0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Výměna lidské duše za fyzického života skutečně existuje!

Lidská duše je nesmrtelná [3, 8, 12, 13], jejím pracovištěm je lidský mozek a má strukturu podobnou struktuře protonace. Její frekvence však odpovídá frekvenci Kristovy informační sítě (opravené a z části rekonstruované informační pole Země), to znamená 10110 Hz. Energie této duše činí 7 J, její stvořitelská a transportní velikost je 10-3 m a ekvivalentní hmotnost cca 10-16 kg.

Pro lidské duše platí spirituální energetická konstanta, která navazuje na vysokoenergetickou konstantu 0,133 h od frekvence 10100 Hz výše. Lidská duše je vázaná k lidskému tělu fluidem oduší, které je tvořeno neutrálními sytony S(0) o průměrném počtu 145 000 S(0)/člověk. Lidská duše je stvořena Duchem Svatým v energetickém poli frekvence 10226 Hz současně s početím nového člověka. Příslušný genom je stvořen ihned po stvoření této duše a stává se součástí Kristovy informační sítě Země, přičemž zahrnuje dědičnost od rodičů a jejich předchůdců. Stvořená duše je ihned transportována frekvenčním polem 1065 Hz za doprovodu příslušného anděla strážného. Ten zůstává s novým tělem od početí až do okamžiku, kdy duše opouští své tělo a je jím přiváděna před Boží soud, který se uskuteční do pěti dnů po skončení života. Podkladem pro tento soud jsou informace uložené v protonaci, tzv. duševědomí [3] (kniha života [2]), zahrnující všechny myšlenky, řeči a skutky zemřelého jedince. Dle jejich závažnosti a míry negativity (hříchy proti Bohu, sobě, člověku a společnosti) je Bohem rozhodnuto o dalším osudu duše a jejím umístění patrného ze snížení její frekvence, energie a ekvivalentní hmotnosti:

Místo

Frekvence

Energie

Ekvivalentní

hmotnost

Lokalita

Božský Jerusalem

10110 Hz

7 J

10-15,7 kg

8. dimense LSV

Lehký očistec

10108 Hz

5,5 J

10-16,8 kg

galaxie, RTG. hvězdy

Střední očistec

10106 Hz

3,5 J

10-17,6 kg

obří MASARY, KVASARY

Těžký očistec

10104 Hz

2.5 J

10-18,3 kg

7. dimenze LSV

Peklo

10100 Hz

2 J

10-19,05 kg

VČD a obří MASARY

V průběhu lidského života nemá duše přístup do protonace a i tím do svého vědomí. Po opuštění těla tuto schopnost získá a trvale vnímá své dobré i špatné činy z pozemského života obsažené v protonaci. (V okamžiku smrti se tak člověku promítne celý jeho život obsažený ve vědomí duše v protonaci, která je ihned zpřístupněna jeho duši.).

Lidská duše obsahuje tyto základní mohutnosti: Vegetativní (metabolismus, růst, plození a další základní funkce těla), smyslovou, rozumovou a volní (činnost projevující se vůlí). Svědomí člověka, které je přímo od Boha vázáno na duši, ovlivňuje činnost duše, ale rozum, zmítaný smyslovostí a z části dědičností, může zatemnit toto svědomí a vést člověka ke zločinnosti. Jakýkoliv umělý zásah, oddělující svévolně lidskou duši od počatého nebo dožívajícího těla, je z Božího hlediska vraždou bez ohledu na světské právní normy.

Lze tedy shrnout, že lidská duše je nositelkou naší existence. Našeho myšlení se účastní všechny vědomé a činné složky (mohutnosti) [3, 8, 13] duše (fyzická, vegetativní, smyslová, psychická, zodpovědná, spravedlivá, pravdomluvná, milosrdná, rozumová a tvořivě volní.) Lidské vědomí je obsaženo v činnosti duše probuzené ve fluidu oduší vázaném na tělo. Vědomí člověka je tedy vázáno na jeho duši. Je vrcholným jevem života, stojící nad myslí a rozumem, citem a vůlí, vycházející z Boha a přímo související se životem. Mysl zpracovává poznatky a předává je vědomí. Esplana (informační pole mozku) je pamětí vědomí. Vrcholem mnohotvárných schopností mysli je rozum. Čím více se noří duše do tělesnosti a do hmoty, tím obtížněji odolává podléhání hrubosti a tvrdosti svých myšlenek. Cit je stálým spojením s Bohem a činí člověka člověkem. Tajemství citu je tajemstvím Božského původu člověka. Cit se projevuje vírou, nadějí a láskou. Nevědomý cit je článkem spojujícím duši člověka s Bohem. Lidská duše má svoji spirituální podstatu. V této podstatě sídlí nejvyšší složka – Vůle Boží. Lidská duše je nesmrtelná, pocházející z Ducha Svatého, který v ní sídlí od početí a spojuje ji s Bohem Otcem po dobu lidského života až po její soukromý Boží soud a zůstává s ní trvale, pokud je jí přisouzen příslušný stupeň blaženosti v 8. dimenzi LSV. V ostatních případech se tento duch k ní vrací až po odpykání jejích vin v odpovídajícím očistci, kdy tato duše je Bohem omilostněna a postoupena do 8. dimenze LSV. Znamená to, že Duch Svatý je součástí „svobodné“ lidské duše. Tím je zprostředkováno osvícení rozumu, které může ve vyšším stupni spirituality přecházet v intuici vševědění otevřením vstupu do protonace. Jsou–li myslivé a citové složky lidské duše nerozvinuté, je vedoucí, řídící a kontrolní vliv jejího ducha slabý až zanedbatelný. Vliv hmoty může vyvolávat v člověku dojem určitého zastírání nesmrtelnosti duchovních principů. Duch Svatý je tedy skrytým činitelem tělesné existence duše, stojící v pozadí všeho zevního i vnitřního dění člověka [12, 13].[12]

Celkem bylo stvořeno v naší galaxii za 840 000 roků 650 mld. lidských duší, z toho pro naši Zemi 70 mld. lidských duší. Těmto počtům odpovídá i stejný počet lidských genomů, to znamená, že v informačním poli Země (AKAŠA – KIS) je obsaženo i 70 mld. lidských genomů. Energeticky jsou lidské duše podporovány frekvencí 1085 Hz o hustotě 33 J/mpocházející z levotočivého energetického vesmíru. Energie této frekvence má celkem 15 různých funkcí. V naší sluneční soustavě byl život kromě naší Země ještě na Jupiterově Europě a Marsu. Na Marsu se lidé vyskytovali v období před 690 000–600 000 roky. Zvířata tam vyhynula před 560 000 lety a rostliny o 50 000 roků později. Na Marsu existovaly celkem čtyři rasy: černá, hnědá, rudá a hnědožlutá. Vyhynutí lidí bylo postupné, souběžně koexistovaly nejvýše dvě rasy. Ukončení bioorganismů bylo Božím zásahem z důvodu neposlušnosti (neplnění svého poslání), pýchy a odmítání Boha „Marťany“. Vlastní konec „Marťanů“ byl způsoben přírodní atomovou havárií o mohutnosti 1 700 Mt TNT. Výbuch byl iniciován zemětřesením ve skalnatém podloží překrytém horou. V současné době je místo obtížně identifikovatelné, má podobu kráteru o průměru 4 km (Podobný výbuch nastal v africkém Kongu před 104 000 léty.). Maximální počet „Marťanů“ dosahoval 810 000 jedinců.

Na Jupiterově měsíci Europě byla stvořena bílá rasa před 396 000 roky, tedy dříve než na naší Zemi. Její existence byla ukončena před 295 000 roky. Maximální počet obyvatel činil 730 000 jedinců, který se pak snižoval vlivem neúnosných životních podmínek (průměrná roční teplota činila -10 0C, teploty se pohybovaly od -39 0C do + 24 0C). V závěru jejich existence zůstalo na živu celkem 42 000 jedinců, z nichž 19 000 bělochů průměrné výšky 1,7 m bylo převedeno na Zemi energetickým polem frekvence 1065 Hz rychlostí blízkou rychlosti světla (cca za 140 minut). Zbývající lidé nepřežili. Tímto byla v této době geneticky posílena komunita bílé rasy na Zemi na 620 000 jedinců.

Člověk, který má přístup do protonace, má tento přístup díky výjimečnosti své duše, která má tento výjimečný přístup i v době svého lidského života. Tato duše má i výjimečný přístup do svého duševědomí v protonaci. Pro ostatní lidské duše je přístup do protonace, a tím i do jejich duševědomí, po dobu jejich setrvání v lidském těle zamezen a využívají pouze informační pole mozku, zvané ESPLANA. Lidská duše s přístupem do protonace má i přístup do duševědomí všech předků člověka, v němž se nachází. Tím dochází k mylnému dojmu o předchozích existencích této duše v minulých lidských životech, zvýrazněným značnými podrobnostmi, které mohou vytvářet dojem zdánlivé reinkarnace.

    Tyto mylné představy jsou posilovány i dědičností, promítnutou do genomu nositele této duše. Existují však výjimečné případy, kdy lidská duše, která obstála před Božím soudem (ponechána energie 7 J a frekvence 10110 Hz), zaujme místo své další existence v Božském Jerusalemu osmé dimenze jako duše spravedlivých v některém z pěti stupňů blaženosti. S Božím záměrem je účastna dalšího početí s novým genomem a s mimořádným Božím posláním je převedena znovu na Zemi (1. stupeň blaženosti je pro duše spravedlivých, které nemusí projít lehkým očistcem, 2. stupeň je pro duše blahoslavených, 3. stupeň pro duše mučedníků víry, 4. stupeň pro svaté a 5. stupeň stavu milosti je nejvyšším stupněm pro lidské duše, přičemž u člověka nemůže tento stupeň existovat).

Lidská duše se může jednorázově a krátkodobě vrátit zpět na Zemi do míst, kde byla v lidském těle, ale pouze výjimečně se souhlasem Boha.

Lidská duše společně se svoji pracovnou, zvanou lidský mozek, je příčinou i podstatou myšlenek.

Obecně platí, že lidský druhový genom má v sobě zakódován stejně jako ostatní živočišné a rostlinné druhy, maximální dobu své existence, která je z genomu technicky nedostupná, ale nemusí být tak jako u jiných druhů naplněna. Je totiž v lidských silách sobě či ostatním bioformám tuto dobu svým negativním přístupem zkracovat. Toho by se mělo lidstvo vyvarovat, aby je zaviněně, a tím i předčasně, nestihnul nezaviněný osud trilobitů či brontosaurů, přestože je druhovým genomem časově určené vymírání druhů neodvratné.

Lidmi upravované genomy budou registrovány v příslušném informačním poli. Úpravy genomů nejsou sice přímo v rozporu s vůlí Boha Otce, ale jsou proti vůli jejich Stvořitele Ducha Svatého a výsledné negativní důsledky této lidské činnosti budou vůči nim úměrné tomuto protivenství.

Staroindické védy pocházejí od Lemuřanů, jež jsou z období 16 300 roků před Kristem (Lemurie aktivně existovala v Tichém Oceánu v období 36 000–16 000 roků před Kristem, maximální počet obyvatel činil 700 000 jedinců na celkové ploše 760 000 km2.). Způsob předání informací byl z části písemný, z části ústní.

Znalosti Sumerů pocházely od Atlantiďanů, jejich předchůdců, z let 11 300 před Kristem a byly písemného i ústního charakteru (aktivní existence Atlantidy v Atlantickém Oceánu byla v letech 25 500–11 300 před Kristem, maximální počet obyvatel činil 65 000 000 jedinců na ploše 1 100 000 km2).

Žlutohnědí obyvatelé země Mu, ležící jižně od Indie, zcela vyhynuli 14 000 roků před Kristem bez jakéhokoliv pokračování a předání znalostí. Země Mu začala aktivně existovat 19 000 roků před Kristem a dosáhla maximálního počtu obyvatel 680 000 jedinců na rozloze 370 000 km2. Tito lidé pocházeli z Plejád a byli převedeni na Zemi 72 000 roků před Kristem. Patří k nim i větev japonských Ainoů, kteří byli na Zemi převedení ve stejnou dobu, ale na jiné místo.

Dle sdělení z protonace je správnost všech předchozích údajů v tomto písemném materiálu 93 %, zbývajících 7 % nemá zásadní vliv na textový materiál, protože se jedná pouze o nižší srozumitelnost textů [13].

Při stvoření nového druhu zvířat je stvořen nejprve jejich nový genom, potom jsou stvořeny zvířecí duše určené pro tento nový druh. Dále je stvořeno příslušné fluidové tělo z pyrotonů sytonů S(+), jež je převedeno do hmotové podstaty pomocí sytonů S(–) v lokalizaci své existence. Stejným způsobem probíhá stvoření bakterií. Tento princip je základem stvoření nových druhů zvířecí říše. To znamená, že evoluce zvířat i rostlin je spirituálně i odborně neopodstatněná. Evoluční teorie je totiž v rozporu s druhým termodynamickým zákonem o entropii [4, 9, 10], který vylučuje jakýkoliv samovolný pokles entropie ve stvořeném systému bez vlivu Vyšší inteligence, protože vyšší stupeň uspořádanosti (snižování entropie) nikdy nevzniká samovolně. U neživých entit, jako jsou hvězdné soustavy, je zcela nemožný (viz závěr kap. 2).

U stvoření živých organismů je záporná entropie způsobena pouze Boží vůlí, ne lidskou, a už vůbec ne nelidskou (Postupně byly stvořeny bioentity od těch nejnižších s vysokou entropií až po ty nejuspořádanější s entropií nízkou.).

Stvoření nových druhů rostlin probíhá odlišným způsobem než u zvířat a bakterií. Nejprve je stvořen nový genom, potom pomocí pyrotonů sytonů S(+)fluidové semeno a to je převedeno do hmotové podstaty sytonovým polem S(–) v místě své existence.

Rostlinná duše či protoduše je potom implantována do klíčícího semene nebo dělící se buňky. Stvoření prvoka probíhá stejným způsobem, tj. stvoření nového genomu, fluidového prvoka, jeho převedení do hmotové podstaty a pak jeho vlastní implementační oživení pomocí rostlinné protoduše. Stvoření viru začíná stvořením protogenomu (je jednoduší než genom), pokračuje stvořením fluidového viru, který je pak převeden do hmotové podstaty a obdařen rostlinnou protoduší. Protoviry jsou v průměru 10 × menší než viry, které jsou rovněž zdravotně nebezpečné. Jejich stvoření probíhá stejným způsobem jako u virů. Způsobují pět druhů onemocnění nervové soustavy, včetně epilepsie, která je v současné době lékařsky nevyléčitelná. Její možná léčba je pouze duchovním způsobem. Protože genomy prvoků a protogenomy virů a protovirů jsou v informačním poli naší galaxie, lze považovat jejich původ za rostlinný.

Černé díry…

ČD jsou čistě energetické entity [13], které nemohou vzniknout zhroucením (kolapsem) hmoty do sebe. Všechny ČD byly stvořeny energií sedmé dimenze LSV stejné frekvence jako galaxie. Jedná se o tzv. energii „VAKUA“ frekvenční hladiny 1090 Hz. Jsou energeticky vázány na šestou dimenzi LSV polem frekvence 1066Hz. Vzhledem k tomu, že slouží zejména jako „pekla padlých andělů a nenapravitelných duší“, je zřejmé, že se zde uplatňuje biblické apokalyptické číslo 666, protože všechny ČD jsou strukturálně šestiosé geometrie (6 os a frekvence 1066 Hz). ČD pohlcují všechna energetická kvanta, vyjma neutrin (graviony, elektromagnetické a gama záření, rentgenové i reliktní záření) a dalších 12 druhů energetických záření pocházejících z energetických vesmírů. Rovněž pohlcují hmotové záření a hmotové objekty od hvězdného prachu až po entity velikosti galaxie jako v případě dvoufrekvenční Vesmírové černé díry. Energii i hmotu převádějí do energetické formy frekvence 1090Hz, tj. do energie vakua, protože si tímto udržují konstantní energetickou mohutnost. Obecně jsou očistcové černé díry menší než pekelné ČD, kterých bylo celkem stvořeno 125 kusů. Nejstarší z nich je Vesmírová ČD, která byla stvořena jako první před 88 mld. roků, a to po pádu andělských bytostí započatého před 100 mld. roků. Božím rozhodnutím pro tyto padlé anděly bylo stvořit sídlo a omezit jejich volný pohyb. Pro energii černých děr neplatí nízkoenergetická Planckova konstanta, nýbrž vysokoenergetická konstanta levotočivého spirituálního vesmíru 0,133 h. Vesmírová černá díra (VČD) je vzdálená od Země 6,6 mld. ly ve směru Polárky a má energetickou mohutnost 1058 J, přičemž její průměrná energetická hustota činí 104,5 J/m3 (vztaženo na její účinný prstenec). Horizontový průměr VČD je 0,8 ly, výška 0,3 ly a tloušťka stěny 0,01 ly. 40 % její energie má frekvenci 1060 Hz a zbývajících 60 % frekvenci 1080Hz z důvodu dvoustupňového zpracování energie. VČD je levotočivá, její jedna otáčka trvá cca 1 mld. roků, přesněji 1,06 mld. roků. Do dnešní doby pohltila 15 galaxií a přeměnila je na energii „VAKUA“ frekvence 1090 Hz. Mezi další pohlcené entity patří 7 masarů, 67 kvasarů a 32 černých děr. Kritická vzdálenost pro pohlcení černé díry je 2 ly a v případě masaru 0,4 ly. VČD si postupně přibližuje vesmírové entity až na kritickou vzdálenost a pak jsou nezvratně pohlceny. Před 1,25 mld. roků VČD opustila hmotový vesmír a je nyní od něho vzdálena 0,7 mld. ly a 1 mld. ly od počátku dlouhé osy LSV.

