0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Šaktismus, Šivaismus, Šakti

Šaktismus je tradice hinduismu zaměřená na uctívání Šakti či Déví coby absolutní síly. Spolu se šivaismem a višnuismem patří ke třem hlavním proudům moderního hinduismu. Stoupenci šaktismu, označovaní jako šáktové či šaktisté, považují Déví za nejvyšší brahma, věčné absolutno udržující celý vesmír.

Tradice hinduismu, zaměřená na uctívání Šakti, cože je ženská kreativní síla, která se podílí na existenci celého vesmíru a Déví, které jsou takto uctívány všechny bohyně,se nazývá šaktismus.Patří ke třem hlavním proudům moderního hinduismu.Stoupenci šaktismu označuji Déví za nejvyšší brahma, čili věčné absolutno udržující celý vesmír.Všechny další projevy božství, jsou jen dalšími projevy jediné Déví.Kořeny šaktismu sahají až k nejstarším známým výskytům bohyně v období indického paleolitu před 22 tisíci léty!V naší široké nabídce literatury, naleznete velmi zajímavé a fundované tituly na toto téma.

Šivaismus (v sanskrtu शैव दर्शन – Šaiva Dharma) je forma hinduismu, která se zaměřuje výhradně na boha Šivu. Šivaismus je rozšířen v některých částech jižní Asie a je filosoficky dobře propracován. Obě jeho nejdůležitější odnože, jihoindická Šaiva Siddhánta i kašmírská Pratja Bhidžňa, jsou teistické v tom smyslu, že připouštějí osobního boha, a zároveň monistické, protože považují božství (brahman) za konečnou realitu a všechny ostatní skutečnosti za totožné s božskou tvůrčí energií.

Kořeny šivaismu spadají do doby 3. až 6. století př. n. l., kdy se z védské tradice a šramanského hnutí začala vyvíjet první náboženská koncepce šivaismu v podobě védského manuskriptu zvaného Švétašvatara Upanišad a šramanské tradice zvané Nandinátha Sampradája. Ve Švétašvatara Upanišadu bylo jméno Šiva, předtím užívané jen jako přídomek některých védských bohů, povýšeno na přídomek či duchovní aspekt monoteistického Boha Íšvary, panteistického Božství brahma či jeho Ducha (Puruša) Íšana či Íša. Z řádu Nandinátha Sampradája pak vzešlo hnutí Šiva Bhagavatás (“Ctitelé Šivy”), poprvé zmíněné v Pataňdžaliho spisu Mahábhásja z 2. století př. n. l. Zakladatel řádu Mahárši Nandi Nátha, zvaný též Šrí Nandikéšvara, vyslal podle tradice osm svých učedníků do světa šířit své poselství o Šivovi, z něhož posléze vzešla raně šivaistická škola Šaiva Siddhánta (“Doktrína šivaismu”), považovaná svými příslušníky za školu Ádi Šaivás (“Prvních šivaistů”). Ve středověku se v tamilské tradici tantrického šivaismu rozdělila na dvě školy – nedualistickou (advaita) školu Tirumulara a dualistickou (dvaita) školu Meykandara.

Šivaismus navázal na védský kult bouřného boha Rudry (Rudra – sanskrt. “Ten Řvoucí” či “Hřmící”), od něhož převzal ikonografii antropomorfního boha s trojzubcem.

