0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Telegonie versus sex, zákon RITA

 „Ženy absorbují a uchovávají DNA od každého muže, se kterým mají sex“. Tyto vědecky ověřené informace dávají sexuální výchově zcela nový význam a měly by být vyučovány ve školách! 

Pokud jste strávili prakticky jakýkoli čas na interwebech a zvláště jste číhali v oblastech sociálních médií tohoto zázraku lidské vynalézavosti, nepochybně v té či oné chvíli narazíte na skutečnost, že mnoho žen má živé mužské buňky. v jejich tělech, včetně mozku. Nejběžnějším vysvětlením podle sociálních médií, jak k těmto případům mikrochimérismu došlo, je to, že ženy získávají tyto buňky tím, že s mužem vytvoří bestii se dvěma zády. Tvrzení, které po tom často následuje, je, že vzhledem k tomu, že se ukázalo, že tyto buňky a jejich replikáty někdy u žen zůstávají po celá desetiletí, že většina žen má ve svém těle DNA každého mužského partnera, se kterým kdy byly. Ale je něco z toho skutečně pravda?

https://www.youtube.com/watch?v=o4oLAk45tGU

Představa, že nosíte mužské buňky od každého muže, který s vámi měl sex, je velmi znepokojující pro ty, kteří zažili znásilnění a/nebo sexuální obchodování.

Studujte ženy ve věku 40+, které jsou od narození sterilní, nemají bratry a nikdy nepodstoupily transplantaci orgánů (což zahrnuje krevní transfuze)… a měly četné nechráněné sexuální styky s více plodnými muži. Jde o velmi specifickou demografickou skupinu, ale celosvětově musí existovat alespoň několik set tisíc případů. Pokud dokážou prostudovat více než 11 000 lidí (původních pouze na Islandu, přičemž tento gen má méně než 2 % lidí na celém světě), kteří mají vzácný gen TAAR5, který jim brání cítit štiplavou chemickou látku trimethylamin, která dává mrtvým rybám zvláštní vůni, pak mohou snadno najít 200-500 lidí po celém světě, kteří jsou v rámci parametrů, které jsem popsal! Odtud, pokud existuje více než 0,5-1,0% míra mužského mikrochimérismu, pak je téměř jisté, že výsledky jsou z pohlavníh styku, a konečně bychom to věděli. (To by bylo také přínosem pro výzkum mužského mikrochimérismu jako celku, takže stojí za to čas a úsilí potvrdit přispívající faktor.)

Před 19. stoletím byla „Telegonie“ všeobecně přijímaným konceptem a každý chovatel by vám řekl, že přesně tak to funguje. Bohužel sekulární vědci tvrdě pracovali na tom, aby tato fakta skryli, ale po objevení DNA začaly vycházet nové studie, jako například studie s mouchami v roce 2014, kde potomci měli vlastnosti prvního partnera spíše než druhého, že moucha dostala potomka s. Právě přejmenovali „Telegonie“ na „Mikrochimerismus“ a sekularisté se bojí udělat pořádnou studii s lidskými ženami, protože by to znamenalo přehodnotit důsledky náhodného sexu a přijmout, že dlouho známá ctnost panenství má základ ve vědě.

Telegonie: První partner ženy je otcem všech jejích dětí

Podstata myšlenky telegonie spočívá v tom, že první sexuální partner ženy bude genetickým otcem všech dětí, které zplodí s jinými muži v budoucnosti.

Základní pilíře dosud vědecky nepotvrzené telegonie překvapivě odpovídají výsledkům vědecké studie, podle níž samotný pohlavní styk může způsobit, že žena bude do konce života nosit mužské geny a DNA ve své krvi a orgánech.

Telegonie nejen jako filozofie morálky

Poslední dobou se spolu s propagací ženské věrnosti a panenství stává fenomén telegonie velmi populární. Jistě je celkem v pořádku, když se o telegonii mluví jako o filozofii morálky. Z jistého důvodu však o ní lidé mluví také v souvislosti právě s genetikou.

Myšlenka telegonie si získala popularitu mezi zastánci segregace černochů a bělochů a obzvláště oblíbená byla údajně mezi kruhy napojenými na Ku-Klux-Klan.

Jedním ze zarytých zastánců telegonie, kandidát historických věd Valerij Bočkarev říká, že pokud měla žena ještě před početím prvního potomka mnoho sexuálních spojení s různými muži, pak má naprosto znečištěný chromozomální řetězec. A ve chvíli, kdy otěhotní se svým mužem a porodí dítě, je velmi nepravděpodobné, že toto dítě bude z genetického hlediska čistě dítětem jejího manžela.

Podle něj má panenství nejen morální, ale také genetický význam. Dodává, že panna má čisté geny a proto chování a morálku dívky vždy hlídá starší žena v rodině.

Velká sovětská encyklopedie popisuje telegonii jako “předpokládaný vliv typických charakteristik muže, který kopuloval se ženou, na její budoucí potomky, jež bude tato žena mít s jinými muži”. Fenomén telegonie má počátek v první čtvrtině 19. století. Na konci 19. století provádělo mnoho vědců spolehlivé vědecké experimenty, které však existenci tohoto fenoménu neprokázaly.

Telegonie vs. věrnost ženy

Definice může mnohé šokovat. Má telegonie skutečně spojitost s věrností ženy? Předpokládejme, že veškeré dřívější sexuální kontakty mají vliv na všechny budoucí. Mějme při tom na paměti, že telegonie není věda, nýbrž biologická zákonitost.

Hypotéza o tom, že telegonie skutečně existuje, byla poprvé vyřčena na konci 19. století. Tou dobou tvrdila, že výsledek předchozího těhotenství je určující pro všechny následující. To vskutku zní jako vědecká hypotéza.

Francouzský biolog a filozof Felix Le Dantec ve své práci “Individuální evoluce, dědičnost a neodarwinisté” (1899) zmiňuje několik faktů svědčících pro telegonii. Důkazy však byly i ve své době dosti pseudovědecké. Autor předkládá dva příklady u zvířat a jeden u lidí.

Le Dantec napsal, že jistý farmář mu vyprávěl, jak jeho prasnice kopulovala s vepřem a jejich selata naprosto kopírovala otcovo zbarvení srsti. Avšak když stejná prasnice kopulovala s jiným vepřem, některá selata z druhého vrhu stále kopírovala zbarvení vepře, s nímž prasnice kopulovala dříve.

Píše také o Lordu Mortonovi, který poprvé zkřížil klisnu se zebrou a vyšlechtil tak křížence zebry a koně. Pak nechal pářit stejnou klisnu s hřebcem a narozené hříbě mělo pruhy podobné těm zebřím.

Le Dantecův příklad telegonie u lidí zní poněkud neuvěřitelně. Píše: “Spencer říká, že se od profesora Flinta dozvěděl, že jeden americký výzkum ukázal, že bílá žena, která dříve měla pohlavní styk s černochem, bude mít v budoucnu děti, které trochu připomínají Afroameričany, přestože si vezme bělocha, jenž bude jejím jediným sexuálním partnerem.”

Vědci telegonii nepotvrdili

K ověření hypotézy museli vědci přistoupit k experimentům. Křížili koně se zebrami. Pak tyto koně nechali pářit s jinými koňmi a studovali zvláštnosti jejich potomků. Pokoušeli se prokázat telegonii také křížením králíků, morčat, myší a much. Nepodařilo se jim však zaznamenat nic, co by připomínalo telegonii. Vzhledem k tomu, že se jim nepodařilo docílit experimentálního potvrzení hypotézy, ta byla označena jako kvazibiologická a v biologické komunitě ji od té doby už nikdo nezmínil.

Pojem “telegonie” tak nikdo nepoužil až do konce 20. století.

Znovu se objevil až mezi ruskými ortodoxními kruhy na konci 20. století v knize “Panenství a telegonie. Ortodoxní církev a moderní věda genetických inverzí” z roku 2004.

