0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Poznání,uznání a ctění božstva!

Plán spasení

President Brigham Young jako prorok a učitel plánu spasení učil, že „plánem a záměrem Nejvyššího Vládce“ (DBY, 49) je umožnit Jeho dětem, aby se těšily věčnému štěstí. Podle tohoto velkého plánu štěstí [viz Alma 42:16] jsme všichni žili jako Boží děti v Jeho přítomnosti předtím, než jsme vstoupili do smrtelnosti, kde máme výsadu získat smrtelnou schránku a rozhodnout se, že budeme poslouchat Boží přikázání. Podle naší věrnosti nás Ježíš Kristus uvede do některého království slávy.

Poznání a ctění Božstva

Bůh Otec, Jeho Syn Ježíš Kristus a Duch Svatý tvoří Božstvo. President Brigham Young učil Svaté posledních dnů, aby uctívali Boha Otce a obraceli se k Němu v modlitbě ve jménu Ježíše Krista. Dále učil, že Bůh Otec byl kdysi na jiné planetě člověkem, který „prošel soužením, kterým nyní procházíme my; získal zkušenosti, trpěl a radoval se a ví vše, co víme my, o námaze, utrpení, životě a smrti této smrtelnosti“ (DBY, 22).

Učení Brighama Younga

Bůh Otec vytvořil a ovládá bezpočet světů, stvořil lidstvo a je osobností, kterou lze poznat a uctívat.

Věříme v jednoho Boha, jednoho Prostředníka a jednoho Ducha Svatého [viz Články víry 1:1]. Ani na okamžik nemůžeme věřit, že Bůh postrádá tělo, údy, vášně nebo vlastnosti. Vlastnosti se mohou projevovat pouze skrze uspořádanou osobnost. Veškeré vlastnosti nacházejí vyjádření v organizované existenci a jsou jejím výsledkem (DBY, 23).

Někteří by chtěli, abychom věřili, že Bůh je přítomen všude. Tak tomu není. Není osobně všude přítomný, tak jako Otec a Syn nejsou jednou osobou (DBY, 23–24).

Bůh je považován za všude přítomného ve stejném okamžiku; a Žalmista říká: „Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?“ [Žalmy 139:7.] Je přítomen u všech svých stvoření skrze svůj vliv, skrze svou vládu, ducha a moc, sám ale je osobností se stánkem a my jsme učiněni podle jeho podoby (DBY, 24).

Někteří věří, nebo zastávají myšlenku, že kdybychom poznali Boha, snížilo by to jeho vážnost u nás; já ale mohu říci, že pro mne porozumění jakékoli zásadě nebo bytosti, na zemi nebo v nebi, nesnižuje její pravou hodnotu, kterou pro mne má, ale naopak ji zvyšuje; a čím více mohu poznat Boha, tím dražší a vzácnější pro mne je a tím vznešenější jsou mé pocity vůči němu (DBY, 18).

Nechť je každá osoba Božím přítelem [viz Jakub 2:23] (DBY, 18).

Velký architekt, správce a vrchní dohlížitel, dozorce a absolutní vládce, který vede toto dílo, se nachází mimo dohled našich přirozených očí. Žije v jiném světě; nachází se v jiném stavu existence; prošel soužením, kterým nyní procházíme my; získal zkušenosti, trpěl a radoval se a ví vše, co víme my, o námaze, utrpení, životě a smrti této smrtelnosti, neboť jí celou prošel a obdržel svou korunu a oslavení a drží klíče a moc tohoto Království; třímá své žezlo a činí svou vůli mezi dětmi lidskými, mezi Svatými i mezi hříšníky, a způsobuje výsledky, které se hodí jeho záměru mezi královstvími, národy a říšemi, aby všichni mohli přispět k jeho slávě a dokonalosti jeho díla (DBY, 22).