Centrální černá díra naší galaxie byla stvořena před 12,5 mld. roků a má energetickou mohutnost 1053 J a  je vzdálená od naší Země 23 000 ly.

Její funkce je očistcová, a rovněž i další černá díra, která je umístěna ve směru X1 CYGNI ve vzdálenosti 14 000 ly od Země, má stejnou funkci. Obecně mají pekelné černé díry větší energetickou mohutnost než očistcové.

72 % obřích masarů obsahuje černé díry, přičemž 38,5 % z nich má charakter pekelný (124 ks) a 33,5 % očistcový (108 ks). Kvasary mají černé díry ze 70 % očistcové a ze 30 % pouze energetické. V jiných galaxiích, než je naše galaxie, černé díry nejsou.

Bližší podrobnosti o černých dírách jsou následující:

Černé
díry

Energetická mohutnost

Frekvence

Poznámka

Pekelné

1050–1058 J

1071 Hz

VČD, obří MASARY

Očistcové

1049–1053 J

1072 Hz

naše galaxie, obří MASARY, KVASARY

Energetické

1053–1062 J

1063 Hz

KVASARY

VČD

1058 J

1060 a 1080 Hz

spojnice Země – VČD – 6. dimenze LSV

Doplněk

1.    Stvoření genomu a protogenomu je dílem Ducha Svatého, probíhá v energetické hladině frekvence 10226 Hz a transportním polem je energie frekvence 1065 Hz.

2.    Energetická frekvence mikroorganismů je v oblasti 5.102 Hz. U lidí je v rozmezí
1,52–9,46.106 Hz, což znamená, že tato frekvence je 10 000 × vyšší. Entropie je 12 × nižší vzhledem k vyššímu stupni uspořádání organismu člověka než u mikroorganismu.

3.    Tato frekvence byla u prvních stvořených lidí 50 × vyšší, než je u současníků, a činila 108,4Hz (251.106Hz). Tito lidé byly mnohem odolnější proti negativním vlivům prostředí. Entropie současných lidí je 2 × nižší, než byla u prvních lidí, z důvodu jejich částečné informační kompenzace po pádu člověka, kdy jim byla Bohem odepřena možnost přístupu do Božího informačního pole (protonace), a to stvořením informačního pole lidského mozku (viz kap. 14.4.), což způsobilo výše uvedený pokles entropie (vyšší úroveň informační formy).

4.    Po pádu prvních lidí byly Duchem Svatým stvořeny škodlivé bakterie, viry a protoviry, a to na základě Božího trestu seslaného na nehodné lidstvo.

5.    Fluidový bioorganismus je také stvořen Duchem Svatým frekvencí 10226 Hz.

6.    Převedení bioorganismu z fluidové podstaty do podstaty hmotové probíhá pomocí sytonového pole S(–) přímo na Zemi v předem určené lokalitě. Transportním polem jeho fluidové podstaty na Zemi nebo na jinou planetu je energie pole frekvence 1065Hz.

7.    Pro nové bioorganismy byly připraveny na Zemi vhodné podmínky působením zhmotnělých NEFILIM neboli Božími syny. Tohoto procesu se účastnili vždy NIBIŘANÉ, když se jejich planeta NIBIRU přiblížila k Zemi. Naposledy se tak stalo před 73 000 lety u zvířat a před 40 000 lety u rostlin. Od té doby nebylo nic zjevného na Zemi stvořeno, i když došlo ještě k přiblížení planety NIBIRU k Zemi, celkem 4x. Naposledy se tak stalo před 20 000 lety. Frekvence přiblížení této planety k Zemi má neurčitou pravidelnost, protože se konají v rozmezí 5–20 000 i více roků dle Božího rozhodnutí (NEFILIM nepřímo podléhají Ježíši Kristu, jednorozenému Božímu Synu, se vševesmírovým posláním, a to podle pokynů samotného Boha.) [13].

Boží planeta (Nibiru – Nemesis – Marduk)

Je to planeta, která se přibližuje k Zemi nepravidelně a podléhá LSV [13]. Propojuje pátou dimenzi LSV se světem viditelným neboli s PHV. Její průměr značně přesahuje Zemi a činí 31 000 km. Její transportní rychlost k Zemi dosahuje 50 km/s, ale může zůstat i na stacionární dráze vůči Zemi nebo jiné planetě. Hmotnost NIBIRU může kolísat z důvodů Vyšší moci, změnou její hustoty v celkovém rozmezí 1025–1027 kg. K jejímu největšímu přiblížení k Zemi, na vzdálenost 200 000 km, došlo před 3,6 mld. let. V této době se naše Země označovala, dle Sumerů, jako Thiamat a byla vzdálená od Slunce o 5 mil. km dále, než je nyní. Při tomto průletu došlo k vytržení hmoty jak z Thiamatu, tak z  Marduku (toto pojmenování Boží planety pochází od Babylóňanů). Ze vzniklého materiálu byl postupně stvořen Měsíc. Země se touto interakcí přemístila blíže ke Slunci, aby se dostala do polohy vhodnější pro stvoření, existenci a růst bioorganismů. Stvořeným Měsícem byla zároveň stabilizována zemská osa a tím i meteorologické jevy na naší planetě. Boží planeta, obecně zvaná jako Nibiru, se vyznačuje vysokým pohlcováním slunečního záření. Vzhledem k tomu, že se pohybuje blíže ke Slunci než Země, je její identifikace (viditelnost) minimální. Při jejím příletu před 60 000 lety před Kristem do vzdálenosti 900 000 km od Země došlo vlivem jejích gravitačních účinků k obrovskému vzedmutí hladiny oceánů až do výše 3 700 m. Silný gravitační vliv trval 400 dnů s maximem 40 dní. Následkem toho došlo k biblické potopě světa se zhoubnými následky pro existenci bioorganismů. Při jejím příletu před 26 000 lety před Kristem byly následky menší. Tsunami, vysoké 90 m, dovršilo ze 75% zkázu Lemurie v Tichém oceánu a 60 m vysoké tsunami poškodilo Atlantidu v Atlantickém oceánu. Pozemšťané nazývali Boží planetu jako trestající a odměňující planetu Nemesis. Znalosti Sumeřanů o planetě Nibiru a jejích návratech k Zemi sahají do hluboké minulosti, až do 1 mil. roků. Tato planeta přechází ve vzdálenosti 98 mil. km od Země do páté, čtyřosé dimenze LSV, a proto je pro naše smysly již neidentifikovatelná. Největší vzdálenost Nibiru od Země v páté dimenzi energetického pole LSV je 820 mil km. Tato planeta navštěvuje i jiné planety naší sluneční soustavy (Mars, Merkur, Jupiterova Ganymeda a Europu a Uranova Titania). Na těchto entitách žádný život není.

Jsou však navštěvovány kvůli Nibiřanům, kteří tam těží jenom zlato, a to z důvodu snižování ztrát tepla atmosférou Nibiru, kterou obohacují zlatým aerosolem. Pouze Merkur je navštěvován z důvodu občasné akumulace tepla na Nibiru. Atmosféra Nibiru obsahuje totiž také jemně rozptýlené zlato, které bylo vytěženo Nibiřany v množství 5 300 t před 161 000–155 000 léty v Africe u ústí řeky Zambezi (zlaté doly krále Šalamouna a královny ze Sáby, která pocházela z Arabského poloostrova).

Na planetě Nibiru jsou podmínky pro život podobné jako na Zemi. Žije tam 58 mil. Nibiřanů. Jejich rasy jsou stejné jako na Zemi, jejich velikost je v průměru o 20 cm menší než u našich lidí. Průměrný jejich věk je 98 roků a žijí v rodinách. V dřívějších dobách pomáhali Nibiřané Nefilim (Božím synům) šířit všechny formy života na Zemi. Naposledy se tak stalo před 73 000 léty pro zvířata a před 40 000 roky pro rostliny. Od té doby nebyl žádný nový bioorganismus na naší Zemi stvořen, kromě bakterií, virů a protovirů.

1.   Na počátku (před 200 mld. roků) stvořil Bůh nebe a potom zemi. Nebem se rozumí stvoření božského – duchovního (spirituálního) – levotočivého vesmíru, ukončeného před 168 mld. roků. Zemí se rozumí hmotový vesmír, který je pravotočivý. Jeho stvoření bylo postupné. Začalo před 80 mld. lety, vyčleňováním energetických zrn z energetické hladiny 7. dimenze spirituálního vesmíru, postupnou přeměnou energie na částice hmoty, a trvá, v případě galaxií, dodnes. Naše galaxie byla stvořena až ve druhé fázi stvoření hmotového vesmíru před 14 mld. roků. Současný hmotový (náš) vesmír je rámcově tvořen z 10 % hmotové energie a z 90 % duchovní energie, přináležející k levotočivému spirituálnímu vesmíru, který je tedy více než nadřazen vesmíru hmotovému, pravotočivému.

2.   Země byla pustá a prázdná, tma halila propast, Boží vítr vířil nad vodami.

      Tento text užívá vědění, které je dosud v plenkách. Usilovná snaha o nastolení shody mezi tímto obrazem a vědou je zatím marná a je zjevným poučením o vše přesahující působnosti transcendentního Stvořitele nebe a země [2]. Lze tomuto biblickému textu přisoudit možnost obrazu první fáze stvoření hmotového vesmíru [13].

3.   Bůh řekl: „Budiž světlo“ a bylo světlo.

      Výbuchem supernovy před 6 miliardami (mld.) roků při maximální teplotě 1015 K  vznikala zárodečná hmota, nezbytná pro tvorbu protoplanetárního disku, obsahující prvky vyšších atomových čísel.

      Tento výbuch supernovy v místech stávajícího Síria hrnul před sebou mezihvězdná mračna a zahušťoval je do podoby tohoto protoplanetárního disku. V průběhu 400 milionů (mil.) let před 5,5 mld. roků počalo stvoření Slunce kontrakcí protoplanetárního disku. Gravitačními silami pak došlo k vytvoření podmínek k samovolnému zažehnutí jaderné syntézy vodíku na helium charakteristické pro sluneční činnost.

4.   Bůh viděl, že světlo je dobré a Bůh oddělil světlo od tmy.

      Po stvoření našeho Slunce byla působením slunečních antigravionů odstraňována rozptýlená hmota, tím byla zlepšována prostupnost slunečního záření meziplanetárním prostorem a zároveň postupně vznikaly zárodečná centra planetární soustavy. Celý tento proces trval 100 mil. roků.

5.   Bůh nazval světlo „DEN“ a tmu „NOC“. Byl „VEČER“ a bylo „JITRO“: „PRVNÍ DEN“ (skončil před 4,9 mld roků).

      (Naše Země byla stvořena mezi 1. a 2. dnem biblického stvoření před 4,7 mld. roků za 100 mil. let, tj. před 4,6 mld. roků. Jedna otočka stvořené Země trvala 10 h. Průměrné zpoždění otáčení Země činilo 0,01 ms/rok.)

6.   Bůh řekl: „Ať je obloha uprostřed vod a odděluje jedny vody od druhých“ a stalo se tak.

      Část vody v podobě ledu se agregovala v protoplanetě Země, část v podobě ledu obsahujícího prach a shluků obsahujících volný led se vzdálila od Země.

7.   Bůh udělal oblohu oddělující vody, jež jsou pod oblohou, od vod, jež jsou nad oblohou.

      Vody pod oblohou se staly součástí stvořené Země a vody nad oblohou byly vzdáleny z dosahu Země slunečními antigraviony.

8.   A Bůh nazval oblohu nebe, byl večer a bylo jitro: DRUHÝ DEN.

      Tím není míněno Nebe levotočivého vesmíru, ale je tím naznačeno podstatné zlepšení prostupnosti mezihvězdného (meziplanetárního) prostoru slunečním zářením. Sluneční antigraviony postupně transportovaly tuto hmotu až do úrovně Oortova mračna, tj. do vzdálenosti asi 0,5 ly od našeho Slunce. Stalo se tak před 4,4 mld. roků v době 1 mil. let.

      Náš Měsíc byl stvořen před 3,6 mld. roků, a to mezi 2. a 3. dnem biblického stvoření, interakcí s planetou Nibiru procházející naší Sluneční soustavou. Přitom došlo k odtržení části Země a planety Nibiru a z této hmoty byl vytvořen velký Měsíc za dobu 250 000 roků. Planeta Země byla touto interakcí přiblížena na dráhu o 5 mil. km blíže ke Slunci, a tak se vytvořily vhodnější energetické podmínky pro existenci života (došlo k antropizaci planety Země).

9.   Bůh řekl: „Ať se vody, jež jsou pod oblohou, slijí v jednu spoustu a ať se ukáže souš,“ a stalo se tak.

10. Bůh nazval souš zemí a onu spoustu vod mořem, a Bůh viděl, že je to dobré.

      V obou případech se jedná o snížení relativní vlhkosti v atmosféře kondenzací vodních par a jejich vázáním ve sloučeninách a lokalizací oceánů a pevniny vrásněním, jako dalšího předpokladu existence suchozemského života.

11.  Bůh řekl: „Ať se země zazelená zelení, bylinami nesoucími semena a ovocnými stromy dávajícími na zemi podle svých druhů plody se semeny,“ a stalo se tak.

12. Země vydala zeleň: byliny nesoucí semena podle svých druhů a stromy dávající podle svých druhů plody se semeny a Bůh viděl, že je to dobré.

13. Byl večer a bylo jitro: TŘETÍ DEN.

      To se stalo před 2,86 mld. roků, kdy v průběhu 100 000 let probíhalo ověřování reprodukce rostlin ze stvořených semen na ploše 100 km2 jižně od rovníku pomocí kladně polarizovaných monopólů sytonů. Jednalo se o první biologickou podstatu stvoření, která potom pokračovala a vyvrcholila stvořením člověka. (Třetí den stvoření byla před 3,94 mld. roků stvořena AKAŠA – informační pole naší Země, která opravou a rekonstrukcí přešla ve 2. stol. po Kristu v Kristovu informační síť duchovního charakteru.)

14. Bůh řekl: „Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddělovaly den a noc: ať slouží jako znamení pro svátky, pro dny a roky.“

15. „Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby osvětlovaly Zemi,“ a stalo se tak.

16. Bůh udělal dvě hlavní svítilny: velkou svítilnu, jako vládkyni dne, a malou svítilnu, jako vládkyni noci, a hvězdy.

17. Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby osvětlovaly Zemi,

18. Aby vládly dnu a noci, aby oddělovaly světlo a tmu, a Bůh viděl, že je to dobré.

19. Byl večer a bylo jitro: ČTVRTÝ DEN.

      To se stalo před 2,1 mld. roků postupným vyjasněním a zprůhledněním zemské atmosféry, umožňující rostlinám lepší existenci a fotosyntézu. Současně byla atmosféra obohacována kyslíkem na 5 % objemových. K této oxygenaci atmosféry docházelo rostlinnými vlivy (fotosyntézou). Hlavní změna nastala zprůhledněním atmosféry v průběhu jednoho mil. roků, a tím ke zviditelnění Slunce, Měsíce a hvězd z pozemského hlediska.

20.–23. Počátek stvoření ptactva a vodních živočichů pátý den ověřovaný v průběhu 100 mil. roků a ukončený před 451 mil. let.

24.–25. Stvoření suchozemských živočichů započaté před 451 mil. let a postupně omezované a ukončované před stvořením ADAMA a EVY. (Stvoření zvířat bylo dokončeno před 73 000 roky a rostlin před 40 000 roky.)

26.–31. Stvoření člověka (Adama a Evy) nastalo před 340 000 roky za podpory 300 NEFILIM obojího pohlaví při zpětně počítaném jedenáctém přiblížení NIBIRU k Zemi.

      Tímto byl ukončen šestý den a celý proces základního stvoření.

