0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

S ďáblem nelze vést dialog (papež František)- Pak se nedivte že se váš manžel,kolega,kamarád změnil!

S ďáblem nelze vést dialog (papež František)

Papež František o trojí ďáblově metodě a štítu pokory

Pokora je onou nezbytnou ctností, která nás – s Boží pomocí – chrání před typickými ďáblovými úklady:

zkorumpovaností,
marnivostí
a touhou po moci,
které rozněcují pýchu.

Papež František o tom kázal při ranní mši, kterou slavil pro jednotku Vatikánské stráže v souvislosti s nedávným svátkem jejího patrona, svatého archanděla Michaela. Petrův nástupce se zamýšlel nad prvním liturgickým čtením (z tohoto svátku) z knihy Zjevení (Zj 12, 7-12a), které mluví o „boji na nebi“. Jak řekl, válka mezi dobrem a zlem probíhá každý den v srdcích mužů i žen, křesťanů i nekřesťanů.

“Je to válka mezi dobrem a zlem, ve které si musíme vybrat, co chceme – zda dobro, anebo zlo. Avšak válečné metody, jakých užívají andělé a jejich nepřítel velký had – starý ďábel, jsou zcela protikladné. Ve vstupní modlitbě žádáme archanděla Michaela o milost ochrany před ďáblovými metodami – úklady. Ďábel rozsévá léčky; z jeho rukou nikdy nepadne sémě života, jednoty, avšak stále jen úklady.“

Další Satanovou metodou jsou svody, pokračoval papež František. Ďábel okouzluje a dobře se prodává, avšak na konci špatně platí. V evangeliu se tento pán poprvé objevuje při dialogu s Ježíšem během Kristova čtyřicetidenního postu na poušti, poukázal papež a vyjmenoval pokušitelovy nabídky.

“Jsou to tři stupínky této metody starého hada, ďábla. Prvním je vlastnictví – v tomto případě chléb. Bohatství, které postupně dovádí do zkaženosti. A zkaženost není nic pohádkového, nýbrž je všudypřítomná. Korupce je natolik rozšířená, že mnozí lidé za pár peněz prodají duši, štěstí, život – prodají všechno. To je první stupínek – peníze a bohatství. Když jich máš dost, cítíš se důležitý a vystupuješ na druhý stupeň – marnivost. Jak říkal ďábel Ježíšovi – vrhni se dolů z vrcholu chrámu, ať si užijeme podívané! To je život v marnivosti. A třetím stupněm je moc, pýcha a domýšlivost.“

Mnohé lidi dovádějí první dva stupně pokušení do směšnosti, poznamenal římský biskup. Ve svém lnutí k majetku a marnivosti jsou jako pávi, kterým se líbí vnější chvála. Avšak pocit Boží všemohoucnosti je těžkým hříchem, zdůraznil Svatý otec a doporučil členům Vatikánské stráže zbraň v boji proti ďáblovým úkladům: cestu pokory:

“Čím bude vaše služba pokornější – ve smyslu Ježíšovy pokory, tím bude pro nás všechny úrodnější a užitečnější…Co je to Ježíšova pokora? Když se vrátíme k vyprávění o trojím pokušení, nenajdeme v něm ani jediné Ježíšovo vlastní slovo. Ježíš neodpovídá vlastními slovy, nýbrž slovy Písma, a to natřikrát. Učí nás, že s ďáblem nelze vést dialog, a to nám pomáhá, když přichází pokušení.“

Řekl papež František při mši svaté, kterou dnes ráno slavil pro Vatikánskou stráž v kapli Governatorátu městského státu Vatikán.

Převzato z webu České sekce Radio Vaticana
3.10.2015
(jag)
Redakčně upraveno


Chuť deptat někoho slabšího je od ďábla

Vatikán. „Co je to v našem nitru, že jsme ponoukáni posmívat se těm slabším?“ – tázal se papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Za takovýmto počínáním stojí ďábel, neboť v něm není soucit“ – konstatoval papež.

Komentoval tak první čtení dnešní liturgie z knihy Samuelovy (1 Sam 1,1-8), která vypráví o rodičích tohoto starozákonního proroka, o Elkanovi a Anně. Elkana měl dvě manželky: bezdětnou Annu a Penninu, která děti měla. Avšak Pennina, místo aby se snažila Annu těšit, nenechá si uniknout příležitost, jak ji ponížit a bezohledně jí dát najevo, že je bezdětná.

V Bibli se podobné situace vyskytují často, poznamenal papež a připomněl vztah mezi Abrahamovými ženami Hagar a bezdětnou Sárou, anebo manželky Joba a Tobiáše posmívající se svým ztrápeným manželům. Postoj zesměšňování slabšího však zaujímají také muži jako např. Goliáš vůči Davidovi.