Tato kniha zachází ještě dále než předchozí publikace na téma telegonie. Nejprve se tvrdilo, že dřívější kopulace budou mít vliv na ty následné. Avšak autoři nové knihy si stojí za tím, že pouze první sexuální partner ženy bude mít obrovský vliv na všechny děti, které tato žena může mít s jinými muži.

Kniha říká, že muž, který odpaní ženu, se stává jistým druhem genetického otce jejích dalších dětí. Z biologického úhlu pohledu to naprosto nedává smysl. Kniha existenci telegonie dokládá Le Dantecovými příklady, které však hodně zveličuje a překrucuje.

Aby vystrašila své čtenáře, vypráví kniha o ženě, která v souladu s telegonií porodila černouška (a tvrdí, že tato žena měla dříve sexuální kontakt s černochem a tím ovlivnila své budoucí potomstvo). Popravdě je tato kniha o telegonii souborem děsivých a neuvěřitelných příběhů vymyšlených samotnými autory proto, aby byly ženy zdrženlivé při navazování sexuálních kontaktů.

Je velmi pravděpodobné, že ortodoxní církev přišla s myšlenkou využití telegonie, aby zajistila dodržování jednoho z desatera přikázání, konkrétně toho o cizoložství. (zdroj: pravdareport.com)

Zákony RITA-to jsou Nebeské zákony o čistotě Rodu a Krve. Podle Zákonu Rita žily všechny Slovansko -Árijské národy. Naši Předkové už dávno znali kosmické zákony o čistotě Ducha a Krve a uměli své rody zachránit před degenerací.
Proces tvorby tělesného základu, Duševního a mravního zdraví potomků se začínal od výchovy vlastních dětí – budoucích otců a matek. Hlavním základním požadavkem pro výchovu zdravého potomstva byla panenská čistota dívky-budoucí matky, nepřipuštění příbuzenských styků a míšení s cizorodými muži.
Podle Zákonu Rita první muž ženy zanechává v ní svůj Obraz – to je psychické a často i fyzické podobenství budoucího dítěte, které se u ní pak narodí. A právě na tomto prvním muži zaleží zdraví a plnohodnotnost dítěte. V současnosti tento jev má název Telegonie anebo jev prvního samce.
Propojení panenství s kvalitou potomstva dle moderní vědy dokázali objasnit genetici, kteří objevili v minulém století zákonitost vlivu na potomstvo ženy jejího prvního muže. Právě on, první muž, který porušil panenství, bude genovým otcem budoucích dětí. Jev Telegonie trestá ty, kdo ignorují zákony dědictví, jen aby vyhověli své tužbě.
Proto dívky, které lehkovážně jdou na první, pravděpodobně nemanželskou, soulož s mužem, by měly vědět: tento první muž jistě založí genofond jejich budoucích dětí a to nezávisle na tom, kdy a od koho potom oni pak budou zplozené . Často se stává, že ten první muž nebyl ten nejlepší, a znamená, že nebudou nejlepšími fyzické a mentální schopnosti budoucích dětí, které se narodí u těchto lehkomyslných žen. Na svědomí žen, které dopouští nemanželské vztahy, nemocí a bolesti jejich dětí.
K zachování čistoty muže požadavky společnosti byli stejně přísné. Zaprvé každý nepožehnaný Bohem styk mezi ženou a mužem bere u muže energii jednoho roku a vytvoří mezi nimi stálý kanál stažení Životní Síly u muže skrz energetický centrum „Zrod“ (druha energetická čakra). Množství podobných kanálů ochuzuje muže ve schopnosti reprodukce zdravého potomstva.
Po obřadu zasvěcení Rodinného Svazku, v okamžiku první intimity, muž předává ženě:
– Obraz svého Ducha a Krve
– Sílu (energii) jednoho roku svého života
– Dar mateřství
– Dává ji Ženský osud.
Ve staré době dívka, která porušila Kony čistoty Ducha a krve, byla odsouzena, až do vyhnání z Rodu. Dříve existovali žreci, kteří věděli, jak odstranit Obraz cizího Ducha a Krve, jestli během války nebo nějakého jiného neštěstí byla jednou znásilněna. Teď tyhle znalosti jsou ztracené.
Co ale má dělat dívka, která nevědomě udělala chybu? Ve světe existuje jen jedna síla, která dokáže odstranit cizí Obraz Ducha a Krve – a to je oboustranně čistá Láska. To je Nejvyšší Božská Síla, která přemění Duši milujících, na rozdíl od zamilovanosti, která je založena spíš na fyziologické přitažlivostí. Síla vzájemné Lásky očistí milující ženu od cizího Obrazu Ducha a Krve a vytvoří podmínky pro narození dětí, které se podobají milujícímu manželu.
Každý muž ve vztahu k ženě především by měl mít otcovské pocity: starat se o ni, chránit, naplňovat dům dostatkem, předávat ženě znalosti o tradicích a pravidlech svého Rodu, který ona přišla prodloužit, vychovávat ho. Vychovávají svou manželku, muž se pak učí vychovávat své dcery. Aby těhotenství probíhalo v pohodě, otec v okamžiku intimní blízkosti předává energii jednoho roku svého života: energii třech měsíců-na upevnění Obrazu Ducha a Krve, a energii devíti měsíců- na růst dítěte. Náhradou, po narození dítěte, otec dostává od Rodu dodatečné proudy energie, které mu napomáhají se starat o rodinu. Matka navíc dostává energii třech let života na omlazení organizmu. Jestli v okamžiku první intimní blízkosti muž nevnímá ženu jako matku budoucích děti, tak ji neobdaruje Darem Mateřství. Pak se objevují nečekané děti, kteří necítí mateřskou péči a Lásku a jejich Duši se vyprazdňují.
A Ženský Osud – to je rodová genetická paměť ženy. To znamená, když muž ji tu paměť dává, v ní se probudí znalosti a moudrost všech žen svého Rodu (matek, babiček, prababiček atd.) A protože každá z nich měla svou profesi, praktické znalosti, talenty a schopnosti, s ženy, obdarované ženským osudem, se stávala opravdová vědoucí žena, matka.
(Z knihy Dědictví Předků, Darijár)

Telegonie je jev, na který prvně v moderní době narazil anglický věděc, současník Charlese Darwina, i když naši předkové jej znali již před tisíceletími, a také díky tomuto poznání se řídili zákony RITA.

Toto je mj. o problematice psáno na stránkách védy.sk:

“ V slovansko-árijskej spoločnosti sa dievčatá mohli vydávať 16 ročné, ale chlapci až po dovŕšení 21. roku. Voľný sex nebol v žiadnom prípade tolerovaný, pretože pri prvom pohlavnom styku vôbec sa v zmysle prastarých krvných zákonov zvaných RITA na sexuálneho partnera navzájom prenáša „obraz krvi“ Predkov. Znamená to, že prvý pohlavný partner sa natrvalo „zapíše“ do genetického kódu druhého partnera. V ďalšom živote už nezáleží kto je ďalší sexuálny partner, deti vždy dostávajú genetickú informáciu prvého partnera. Táto informácia sa za určitých okolností dá prepísať, ale jedna z nevyhnutných podmienok je naozaj veľká láska. Tento jav dnešná veda pozná ako „telegónia“, a nájdete ju uvedenú aj v Britskej encyklopédii, hoci ju odôvodňujú ako akúsi infekciu. “

 

Tento věděc, současník Darwina, provedl následující pokus: nejprve skřížil čistokrevnou klisnu se zebrou, jak se dalo čekat k oplodění a graviditě nedošlo. Poté tutéž klisnu skřížil s plnokrevným hřebcem. Narozená hříbata měla po stranách stopy pruhů, ačkoliv geneticky se jednalo o stoprocentní plnokrevníky. Nabízí se otázka, platí toto i pro lidi? Odpověd zní ano, a bylo na toto téma provedeno mnoho pokusů vesměs ve čtyřčicátých letech, ale ty byly vědou „zapomenuty“, neb se to nehodilo do plánované změny společenského názoru na téma volného sexu (hnutí hippies, květinových dětí apod.)