      Sedmý den je Bohem posvěcen Stvořitelský odpočinek trvající dodnes.[10]

Existenční podmínkou hmotového vesmíru je platnost Planckovy konstanty „h“ zveřejněná geniálním Maxem Planckem v roce 1900 [4], jež je určující pro stvoření našeho vesmíru s antropickými, tj. pro život člověka nepostradatelnými parametry:

E

h

       f

ROV. 1 / PLANCKOVA ROVNICE

kde h = 6,62614???? . 10-34J.s (číslice na dalších místech nejsou k dispozici, přičemž tato devítimístná přesnost je antropickou podmínkou). Aby hmota mohla být vůbec stvořena, nesmí se h lišit o více než ±30%, rozptyl ± 20 % již připouští možnost stvoření hmoty podobných vlastností.

E = energie v joulech (J) [ kg.m2.s-2],

f = frekvence této energie v hertzích [Hz], tj. v kmitech za sekundu.

Obecný energetický vztah vytvářející předpoklad pro možnost stvoření hmotových galaxií je následující (13):

E  h.f . 10x

ROV. 2 / ROVNICE PRO ENERGETICKÝ VZTAH VYTVÁŘEJÍCÍ
PŘEDPOKLAD PRO STVOŘENÍ GALAXIÍ

kde h je obecně funkční od frekvence 108 Hz do 1081 Hz včetně,

X = Xm + Xs,

X= složka týkající se stvořené hmoty,

XS = složka obsahující stvořitelskou energii,

Pro galaxie našeho vesmíru se hodnota X pohybuje v rozmezí 100–190, Xm od 0,50 do 0,90 (průměr činí 0,55), XS je dopočtem do X.

Výše uvedený vztah platí i pro stvoření jiných hvězdných entit, než jsou galaxie a týká se vždy jednoho vysokoenergetického kvanta a jeho počáteční nukleační frekvence sytonů 1070 Hz. Celkový počet těchto kvant je specifický pro určitou entitu (108–1031ks).

Třetím vztahem je ekvivalence hmoty a energie od Alberta Einsteina z roku 1905 [4]:

E  m.c2

ROV. 3 / EKVIVALENCE HMOTY A ENERGIE OD ALBERTA EINSTEINA

kde E je energie v joulech,

m značí hmotnost v kg nezávislou na její rychlosti,

c je rychlost světla v m.s-1 závislá na prostředí specifikovaném frekvencí gravitačních vln.

K výpočtu této ekvivalence se použije průměrná hodnota rychlosti světla ve hmotovém vesmíru, tj. 2,997.108 m/s.

Náš hmotový vesmír –

Současným tvarem našeho vesmíru je rozpínající se elipsoid nepravidelného povrchu, který obsahoval dvoufrekvenční Vesmírovou černou díru, která se nyní nachází za spojnicí Země – Polárka s odchylkou 4,5° již 1,25 mld roků celkově 0,7 mld. ly (světelných roků) mimo náš vesmír [13].

Tento elipsoid má dlouhou osu délky 87 mld. ly. Jeho maximální průřez je také eliptický a v krátkých osách činí 50 × 41 mld. ly. Ve středu elipsoidu je KVASAR o hmotnosti 1041 kg s energetickou černou dírou uprostřed o její mohutnosti 1061 J.

Úhrnná hmotnost našeho vesmíru činí 1056,4 kg a jeho účinný objem je 1079,4 m3 (vypočtený dosahuje 1080,8 m3). Jeho teoretická hustota vychází na 10-23 kg/m3.
Skutečná hodnota této hustoty je však 1000 × nižší, protože úhrnná hmotnost vesmíru je převáděna na účinnou hmotnost třemi vlivy:

Prvním vlivem je nepřímý vliv antihmoty na hmotu (přímým vlivem dochází k vzájemné anihilaci na energii), její současné pasivní množství je 1038kg a je tvořena bipolárními antisytony AS(+)(–)a monopolárními antisytony AS(–), snižujícími úhrnnou hmotnost vesmíru z 1056,4 kg na 1054,6 kg, neboli o 2,47.1056 kg, a to zejména odstíněním této hmoty, dále její degradací na kulová energetická kvanta o průměru 0,1 m, působením antielektromagnetického pole vyvolaného antihmotou a dalšími dvěma dosud neidentifikovatelnými vlivy 38% významnosti.

Druhým vlivem je účinek antigravitace způsobující další snížení hmotnosti z 1054,6 kg na 1054,2 kg.

Třetím vlivem je prostorová deformace vyvolaná graviony upravujícími konečnou hmotnost na hodnotu účinné hmotnosti odpovídající 1053,4 kg. Podílem této hodnoty a objemu vesmíru vychází skutečná účinná hustota hmoty vesmíru na 10-26 kg/m3. Temná hmota našeho vesmíru činí 54 hmot. % (viz příloha č. 6).

Energetický ekvivalent úhrnné hmotnosti vesmíru je 2,3.1073 J. Temná energie vlastní našemu vesmíru činí 0,5.1073 J. Jeho celková energie je tedy 2,8.1073 J, podíl temné energie dosahuje cca 18 %. Další energie obsažená v našem vesmíru pochází z jiných zdrojů a dosahuje hodnoty 1081 J. To znamená, že celková energie vlastní našemu vesmíru činí pouze 2,8.10-6 % energie pocházející z energetických polí, tedy z jiných zdrojů, zajišťujících a podmiňujících dlouhodobou existenci našeho vesmíru (viz např. kap. 17 a příloha č. 5).

Směr jeho otáčení kolem dlouhé osy orientované jejím počátkem ke spirituálnímu vesmíru je pravotočivý, to jest ve směru hodinových ručiček. Jedna jeho otočka trvá 5 mld. roků neboli jeden staroindický védský kalpah s 13,6 % odchylkou vztaženou k období před 0,72 mld. roků, protože doba oběhu Země kolem Slunce se neustále zkracuje (srovnáváno se současným občanským rokem). Úhlová rychlost vesmíru sice mírně klesá směrem k jeho obvodu, avšak jeho obvodová rychlost se rozpínáním vesmíru zvyšuje v souladu s vývojem Hubbleovy konstanty H [km . s-1 . (Mpc)-1]:

H

H-1

Počáteční stav

10

98 mld. roku

Nynější stav

50

19,3 mld. roku

Konečný stav

90

10,9 mld. roku

Rozpínání vesmíru probíhá ve směrech všech tří os a je oboustranné i v dlouhé ose. Vzdálenost sluneční soustavy i naší galaxie zůstává vzhledem ke spirituálnímu vesmíru konstantní (cca 5,5 mld. ly).

Rozpínání vesmíru bude pokračovat až do rychlosti dosahující 1,9 násobku rychlosti světla. Jeho řízeným, nikoliv samovolným, zánikem bude transformace hmoty zpět do energie „vakua“ frekvence 1090Hz. Přetrvá jenom vysokofrekvenční forma duchovních bytostí. Světelný horizont z počátku stvoření vesmíru je roven hodnotě H-1 a činí 98 mld. roků, což značí, že všechny doposud stvořené galaxie a další hvězdné entity mohou být před obzorem a tedy teoreticky viditelné (maximální vzdálenost Země od konce dlouhé osy vesmíru činí 85,4 mld. ly, ale není známo před kolika mld. roků byla stvořena nejvzdálenější entita od Země). Ve skutečnosti technický horizont daný kvalitou dalekohledů dosahuje pouze 14,2 mld. ly. Doposud náš vesmír vykonal pouze 16 otáček kolem své osy.

Od počátku stvoření našeho PHV před 80 mld. roků jsou jeho jednotlivé entity tvořeny jejich Rozsévačem, jako vysévaná zrna v prostoru a čase, dle předem připraveného záměru zajišťujícího stabilizaci momentu hybnosti vesmíru daného součinem jeho momentu setrvačnosti a příslušné úhlové rychlosti. Vlastní stvoření PHV bylo započato ve vzdálenosti 40 mld. ly od počátku dlouhé osy levotočivého spirituálního vesmíru.

V první fázi stvoření vesmíru byly v rozmezí před 80–75 mld. roků nejdříve stvořeny tyto tři druhy hmoty na bázi sytonů bipolárních S(+)(–) za přítomnosti cca 3 hmot. % sytonů záporných monopolárních S(–) v souladu s platností Planckovy energetické konstanty:

Prvý druh byl stvořen před 80 mld. roků, jeho stvoření skončilo před 79 mld. roků, celková hmotnost činila 1059 kg, jeho zánik nastal před 77,8 mld. roků transformací veškeré hmoty zpět na energii.

Druhý druh byl stvořen před 77,2 mld. roků při celkové hmotnosti 1045 kg a průměrné hmotnosti entity 10 kg. Jeho stejný zánik nastal před 75,4 mld. roků.

Třetí druh byl stvořen před 74,8 mld. roků, a to až po zániku druhého druhu hmoty. Jeho stvoření bylo ukončeno před 73,6 mld. roků. Celková hmotnost činila 1047 kg při průměrné hmotnosti entity 12 kg. Tato hmota rovněž zanikla převodem na energii před 70,3 mld. roků.

I. fáze stvoření PHV pokračovala dalším stvořením hmoty na bázi bipolárních sytonů S(+)(–) společně s cca 3 hmot. % sytonů S(–) považované za temnou hmotu:

Čtvrtý druh byl stvořen v období před 75–70 mld. roků o celkové hmotnosti 1,5.1054 kg průměrné hmotnosti entity 0,15 kg a velikosti 0,25 m a antigravitačními (AG) účinky 68% (procenta snižující gravitační účinky).

Pátý druh byl stvořen před 74–66 mld. roků. Jedná se o hnědé trpasličí hvězdy celkové hmotnosti 1056 kg o průměrné hmotnosti 1028 kg a velikosti 15 200 km, při AG = 47 %.

Šestým stvořeným druhem je temná energie z období před 71–67 mld. roků. Jedná se o energetické entity celkové energie 3,15.1071 J, průměrné energie 1015 J a velikosti 0,1 m udržované elektromagnetickým polem. Tato temná energie se podílela na počátečním stvoření galaxií a byla jím implementována před 45 mld. roků.

Sedmý druh byl stvořen v období před 69–64 mld. roků o celkové hmotnosti 3,9.1054 kg a průměrné hmotnosti entity 100 kg velikosti 4,4 m a AG = 68 %.

Osmým druhem je antihmota z bipolárních antisytonů AS(+)(–) o celkové hmotnosti 1,1.1054 kg, průměrné hmotnosti 58 kg a velikosti 0,62 m, stvořená před 64–61,5 mld. roků při AG = 57 %. Její souhrnná hmotnost byla postupně snižována anihilací s hmotou na současnou pasivní úroveň 1038 kg. Množstvím této antihmoty se reguluje potřebná účinná hmotnost vesmíru, a tím i jeho účinná hustota ovlivňující velikost Hubbleovy konstanty a vypovídající o rychlosti rozpínání vesmíru. (Druhým typem antihmoty na bázi antielektronů, antiprotonů a antineutronů jsou antiatomy vznikající z antisytonů AS(–) při stvoření galaxií.)

Posledním (devátým) druhem I. fáze stvoření vesmíru jsou světlehnědé neviditelné hvězdy registrovatelné pouze rentgenovým zářením (nepatří tedy mezi temnou hmotu). Jejich celková hmotnost činí 1054 kg, průměrná hmotnost 1029 kg, jejich průměr 24 000 km a AG = 51 %. Období jejich stvoření bylo před 56–47 mld. roků.

Ve druhé fázi stvoření byly stvořeny MASARY v období před 66–52 mld roků o celkové hmotnosti 1055,5 kg, průměrné hmotnosti 1047 kg a průměru 10 200 ly při AG = 41 %. Je pro ně charakteristické gama záření frekvence 1025 Hz. Z astronomického hlediska se jedná o hvězdokupy, které v případě obřích masarů v 72 % obsahují černé díry. (Hmotnost obřího masaru činí 1051 kg a jejich celkový počet dosahuje 322 ks.)

Dále byly stvořeny KVASARY, jako mladší a menší hvězdokupy, opticky již identifikovatelné, o celkové hmotnosti cca 1056 kg, průměrné hmotnosti 1040 kg a průměru 4 530 ly při AG = 81 %. Období jejich stvoření bylo před 50–47 mld. roků.

Posledními stvořenými entitami před 49,5 mld. roků a dosud tvořenými jsou galaxie o celkové hmotnosti 1051,5 kg, průměrné hmotnosti 1043,1 kg při nevýrazném AG účinku a průměrné velikosti 58 000 ly obsahující temnou hmotu ve formě sytonového S(–) pole. Tyto galaxie jsou tvořeny v malé míře monopolárními sytony S(–) (2,2 hmot. %) a zejména bipolárními sytony S(+)(–). Jejich součástí jsou i monopolární kladné sytony S(+). Pouze v případě naší galaxie jsou tvořeny z 95 hmot. % sytony S(–), z 5 hmot. % bipolárními sytony S(+)(–), dále neutrálními sytony S(0) a monopolárními sytony S(+), včetně jejich příslušných polí. Hmota odlišně stvořená převážně monopolárními sytony S(–) nebo bipolárními S(+)(–) je od sebe nerozlišitelná a má stejné fyzikální a chemické vlastnosti. V naší galaxii je i sluneční soustava s obydlenou Zemí a Sluncem o hmotnosti 1,94.1030 kg. Úhrnná hmotnost všech stvořených galaxií až po současnost je rovna 6,5.1012 našich Sluncí. Vliv antihmoty na galaxie a jejich účinnou hmotnost je významný, vliv antigravitace (AG) je nízký.

Struktura vesmíru je buňková, jeho entity jsou ve stěnách buněk. Průměrná velikost těchto buněk činí 300 mil. ly [7]. Toto uspořádání souvisí se stabilizací momentu hybnosti PHV a s doplňováním nových entit do struktury našeho pravotočivého hmotového vesmíru [13].

Naše galaxie byla stvořena před 14 mld. roků ve druhé fázi stvoření vesmíru z energie „vakua“ frekvence 1090 Hz. Vymezení energetického pole bylo provedeno formou rotujícího zploštělého elipsoidu kolem hlavní osy dlouhé 1 ly, další 2 osy měly délku 10 ly. Příslušný účinný stvořitelský objem galaktického zrna byl však mnohem nižší a činil pro hmotu 1040 m3. Rychlost otáčení ve směru levotočivém vyplývala z jedné otáčky za 160 milionů (mil.) roků (nyní 225 mil. roků) [13].

Původní hustota energie „vakua“ 50 J/m3 byla zvýšena externím energetickým zdrojem na 108 J/m3 a poté její nejvyšší hustota dosáhla hodnoty 1065 J/m3.
Celkový objem energie tvořené galaxie vzrůstal postupně z 1050 J na 10100 J a dále na finální hodnotu. Po stvoření sytonové prahmoty byla energie postupně vrácena do původního zdroje a zároveň upravena na současnou úroveň 1062 J. Dle vztahu (2) dosahovala hmotová složka Xm hodnoty 0,9 a stvořitelská složka XS hodnoty 179,1. Vymezení počátečního objemu naší galaxie a dosažení maximální hustoty energie souviselo zároveň s poklesem frekvence této energie na hodnotu 1089 Hz při současné rotaci galaktického zrna, která podmiňuje polarizaci tvořených částic (viz příloha č. 4).

Snížením frekvence vznikal frekvenční gradient pouhých 80 Hz/ly. Při poklesu frekvence na 1081,5Hz se začal uplatňovat antropický kvantový charakter energie daný hodnotou Planckovy konstanty. Od počátku stvoření celý proces trval 103,9s a byl završen teplotou 1092 K za vzniku záření vlnové délky 10-26 m, které je od frekvence 1026 Hz známé pod pojmem reliktní kosmické záření, jež se při frekvenci 1021 Hz transformovalo na elektromagnetické záření. Dalším snižováním frekvence energetického zrna vznikaly podmínky pro stvoření sytonových stavebních jednotek hmoty ve formě bipolárních sytonů S(+)(–),
zejména monopólů se zápornou polarizací S(–) pro stvoření prvků, počínaje vodíkem s atomovým číslem jedna a konče neonem s atomovým číslem deset, monopólů s kladnou polarizací S(+) pro stvoření rostlinného a živočišného světa a neutrálních částic podmiňujících stvoření člověka. Bipolární sytony S(+)(–) tvoří doplňující složku „mrtvé“ hmoty. Centrální černá díra naší galaxie byla stvořena před 12,5 mld. roků. Galaktické informační pole bylo stvořeno až po dokončení naší galaxie, tj. před 9,8 mld. roků. Celkový nárůst entropie od počátku stvoření naší galaxie až po současnost je 1,1.106násobný.

Stvoření základních prahmotových částic naší galaxie –

Stvoření těchto částic je v podstatě transformací neboli resublimací energie do hmotové podstaty. Z nich se pak jejich seskupováním tvoří základní pyrotony a pyrotonové aglomeráty (proteročástice), které jsou součástí elementárních částic hmoty a následně jejich prvků. Jako prvními stvořenými částicemi byly bipolární sytony S(+)(–). Jejich stvoření započalo v čase 104 s od počátku stvoření naší galaxie při frekvenci energetického pole 1057Hz [3,13].[1]

 

V čase 107s začala tvorba kladně polarizovaných sytonových monopólů S(+) (kladných sytonů) při frekvenci energetického pole 1048 Hz, teplotách 1056,6–1054 K a jeho objemu 1043 m 3.[2] Tyto základní částice biologické substance se rovněž řídí Planckovou antropickou konstantou.

