0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Porozumění smrti a vzkříšení! Duchovní svět!

Porozumění smrti a vzkříšení

President Brigham Young hovořil dne 13. července 1874 na shromáždění při pohřbu staršího Thomase Williamse na téma smrti: „Jak temné údolí a stín je to, co nazýváme smrtí! Jak je podivné přejít z tohoto stavu existence, pokud jde o smrtelné tělo, do stavu prázdnoty! Jak temné je toto údolí! Jak tajemná je tato stezka, a my po ní musíme kráčet sami! Rád bych vám, přátelé a bratří, řekl, že kdybychom mohli vidět věci takové, jaké jsou, a jak je uvidíme a jak jim porozumíme, je tento temný stín a údolí tak bezvýznamný, že když ho překročíme, otočíme se a podíváme se na něj a budeme myslet na to, proč je toto skutečně největší výhoda celé mé existence, neboť jsem přešel ze stavu bolesti, zármutku, truchlení, bídy, neštěstí, bolesti, úzkosti a zklamání do stavu existence, kde se mohu těšit životu v nejširším rozsahu, tak dalece, jak jen to lze činit bez těla. Můj duch je osvobozen, již nežízním, již se mi nechce spát, již nehladovím, již nejsem unaven, běhám, chodím, pracuji, jdu, přicházím, dělám toto, dělám ono, cokoli se ode mne vyžaduje, nic podobného bolesti nebo únavě, jsem plný života, plný síly a těším se přítomnosti svého Nebeského Otce, skrze moc jeho Ducha. Svým přátelům chci říci – budete-li žít podle svého náboženství, žijte tak, abyste byli plni víry v Boha, aby na vás svítilo světlo věčnosti, abyste tyto věci mohli vidět a abyste jim mohli rozumět sami pro sebe.“ (DNSW, 28 July 1874, 1.)

Učení Brighama Younga

Pozemské štěstí nelze srovnat se „slávou, radostí a pokojem a štěstím duše“, která opouští smrtelnost ve spravedlivém pokoji.

Vědět, že osoba odešla z tohoto života v pokoji a zajistila si slavné vzkříšení, je pro její přátele velkým důvodem k radosti a radování a útěše. Země a plnost země a vše, co k této zemi přísluší v nějaké pozemské funkci, není nic ve srovnání se slávou, radostí a pokojem a štěstím duše, která odchází v pokoji (DBY, 370).

Truchlení pro spravedlivého zemřelého pramení z nevědomosti a slabosti, které jsou zasazeny do smrtelné schránky, organizace tohoto domu pro ducha, aby v ní přebýval. Bez ohledu na to, jakou bolestí trpíme, bez ohledu na to, čím procházíme, lneme k naší matce zemi a nemáme rádi, když nás některé z jejích dětí opouští. Rádi udržujeme pohromadě společenský rodinný vztah, kdy se o sebe navzájem opíráme, a neradi se navzájem oddělujeme (DBY, 370).

Je pravda, že odloučení od našich přátel je bolestné. Jsme stvořeními vášní, soucitu, lásky a je pro nás bolestné odloučit se od svých přátel. Chtěli bychom je udržet ve smrtelném domově, i když by trpěli bolestí. Nejsme v tomto sobečtí? Neměli bychom se spíše radovat nad odchodem těch, jejichž život byl zasvěcen činění dobra až do dobrého zlatého věku? (DBY, 371.)

Kdybychom ale měli poznání a viděli do věčnosti, kdybychom byli dokonale osvobozeni od slabosti, slepoty a netečnosti, kterými jsme oděni v těle, neměli bychom žádný sklon plakat nebo truchlit (DBY, 370).

Žijte tak, abyste mohli, až vstanete v duchovním světě, popravdě říci: „Kdybych měl znovu prožít svůj smrtelný život, nemohl bych ho zlepšit.“ Nabádám vás, pro věc domu Izraele, pro věc Sionu, který máme vybudovat, abyste od této doby, nadále a navěky, žili tak, aby váš charakter mohl být s potěšením prozkoumán svatými bytostmi. Žijte zbožným životem, což nemůžete, aniž byste žili životem mravným (DBY, 370).

Při smrti se duch odděluje od těla, tělo se vrací do země a duch vstupuje do duchovního světa.