Potvrzení tohoto nastalo i jedním kuriózním způsobem během olympiády v Moskvě v roce 1980, kdy se do země poprvé po velmi dlouhé době dostalo množství „exotických“ cizinců – sportovců, nepochybně velmi atraktivních pro ruské atletky.  Něteré děti narozené třeba i o mnoho let později tehdejším ruským sportovkyním a atletkám vykazovali různé znaky jiných ras (zešikmené oči, barva kůže, například), i když jejich biologický otec a matka byli stoprocentní rusové.

Protože člověk se sekládá z fyzického, a několika dalších materiálních těl, ve skutečnosti fyzické tělo tvoří pouze asi 5 procent „člověka“, vše ostatní a důležitejší se nachází ve vyšších materiálních tělech. Během prvního pohlavního kontaktu ženy dojde i ke komplexní energgetické výměně, „otisku“ materiálních těl partnera. Dítě této ženy, narozené třeba i o mnoho let později, je nezávisle na tom kdo je biologický otec, z 95% potomkem prvního partnera, a pouze ze zbylých 5% (fyzické tělo + geny) je potomkem biologického otce. To je důvod, proř naši předkové tak dbali na dodržování zákonů RITA – měli velmi jasno v tom, jaké důsledky na budoucnost rodu by mělo jejich nedodržování.

 

Jak nepřímo indikuje následující úryvek z Tóry (Pentateuch),  judejci o tomto principu měli také povědomí:

«ZABITE VŠETKY DETI MUŽSKÉHO RODU A VŠETKY ŽENY, KTORÉ MALI MUŽA. ALE MÔŽETE SI PRE SEBA VZIAŤ A NECHAŤ VŠETKY DIEVČATÁ, KTORÉ NEPOZNALI MUŽA». [Numeri 31: 17-18].

 

 

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/products/telegonie/

Zákon Rita

Naši Předkové odpradávna znali kosmické zákony o čistotě Rodu a Krve a dokázali takto své Rody ochránit před degenerací.

V Knize Moudrosti Peruna Slovanské-árijské Véd se říká:
„Nepřipouštějte cizozemcům k dcerám vašim, neboť svedou dcery Vaše a zneuctít Duše jejich čisté, i Krev národa velkého zahubí, protože první muž v dceři zanechává obrazy Ducha i Krve. Cizozemské obrazy Krve z dětí človečenských Světlý Duch vyhánějí a smíchání krve přivádí k zahynutí, a takový Rod degenerací hyne nemaje potomstva zdravého, neboť nebude té vnitřní Síly, která ničí nemoci. “
Od pradávných dob žily všechny slovanské-Árijské národy podle Zákonů RITA. Lidí, kteří narušovali Zákony RITA stavěli mimo zákon a dávali je do kasty nedotknutelných. Podle těchto zákonů první muž v životě panny zanechává svůj Obraz, tj psychologický a často i fyzický portrét budoucího dítěte, jehož ona porodí. A tak jen od tohoto prvního muže závisí zdraví a plnocennost budoucího dítěte. Dnes tento jev dostal moderní název telegónia a v medicíně ho nazývají „jevem prvního samce“.
Medicína zjistila, že když žena otěhotní, tak otec dítěte po dobu těhotenství matky podléhá vyšší spavosti a spí více ve srovnání se svým obvyklým stavem, ačkoli během těhotenství ženy v tělesném organismu muže nenastávají žádné javno, viditelné změny.
Přesně tak se následkem pohlavního aktu mění i biopole ženy, a to energetické i informační.

Čtěte také: jsem MATKA, jsem VÁŽENÁ..
O prvním vědecky zdokumentovaném případě telegónie – pokusu lorda Mortona, osobního přítele CH. Darwina v 19. století existuje dostatek materiálů. Mimo jiné tuto událost podrobně popsal i V. Megre v 7. díle své série knih o Anastázii. Stejně dobře je tento jev známý i chovatelům holubů, psů, ale je znám i dostatek případů, kdy se bílým rodičům narodilo v porodnici černé dítě, přičemž během společného života partnerů nedošlo k nevěře partnerky. Vždy nakonec se ukázalo, že takové mladé ženy během studií na vysoké škole chodili s černochy.
Přestože takových případů je dostatek, nemůžeme říci, že by bylo šíření této informace v médiích podporovány – spíše naopak. Tak proč vlastně mechanismus tohoto „divu“ tak zatvrzele skrývají před námi, veřejností? Biologové si však pamatují na dávno zapomenutou vědu – Telegóniu – ve které se říká, že: „na potomstvo samičky ovlivňují v té či oné míře všichni předchozí muži bez ohledu na to, zda od těchto mužů byly děti nebo ne …“
V šedesátých letech se po celém světě dělalo množství pokusů v této oblasti a bylo prokázáno, že efekt telegónie platí i na lidi. Pokud početí dítěte předcházely pohlavní kontakty jeho matky s jedním nebo více muži kromě fyzického otce dítěte, i když se přitom i používali kondomy, nebo jiné prostředky proti početí, nebo pokud se dělaly mikro či makro potraty po „nepovedených“ stycích, tak v procesu pohlavního styku proběhlo spojení biopole partnerů. Následkem toho má novorozené děťátko takové ženy otce po hmotě, od kterého dostalo polovinu sestavy chromozomů, ale existuje ještě množství otců podle telegónie – tj podle biopole. Na úrovni organizace biopole se dá zjistit množství materiálních struktur od těchto dalších mužů.

Čtěte také: muž a žena – rozdíly v životě a psychologii

Přitom bylo prokázáno, že předávají se ne pouze vnější příznaky prvního pohlavního partnera, ale i jeho nemoci, včetně venerické, psychické poruchy, nemoci krve.
Přitom je třeba mít na zřeteli, že ačkoli skupina chromozomů je ve všech buňkách organismu stejná, nicméně buňky jater se liší od buněk nervového systému a svalových tkání, jakož i všechny buňky funkčně specializovaných tkání se od sebe liší. A všechny buňky podle své příslušnosti ke tkáním a systémem organismu produkují sobě podobné, odpovídající obecné rovině rozložení orgánů a systémů v organismu.
Otázka lokalizace materiálních nositelů informace, podle které je určováno obecné rozložení orgánů a systémů se v genetice – tedy v dostupné literatuře – prostě nevysvětluje. Ale nejednou již byly zveřejněny názory o tom, že obecné rozpoložení (rozložení orgánů a systémů organismu) není zapsáno v strukturách molekul Chromozomová aparátu – které uchovávají především informaci o syntéze látek biomasy organismu – ale v strukturách biopole. Proto kobylka lorda Mortona byla schopna porodit pruhované – jako zebra – hříbátko, což přenesl jev telegónie, tj informace byla předána na úrovni biopole, protože chromozomální soustavy pohlavních buněk zebry a koně neodpovídají jeden druhému, a tedy genetický materiál chromozomů zebry se nijak nemohl dostat k hříbátko koně.

