0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Příprava na věčný pokrok!

President Brigham Young byl žákem. Začal jako výrobce nábytku a později si osvojil schopnosti nezbytné k tomu, aby se stal misionářem, kolonizátorem, guvernérem a prorokem. Na tento život nahlížel jako na dobu, kdy máme naplno žít, růst a připravovat se na věčnost, ne jako na dobu přípravy na smrt. Povzbuzoval Svaté, aby se při směřování k dokonalosti účastnili hodnotných činností, aby rozšiřovali a prohlubovali své znalosti a aby ochraňovali pravdu jako poklad. Tím, že tak budou činit, nakonec pokročí tak, že vstoupí do duchovního světa a budou pokračovat na slavné cestě věčného pokroku.

Učení Brighama Younga

Na věčný život se připravujeme tím, že se každý den učíme, zlepšujeme a budujeme království Boží.

Kvůli čemu jsme zde? Abychom se učili být šťastnějšími a abychom rostli v poznání a ve zkušenosti (DBY, 87).

Cílem této existence je, abychom se učili, což můžeme dělat pouze po troškách (DBY, 87). Celá smrtelná existence člověka není nic více ani méně než stav přípravy daný konečným bytostem, prostor, ve kterém se mohou zdokonalovat pro vyšší stav bytí (DBY, 87).

První velkou zásadou, která by měla uchvátit pozornost lidstva, které by mělo rozumět dítě i dospělý a která je hlavním pramenem všech skutků, ať jí lidé rozumějí, či nikoli, je zásada zdokonalování. Tato zásada vzrůstu, povznášení, přidávání k tomu, co již vlastníme, je velkou hybnou zásadou a příčinou skutků dětí lidských. Bez ohledu na to, čím se lidé zaobírají, v jakém národě se narodili, s jakými lidmi se družili, jaké náboženství vyznávají nebo jaké mají politické názory, toto je hlavní pramen jejich skutků, zahrnující veškeré moci nezbytné pro vykonávání povinností života (DBY, 87).

Jsme postaveni na tuto zem, abychom prokázali, zda jsme hodni jít do celestiálního světa, terestriálního nebo telestiálního, nebo do pekla, nebo do jakéhokoli jiného království, nebo na jakékoli jiné místo a byl nám dán dostatek života, abychom tak učinili (DBY, 87).

Toto je svět, ve kterém se máme sami vyzkoušet. Celý život člověka je dnem zkoušky, při které můžeme Bohu prokázat, ve své temnotě, ve své slabosti a tam, kde panuje nepřítel, že jsme přátelé svého Otce a že od něho přijímáme světlo a jsme hodni být vedoucími svých dětí – abychom se stali pány pánů a králi králů – abychom měli dokonalou vládu nad onou částí své rodiny, která bude v celestiálním království korunována slávou, nesmrtelností a věčnými životy (DBY, 87).

Slyšte to, vy všichni Svatí posledních dnů! Budete vydávat vniveč čas své zkoušky a hloupě promarňovat svou existenci a bytí? Byli jste zorganizováni a přivedeni v existenci za účelem věčného trvání, budete-li naplňovat míru svého stvoření, půjdete-li správnou cestou, budete-li zachovávat požadavky celestiálního zákona a budete-li poslušni přikázání našeho Boha (DBY, 87).

Stvořitel od lidských bytostí očekává, že budou každý den svého života aktivně zapojeny do činění dobra, buď ve zlepšování vlastního duševního a fyzického stavu, nebo duševního a fyzického stavu svých bližních (DBY, 88).

Jsme zde, abychom žili, abychom mezi lidmi šířili inteligenci a poznání. Jsem zde, abych školil své bratří, abych svou rodinu učil cestě života, abych rozmnožoval svůj druh a abych žil, je-li to v mé moci, dokud hřích, nepravost, zkažení, peklo a ďábel a všechny třídy a stupně ohavností nebudou vyhnány ze země. Toto je moje náboženství a cíl mé existence. Nejsme zde pouze proto, abychom se připravovali na smrt a potom zemřeli; ale jsme zde, abychom žili a budovali království Boží na zemi – abychom podporovali kněžství, přemáhali moc Satana a učili děti lidské, k čemu jsou stvořeny – že se v nich skrývá zárodek veškeré inteligence. Zde je startovní bod – základ, který je položen při zorganizování člověka, aby obdržel plnost věčného poznání a slávy. Musíme jít tamhle, abychom ho získali? Ne, musíme ho podporovat na této zemi (DBY, 88).

Svatí posledních dnů po všech údolích těchto hor a po celém světě se mají učit, k čemu jsou na této zemi. Jsou zde, aby se rozrůstali a množili, aby se rozšiřovali, aby shromažďovali dům Izraele, aby vykoupili Sion, aby budovali Sion našeho Boha a aby podporovali onu věčnou inteligenci, která dlí s Bohy, a začali ji sázet na této zemi a přivodili to, že zakoření dolů a přinese plody nahoře ke slávě Boží, dokud nebude zničena každá odporná zásada v srdci lidí a země se nevrátí do svého rajského stavu a Pán nepřijde a nebude přebývat s tímto lidem a kráčet a mluvit s nimi, jako to činil s otcem Adamem. Toto je naše práce, a ne strpět, aby se veškerá naše energie vyčerpávala v pouhé přípravě na to, že zemřeme (DBY, 89).

Účelem našeho života má být budovat Sion našeho Boha, shromažďovat dům Izraele, uvádět pohany v plnost, obnovat a požehnat zemi svými schopnostmi a učinit, aby byla jako zahrada Eden, hromadit poklady poznání a moudrosti v našem vlastním porozumění, očistit vlastní srdce a připravovat lidi na setkání s Pánem, až přijde (DBY, 88).

Když roste naše poznání a zkušenosti, jsme schopni pokroku.