Předsedá nespočetným světům, které osvěcují tuto malou planetu, a nespočetným milionům světů, které nemůžeme vidět; a přesto hledí na nejnepatrnější objekt svého stvoření; žádné z těchto stvoření neuniká jeho pozornosti; a není žádného z nich, aniž by bylo výsledkem jeho moudrosti a moci (DBY, 20).

Náš Otec v nebi zplodil všechny duchy, kteří kdy byli nebo kteří kdy budou na této zemi [viz Židům 12:9]; a oni se narodili jako duchové ve věčném světě. Potom Pán skrze svou moc a moudrost zorganizoval smrtelný stánek člověka. Nejprve jsme byli učiněni duchovně a poté časně (DBY, 24).

Stojí psáno, že Bůh zná všechny věci a má veškerou moc [viz 1. Nefi 9:6] (DBY, 20).

Je Nejvyšším Dozorcem vesmíru. Na jeho pokárání vysychá moře a řeky se stávají pustinou. Měří vodu svou hrstí, nebesa rozměřuje svou pídí a měrou měří prach země, hory váží na váze a pahorky na závaží; národové jsou mu jako krůpěj v kbelíku a ostrovy pozvedá jako velmi malou věc; vlasy na naší hlavě jsou mu spočteny, a ani vrabec neklesne k zemi bez našeho Otce; on zná každou myšlenku a záměr srdce všech žijících, neboť je všude přítomen skrze moc svého Ducha – svého služebníka, Ducha Svatého. Je Otcem všech, je nade všemi, skrze všechny a ve vás všech [viz Efezským 4:6], zná všechny věci týkající se této země a zná vše, co se týká milionů zemí podobných této (DBY, 19).

Dal tvar, pohyb a život tomuto materiálnímu světu; učinil velká i malá světla, která krášlí oblohu nahoře; přidělil jim jejich časy a jejich období a vyznačil jejich sféry. Způsobil, že vzduch a voda kypí životem, a pahorky a pláně pokryl lezoucími věcmi, a člověka učinil vládcem nad svým stvořením (DBY, 18).

Bůh je zdrojem, pramenem veškeré inteligence, bez ohledu na to, kdo ji vlastní, zda člověk na této zemi, duchové v duchovním světě, andělé, kteří přebývají ve věčnostech Bohů, nebo nejnižší inteligence mezi ďábly v pekle. Všichni odvozují inteligenci, světlo, moc a existenci, kterou mají, od Boha – ze stejného zdroje, ze kterého jsme my obdrželi tu svou. Každý dobrý a dokonalý dar přichází od Boha [viz Jakub 1:17]. Každý objev ve vědě a umění, který je skutečně pravdivý a pro lidstvo užitečný, byl dán přímým zjevením od Boha, ačkoli to jen málokdo uznává. Byl dán s ohledem na přípravu cesty pro konečný triumf pravdy a vykoupení země z moci hříchu a Satana (DBY, 18).

Mnozí se snaží proniknout k prvotní příčině všech věcí; ale to by bylo tak snadné jako pro mravence spočítat zrnka písku na zemi. Člověk se svou omezenou inteligencí nemůže pochopit věčnost… Pro člověka by pochopení prvotní příčiny všech věcí, nadzvednutí závoje věčnosti a odhalení tajemství, po kterých od počátku pátrali filosofové, bylo tak snadné jako pro komára vysledování historie člověka zpět k jeho počátku. Jaké tedy má být povolání a povinnost dětí lidských? Namísto pátrání po původu Bohů – namísto snahy prozkoumat hlubiny věčnosti, které byly, jsou a budou, namísto úsilí objevit hranice neohraničeného vesmíru nechť se snaží poznat cíl své současné existence a to, jak mají tím nejprospěšnějším způsobem pro své vzájemné dobro a spasení používat inteligenci, kterou vlastní. Nechť se snaží poznat věci ve svém dosahu a důkladně jim porozumět a dobře se seznámit s cílem své zdejší existence tím, že budou informace pilně hledat u vyšší moci a pečlivým studiem nejlepších knih (DBY, 25).