Ruský časopis KALEJDOSKOP publikoval zajímavý článek a interview s jedním s největších odborníků na otázky DNA na světě. Jde o článek redaktora Michaila Burleškina v čísle 8 (337). Zde je článek: „Na koho by se mělo podobat děťátko?
Principiálně je jasné: na otce nebo matku. A zároveň lze říci, že na obou. Ale co si pomyslí muž, pokud neočekávaně rozezná u svého novorozeného dítěte rysy domorodce z Afriky, se kterým se jeho žena učila před dvěma lety na téže univerzitě?
Odpověď na otázku dal ruský vědec, doktor biologie, akademik Ruské akademie věd medicínsko-technických věd Peter Gariajev, který se zabývá výzkumem zvláštností stavby dezoxiribonukleovej kyseliny (DNA). V r. 1985 skupina výzkumníků Institutu fyzikálně-technických problémů Akademie věd SSSR pod vedením Petra Gariajeva objevila nepochopitelný, z pohledu tradiční vědy nevysvětlitelný jev. Vědci narušovaly buněčné jádra, které byly vybrány z buněk proto, aby mohli zkoumat molekuly DNA. Při měření jejich parametrů pomocí laserového spektroskopie se pokoušeli rozluštit tajemství programování života: jako dvě mikroskopické soustavy chromozomů z mužských i ženských pohlavním buněk „řídí“ poznání grandiózní „budovy“ biologického systému. Princip spočívala v tom, laserové fotony při přechodu rastry DNA „zapisují“ informaci o jejich základních vlastnostech – rozměrech, hmotnosti, schopnosti míchat se s vodou, vydávat slabé zvuky. Tyto charakteristiky se zobrazovaly na displeji v podobě spekter po odpovídajícím počítačovém zpracování.

Čtěte také: muž, žena – sex

Až jednou, po jedné ze zkoušek, vědci náhodně změřili spektrum „prázdného místa“ – zkumavky, ze které těsně předtím vylili preparát obsahující DNA. Jaké velké bylo jejich překvapení, když se paprsek laseru rozložil doslovně po setkání s neviditelným preparátem. Spektra prázdné zkumavky byly velmi podobné na spektra DNA! Jen úroveň signálu byla slabší. Myslíc si, že zkumavka obsahuje zbytky DNA ji vědci vyměnili za čistou. Výsledek byl stejný. Laserový paprsek narazil na jakési neviditelné struktury, které obsahovaly informaci o molekulách dědičnosti. Aby si ověřili, že to není omyl, výzkumníci několikráte důkladně utírali oddělení a prečisťovali ho čistým dusíkem. Pro DNA charakteristické spektra nejdříve zmizely, ale po třech až čtyřech minutách znovu vznikaly. Byly nezničitelné!
Otázky neutíchali. Po zničení DNA ve zkumavce zůstával fantom těchto molekul dědičnosti. On dokonce vzájemně reagoval s laserovým paprskem. Ale to nejzajímavější na vědce ještě jen čekalo. Když začali zkoušet a zjišťovat, jak dlouho žije fantom DNA zjistili, že přístroj jej zjišťuje 40 dnů. A pak ho laserový paprsek přestal „cítit“. Toto období přesně odpovídá náboženským představám. Právě po 40 dnech se duše odděluje od těla, při kterém se nacházela po smrti. Z toho vyplývá, že toto se děje is fantomem DNA, ve kterém se uchovává informace o životě bývalého majitele těchto molekul dědičnosti.
Podle názoru P. Gariajeva je tento fantom věčný tak, jak je věčná i duše člověka. Právě jeho existence umožňuje objasnit jev telegónie. Když první muž zavede do organismu ženy své spermatozoidy, které nesou jeho molekuly dědičnosti, tak on, podobně, nechává v ní fantom DNA – „vlnový autogram“. Takto se „podepisuje“ na celém jejím genomu. A tento vlnový program pak začne formovat těla embryí. Obrazně řečeno, ve většině případů dědičný materiál následujících mužů se bude „rozbíjet“ na „cihličky“, které půjdou na „stavbu“ podle „typového projektu“ prvního muže …
Tato hypotéza Petra Gariajeva pravděpodobně vysvětluje paradoxy dědičnosti, například, narození se černých dětí věrné ženě, která několik let předtím měla intimní vztah s černochem. Pravda, pokud muž bude silnější než předchozí, jeho dědičnost „přebije“ vlnové geny, které vložil jeho předchůdce. Ale bohužel v této vlastnosti jsou bílí muži „slabší“ než žlutí a černí. Bílí muži zpravidla nejsou schopni „vymazat autogramy“, které zanechali čiernokoží v reprodukčním aparátu jejich žen. A ženy, které měly „barevné“ předmanželské styky budou s velkou pravděpodobností rodit žluté a černé děti, a tím vyvolávat otázku své věrnosti u bílých manželů. A to „ještě dobře“, pokud předchozí mládenec byl sympatický černoch. Ale pokud to byl narkoman, alkoholik, genetický vyvrhel? .. Vždyť právě muži takového typu mají nejsilnější sklony k volným a nezodpovědným vztahům. Nakonec se může ukázat, že zcela zdravým rodičům se narodí psychicky nemocné dítě, jako svérázný „pozdrav“ z minulého života lehkomyslné ženy.
Inu proto všechna náboženství jednohlasně naléhají na nutnost dodržování mravnosti dívek. A proto se není co divit, že všechny národy, po všechny časy se k ním chovali určitým způsobem tvrdší, než k lehkomyslným mládencem. Vždyť základním bohatstvím každého národa je zdraví dětí, ale dívka, které přežilo pouze jednu noc s náhodným člověkem může být prokleté na celý svůj život, rodit nezdravé děti mravně nebo fyzicky. “

zákony RITA
Protože každý ze sexuálních partnerů – který se stal jedním z množství otců podle telegónie dítěte – měl vlastní specifickou stavbu organismu, která ho odlišovala od všech ostatních, tak i tělesná organizace může vykazovat vzájemný nesoulad různých informačních modulů, které byly dodány různými otci. Znamená to obecně neshodu, rozložení orgánů a systémů těla dítěte, asymetrie, včetně nadbytečnosti či nedostatečnosti orgánů. Jedna z nejrozličnějších asymetrií, která se dědičně předává – jak ukazuje statistická analýza – je skolióza, pokřivení linií páteře, při níž je jedno rameno nižší než druhé a pohyblivost páteře při náklonu napravo se liší od pohyblivosti páteře při náklonu nalevo.
Jakmile bylo toto prokázáno, všechny výzkumy a publikace o problému telegónie byly utajeny. Otázkou zůstává – PROČ? Odpověď pro každého zdravomysliaceho člověka je nyní jasný. Jde o to, abychom co nejrychleji degenerovalo a vymíraly!
V této souvislosti se rovněž odhalí holé pozadí všech „dobře míněných“ vlastních názorů na různých zainteresovaných fórech. Jaksi si neuvědomujeme vážnost situace bez ohledu na to, v jakém „prostředí“ jev nastává. Inu, podstata jevu zůstává stejná bez ohledu na okolní prostředí, které tvari „upravili“ na jejich míru. A – samozřejmě – i odpovědnost před svědomí zůstává nezměněna, nemluvě o neúprosné karmě či vikarme. Jen nám někdo vnutil pokřivenou skutečnost za rovnou …
A zde patří i otázky polygamie. Nebudeme rozebírat mravní „finesy“, protože tímto se programově dost zabývají na jiných místech. Důležitý je postoj v této otázce z pohledu tradice našich Předky. Nuže – a toto zůstává neměnné tisíciletí a tisíciletí – ideálním stavem v naší společnosti slovanském-árijské rodů byl, je a bude princip jedné partnerky a jednoho partnera. Je však třeba hned dodat, že mohou existovat výjimky. V dějinách našich rodů se nejednou stávalo, že vlivem událostí – například válek a genocidy – byl buď nedostatek mužů nebo žen. Zde nastupuje nejvyšší zájem – zájem přežití Rodu. Vždy musíme zvažovat takové otázky z pohledu toho, co je výhodné pro Rod. Ne pro jednotlivce, ale vždy a zásadně pro Rod. Poněvadž je mnoho žen a muži hynou ve válkách, tak si mohou muži brát více žen. Žena totiž nemůže naplnit svůj evoluční vývoj (bílá žena v naší kultuře) jinak, než v plození dětí. V takových obdobích si muži brávali několik žen, ale tato nestřídali partnerů – měli pouze jediného muže, ačkoli jich bylo více. Takto byla zaručeno, že se rodí děti téhož Rodu a evoluce pokračovala. Sice pro takových muže nesnadno – ale v těžkých časech bylo umožněno přežití Rodu. Pokud byla situace opačná, tj málo žen a mnoho mužů, tak bratři si mohli brát jednu společnou ženu, přičemž potomstvo bylo opět jednoznačně začleněny do Rodu (takto je to například dodnes v Tibetu). Takže otázka je vždy jednoznačná – co je třeba udělat pro to, aby přežil Rod? Ale co vlastně děláme dnes? Nepřihlíží se náhodou tomu, jak naše bílé potomstvo naší svaté země hraje nezávazné „prezervativy hry“ podle scénáře tvarů?
Kdo když ne my zachrání naše Rody?