Toto dílo je dílo pokroku, tato nauka, které se učí Svatí posledních dnů, je ve své podstatě povznášející, vzrůstající, rozšiřující se a rozprostírající se šíře a šíře, dokud nebudeme moci poznávat tak, jak jsme poznáváni, vidět tak, jak jsme viděni (DBY, 90).

Jsme ve škole a stále se učíme, a neočekáváme, že se přestaneme učit, pokud žijeme na zemi; a až projdeme závojem, očekáváme, že se budeme učit stále dál a že budeme rozšiřovat svůj fond informací. To se některým může jevit jako podivná myšlenka; ale je tomu tak z toho prostého a jednoduchého důvodu, že nejsme schopni obdržet veškeré poznání naráz. Musíme tudíž přijímat tu trochu a tam trochu (DBY, 91).

On svým pokorným následovníkům udílí trochu dnes, a pokud se v tom zdokonalí, zítra jim udělí o trochu více, a pozítří zase o trochu více. Nepřidává k tomu, v čem se nezdokonalují, ale je od nich vyžadováno, aby se neustále zdokonalovali v poznání, které již vlastní, a tak shromažďovali moudrost (DBY, 90).

Jít cestou vyznačenou v evangeliu těmi, již nám dali plán spasení, znamená jednoduše jít cestou, která vede k životu, věčnému vzrůstu; znamená to ubírat se směrem, kde nikdy, nikdy neztratíme to, co získáváme, ale budeme i nadále sbírat, shromažďovat, zvětšovat, šířit a rozšiřovat k nekonečnému trvání. Ty osoby, které usilují o to, aby získaly věčný život, získávají to, co způsobí vzrůst, s nímž bude jejich srdce spokojeno. Nesmrtelného ducha nemůže uspokojit nic menšího než výsada věčného vzrůstu v každém smyslu toho slova (DBY, 93).

Můžeme se stále zdokonalovat, jsme učiněni za tímto účelem, naše schopnosti jsou zorganizovány, aby se rozšiřovaly, dokud nebudeme moci do svého pochopení obdržet celestiální poznání a moudrost a pokračovat, světy bez konce (DBY, 90).

Budeme se stále učit a nebudeme nikdy schopni dojít poznání pravdy? [Viz 2. Timoteovi 3:7.] Ne, já říkám, že tak tomu nebude; ale dojdeme poznání pravdy. Toto je mou nadějí a očekáváním, a toto je mou radostí (DBY, 90–91). Máme v sobě tuto zásadu, a stejně tak každá bytost na zemi, růst a pokračovat v růstu, rozšiřovat a přijímat a ochraňovat pravdu jako poklad, dokud se nestaneme dokonalými (DBY, 91).

Jsme připraveni na určité věci, a dostáváme právě tak rychle, jak sami sebe připravujeme (DBY, 95).

Místo abyste Pána prosili, aby vám udělil více, proste sami sebe, abyste v sobě měli spolehlivost, abyste v sobě měli bezúhonnost a abyste věděli, kdy hovořit a co říkat, co vyjevit a jak se vést a kráčet před Pánem. A právě tak rychle, jak mu prokážete, že budete zachovávat v tajnosti vše, co v ní má být zachováno – že budete s bližními sdílet vše, co máte, a ne více, a učit se, jak svým rodinám, přátelům, sousedům a bratřím předávat své poznání, bude vám Pán udělovat a dávat vám a udělovat vám, až vám nakonec řekne: „Nikdy nepadneš; tvé spasení je na tebe zpečetěno; skrze svou bezúhonnost jsi zpečetěn k věčnému životu a spasení.“ (DBY, 93.)

Věčný život je schopnost navěky růst a činit pokrok.

Žít navěky a nikdy nebýt zničen je největší dar, který může být inteligentním bytostem udělen (DBY, 96).

Je psáno, že největším darem, který může Bůh člověku udělit, je dar věčného života. To nejvyšší, čeho můžeme dosáhnout, je uchovat svou identitu pro věčné trvání uprostřed nebeských zástupů. Máme slova věčného života daná nám skrze evangelium, která, budeme-li jich poslušni, nám tento drahocenný dar zajistí (DBY, 96).

Představa, že by inteligence, kterou v sobě mám, přestala existovat, je hrozná; je nesnesitelná. Tato inteligence musí existovat; musí někde přebývat. Půjdu-li správným směrem a zachovám-li ji v její organizaci, zachovám si věčný život (DBY, 96).

Chystáme se mít království Boží v jeho plnosti, a všechny výšiny a hlubiny slávy, moci a poznání; a budeme mít otce a matky a manželky a děti (DBY, 97).

Připusťte, že máte výsadu zajistit si věčný život – žít a navěky se těšit z těchto požehnání; řeknete, že toto je největší požehnání, které vám může být uděleno… Jaké požehnání se tomu vyrovná? Jaké požehnání se vyrovná pokračování života – pokračování naší organizace? (DBY, 96.)

Pán nám požehnal schopností těšit se věčnému životu s Bohy a je prohlášeno, že toto je největší dar Boží. Dar věčného života, bez potomstva, stát se andělem, je jedním z největších darů, které mohou být uděleny; přesto nám Pán udělil výsadu stát se otci živých. Co to znamená otec živých, jak se o tom zmiňují písma? Muž, který má věčně pokračující potomstvo. To je to požehnání, které obdržel Abraham, a ono dokonale uspokojilo jeho duši. Obdržel slib, že bude otcem živých (DBY, 97).

Budou-li muži věrní, … oni a jejich Stvořitel budou vždy jedno, budou vždy jednoho srdce a jedné mysli, pracujíce a působíce společně; neboť cokoli dělá Otec, dělá i Syn, a tak budou pokračovat ve všech svých činnostech po celou věčnost (DBY, 97).