Každá osoba vlastnící zásadu věčného života má na své tělo pohlížet jako na zemské ze země. Naše tělo se musí vrátit do své matky země. Pravda, pro většinu lidí je zoufalou myšlenkou, že náš duch musí, na delší nebo kratší období, být oddělen od svého těla, a tisíce a miliony jsou tomuto soužení podrobeny po celý svůj život. Kdyby rozuměli záměru této zkušební lhůty a pravdivým zásadám věčného života, věděli by, že pro tělo je jen maličkostí trpět a zemřít (DBY, 368).

Pána těší organizovat zde schránky a vkládat do nich ducha, a ony se potom stávají inteligentními bytostmi. Časem, dříve či později, se tělo, toto, které je pro vás hmatatelné, které můžete cítit, dotýkat se ho atd., vrátí do prachu své matky. Je duch mrtvý? Ne… Duch, když se toto tělo rozpadne znovu do země, stále existuje, a tento duch, kterého Bůh vložil do schránky, odchází do světa duchů (DBY, 368).

Naše tělo je složeno z viditelné, hmatatelné hmoty, jak všichni chápete; také víte, že se narodilo do tohoto světa. Potom začalo jíst prvky přizpůsobené pro svou organizaci a růst, růst do mužství [nebo ženství], zestárlo, zchátralo a opět se změnilo v prach. Nyní na prvním místě, i když jsem to vysvětloval již mnohokrát, to, co nazýváme smrtí, je působením života, neodmyslitelně patřícím ke hmotě, ze které je složeno tělo, a který způsobuje rozklad poté, co duch opustí tělo. Kdyby nebylo této skutečnosti, tělo, ze kterého odešel duch, by zůstalo na celou věčnost, právě tak jak bylo, když ho opustil duch, a nerozpadlo by se (DBY, 368).

Ježíš Kristus je prvotinou vzkříšení.

Ježíš je prvorozeným z mrtvých, jak porozumíte. Ani Enoch, Eliáš, Mojžíš nebo kterýkoli další člověk, který kdy žil na zemi, bez ohledu na to, jak přísně žil, nikdy nezískal vzkříšení, dokud nebylo tělo Ježíše Krista vyvoláno z hrobu andělem. Byl prvorozeným z mrtvých. Je Pánem vzkříšení – prvním tělem, které zde žilo poté, co přijalo slávu vzkříšení (DBY, 374).

Toto pro něho nebyl žádný zázrak. Měl ve své moci otázky života a smrti; měl moc položit svůj život a moc opět ho vzít na sebe [viz Jan 10:18]. To je to, co říká, a my tomu musíme věřit, pokud věříme příběhu Spasitele a slovům apoštolů zapsaným v Novém zákoně. Ježíš měl tuto moc v sobě a ze sebe; Otec mu ji odkázal; bylo to jeho dědictví, a on měl moc položit svůj život a moc opět ho vzít na sebe (DBY, 340–341).

Krev, kterou prolil na hoře Kalvárie, mu znovu nevstoupila do žil. Ta byla vylita, a když byl vzkříšen, jiný prvek zaujal místo krve. Tak tomu bude s každou osobou, která obdrží vzkříšení; krev nebude vzkříšena s tělem, je určena pouze k tomu, aby podporovala život současné organizace. Když ta se rozplyne a my opět získáme své tělo mocí vzkříšení, to, co nyní nazýváme životem těla a co je vytvořeno z jídla, které jíme, a z vody, kterou pijeme, bude nahrazeno jiným prvkem; neboť tělo a krev nemohou zdědit království Boží [viz 1. Korintským 15:50] (DBY, 374).

Naše věrnost nás může připravit na slavné vzkříšení, opětovné spojení našeho těla a ducha.

Evangelium života a spasení každému jednotlivci, který ho přijímá, zjevuje, že tento svět je pouze místem časného trvání, existence, zkoušek atd. Jeho současná podoba a použití je pouze pro několik dnů, zatímco my jsme byli stvořeni, abychom existovali věčně. Zlovolný nemůže vidět dál za tento svět, vidí jen to, co se týká tohoto světa. Rozumíme tomu, že když jsme v tomto současném stavu svlečeni, potom jsme připraveni být oděni nesmrtelností – že když svlečeme toto tělo, oblečeme nesmrtelnost [viz Alma 11:43–44]. Toto tělo se navrátí do prachu, ale my máme naději a víru, že obdržíme toto tělo opět z prvků – že obdržíme právě tu organizaci, kterou jsme měli zde, a že, budeme-li věrní zásadám svobody [evangelia], potom budeme připraveni trvat věčně (DBY, 372).