Ježíš Kristus, Jednorozený Syn Otce v těle, usmířil hříchy všech, kteří činí pokání.

Svatí posledních dnů věří v Ježíše Krista, Jednorozeného Syna Otce [v těle], který přišel v zenitu času, vykonal své dílo, vytrpěl trest a zaplatil dluh za prvotní hřích člověka tím, že obětoval sebe, byl vzkříšen z mrtvých a vystoupil ke svému Otci; a tak jako Ježíš sestoupil pod všechny věci, tak nad všechny věci vystoupí. Věříme, že Ježíš Kristus přijde znovu tak, jak je o něm psáno: „A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich v rouše bílém, A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe [Skutky 1:10–11]“ (DBY, 26).

Naše víra je soustředěna v Synu Božím a skrze něho v Otci (DBY, 26).

Svatí posledních dnů a každá další osoba, která má nárok na spasení, a všichni s výjimkou těch, již zhřešili proti Duchu Svatému, mohou vědět, že Ježíš je Kristus, stejným způsobem, jakým to věděl Petr [viz Matouš 16:13–19]. Toto poznání nedávají lidstvu zázraky, i když mohou sloužit jako průvodní důkaz k posílení věřícího. Židé znali Ježíšovy zázraky, a přesto strpěli, aby byl vydán na smrt jako podvodník lidstva a ten, jenž je posedlý ďáblem (DBY, 28).

Ježíš vzal na sebe založení království Božího na zemi. Zavedl zákony a obřady království (DBY, 29).

Nic nečinil sám od sebe. Činil na zemi zázraky a konal dobré skutky; ale nic nečinil sám od sebe. Řekl: „Činím to, co jsem viděl činiti Otce“ [viz Jan 5:19]. „Nepřišel jsem činiti vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal“ [viz Jan 5:30]. Musíme dojít k závěru, že Syn Boží nenavrhoval, nediktoval, nekonal, ani žádným způsobem neprojevoval svou moc, svou slávu nebo své pověření na zemi, pouze když to vzešlo z mysli a vůle jeho Otce (DBY, 26).

„Já a Otec jedno jsme,“ [Jan 10:30] říká Ježíš; jak, jedno tělo? Ne… Nejsou jednou osobou, tak jako já a jeden z mých synů nejsme jednou osobou. Přijímá-li můj syn mé učení, bude-li kráčet po stezce, kterou jsem pro něj vyznačil, je-li jeho víra stejná jako moje, je-li jeho záměr stejný a koná-li díla svého otce, jako Ježíš konal dílo svého Otce, potom je můj syn jedno se mnou ve smyslu písem (DBY, 28).

Pán nám zjevil plán, skrze nějž můžeme být spaseni zde i později. Bůh učinil vše, o co bychom mohli žádat, a více než bychom mohli žádat. Ježíšovým pověřením na zemi bylo přivést své bratří a sestry zpátky do přítomnosti Otce; vykonal svůj díl práce, a nám zbývá vykonat ten náš. Není nic, co by Pán mohl učinit pro spasení lidské rodiny a co by opomenul učinit; a je na dětech lidských, aby přijaly pravdu nebo ji zavrhly; všeho, čeho mohlo být dosaženo pro jejich spasení nezávisle na nich, bylo dosaženo ve Spasiteli a skrze Něj… Nyní je Králem králů a Pánem pánů, a přijde čas, kdy každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná [viz Mosiáš 27:31], ke slávě Boha Otce, že Ježíš je Kristus [viz Filipenským 2:10–11]. Tatáž postava, na kterou pohlíželi ne jako na Spasitele, ale jako na vyvržence, která byla ukřižována mezi dvěma zloději a se kterou jednali s opovržením a výsměchem, bude pozdravována všemi lidmi jako jediná Bytost, skrze niž mohou získat spasení (DBY, 27).

Duch Svatý je duchovní osobností, která vydává svědectví pravdě.