Pán by rád viděl, že jdeme směrem, který vede k těsné bráně, abychom mohli být korunováni jako synové a dcery Boží, neboť ti jsou jedinými v nebi, kteří se rozmnožují a rozrůstají … Zbytek obsadí nižší království, kde jim bude tato výsada odepřena … Rozhodnutí, zda budeme syny a dcerami, spoludědici s Ježíšem Kristem, nebo zda přijmeme nižší slávu, je na nás (DNSW, 8 Aug. 1876, 1).

Doporučení ke studiu

Na věčný život se připravujeme tím, že se každý den učíme, zlepšujeme a budujeme království Boží.

  • Jakým pravdám, které nám budou pomáhat činit věčný pokrok, se učíme ze svých zkoušek v tomto životě? (Viz také NaS 122:7–8.) Co president Young říká o zásadě „věčného trvání“? (Viz také NaS 121:7–83. Nefi 15:9.)

  • Jak to, že jsme „každý den svého života aktivně [zapojeni] do činění dobra“ buduje základ pro „[obdržení plnosti] věčného poznání a slávy“? (Viz také Alma 5:4126:22NaS 58:26–29.)

  • Podle presidenta Younga je jedním z hlavních účelů života učit se. Co nám může bránit v tom, abychom se učili? Jak se můžeme naučit více ze svého studia evangelia? Jak se můžeme učit ze svých zkušeností? Které konkrétní pravdě jste se naučili skrze zkušenost a vliv Ducha?

  • President Young se zmiňuje o několika účelech pobytu na zemi. Jak můžeme těchto účelů lépe dosahovat? (Viz také NaS 81:5.)

  • Jmenujte několik způsobů, které pomáhají „připravovat lidi na setkání s Pánem“. Jak tomu můžete konkrétně napomoci vy?

Když roste naše poznání a zkušenosti, jsme schopni pokroku.

  • President Young řekl, že poznání přijímáme „tu trochu a tam trochu“. Jak můžeme tento proces použít na naše porozumění evangeliu, na naše rodičovské povinnosti a na naši službu v Církvi? (Viz také 2. Nefi 28:30NaS 130:18–19.)

  • Co president Young učí o věčném vzrůstu? (Viz také NaS 93:12–14.)

  • President Young učil, že „máme v sobě tuto zásadu … růst a pokračovat v růstu, rozšiřovat a přijímat a ochraňovat pravdu jako poklad, dokud se nestaneme dokonalými“. Jak nám naše úsilí o získání poznání pomáhá v přípravě na oslavení? (Viz také NaS 50:4093:24, 26–30130:18–19.)

Věčný život je schopnost navěky růst a činit pokrok.

  • President Young prohlásil, že „největší dar, který může být inteligentním bytostem udělen, [je] žít navěky a nikdy nebýt zničen“. Co je podle jeho slov „to nejvyšší, čeho můžeme dosáhnout“ a jak to uchováváme? (Viz také NaS 14:7130:20–21.)

  • Co znamená být „spoludědici s Ježíšem Kristem“? (Viz také Římanům 8:17.) Jaká požehnání patří pouze těm, již jsou „korunováni jako synové a dcery Boží“?

Fotografie chrámu Logan. President Young učil, že obřady spasení a osobní věrnost nás připravují na „věčný pokrok“ ve „slavnější a oslavenější sféře“ (DBY, 16).

Kněžství

President Brigham Young byl vysvěcen jako jeden z původních Dvanácti apoštolů této dispensace. V rámci požehnání, které mu bylo uděleno při jeho vysvěcení, mu bylo řečeno, že „Svaté kněžství mu [bylo] uděleno, aby mohl ve jménu Ježíše konat zázraky; aby mohl vymítat ďábly, uzdravovat nemocné, křísit mrtvé, otevírat oči slepým, chodit od země k zemi a od moře k moři“ (HC, 2:188–189). Prohlásil, že kněžství, které mu bylo uděleno, je „dokonalý systém vlády, zákonů a obřadů,“ který, „když mu správně rozumíme“, zmocňuje spravedlivé, aby „skutečně mohli odemknout pokladnici Páně“ (DBY, 130, 131).

Pán řídí své dílo v nebi a na zemi prostřednictvím kněžství.

Chce-li někdo vědět, co je kněžství Syna Božího, je to zákon, skrze nějž světy jsou, byly a budou pokračovat na věky věků. Je to ten systém, který přivádí světy do existence a zalidňuje je, dává jim jejich otáčení – jejich dny, týdny, měsíce, roky, jejich období a časy a skrze nějž jsou tak říkajíc rozbaleny jako svitek a přecházejí do vyššího stavu existence (DBY, 130).

Kněžství Syna Božího, které máme ve svém středu, je dokonalý řád a systém vlády a to samotné může lidskou rodinu osvobodit od všeho zla, jež nyní sužuje její členy, a později jim zajistit štěstí a blaženost (DBY, 130).

Toto kněžství bylo na zemi v různých dobách. Měl ho Adam, měl ho Set, měl ho Enoch, měl ho Noé, měli ho Abraham a Lot a bylo předáváno do dnů proroků, dlouho po dnech dávných lidí. Toto vysoké kněžství panuje nad veškerým kněžstvím, řídí ho, ovládá ho a vládne mu, protože je nejvyšší ze všech (DBY, 131).

Když hovoříme o celestiálním zákonu, který je zjeven z nebe, totiž o kněžství, hovoříme o zásadě spasení, o dokonalém systému vlády, zákonů a obřadů, čímž můžeme být připraveni projít od jedné brány ke druhé a od jednoho strážce ke druhému, dokud nedojdeme do přítomnosti našeho Otce a Boha (DBY, 130).