Vývojové linie šivaismu

Někdy v prvních stoletích n. l. se šivaismus rozdělil na první raně šivaistické sekty a na dvě základní vývojové větve, které jsou známy jako tzv. mantra márga (“stezka modlitby”) a ati márga (“krajní stezka”). Co do charakteristické duchovní praxe jsou ekvivalentní pozdějšímu tantrickému rozlišení dakšina márgy (“pravoruká stezka”) a váma márgy (“levoruká stezka”). Známější je v západním světě spíše extrémní levoruká stezka šivaismu, která má svůj počátek v sektě Pašupata či Lákula. Je reprezentovaná především navazujícími sektami jako Kálamukha (“Ti s černými tvářemi”) nebo Kápalika (“Ti, co nosí lebku”), které jsou známé svými praktikami, podobnými satanistickým kultům a vykonávanými v rozporu s Dharmou (porušujícími védská pravidla). Jde o rituální akty jako krvavé usmrcení kozy, pití různých sekretů (krev a mužské a ženské pohlavní tekutiny) z urvané lidské lebky nebo křtění v krvi a pomazávání se směsí popela z lidské mrtvoly a výkalů z býka. Naproti tomu pravoruká stezka modliteb, která má svůj původ v sektě Šaiva či Íšani, je v šivaismu zase podobná spíše křesťanské zbožnosti. Rozdíl mezi oběma směry symbolizují také preferované aspekty uctívaného Boha – u mantra márgy Šiva (“Ten Laskavý” či “Milostivý”) či Íšana (“Pán-Spasitel”) a u ati márgy Rudra (“Ten Řvoucí” či “Hřmící”) či Bhairava (“Ten Strašlivý” či “Příšerný”)

Šaiva Siddhánta

Idea tzv. Šaiva Siddhánty (“Doktríny šivaismu”) pochází až od Nandiho Náthy. Současná Šaiva Siddhánta se dochovala ve dvojí tamilské tradici – Advaita (nedualistická), reprezentovaná Tirumularem, a Dvaita (dualistická), reprezentovaná Meykandarem. Šaiva Siddhánta rozeznává tři kategorie skutečnosti: bohaduši a hmotu. Svrchovaná skutečnost se nazývá Šiva; od věčnosti spočívá v sobě samém a je kvalitativně odlišný jak od duše, která má vědomí a je závislá, tak od hmoty, která je nevědomá. Šiva je věčný, čistý a dokonalý duch. Po vzoru védského Rudry se také nazývá Pašupati („Pán tvorů“). Beztvaré božství (brahma) bere na sebe různé podoby ze soucitu a lásky k tvorům, kteří jej nemohou uctívat v jeho transcendentní nerozlišenosti bez rozlišujících znaků (tzv. nirguna brahma). Pán tvorů jedná prostřednictvím své zosobněné vědomé síly či moci (šakti).

Duše jsou z božské podstaty (brahma), z které pocházejí, věčné a nekonečné, protože co do této univerzální podstaty nejsou omezeny časem a prostorem. Svou rozumnou činností mají účast na této božské podstatě; tuto účast však ztrácejí, jsou-li poutány hmotným světem. Tkanivo pout je trojnásobné: nevědomost, kosmická iluze a plody činů (plodonosná činnost, karma). Osvobození (mókša) znamená zbavit se těchto pout. Prostředky k osvobození jsou duchovní zasvěcení, plnění etických a společenských předpisů, jógická cvičení a správné jednání. Nejdůležitější je však Šivova milost, která vede člověka k osvobození z koloběhu rození a smrti (samsára). Ztělesněním této milosti je Íšana.

Siddha Siddhánt

Založena v rámci tradice tzv. náthovských jogínů (sanskrt. Nátha Sampradája – “Tradice Ochránců”) jogínem Matsjendra Náthou (zhruba 10. století) a jeho žákem Górákša Náthou. Završila starší jogínskou tradici Siddha Sampradája (“Tradice Dokončených”). Učila monistickou filozofii Bhedabheda, zahrnující jak představu transcendentního Šivy, tak imanentního Šivy. Šiva v tomto systému vystupoval jako prvotní příčina materiální existence (pradhana). Stvoření vesmíru a duší a jejich návrat do Šivy spočinutím v brahmanu byly v systému Siddha Siddhánty popsány jako vznik bublin z vody a jejich návrat zpět do vody. Tato škola šivaismu byla vlivná v Nepálu, Uttara Pradéši, Biháru a Západním Bengálsku.

Šaiva Daršana

Na rozdíl od předchozích dvou monistických škol je Šaiva Daršana, nejstarší šivaistická sekta v severní Indii, která vytvořila uzavřený filosofický systém, dualistická. Hlásal ji v 9. století Sadjódžóti v Kašmíru, odkud se rozšířila do Gudžarátu a Málvy a později pronikla až do jižní Indie.