Věříme, že Duch Svatý je jednou z postav, které tvoří… Božstvo. Žádná osoba ve třech, ani tři osoby v jedné; ale Otec, Syn a Duch Svatý jsou jedno v podstatě, jako srdce tří mužů, kteří jsou sjednoceni ve všech věcech. Je jednou ze tří postav, ve které věříme, jejímž úkolem je sloužit těm z lidské rodiny, kteří milují pravdu. Prohlásil jsem, že jsou jedno tak, jako srdce tří mužů může být jedno. Abych vás nezmýlil, chci říci, že si nepřeji, abyste to pochopili tak, že Duch Svatý je osobnost mající stánek jako Otec a Syn; ale je Božím poslem, který šíří svůj vliv skrze všechna díla Všemohoucího (DBY, 30).

Duch Svatý je služebník [Otce a Syna], který nám připomíná pravdu, zjevuje nám nové pravdy a učí, vede a řídí směr každé mysli, dokud se nestaneme dokonalými a připravenými odejít domů, kde můžeme vidět našeho Otce v nebi a rozmlouvat s Ním (DBY, 26).

Ke svému uspokojení jsem podle nejlepší znalosti, kterou mohu shromáždit, prokázal, že člověk může být oklamán pohledem přirozeného oka, může být oklamán slyšením ucha a dotykem ruky; že může být oklamán ve všem, co se nazývá přirozenými smysly. Ale existuje jedna věc, ve které být oklamán nemůže. Co je to? Je to působení Ducha Svatého, Ducha a moci Boží na stvoření. Ten ho učí nebeským věcem; řídí ho na cestě života; poskytuje mu klíč, kterým může zkoušet lidské plány a který doporučuje věci Boží. Nejenom Svatí, kteří jsou přítomni a kteří se shromáždili do Sionu, ale i lidé z každého národa, kontinentu nebo ostrova, kteří žijí podle náboženství, jemuž učil náš Spasitel a jeho apoštolové, a také Joseph Smith; oni také vydávají stejné svědectví, jejich oči jsou oživovány Duchem Božím, a oni vidí stejně, jejich srdce je oživováno, a oni cítí a rozumějí stejně a nejsou mezi nimi žádné spory ohledně nauk Spasitele (DBY, 31).

Bez moci Ducha Svatého je osoba náchylná sejít napravo nebo nalevo z přímé stezky povinnosti; jsou náchylní dělat věci, kterých litují; jsou náchylní dělat chyby; a když se snaží dělat to nejlepší, co mohou, vizte, dělají to, co nemají rádi (DBY, 31).

Chci vidět, jak muži a ženy dýchají Ducha Svatého v každém dechu svého života a jak neustále žijí ve světle Boží tváře (DBY, 31).

Doporučení ke studiu

Bůh Otec vytvořil a ovládá bezpočet světů, stvořil lidstvo a je osobností, kterou lze poznat a uctívat.

  • Co president Young učil o důležitosti poznání Boha Otce? (Viz také Jan 17:3.) Jak ovlivňuje to, že někoho známe, náš vztah k této osobě? Jaké věci vám pomohly poznat Boha Otce?

  • Jak může být Boží vliv „považován za všude přítomn[ý] ve stejném okamžiku“? Uveďte některé příklady zájmu Nebeského Otce dokonce i o „nejnepatrnější objekt [jeho] stvoření“?

  • Nauka, že Bůh byl kdysi člověkem a že činil pokrok, aby se stal Bohem, je specifická pro tuto Církev. Jak vám pomáhá vědomí, že Bůh ze své vlastní zkušenosti „ví vše, co víme my, o námaze [a] utrpení“ smrtelnosti?

  • President Young učil, že všechny dobré a pravdivé objevy ve vědě a umění „byl[y] dán[y] přímým zjevením od Boha“. Jak pomohl inspirovaný pokrok v těchto oblastech pokroku Božího díla?