Pravá příčina sváru mezi oněmi dvěma velkými silami – Kristovou a Beliálovou [zlovolnou] nespočívá v tom, že jsem nazýván kvakerem, metodistou nebo „mormonem“; ale ve skutečnosti, že Bůh založil své království na zemi a znovuzřídil svaté kněžství, které dává lidem pravomoc a moc sloužit v jeho jménu (DBY, 76).

Evangelium nám přineslo Svaté kněžství, které je dětem lidským opět znovuzřízeno. Klíče onoho kněžství jsou zde; máme je ve svém vlastnictví; můžeme odemykat a můžeme zamykat. Můžeme dosáhnout spasení a můžeme ho udělovat (DBY, 130–131).

Jste-li ve své moci a schopnosti cítit přesvědčeni o tom, že Bůh zjevil svaté kněžství, založil své království na zemi, obnovil plnost evangelia a vztáhl svou ruku, aby shromáždil dům Izraele, to vám postačí stejně dobře, jako kdybyste šli do nebe, abyste to viděli na vlastní oči (DBY, 429).

Tento zákon nebyl na zemi vždy; a během jeho nepřítomnosti byly dětem lidským dány další zákony pro jejich zdokonalování, pro jejich vzdělávání, pro jejich správu, a aby se ukázalo, co budou dělat, když budou ponechány tomu, aby se samy ovládaly; a to, co nyní nazýváme tradicí, vzešlo z těchto podmínek (DBY, 130).

Neexistuje žádný skutek Svatého posledních dnů – není vyžadována žádná povinnost – není dán žádný čas, který by nesouvisel s kněžstvím a byl na něm nezávislý. Vše mu je podřízeno, ať je to kázání, nějaký úkol nebo jakýkoli jiný skutek týkající se správného vedení tohoto života (DBY, 133).

Všemohoucí Pán nestrpí, aby jeho kněžství bylo opět vyhnáno ze země (DBY, 131).

Když jdou věrní starší, nositelé tohoto kněžství, do duchovního světa, nesou si s sebou stejnou moc a kněžství, které měli, když přebývali ve smrtelné schránce (DBY, 132).

Mnohé bylo řečeno o moci Svatých posledních dnů. Jsou to lidé nazývaní Svatými posledních dnů, kdo má tuto moc, nebo je to kněžství? Je to kněžství; a pokud žijí v souladu s tímto kněžstvím, mohou zde zahájit své dílo a získat mnohá vítězství a být připraveni obdržet slávu, nesmrtelnost a věčný život, aby, až odejdou do duchovního světa, jejich dílo převyšovalo dílo jakéhokoli jiného člověka nebo bytosti, která zde nebyla požehnána klíči kněžství. (DBY, 131–132.)

Klíče kněžství „odemykají pokladnici Páně“.

Kněžství je předáno lidem, i jeho klíče, a když je jim správně rozuměno, mohou skutečně odemknout pokladnici Páně a být obdarováni ke svému naprosto plnému uspokojení. Ale pro své vlastní slabosti, pro křehkost lidské povahy, nejsme schopni tak učinit (DBY, 131).

Zničili ho, když připravili Josepha o život? Ne. „Mormonismus“ je zde, kněžství je zde, klíče království jsou na zemi; a když Joseph odešel, ony neodešly. A i když by se zlovolným podařilo připravit mne o život, klíče království zůstanou s Církví (DBY, 134).

Obřady domu Božího jsou pro spasení lidské rodiny. V současné době jsme jediní na zemi, kteří o tom máme nějakou znalost, kteří drží klíče spasení svěřené dětem lidským z nebes Pánem Všemohoucím; a poněvadž existují ti, již tyto klíče drží, je důležité, aby je používali pro spasení lidské rodiny. Budování chrámů, míst, na kterých se vykonávají obřady spasení, je nezbytné k provádění plánu vykoupení, a to je nádherné téma pro proslov ke Svatým (DBY, 396–397).

Říkáme pravdu a nelžeme, kdokoli věří, že Joseph Smith, mladší, byl Prorokem poslaným Bohem, a byl jím vysvěcen, aby přijal a držel klíče svatého kněžství, které je podle řádu Syna Božího, a moc budovat království Boží na zemi, shromažďovat dům Izraele, vést všechny, kteří věří a jsou poslušní, k vykoupení, ke znovuzřízení toho, co bylo přestoupením ztraceno – kdokoli tomu věří a věří v Pána a je poslušen jeho přikázání až do konce svého života, jejich jména nebudou vymazána z Beránkovy knihy života, a oni obdrží korunu slávy, nesmrtelnosti a věčného života (DBY, 5).

Přijetí a používání moci kněžství vyžaduje osobní spravedlivost.

Jedinec, který má podíl na kněžství a pokračuje ve věrnosti svému povolání, který se neustále těší z konání věcí, jež Bůh z jeho rukou požaduje, a během života pokračuje v konání každé povinnosti, si zajistí nejenom výsadu přijímat, ale i poznání, jak přijímat věci Boží, aby mohl neustále znát mysl Boží, a bude schopen rozlišovat mezi správným a špatným, mezi věcmi Božími a věcmi, které Boží nejsou. A kněžství – Duch, který je v něm, bude pokračovat v růstu, dokud se nestane jako pramen živé vody; dokud nebude jako strom života; dokud pro onoho jedince nebude jediným nepřetržitým zdrojem inteligence a poučení (DBY, 132).

Muži, kteří jsou nádobami svatého kněžství, jimž jsou svěřena slova věčného života pro svět, mají svými slovy a skutky a svými každodenními způsoby neustále usilovat o to, aby vzdávali čest velké důstojnosti svého povolání a úřadu jako služebníků a představitelů Nejvyššího (DBY, 130).

Když je na zemi svaté kněžství a k lidem přišla plnost království Božího, vyžaduje to přísnou poslušnost každého bodu zákona a nauky a každého obřadu, který Pán zjevuje (DBY, 132).