Rozlišuje duše a hmotný svět. Duše, svou přirozeností vševědoucí a všemohoucí, není jen poznávající, ale i činná. Bůh je duše, která se těší vševědoucnosti a všemohoucnosti od věčnosti a nikdy nebyla v jiném stavu. U ostatních tvorů jsou tyto vlastnosti ochromeny poskvrněností hmotou, takže jsou závislí na boží milosti. Ta jediná je může dovést k vykoupení; žáka přitom postupně vede zasvěcováním duchovní učitel (guru), zástupce boha či projevený bůh.

Trika Daršana

Trika Daršana (“Škola tří principů”), nebo také Pratja Bhidžňa (“Jasné Rozpoznání”), v akademických kruzích potom škola tzv. kašmírského šivaismu, vznikla v Kašmíru na přelomu 10. a 11. století a navazuje přímo na Šankaračarjův monismus (advaita védánta) a nepřímo již na Nandikéšvarův monismus (advaita šaiva siddhánta). Podle Frauwallnera je nejdůležitějším systémem, kterému kdy šivaismus dal vzniknout.

Šiva, který je absolutní realitou, tvoří svět nikoli z hmotné příčiny, nýbrž ze své svobodné vůle; tvoření je projev svrchovaného pána tryskající z něho samého. Ve vztahu k světu a k vědomým tvorům je božství jak imanentní, tak transcendentní. Šiva je neměnnou skutečností, která je podkladem celého vesmíru; jeho šakti má nekonečně mnoho aspektů, z nichž hlavní jsou inteligence, blaženost, vůle, poznání a tvořivost.

Individuální duše jako vědomý a činný princip je totožná se Šivou, protože má božské vlastnosti: schopnost poznávat celý vesmír a svobodnou vůli; pod vlivem iluze (májá) se však mylně domnívá, že se od Šivy liší. Proto se člověk osvobodí jasným rozpoznáním (skrt. pratja bhidžňa) své totožnosti se Šivou. Ten, kdo dosáhl osvobození, žije v pokoji a míru se všemi; netouží už po ničem, protože se dostal k cíli lidského života.

 


Super kniha Stezkou Sidhů – Jiří Krutina 2 díl


Druhý díl trilogie Stezkou siddhů podává praxi vedoucí k přímému poznání věčných pravd a zákonitostí Nejvyšší skutečnosti z pohledu tvořivé inteligentní moci vědomí neboli Šakti, jak hovoří východní jóga a tantra, či Ducha svatého, jak praví křesťanská mystická tradice. Je nutné správně chápat, že oba božské principy: vědomí a jeho inteligentní moc a energie jediné skutečnosti, kterou je vědomí JÁ JSEM, jsou nedvojné a v Nejvyšší skutečnosti samotné neoddělenou jednotou; vědomí je moc a moc je vědomí, nejsou dva, ale jedním.
Vědomí nemá moc, ale vědomí = inteligentní vůle – moc – energie – schopnost tvořit. Život bytostí s těly v nebožských úrovních stvoření, kam patří i náš svět, je ale vždy do určité míry podroben utrpení odpovídající míře nevědomosti které podléhají, která spočívá zejména ve ztrátě duchovního spojení s Bohem a jeho božskou inteligentní tvořivou moci – silou – prvotním hybatelem – energií. Pádem do nebožských úrovní došlo jako výsledek k oddělení obou původně božských principů vědomí šiva-šakti a dále k jejich omezení a nesvobodě. Výsledkem je žalostný stav nevědomého člověka, který v nevědomosti opakovaně podléhá utrpení nejrůznějšího druhu.
O tom, jak napravit tento stav a plně se navrátit do jednoty s Bohem i v jeho aspektu tvořivé inteligentní moci, je právě tato kniha. Uvedená poučení a vhledy do duchovních zákonitostí jsou výsledkem přímé zkušenosti praxe, kterou autor v knize podává. Každý má tak možnost je plně ověřit svou vlastní praxí, což je také cílem.
Svým rozsahem, komplexností a zachyceným vhledem se jedná o ojedinělou knihu podávající nedvojnou stezku síly.