  • Co president Young říká o tom, co je „povolání a povinnost dětí lidských“? Jak můžeme lépe porozumět věcem ve svém dosahu a být lépe seznámeni se svým účelem na zemi? Kde máme toto porozumění vyhledávat?

Ježíš Kristus, Jednorozený Syn Otce v těle, usmířil hříchy všech, kteří činí pokání.

  • Co president Young učil o Ježíši Kristu a o Jeho poslání na zemi?

  • První zásadou evangelia je víra v Pána Ježíše Krista. Jakým způsobem mění náš život to, že máme víru v Syna Božího? (Viz také Jakob 4:10–11 a Moroni 7:41–42.)

  • President Young učil, že každý Svatý posledních dnů může vědět, že Ježíš je Kristus, stejným způsobem, jakým to věděl apoštol Petr (viz také Matouš 16:13–19). Jak může někdo poznat, že Ježíš je Kristus? Proč zázraky samy o sobě neposkytují osobě dostatečné poznání, aby věděla, že Ježíš je Kristus? Proč je toto poznání tak důležité pro naše spasení?

  • Čí pověření Ježíš plnil, když sloužil obyvatelům země? Čemu se můžeme naučit z Ježíšova příkladu a co můžeme používat ve svém životě? Jak můžeme poznávat a přijímat svá vlastní pověření od Pána?

  • President Young nám připomínal, že jednoho dne „každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná“, že Ježíš je Kristus (Mosiáš 27:31; viz také Filipenským 2:9–11). Žít jako pravý učedník Ježíše Krista je mnohem obtížnější než pouze říkat, že Ježíš je Kristus. Co vám může dodávat sílu žít podle evangelia jako oddaný učedník?

Duch Svatý je duchovní osobností, která vydává svědectví pravdě.

  • Co je posláním Ducha Svatého? Jak pracuje v životě Božích dětí?

  • Jak se osobnost Ducha Svatého liší od osobnosti Boha Otce a Jeho Syna Ježíše Krista? (Viz také NaS 130:22.) Jakým způsobem jsou tři členové Božstva „jedno“?

  • Jakým způsobem je Duch Svatý služebníkem Otce a Syna?

  • Jaké osobní zkušenosti vám svědčí o schopnosti Ducha Svatého učit a vést vás?

Umělcova představa prvního vidění Josepha Smitha. President Young řekl, že Joseph Smith „vzal nebe … a přinesl ho dolů na zem“ tím, že zjevil pravou podstatu Božstva (DBY, 458).

Učení Brighama Younga

Bůh chce, abychom na věky rostli ve světle, pravdě a štěstí.

Tento život, který vy i já máme, je pro věčnost. Přemýšlejte o představě, že by bytosti obdarované veškerou mocí a schopnostmi, které vlastníme, byly zničeny, přestaly existovat, přestaly být, a potom se ji snažte uvést do souladu s našimi pocity a s naším současným životem. Žádná inteligentní osoba to nedokáže. Těmto věcem můžeme porozumět, avšak pouze Duchem zjevení [viz 1. Korintským 2:11]. Prostřednictvím zjevení Pána Ježíše rozumíme věcem, tak jak byly, které nám jsou oznamovány; věcem, které jsou v životě, kterému se nyní těšíme, i věcem, tak jak budou [viz NaS 93:24], ne v jejich plném rozsahu, ale všemu, co má Pán v úmyslu, abychom pochopili, aby to pro nás učinil užitečným, aby nám dal zkušenost nutnou v tomto životě a připravil nás na to, že se budeme těšit věčnému životu ve světě, který přijde (DBY, 47).

