0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Typy cest k duchovnímu pokroku budhismu!

Buddhismus

Théráváda, Mahájána, Vadžrajána

Théráváda

Théráváda pojímá buddhistické školy, které zachovaly věrnost starým učením a odmítly inovace přijaté stoupenci mahájány. K oddělení došlo před více než dvěma tisíci lety. Thérávádový buddhismus, označovaný také jako hínajána se rozšířil především na jihu Asie – Srí Lanka, Barma, Thajsko a Kambodža. Od mahájány se liší tím, že zavrhl mnohá písma, které považuje za pozdní a nekanonická, tím, že ústřední místo zaujímá Buddha Šákjamuni a nakonec tím, že přikládá velký význam pojmu arhat. Théráváda využívá meditaci a čistou morálku, aby odstranila nevědomost, příčinu veškerého utrpení. Hlavní filosofií je neubližování.

Mahájána

Mahájána se ujala především v severních asijských zemích (severní IndieNepál, Kašmír, střední Asie, Čína, Korea, Japonsko, Tibet a Mongolsko). Zhruba v 1. století před n.l. se oddělila od thérávády. Spásu činí dostupnou všem (proto “velký vůz”) a za kanonická považuje také později vzniklá písma. Má tendenci do sebe vstřebávat božstva, na které při svém šíření narazila. Mahájána klade důraz na rozvoj soucitu a lásky. Probuzení se stává prostředkem, jak pomoci ostatním bytostem od utrpení.

Vadžrajána

Vadžrajána je konečné stádium mahájány. Používají se texty zvané tantry, zvláštní formy meditace, vizualizace, mantry, aj. Učí, že na cestě k probuzení může být využita každá životní situace.

Vůz šrávaků Vůz pratjékabuddhů Vůz bódhisattvů Společně zahrnují veškeré Buddhovo učení. Dharmu lze ale také rozdělit na na devět ján: Tři vnější jány šrávaků, pratjékabuddhů a bódhisattvů, které osvobozují od příčiny utrpení.Dále na tři vnitřní jány

  • krijá
  • upajóga
  • jóga

Příbuzné asketickým praxím védské tradice. A na tři tajné jány:

  • mahájóga
  • anujóga
  • atijóga

které učí mocným metodám přeměny.

Vadžrajána!

Význam sanskrtského pojmu vadžrajána a tibetského pojmu dordže thegpaTheg-pa je tibetský překlad sanskrtského slova jána, v češtině vozidlo. Dordže je tibetský překlad sanskrtského slova vadžra, což je předmět, který znázorňuje nezničitelnost. Doslovný překlad by tedy byl „nezničitelné vozidlo“. V praxi se však dnes běžně místo vozidla používá pojem cesta. Můžeme se setkat s pojmy cesta tajné mantrytantrajána nebo mantrajána, tedy cesta tanter, resp. cesta manterTajné v tomto kontextu znamená předávané ústně.

Název dordže má také rituální předmět, který současně se zvonkem symbolizuje neduální stav mysli. Sjednocení našich ženských a mužských aspektů osvícení, prvotní moudrosti a bódhičitty. Dordže, neboli vadžra může mít devět, pět nebo tři paprsky. Paprsky mírné vadžry jsou u hrotu spojeny, zatímco paprsky hrozivé vadžry jsou na konci mírně roztažené. Horní sada pětipaprskové vadžry symbolizuje pět buddhovských moudrostí.

Podle vadžrajány lze buddhismus, tedy nauky Buddhy Šákjamuniho, rozdělit na tři úrovně: malá cesta (tib. theg čung, skt. hínajána), velká cesta (tib. theg čhen, skt. mahájána) a nezničitelná cesta (tib. dordže thegpa, skt. vadžrajána).

Toto členění starší směry buddhismu neznají, jelikož se jedná o pozdější dodatečné pojmenování.[1] Vadžrajána se v rámci tohoto členění pokládá za nejvyšší učení, které nejrychleji vede k cíli.[2]

Pohled a cíl vadžrajány

Buddhistický obřad v Ladaku

Jejím cílem je dosažení původního, neduálního stavu mysli, kdy se plně rozplyne jakýkoliv rozdíl mezi subjektem a objektem (tzv. rigpa neboli stav osvícení). Vadžrajána pracuje z úrovně výsledků, (oproti dalším dvěma hlavním buddhistickým stezkám) hlavně také nahromaděním příčin vedoucím k osvícení, ale praktikující se zde již od začátku identifikují s konečným stavem (stavem osvícení) za účelem přeměny všech zážitků na sebevysvobozující a pro dosažení vhledu co nejrychlejších výsledků.

