.

Elóhím a nebesa

Richley H. Crapo (viz předchozí kapitola) na svých stránkách „An Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures[1] upozorňuje na dílo Ness Lester „Astrology and Judaism in Late Antiqity„. Dle autora měl každý z elóhím přiřazeno na nebi jedno těleso či nebeský děj:

elóhím nebeské těleso/děj
Yahweh  Jupiter (Saturn[2])
Helel Venuše
Shemesh (Shamash)    Slunce
Yareah (Yarik, Yarikh)     Měsíc
Shahar svítání
atd.

 

Obsazení kruhu bohů nebylo neměnné. Např. Helel (Helal) byl ze společenství vyhoštěn za svůj pokus o uchvácení moci. O Helelovi, nosiči pochodně či světlonoši a synovi Shahara, se píše např. ve verši Izajáš 14:12 (PDF,115kB):

helel.gif (3972 bytes)

helel1.gif (4720 bytes)

Píše se zde o synovi Svítání , „ben šáhar“, „son of Dawn“. Se svítáním byl spojen bůh Shahar. A syn Shaharův – Helel, světlonoš, není nikdo jiný než náš známý Lucifer. Byl spojen s „denní hvězdou“, jitřenkou, Venuší. Helel v textu představuje metaforu babylónského krále Nabukadnessara. K veršům se ještě vrátíme, lze z nich vyčíst mnoho zajímavého.

 

Postupně začalo být veškeré uctívání směrováno stále více a více k Yahwemu. Zhruba od konce 1. tisíciletí př. n. l. se zřízením státního kultu Yahweho se polyteismus přetransformoval do henoteismu. Ostatní bohové byli stále silněji podřizováni Yahwemu a jejich význam pro životy věřících postupně upadal. Otec bohů El a jehosynové byli zařazeni na nižší příčky panteonu, jako pomocníci či nepřátele nejvyššího boha Yahweho. YHWH začal být uctíván jako jediný bůh a ostatní zatlačeni do pozadí, dokud nevymizeli z myslí lidí.

Pokračování – Místo setkávání elóhím

 


[1] Crapo Richley H. An Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures.  Background: religion in the Ancient Semitic World. cc.usu.edu/~fath6/bible.htm
[2]  Encyclopedic Theosphical Glossary – heslo Jehovah. www.theosociety.org/pasadena/etgloss/ja-jz.htm
[3] Hebrew Henotheism. www.class.uidaho.edu/ngier/henoteism.htm
[4] Albrecht Alt. Essays on Old Testament History and Religion
[5] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.  Jinak také Český ekumenický překlad – CEP.

 

 

Vytvořeno: 15. 01. 2006

Elóhím IV.

Místo setkávání elóhím

Lidé Blízkého východu věřili, že se bohové setkávají na hoře Saphon (Zaphon). Tato hora byla uctívána podobně jako starořecký Olymp.
Zaphon zaphon2_.gif (977 bytes) transkribovaný jako zaphon3_.gif (933 bytes) je pravděpodobně zmíněn ve verši Izajáš 14:13 (PDF,137 kB):

zaphon.gif (4912 bytes)

Dva modernější anglické překlady:
zaphon1.gif (4431 bytes)

A další překlad uvádí horu Zaphon v poznámce:
zaphon5.gif (3589 bytes)

Český překlad CEP[1]  považujeme za nepřesný, v závorkách jsme alespoň upozornili na přesnější význam původního textu BHS[2] :

zaphon4.gif (3593 bytes)

Pisatel těchto veršů byl tedy obeznámen s vírou v setkávání bohů na hoře Saphon i s tím, že zde může mít svůj trůn sám nejvyšší vládce elóhím.

 

Hora Saphon (angl. také Mt. Zephon), dnes Mt. Casius , leží severně od Ugaritu, prastarého kanaánského města (13. -14. stol. př. n. l.) v severní Palestině. saphon.jpg (14302 bytes)
Obr. Mount Saphon, Jebel el-Agra (Sýrie). Převzato z http://itw.sewanee.edu/Huber/hosea/sld009.htm

Později začal být YHWH spojován s horou Sijón (angl. Mount Zion). Skalní pevnost na vrcholku Zionu obsadil král David a vybudoval zde „město Davidovo“. Dnes se zde rozkládá část Jeruzaléma. Hora Sijón je poprvé zmiňována v 2 Sam 5:7 a postupně na ni byla více a více upírána pozornost  – možná i jako protiváha ke starší tradici hory Zaphon?