Poté, co duch opustí tělo, zůstává v duchovním světě bez schránky, dokud Pán, skrze své zákony, které ustanovil, neuskuteční vzkříšení z mrtvých [viz NaS 93:33–34]. Až anděl, který drží klíče vzkříšení, zatroubí na svou troubu, potom zvláštní základní částice, ze kterých je zorganizováno naše tělo zde, chováme-li ho v úctě, i když se budou nacházet v hlubinách mořských a i když jedna částice bude na severu, druhá na jihu, další na východě a další na západě, budou opět spojeny v mžiku oka a náš duch se ujme jejich vlastnictví. Potom budeme připraveni přebývat s Otcem a Synem, a do té doby nemůžeme být nikdy připraveni s nimi přebývat. Duchové, když opustí své tělo, nepřebývají s Otcem a Synem, ale žijí v duchovním světě, kde je pro ně připraveno místo. Ti, kteří mají v úctě svou schránku a milují Pána Ježíše Krista a věří v něho, musejí svléci tuto smrtelnost, jinak nemohou obléci nesmrtelnost. Toto tělo musí být změněno, jinak nemůže být připraveno přebývat ve slávě Otce (DBY, 372).

Poté, co jsou tělo a duch odděleni smrtí, co z toho, co přináleží k této zemi, obdržíme nejprve? Tělo; to je první cíl božské náklonnosti za hrobem. Nejprve získáváme do vlastnictví tělo. Duch [spravedlivého muže nebo ženy] překonává tělo, a tělo je v každém ohledu podrobeno oné božské zásadě, kterou Bůh do osoby vštípil. Duch uvnitř je čistý a svatý, a jde čistý a svatý zpět k Bohu, čistý a svatý přebývá v duchovním světě a časem bude mít výsadu přijít a opět si tělo vzít. [Ježíš Kristus], který drží klíče vzkříšení a který předtím prošel tímto utrpením, bude delegován, aby vzkřísil naše těla, a naši duchové tam budou a budou připraveni vejít do [našeho] těla. Potom, až budeme připraveni obdržet své tělo, ono bude prvním pozemským objektem, který ukazuje božskost, které může člověk dosáhnout. Pouze tělo umírá; duch žije stále (DBY, 373).

Zde jsme v situaci, kdy pohřbíváme našeho mrtvého podle řádu kněžství. Ale někteří z našich bratří umírají na oceánu; nemohou být pohřbeni v hrobě, ale jsou zašiti do plátna a svrženi do moře, a možná za dvě minuty poté jsou v útrobách žraloka, tyto osoby přesto vyjdou při vzkříšení a obdrží veškerou slávu, které jsou hodny, a budou oděny veškerou krásou vzkříšených Svatých ve stejné míře, jako kdyby byli uloženi ve zlaté nebo stříbrné rakvi, a na místě vyhrazeném pro pohřbívání mrtvých (DBY, 373–374).

Žádný člověk nemůže vejít do celestiálního království a být korunován celestiální slávou, dokud nezíská své vzkříšené tělo (DBY, 375).

Jediným pravým bohatstvím v existenci pro mne i pro vás je zajistit si pro sebe svaté vzkříšení (DBY, 372).

Doporučení ke studiu

Pozemské štěstí nelze srovnat se „slávou, radostí a pokojem a štěstím duše“, která opouští smrtelnost ve spravedlivém pokoji.

  • I když je odloučení od milovaných osob bolestné, v jakém smyslu se při jejich úmrtí můžeme radovat a nalézt útěchu?

  • Co president Young radil ohledně naší zkušební lhůty ve smrtelnosti? Učil také, že máme žít tak, aby náš charakter „mohl být s potěšením prozkoumán svatými bytostmi“. Jak můžeme zajistit, aby pro nás soudný den byl chvílí štěstí?

Při smrti se duch odděluje od těla, tělo se vrací do země a duch vstupuje do duchovního světa.

  • Proč je smrt součástí „působení života“?

  • Co president Young učil o těle, které opustil duch?

Ježíš Kristus je prvotinou vzkříšení.