Čtěte také: sex a nerozhodnost

Před ponořením se do dnešního tématu se musíme podrobněji podívat na slovo, které nazýváme „láska“. Ačkoliv se to zdá banální věc, náš jazyk j v tomto velmi zneužíván. Proč? I díky naší lhostejnosti a lenosti. Ačkoli považujeme náš jazyk za libozvučných – co opravdu je – v tomto bodě nás předčí i „mrtvá“ latina. Ta má totiž na to, co my nazýváme jedním slovem „láska“ dvě slova. Je to výraz „amor“, který znamená lásku tělesnou, fyzickou a výraz „Charitas“, který znamená lásku pečovatelskou, netělesné. A co se stalo s námi? Inu, staroslověnština měla stejně výrazy dva. Jeden je naše „láska“, který se používá pro formu fyzickou a druhý se psal v podstatě stejným způsobem jako v dnešní ruštině – „любовъ“. Toto slovo je – tradičně – sestavené ze slabik, z nichž každá má svůj význam: ЛЮди БОгов Ведают Ъ. V češtině to můžeme přeložit „Lidé Bohů znají“, přičemž tzv. „Tvrdý znak“ na konci slova znamená, že se jedná o děj trvající, probíhající, tvořící. Je to tedy to, co bychom v dnešní češtině museli popsat jako „lásku nadsmyslové“, „Poznávání Bohů“ nebo nějak podobně. Stav, kdy člověk zná Bohů, umí s nimi komunikovat je stav nad všechny pozemské, fyzické blaho. Je to kontakt s podstatou Bytí.
No jako důkaz toho, že někdo se velmi snažil, aby toto slovo z našeho jazyka vypadlo nám slouží podobné slovo, které jaksi „vychází“ z našeho používání – je to slovo „Luboš“. Jistě, už není takové struktury, jako bylo původně, ale ani slovenština není staroslověnština. Samo o sobě sice neposkytuje možnost „přijít na kořen věci“, ale porovnáním s ruštinou se můžeme snadno zorientovat. Nedejme si brát naše staré slova. Dáváme si tím brát i vlastní minulost a uzavíráme si kanály spojení s předky. S našimi předky! Můžeme si pomoci i mnemotechnické. Obraz slova láska – ať chci nebo ne – je obrazem fyzické lásky a takto jej podvědomí i vnímá. Obraz slova Lubos je obrazem duchovní formy kontaktu, nuže není vyloučeno, že naši předkové ho za dávných časů změnily tak proto, aby na jedné straně stále neslo obraz poznání Bohů, ale na druhé straně aby uniklo pozornosti nepřátelských jinověrců. Můžeme si ho vysvětlit jako „lidé Bohů poznávají“, přičemž „ť“ může sloužit jako pozůstatek „ъ“, ale se stejným významem.
Takové rozhodnutí můžeme provést, protože pokud člověk má na výběr, tak může jednat rozhodnutí. No pokud výběr není, tak do vědomí se dostává jen jediná informace, a ta je již řízena, tj pod kontrolou. Řídí nás ti, kteří mají zájem s námi něco dělat, tj mít nás pod kontrolou.
My už víme, že existuje telegónia, kterou jako jev pro moderní vědu objevil přítel C. Darwina, lord Morton před 200 lety. Toto slovo v překladu znamená „narozený dál od otce“. No jen co vědci zjistili, že telegónia jako jev platí i na člověka, udělali z ní vědu a utajili ji. Pokud se podíváte na internet, tak najdete na ni spoustu odkazů, ale většinou půjde o takové, které se snaží tento jev zdiskreditovat. Knihy na toto téma nenajdete, v učebnicích se o ní nepíše nic.
No telegónia není vynález před 200 let, je to jen potvrzení toho, co v našich zemích existovalo odpradávna a co jsme nazývali Kony Rita, tj Pravidla Ducha a Krve. Rita je učení, které říká, jaké mají být vztahy mezi mužem a ženou, aby do života vnesli Radost, Lubos a Krásu, a aby se rodily krásné a zdravé děti.

zákony RITA–

Pohlavní styk = výměna vlastností milenců?

12. březen 2016

Vědci objevili, že nemalé množství žen má v krvi genové sekvence chromozomu Y. Což je zajímavé, protože jak asi víte, chromozomy Y jsou mužské chromozomy, takže dámy, co u vás dělají a jak se k vám dostaly?

Nasnadě by mohla být odpověď, že pocházejí z doby těhotenství od mužského potomka, protože každá žena, která byla těhotná, nosí i nadále buňky plodu v krevním řečišti. Buňky z těhotenství zůstávají v matčině krvi a orgánech po zbytek jejího života i v případě, že těhotenství bylo přerušeno nebo nastal potrat.

Tento stav má i svůj název, říká se mu mikrochimérismus. Název pochází z řeckého slova chiméra, což bylo oheň chrlící obludné mýtické zvíře, jehož tělo tvořily části tří zvířat (lva, hada a kozy). Tím se situace vysvětluje u žen, které porodily syna. Ale co ženy, které syna nemají a přesto jejich krev obsahuje mužské buňky?

Studie

To si žádalo studii, kterou zpracovali imunologové na Fred Hutchinson Cancer Center v roce 2014. Studie zahrnovala vzorky 120 žen, které nikdy neměly syna. Zjistila, že 21 % těchto žen měla mužskou DNA. Ženy byly poté rozděleny do 4 kategorií podle druhu mateřství: Ženy ve skupině A měly pouze dcery, ženy ve skupině B prodělaly jeden nebo více potratů, do skupiny C byly zařazeny ženy, jež prodělaly umělý potrat a ve skupině D byly ženy, které ještě nebyly těhotné. Převaha mužského mikrochimérismu značně převažovala ve skupině C, ačkoliv ten byl přítomný v každé skupině: Ve skupině A 8 %, ve skupině B 22 %, ve skupině C 57 % a ve skupině D 10 %.

Výsledky této studie poukazují na to, že možným zdrojem mužského mikrochimérismu mohou být vědomá těhotenství, potraty, vstřebaná dvojčata mužského pohlaví nebo pohlavní styk. Samotný pohlavní styk tedy může způsobit, že žena bude do konce života nosit mužské geny a DNA ve své krvi a orgánech.

Přijde mi to opravdu fascinující, protože spirituální přítel a učitel mi jednou řekl, že vždy, když se s někým vyspíme, odnášíme si jeho část s sebou. Brala jsem to jako metaforu v tom smyslu, že si odnášíme část jejich energie. Není třeba dodávat, že mě to donutilo zamyslet se nad určitými věcmi z minulosti a celá tato analogie mi dávala opravdu hluboký smysl. Ale dozvědět se, že existuje skutečný vědecký důkaz potvrzující, že se jedná o fyzickou záležitost a ne pouze o přenos energií, je vskutku ohromující. Myšlenka, že jako ženy jsme schopny fyzicky převzít DNA mužů, s nimiž spíme, mi otevřela oči doširoka.