Příslušné údaje týkající se sytonu S(+) jsou níže uvedené:

Standardní hmotnost činí 5.10-32 kg.

Je základní částicí podmiňující existenci rostlinné a živočišné sféry.

Tvarem odpovídá pravidelnému osmistěnu bez vnitřní struktury.

Otáčí se doprava kolem dlouhé osy o počtu 153 otáček za sekundu nebo doleva 70 otáček za sekundu.

Kmitá v obou krátkých osách, což způsobuje pohyb jeho těžiště rychlostí 20 m/s po čtvercové dráze o frekvenci 150 Hz.

Efektivní velikost rozkmitu sytonů činí 10-12 m.

Vibrace v dlouhé ose činí 150 Hz a jsou kolmé na krátké, kmitající osy.

Vlastní efektivní velikost činí 10-40 m.

Velikost kladného náboje činí +7,28.10-21 C
(vztaženo k náboji protonu vodíku).

Ekvivalentní energetická frekvence činí 1019 Hz.

Poločas rozpadu volné částice je 0,32 mil. roků.

Poločas rozpadu vázané částice je 0,43 mil. roků.

Vlastním rozpadem částic vznikají 2 sytony S(–) a gama záření frekvence 1020 Hz.

Tvořeny jsou ve Slunci a podobných hvězdách naší galaxie řízeným rozpadem neutrálních sytonů S(0) při teplotě 15,5 až 16,5 mil K a tlaku 1014–1014,5 Pa:
S(0)  2 S(+) + gama záření frekvence 1020 Hz.

Celkem existuje těchto pět kladných základních pyrotonů dle vztahu:

Poř. čís.

Počet S(+)

Výsledný náboj

Specifikace

1.

12

10 S(+)

stabilizuje DNA, souvisí s těl. magnetismem, hmotové sluneční záření

2.

22

18 S(+)

protoplazmová

3.

34

28 S(+)

pozitronová (není antičásticí)

4.

46

38 S(+)

prána (indická)

5.

58

48 S(+)

tachyonová

Struktura pyrotonu č. 1: Ve čtyřech poloosách je po dvou sytonech S(+), ve zbývajících dvou poloosách je po jedné částici a další dvě částice jsou volně pohyblivé.

Struktura pyrotonu č. 3: Pyrotonové jádro s dvaceti sytony S(+) je obklopeno pravidelným dvanáctistěnem, v jehož stěnových středech je po jednom sytonu S(+), ale u dvou protilehlých stěn jsou sytony S(+) dva, tedy v obalu je celkem čtrnáct sytonů S(+). Ve výše uvedených pyrotonech jsou sytony S(+) vázány elektromagnetickými silami. Tyto pyrotony jsou vzájemně vázány rovněž elektromagnetickými silami. Jsou prospěšné i lidskému organismu, jenž je přijímá pomocí dechu a pokožkou. Významná je i jejich blahodárnost pro oči.

⫷ Charakteristika kladně polarizovaného sytonového monopólu S(+)

V čase 10s  od počátku stvoření naší galaxie došlo ke stvoření záporně polarizovaných sytonových monopólů S(–) (záporných sytonů) o hmotnosti 2,5.10-32 kg
poklesem frekvence kvantového energetického pole na hodnotu 1044
Hz, teploty na úroveň 1045–1048 K (zpětný nárůst teploty)  při energetické hustotě tohoto pole 1063 J/m3 a jeho účinném objemu 1042 m 3[3]

Diskrétnost těchto hodnot hmotností je zajištěna řízením hustoty energetického pole. Pokud by mělo dojít ke stvoření těchto částic při teplotě 300 K, musela by hustota energetického pole dosáhnout hodnoty 1090 J/m3. Tyto údaje jsou uvedeny jako hodnoty umožňující matematicko-fyzikální zpracování modelu stvoření těchto částic, kde jejich hmotnost je funkcí frekvence, hustoty energie a absolutní teploty energetického pole.

Základní údaje týkající se sytonů S(–) jsou následující:

 

Hmotnost 2,5.10-32kg je nezávislá na vlivech elektromagnetického pole a na vlastní rychlosti tohoto monopólu.

Je základní částicí nebiologické (mrtvé, neživé) hmoty odpovídající antropické hodnotě Planckovy konstanty dle vztahů (1) a (3), avšak umožňující stvoření živých organismů.

Tvar odpovídá pravidelnému tetraedru bez vnitřní struktury.

Kmitá v ose polarizace procházející záporně polarizovaným vrcholem, kolmo na rovnostrannou základnu.

Efektivní velikost rozkmitu činí 10-30 m.

Počet kmitů je 100Hz.

Max. rychlost kmitání je 8m/s.

Vlastní efektivní velikost je řádově 10-60 m.

Velikost náboje je 6,676.10-21 C (vztaženo k náboji elektronu vodíku).

Ekvivalentní energetická frekvence je 1018Hz.

Poločas skokového rozpadu volné částice je 0,18 mil. roků.

Poločas skokového rozpadu vázané částice je 0,31 mil. roků.

Poločas skokového rozpadu vázané částice v pyrotonu je 0,52 mil. roků.

Revitalizace částice rozpadlé na energetické kvantum nastává energetickým polem frekvence 1066Hz (platí pro všechny existující S(–)).

 

Základní pyrotony jsou tvořeny záporně polarizovanými sytony vázanými elektro-magnetickými silami. Výsledný náboj těchto pyrotonů je dán celkovým počtem těchto sytonů a jejich orientací, která může vést k jejich vzájemnému vyrušení. Celkem existuje těchto čtrnáct základních pyrotonů:

Poř. č.

Počet
S(–)

Charakteristika

Výsledný náboj

Převládající
specifikace

1

6

neutrální

0

prvková

2

14

neutrální

0

tachyonová

3

22

neutrální

0

hmotové sluneční záření

4

30

téměř neutrální

0,18 S(–)

prvková

5

40

slabě záporná

3 S(–)

prvková

6

52

záporná

18 S(–)

prvková, tachyonová

a elektronová

7

64

záporná

22 S(–)

prvková, tachyonová a elektronová

8

78

záporná

26 S(–)

prvková, tachyonová a elektronová

9

92

záporná

35 S(–)

prvková a tachyonová

10

110

záporná

42 S(–)

prvková

11

132

silně záporná

52 S(–)

prvková

12

156

silně záporná

60 S(–)

prvková

13

176

silně záporná

76 S(–)

prvková a slunečního záření

14*

208

silně záporná

96 S(–)

prvková, slunečního záření a elektronová

 

* U poř. č. 14 je 112 S(–) polarizačně vyrušených.

Náboj jednoho elektronu vodíku je roven součtu 24 jednotlivých nábojů záporně polarizovaných sytonů.

Kladný náboj proteroprotonů vznikne vhodnou konfigurací pyrotonových aglomerátů.

Pyrotony a příslušné proteročástice jsou v elementárních částicích hmoty vázány mezi sebou pouze elektromagnetickými silami.

Revitalizace sytonů S(–), včetně jejich rozpadu, trvá v průměru 6 roků, minimum 50 dní, maximum 70 let. Pro celý hmotový vesmír platí, že cca 5 % sytonů S(–) je trvale přeměňováno procesem revitalizace přes energetický stav zpět na sytony S(–), a tak jsou revitalizovány postupně všechny sytony S(–).

 

Revitalizační energetické pole o hustotě 46 J/ma frekvence 1066Hz je vševesmírového charakteru a kromě sytonových energetických kvant, patřících do „temné“ energie, obsahuje také volné sytony S(–) v celkovém objemu 38 %. Tyto volné sytony S(–) tvoří Stvořitelské sytonové pole o různé hustotě sytonů S(–)/mumožňující zhmotnění původně nehmotných fluidových vysokoenergetických organismů levotočivého vesmíru.

36 % sytonů S(–) je vázaných v samostatných pyrotonech, které nejsou součástí elementárních částic hmoty. Pouze zbývajících 26% sytonů S(–) vytváří prostřednictvím svých pyrotonů elementární částice hmoty a tím i příslušné prvky a lidskými smysly vnímatelnou hmotu.

Celkově existuje cca 1083 kusů galaktických sytonů S(–), z nichž cca jedna čtvrtina tvoří 2,2 hmot. % prvkové podstaty galaktické hmoty (97,8 hmot. % tvoří bipolární sytony S(+)(–)). Pro naši galaxii platí, že její „mrtvá“ hmotnost je tvořena z 95 hmot. % sytonů S(–), zbývajících 5% tvoří bipolární sytony S(+)(–).

Charakteristika neutrální sytonové částice S(0) ⫸

Charakteristika neutrální sytonové částice S(0)

Sytonové neutrální částice S (0) byly prvně stvořeny při frekvenci energetického pole 1035Hz, teplotě 1042 K a v čase 109 s  od stvoření naší galaxie a účinném objemu jejího energetického pole 1041 m 3. Další tvorba dosud pokračuje v mimogalaktických podmínkách LSV.

(Kolísáním intenzity magnetického pole až o 25 % a elektrického pole až o 35 % může teoreticky docházet k hmotnostnímu rozpětí těchto sytonů od 10-35 až do 10-30 kg. Zvětšení tohoto hmotnostního rozpětí je dále závislé na energetické konstantě levotočivého spirituálního vesmíru a příslušném frekvenčním rozsahu energetického pole.)

Základní údaje týkající se sytonu neutrálního S(0) jsou tyto:

Standardní hmotnost v naší galaxii činí 10-31 kg.

Je základní částicí podmiňující stvoření člověka, která není vázaná na Planckovu konstantu, a jakožto božská částice je nositelem lidského života.

Tvarem odpovídá pravidelnému šestistěnu (krychli), a to bez vnitřní struktury.

Otáčí se doleva kolem tělesové úhlopříčky v počtu 15 otáček za sekundu.

Kmitá ve směru další tělesové úhlopříčky o frekvenci 80 Hz.

Efektivní velikost rozkmitu činí 10-11 m.

Vlastní efektivní velikost činí 10-11 m.

Velikost náboje je nulová, protože se jedná o neutrální částici.

Ekvivalentní energetická frekvence je 1027 Hz.

Poločas rozpadu volné částice je 0,5 mil roků.

Poločas rozpadu vázané částice je 0,61 mil roků.

Vlastním rozpadem částice vznikají 2 sytony S(–), 1 syton S(+) a gama záření frekvence 1020 Hz.

Zdrojem jsou tachyony pocházející ze Slunce a galaktické sytonové pole S(0) o hustotě 34 000 sytonů S(0) na jeden m3, které je objemově o 18 % menší než galaktické informační pole (CGIP).

Celkem existuje jedenáct neutrálních základních pyrotonů týkajících se pouze lidské buňky:

Poř. č.

Počet S(0)

Specifikace

1

22

součást protoplazmy

2

34

součást protoplazmy

3

52

součást protoplazmy

4

68

součást protoplazmy

5

82

součást protoplazmy

6

100

součást protoplazmy

7

120

součást buněčného jádra

8

140

součást buněčného jádra

9

162

součást buněčného jádra

10

186

součást jadérka

11

224

součást jadérka

Ve výše uvedených pyrotonech jsou sytony vázány pouze gravitačními silami, avšak tato gravitační konstanta má 14  × nižší hodnotu než u gravitačního (Newtonova) zákona. Nehmotná entita může být mžikově zhmotněna pomocí pyrotonů neutrálních sytonů do fluidové podstaty, pro většinu lidí neviditelné, a následně materializována na viditelnou bytost pomocí vševesmírového sytonového pole obsahujícího volné záporně polarizované sytony. Je to dáno tím, že uvedené základní pyrotony z neutrálních sytonů mohou vytvářet fluidové atomy analogické pouze hmotovým biogenním prvkům a dále mohou podléhat materializaci.

Sytonová struktura prvků a vody –

Při nižších frekvencích energetického pole tvořící se galaxie a při odpovídajících nižších teplotách se sytony S(–) seskupují do základních pyrotonů procesem řízeným hustotou energie tohoto pole. Z těchto základních pyrotonů byly postupně stvořeny elektrony a pyrotonové aglomeráty (proteročástice), jejich agregací neutrony, protony a dále prvky od atomového čísla 1, tj. vodíku, až po atomové číslo 10, odpovídající neonu, v celkem pětistupňové posloupnosti. Stvoření antičástic a antihmoty je uvedeno v příloze č. 9.

Atomové
číslo

Částice nebo prvek

Frekvence
energetického
pole

Teplota
tohoto
pole

(eH)

Elektron vodíku stvořený z 20 sytonů S(–) obalujících jeho jádrový pyroton
z 10 sytonů S(–) a 4 S(+)(–)

1024 Hz

1038 K

(nD)

Neutron deuteria

1016 Hz

1029 K

(pH)

Proton vodíku

1014 Hz

1022 K

(Ae)

Antielektron

1013 Hz

1017 K

(An)

Antineutron

1011 Hz

1015 K

(Ap)

Antiproton

1010 Hz

1014,5 K

1

Vodík

108,5 Hz

1011 K

2

Helium

106 Hz

107 K

3

Lithium

105 Hz

105 K

8

Kyslík

104 Hz

104 K

10

Neon

104 Hz

103 K

Prvky od atomového čísla 11 výše mohou být stvořeny pouze výbuchem supernovy, kde teplota dosahuje hodnoty až 1017 K a tlak 1020 Pa. Duplicita stvoření prvků platí pro prvky od atomového čísla 4, tj. od berylia až po neon, tzn. včetně kyslíku nezbytného pro syntézu vody. Časově byl stvořen vodík před 13 mld. roků, helium před 12,9 mld. roků, lithium před 12,8 mld. roků a poslední neon před 12,2 mld. roků. První supernova naší galaxie vybuchla před 12 mld. roků, osmá supernova před 8,2 mld. roků a poslední devátá supernova před 6 mld. roků. Jejím zbytkem je bílý trpaslík Sírius B. Výbuchem supernovy mohou vznikat prvky od atomového čísla 4 až po atomové číslo 133.

Z důvodu radioaktivního rozpadu prvků vysokých atomových čísel by bylo možné identifikovat v našem vesmíru prvky nejvýše po atomové číslo 118, a to v příslušné lokalitě výbuchu supernovy. Ze zárodečného materiálu vzniklého výbuchem poslední supernovy byla postupně agregována naše sluneční soustava. To znamená, že podmínky jejího stvoření byly vytvořeny již před 6 mld roků.

Výbuch první supernovy v naší galaxii podstatně urychlil její rozpínání. Před jejím výbuchem činil průměr naší galaxie 700 ly. Vlastním výbuchem byl zvětšen její průměr o 100 ly za 60 našich občanských roků. Výbuchy dalších supernov ovlivnily rychlost rozpínání naší galaxie podstatně méně, cca o 56 %.

Příkladem nejvýznamnější sloučeniny je běžná voda. Je složena ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Vodík běžné vody je tvořen jedním protonem s kladným nábojem a jedním elektronem se záporným nábojem. Atom vodíku má tedy elektroneutrální charakter. Proton vodíku je stvořen ze záporně polarizovaných tetraedrických sytonů S(–), doplněných malým množstvím bipolárních sytonů S(+)(–) (viz příloha č. 8). (Sytony S(–) vytváří celkem 14 základních pyrotonů.)

Struktura pyrotonového aglomerátu protonu (proteroprotonu) tohoto vodíku se skládá z 66 neúplných základních pyrotonů:

Č. základního

pyrotonu

Počet těchto pyrotonů

Skutečný počet
sytonů S(–)
v pyrotonech

Výsledný
konfigurační
jednotkový náboj

1

25 ks

136 S(–)

+14 S(–)

2

6 ks

80 S(–)

+ 4 S(–)

3

11 ks

236 S(–)

+ 6 S(–)

4

22 ks

654 S(–)

+ 2 S(–)

5

2 ks

76 S(–)

(-2) S(–)

Total

66ks

1182 S(–)

+ 24 S(–)

Základní vodíkový proteroproton se tedy skládá ze 66 pyrotonů, vzájemně elektromagneticky vázaných, skládajících se z 1182 sytonů S(–) a 70 bipolárních sytonů S(+)(–), které jsou v jednotlivých pyrotonech vázány rovněž elektromagneticky, ale s permitivitou 5 × nižší, než je permitivita vakua. Energie této sytonové vazby je 6 × nižší než u vazby pyrotonové. Agregací 59 ks proteroprotonů vodíku vzniká vodíkový proton se stejným výsledným nábojem jako u příslušného proteroprotonu. Permeabilita je standardní a u obou vazeb shodná. Podíl gravitační vazby je minoritní. Jednotkový náboj činí (+24) sytonů S(–).