Kdyby se vaše víra soustředila na správný předmět, kdyby vaše důvěra byla neotřesitelná, váš život čistý a svatý, a kdyby každý plnil povinnosti svého povolání podle kněžství a schopnosti, která vám byla udělena, byli byste naplněni Duchem Svatým, a pro jakéhokoli člověka by bylo nemožné, aby vás oklamal a svedl ke zničení, jako je nemožné, aby pírko neshořelo uprostřed silného žáru (DBY, 132).

Dokud ze své mysli nevyženeme sobecký individuální zájem a nezačneme se zajímat o obecné blaho, nikdy nebudeme schopni zvelebovat své svaté kněžství, jak bychom měli (DBY, 133).

Svaté kněžství přináší posvátná požehnání jedincům i rodinám.

Toto kněžství bylo opět znovuzřízeno a jeho pravomocí budeme spojeni se svými otci skrze obřad pečetění, dokud nevytvoříme dokonalý řetězec od otce Adama dolů až k závěrečné scéně [viz NaS 128:18] (DBY, 400). Den za dnem, když mám nějakou příležitost, naléhám na starší Izraele, aby žili podle svého náboženství – aby žili tak, aby Duch Svatý byl jejich stálým společníkem; a potom budou kvalifikováni být soudci v Izraeli, předsedat jako biskupové, předsedající starší a vysocí rádci a jako muži Boží, uchopit svou rodinu a přátele za ruku a vést je po cestě pravdy a ctnosti, a nakonec je dovést do království Božího (DBY, 136–137).

Doporučení ke studiu

Pán řídí své dílo v nebi a na zemi prostřednictvím kněžství.

  • Co je podle presidenta Younga kněžství? (Viz také NaS 84:17–22.)

  • Jak má být vše, co děláme a co se týká „správného vedení tohoto života“, podrobeno kněžství? Jak to bude ovlivňovat vaše jednání v rodině, v církevním životě, ve škole a v zaměstnání?

  • Co kněžství dovolí věrným starším dělat v duchovním světě?

  • Jak žijeme my, členové Církve, podle zásad a řádu kněžství? (Viz také NaS 20:38–60.) Jaký vliv mělo kněžství na váš život? Jak můžete učinit vliv a moc kněžství účinnějšími v životě svém i své rodiny?

Klíče kněžství „odemykají pokladnici Páně“.

  • Proč klíče kněžství neopustily Církev s úmrtím proroka Josepha Smitha?

  • Jak klíče kněžství „odemykají pokladnici Páně“ a přinášejí spasení lidské rodině?

  • Co president Young učil o klíčích kněžství? (Viz také NaS 107:18–20, 35132:7.) K čemu tyto klíče opravňují Pánovy služebníky?

Přijetí a používání moci kněžství vyžaduje osobní spravedlivost.

  • Jak osobní život nositele kněžství ovlivňuje jeho schopnost jednat v zastoupení Pána? Proč je osobní spravedlivost tak důležitá? (Viz také NaS 107:99–100121:41–46.)

  • Jak mohou „muži, kteří jsou nádobami svatého kněžství“, ctít svůj úřad a povolání? Jaká požehnání přicházejí ke členům, kteří plní povinnosti svého povolání?

  • Jakým způsobem jsou sobectví a moc kněžství neslučitelné? Proč se musíme zbavit sobeckosti, máme-li zvelebovat kněžství? (Viz také NaS 121:37.) Jakým způsobem je sobeckost problémem mezi námi dnes? Jak můžeme překonat sobeckost?

Svaté kněžství přináší posvátná požehnání jedincům i rodinám.

  • Jak kněžství požehnalo a posílilo vaši rodinu? Proč je moc kněžství tak důležitá při vytváření věčných rodin? (Viz také NaS 128:18131:1–4132:19.)

  • Co by mohli nositelé kněžství dělat, aby uchopili „svou rodinu a přátele za ruku a [vedli] je po cestě pravdy a ctnosti“?

První předsednictvo a Kvorum dvanácti apoštolů v roce 1853.

Používání sebeovládání

President Brigham Young se ze zkušenosti naučil, že vedení lidí silné a často nezávislé vůle do Sionu s sebou přináší okamžiky triumfu i okamžiky rozhořčení. V roce 1848 narazila kolona vozů s asi 2000 Svatých na stádo bizonů. Ačkoli president Young určil z výpravy lovce, aby zabili pouze tolik bizonů, aby to cestovatelům poskytlo jídlo, další muži opustili svá spřežení a celý den honili zvířata, spoustu jich zastřelili a jejich mrtvoly nechali v prérii, aby přišly nazmar. Brigham Young lidi za to, co provedli, pokáral [viz JTB]. Později řekl: „Naučte se ovládat se“ (DNW, 15 Aug. 1860, 1). „Požehnejte sebe i přátele tím, že si podmaníte sami sebe a budete se ovládat, [neboť] dokud neovládnete [své] vášně [a]nenecháte všechny své schopnosti podřízeny zásadám, které Bůh zjevil, nikdy nedojdete do onoho stavu štěstí, slávy, radosti, pokoje a věčné blaženosti, který očekáváte“ (DNW, 15 Aug. 1860, 1).

Učení Brighama Younga

Můžeme ovládat sami sebe a podrobit se Boží vůli.

Máme vůli? Ano, je to obdarování, charakteristická vlastnost Bohů, kterou je obdařena veškerá inteligence, v nebi i na zemi – moc přijmout nebo odmítnout (DBY, 264).

Vezměte si lidi v jakémkoli životním postavení, a jejich vůle je na prvním místě a je nejpřednější. Můžete získat náklonnost lidí a vést je, ale nemůžete je strašit, ani je mrskat, ani je pálit, aby dělali něco správného proti své vůli. Lidská rodina zemře, aby uspokojila svou vůli. Učte se tedy tuto vůli správně řídit, a můžete řídit vliv a moc lidí (DBY, 264).