Tyto vědecké poznatky vrhají zcela nové světlo na význam pohlavního aktu jako celku. Jedná se o velmi posvátný a spirituální akt a podle mého názoru by na něj mělo být odpovídajícím způsobem nahlíženo. Mnoho lidí sex zneužívá a zapomíná na jeho pravý účel, na jeho důležitost a posvátnost. Myslím, že budu hovořit jménem mnoha žen, když řeknu, že z vlastní zkušenosti vím, jaké to je uchylovat se k sexu kvůli pocitu bezpečí nebo abych zaujala či potěšila muže, aniž bych si uvědomovala, jak to bylo nezodpovědné.

Protože v té době to byl pouze sex a když ztratíte spojení se sebou samotným, nezdá se to být jako velký problém. Nyní, když jsem starší a více propojená se svým duchovním já, uvědomuji si, že sex není něco, co bych měla poskytovat bez zábran a na počkání, ale že se jedná o posvátný akt, který vytváří pouto mezi dvěma lidmi, kteří se navzájem milují a starají se o sebe. A je velmi důležité, abychom si to my jako lidé uvědomili. V tomto aktu je mnoho síly a úžasného potenciálu a má schopnost propojit nás s naším skutečným já.

Mnoho z nás lpí na spoustě sexuální zátěže z minulosti a nechci teď, abyste litovali předchozích zkušeností. Spíše abyste se od nich oprostili, přijali, co vás minulost naučila a moudře ji využili k posunu směrem kupředu. Jsem si jistá, že s těmito informacemi si nyní dvakrát rozmyslíte, s kým skončíte v posteli a věřím, že jistě použijete kondom! Mnoho lásky.

zdroj: www.collective-evolution.com

Braňte si své rodiny a životní štěstí před zlem. Rodina a láska jsou opravdu tím co nás dělá šťastným? Co je to vlastně štěstí?

Rothschildové jakož i všichni ilumináti ničí celý svět. Tím pádem ničí i naše rodiny. Ničí takto i naše životní štěstí a všechny naše ideály, hodnoty i tradice. Každý z nás se jednou narodil a přišel na tento svět. Nemohli jsme to ovlivnit a přece jsme zde. Stejně i odejdeme a také nad tím nemáme žádnou moc. Narodili jsme se nazí v našich matkách, které nás porodily. Zemřeme oblečení neboť naši blízcí a společnost nás nechá důstojně odejít z tohoto světa oblečených jako poslední úcta k naší památce. Každý z nás byl jednou malý a nevinný. Nikdo z nás nedokázal lhát, nenávidět ani ubližovat jiným. Přece jsme se to všichni více či méně naučili. Na jedné straně přebíráme postupně pokud rosteme odpovědnost za své životy i činy ale na straně druhé odpovedajme si na otázku. Kde se v nás vzala ta zloba to neskutečné zlo? Však jako malí jsme byli nevinní a zlatí tak jako každé dítě. Všichni jednou byli v tom stavu, který se nazývá dětství. Od koho jsme se naučili být zákeřní, zlí, pomstychtivé, nenávistní, podráždění, depresivní, nadávat? Z jedné strany jsme hodně pochytili z našich rodin, ve kterých žijeme a vyrůstáme a odpozorovali jsme chování. Jednou jsme byli malí a bez starostí. Pokud vyrosteme, až tehdy pochopíme co je ve skutečnosti život. Je to jen jedna z našich úkolů v hmotném světě a my tento úkol musíme hrát úspěšně. Pokud selžeme dostaneme to čemu jiní říkají stav utrpení a bolesti.

Považovali jsme za normální a standardní být takový jisti jako naši rodiče. Na straně druhé je to však systém, který nás nutí takovými být. I naši rodiče tak jistě vyrůstaly a jejich rodiče také atd. Je to však systém doby a každá doba, ve které žijeme mění i systém. Mění se hodnoty, charakter, chování. To co bylo ideálem před 200 lety je už dávno pryč. Nyní se lidé netěší z mála. Nyní nám vnutili rychlý uspěchaný život plný stresu. Je to život robota. Chceme být jako robot na baterky? Když baterie skončí náš život také. My jsme se stali jen baterkami tohoto systému a palivovým článkem. Všichni lidé na světě byli jednou dětmi jak jsem už říkal. A já se ptám, kolik malých nevinných dětí se stalo hajzlu, voříšky a teď ničí svět? Kolik malých dětí je nyní přesně těmi nenasytnými byznysmen, politiky, vrahy, zloději? Všechno jsou to tytéž děti nevinné jako jsme byli my. Kam se ztratila ta nevinnost? Všechno zlo co existuje na světě dělají bývalé malé děti.Jaká pointa z toho plyne? Nikdy se nebudu vidět ve svém dítěti nějak moc i když ho miluji protože nikdy nevím co z něj bude a mohu ještě plakat koho jsem zplodil.Kolik z nás lidí ví co je to opravdu štěstí? Každý na to má jinou odpověď. Ale v práci a penězích ani v kariéře to štěstí nenajdete. Tento život je velmi rychlý a hektický. Mění se z hodiny na hodinu. To co bylo včera už není a budoucnost je nejistá. Dnes se vzbudíte a zítra nemáte záruku i když jste mladý a starý ani nemluvím. Všichni se ženeme někam co nastavil systém a co jiní rozhodují za nás. Chceme však žít tak jako jiní jen zato, že to dělají všichni? Kolik z vás udělalo stop a místo práce a stresu si uvědomilo krásu života, přírody a sami sebe tak, že jste se vnitřně zahleděli do svých duší? Utíká nám všem pravá podstata a vnitřní krásy, které uvidíte jen tehdy pokud uděláte restart svého já. Toto nikdo nedokáže uskutečnit a nikdy se mu to nepodaří pokud bude-li naprogramován robot žít rychlý stresový život. Je jasné, že pracovat musí ti co se nenarodí jako milionáři ale vždy je třeba vypnout a odpočívat vnitřně. To dokáže málokdo. Nemyslím takový odpočinek a relax, že jste jakože doma a myslíte si, že jste happy tím, že sedíte na gauči u televize a díváte nesmyslné blbosti, které vám systém podhadzuje úměrně, abyste si naprogramovali co vidíte. Odpočinek není ani chytit ženu nebo muže za ruku a jít ven nebo na dovolenou, odpočinek není ani sex v ložnici. Já myslím úplně něco jiného. Zamyslet se nad sebou hluboko ve svém nitru a podívat se kam kráčíte. Podívat se zda má smysl co jste dosud dělali. Pokud jednou v životě nahlédnete do svého nitra a nebudete se bát čelit tomu co jste tam našli, tak si uvědomíte, že se celý život ženete za něčím co je nestálé a co vás opravdu šťastnými nedělá. pravé štěstí je čistá upřímná láska, pravé štěstí je když si uvědomujete vše krásné a jedinečné co vám utíkalo před očima pokud jste vedli rychlý stresový život. Pravé štěstí je když jen tak stojíte v přírodě a uvědomujete si, že jste součástí něčeho jedinečného mnohem většího a silnějšího než jste vy. Pokud si uvědomujete všechny krásné okamžiky a navždy si je budete nést zaznamenány ve vaší duši. Pravé štěstí je i to pokud budete milovat a ctít pravé hodnoty a čestnost. Pokud budete šťastní i když nic nevlastníte a nejste k ničemu připoutáni a na ničem závislí. Vždy když něco chceme nebo po něčem toužíme je to jen chvilkové a pomíjivé. Nic nás však nedokáže naplnit a když se nám plány rozpadnou nastane smutek a deprese. Nejsilnějšími ducha a největší štěstí má ten kdo nic nevlastní ak ničemu není připoután. Pokud odcházíme z tohoto světa snadněji se nám odchází. Neboť nakonec i tak po nás nezůstane nic jiného jen 14 znaků na náhrobním kameni.