Kdybychom mohli porozumět pravé filosofii, tak jako vlastnímu stvoření a jeho účelu – jaký plán a záměr měl Nejvyšší Vládce, když organizoval hmotu a uváděl ji do takového stavu, abych vás zde dnes viděl, mohli bychom pochopit, že hmota nemůže být zničena – že je podrobena organizování a dezorganizování; a mohli bychom pochopit, že hmotu lze organizovat a vnášet do inteligence a že může vlastnit více inteligence a pokračovat v růstu v oné inteligenci; a mohli bychom poznat ony zásady, které zorganizovaly hmotu ve zvířata, rostliny a v inteligentní bytosti; a mohli bychom rozpoznat Božství, jak působí, řídí a rozšiřuje zásady do hmoty, aby vytvářelo inteligentní bytosti a aby je oslavilo – k čemu? Ke štěstí. Uspokojilo by plně ducha, kterého v sobě máme, něco menšího? Ne [viz NaS 131:7] (DBY, 49).

Jsme duchovní děti Boží.

Žádná lidská bytost nemá moc zorganizovat svou vlastní existenci. Neboť existuje někdo větší, než jsme my. Patří nám naše tělo? Patří nám náš duch? Nepatříme sami sobě. Patříme svým předkům – svému Otci a svému Bohu [viz Skutkové 17:29] (DBY, 50).

Věci byly nejprve stvořeny duchovně; Otec skutečně zplodil duchy [viz NaS 76:24] a oni se narodili a žili s ním. Potom započal práci na vytvoření pozemských schránek, přesně tak, jak byl v tomto těle stvořen on sám, tak, že vzal hrubý materiál, který byl zorganizován a vytvořil tuto zem,… následně byly z hrubých materiálů této země zorganizovány schránky jeho dětí (DBY, 50).

Slyšel jsem, že slavný pan [Henry Ward] Beecher z Brooklynu jednou řekl, že největší neštěstí, které se člověku kdy přihodilo, bylo to, že se narodil; já ale říkám, že největší štěstí, které kdy lidské bytosti potkalo, nebo potkat může, je narodit se na tuto zem, neboť potom je před nimi život a spasení; potom mají výsadu překonat smrt a svýma nohama pošlapat hřích a nepravost, do svého každodenního života začlenit každou zásadu života a spasení a věčně přebývat s Bohy (DBY, 51).

Duchové, kteří žijí v těchto schránkách, byli při svém vstupu do nich čistí jako nebesa. Vstoupili do schránek, které jsou znečištěné, to se týká těla, pádem člověka. Žalmista říká: „Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má“ [Žalmy 51:7]. Tento verš v některých myslích utvrdil nauku o naprosté zkaženosti – že je pro ně nemožné mít jedinou dobrou myšlenku a že jsou úplně hříšní, že v nich není žádné dobro, žádná zdravost a žádné duchovní zdraví. To není správné, přesto určitý boj v sobě máme. Musíme bojovat proti zlým vášním nebo semenům nepravosti, která jsou skrze pád zaseta v těle. Čistí duchové, kteří obývají tyto schránky, jsou ovlivňováni a je právem toho, který je do těchto schránek poslal, Boha a Pána každého pohybu, aby měl přednost a stále udílel Ducha pravdy, aby duchy lidí ovlivňoval, aby mohl triumfovat a mít hlavní vliv v našich schránkách (DBY, 51–52).

Máme svobodu rozhodnout se pro dobro místo zla, pro oslavení místo bědy.

[Otec se zeptal]: „Kdo vykoupí zemi, kdo půjde a přinese oběť za zemi a vše, co obsahuje?“ Nejstarší Syn řekl: „Zde jsem“; a potom dodal: „Pošli mě.“ Ale ten druhý, kterým byl „Lucifer, Syn jitra“, řekl: „Pane, zde jsem, pošli mě, vykoupím každého syna a dceru Adama a Evy, kteří žijí na zemi, nebo kteří na zem kdy vstoupí.“ „Ale,“ řekl Otec, „to vůbec nebude stačit. Každému jedinci dám svobodu jednání; všichni ji musejí používat, aby získali oslavení v mém království; poněvadž mají moc volby, musejí tuto moc používat. Jsou to moje děti; vlastnosti, které vidíte ve mně, jsou i v mých dětech, a ony musejí používat svou svobodu jednání. Jestliže slíbíš, že je všechny spasíš, musíš je spasit v nespravedlivosti a zkaženosti“ [viz Abraham 3:23–28Mojžíš 4:1–4] (DBY, 53–54).