  • Co umožnilo Ježíšovi, aby byl vzkříšen?

  • Co se z Kristova vzkříšení dozvídáme o vzkříšených bytostech? Jak se naše tělo změní, až budeme vzkříšeni?

Naše věrnost nás může připravit na slavné vzkříšení, opětovné spojení našeho těla a ducha.

  • Jak podle presidenta Younga dojde ke vzkříšení? (Viz také Alma 11:43Filipenským 3:21.)

  • Co to znamená ctít svou schránku?

  • Proč je obdržení „svatého vzkříšení“ „jediným pravým bohatstvím v existenci“?

Před vystoupením k Otci se vzkříšený Ježíš Kristus ukázal Marii.

Jak je znázorněno na tomto obraze, smrt byla pro Svaté překračující pláně všudypřítomnou realitou.

Duchovní svět

Když president Brigham Young hovořil na pohřbu staršího Thomase Williamse, řekl o duchovním světě toto: „Jak často v mysli lidí vyvstává otázka – ,Kéž bych věděl, kam půjdu!‘ Můžete to zjistit? Nuže, půjdete do duchovního světa, kde je nyní bratr Thomas. Nyní vstoupil do vyššího stavu bytí, totiž jeho duch, než když byl v tomto těle. ,Proč ho nemohu vidět? Proč nemohu rozmlouvat s jeho duchem? Kéž bych mohla vidět svého manžela nebo otce a rozmlouvat s ním!‘ To by nebylo rozumné, to by nebylo správné; možná, kdybyste měli tuto výsadu, byste ztratili ten pravý smysl svého života, a stejná zkouška víry, která by byla na vás vyžadována, by nebyla tak těžkou stezkou soužení, po které byste kráčeli, nebyl by tak velký boj, který byste bojovali, ani by nebylo tak velkého vítězství, kterého byste dobyli, a vy byste ztratili ten pravý smysl života. Je to správné tak, jak to je, že tento závoj je uzavřen; že nevidíme Boha, že nevidíme anděly, že s nimi nerozmlouváme, vyjma skrze přísnou poslušnost jeho požadavků a víru v Ježíše Krista (DNSW, 28 July 1874, 1).

Učení Brighama Younga

Duchové mrtvých jdou do duchovního světa.

Až odložíte tuto schránku, kam půjdete? Do duchovního světa (DBY, 376).

Zlovolní duchové, kteří odsud odejdou a jdou do duchovního světa, jsou tam zlovolní? Ano (DNW, 27 Aug. 1856, 3).

Když duchové opustí své tělo … potom jsou připraveni vidět, slyšet a chápat duchovní věci … Můžete vidět duchy v této místnosti? Ne. Předpokládejme, že by se Pán dotkl vašich očí, abyste mohli vidět, viděli byste potom duchy? Ano, tak jasně jako nyní vidíte těla, jako je viděl služebník [Elizea] [viz 2. Královská 6:16–17]. Kdyby to Pán dovolil, a byla to jeho vůle, že se tak má stát, viděli byste duchy, kteří odešli z tohoto světa, tak jasně, jako nyní vidíte těla svýma přirozenýma očima (DBY, 376–377).

Ježíš otevřel dveře spasení těm, kteří jsou v duchovním světě.

Ježíš byl prvním člověkem, který kdy šel, aby kázal duchům ve vězení, drže klíče evangelia jejich spasení. Tyto klíče mu byly předány v den a hodinu, kdy šel do duchovního světa, a s nimi otevřel dveře spasení duchům ve vězení (DBY, 378).

Chceme obětovat dostatečně pro to, abychom činili Boží vůli v přípravě na přivedení těch, již neměli výsadu slyšet evangelium, když byli v těle, z toho prostého důvodu, že v duchovním světě nemohou vykonávat obřady domu Božího. Procházejí utrpením a nemají možnost osobně vykonávat obřady pro odpuštění svých hříchů a pro své spasení, v důsledku toho se musejí nezbytně spoléhat na své přátele, na své děti a na děti svých dětí, že je pro ně vykonají, aby mohli být přivedeni do celestiálního království Božího (DBY, 406).

Porovnejte ty obyvatele na zemi, kteří v naší době slyšeli evangelium, s miliony, kteří ho nikdy neslyšeli, nebo jim nikdy nebyly předány klíče spasení, a najednou dojdete ke stejnému závěru jako já, že v duchovním světě je potřeba vykonat ohromnou práci (DBY, 377).