Sebeúcta, sebevědomí a respektování sebe sama

21.6.2014

Každý člověk zakládá svou sebeúctu na něčem jiném. To, co potřebujete vy, abyste si mohli vážit sebe sama, se může lišit od představ jiných lidí. Je důležité, abyste si našli, na základě čeho roste vaše vlastní sebevědomí, sebeúcta a vnitřní radost z toho, kdo jste.

Seberespekt vychází, na nejvyšší úrovni, z úcty k vlastní duši. To znamená, že mluvíte a jednáte na takové úrovni upřímnosti a celistvosti, která odráží vaše vyšší já. To znamená stát si za tím, v co věříte (aniž byste o tom však museli přesvědčovat ostatní), a jednat podle svých vlastních hodnot. Mnozí z vás kritizujete druhé, že nežijí podle hodnotového systému, který považujete za správný, ale při bližším pohledu možná zjistíte, že podle něj nežijete ani vy sami. Setkali jste se s lidmi, kteří neustále všem říkají, co by měli dělat, a sami si dělají, co se jim zachce. Seberespekt znamená skutečně žít podle svých hodnot a podle toho, v co říkáte, že věříte.

Mnozí z vás říkáte, že věříte v určitý žebříček hodnot, který jste si sestavili, ale ve skutečnosti jednáte podle jiného. To vede k mnoha vnitřním konfliktům.Hluboko uvnitř můžete například věřit v monogamii, ale váš partner si přeje mít v tomto směru volný vztah. Jelikož s ním či s ní chcete dál zůstat, rozhodnete se to přejít. Věříte v určitý systém hodnot, ale žijete podle jiného systému, což může vést k mnoha konfliktům a možné bolesti s tím spojené.

Jak poznáte, jestli hodnoty, o nichž si myslíte, že podle nich chcete žít, jsou opravdu vaše? Většinou to nepoznáte, dokud je nevyzkoušíte. Můžete si například myslet, že správný člověk vstává brzo ráno, ale sami si vždycky přispíte. Mnozí z vás máte v představách určité hodnoty, podle kterých by se podle vás mělo žít, ale nežijete tak. Nejlépe uděláte, když si je vyzkoušíte v životě – nějaký čas vstávejte brzo ráno. To, co jste považovali za své hodnoty, se často ukáže být pouze od někoho převzaté “mělo by se”, protože když tak začnete skutečně žít, zjistíte, že pro vás to neplatí. Ptejte se, čeho si vážíte. Co si myslíte, že dělají správní lidé? Žijete tak? Je těžké mít ze sebe dobrý pocit, žijete-li způsobem, který protiřečí tomu, v co uvnitř věříte. Je důležité prozkoumat své hodnoty a buď podle nich žít, nebo je změnit.

Respektovat sebe znamená vycházet ze své síly, ne ze své slabosti.

Až si budete stěžovat, že vás někdo rozesmutnil nebo rozzlobil, zeptejte se sebe sama: “Proč si vybírám zažívat právě tento pocit,” nebo “proč jsem se rozhodl/a reagovat tímto způsobem?” Když hledáte vinu v druhých, vzdáváte se vždycky své vlastní síly.Dokážete-li zjistit, proč jste se rozhodli zareagovat na něčí jednání pocitem ublíženosti, mnohé se o sobě dozvíte. Někteří z vás máte strach, že kdybyste se za sebe postavili, mohli byste ztratit lásku nějakého člověka. Jsou lidé, kteří umí celkem šikovně přesvědčovat, že se mýlíte, když si stojíte za svou pravdou. V duchu jim poděkujte za příležitost zesílit, protože síla se často rozvíjí tváří v tvář nesouhlasu. Respektovat sebe znamená stát za svou nehlubší pravdou a znát své nejniternější pocity. Znamená to mít autoritu nad svými pocity v sobě, a ne v druhých.

Někteří z vás žijete nebo se stýkáte s lidmi, kteří vás ponižují a kritizují. Nakonec se můžete natolik soustředit na jejich pocity, že ztratíte kontakt se svými vlastními. Jedna žena se provdala za muže, který odsuzoval a kritizoval většinu všeho, co udělala. Natolik se zaměřila na jeho pocity, že se po celá ta léta, co spolu žili, nikdy neptala, jaký má ona pocit z toho, jak se k ní muž chová. Vždycky se velmi snažila ho uspokojit, předvídala jeho nálady a rozmary, aby se vyhnula další kritice. Jenže ať dělala, co dělala, vždycky to nakonec dopadlo tak, že se na ni zlobil. Začala mít pocit, že selhala nebo že je nějakým způsobem špatný člověk. Strávila tolik hodin analyzováním jeho pocitů, že přestala sledovat své vlastní. Mnozí z vás se snažíte uspokojovat druhé a ve své snaze se soustředíte více na jejich pocity než na to, co cítíte vy sami.

Vážit si sebe znamená věnovat pozornost svým pocitům. Nemusíte mít důvod, proč jste se rozhodli dělat to či ono. Svou hodnotu nemusíte nikomu dokazovat. Uznávejte své pocity; neanalyzujte je a nezpochybňujte. Nesnažte se je neustále rozebírat: “Mám opravdu důvod cítit se ublíženě?” Uznejte, že vaše pocity jsou pro vás skutečné, a važte si jich. Mnozí hledáte autoritu v druhých. Když vás odsoudí, věříte jim. Když vám řeknou, že všechno je vaše vina, věříte jim. Nenavrhuji vám, abyste ignorovali vše, co vám lidé říkají, ale abyste si vážili toho, co v dané oblasti cítíte vy. Jedna věc je otevřenost vůči konstruktivní kritice a druhá věc je neustále se snažit dělat to, co od vás chtějí druzí, přestože to sami nechcete. Budovat si sebevědomí a sebeúctu předpokládá vážit si sebe ve svých slovech, činech, i ve svém chování.

Sebevědomí znamená věřit si a vědět, že jste vždycky udělali to nejlepší, co jste uměli, i když za dva dny už můžete vidět lepší řešení. Předpokládá to spíše se chválit než hanět a dovolit si mít dobrý pocit z toho, kdo jste. Někteří z vás se ustavičně o něco snažíte, nutíte se, jdete z jedné práce do druhé a máte pocit, že ať uděláte co uděláte, stále je to málo. Velké úsilí a tvrdá práce nemusí být nutně cestou k radosti. Respektujte sebe sama tím, že budete následovat proud své vnitřní energie. Odpočívejte, hrajte si, přemýšlejte a najděte si čas na spočinutí v tichu. Dělat to, co vás naplňuje, je cesta, jak prohlubovat své sebevědomí.

Ostatní se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě.

Nečekejte, až vás lidé začnou respektovat a chovat se k vám pozitivněji. Nezačnou, dokud se tak nebudete chovat sami k sobě. Nemusíte zůstávat mezi lidmi, kteří vás nerespektují, neváží si vás a nejednají s vámi pěkně. Pokud se přece ocitnete v jejich společnosti, buďte velkorysí a pamatujte, že vás nerespektují proto, že nerespektují sami sebe. Můžete telepaticky vysílat zprávu, jak si přejete, aby se k vám lidé chovali. Druzí vás budou využívat a považovat za “své jisté”, jen když je necháte.

Nepotřebujete se na druhé zlobit a domáhat se svých práv, protože tím vyvoláte jen vzájemný boj o moc. Mějte srdce otevřené. Tito lidé s největší pravděpodobností neumí rozpoznat své vlastní vyšší já, a nemohou si proto vážit toho vašeho. Své sebevědomí nechcete zakládat na tom, jak se k vám druzí chovají nebo jak vás vidí. I když ze sebe budete mít sebelepší pocit, vždycky se najdou lidé, kteří vás nebudou respektovat, protože se nenaučili chovat se láskyplně sami k sobě. Vaše vztahy s druhými mohou být jen tak dobré, jak dobrý je jejich vztah k sobě samým. Nevědí-li, jak milovat své “já”, stanoví to mez, nakolik mohou milovat vás. I kdybyste se snažili sebevíc a dělali sebelepší věci, nemohou vám dát lásku, kterou hledáte. Klíčem k dobrým pocitům z chování druhých je odpuštění. Dále uvolněte veškerou zlobu, kterou možná pociťujete, nechte ji prostě jít a soustřeďte se na jiné věci.