Když došlo na nebi ke vzpouře, soud byl přiložen ke šňůře a spravedlivost k olovnici a zlí byli vyvrženi (DBY, 54).

Všemohoucí Pán strpěl v nebi toto rozštěpení, aby viděl, co jeho poddaní budou dělat před svým příchodem na tuto zemi (DBY, 54).

Ale oni [vzbouření duchové] museli odejít z nebe, nemohli tam přebývat, museli být svrženi na zemi, aby pokoušeli syny lidské a konali svou práci v poskytování protikladu ve všech věcech, aby obyvatelé země mohli mít výsadu zdokonalovat se na základě inteligence, která jim byla dána, příležitost překonávat zlo a učit se zásadám, které vládnou věčnosti, aby v ní mohli být oslaveni (DBY, 54).

Žádné osobě nemůžete poskytnout její oslavení, aniž by věděla, co je zlo, co jsou hřích, zármutek a běda, neboť žádná osoba by nemohla pochopit a ocenit oslavení a těšit se z něho na základě nějaké jiné zásady.

Myslíte si, že Pán upírá svůj zrak na příliš mnohé? … Nemyslím si, že na zemi nyní žije někdo, že žil někdo před námi nebo že někdo přijde po nás, koho by neznal. Věděl, kdo budou jeho pomazaní; po celou dobu na ně upíral svůj zrak, stejně jako na Mojžíše, Faraóna, Abrahama, Melchisedecha a Noéma, který byl vyvolenou nádobou pro stavbu korábu a záchranu zbylých před povodní (DBY, 55).

Je mylnou myšlenkou, že Bůh nařizuje všechny věci, cokoli, co se děje, neboť vůle stvoření je tak volná jako vzduch. Můžete se zeptat, zda věříme v předustanovení; věříme, tak silně jako kdokoli na světě. Věříme, že Ježíš byl předustanoven před položením základů světa a jeho poslání být Spasitelem světa mu bylo přiděleno ve věčnosti, přesto když přišel v těle, bylo ponecháno jeho svobodnému rozhodnutí, zda se rozhodne poslouchat svého Otce či zda ho poslouchat odmítne. Kdyby odmítl poslouchat svého Otce, stal by se synem zatracení. My také máme volnost rozhodnout se pro zásady věčného života nebo je odmítnout. Bůh nařídil a předustanovil mnoho věcí, které se staly, a bude v tom pokračovat; když ale vydává rozhodnutí o velkých požehnáních pro nějaký národ nebo jednotlivce, jsou vydána za určitých podmínek. Když rozhoduje o velkých pohromách a zdrcujících zničeních ohledně národů nebo lidí, tato rozhodnutí se uskutečňují, protože národy a lidé nechtějí zanechat své zlovolnosti a obrátit se k Pánu. Bylo rozhodnuto, že Ninive má být za čtyřicet dnů zničeno, ale rozhodnutí bylo díky pokání obyvatelů Ninive pozastaveno. Bůh vládne a panuje a všechny děti učinil svobodné, jako je sám, aby se rozhodovaly pro dobré nebo špatné, a my tedy budeme souzeni podle svých skutků (DBY, 55).

Podle naší věrnosti nás Ježíš Kristus uvede do některého království slávy.

Toto je plán spasení. Ježíš nikdy neukončí své dílo, dokud nebudou všichni přivedeni k tomu, aby se těšili z nějakého království v příbytcích jeho Otce, kde je mnoho království a mnoho sláv, aby odpovídaly dílům a věrnosti všech lidí, kteří kdy žili na zemi. Někteří budou poslušni celestiálního zákona a obdrží jeho slávu, někteří budou dodržovat terestriální a někteří telestiální zákon a jiní neobdrží žádnou slávu (DBY, 56).