Přemýšlejte o milionech a milionech a milionech lidí, kteří žili a zemřeli, aniž by na zemi slyšeli evangelium, bez klíčů království. Nebyli připraveni na celestiální slávu, a nebylo moci, která by je bez klíčů tohoto kněžství mohla připravit (DBY, 378).

Otec Smith [Joseph Smith st.] a Carlos [Smith] a bratr [Edward] Partridge, ano, a každý další dobrý Svatý, jsou právě tak zaměstnáni v duchovním světě, jako jsme vy a já zde. Oni nás vidět mohou, ale my nemůžeme vidět je, pokud nejsou naše oči otevřeny. Co tam dělají? Káží, celou dobu káží a připravují nám cestu, aby urychlili naši práci v budování chrámů zde i jinde (DBY, 378).

Práce každého věrného muže bude pokračovat tak dlouho, jako práce Ježíše, dokud nebudou vykoupeny všechny věci, které mohou být vykoupeny, a dokud nebudou předány Otci. Před námi je velká práce (DBY, 378).

Duchové, kteří přebývají v těchto schránkách na této zemi, když je opouštějí, jdou přímo do světa duchů. Cože! Shromážděná masa obyvatel tam v duchu, vzájemně se družící, jako to dělají zde? Ano, bratří, jsou tam pospolu, a pokud se tam vzájemně druží a vzájemně shromažďují, v klanech a společnostech, jako to činí tady, je to jejich výsada. Bez pochyby dále, více či méně, vidí, slyší, rozmlouvají a mají vzájemně co do činění, jak dobří, tak zlí. Když starší Izraele v těchto posledních časech jdou a káží duchům ve vězení, stýkají se s nimi, přesně tak, jako se naši starší stýkají se zlovolnými v těle, když jim jdou kázat (DBY, 378).

Duchovní svět je aktivní místo, kde je možný růst a pokrok.

Až budete v duchovním světě, vše se tam bude jevit tak přirozené, jako nyní. Duchové se budou dobře znát s duchy v duchovním světě – budou rozmlouvat, vidět a používat každý druh vzájemné komunikace tak běžně a přirozeně, jako když byli zde ve schránce. Tam, jako zde, budou všechny věci přirozené a vy jim budete rozumět tak, jako nyní rozumíte přirozeným věcem. Uvidíte tam, že tito duchové, o kterých hovoříme, jsou aktivní; nespí. A poznáte, že se celou svou mocí snaží – pracují a pilně se namáhají tak, jak by to činil kterýkoli jedinec, který by chtěl dosáhnout nějakého skutku v tomto světě (DBY, 380).

Duchové se znají s duchy právě tak dobře, jako těla se znají s těly, i když duchové se skládají z hmoty tak čisté, aby nebyla hmatatelná této hrubější organizaci. Kráčejí, rozmlouvají a mají svá shromáždění; a duchové dobrých lidí jako Joseph a starší, kteří na čas opustili tuto Církev na zemi, aby pracovali v jiné sféře, projevují veškerou svou moc a chodí z místa na místo a káží evangelium, a Joseph je řídí se slovy, jděte vpřed, bratří, a když se vám postaví do cesty, vykročte a přikažte jim, aby se rozptýlili. Vy máte kněžství a můžete je rozptýlit, ale když si někteří z nich přejí slyšet evangelium, kažte jim (DBY, 379).