sion1.gif (3867 bytes)

sion.gif (4343 bytes)

 

Pokračování – Partnerské dvojice elóhím

 


[1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. 1984.  Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě viz.[3]
[2]  Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible Society).1966 – 1990. Hebrew Old Testament (4th ed) – Biblia Hebraica Stuttgartensia. Edited by K. Elliger and W. Rudoph of the Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart, Fourth Corrected Edition. /BHS/. V elektronické formě viz.[3]
[3] BibleWorks – program pro biblickou konkordanci a morfologickou analýzu
www.bibleworks.com

 

Vytvořeno: 04. 04. 2004

Elóhím V.

Partnerské dvojice elóhím

 

Nejvyšší bůh El zplodil syny, další bohy – elóhím. Narodili se elóhím z lůna matky a měl tedy El partnerku? A měli později své manželky i ostatní elóhím a tedy i Yahweh, nejmocnější bůh hebrejského panteonu?

Podívejme se, co o tom píše Richley H. Crapo na svých stránkách „An Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures„, v článku Background: religion in the Ancient Semitic World.[1]

Volně upraveno a zkráceno:

Podle nejstaršího semitského panteonu, tak jak se nám zachoval v akkadských textech, byli rodiči ostatních bohů El a jeho žena Asherah. Bohyni Asherah byly zasvěceny severní vody Perského zálivu.Přibližně po roce 1000 př. n. l. již přestala být  manželka boha El spojována s jejím původním semitským jménem. Pojem asherah začal být používán jako obecné označení bohyň  a speciálně jako božích partnerek-manželek.

Partnerkou babylónského Marduka byla Ishtar, bohyně lásky, vášně a války.

Kanaánský Baal, jejich obdoba Marduka, měl za manželku Anat, mladičkou bohyni válek, která byla nazývána také Pannou.

Izraelský Yahweh v tomto směru nebyl výjimkou, jak ukazují např. dochované hebrejské nápisy či mimo-izraelské dokumenty z Palestiny. Yahweho žena v nich byla zmiňována coby „jeho asherah„.

Např. v sinajském Kuntillet `Ajrud byl nalezen nápis datovaný do období 850 – 750 let př. n. l.:

…žehnám ti skrze Yahweho Samarského
a skrze jeho asherah.
Ze stejného období pochází i text z `El Qom :
Uriyahu, král, dal zapsat toto.
Ať je požehnán Uriyahu skrze Yahweho,
a jeho nepřátelé ať jsou přemoženi skrze Yahweho asherah.
S. M. Olyan (1988) podává přesvědčivé argumenty o tom, že osobním jménem ženy Yahweho bylo Ashtoret.Yahwe s Ashtoret byli společně uctíváni minimálně do 3. století př. n. l., jak ukazuje Elefantinský papyr (angl. Elephantine Papyri). Zde se píše o Anath-Yahu, manželce Yahweho. Je překvapující, že jmény Anat a Athtoret  (ugaritský zápis bohyně Ashtoret) byla dříve označována i manželka Baalova.
V Baalově cyklu (angl. Baal Cycle), tabulce II, sloupci II, když Baal zajímá Yamma aby ho zabil, jej zastavuje bohyně Anat/Athtart:
Jeho pravou ruku Anat zadržuje,
jeho levou ruku Athtart zadržuje…
(pro zvýraznění děje je opakována
událost s obměnou jména jedné jediné bohyně)
To, že Anat i Athtart byla jedna a tatáž postava, ukazují i další prameny, ve kterých obě jména splývají:
Antit z BethShan
`Antart v Egyptě
Anatanta z Tanisu (Egypt, vláda Ramsese II)
`Anat – `Ashtart (pozdní Sýrie)
`Attar`atta (Řecko, Atargatis) v aramejštině
Do 3. stol. př. n. l. postupně mizela oddanost k bohyni Asherah. Proti jejímu uctívání začali vystupovat izraelští proroci. Uctívání bohyně judskými ženami odsoudil například prorok Jermiáš (viz reakce žen v Jeremiáš 44:16-18). O tom, že dříve byl obraz Asherah uctíván v Jeruzalémském chrámu společně s Yahwem a že jí byly obětovány jídlo, nápoje či koláče s jejím vypodobněním, je psáno ve verši Jeremiáš 44:19. Postupně však byla veškeré uctívání směrováno výhradně k Yahwemu a ostatní bohové včetně jeho manželky zatlačováni do pozadí, dokud nevymizeli z myslí lidí.