Miliony [lidí] zemřely, v křesťanském i pohanském světě, kteří byli stejně tak čestní, ctnostní a bezúhonní jako leckdo, kdo žije nyní. Křesťanský svět říká, že jsou ztraceni; ale Pán je spasí, přinejmenším všechny ty, již přijmou evangelium. Plán spasení, který zjevil Ježíš a který my kážeme, dosahuje k nejničemnějším a nejhanebnějším z Adamovy ztracené rasy (DBY, 60–61).

Doporučení ke studiu

Bůh chce, abychom na věky rostli ve světle, pravdě a štěstí.

  • Jak můžeme poznat, že „život, který vy i já máme, je pro věčnost“? Jak vás ovlivňuje to, že víte, že život je věčný?

  • Co bylo Božím „plánem a záměrem“ při organizování tohoto světa?

  • President Young učil, že prvořadým účelem života je „vlastnit více inteligence a pokračovat v růstu v oné inteligenci“. Jaký je vztah mezi růstem v inteligenci neboli světle a pravdě (viz také NaS 93:36130:19) a získáním věčného štěstí? Jak se to potvrdilo ve vašem životě?

Jsme duchovní děti Boží.

  • Jaké pocity ve vás vyvolává to, že víte, že jste doslovným duchovním dítětem našeho Nebeského Otce? Jak to ovlivňuje váš život?

  • Proč je „narodit se na tuto zem“ to „největší štěstí, které kdy lidské bytosti potkalo“? Čtěte Knihu nauk a smluv 93:33 a přemítejte o tom. Jaká požehnání jsou spojena s tím, že náš duch a tělo budou neoddělitelně spojeny?

  • Jaký je podle presidenta Younga důsledek pádu člověka? K jakému chybnému závěru docházejí někteří lidé ohledně pádu? Jaká je úloha Ducha Pravdy v boji, který „v sobě máme“, mezi dobrem a zlem? Jak můžeme učinit Ducha Pravdy mocnější silou ve svém životě?

Máme svobodu rozhodnout se pro dobro místo zla, pro oslavení místo bědy.

  • Jakou roli podle presidenta Younga hraje svoboda jednání při získávání našeho oslavení? Proč Bůh Otec zamítl Luciferův návrh, že bude jednat za každého z nás? (Viz také 2. Nefi 2:15–16.)

  • Proč Pán dovolil „rozštěpení v nebi“? Jakou „práci“ konají ti, již byli vyvrženi z Otcovy přítomnosti? Proč musí být „protiklad ve všech věcech“? Proč musíme porozumět tomu, „co je zlo“ a „co jsou hřích, zármutek a běda“, abychom získali oslavení? (Viz také 2. Nefi 2:11.)

  • Co můžete dělat, abyste plnili Pánova přání a dorůstali svých plných schopností?

  • Jakým způsobem Bůh nařizuje neboli předustanovuje určité události, a přesto nám nechává svobodu rozhodování?

Podle naší věrnosti nás Ježíš Kristus uvede do některého království slávy.

  • Kdy skončí spásná práce Ježíše Krista?

  • Skrze Kristovo usmíření jsou všichni, kromě synů zatracení, přiváděni „k tomu, aby se těšili z nějakého království v příbytcích jeho Otce“. President Young také prohlásil, že je „mnoho království a mnoho sláv“. Proč je tak mnoho království? Kdo rozhoduje o tom, do kterého království osoba půjde?

  • Jak Spasitelovo usmíření „dosahuje k nejničemnějším a nejhanebnějším“ stejně jako k těm, kteří jsou „čestní, ctnostní a bezúhonní“?

„Ježíš nikdy neukončí své dílo, dokud nebudou všichni přivedeni k tomu, aby se těšili z nějakého království v příbytcích jeho Otce“ (DBY, 56).

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This