Bůh do nás vložil vůli, a my máme být spokojeni s tím, že ji necháme ovládat vůlí Všemohoucího. Nechť je lidská vůle nezkrotná ohledně toho, co je správné. Bývá zvykem rodičů lámat vůli, dokud nezeslábne a dokud ušlechtilé božské moci dítěte nejsou omezeny na stav srovnatelný se slabomyslností a zbabělostí. Nechť je tato v nebi zrozená vlastnost lidských činitelů správně tlumena a moudře řízena, namísto aby se ubírala opačným směrem, a zvítězí ve věci práva. Nelámejte ducha žádné osoby, ale veďte ji, aby měla pocit, že největším potěšením a nejvyšší touhou je být ovládán zjeveními Ježíše Krista, potom se vůle člověka stane podobnou vůli Boží při překonávání zla, které je zaseto v těle, dokud v nás nebude vládnout Bůh, abychom toužili po tom, co ho těší, a činili to (DBY, 264).

Učme se ovládat sami sebe; učme se být v rukou Božích jako hlína v rukou hrnčíře (DBY, 265).

Nechť je každá osoba odhodlána, ve jménu Pána Ježíše Krista, překonat každé obklíčení – být pánem sama sebe, aby Duch, kterého Bůh vložil do naší schránky, vládl; potom můžete rozmlouvat, žít, pracovat, chodit sem nebo tam, dělat to či ono a rozmlouvat a jednat se svými bratřími tak, jak máte (DBY, 265–266).

Můžeme se ovládat, dokud nepřivedeme vše „do podřízenosti zákona Kristova“.

Čím dříve jedinec odolá pokušení činit nebo říkat něco špatného nebo špatně myslet, když má světlo, aby opravil svůj úsudek, tím rychleji získá sílu a moc překonat každé pokušení ke zlu (DBY, 266).

Tisíce a desítky tisíc příhod, které vytvářejí souhrn lidského života, ať k dobru nebo ke zlu, závisejí na momentální bdělosti a pozornosti (DBY, 267).

Nemůžete zdědit věčný život, pokud vaše chutě nejsou uvedeny do podřízenosti ducha, který ve vás žije, onoho ducha, kterého dal náš Otec v nebi. Mám na mysli Otce vašich duchů, těch duchů, které vložil do těchto schránek. Tyto schránky musejí být dokonale uvedeny do podřízenosti ducha, nebo vaše tělo nemůže být povzneseno, aby zdědilo věčný život… Snažte se pilně, dokud neuvedete vše do podřízenosti zákona Kristova (DBY, 266).

Snažím se sám sebe zcivilizovat. Snažíte se o totéž? Jestliže jsme v tom uspěli, potom máme pod kontrolou svá slova a své skutky a také, pokud tam sahá naše působnost, své společníky. Zcivilizujeme-li sami sebe, budeme částečně připraveni přijmout věci, které má náš Otec a Bůh v zásobě pro všechny ty, kteří se připraví, aby se stali příjemci jeho vybraných darů – na osvícení, na inteligenci, na slávu, na moc a na každou vlastnost, kterou si přeje udělit svým dětem zde na zemi, aby je připravil, aby přebývaly v příbytcích věčného světla (DBY, 266–267).

Často říkám, že největší dar, který kdy Bůh člověku dal, je dobrý, zdravý a pevný smysl vědět, jak ovládat sám sebe (DBY, 265).

Žádný člověk nikdy nevládl na této zemi moudře, a ani nikdy nebude, se ctí vůči sobě a se slávou vůči svému Bohu, dokud se nejprve nenaučil vládnout sám sobě a ovládat se. Člověk se musí nejprve naučit správně vládnout sám sobě předtím, než může plně použít své poznání pro správnou vládu v rodině, v sousedství nebo v národě, nad kterými je jeho údělem předsedat (DBY, 265).

Dokud si nepodrobíme své vlastní vášně a nepodřídíme každý lidský pocit a snahu vůli Boží, nejsme skutečně schopni vést druhé k plnému vlastnictví vítězství v království Božím a řídit je. Naší prací je přemoci a podmanit a školit sami sebe, dokud neuvedeme vše do podřízenosti zákona Kristova (DBY, 267).

Snažíme se vládnout sami sobě, a budeme-li v této snaze pokračovat a nevzdáme-li se, jistě zvítězíme (DBY, 265).

Můžeme ovládat své vášně a city.

Byli jste učeni měřítku toho, co je správné. Nyní si podmaňte své vzpurné vášně, odmítněte vše, o čem víte, že je špatné, nebo co za špatné považujete, a přijměte to, co je lepší (DBY, 265).

V této zkušební době musíme zápasit se zlem a musíme ho překonat v sobě, nebo ho nikdy nepřekonáme nikde jinde (DBY, 265).

Spravedlivá osoba nebude nikdy sklíčena, ale bude neustále bojovat proti svým zlým vášním a proti zlu ve své rodině a v sousedství (DBY, 267).

Mnozí lidé řeknou, že mají násilnickou povahu a budou se snažit omluvit se za skutky, za které se stydí. Chci říci, že v tomto domě není člověk, který má nezkrotnější a nepoddajnější povahu, než mám já. Ale na světě není člověk, který by nemohl svou vášeň překonat, pokud bude usilovně zápasit, aby toho dosáhl. Zjistíte-li, že na vás přichází zlost, jděte na některé místo, kde vás nikdo neuslyší; nedovolte, aby vás někdo z vaší rodiny viděl nebo slyšel, když na vás spočívá, ale bojujte s ní, dokud vás neopustí; a modlete se o sílu ji přemoci. Jak jsem mnohokrát řekl starším, modlete se ve své rodině; a pokud, když přijde čas k modlitbě, na vás nespočívá duch modlitby a vaše kolena nejsou ochotna se sklonit, řekněte jim: „Kolena, poklekněte“; ohněte je a zůstaňte tak, dokud nezískáte Ducha Páně. Poddává-li se duch tělu, stává se zkaženým; poddává-li se ale tělo duchu, stává se čistým a svatým (DBY, 267).