Mohu říci, s ohledem na odloučení od našich přátel a na náš vlastní odchod, že jsem byl dostatečně blízko, abych porozuměl věčnosti, takže jsem musel použít mnohem větší víru, abych toužil žít, než jsem kdy použil za celý život, abych žil. Záře a sláva příštího příbytku je nevyjádřitelná. Není tam přítěž, takže když postoupíme do let, musíme neobratně kodrcat a dávat si pozor, abychom neupadli. Vidíme dokonce naši mládež často zakopávat a padat. Ale onde, jak je to odlišné! Pohybují se snadno a jako blesk. Chceme-li navštívit Jeruzalém, nebo to, ono nebo jiné místo – a já se domnívám, že nám to bude dovoleno, toužíme-li po tom – jsme tam a díváme se na jeho ulice. Chceme-li spatřit Jeruzalém, jaký byl za dnů Spasitele; nebo chceme-li vidět zahradu Eden, jaká byla, když byla stvořena, jsme tam, a vidíme ji, jak existovala duchovně, neboť nejprve byla stvořena duchovně a potom časně, a duchovně stále zůstává. A když jsme tam, můžeme spatřit zemi, jak byla na úsvitu stvoření, nebo můžeme navštívit kterékoli město chceme, které existuje na jejím povrchu. Přejeme-li si porozumět tomu, jak žijí zde na těchto západních ostrovech, nebo v Číně, jsme tam; ve skutečnosti jsme jako ranní světlo… Bůh zjevil určité maličkosti ohledně svého pohybu a moci, a působení a pohyb blesku poskytuje pěkné znázornění schopnosti Všemohoucího (DBY, 380).

Až přejdeme do duchovního světa, budeme vlastnit určitou míru jeho moci. Zde se neustále trápíme s nemocemi a neduhy různého druhu. V duchovním světě jsme osvobozeni od toho všeho a těšíme se životu, slávě a inteligenci; a máme Otce, aby k nám hovořil, Ježíše, aby k nám hovořil, a anděly, aby k nám hovořili, a budeme se těšit společnosti spravedlných a čistých, kteří jsou v duchovním světě, až do vzkříšení (DBY, 380–381).

Předpokládejme tedy, že člověk je v srdci zlý – zcela oddaný zlovolnosti, a v tomto stavu umírá, jeho duch vstupuje do duchovního světa s úmyslem činit zlo. Na druhou stranu, usilujeme-li ze všech sil a schopností, které nám Bůh dal, abychom zdokonalovali své talenty, abychom se připravili přebývat ve věčném životě, a hrob pojme naše tělo, když toto činíme, s jakým sklonem vstoupí naši duchové do svého příštího stavu? Budou se i nadále snažit činit věci Boží, pouze v mnohem větším stupni – učit se, rozmnožovat se, růst v milosti a v poznání pravdy (DBY, 379).

Jsme-li věrní, když jdeme do duchovního světa, svému náboženství, padlí duchové – Lucifer a třetina nebeských zástupů, které odešly s ním, a duchové zlovolných lidí, kteří přebývali na této zemi, ti všichni dohromady nemají žádnou moc nad naším duchem. Není to výhoda? Ano. Všechny zbývající děti lidské jsou jim více či méně podrobeny, a jsou jim podrobeny tak, jako jim byly podrobeny, když byly zde v těle (DBY, 379).

Zde jím budou [věrní] mateni a štváni; ale když odejdeme do duchovního světa, tam jsme pány nad mocí satana, a on nás již nemůže soužit, a toto mi stačí vědět (DNW, 1 Oct. 1856, 3).

Je-li osoba pokřtěna na odpuštění hříchů, a krátce nato zemře, není připravena těšit se najednou plnosti slávy zaslíbené věrným v evangeliu; neboť musí být školena, zatímco je v duchu, v dalších odděleních domu Božího, a přecházet od pravdy k pravdě, od inteligence k inteligenci, dokud není připravena obdržet opět své tělo a vejít do přítomnosti Otce a Syna. Ve svém současném stavu nevědomosti a duševní temnoty nemůžeme vejít do celestiálního království (DBY, 378–379).

Máme více přátel za závojem než na této straně, a oni nás budou pozdravovat radostněji, než vás kdy zdravili vaši rodiče a přátelé v tomto světě; a vy se budete radovat více, až se s nimi setkáte, než jste se kdy radovali, když jste viděli přítele v tomto životě; a potom půjdeme dál krok za krokem, od radosti k radosti a od jedné inteligence a moci k druhé, naše štěstí bude stále nádhernější a patrnější, jak budeme postupovat ve slovech a mocích života (DBY, 379–380).

Až projdeme tímto stavem bytí do dalšího prostoru, mohu-li to tak nazvat, nezastavíme se tam. Půjdeme stále dál a budeme dělat veškeré dobro, které můžeme, a budeme sloužit a přisluhovat všem těm, jimž nám bude dovoleno sloužit a přisluhovat, a potom půjdeme do dalšího a do dalšího, dokud Pán nebude korunovat všechny, kteří byli věrní na této zemi, a dílo týkající se země nebude naplněno, a Spasitel, kterému jsme pomáhali, nedokončí svůj úkol, a země, se vším co k ní náleží, nebude předána Otci. Potom tito věrní obdrží svá požehnání a korunu a bude pro ně odděleno jejich dědictví a bude jim dáno, a oni potom půjdou dál, svět za světem, rozrůstajíce se navěky věků (DBY, 376).