Elektron vodíku se skládá ze třiceti sytonů S(–). Deset sytonů S(–) je umístěno v jádru elektronu v jednotlivých poloosách a ve čtyřech oktantech pod úhlem 45o.

Další čtyři oktanty jsou volné. Pokud jsou tyto volné oktanty v pravé polovině, tak je elektron pravotočivý a naopak. Jádro elektronu je obklopeno pravidelným dvacetistěnem a ve středu každého jeho rovnostranného trojúhelníku je umístěn jeden syton S(–). Výsledný náboj elektronu je roven 24 sytonům S(–), tedy (-24) sytonů S(–). Jádro elektronu (elektronový pyroton) dále obsahuje 4 bipolární sytony S(+)(–). Tím je vysvětlena elektroneutralita základního atomu vodíku (viz příloha č. 7).[4]

Kyslík běžné vody je složitější, protože se skládá z osmi elektronů, osmi protonů a osmi neutronů. V jádře atomu se uplatňuje vazba elektrostatická i gravitační. Elektrony vytvářejí s jádrem atomu elektromagnetickou vazbu. Podobně jako vodík může jádro atomu kyslíku adsorbovat sytony S(+), přičemž protony mají vyšší schopnost této adsorpce než neutrony. Pokud má proteroproton kyslíku pyrotonové složení z 820 sytonů S(–), 1180 sytonů S(+) a 70 bipolárních sytonů S(+)(–), tak se jedná o kyslík živé vody. U mrtvé vody se proteroproteon kyslíku skládá z 1400 S(–), 70 S(+)(–) a je bez sytonů S(+). Proteroneutron kyslíku se v obou případech skládá z 1450 sytonů S(–) a ze 120 bipolárních sytonů S(+)(–).
Proton kyslíku se skládá z 51 ks proteroprotonů kyslíku a příslušný neutron ze 46 ks proteroneutronů (viz příloha č. 7 a 8).

Běžná voda pitného charakteru se skládá z 5% mrtvé vody, 10% živé vody a 85 % podzemní vody s nízkým obsahem sytonů S(+).

100 % mrtvé vody vykazuje voda mořská a voda s vyšším obsahem solí. 100% živé vody má lurdská voda, turzovská svatá voda 85%, rokolská u Nového Hrádku 50% a malosvatoňovická 37 %.

Průměrná hodnota obsahu živé vody ve svaté vodě je 85 %. Skladováním ve skle vydrží tato voda v původním stavu 10 týdnů, v PET láhvi jen 2,5 týdne.

Sytony S(+) jsou v podobě kladných pyrotonů přijímány ze Slunce převážně jádrem kyslíku. Ozářením vody se může zvýšit podíl sytonů S(+) v této vodě. Nárůstem sytonů S(+) se minoritně ovlivní hmotnost protonů a neutronů atomu kyslíku. Ve vodě se tento vliv projeví v její elektrické vodivosti a mikroskopicky v krystalizačních efektech ledu. Účinkem Slunce lze zvýšit podíl živé vody v obyčejné vodě až na 25 %, posvěcením až na 90 %.

Voda vytváří molekulové agregáty obsahující optimálně 40–100 molekul. Paměťové struktury vody vytvářejí sytony S(+). Živá voda má paměť až 11 měsíců a vytváří agregáty z 10–150 molekul vody, běžná pitná voda má paměť pouze 8 týdnů s agregáty 12–25 molekul vody a mrtvá voda jen 12 hodin s agregací 6–15 molekul vody [13].

Reliktní kosmické záření a transformace energie

Reliktní kosmické záření (RKZ) je nehmotného, kvantového charakteru, které je od frekvence 1021 Hz elektromagnetickým zářením až do současnosti. Liší se od gama záření, které je v celém rozsahu frekvencí neviditelné, větší velikostí obou amplitud (elektrické i magnetické) o cca 30%. Jeho energetické kvantum je také úměrně větší než energetické kvantum gama záření. RKZ se týká stvoření naší galaxie, které nastalo ve druhé etapě existence našeho pravotočivého vesmíru. RKZ bylo stvořeno před 14 mld roků, přesněji 103,9 s,  od počátku stvoření naší galaxie, a to při transformaci energetického pole energetické konstanty levotočivého vesmíru hodnoty ~8,84 . 10-35J.s na hodnotu Planckovy konstanty ~6,63 . 10-34J.s našeho vesmíru.

Tato transformace je základní podmínkou stvoření hmoty, přičemž Planckova konstanta musí mít antropickou hodnotu. Z deseti energetických kvant energetického pole levotočivého vesmíru se syntetizuje jedno energetické kvantum pravotočivého vesmíru a zbývající energie 2,37 energetických kvant levotočivého vesmíru se vyzáří jako RKZ vlnové délky 10-26 m. Transformované energetické pole vykazovalo frekvenci 1081,5 Hz, teplotu 1092 K, tlak 1016 Pa a hustotu energetického pole 1058 J/ma jeho výsledná frekvence pak činila 1081 Hz.

Dalším hustotou energie řízeným poklesem frekvencí na hodnoty 1063–1059Hz se začala projevovat dualita energetických kvant a hmoty nukleí bipolárních sytonů S(+)(–), a to v souladu s platností Planckovy konstanty, která má meze své existence v celém rozsahu frekvencí od 1081 Hz až do 108 Hz.

Dualita hmoty a vlnění se projevuje v rozmezí frekvencí 1069,5–1030 Hz (od počátečního stádia stvoření nukleí prahmoty) a dualita energetických kvant a vlnění v rozsahu 1059–108 Hz.

Pokles frekvence RKZ byl plynulý a odpovídající postupnému rozpínání původní velikosti energetického pole rovnajícímu se 10 ly a obsahující hmotové zrno naší galaxie. Rozpínající se galaxie pokrývá celou oblohu a vyvolává i v současnosti rozložením RKZ dojem vesmírového charakteru. Protože se obecně RKZ týká stvoření každé galaxie zvlášť a v odlišných časových obdobích, jsou jeho nehomogenity způsobeny příslušnými interferencemi RKZ, která pocházejí ze stvoření jiných galaxií.

Ve frekvenční oblasti UV záření začalo být RKZ před 11 mld. roků a zhruba před 9 mld. roků procházelo frekvenční oblastí infrazáření.

Před 9,3 mld. roků byl pokles frekvence od hodnoty 1012,5 Hz RKZ zpomalen začátkem působení účinku gravionů a před 9,1 mld. roků při frekvenci 1012 Hz došlo k dalšímu zpomalení poklesu této frekvence vlivem neutrinového pole.

Počáteční rychlost RKZ činila 312 000 km/s. Tato vyšší rychlost byla způsobena vlivem Vesmírové černé díry vyvolávajícím geometrickou deformaci prostoru ze vzdálenosti 1,01 mld. ly. Současná rychlost RKZ činí 350 000 km/s a je způsobená rozpínáním našeho vesmíru a hmotností stvořených galaxií a dalších entit [13]. Stávající teplota RKZ činí 2,7 K a za 4 mld. roků se přiblíží nule Kelvinu. Jeho frekvence je řádově 1011Hz [4, 5, 6, 7].

Sluneční záření se skládá z korpuskulárního a elektromagnetického záření, přičemž mezi korpuskulární (částicové) záření patří pyrotony o počtu 6–50 sytonů S(–). Je účelné jejich označení pod souhrnným názvem hmotony. Pokud jsou tyto hmotony tvořeny 6 sytony S(–) odpovídá jejich vlnová délka dolní hodnotě 300 nm (UV – B rozsah), 50 sytonům S(–) odpovídá horní hodnota vlnové délky 420 nm (UV – A rozsah). Jejich hmotnost se pohybuje v rozmezí 1,5–12,5.10-31 kg a je nezávislá na rychlosti jejich šíření.

Elektromagnetické sluneční záření je tvořeno nehmotnými energetickými kvanty v rozsahu frekvencí od 108 Hz do 1018 Hz. (V rozsahu frekvencí 2.102–108Hz se jedná pouze o radiové elektromagnetické vlny.). Při vyšších frekvencích než 108 Hz jde o elektromagnetické záření, které má stejné amplitudy jako předchozí vlny až do frekvence 1011 Hz. Při frekvenci vyšší než 1011 Hz jsou amplitudy (elektrická i magnetická) o 80 % větší než při nižší frekvenci.

Elektromagnetické fotony jsou energeticky dotovány vesmírovým neutrinovým polem, a proto jejich energie i frekvence zůstávají po dobu existence tohoto pole konstantní a mají stále stejnou vypovídací hodnotu.

Rychlost světla v našem vesmíru není konstantní, pohybuje se v rozmezí 2,96–3,15.108 m/s. Pro naší sluneční soustavu platí jeho maximální hodnota 3,03.108 m/s, pro naši Zemi činí tato hodnota 3,025.108 m/s a naši galaxii 3,033.108 m/s.

Experimentálně zjištěná rychlost světla týkající se pozemských podmínek činí 2,998.108 m/s a je tedy nižší o 2 700 km/s než uvedené maximum, protože jeho hodnota kolísá v rozmezí 2,9977–3,025.108 m/s díky výkyvům koncentrace neutrin až o 5,5 % v jejich neutrinovém poli. Rychlost světla je totiž nepřímo úměrná koncentraci neutrin.

Průměrná rychlost světla v našem vesmíru je 2,997.108 m/s. Kromě toho rychlost světla souvisí s velikostí jeho magnetické amplitudy, přičemž elektrická amplituda zůstává konstantní. Kolísání magnetické amplitudy způsobují gra-
viony.

Čím mají graviony vyšší frekvenci fG, tím je maximální rychlost světla vyšší, protože je prostor více geometricky deformován.

Například:

Minimální

fG = 1021 Hz

cs = 2,96.108 m/s

Sluneční soustava

fG = 1024,5 Hz

cs = 3,0295.108 m/s

Maximální

fG = 1056 Hz

cs = 3,15.108 m/s

S velikostí frekvencí gravionů (gravitačních kvant) fG souvisí nejen rychlost světla cs, ale i dilatace času. Při fG = 1021 Hz se jednotkový čas prodlouží o 7,5 %, při vyšším fG = 1034 Hz se tento čas zkrátí o 10,5 %. Graviony neovlivněný jednotkový čas je určen jejich frekvencí fG = 1039,5 Hz a vyšší, což je frekvenční oblast kulové deformace prostoru o poloměru křivosti 55 km. Obecně se toto rozmezí poloměru křivosti pohybuje od 50 km do 420 km, vzájemná vzdálenost povrchu „bublin“ je průměrně 250 m. Konkrétně se jedná o oblast interference gravionů Síria a Slunce. Tato oblast má charakter vesmírového bublinového sifonu, kterým světlo prochází beze změn. Je to oblast přímočarého pohybu nevyvolávající dilataci času. Její vzdálenost je 0,5 ly od Slunce (v tloušťce 0,75 mil. km je oblast Oortova mračna bez časové dilatace; hmotnostní maximum tohoto mračna má tloušťku 1,25 mil. km).

Zdrojem frekvence gravionů 1039,5 Hz je současně Sírius A i B. Vliv korpuskulárního (hmotonového) slunečního záření na lidský organismus je velmi pozitivní, rovněž vliv elektromagnetických fotonů je významný a nenahraditelný [13].

Tachyony 

Tachyony jsou částice vyskytující se téměř v celém vesmíru, avšak pocházejí pouze z naší galaxie. Zdrojem tachyonů je Slunce a jemu podobné hvězdy. Tyto tachyony se skládají z 21 sytonů S(–), 9 sytonů S(0) a proměnlivého počtu sytonů S(+). Sytony jsou v tachyonovém pyrotonu vázány elektromagnetickými, elektrostatickými, a v případě neutrálního sytonu S(0), gravitačními silami. Jsou to nejrychlejší částice našeho vesmíru. Pohybují se rychlostí 220 000–420 000 km/s a jejich hmotnost je na rychlosti nezávislá. Tachyonový pyroton s nejvyšší rychlostí obsahuje 8 sytonů S(+). Naše Slunce syntetizuje tachyony s 15 sytony S(+) pohybující se rychlostí 360 000 km/s.

Pro srovnání: Tachyony Siria A s 9 sytony S(+) dosahují rychlosti 410 000 km/s, maximální rychlost světla v našem vesmíru činí 315 000 km/s, maximální rychlost kvantové energie gravionů činí 330 000 km/s, neutrin z rozpadu vázaných neutronů 320 000 km/s, maximální rychlost kvantové energie s energetickou konstantou velikosti dvou patnáctin Planckovy konstanty v levotočivém spirituálním vesmíru je 260 000 km/s a se spirituální energetickou konstantou je pouze 220 000km/s.

Tachyony jsou hmotou pohlcovány. Energicky jsou dotovány třemi druhy neutrin frekvence 1012 Hz – 45 %; 1017 Hz – 9 % vzhledem k jejich nízké koncentraci a 1020 Hz – 46 % energie.

Tachyony mají výrazný význam pro živé organismy. Dotují lidské buňky sytony S(0) nezbytnými pro udržení života lidského organismu. Podílejí se na tvorbě vitamínu D jako katalyzátoru v živém organismu a urychlují jeho hojení. Neovlivňují psychiku člověka [13].

Neutrina jsou energetická kvanta nehmotného charakteru, pro která platí Planckova konstanta. Jejich rychlost je závislá na geometrické deformaci prostoru vyvolané graviony podobně jako u světla.

Existují pouze čtyři druhy neutrin vznikajících rozpadem následujících částic:

Pyrotonová neutrina, která vznikají rozpadem neutrálních pyrotonů s poločasem rozpadu 10 mld. roků na příslušné graviony a neutrina a jsou přímou transformací hmoty na energetická kvanta. Frekvence těchto neutrin fPYN činí 1012Hz (ekvivalentní hmotnost 10-39 kg). Jejich maximální rychlost je podobná rychlosti světla a činí 300 000km/s. Neutrální pyrotony jsou složeny ze sytonů S(–). Jejich minimální počet činí 100 S(–) pro nejnižší frekvenci fG = 1021 Hz a maximální 250 ks pro největší fG = 1056 Hz. Tyto pyrotony se uvolňují z protonů. Maximální hustota těchto neutrin je 106 ks/m3, v naší galaxii je tisíckrát nižší, tedy 103 ks/m3.

Protonová neutrina vznikající rozpadem protonů o poločasu rozpadu 15 mld. roků pro volné protony a 18 mld roků pro protony vázané. Protony se rozpadají na pyrotony za vzniku gravionů a neutrin frekvence 1012 Hz. Vzniklé pyrotony se rozpadají na sytony S(–) a na neutrina frekvence fPN = 1017 Hz (ekvivalentní hmotnost 10-34 kg) o maximální rychlosti 310 000 km/s. Maximální hustota těchto neutrin činí 104 ks/m3 i v naší galaxii.

Neutronová neutrina pocházející z volných neutronů s krátkým poločasem rozpadu 450 s na fotony, elektrony (beta záření) a neutrina frekvence fNN = 1018Hz (ekvivalentní hmotnost 10-32 kg) o maximální rychlosti 315 000 km/s. Maximální hustota těchto neutrin činí 105 ks/m3, v naší galaxii 10ks/m3. (V magnetickém poli se tyto volné neutrony rozpadají za několik vteřin.)

Neutronová neutrina pocházející z vázaných neutronů v neutronovém pyrotonu o poločasu rozpadu 5 mld. roků mají dvoustupňový charakter:

1. Stupeň: NEUTRON  PROTON + β záření + NEUTRINO.

Toto neutrino má frekvenci fNN = 1018 Hz a jeho maximální hustota činí 103,5ks/m3 i pro naši galaxii. Vzniklé beta záření snižuje frekvenci vznikajících neutrin na výše uvedenou hodnotu.

2. Stupeň: Přímý rozpad protonu na sytony S(–), graviony a neutrina frekvence fNPN = 1020 Hz (ekvivalentní hmotnost 10-31 kg) o nejvyšší rychlosti neutrin 320 000 km/s. Jejich maximální hustota činí 105 ks/m3
i pro naši galaxii.

Beta záření z 1. stupně rozpadu zvyšuje frekvenci vznikajících neutrin na výslednou hodnotu fNPN = 1020 Hz.

Volné a vázané neutrony ve formě neutronových pyrotonů obsahujících dva, tři a čtyři neutrony se uvolňují z neutronových hvězd. Volné protony pocházejí z rozpadu neutronů. Vázané protony jsou převážně původem z jader atomů [13].