Dle tvrzení některých stoupenců vadžrajány historický Buddha Siddhártha Gautama předával učení vadžrajány těm žákům, kteří jej neviděli jako boha, osobu nebo nějakou vnější sílu, ale důvěřovali mu jako zrcadlu vlastní mysli.[3] Díky své síle a vhledu probouzel kvality bytostí a využíval nesčetných dovedných prostředků k jejich plnému rozvoji. Tato nejvyšší nebo „třetí“ úroveň se skládá ze tří přístupů, které se nazývají:

Cesta metod,

Cesta vhledu a Gurujóga.

Pomocí těchto přístupů může mysl rozpoznat sama sebe buď skrze svoji energii, vědomí nebo sílu identifikace s učitelem (tib. láma).

  • J.S. Dalajláma velice často zdůrazňuje a apeluje – metody vadžrajány jsou pro dlouholeté praktikující a vynikající bódhisattvy , kteří už jsou daleko na cestě bódhičitty a ne pro začínající nebo aspirující bódhisattvy.

Existuje více různých škol tibetského buddhismu. Školy linie Sarma, neboli tzv. nového překladu – SakjapaGelugpa a Kagjüpa – upřednostňují 4 stupně tanter – (Kríja TantraČárja TantraJóga TantraAnuttarajóga Tantra).

Škola tzv. starého překladu – Ňingmapa – vnitřně člení tantry na vnější (Krija TantraČárja TantraJóga Tantra) a vnitřní (MahajogaAnujoga a Atijoga neboli Dzogčhen).

Klíčové v těchto tantrách je mít čistý, dokonalý stav myšlení, podle nauk Mahajány o bódhičittě.

Díky těmto zručným metodám můžeme rychle dosáhnout dokonalého osvícení.

Nejrozšířenější Vadžrajánové školy v ČR

Česku jsou rozšířené např. školy Karma Kagjü pod duchovním vedením 17. Karmapy Thajeho Dordžeho. Nejrozšířenější škola nese název Buddhismus diamantové cesty a byla založena Lamou Ole Nydahlem. Tento název je také použit v oficiálním názvu náboženské společnosti: Buddhismus Diamantové cesty linie Karma KagjüTradiční škola Karma Kagyu je pod duchovním vedením 17. Karmapy Ogyen Trinley Dordžeho a tak jako další velké školy používá tradiční pojem vadžrajána.

Další v ČR rychle rostoucí učení je Dzogčhen neboli atijóga patřící do školy Ňingmapa.

Dzogčhen

Slovo „dzogčhen“ je z tibetštiny překládáno jako „úplná dokonalost“. Jeho význam odkazuje k pravé přirozenosti všech bytostí, k jejich „prvotnímu stavu“. Tento stav je od počátku svobodný a nezávislý na všech omezeních a podmíněnostech. Mistrovo předání tohoto stavu poznání tvoří srdce nauky dzogčhenu.

Nauka dzogčhenu

Nauka dzogčhenu díky svému přímému a nekomplikovanému přístupu překračuje veškerá kulturní omezení, a je tak dostupná všem lidem, nezávisle na jejich kulturním či duchovním kontextu.

Po mnoho století až do dnešního dne byla nauka dzogčhenu předávána z mistra na žáka v nepřerušené linii poznání. Ačkoliv se tak dělo především v kontextu tibetského buddhismu, sama „nauka dzogčhenu“ nepatří žádné škole nebo náboženskému systému. Jedná se spíše o poznání, které tibetští mistři předávali bez podmíněnosti jednotlivými buddhistickými školami.

Přímé uvedení

Předání poznání od Mistra může být ústní, symbolické nebo přímé. Nauka dzogčhenu je jedinečná právě tzv. „přímou transmisí“ nebo-li „přímým uvedením“, během něhož spočinou Mistr a žák ve stejném okamžiku v prvotním stavu skrze některou ze zkušeností těla, řeči nebo mysli. Díky síle transmise je takto student schopen objevit svoji vlastní skutečnou podstatu.

Linie nauky dzogčhenu

Samantabhadra (Dharmakája)

Vadžrasattva (Sambhógakája)

Garab Dordže (Nirmánakája a prvotní mistr linie, žil ve 2.století před n.l., v království Oddijána)

 

Bódhičitta česky: osvícená mysl, osvícený přístup) je výraz používaný v buddhismu, především pak v buddhismu Velké cesty.

Dva aspekty bódhičitty

Relativní bódhičitta je altruistický stav mysli opírající se o soucit a lásku ke všem cítícím bytostem a také pomáhání těmto bytostem z kola samsáry až ke konečnému osvícení. Znamená to zdokonalování sebe sama skrze šest osvobozujících činností ku prospěchu všech bytostí. Relativní bódhičitta se dělí na dva typy:

  1. Bódhičitta aspirace – chuť dosáhnout dokonalého osvícení ku prospěchu a nejlepší pomoci všem cítícím bytostem.
  2. Bódhičitta rozvinutí šesti páramit.