Doporučení ke studiu

Duchové mrtvých jdou do duchovního světa.

  • Kam jde duch, když tělo zemře? (Viz také Alma 40:11–14.) Proč nemůžeme vidět ty, kteří jsou v duchovním světě, a rozmlouvat s nimi?

Ježíš otevřel dveře spasení těm, kteří jsou v duchovním světě.

  • Co znamená, že Ježíš „otevřel dveře spasení duchům ve vězení“? (Viz také NaS 1381. Petr 3:18–19.)

  • Poté, co Kristus otevřel dveře spasení v duchovním světě, jak je tam kázáno evangelium? (Viz také NaS 138:30.)

  • Když se v duchovním světě nevykonávají žádné obřady, které se týkají těla, proč je tam evangelium kázáno duchům? (Viz také NaS 138:58–59.) Co můžeme dělat pro ty v duchovním světě, kteří neobdrželi obřady spasení? Jak se můžeme aktivně podílet na vykoupení zemřelých, dokonce i když nablízku není chrám?

  • Jak váš život ve smrtelnosti ovlivňuje váš život ve světě duchovním?

Duchovní svět je aktivní místo, kde je možný růst a pokrok.

  • Co president Young učil o životě v duchovním světě? V čem se bude život v duchovním světě podobat pozemskému životu? V čem se bude lišit? Na která hlediska života v duchovním světě se těšíte?

  • Jaký vliv a moc má v duchovním světě Satan?

  • Proč není osoba, která byla právě pokřtěna, připravena ihned obdržet plnost slávy? Co musí tato osoba dělat, aby se na toto požehnání připravila? Kde se to může dělat?

Spasitel mezi svou smrtí a vzkříšením odešel do duchovního světa, aby mezi mrtvými zahájil dílo spasení.

Spasení skrze Ježíše Krista

President Brigham Young se zeptal: „Není nikoho, kdo bude ztracen? Není nikoho, kdo bude trpět hněvem Všemohoucího? Na prvním místě mohu říci, co jsem říkal po celý svůj život, kde jsem kázal, nikdy jsem neměl ducha kázání pekla a zatracení lidu. Velice často jsem se snažil – snažil jsem se minulý sabat, a snažím se dnes přijít k onomu bodu – utrpení zlovolných. Budou trpět, zdá se; ale nemohu své srdce přimět k ničemu jinému, pouze ke spasení pro lidi.“ (DBY, 388.) President Young učil, že „všichni budou vzkříšeni“ (DBY, 391). Hovořil o spasení, které „dosáhne k celé lidské rodině“ (DBY, 389). A hovořil o věčném životě pro ty, již přísně „poslouchají požadavky [zákonů] Božích a pokračují ve věrnosti“ (DBY, 387).

Učení Brighama Younga

Spasení, které Ježíš Kristus nabízí, dosahuje k celé lidské rodině.

Vizte dobrotu, trpělivost, laskavost a silný rodičovský cit našeho Otce a Boha v přípravě cesty a poskytování prostředků k tomu, aby spasil děti lidské – nejenom Svaté posledních dnů – nejenom ty, již mají výsadu prvních zásad celestiálního zákona, ale aby spasil všechny. Je to všeobecné spasení – všeobecné vykoupení (DBY, 388).

Kolik jich bude zachováno? Všichni, kteří nepopírají moc a charakter Syna Božího a nepohrdají jimi – všichni, kteří nehřeší proti Duchu Svatému (DBY, 387).

Všechny národy se budou podílet na těchto požehnáních; všechny jsou začleněny do Spasitelova vykoupení. On okusil smrt za každého člověka; všichni jsou v jeho moci, a on je všechny spasí, jak říká, kromě synů zatracení; a Otec vložil všechno stvoření na této zemi do jeho moci. Sama země a lidstvo na ní, divoká zvířata, ryby mořské a ptactvo nebeské, hmyz a každá lezoucí věc, se všemi věcmi týkajícími se této zeměkoule – vše je v rukou Spasitele, a on to vše vykupuje (DBY, 388).