„Kladu si otázku: jaké je nitro těchto lidí? Co je to v našem nitru, že jsme ponoukáni pohrdat, být bezohlední a posmívat se těm nejslabším? Je pochopitelné mít spadeno na někoho silnějšího… třeba když tě svádí závist… ale ti nejslabší?? Co nás to uvnitř ponouká? Je to jakýsi návyk jako bych měl potřebu někým opovrhovat, abych se cítil bezpečně. Jakási nutnost…

„Vyskytuje se to i mezi dětmi“ – pokračoval papež a zavzpomínal na svoje dětství, kdy ve čtvrti, kde bydlel, žila jistá choromyslná žena jménem Angiolina, která se celé dny toulala ulicemi. Ženy jí přinášely jídlo či oblečení, ale děti si z ní někdy tropily žerty. Říkalo se: »pojďme za Angiolinou, bude legrace«. „Kolik zlomyslnosti je i v dětech, když se navážejí do toho slabšího!“

„A dnes jsme toho neustále svědky ve školách. Fenomén šikany, napadání slabého, protože »jsi tlusťoch« nebo »cizinec, černý«… za to či ono. Atakování mezi dětmi a mládeží. Nejenom u Penniny či Hagar nebo manželky Tobiáše či Joba, ale také u dětí. To znamená, že v nás je něco, co nás ponouká napadat slabého. A mám za to, že je to jeden z rysů prvotního hříchu.“

„Možná, že psychologové – pokračoval papež – mají nějaká svoje vysvětlení této zvůle deptat druhého, protože je slabší, avšak já tvrdím, že je to jedna ze stop prvotního hříchu. Takovéto počínání je dílem satana. V něm totiž není soucit.“

„A tak jako máme dobrou touhu konat dobro, prokazovat skutky lásky, a říkáme, že »je to Duch svatý, který nás inspiruje«, tak postřehneme-li v sobě tuto chuť napadnout někoho, protože je slabší, nepochybujme o tom, že je v tom ďábel. Napadání slabého je totiž ďábelské počínání.“

„Prosme Pána – uzavíral František – aby nám dal milost soucitu. Ten je totiž od Boha. On s námi má soucit a pomáhá nám na cestě.“


Kázání z Domu sv. Marty 8.1.2018

Kristus porazil ďábla jeho vlastními zbraněmi

Adam a Kristus, Eva a Maria

Viděls to úžasné vítězství? To slavné dílo kříže? A mám ti povědět, co je ještě podivuhodnější? Všimni si tedy, jakým způsobem k tomu vítězství došlo, a užasneš ještě víc. Pomocí čeho totiž ďábel kdysi zvítězil, toho použil Kristus, aby ho přemohl; porazil ďábla jeho vlastními zbraněmi. A poslyš, jak se to stalo.

Znamením naší porážky kdysi byla panna, dřevo a smrt. Tou pannou byla Eva, neboť ještě nepoznala muže, dřevem byl rajský strom, smrtí pokuta Adamova. A teď zase Panna, dřevo a smrt. Symboly porážky se tu však stávají symbolem vítězství: místo Evy je tu Maria, místo stromu poznání dobra a zla strom kříže, místo smrti Adamovy smrt Kristova.

Vida, čím ďábel zvítězil, tím byl také poražen. Z rajského stromu porazil ďábel Adama, z kříže přemohl Kristus ďábla. Jedno dřevo sráželo do propasti smrti, druhé naopak přivádí zpět k životu i ty, kteří tam sestoupili již předtím. To první ukrylo poraženého člověka, když se styděl za svou nahotu, druhé naopak obnaženého člověka před zraky všech vyvýšilo jako vítěze. První smrt přivedla všechny, kdo se narodili po ní, do záhuby, druhá naopak vzkřísila k životu i ty, kteří se narodili před ní. Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy?1 Smrt nás učinila nesmrtelnými, tak podivuhodné je dílo kříže.

Chápeš toto vítězství? Chápeš už, jak k němu došlo? Nuže, nyní si také uvědom, jak se toto vítězství zrodilo bez jakékoli naší námahy a jakéhokoli našeho potu. Nepotřísnili jsme své zbraně žádnou krví, ani jsme se nemuseli postavit do žádného bitevního šiku, ani jsme neutržili žádnou ránu, dokonce jsme ani nebyli očitými svědky toho boje, a přece jsme dosáhli vítězství. Bojoval sám Pán, vítězství je naše. Jestliže je tedy toto vítězství i naším vítězstvím, napodobme vítězné vojáky a radostně dnes zazpívejme chvalozpěv na vítězství. Chvalme svého Pána a volejme: Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, peklo, tvůj osten?2

Všechno toto slavné dílo naší spásy vzešlo z kříže. Kříž je znamení triumfu nad démony. Kříž je meč tasený proti hříchu, meč, kterým Kristus probodl Hada. Kříž je vůle nebeského Otce, sláva jednorozeného Syna, radost svatého Ducha. Kříž je ozdoba andělů, bezpečí církve, pýcha Pavlova, opevnění svatých. Kříž je světlo celého světa.