Pro celý vesmír platí Newtonův gravitační zákon. Gravitační energie má vlnový charakter a zároveň je kvantována v souladu s  vesmírovou Planckovou konstantou. Gravitační energetická kvanta se nazývají graviony a jsou nehmotná. Rychlost gravionů se pohybuje v rozmezí 2,96–3,30.108 m/s. Pro graviony platí hypoteticky také Einsteinova ekvivalence hmoty a energie: E = m.c2, kde hmotnost m je nezávislá na rychlosti hmoty nebo energetických kvant a c je rychlost závislá na hmotnosti zdroje těchto gravionů. Frekvence gravionů fG se pohybuje v rozmezí 1021–1056 Hz a souvisí s hmotností příslušného tělesa:

f= 1021 Hz

odpovídá hmotnosti cca 1015 kg

f= 1024,5 Hz

odpovídá hmotnosti Země cca 6.1024 kg a zároveň průměrné hodnotě frekvence gravionů celého hmotového vesmíru

f= 1029 Hz

odpovídá hmotnosti Slunce 2.1030 kg

f= 1029–1039,5 Hz

odpovídá hmotnosti Síria A + B, tj. 4,45.1030 kg
Rozmezí frekvencí je dáno různými interferencemi gravitačních vln obou těles, tj. Síria A a Síria B, přičemž součet hmotností
A + B dává nejnižší hodnotu frekvence, rozdíl A – B hodnotu nejvyšší

f= 1049 Hz

odpovídá průměrné hmotnosti 1047 kg (MASARŮ)

f= 1051 Hz

odpovídá průměrné hmotnosti 1040 kg (KVASARŮ)

f= 1056 Hz

odpovídá hmotnosti 1051 kg (obří MASAR)

Prostupem vesmírovým tělesem rychlost gravionů klesá až o 15 %, dalšími prostupy až o 24 %. Jejich nejnižší rychlost je cca 108 m/s.

Úměrně s poklesem rychlosti gravionů klesá i jejich frekvence. Graviony se šíří vesmírem a směřují do Vesmírové černé díry, přestože je již nyní 0,7 mld. ly mimo hmotového vesmíru, a nebo i do jiných černých děr. Gravitační vlny jsou příčinou geometrické deformace vesmírového prostoru a tím ovlivňují maximální rychlost světla a dilataci jednotkového času následovně:

Frekvence
gravionů

Geometrická deformace prostoru

Podíl na
deformaci vesmíru

Rychlost
světla

Dilatace časové jednotky

1021 Hz

hyperbolická

31 %

2,96.108 m/s

+ 7,5 %

1030 Hz

eliptická

8,5 %

3,029.108 m/s

-4,5 %

1034 Hz

parabolická

18,5 %

3,029.108 m/s

-10,5 %

≥1039,5 Hz

kulová

celkem

3,0295.108 m/s

0 %

1056 Hz

kulová

48%

3,15.108 m/s

0 %

Vyzařováním gravionů a pyrotonových neutrin ztrácí hmota energii a ekvivalentní hmotnost, kterou doplňuje z hmotonů, a tím zůstává její hmotnost konstantní. Zdrojem gravionů jsou neutrální pyrotony, protony a neutrony (viz kap. 8 Neutrina).

Neutrální pyrotony se uvolňují z protonových proteroprotonů složených průměrně z 1 500 sytonů S(–). Proton se tímto procesem nemění, protože si doplňuje sytony S(–) z neutronů. Neutron se také nemění, protože si tyto sytony S(–) doplňuje z hmotonů emitovaných Sluncem nebo podobnou hvězdou. Hmota neutrálních pyrotonů se přímo transformuje na nehmotové graviony a neutrina. Účinek gravitačních vln a gravionů je totožný (dualita energetických kvant a vlnění) [13].[5]

Antigravitace –

Antigravitace snižuje sílu Newtonovy gravitace, závisí na hmotnosti tělesa emitujícího antigraviony a zvyšuje rychlost rozpínání vesmíru. Antigraviony jsou hmotné částice, které v případě, že jejich zdrojem je Slunce, snižují účinky gravitace o 28 %, ale jen do vzdálenosti 16 mil. km, pak tyto účinky klesají: Ve 150 mil. km pouze o 4 %, 1 mld. km o 1,4 % a 0,5 ly o 0,1% (Oortovo mračno). Příslušná hodnota antigravitační konstanty je tedy záporná a činí (-2,15) . 10-12 m3. kg-1. s-2.

Sluneční antigraviony vznikají ve Slunci ze sytonů S(–) a charakterizuje je 14. základní pyroton složený z 208 sytonů S(–) o velikosti náboje 4 elektronů, tj. 6,4 . 10-19 C. Při syntéze tohoto pyrotonu vznikají všechny 4 druhy neutrin dle vztahu:

208 ks sytonů S(–)  1 antigravion + 85 ks pyrotonových neutrin frekvence 1012 Hz + 30 ks pyrotonových neutrin frekvence 1017 Hz + 10 ks neutronových neutrin pocházejících z volných neutronů frekvence 1018Hz + 11 ks neutronových neutrin pocházejících z vázaných neutronů frekvence 1020 Hz (názvy neutrin pocházejí od jejich původních zdrojů).

Z celkové hmotnosti 5.10-30 sytonů S(–) je stvořen 1 antigravion o hmotnosti 3.10-30 kg a výše uvedená neutrina odpovídající ekvivalentní hmotnosti
2.10-30 kg.

Rychlost hmotových antigravionů je o 20 % nižší než u nehmotných gravionů. Sluneční antigraviony způsobily biblické vyčištění meziplanetárního prostoru sluneční soustavy do Oortova mračna vzdáleného od Slunce cca 0,5 ly. Tato antigravitace má charakter slunečního větru.

Obecně platí, že dolní hranice hmotnosti hvězdy, produkující antigraviony, je 1028kg. Jedná se o nízkoteplotní hvězdy, označované jako hnědé trpasličí hvězdy, patřící do temné hmoty. Tyto antigraviony mají o 15 % vyšší hmotnost než ty sluneční a jsou stvořeny z 280 sytonů S(–) výsledného náboje 7,5 elektronů vodíku. Jejich antigravitační účinek je roven 47 % gravitační síly, ale s opačným znaménkem. Vyšší hranice hmotnosti zdroje antigravionů odpovídá KVASARU, tj. cca 1040 kg. Jsou tvořeny 270 sytony S(–) a jejich náboj odpovídá náboji devíti elektronům vodíku. Gravitační účinek snižují o 81 %.

Nejhmotnějšími jsou MASARY (1047 kg) snižující gravitační sílu o 41 % do vzdálenosti 882 ly (průměrná hodnota). Pak dochází k poklesu odpovídajícímu Newtonovu gravitačnímu zákonu, ale se zápornou antigravitační konstantou. (Graviony MASARŮ se začaly vytvářet v průběhu jejich vývoje. Přesto, že jsou nejhmotnější, vytvářejí jejich graviony frekvence 1047 Hz pouze parabolickou deformaci prostoru vlivem jejich antigravionů.)

Energetickým polem antigravionů je neutronové pole pocházející z neutronových hvězd a obsahující neutrony volné a vázané do neutronových pyrotonů se dvěma, třemi a čtyřmi neutrony poutanými vzájemně gravitačními silami. Vlastní předávání energie se děje pomocí neutrin frekvencí 1018 a 1020 Hz [13].

Celkem existují 4 druhy vesmírů: 3 neviditelné a 1 viditelný. Svět neviditelný je lidskými smysly nevnímatelný, a to ani s pomocí současné přístrojové techniky. Je to dáno zejména tím, že lidské a příslušné vědeckotechnické prostředky jsou zcela nedostatečné pro jejich použití ve vysokofrekvenčních úrovních.

Neviditelné vesmíry –

Podstata světa neviditelného spočívá v jeho spirituálním charakteru. Všem vesmírům je nadřazený levotočivý spirituální vesmír (LSV), jehož stvoření započalo před 200 mld. našich občanských roků a trvalo 30–32 mld. roků. Časový rozptyl je způsobený dokončováním jednotlivých dimenzí. Jemu jsou podřízeny oba vesmíry energetické, tj. levotočivý energetický vesmír (LEV) a pravotočivý energetický vesmír (PEV), dále prostorově a časově omezený, a vůči světu neviditelnému minoritní, náš pravotočivý hmotový vesmír (PHV).

PHV je geometricky tříosý a je charakterizován třemi dimenzemi danými souřadnicemi x,y,z a čtvrtou dimenzí časově prostorovou, danou součinem dimenzí x.y.z, vymezující čas jako funkci pohybu hmoty v tomto prostoru. To znamená, že prostor a čas jsou podmíněny buď příslušnou existencí hmoty, která je transformovanou energií do hmotového stavu, nebo vlastní hustotou energie. Minimální hustota hmoty, definující prostor, je 10-9 kg/m3 nebo energie 28 J/m3. Pro čas platí jeho závislost na minimální hodnotě momentu hybnosti činící 6,28.10-23 m2.kg.s-1. Dílčí limitní hodnoty podmiňující existenci času jsou tyto: Hmotnost 10-28kg, moment setrvačnosti 10-15 kg.m-2, frekvence 10-8Hz a hustota energie 28 J/m3. Na délkové míře je čas nezávislý. Pro energetické vesmíry platí rovněž stejný minimální moment hybnosti 6,28.10-23 m2.kg.s-1,
kde hmotnost v kg je nahrazena její energetickou podstatou. To znamená, že v energetických vesmírech existuje čas a prostor nezávislý na hmotě. Čas a prostor neexistovaly před stvořením energie, tj. před stvořením levotočivého spirituálního vesmíru. LSV má také svůj moment hybnosti. LSV je rovněž čtyř dimenzionální, ale pouze z hlediska strukturálního. Tyto čtyři dimenze: pátá, šestá, sedmá a osmá jsou energeticky a geometricky charakterizovány následovně:

Dimenze

Rozsah
frekvencí

Energetická mohutnost

Hustota
energie

Geometrický charakter

Energetická konstanta

Pátá

1060–1063 Hz

1038J

750 J/m3

čtyřosý

VEK 0,133.h**

Šestá

1064–1068 Hz

1046J

16 J/m3

čtyřosý

VEK 0,133.h**

Sedmá

1090–10110 Hz

10106J

50 J/m3

pětiosý

VEK + SEK ***

Osmá

10158–10310Hz*

10320J*

TABU

sedmiosý až
dvacetiosý*

SEK***

Průměrná hustota energie tohoto vesmíru činí 10J/m3.

V LSV platí vysokoenergetická konstanta (VEK) 0,133h; 1057 ≤ VEK < 10100 Hz a spirituální energetická konstanta (SEK), SEK ≥ 10100 Hz.

*      Jedná se o současné hodnoty, protože ze Stvořitelského hlediska jsou tyto hodnoty neomezené.

**    Jedná se o vysokoenergetickou konstantu 0,133.h (h – Planckova nízkoenergetická konstanta – NEK); 108 Hz ≤ NEK ≤ 1081 Hz – viz Obr. 1 s jejím funkčním rozsahem.

*** Jedná se o spirituální energetickou konstantu SEK = 10-87 J.s = 1,5.10-54 h.
Pozn.: Pro výpočet ekvivalentní hmotnosti a vlnové délky pomocí SEK se použije rychlost v LSV c = 220 000 km/s v případě f ≥ 10100 Hz, pro VEK platí,
že c = 260 000 km/s.

SEK výrazně mění mez principu neurčitosti:

x . m . v ≥ 1,5.10-54 . h

ROV. 4 PRINCIP NEURČITOSTI

kde λ (lambda) = vlnová délka v metrech,

m = hmotnost v kilogramech,

v = příslušná rychlost v m/s.

h = Planckova konstanta  6,63 . 10-34 J.s .

Platnost tohoto vztahu koresponduje se sytony S(–).

Obr. 1 / Ekvivalence hmoty a energie ve formě závislosti hmoty
na frekvenci a energetické konstanty[6]

m.c2 … h . f  m … 7,36.10-51. f  log m  -50,1 + logf; 108 h  1081 Hz

LSV se otáčí proti směru hodinových ručiček, tedy doleva (viz 11.2), úhlovou rychlostí odpovídající jedné otáčce za 8,5 mld roků (PHV za 5 mld roků). Tato úhlová rychlost je tedy nižší než u PHV a souvisí:

s transferem energií,

s elektromagnetickým polem,

se stvořením galaxií a dalších hvězdných entit,

se stvořením černých děr,

se vševesmírovým informačním polem, zvaném protonace, stvořeným před 71 mld. roků v období 10 mil. roků.

Frekvence vševesmírových i některých lokálních energetických polí řízených LSV jsou následující (včetně jejich hlavního významu):

1060 Hz (pátá dimenze) – podpůrné energetické pole
sytonů S(+) (galaktické pole).

1065 Hz (šestá dimenze) – energeticky souvisí se stvořením
kladných sytonových monopólů S(+) (ostatní galaxie).

1066 Hz (šestá dimenze) – energetické revitalizační pole sytonů S(–) (galaktické pole) a energetická podpora inteligence v oblasti
lidského informačního pole mozku pouze v naší galaxii.

1067 Hz (šestá dimenze) – podpůrné energetické pole
sytonů S(0) (galaktické pole).

1068 Hz (šestá dimenze) – energeticky souvisí se stvořením
záporných sytonových monopólů S(–) (ostatní galaxie).

1090 Hz (sedmá dimenze) – energie „vakua“ zajišťuje stvoření nových galaxií při řízeném doplňování energie z osmé dimenze frekvenční hladinou 10158 Hz a revitalizaci sytonů S(0) pouze pro naši galaxii.

1091 Hz (sedmá dimenze) – současné stvořitelské pole
neutrálních sytonů S(0).

10100 Hz (sedmá dimenze) – tato energetická hladina zajišťuje
energeticky vševesmírové informační pole (protonaci) stvořené před 71 mld. roků jako součást Boží věčnosti.[7]

Součástí LSV je tvorba neutrálních sytonů S(0) hmotnosti 10-36kg v podmínkách LSV (v PHV je hmotnost této částice 10-31 kg), která probíhá ve frekvenční hladině 1091 Hz, a jejich energetická podpora frekvenční hladinou 1092 Hz sedmé dimenze LSV, a to pouze pro naši galaxii, protože v jiných galaxiích nejsou lidské bytosti. Tyto jiné galaxie jsou na bázi nepravidelných oktaedrických bipolárních sytonů S(+)(–) o hmotnosti v PHV cca 7,5.10-32 kg, které mají stejně dlouhou hlavní osu, jako sytony S(+), ale jejich stejně dlouhé krátké osy kolmé na dlouhou osu jsou o 5,2 % delší než u sytonů S(+). To znamená, že tyto částice jsou tvořeny osmi stejnými rovnoramennými trojúhelníky a jejich vlastní póly (+) a (–) jsou na obou koncích hlavní osy bipolárního sytonu S(+)(–).

Ze spirituálního hlediska jsou tyto sytony S(+)(–) součástí struktury lehkých očistců v jiných galaxiích, než je naše, ale i v rentgenových hvězdách, a týkají se nehmotových duchovních bytostí – služebníků těchto očistců, kteří jsou fluidové (jemnohmotové) podstaty tvořené sytony S(+) a jejich pyrotony. Tato fluidová těla nemohou být vůbec zhmotněna ani sytony S(–). Těžký očistec je přímo v sedmé dimenzi frekvenční hladiny 1093Hz. Ostatní očistce jsou ve většině černých děr šestiosé geometrie patřících do šesté dimenze LSV.

Rozmístění lidských duší do těchto očistců je dáno mírou závažnosti negativity jejich působení během života v naší galaxii. Součástí smyslu stvoření nových galaxií je vytváření dalších očistců lidských duší a jejich rozmístění v PHV a zároveň stabilizace momentu hybnosti celého PHV. S tím souvisí stabilizace hmotnosti částic (viz rozdíl v hmotnosti sytonů S(0) v LSV a PHV), protože hodnota hmotnosti stvořených částic je funkcí momentu hybnosti příslušného vesmíru a souvisí s intenzitou transformace energie ve hmotovou podstatu (prahmotu).

Všechny čtyři dimenze LSV jsou lidskými smysly nevnímatelné a geometricky nepředstavitelné vzhledem ke své polyososti, která nesouvisí s „klasickou matematikou“ polydimenziality. LSV je přirozeným prostředím pro nehmotné spirituální bytosti, které se mohou ve výjimečných případech transformovat prostřednictvím pyrotonů z neutrálních sytonů, vytvářejících fluidové biogenní prvky, pomocí sytonového pole S(–) do hmotového stavu a naopak.

Mezi spirituální bytosti patří NEFILIM, archandělé, andělé, lidské duše a další zcela nám neznámé entity.