Nerozčilujte se tak, abyste se nemohli modlit; nedovolte, abyste se rozhněvali tak, že byste nemohli nasytit nepřítele – dokonce svého nejhoršího nepřítele, kdyby se vyskytla příležitost. Existuje zlovolný hněv, a existuje spravedlivý hněv. Pán nestrpí, aby v jeho srdci byl zlovolný hněv; ale v jeho nitru je hněv, a on se bude přít s národy, a bude je prosívat, a žádná moc nemůže zadržet jeho ruku (DBY, 269).

Když ve mně špatné skutky druhých vyvolají hněvivé pocity, zadržuji je, jako bych držel divokého koně, a dosáhnu vítězství. Někteří si myslí, a říkají to, že když se rozčílí a dají svému rozčílení průchod hrubými a nepatřičnými slovy, jak tomu říkají, uleví se jim. To je však chyba. Místo aby se vám ulevilo, zhorší se to. Když si myslíte, a když říkáte, že se vám tím uleví, věříte klamu. Když jsou hněv a hořkost lidského srdce přetvářeny do slov a s násilím je chrlí jeden na druhého, bez kontroly nebo zábrany, oheň sám neuhasne dříve, než je znovu roznícen nějakou maličkostí, až je v plamenech celá naše povaha (DBY, 266).

Nyní vám opět přikazuji, a přikazuji i sobě, abychom se nehněvali. Nikdy nedovolte, aby ve vašem srdci vzklíčil hněv. Ne, Brighame, nikdy nedovol, aby ve tvém srdci vzklíčil hněv, nikdy, nikdy! I když můžete být povoláni, abyste ukázňovali a ostře hovořili k lidem, nedovolte, aby ve vás vzklíčil hněv, ne, nikdy! (DBY, 265).

Zastavte svůj hněv a mrzutou náladu a služte Pánu radostně a s upřímností srdce. Nemusíte očekávat spasení, ledaže můžete poskytovat stejné spasení druhým, předpisem i příkladem. Očekáváte-li ode mne soucit, prokazujte mi totéž. Přejete-li si ode mne laskavá slova a laskavé jednání, poskytujte mi stejné požehnání, po kterém sami toužíte; a to je způsob, kterým budete spaseni (DBY, 268–269).

Dáváte-li průchod svým rozhněvaným pocitům, rozpaluje to celou vaši povahu… a vy jste potom schopni rozpálit ty, kteří se s vámi přou. Když máte pocit, že vybuchnete, řekněte starému parnímu kotli, aby vybouchl, a jenom se usmějte nad pokušením hovořit špatně. Budete-li v tom pokračovat, brzy budete pány sebe samých a budete schopni, pokud ne zkrotit, tak alespoň ovládat svůj jazyk – schopni hovořit, když máte hovořit, a být zticha, když máte být zticha (DBY, 269).

Chceme v sobě mít ducha, poznání, moc a zásady, aby ovládaly a řídily naši povahu; být příliš [rozhněvaný] není vůbec nebezpečné, pokud [to] jenom budeme ovládat Duchem Všemohoucího. Každá inteligentní bytost na zemi je přizpůsobena pro slávu, krásu, znamenitost a poznání zde a pro nesmrtelnost a věčné životy ve světech, které přijdou. Ale každá bytost, která toho dosahuje, musí být posvěcena před Bohem a být zcela pod vlivem jeho Ducha. Jsem-li takto ovládán Duchem Nejvyššího, jsem král. Pokud se týče vlády nad sebou samým, jsem svrchovaným vládcem (DBY, 264–265).

Můžeme ovládat svou řeč.

Získáte-li nejprve moc kontrolovat svá slova, potom začnete mít moc kontrolovat svůj úsudek a nakonec skutečně získáte moc kontrolovat své myšlenky a úvahy (DBY, 267–268).

Měli byste uspět při podmaňování si svého jazyka tak, abyste mu nikdy nedovolili říkat zlo, aby dokonale poslouchal váš úsudek a rozvahu, které vám Bůh dává, a aby byl dokonale poslušný vůle svatého evangelia (DBY, 268).

Často slyšíme, jak lidé omlouvají své hrubé způsoby a urážlivou řeč poznámkou: „Nejsem pokrytec,“ a tak si připisují zásluhu za něco, co pro ně ve skutečnosti žádnou zásluhou není. Když ve mně klíčí zlo, nechť přes něj přehodím plášť, podmaním si ho, namísto abych podle něj jednal na základě falešné domněnky, že jsem poctivý a ne pokrytec. Nedovol, aby tvůj jazyk vyjadřoval zlo, které je ve tvém srdci, ale poruč svému jazyku, aby byl zticha, dokud dobro nezvítězí nad zlem, dokud tvůj hněv nepomine a dobrý Duch nepohne tvůj jazyk k požehnání a slovům laskavosti (DBY, 266).

Má-li někdo z vás zvyk brát jméno Boží nadarmo, přestaňte s tím dnes, zítra a po celý příští týden, a tak pokračujte a brzy získáte sílu zvyk zcela překonat; získáte moc nad svými slovy (DBY, 268).