1 Žl 106 (105),2. 2 Srov. 1 Kor 15,55.

Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa
(De coemeterio et de cruce, 2: PG 49,396)

https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/kristus-porazil-dabla-jeho-vlastnimi-zbranemi


Mějme se na pozoru před ďáblem, který nás balamutí (papež František)

Vatikán. Aby bylo možné postupovat cestou křesťanského života vpřed, je třeba se ponížit, jako to učinil Ježíš na kříži – zdůraznil papež v homilii při ranní liturgii ze svátku Povýšení svatého Kříže v kapli Domu sv. Marty. Papež František v homilii varoval před ďáblem, který nás obelhává a přivádí do zkázy.

Máme se mít na pozoru před Zlem, které nás balamutí, aby způsobilo naši zkázu. Papež komentoval liturgická čtení, ve kterých – jak poznamenal – je protagonistou had. Kniha Geneze nám představuje hada jako „nejlstivějšího tvora, který obelhává a je schopen oslňovat“. Bible nám o něm dále říká, že je „lhář a závistivec, protože hadovou závistí přišel na svět hřích“. Tato jeho schopnost obelhávat nás ničí.

Slibuje ti spoustu věcí, ale když přijde na věc, platí špatně, je to špatný plátce. Má však schopnost balamutit a obelhávat. Pavel se hněval na křesťany z Galácie, s nimiž měl velké starosti, a říkal jim: »Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Byli jste přece povoláni ke svobodě, kdo vás uhranul?« (Gal 3,1). Zkorumpoval je had. A nebylo to nic nového, lid Izraele už tuto zkušenost měl.

Potom papež komentoval první čtení z knihy Numeri (21,4-9), které podává, jak Mojžíš »zhotovil měděného hada a vztyčil jej na kůl«, aby každý, kdo se na něj podívá, byl uzdraven. „Je to předobraz – řekl – ale také proroctví a příslib, který nebylo snadné pochopit. Proto vysvětluje Ježíš Nikodémovi (Jan 3,13-17), že »jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný«. Bronzový had byl tedy předobrazem Ježíše na kříži.“

Proč ale Pán přijal tento tak ohavný a špatný obraz? Jednoduše proto, že přišel, aby na sebe vzal všechny naše hříchy a stal se největším hříšníkem, ačkoli se žádného hříchu nedopustil. A Pavel nám říká: »Stal se pro nás hříchem«. Převzal tak tento obraz hada. Je to ohavné! Stal se hříchem, aby nás spasil. Takový je význam poselství dnešní bohoslužby slova. Je to Ježíšova cesta.

„Bůh se stal člověkem a vzal na sebe hřích – pokračoval papež. Pavel v dnešním čtení (Flp 2,6-11) toto tajemství vysvětluje Filipanům, které měl velice rád, a říká: »Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži«. Ježíš – dodal František – sám sebe zničil, stal se kvůli nám hříchem, ačkoli hřích nepoznal. Můžeme říci, že se stal jakoby hadem.“

Když si prohlížíme Ježíše na kříži – jsou to krásně namalované obrazy – realita je jiná. Byl celý roztrhaný, zakrvácený našimi hříchy. Touto cestou se vydal, aby přemohl hada na jeho území. Dívejme se na Ježíšův kříž, ale nikoli na umělecká, pěkně zhotovená díla, nýbrž na realitu, na to, čím byl kříž v té době. Sledujme jeho cestu a Boha, který sám sebe zmařil. Také to je křesťanova cesta. Pokud chce křesťan postupovat vpřed cestou křesťanského života, musí se ponížit jako se ponížil Ježíš. Je to cesta pokory, ale znamená také snášet pokořování jako je snášel Ježíš.

Svoji homilii končil papež prosbou k Matce Boží, aby nám „vyprosila milost plakat z lásky a vděčnosti, protože nás Bůh tolik miloval, že poslal svého Syna, který se ponížil a zmařil pro naši spásu.“

Kázání z Domu sv. Marty 14.9.2015

(mig)


Co a jak dnes ďábel podle zkušenosti exorcistů napadá?

Jeho lstivost spočívá v tom, že nás vede k tomu, abychom uvěřili, že neexistuje, čemuž napomáhá rozšířená laxnost naší společnosti. Slabá místa jsou stále stejná: oslabení víry. Velmi nás také zaráží vliv, jaký mají tyto fenomény démonské aktivity zejména na mladé generace a na rodiny. Víme, že ten, kdo rozděluje – ďábel – nás nejenom odděluje od Boha, ale rozděluje také lidi mezi sebou, i v rodinách. Odděluje také od reality, protože bohužel dochází také k situacím mentálního odcizení, které jsou druhotným projevem mimořádného démonského působení.

Říká psychiatr Valter Cascioli, mluvčí Mezinárodní asociace exorcistů.

Zdroj: https://www.pastorace.cz/aktuality/exorciste-prokazuji-lasku-a-privetivost-papez-frantisek

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This