Absolutní bódhičitta je rozpoznání podstaty mysli a z toho vzniklá spontánní aktivita bez úsilí, myšlenek a váhání. Tohoto stavu se dosáhne, pokud zmizí oddělenost mezi prožívajícím, prožívaným a samotným prožívání a tyto tři se stanou neoddělitelným celkem. V některých zdrojích se také pro absolutní bódhičittu používá výraz “absolutní moudrost” (prázdnota, v sans. šúnjatá).

Zřídla rozvoje bódhičitty[editovat | editovat zdroj]

Pět činů, které způsobují nastavení mysli k dosažení stavu Buddhy:

  • Být v blízkosti přátel, kteří neporušili sliby samaja.
  • Nenásledování špatných myšlenek.
  • Následovat instrukce svého učitele.
  • Rozvíjet soucítění.
  • Vytrvalá praxe.

Dalších pět dodatečných činů:

  • Nevidět chyby v jiných.
  • Když je vidíme, nemyslíme o nich zle.
  • Bez arogance.
  • Bez žárlivosti k druhým.
  • Vidět všechny bytosti jako své děti.

Čtyři nezměřitelné vlastnosti bódhičitty (pro nezměřitelné počty bytostí)

  • Milující dobrota(aby všechny bytosti dosáhly štěstí a příčiny štěstí).
  • Soucítění(aby všechny cítící bytosti byly bez trpění a příčin utrpení).
  • Společná radost: (aby všechny cítící bytosti nebyly odděleny od pravdivého štěstí, ve kterém není utrpení).
  • Rovnost(aby všechny cítící bytosti mohly žít bez lpění na blízkých a nechuti k druhým v překonání o rovnosti všeho, co žije).
  • Tyto dva aspekty bódhičitty by nikdy neměly být oddělovány. Jsou jako dvě ptačí křídla: k tomu, aby mohl pták létat, jsou nutná obě. Nelze dojít k osvícení ani skrze samotný soucit, ani pouhou realizací moudrosti. Dilgo Khjentse rinpočhe

    Srdce učení mahájány je praxe prožívání bódhičitty, osvícené mysli. Bódhičitta v sobě zahrnuje dva aspekty – úsilí ve prospěch nás samých a úsilí ve prospěch druhých. Pokud skutečně provádíme praxi, rozvíjíme bódhičittu, která zahrnuje nás samé rovněž jako i všechny ostatní bytosti. 16. karmapa

    “Dokud existuje tento prostor, dokud zde žijí cítící bytosti, ať i já zde mohu přebývat, pro dobro všech bytostí. Buď vůle tvá” (Šantidéva)

  • Bódhičitta je sanskrtský termín pro soucitné přání dosáhnout osvícení pro dobro všech cítících bytostí. “Bodhi” znamená probuzený či osvícený. “Citta” je označení pro mysl či srdce. Překládá se tedy jako probuzená mysl či probuzené srdce. Rozvíjení bódhičitty je důležitou součástí na buddhistické cestě a je stěžejní především u mahájánových škol.

    Bódhičitta je přání osvobodit všechny cítící bytosti z utrpení. Ten, kdo v sobě probouzí bódhičittu, se nazývá bódhisattva. Na místo dosažení plného osvobození zůstává v koloběhu zrozování, aby pomohl dosáhnout osvícení všech bytostí.

    Bódhičitta je nejvyšší soucit, při kterém jsme spojení se všemi cítícími bytostmi. Je nejmocnější silou, která může být v naší mysli. Nemá žádné limity a vede ke vzniku dobré energie. Je největší ctností, kterou můžeme udělat. Vede k hromadění dobré karmy a očištění té špatné.

    Bódhičitta se dělí na relativní absolutní. Na relativní úrovni je bódhičitta o rozvíjení milující laskavosti a soucitu. Tedy přání, aby všechny bytosti včetně nás dosáhly štěstí a jeho příčiny a o aby byly osvobozeny od utrpení a jeho příčiny. Učíme se do našeho jednání vnést tuto motivaci.

    Relativní bódhičitta se dál dělí na bódhičittu aspirace aplikace. Bódhičitta aspirace je rozhodnutím vydat se po cestě bódhičitty. Bódhičitta aplikace je tím, co pro dosažení tohoto rozhodnutí děláme – recitování manter, meditace, studium apod.

    Bez relativní bódhičitty nemůžeme rozvinout absolutní bódhičittu. Absolutní bódhičitta je přímým vhledem do prázdné povahy všech věcí. Je rozpoznáním skutečné podstaty mysli, kdy mizí dualita.

    Jednání s bódhičittou tedy znamená, že vše, co děláme, děláme s motivací přinést užitek všem bytostem. Pomáháme dosáhnout ostatním štěstí, protože po něm každá bytost touží. Rozvinutí bódhičitty je na cestě k osvícení klíčové. I když nám může zpočátku motivace bódhičitty připadat jako uměle vyvolaná, krok za krokem se může stát přirozenou součástí života.

  • Zdroj: budhaweb
Facebook

Pin It on Pinterest

Share This