Někteří mají ve zvyku hovořit o svých bližních, šířit příběhy, o kterých nic nevědí, pouze že teta Sally řekla, že sestřenice Fanny řekla tetě Betsy, že stará teta Ruth řekla to, či ono, nebo že někdo měl sen; a jakmile příběh nebo sen dojde k vám, bere na sebe zdání skutečnosti, a vy velice pošetile trávíte svůj čas hovorem o věcech, které jsou nicotné, nebo které se vás nijak netýkají. Pověst začíná tím, že ten a ten udělal něco špatného, a jakmile se rozšířila, stala se pomazanou mastí klevetníka a žvanila – byla obdařena jejich duchem. Jeden a další do toho padá a říká: „Je to pravda – vaše věc je spravedlná, máte úplnou pravdu, a ten druhý je jistě špatný,“ i když o věci nic nevědí, a tak proti sobě navzájem vytvářejí zcela nepodložené špatné pocity. Dříve než odsoudíme, máme čekat, dokud nám nebesa jasně neukáží chybu na otci, bratru, sestře, manželce, manželovi nebo sousedovi. A když nebesa chybu prohlásí, čekejte, dokud vám Duch Svatý neprojeví, že to je chyba. Nechejte Otce, aby vám zjevil, že osoba, na kterou myslíte nebo o které hovoříte, je skutečně špatná. Nepomlouvejte žádnou osobu. Když víte, co je správné, a jste schopni osobu, která se mýlí, napravit, potom máte dostatek času, abyste soudili (DBY, 268).

Na zemi není žádný muž ani žena, jejichž zvykem je krást, kteří by s tím nemohli přestat… mají-li k tomu sklon. A stejně je tomu i s lhářem, může přestat lhát, a již nelhat a mluvit pravdu. [On nebo ona] k tomu [potřebují] pouze vůli a [tato vůle] lháři umožní, aby byl pravdivý, zloději, aby byl poctivý, a hrubiánovi, aby přestal se zlými řečmi (DBY, 264).

Když máme výsadu vzájemně spolu hovořit, promlouvejme slova podpory a útěchy. Když jste ovlivněni Duchem svatosti a čistoty, nechejte své světlo zářit; jste-li ale zkoušeni, pokoušeni a biti Satanem, nechejte si své myšlenky pro sebe – mějte ústa zavřená; protože mluvení přináší plody, buď dobré, nebo špatné povahy (DBY, 166).

Existuje staré rčení, a v mnoha případech je vynikající. Zní: „Mysli dvakrát, než promluvíš, a třikrát než budeš jednat.“ Cvičíme-li se v tom, abychom přemýšleli o tom, co budeme dělat, dříve než to uděláme, a máme-li porozumění, abychom věděli, co je dobré, a máme-li moc, abychom konali to, co je dobré, můžeme se tím vyhnout … zlu (DBY, 268).

Je také drahocenný dar, který, jak se zdá, někteří lidé vlastní. Oni mají tolik poznání, že nehovoří, dokud nemají co říci ku prospěchu a užitku svému nebo druhých nebo obou (DBY, 268).

Doporučení ke studiu

Můžeme ovládat sami sebe a podrobit se Boží vůli.

  • President Young učil, že vůle je „charakteristická vlastnost Bohů“. Také řekl, že naše vůle je obdarováním neboli darem od Boha. Jakým procesem se vůle člověka stává podobnou vůli Boží? (Viz také Mosiáš 3:19.) Jak mohou rodiče a vedoucí „správně řídit“ vůli dětí a druhých, ale „[nelámat] ducha žádné osoby“? Jak vaši rodiče nebo vedoucí úspěšně vedli vaši vůli správným směrem?

  • Co znamená být „v rukou Božích jako hlína v rukou hrnčíře“? Jak se můžeme úplně poddat Pánově vůli, a přesto si uchovat svou individualitu?

Můžeme se ovládat, dokud nepřivedeme vše „do podřízenosti zákona Kristova“.

  • Jak odolání jednomu pokušení zvyšuje naši schopnost odolávat všem pokušením? President Young učil, že uvádění našich chutí „v … poddajnost ducha“ je nutné k tomu, abychom byli povzneseni a zdědili věčný život. Jak nás poslušnost našich duchovních sklonů, namísto našich fyzických chutí, připravuje na oslavení?

  • Sebeovládání nás připravuje na přijetí „vybraných darů“ od Boha. Jaké dary to jsou?

  • Proč se předtím, než můžeme vést druhé, musíme naučit sebeovládání?

  • Co měl podle vašeho názoru president Young na mysli, když učil, že „největší dar, který kdy Bůh člověku dal, je dobrý, zdravý a pevný smysl vědět, jak ovládat sám sebe“? Jak můžeme ovládat sami sebe a současně se podvolit činění pouze Otcovy vůle?

Můžeme ovládat své vášně a city.

  • Jaké jsou některé „vzpurné vášně“, které musíme ovládat? Jak si můžeme tyto vášně a skutky úspěšně podmanit?

  • Jak rozlišujeme mezi „spravedlivým hněvem“, který příležitostně projevoval Spasitel, a „zlovolným hněvem“? (Viz také 2. Nefi 1:26.)

  • Jaké jsou důsledky toho, když dáváme průchod svým rozhněvaným pocitům? (Viz také Jakub 3:5–6.) Jaké byly rady presidenta Younga pro ovládání hněvu? Jak nám poddajnost vůči Duchu pomáhá ovládat náš hněv?

Můžeme ovládat svou řeč.

  • Jak můžeme „získat moc kontrolovat své myšlenky a úvahy“?

  • Co poradil president Young těm, kteří říkají, že hovoří urážlivě proto, aby se vyvarovali pokrytectví?

  • Jak můžeme ovládat svůj jazyk, když jsme pokoušeni 1) brát jméno Boží nadarmo, 2) pomlouvat své bližní, 3) hledat chyby na někom jiném, nebo poškozovat jeho pověst (viz také NaS 136:23–24), nebo 4) zahanbovat nebo ponižovat člena rodiny nebo přítele? (Viz také NaS 52:16.)

  • Co máme dělat, když máme nelaskavé myšlenky, které se týkají druhých?

President Young učil Svaté, aby uplatňovali sebekontrolu ve všech směrech svého života.

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This