V osmé dimenzi LSV, která je energeticky, frekvenčně a geometricky polyose neomezená, je Svaté sídlo (svatostánek) Nejsvětější Trojice. Ze spirituálního hlediska je osmá dimenze NEBEM (Božským Jerusalemem), peklo padlých andělů s omezeným pohybem ve vesmíru a zavržených lidských duší je ve Vesmírové černé díře, šestiosého geometrického charakteru, přináležející šesté dimenzi LSV a v určitých černých dírách obřích masarů. V páté dimenzi LSV je planeta NIBIRU, zvané též Boží planeta či obecně pozemsky NEMESIS, popřípadě babylonsky Marduk. Součástí vševesmírových a ostatních energetických polí jsou některé frekvenční hladiny energetických vesmírů LEV a PEV:

1020 Hz (PEV) – gama záření tvořící energetické pole pro neutrina.

1024 Hz (LEV) – elektromagnetické záření vytvářející energetické
pole pro graviony.

1027 Hz a 1028 Hz (LEV) – elektromagnetické záření pro živočichy a částečně i pro rostliny.

1029 Hz (LEV) – elektromagnetické záření energeticky doplňující
sedmou dimenzi LSV a podporující pouze rostliny.

1042Hz (PEV) – energetické pole pro revitalizaci sytonů S(+)(–)
v jiných galaxiích a ostatních entitách, než je naše galaxie.

1049 Hz (PEV) – Stvořitelské energetické pole sytonů S(+)(–).

1050Hz (LEV) – energetické pole podporující CGIP.

1062 Hz (PEV) – podpůrné energetické pole sytonů S(+)(–).

Levotočivý energetický vesmír (LEV) byl stvořen před 68 mld roků na podporu stvoření pravotočivého hmotového vesmíru. Jeho souhrnná energie činí 10118 J při objemu 10112 m3 (včetně objemu příslušných energetických polí) a je doplňována z osmé dimenze LSV energetickou hladinou frekvence 10158 Hz. Jedna otočka tohoto vesmíru činí 5,9 mld roků. Jeho průměrná energetická hustota je 106 J/m3 a geometrický charakter je čtyřosý, podobně jako u 5. a 6. dimenze LSV. Produkuje následující energetické hladiny: 1020–1025 Hz, 1027–1029 Hz, 1050 Hz a 1085 Hz. Energetickou konstantou LEV je vysokoenergetická konstanta 0,133 h. Pro energetické hladiny platí Planckova konstanta, kromě frekvence 1085 Hz, kde platí 0,133 h. Jejich převládající význam je následující:

1020 Hz – elektromagnetické záření souvisí s biologickým životem
člověka a podporuje činnost mozku, buněk a hormonální činnosti lidského organismu.

1021 Hz – elektromagnetické záření souvisí s obdobným významem
pro člověka jako předcházející frekvence.

1022 Hz – gama záření s negativním vlivem na biologický život
živočichů (ale ne na člověka). Ovlivňuje plodnost makroorganismů, reguluje jejich početní stavy a má vliv na vymírání druhů
(bylo spuštěno před 0,99 mil. roků).

1023 Hz – elektromagnetické záření s pozitivním vlivem pouze
na člověka v oblasti tvorby enzymů a hormonů.

1024 Hz – elektromagnetické energetické pole podporující graviony.

1025 Hz – elektromagnetické záření související s tvorbou a využitím vitamínů u člověka.

1027 Hz a 1028 Hz – elektromagnetické záření podporující živočichy a částečně i rostliny. Obě frekvence eliminují vliv frekvence 1022 Hz.

1029 Hz – vševesmírové elektromagnetické záření doplňující
energeticky sedmou dimenzi ve frekvenční hladině 1090 Hz
a podporující pouze rostliny.

1050 Hz – energetické pole podporující CGIP naší galaxie.

1085 Hz – podporuje energeticky lidské duše.

Pravotočivý energetický vesmír (PEV) byl stvořen před 41 mld. roků na podporu hmotového Vesmíru (PHV) a jeho souhrnná energie činí 10144J při objemu 10137 m3 (včetně energetických polí). Energeticky je dotován z frekvenční hladiny 10158Hz osmé dimenze. Jedna otočka tohoto vesmíru činí 6 mld. roků. Jeho průměrná energetická hustota je 107 J/m3 a příslušný geometrický charakter je šestiosý, jako u černých děr. Energetickou konstantou PEV je vysokoenergetická konstanta 0,133 h. Pro všechny jeho energetické hladiny však platí Planckova konstanta. Jednotlivé frekvenční hladiny mají následující hlavní význam:

1011 Hz – elektromagnetické záření má šest pozitivních účinků na člověka v oblasti krve, svaloviny, plic, trávicích a močových cest a jater.

(1011 Hz – gama záření má negativní účinky na plodnost člověka,
1–2letá expozice by vedla k jeho neplodnosti. Toto záření bylo spuštěno krátkodobě celkem 4 ×, tj. 30 roků po stvoření Adama a Evy v souvislosti s Nefilim a pětisty Nifilim (jejich potomky) a dále před 220 000, 140 000 a 20 000 roky).

1012 Hz – elektromagnetické záření ovlivňující činnost dalších lidských orgánů.

1013 Hz – elektromagnetické záření pozitivně ovlivňující fungování člověka; na ostatní živočichy a rostliny nemá vliv.

1014 Hz – gama záření má pozitivní vliv na rostliny, na člověka
je tento vliv slabě negativní, na živočichy bez vlivu.

1015 Hz – gama záření se stejnými účinky jako předcházející frekvence.

1016Hz – gama záření obdobného vlivu jako předcházející frekvence.

1017 Hz – elektromagnetické záření s pozitivním vlivem na člověka.

1018 Hz – elektromagnetické záření s pozitivním vlivem na člověka a živočichy, bez vlivu na rostliny.

1019Hz – gama záření s negativním vlivem na člověka a živočichy, na rostliny bez vlivu. Toto záření nebylo dosud spuštěno.

1020Hz – gama záření vševesmírového dosahu podporující
energeticky neutrina se slabým negativním vlivem na člověka
a živočichy a bez vlivu na rostliny.

1021 Hz – gama záření s velmi slabým negativním vlivem na člověka, kterému Bůh omezil jeho věk v celé naší galaxii na 120 roků,
a to před 90 000 lety.

1042 Hz – energetické pole vševesmírového dosahu. Revitalizuje
sytony S(+)(–) jiných galaxií a ostatních entit, vyjma naší galaxie.

1055 Hz – energetické stvořitelské pole vševesmírového dosahu
sytonů S(+)(–), (vyjma naší galaxie).

1060Hz – revitalizační energetické pole sytonů S(+) pro galaxie.

1062 Hz – podpůrné energetické pole vševesmírového dosahu
pro sytony S(+)(–).

1089 Hz – stvořitelské energetické pole neutrálních sytonů S(0)
z počátku stvoření naší galaxie (platnost VEK 0,133 h).

Všechny čtyři vesmíry mají protáhle (vejcovitě) elipsoidový tvar. Směr jejich rotace je vztažen k RNMV (viz dále). Jejich parametry jsou následující:

Vesmír

Objem

Hustota energie

Energie

Dlouhá osa

Krátká osa

LSV

1,48.10137m3*

107 J/m3**

~ 10320 J

150 mld. ly

65 × 58 mld. ly

LEV

10112m3*

106 J/m3

10118 J

34 mld. ly

18 × 13,5 mld. ly

PEV

10137m3*

107 J/m3

10144 J

129,5 mld. ly

71,5 × 69 mld. ly

PHV

1079,4 m3****

39,8 J/m3***

1081 J***

87 mld. ly

50 × 41 mld. ly

*      Včetně objemu jejich energetických polí.

**    Jedná se o redukovanou hodnotu zejména vlivem polyosé geometrie 7. a 8. dimenze LSV, která se začíná uplatňovat již od pětiosé struktury výše.

*** Jedná se o energie pocházející z nehmotových vesmírů, které výrazně převyšují ekvivalentní energii vypočtenou z hmotnosti PHV.

****                   Účinný objem

Bližší specifikace levotočivého spirituálního vesmíru (LSV):

Dimenze

Účinný
objem

Hustota energie

Energie

Tloušťka dimenze

Průměry
dimenze

pátá

1,2.1035 m3

750 J/m3

1038 J

0,31 mld. ly

0,00071–0,0023
mld. ly

šestá

6,25.1044 m3

16 J/m3

1046 J

1,6 mld. ly

0,0036–0,0096
mld. ly

sedmá

2.10104 m3

50 J/m3

10106 J

5,4 mld. ly

0,16–0,66 mld. ly

osmá

1,48.10137 m3

TABU

10320 J

117,2 mld. ly

6,15–65 mld. ly

Objemy jednotlivých dimenzí zahrnují účinné objemy jejich energetických polí. Jednotlivé dimenze jsou tvořeny vrstvami kolmými na dlouhou osu elipsoidu LSV a navazují na sebe. Pátá dimenze začíná 0,49 mld. ly od počátku dlouhé osy LSV. Pátá, šestá a sedmá dimenze mají jehlovitý tvar.

Vzájemné vzdálenosti nejbližších míst jednotlivých vesmírů:

Vesmír

LSV

LEV

PEV

PHV

LSV

3,8 mld. ly

3,5 mld. ly

1,3 mld. ly

LEV

3,8 mld. ly

3,5 mld. ly

1,2 mld. ly

PEV

3,5 mld. ly

3,5 mld. ly

1,8 mld. ly

PHV

1,3 mld. ly

1,2 mld. ly

1,8 mld. ly

V současné době rovina vzájemně nejbližších míst vesmírů (RNMV) se dotýká povrchu hmotového vesmíru (přesněji vytíná úseč maximální délky 2 ly, šířky 0,4 ly a výšky 0,2 ly) a je rovnoběžná s rovinou nejbližších míst nehmotových vesmírů směrem k vesmíru hmotovému ve vzdálenosti 0,2 mld. ly vytínající jeho úseč maximální délky 2 mld. ly a šířky 0,4 mld. ly. Dlouhé osy nehmotových vesmírů svírají s RNMV úhel 45° a jsou nad touto rovinou. Dlouhé osy elipsoidů LSV a LEV svírají úhel 130°, PEV a LSV 107°, LEV a PEV úhel 123°, průmět LSV a PHV svírá v RNMV úhel 171° (respektive LSV a roviny kolmé na RNMV procházející dlouhou osou PHV). Dlouhá osa PHV svírá s RNMV úhel 50°a je pod touto rovinou (viz Obr. 2 a 3). Spojnice Země – Vesmírová černá díra – 6. dimenze LSV má délku 16,1 mld. ly. Vzdálenost počátku dlouhé osy LSV, který je 0,48 mld. ly pod RNMV a nejbližšího počátku dlouhé osy hmotového vesmíru činí 0,85 mld. ly. Vzdálenost počátku dlouhé osy hmotového vesmíru od roviny vzájemně nejbližších míst vesmírů je 0,495 mld. ly. Nejbližší (kolmá) vzdálenost Země od dlouhé osy hmotového vesmíru je 4,5 mld. ly. Celkový průměr vesmíru v tomto místě činí cca 9,1 mld. ly. Naše Země je tedy na periferii vesmíru, přesněji je pouze 41 mil. ly od jejího okraje. Vzdálenost počátku dlouhé osy hmotového vesmíru od Země je 4,8 mld. ly. Vzdálenost Země od počátku dlouhé osy LSV je 5,6 mld. ly a 3 mld. ly pod RNMV.

Pátá dimenze LSV zasahuje do naší sluneční soustavy a způsobuje zmizení (objeveni) planety NIBIRU ve vzdálenosti 98 mil. km od Země. Jedná se o přechod z tříosé geometrie do čtyřosé a naopak. Účinek šesté dimenze končí ve vzdálenosti 820 mil. km od okraje naší sluneční soustavy. (Jedná se o vzdálenost 0,1 ly neboli 1015 m, kde začíná Oortovo mračno a končí ve vzdálenosti 1 ly (maximum koncentrace kometárních entit je 0,5 ly od Slunce). Účinek sedmé dimenze končí ve vzdálenosti 12 ly od okraje naší sluneční soustavy.

 

 

/ Levotočivý spirituální vesmír (LSV)

/ Levotočivý energetický vesmír (LEV)

3 / Pravotočivý energetický vesmír

/ Pravotočivý hmotový vesmír (pod RNMV 0,5 mld. ly)

/ Úseč PHV rovinou nejbližších míst nehmotných vesmírů

6 / Kontaktní lokalita PHV s RNMV

7 / Předpokládaný půdorys PHV (pod RNMV 3 mld. ly)

Obr. 2 / Konfigurace vesmírů
(půdorys v rovině vzájemně nejbližších míst vesmírů)

Obr. 3 / Konfigurace LSV a PHV
(nárys v rovině kolmé na RNMV)

Rychlosti sdílení informací mezi jednotlivými vesmíry a případné změny energetických polí jsou okamžité, to znamená, že jsou uskutečňovány „rychlostí myšlenky“, protože ve vševesmírovém pojetí neplatí fyzikální omezení toku informací a energie tak, jak je tomu ve hmotovém vesmíru.

V 8. dimenzi LSV je ve vzdálenosti 12 mld. ly od Země první Svatopetrská brána nebes, druhá Archandělská brána je vzdálena od Země 15 mld. ly a třetí brána Božího Syna je vzdálena celkově 19 mld. ly. Těmito branami projdou všechny lidské duše k Božímu soudu, kde je do pěti dnů od jejich opuštění těl rozhodnuto Bohem o dalším osudu těchto duší.

Pekelná Vesmírová černá díra je vzdálená 6,6 mld. ly od Země, tedy ve směru Polárky 0,7 mld. ly od PHV a 1 mld. ly od počátku LSV a je mezi LSV a PHV v hloubce 1 mld. ly pod rovinou vzájemně nejbližších míst vesmírů. VČD opustila PHV před 1,25 mld. roků a nadále pohlcuje graviony.

Doposud existují tato stvořená čtyři informační pole [3, 8, 13]:

Vševesmírové IP zvané protonace, před 71 mld. roků z energetické hladiny 10158Hz energetickou hladinou Ducha Svatého 10226 Hz.

Celogalaktické IP týkající se pouze naší galaxie, před 9,8 mld. roků (ostatní galaxie mohou mít pouze lokální IP zahrnující pouze jejich lokální hvězdná seskupení týkající se očistců).

IP naší Země, zvané dle staroindických védských nauk AKAŠA, před 3,94 mld. roků.

Lidské IP, navazující na lidský mozek, před 282 000 roků.

Základní informační buňkou vesmírových IP je energetické kvantum ekvivalentní hmotnosti 8.10-33kg geometrického charakteru představovaného pravidelným pětiúhelníkovým dvanáctistěnem objemu 8.10-12 m3 a průměru 2,5.10-4 m o kapacitě jednoho kilobytu. Informace jsou ukládány v buňkách na elektromagnetickém principu. Buňky rotují doleva rychlostí 90 ot/s, mají kladnou polarizaci stejnou jako sytony S(+) a svojí rotací vytvářejí elektromagnetické paměťové pole.

Protonace má vševesmírovou působnost a je energeticky podporována frekvenční hladinou 10100 Hz sedmé dimenze LSV, vlastní frekvenční hladina buněk je 10188 Hz. Je trvalou součástí Boží Věčnosti zaznamenávající všechny duševní projevy, činy a myšlenky, veškeré děje a pokrok lidstva ve všech oborech, podoby všeho živého a mrtvého tak, jak se vše ve skutečnosti událo. Veškerý prostor je vyplněn protonací věčného trvání ve které je tajemství světa pro duchovní bytosti a částečně pro člověka jasné a odkryté a minulost, přítomnost a skrytá budoucnost se stávají současností, jak uvádí Břetislav Kafka ve svých spisech v první polovině minulého století. Břetislav Kafka dále upřesňuje, že protonace všechny události prostorově lokalizuje a časově registruje [3].

Hustota podpůrné protonační energie činí 900 J/m3. Hustota informačních buněk protonace je 5 mld ks/m3 a energie jedné buňky 10-15J.Všechny lidské myšlenky jsou evidovány a fixovány v protonaci a to na místech svého vzniku, kde se vtiskují do protonace. Protonace přebírá z informačního pole Země 20 % informací. V protonaci mají svá informační pole andělské bytosti včetně andělů strážných a rovněž tak i lidské duše vázané i nevázané na tělo. Jedná se o tzv. protonační duševědomí. Do protonace měl přístup každý člověk, ale po druhém jeho pádu způsobeném vlastní pýchou Bůh odňal člověku tuto výsadu před 291 300 roky. V té době žilo na Zemi pouhých 7 000 lidí.

Tím byla lidem obecně znemožněna možnost sdílení myšlenek na libovolnou dálku prostřednictvím protonace (první zmatení jazyků) a přístup k jakýmkoliv informacím. Před 276 000 roky muselo lidstvo poprvé vynalézt písmo zachycované do kamene nebo hliněných destiček, které byly potom sušené a vypalované. Z protonace může v současnosti pasivně přejímat informace asi 1 000 lidí z celé populace Země, tzn. bez možnosti přímého dotazu. Pouze malá část z nich (50 lidí) se může duchovní cestou tázat, ale odpověď dostanou binární, tj. pouze kladnou nebo zápornou a pouze 22 lidí může dostat vědomou odpověď. Část těchto lidí si však není této své výjimečnosti vůbec vědoma.