Tolik ze zajímavých stránek R. H. Crapo. Podívejme se blíže na konkrétní doklady o víře v existenci ženy Yahweho.

Písemné zmínky o partnerce Yahweho

Kuntillet Ajrud

Izraelský archeolog Ze`ev Meshel prozkoumával v říjnu 1975 až březnu 1976 lokalitu Kuntilled Ajrud sloužící mezi 9. až 7. století př. n. l. jako zastávka pouštních karavan. Odkryl zde jeden z nejdiskutovanějších nálezů v dějinách izraelské archeologie. Střepy dvou velkých nádob s kresbami a nápisy.

Nápisy obsahují nejstarší známý hebrejský dedikační (věnovací) nápis včetně božího jména YHWH. Nádoby pocházejí zhruba z roku 800 př. n. l.Prvý hebrejský nápis (Pithos A) zní:

brkt ‘tkm lyhwh sûmrn wl‘sûrth


Obr. Pithos A – kresba z Kuntillet Ajrud s hebrejským nápisem.

 

Přeložen do angličtiny zní[2]:

I bless you by Yahweh Shomron and
by his Asherah.

Žehnám ti skrze Yahweho Samarského a
skrze jeho Asherah.

 

Jiný překlad:

I bless you by Yahweh, our guardian,
and 
by his Asherah.

Žehnám ti skrze Yahweho, našeho ochránce,
a skrze jeho Asherah.

 

 

Druhá nádoba (Pithos B) obsahuje nápis:

I bless you by Yahweh of Teman,
and 
by his Asherah.


Žehnám ti skrze Yahweho Temanského,
a skrze jeho Asherah.

Khirbet el-Qom

William Dever objevil blízko Hebronu v lokalitě Khirbet el-Qom nápis na zdi hrobky. Je datován do rozmezí let 750 – 700 př. n. l. a přeložen znalcem starodávných nápisů, André Lemaire[2] jako:

Blessed be Uriyahu by Yahweh
and 
by his asherah;
from his enemies he saved him!

 

Překlad Ziony Zevit z University of Judaism zní:

May Uriyahu be blessed by Yahweh
my guardian and 
by his Asherah.
Save him.

Buď požehnán Uriyahu skrze Yahweho
mého ochránce a skrze jeho Asherah.
Ochraň jej.

 

 

 

A například Judith Hadley ve své studii The Cult of Asherah in Ancient Israel and Judah: Evidence for  a Hebrew Goddess překládá:

Blessed by Uriyahu by Yahweh
for  from his enemies 
by his (YHWH`s) asherah
he (YHWH) has saved him.
Ať je požehnán Uriyahu skrze Yahweho,
a ať ho chrání skrze jeho (Yahweho) asherah,
před nepřáteli.

 

Obr. Hebrejský nápis “Blessed… by Yahweh … and by his asherah” na stěně hrobky.[3]

Formule „Blessed by Yahweh and by his asherah.“ tedy „Požehnán Yahwem a jeho ženou/družkou/ašérou“ na zdi hrobky byla v 8. stol. př. n. l. stejně populární, jako naše „Odpočívej v pokoji“.[3] Více v článku YHWH – nejstarší nápisy.

V Hebrejské Bibli můžeme nalézt 40 odkazů na bohyni Asherah a její kult[2] . Většina z nich pochází ze zdrojů deuteronomních. Zmínky o Asherah jsou spojeny s kultem dřevěných stél či jiných dřevěných objektů  i s uctíváním živých stromů. Viz Bohyně-asherah a její kult.

 

 


[1] Crapo Richley H. An Antropologist Looks at the Judeo-Christian Scriptures.  Background: religion in the Ancient Semitic World.
cc.usu.edu/~fath6/bible.htm
[2]  „Official religion and Popular religion in Pre-Exilic Ancient Israel“, http://itp.lcc.whecn.edu/bibint2/articles/berlinerblau5.htm
[3] Lemaire André. Who or What Was Yahweh’s Asherah? Startling new inscriptions from two different sites reopen the debate about the meaning of asherah. Biblical Archaeology Society. 1984. www.basarchive.org

 

 

Vytvořeno: 01. 07. 2006

 

Zdroj: http://myty.cz/view.php?nazevclanku=elohim-v-partnerske-dvojice-elohim&cisloclanku=2006070004

 

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This