0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Sebevraždy v čechách stoupají !

Lidí kteří potřebují pomoc a nemají se komu svěřit bohužel stoupá, špatná práce psychiatrů, kteří mají jen naučené zděděné metody psaní prášků, je nedostačující. Lidé nejsou všichni stejní a stres nese každý jinak, někdo ho neunese vůbec. Léky jsou jen krátkodobým řešením.

Počet sebevražd je v Česku nad světovým průměrem. Během pandemie navíc riziko vzrostlo o třetinu

Česko se snaží snížit počet sebevražd: dlouhodobě je totiž v tomto směru nad světovým průměrem. V roce 2018 zemřelo podle Českého statistického úřadu přes 1300 lidí a podobné to bylo i v předchozích letech. Změnit to má Národní plán prevence sebevražd, který schválila Rada vlády pro duševní zdraví. Počet sebevražd by měl do 2030 klesnout o třicet procent.

Na počátku mi tak úplně nedocházelo, co se děje. Myslel jsem, že to bude kratší, že se to nějak rychleji vyřeší. V rámci karantény jsem nikam nemohl chodit, ani do školy, ani do práce, rozpadl se mi režim. Chodil jsem později spát nebo spát nemohl, měl jsem různé úzkostné myšlenky a pocity, negativní emoce. Neměl jsem energii nic moc dělat, k čemukoliv se donutit,“ popisuje svůj psychický stav během karantény 23 letý student Martin.

A rozhodně není sám. Více než třetina telefonátů na krizovou linku 1212 se týkala zhoršení duševního zdraví, zvýšený zájem zaznamenaly taky Linka bezpečí nebo Linka pro seniory, kterou provozuje centrum Elpida. Tam se počet hovorů zvýšil o více než 300 procent, říká její vedoucí Kateřina Bohatá. „Lidé volali s tím, že se jejich stav výrazně zhoršuje, že to na ně opravdu doléhá, mají větší psychické problémy a potíže se spánkem. Někteří se uchylovali k nadměrnější konzumaci alkoholu.“

Květnový výzkum Národního ústavu duševního zdraví upozorňuje, že během krizového stavu stouplo riziko sebevražd až o třetinu. Podle lékařů se číslo na podzim ještě zvýší. V Česku se ale počet sebevražd nedaří snižovat dlouhodobě. Nejčastěji si na život sáhnou senioři a lidé do 24 let a muži jsou mezi nimi častěji než ženy.

Málo krizových center

Podle koordinátora Národního plánu prevence sebevražd Alexandra Kasala je důležitá osvěta a vzdělávání nejen široké veřejnosti, ale také učitelů, novinářů nebo praktických lékařů. „Dalším partnerem v této oblasti mohou být lékárníci, pokud by byli schopni rozpoznat varovné příznaky a současně například při objednávce většího množství léku, který je možné tímto způsobem zneužít, byli schopni nějak intervenovat.“

Pod povrchem karantény: psychické problémy, násilí, sebevraždy. Co už teď prozrazují data?

Snížit se má také dostupnost některých léků – otrava prášky je totiž jeden z nejčastějších způsobů sebevraždy v Česku. Plán počítá i s lepším zabezpečením železničních tratí, vysvětluje Kasal. „Prevenci na železniční síti si potom můžeme představit buď jako stavbu bariér, nebo i značení, kde by mohly například být uvedeny kontakty na krizovou pomoc, pokud by tam dorazil někdo, kdo třeba není zcela rozhodnut.“

Nově by taky například měla vzniknout krizová centra v každém kraji. Těch je v současnosti po celém Česku totiž jen pět. „Dostupnější krizové služby, které se nezavřou, když je krize. To je úplně zásadní,“ říká Marie Salamonová, jedna ze zakladatelek organizace Nevypusť duši. „Dvě jsou v Praze, jedno v Brně, v Ostravě a v Trutnově. Všechna měla během karantény zavřená lůžka.“

Splnění nastavených cílů bude kontrolovat Rada pro duševní zdraví, které předsedá premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. To by mělo zajistit spolupráci mezi jednotlivými ministerstvy, která je podle Salomonové klíčová. Celkem by se do opatření mělo investovat 300 milionů korun.

zdroj: český rozhlas


Sebevražda (latinsky suicidium) je čin, kterým člověk úmyslně zapříčiní vlastní smrt. „Z psychologického hlediska je sebevražda agresí obrácenou proti sobě. Lze si však představit i jiné psychologické mechanismy včetně projevu zoufalství, existenciální tísně a neschopnosti dál žít.“[1]

Příčinou může být depresebipolární poruchaschizofrenie, alkoholismus, narkomanie aj.[2] Svou roli nezřídka hrají i stresové faktory, jako například finanční potíže nebo problémy s mezilidskými vztahy. Snaha zabránit sebevraždám se odráží v omezení přístupu ke střelným zbraním, v léčbě duševních nemocí, v psychoterapii, v terapii při zneužívání návykových látek i zlepšování ekonomického rozvoje.

Nejběžnější způsoby sebevraždy se v různých zemích liší a částečně souvisejí s dostupností prostředků k jejímu provedení. Mezi časté formy patří oběšeníotrava pesticidy a použití střelné zbraně. Na následky sebevraždy každoročně zemře přibližně 800 000 až 1 000 000 osob, což celosvětově činí sebevraždu desátou hlavní příčinou úmrtí.[2][3] Mezi sebevrahy je více mužů než žen, přičemž u mužů je pravděpodobnost, že se zabijí, třikrát až čtyřikrát větší než u žen.[4] Každý rok dojde přibližně k 10 až 20 miliónům neúspěšných pokusů o sebevraždu;[5] ty jsou častěji zaznamenány u mladších osob a u žen.

Názory na sebevraždu byly vždy ovlivňovány širšími existenčními tématy, jako jsou náboženství, čest a smysl života.

Abrahámovská náboženství sebevraždu tradičně považují za urážku Boha, neboť vyznávají posvátnost života. Během samurajské éry v Japonsku byl rituál seppuku uznáván jako prostředek odčinění selhání nebo forma protestu. Satí, nyní nezákonný hinduistický pohřební obřad, očekával od vdovy sebeupálení na manželově pohřební hranici, ať už dobrovolně nebo pod nátlakem ze strany rodiny a společnosti.[6]

Zatímco dříve byly sebevražda i pokus o ni trestně postižitelné, ve většině západních zemí tomu tak již není. Ve většině islámských zemí však zůstává tento způsob odchodu ze života trestným činem

Ve 20. a 21. století byla sebevražda formou sebeupálení prostředkem protestu, zatímco Kamikaze a sebevražedné bombové útoky byly využívány jako forma vojenské nebo teroristické taktiky.[7]

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This