V Československu tyto vědomé schopnosti měl sochař a spisovatel Břetislav Kafka a také páter František Ferda [8]. Většina lidí tedy o těchto svých mimořádných schopnostech neví nebo neumí správně formulovat otázky. Formulace otázek musí být velice přesná, a to nejen obsahově, ale i větnou stavbou, bez možnosti jakékoliv nejednoznačnosti. Bez hlubokých a vyzrálých vědomostí o problematice nelze zadat přesnou otázku a získat správnou odpověď.

Veškeré údaje uvedené v této knize pocházejí z protonace a jsou ověřovány vícekrát v různých souvislostech. Pokud jsou použity informace pozemského vědeckého charakteru, je jejich správnost ověřena protonací. (Například: průměrná hustota PHV je shodná, ale správně má být uvedena průměrná účinná hustota PHV činící 10-26 kg/m3, hmotnost Slunce je 1,94.1030 kg apod.)

Iniciačním podkladem pro tuto knihu jsou spisy Břetislava Kafky, který přejímal údaje z protonace s vysokou výpovědní hodnotou určenou protonací jako osmdesátiprocentní správnost. (U Alberta Einsteina byla správnost všech jeho vědeckých prací označena protonací jako čtyřicetiprocentní.)

CGIP se týká pouze naší galaxie. Jeho informační buňka je shodná s buňkou protonace. Je podporována energetickým polem frekvence 1050 Hz levotočivého energetického vesmíru. Hustota této podpůrné informační energie je 1080 J/m3 a koncentrace buněk činí 1,1 mld. buněk/m3CGIP bylo stvořeno z energetické hladiny frekvence 10157 Hz energetickou hladinou 10226 Hz Ducha Svatého. Vlastní energie jedné buňky činí 10-15 J a její frekvenční hladina je 10175Hz.

CGIP má tvar dutého válce o tloušťce stěny 910 km, průměru 55 000 ly a délce 95 000 ly. Protože má naše galaxie průměr více než 70 000 ly, přesahuje tato galaxie válcovitý útvar CGIP na každé straně cca o 8 000 ly. Na registraci údajů z galaxie to však nemá vliv, protože průměr dosahu CGIP činí 137 000 ly neboli jeho přesah galaxie činí celkem 67 000 ly (33 500 ly na obou stranách galaktického disku).

 

CGIP podporuje rostlinnou říši naší galaxie. Obsahuje genomy všech stávajících rostlinných druhů včetně údajů o jejich zavedení do přírody. Genomy vyhynulých druhů jsou přemístěny do protonace. V příslušném druhovém genomu je zakódována i maximální délka časové existence daného druhu, potom přirozeně vyhyne. Přírodní katastrofy mohou vyhynutí urychlit. Tento údaj je z genomu technicky nedostupný.

Všechny rostliny mají svoji nesmrtelnou duši, která neinkarnuje. Pokud jsou tyto rostliny prospěšné člověku, tak mají rostlinnou duši. Rostliny škodící člověku a rostliny s nízkým počtem buněk (od jedné do třiceti) mají protoduši. Do CGIP jsou zařazeny i genomy prvoků a virů, které se po jejich vyhynutí nezachovají v žádném informačním systému. Rostlinné duše a protoduše jsou entitou s určitým druhem Boží síly, bez které nemůže rostlina existovat. Pro každou klíčící rostlinu nebo dělící se buňku je určena nová rostlinná duše nebo protoduše. Tyto duše se neliší svým vnitřním uspořádáním a mají tedy stejnou strukturu složenou z energetických kvant vysokofrekvenčního charakteru podobného energetickým kvantům protonace vytvářejících také buňky. Struktura rostlinné duše podobně jako protonace je také buňková a má tyto parametry:

Rostlinná

Frekvence

Energie

Velikost

Ekvivalentní hmotnost

Protoduše

10178 Hz

2,8 J

10-3 m

10-17 kg

Duše

10182,5Hz

5,0 J

10-3 m

10-17 kg

Všechny rostlinné druhy mají stejnou duši.

Tyto duše jsou stvořeny Duchem Svatým postupně dle potřeby frekvenční hladinou 10226 Hz, v níž zůstávají až do doby transportu ke klíčícím semenům nebo dělícím se buňkám a to energetickým polem LSV frekvence 1065 Hz. Vysláním signálu přenášeným tímto polem jsou klíčící semena nebo dělící se buňky saturovány rostlinnou duší nebo protoduší a jsou vázány sytony S(+) na rostlinu nebo na buňkovou entitu.

Logistická a transportní velikost duší a protoduší 10-3 m se mění až s velikostí entity, což znamená, že jsou obsaženy v celých rostoucích jednotkách. Pokud je část rostliny duší opuštěna, tak tato její část odumře. Tato situace může nastat i vlivem geopatogenní nebo Curieho zóny, které mají negativní reakci vyvolanou opačnými energetickými amplitudami, než mají biologické entity. Obecně platí, že se planety s pouze rostlinným životem v naší galaxii a tím i v celém hmotovém vesmíru nevyskytují.

IPZ je energeticky podporováno polem frekvence 10110 Hz. Hustota podpůrné energie tohoto informačního pole je 850 J/m3, koncentrace těchto informačních buněk činí 0,7 mld buněk/m3. Energie jedné buňky je rovněž 10-15 J a její frekvenční hladina je 10170 Hz. IPZ bylo stvořeno z energetické hladiny frekvence 10157Hz stvořitelským energetickým polem Ducha Svatého frekvence 10226Hz. Staroindický védský název pro toto IPZ je AKAŠA.Ta byla poškozena negativními spirituálními vlivy souvisejícími s ukřižováním Ježíše Krista v roce 33, ve věku 35 let (náš letopočet tedy začíná až za dva roky po Jeho narození). Proto bylo IPZ ze 60 % rekonstruováno a ze 40 % opraveno Duchem Svatým ve druhém století po Kristu a nazváno Kristovou informační sítí (KIS). Tato síť obepíná celou Zemi od vzdálenosti 105 km nad jejím povrchem v tloušťce vrstvy 60 km, tedy do vzdálenosti 165 km a je mechanicky nebo energeticky nepoškoditelná lidskou zvůlí. Tento typ informačního pole mají pouze planety naší galaxie obývané lidmi, kterých je pouze 36 a celkově mají 30,5 mld. lidí, průměrného věku 95,5 našich pozemských roků. Pro všechny tyto lidí platí biblické omezení jejich věku Bohem na 120 roků gama zářením frekvence 1021Hz pocházejícím z  PEV.

V  IPZ – KIS jsou genomy všech zvířecích živočichů a bakterií. Genomy vyhynulých entit jsou přemístěny do protonace. Nositeli života bakterií jsou zvířecí protoduše. Ostatní živí tvorové této zvířecí říše mají zvířecí duši. Duše uhynulých zvířat včetně bakterií jsou převáděny do protonace energetickým polem frekvence 1065 Hz LSV, což znamená, že nemohou inkarnovat. Parametry výše uvedených duší jsou následující:

Zvířecí

Frekvence

Energie

Velikost

Ekvivalentní
hmotnost

Protoduše

10168 Hz

3,5 J

10-2,5 m

10-17 kg

Duše

10178,5Hz

5,5 J

10-2,5 m

10-17 kg

Jednotlivé druhy zvířat mají vždy stejný typ zvířecí duše. Stvoření zvířecích protoduší a duší je dílem Ducha Svatého energetickým polem 10226 Hz, kde jsou také ponechány k postupnému převádění a dosazování dle potřeby do vajíček, ihned po oplození, nebo do dělících se nových buněk bakterií, a to na základě jejich signalizace energetickým polem frekvence 1065 Hz podobně, jako u entit charakteru rostlinného. Oba druhy duší jsou na příslušné entity vázány sytony S(+). Genomy vyhynulých druhů jsou převáděny stejným energetickým polem do protonace. Duše zaplňují celé rostoucí organismy.

Pokud se duše z některých částí organismu stahuje, tak to znamená, že tyto části jsou nemocné a mohou odumřít, popř. způsobit předčasně konec jeho existence. Zvířecí duše ovlivňuje smyslové chování zvířete. Duše jednotlivých druhů zvířat se od sebe liší. Tím je odlišeno jejich různé smyslové (pudové, instinktivní) chování. Různé druhy zvířat se navzájem liší různými úrovněmi své existence, určovanými Vyšší mocí vycházející ze Stvořitelových záměrů. Tak jako rostlinné mají i zvířecí druhy ve svých druhových genomech zakotveny maximální délku a dobu své existence v planetárních podmínkách. Tyto údaje jsou rovněž z genomů technickou cestou nedostupné (V IPZ – KIS jsou genomy všech lidí, včetně nežijících a těch, kteří se teprve narodí v období od jejich početí.).

Stvoření nových druhů začíná stvořením jejich genomů, pak jejich duší, které jsou převedeny do fluidové podoby pomocí pyrotonů sytonů S(+) a poté zhmotněny sytony S(–). K žádné evoluci na planetární úrovni nedochází, jednotlivé druhy pouze vymírají. Existuje pouze evoluce spirituálního charakteru u člověka, resp. u lidské duše.[8]

Informační pole mozku (IPM) – ESPLANA

Informační pole mozku (IPM) – ESPLANA –

 

IPM (ESPLANA) bylo stvořeno Duchem Svatým stvořitelským polem frekvence 10226 Hz před 282 000 roků v období 9 300 let, když byl lidem Bohem zakázán přístup do protonace před 291 300 roky. Toto pole je tvořeno pátými pyrotony sytonů S(0) vytvářejícími informační buňky o velikosti 10-3 m a kapacitě 550 bytů. Jejich příslušná energetická hustota činí 60 J/m3. Jeho pole má frekvenci 1056 Hz a je podporováno energetickým polem frekvence 1066 Hz (Energetické pole podporující inteligenci člověka.).

Tloušťka IPM je 7 cm, z toho 5 cm je nad lebkou. Může být viditelné lidmi, majícími schopnost vidět auru, jako bělavý obláček. IPM navazuje přímo na mozek a je jeho vnější pamětí (RAM). Nevědomou ochranou tohoto pole je nošení klobouku. Průměrná informační kapacita IPM je 0,4 T bytů (min. 0,06 a max. 1,1 T bytů). Podporuje lidskou inteligenci, která je zároveň energeticky udržována polem frekvence 1066Hz. Původní kapacita IPM činila 5,5 T bytů, ale protože byla lidmi zneužívána k negativním cílům, byla Božím rozhodnutím celkem 4 × snižována na současnou hodnotu. Další její snižování nelze vyloučit vzhledem k samodestrukčnímu vývoji lidské společnosti. Toto pole není ovlivňováno kolísáním zemského magnetismu do 25 % odchylky od standardní hodnoty. Příslušné magnetické přepólování Země sníží kapacitu IPM o 20 % (Naposledy k němu došlo před 780 000 roky.).

Kapacita vlastního lidského mozku, tzv. vnitřní paměť (REM) zahrnující tvorbu myšlenek podněcovanou duší, je průměrně 1,1 T bytů (+0,7 až -0,3 T bytů). Frekvence vnitřní paměti je 60 Hz a dosah 12 m při energetické hustotě 7 J/m3.
Frekvence mozkových vln (MV) dosahu 8 m je následující:

αMV = 24–28 Hz

βMV = 28–34 Hz

θMV = 10–13 Hz (théta vlny)

Frekvence mozkových myšlenek (MM) vtiskovaných do protonace činí:

fMM = 160 Hz

Jejich dosah je 35 km. Protože protonace je všudypřítomná, nemá tento dosah význam vzhledem k tomu, že se příslušné myšlenky vtiskují do protonace v místě jejich vzniku (lokalizace dle výskytu lidského mozku). Senzibilní jedinec by však mohl tyto myšlenky do vzdálenosti 35 km zachytit. Nejednalo by se však o telepatii, která je zprostředkována pouze protonací.[9]

Dodatek ke stvoření rostlin a zvířat. ⫸ 

Při stvoření nového druhu zvířat je stvořen nejprve jejich nový genom, potom jsou stvořeny zvířecí duše určené pro tento nový druh. Dále je stvořeno příslušné fluidové tělo z pyrotonů sytonů S(+), jež je převedeno do hmotové podstaty pomocí sytonů S(–) v lokalizaci své existence. Stejným způsobem probíhá stvoření bakterií. Tento princip je základem stvoření nových druhů zvířecí říše. To znamená, že evoluce zvířat i rostlin je spirituálně i odborně neopodstatněná. Evoluční teorie je totiž v rozporu s druhým termodynamickým zákonem o entropii [4, 9, 10], který vylučuje jakýkoliv samovolný pokles entropie ve stvořeném systému bez vlivu Vyšší inteligence, protože vyšší stupeň uspořádanosti (snižování entropie) nikdy nevzniká samovolně. U neživých entit, jako jsou hvězdné soustavy, je zcela nemožný (viz závěr kap. 2).

U stvoření živých organismů je záporná entropie způsobena pouze Boží vůlí, ne lidskou, a už vůbec ne nelidskou (Postupně byly stvořeny bioentity od těch nejnižších s vysokou entropií až po ty nejuspořádanější s entropií nízkou.).

Stvoření nových druhů rostlin probíhá odlišným způsobem než u zvířat a bakterií. Nejprve je stvořen nový genom, potom pomocí pyrotonů sytonů S(+)fluidové semeno a to je převedeno do hmotové podstaty sytonovým polem S(–) v místě své existence.

Rostlinná duše či protoduše je potom implantována do klíčícího semene nebo dělící se buňky. Stvoření prvoka probíhá stejným způsobem, tj. stvoření nového genomu, fluidového prvoka, jeho převedení do hmotové podstaty a pak jeho vlastní implementační oživení pomocí rostlinné protoduše. Stvoření viru začíná stvořením protogenomu (je jednoduší než genom), pokračuje stvořením fluidového viru, který je pak převeden do hmotové podstaty a obdařen rostlinnou protoduší. Protoviry jsou v průměru 10 × menší než viry, které jsou rovněž zdravotně nebezpečné. Jejich stvoření probíhá stejným způsobem jako u virů. Způsobují pět druhů onemocnění nervové soustavy, včetně epilepsie, která je v současné době lékařsky nevyléčitelná. Její možná léčba je pouze duchovním způsobem. Protože genomy prvoků a protogenomy virů a protovirů jsou v informačním poli naší galaxie, lze považovat jejich původ za rostlinný.

Doplněk

1.    Stvoření genomu a protogenomu je dílem Ducha Svatého, probíhá v energetické hladině frekvence 10226 Hz a transportním polem je energie frekvence 1065 Hz.

2.    Energetická frekvence mikroorganismů je v oblasti 5.102 Hz. U lidí je v rozmezí
1,52–9,46.106 Hz, což znamená, že tato frekvence je 10 000 × vyšší. Entropie je 12 × nižší vzhledem k vyššímu stupni uspořádání organismu člověka než u mikroorganismu.

3.    Tato frekvence byla u prvních stvořených lidí 50 × vyšší, než je u současníků, a činila 108,4Hz (251.106Hz). Tito lidé byly mnohem odolnější proti negativním vlivům prostředí. Entropie současných lidí je 2 × nižší, než byla u prvních lidí, z důvodu jejich částečné informační kompenzace po pádu člověka, kdy jim byla Bohem odepřena možnost přístupu do Božího informačního pole (protonace), a to stvořením informačního pole lidského mozku (viz kap. 14.4.), což způsobilo výše uvedený pokles entropie (vyšší úroveň informační formy).

4.    Po pádu prvních lidí byly Duchem Svatým stvořeny škodlivé bakterie, viry a protoviry, a to na základě Božího trestu seslaného na nehodné lidstvo.

5.    Fluidový bioorganismus je také stvořen Duchem Svatým frekvencí 10226 Hz.

6.    Převedení bioorganismu z fluidové podstaty do podstaty hmotové probíhá pomocí sytonového pole S(–) přímo na Zemi v předem určené lokalitě. Transportním polem jeho fluidové podstaty na Zemi nebo na jinou planetu je energie pole frekvence 1065Hz.

7.    Pro nové bioorganismy byly připraveny na Zemi vhodné podmínky působením zhmotnělých NEFILIM neboli Božími syny. Tohoto procesu se účastnili vždy NIBIŘANÉ, když se jejich planeta NIBIRU přiblížila k Zemi. Naposledy se tak stalo před 73 000 lety u zvířat a před 40 000 lety u rostlin. Od té doby nebylo nic zjevného na Zemi stvořeno, i když došlo ještě k přiblížení planety NIBIRU k Zemi, celkem 4x. Naposledy se tak stalo před 20 000 lety. Frekvence přiblížení této planety k Zemi má neurčitou pravidelnost, protože se konají v rozmezí 5–20 000 i více roků dle Božího rozhodnutí (NEFILIM nepřímo podléhají Ježíši Kristu, jednorozenému Božímu Synu, se vševesmírovým posláním, a to podle pokynů samotného Boha.) [13].

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This