Někteří z vás máte pocit, že za vaše nízké sebevědomí mohou vaši rodiče. Své rodiče vinit nemůžete, protože to byla vaše reakce na ně, že jste si přestali věřit. Dvě děti mohou pocházet od stejně necitlivých nebo negativních rodičů, přitom jedno vyroste a má dobrý pocit ze sebe sama, zatímco druhé takový pocit nemá. To sami si vybíráte cítit se špatně. Místo litování se kvůli svému dětství a stavění se do role oběti své výchovy si raději uvědomte, že jste si tyto podmínky sami vybrali, abyste se naučili něčemu, co podpoří růst vaší duše.

Možná si říkáte: “Můj vzorec je nacházet si muže, kteří mne ponižují, protože jsem měla takového otce.” Přišli jste na Zem, abyste se naučili něco o lásce. Pokud jste se to nenaučili u svého otce, budete si vybírat muže s podobnými vzorci chování, aby vás naučili to, co potřebujete umět. Svého otce jste možná vnímali jako necitelného člověka a později vám dojde, že jste si přitahovali podobné typy lidí, dokud jste se nerozhodli, že už tak se sebou zacházet nenecháte. Možná, že jednou z věcí, které jste se přišli v tomto životě naučit, je vážit si a milovat sebe sama. Proto jste si vytvářeli situace, které vás k tomu vyzývaly. Jakmile se rozhodnete udělat to, staré vzorce zmizí.

Každá situace ve vašem životě je příležitostí k učení, kterou vytvořila vaše duše, aby vám ukázala, jak získávat více lásky a síly.

Děti reagují na stejnou výchovu různě. Toho si můžete všimnout, když se podíváte, jak moc se od sebe mohou lišit sourozenci, přestože pocházejí od jedněch rodičů. Z některých dětí vystavených negativní energii vyrostou jemní a milující lidé. Některé jsou tak citlivé, že nedokáží vydržet působení negativní energie a uzavřou v sobě tu část, která cítí. Jiné nabudou pocit, že musí být tvrdé a nasadit si masku nezranitelnosti.  

Sebeúcta pramení z ochoty respektovat to, kdo jste, a milovat se takoví, jací jste právě teď. Bude těžké něco na sobě měnit, dokud se nepřijmete. Vážíte-li si sebe a svých pocitů, druzí vás nemohou ovlivnit.

Jste velmi cenný člověk, bez ohledu na vaši minulost, bez ohledu na myšlenky, které máte, bez ohledu na to, kdo ve vás věří a kdo ne. Jste život sám – rostoucí, rozpínající se a dosahující vzhůru. Všichni lidé jsou hodnotní, nádherní a jedineční. Smyslem všeho, co jste až doposud prožili, bylo naučit vás něco víc o tom, jak si tvořit ve svém životě lásku.

Mezi respektováním sebe sama a sobeckostí vede jemná hranice. Někteří z vás cítíte, že máte plné právo zlobit se na druhé v případě, že vám ublížili. Važte si pocitů druhých, ale dělejte to tak, abyste zároveň respektovali své vlastní. Aby se vám to podařilo, budete chtít vycházet z vyšší úrovně mluvení i jednání. Budete-li mluvit o své zlobě, rozčilovat se nebo křičet, vyvolá to jen vzájemný boj o moc a oběma se vám uzavře srdce. Když někdo dělá něco, co se vám nelíbí, dřív než promluvíte, otevřete své srdce. Pokud se přece rozhodnete něco říct, nabídněte slova raději o tom, co cítíte, než o tom, co kdo udělal. Můžete říct: “Cítím se ublíženě,” namísto “tys mi ublížil/a”. Mocný způsob, jak se vyjádřit, je: “Vybírám si cítit se ublíženě.” Všechny pocity, které zažíváte, jste si sami vybrali.

Vážit si sebe znamená vědět, že si všechny své pocity v každé chvíli sami vybíráte.

Když mluvíte s lidmi způsobem vyjadřujícím úctu k jejich hlubší bytosti, máte vždycky lepší pocit ze sebe sama. Možná jste si všimli, že když jste dali průchod své zlobě nebo ublíženosti, abyste se zbavili vnitřního napětí, bylo vám nakonec často ještě hůř. Přinejmenším ve vás zůstal pocit nedokončenosti. Nemůžete z něčeho odejít, dokud to neuděláte s láskou. Situace, jež opouštíte v hněvu, vás čekají k dokončení v budoucnosti. Nemusí to být s tím samým člověkem, nicméně vytvoříte si podobnou situaci s podobným člověkem, abyste měli možnost vyřešit ji s láskou a v míru.

Je důležité respektovat druhé. Máte-li pocit, že vás lidé nerespektují, vystavili jste se takové situací možná proto, abyste se naučili něco o soucítění a jemnosti ve svémchování k ostatním. Být citliví k pocitům druhým není totéž, jako snažit se je uspokojovat. Buďte ochotní vidět jejich potřeby a přání. Mluvíte s druhými úsečně, bez zájmu o to, jak se cítí? Mluvíte rozzlobeně nebo nervózně? Sledujte, jakou energii k lidem vysíláte, protože cokoliv dáte, to se vám vrátí. Více si uvědomujte, jak působíte na druhé, protože čím více je respektujete, tím více respektu se k vám dostane. Važte si jich, jejich času a hodnot a oni si budou vážit těch vašich.

Někteří lidé si vždycky každého váží a mají pocit, že se jim nevrací, co dali. V takovém případě je to často proto, že nevěří, že si zaslouží pěkné zacházení a dovolují lidem, aby je považovali za “své jisté”. Je snadné respektovat se, když vás respektují lidé okolo. Výzvou je respektovat se, i když to druzí nedělají. Nejprve jim odpusťte a pak se vzdejte jakékoliv potřeby, aby si vás vážili. Potřebujete-li uznání druhých, abyste ze sebe mohli mít dobrý pocit, vzdáváte se své vlastní síly.

Je příjemné, když ve vás druzí věří, důvěřují vám a podporují vás. Přesto je důležité, chcete-li být silní, abyste to od nich nepotřebovali, abyste na tom nezakládali svou víru v sebe. Potřebujete-li neustále něčí potvrzení, hledáte autoritu v druhých a ne ve svém hlubším já. Vaše pravda může být jiná než pravda ostatních. Mýlíte se jedině tehdy, když si nevážíte své pravdy a přijímáte to, co je pravdivé pro jiné, přestože pro vás osobně to neplatí.

Někteří lidé věří v reinkarnaci, jiní ne. Možná že těm, co v ni věří, se žije díky této víře radostněji a snadněji. Možná že víra v pouze jediný život jej dělá důležitější a skutečnější. Ať věříte v cokoli, je důležité, abyste si toho vážili a byli otevření novým pohledům na věc, pokud by vám vytvořily v životě více radosti. Nepřijímejte automaticky nic, dokud vám to nezní jako vaše pravda. Važte si své pravdy, věřte v sebe a postavte se za sebe, mějte ale soucítění s ostatními.

Pamatujte, že na vás záleží, že jste důležití a máte nějaké jedinečné, zvláštní poslání, jak přispět světu. Nezapomínejte, že jste významná bytost. Vaše sny, fantazie a cíle jsou stejně důležité jako cíle kohokoli jiného.

– z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman 

ĎAKUJEME:

Zdroj: http://andelskydenik.blogspot.cz/2014/06/sebeucta-sebevedomi-respektovani-sebe.html

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This