Druhý díl trilogie Stezkou siddhů podává praxi vedoucí k přímému poznání věčných pravd a zákonitostí Nejvyšší skutečnosti z pohledu tvořivé inteligentní moci vědomí neboli Šakti, jak hovoří východní jóga a tantra, či Ducha svatého, jak praví křesťanská mystická tradice. Je nutné správně chápat, že oba božské principy: vědomí a jeho inteligentní moc a energie jediné skutečnosti, kterou je vědomí JÁ JSEM, jsou nedvojné a v Nejvyšší skutečnosti samotné neoddělenou jednotou vědomí je moc a moc je vědomí, nejsou dva, ale jedním.

 

1. díl – Šiva – Jan Krutina

Nejvyšší Skutečnost je samo ryzí Vědomí, jež je noumenon. Stezka k Bohu vede poznáváním vlastní existence ve vědomí, jeho uvědomováním, poznáváním jeho aspektů inteligence, světla a blaženosti a odstraňováním překážek a omezení vědomí, kterým je ego a síly směřující k jeho opětnému vzniku, které přinášejí nesvobodu, utrpení a zlo člověku. Tím obnovujeme svůj prvotní božský stav ve věčném dobru a štěstí, které tolik hledáme zevně a mimo nás samé. Dvoudílná kniha vychází z vlastní praxe autora, ke které se opět vrátil v tomto životě po spontánním duchovním probuzení v roce 2003, které jej dovedlo k mistrovi Jiřímu Vackovi, s jehož duchovní pomocí a současným vnitřním vedením siddhy Nitjánandy poznání sama sebe ustálil do jeho přirozeného stavu. Společně s Jiřím Vackem sdílí a učí nauku přímé stezky ve společenství hledajících v Česku i na Slovensku. Meditační praxe podle J. Vacka, kterou společně se svým mistrem učí, je postavená na esenci zkušeností prověřených minulými i současnými mistry. Je založena zejména na zkoumání sebe sama – átmavičáře, jejímž nejznámějším exponentem v minulém století byl velký mudrc z Arunáčaly Ramana Maháriši a na nedvojné praxi kundaliní jógy, která byla součástí všech duchovních směrů, tantrou a jógou počínaje a křesťanskou mystikou konče. Nejvyšší Skutečnost je samo ryzí Vědomí, jež je noumenon. Stezka k Bohu vede poznáváním vlastní existence ve vědomí, jeho uvědomováním, poznáváním jeho aspektů inteligence, světla a blaženosti a odstraňováním překážek a omezení vědomí, kterým je ego a síly směřující k jeho opětnému vzniku, které přinášejí nesvobodu, utrpení a zlo člověku. Tím obnovujeme svůj prvotní božský stav ve věčném dobru a štěstí, které tolik hledáme zevně a mimo nás samé. Dvoudílná kniha vychází z vlastní praxe autora, ke které se opět vrátil v tomto životě po spontánním duchovním probuzení v roce 2003, které jej dovedlo k mistrovi Jiřímu Vackovi, s jehož duchovní pomocí a současným vnitřním vedením siddhy Nitjánandy poznání sama sebe ustálil do jeho přirozeného stavu. Společně s Jiřím Vackem sdílí a učí nauku přímé stezky ve společenství hledajících v Česku i na Slovensku. Meditační praxe podle J. Vacka, kterou společně se svým mistrem učí, je postavená na esenci zkušeností prověřených minulými i současnými mistry. Je založena zejména na zkoumání sebe sama – átmavičáře, jejímž nejznámějším exponentem v minulém století byl velký mudrc z Arunáčaly Ramana Maháriši a na nedvojné praxi kundaliní jógy, která byla součástí všech duchovních směrů, tantrou a jógou počínaje a křesťanskou mystikou konče.

 

 

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This