Jména všech synů a dcer Adama jsou již zapsána v Beránkově Knize života. Nastane někdy čas, kdy z ní budou vyňata? Ano, když se stanou syny zatracení, a do té doby ne. Každá osoba má výsadu udržet ho tam na věky věků. Pokud tuto výsadu zanedbávají, potom jejich jména budou vymazána, a do té doby ne. Jsou tam zapsána všechna jména lidské rodiny, a Pán je tam bude držet, dokud nedojdou poznání pravdy, takže se proti němu mohou vzbouřit a mohou zhřešit proti Duchu Svatému; potom budou svrženi do pekla a jejich jméno bude vymazáno z Beránkovy Knihy života (DBY, 387–388).

Bude příjemné poznat, že jsme spasili všechny, které Otec dal do naší moci [správcovství]. Ježíš řekl, že neztratil žádného, kromě synů zatracení. Neztratí žádného ze svých bratří, kromě synů zatracení. Spasme všechny, které Otec dává do naší moci (DBY, 388).

Naše náboženství je přizpůsobeno schopnosti celé lidské rodiny. Neposílá část lidí, aby na věky věků naříkali v mukách, ale dosahuje k poslednímu synovi a dceři Adama a Evy, a vytrhne je z vězení, odemkne dveře a rozlomí pouta a vyvede každou duši, která chce obdržet spasení (DBY, 389).

Veškerá nebesa dychtí, aby lidé byli spaseni. Nebesa pláčí nad lidmi, pro zatvrzelost jejich srdce, nevíru a pomalost v tom, aby uvěřili a jednali (DBY, 388–389).

Když Bůh zjevil Josephu Smithovi a Sidneymu Rigdonovi, že je místo připraveno pro všechny, podle světla, které obdrželi, a jejich odmítání zla a činění dobra, byla to pro mnohé velká zkouška, a někteří odpadli, protože Bůh se nechystal seslat pohany a malé děti do věčného trestu, ale má pro všechny, v příhodném čase, místo spasení, a požehná čestné a ctnostné a pravdivé, ať již někdy patřili k nějaké církvi, či nikoli. To byla pro toto pokolení nová nauka, a mnozí se nad ní zarazili (DBY, 390–391).

Není to nádherná myšlenka, že jsou připravena království, příbytky slávy a pohodlná obydlí pro všechny syny a dcery Adama, kromě synů zatracení? Všichni se nebudou účastnit prvního vzkříšení, a mnozí se možná neukáží ve druhém; ale všichni budou vzkříšeni (DBY, 391).

Skrze Kristovo usmíření budou všichni, kteří jsou věrni zákonům a obřadům evangelia, spaseni v celestiálním království.

Ti, kteří žili, a ti, kteří žijí nyní, mají příležitost [být oslaveni]. Evangelium přišlo. Pravda a světlo a spravedlivost jsou vyslány do světa a ti, kteří je přijmou, budou spaseni v celestiálním království Božím. A mnozí z těch, kteří je skrze nevědomost, skrze tradici, pověrčivost a mylné předpisy otců nepřijímají, přesto zdědí dobré a slavné království, a to, z čeho se budou těšit, a to, co obdrží, překoná představu, která kdy vstoupila do srdce člověka, pokud neměl zjevení (DBY, 389).

Tato slova [viz NaS 88:21–24] vyjadřují skutečnost, na kterou se odkazoval Ježíš, když řekl: „V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou“ [Jan 14:2NaS 98:18]. Kolik, to nejsem připraven říci; ale o třech se hovoří jasně: celestiální, nejvyšší; terestriální, druhé pod ním; a telestiální, třetí. Kdybychom vynaložili námahu, abychom četli, co Pán řekl svému lidu v posledních dnech, zjistili bychom, že učinil přípravy pro všechny obyvatele země; každé stvoření, které si přeje a které se přinejmenším snaží překonávat zlo a podrobovat si špatnost v sobě a žít tak, aby bylo hodno slávy, bude jedno vlastnit. My, kteří jsme obdrželi plnost evangelia Syna Božího neboli království nebeské, které přišlo na zemi, vlastníme ony zákony, obřady, přikázání a zjevení, která nás připraví, skrze přísnou poslušnost, zdědit celestiální království, jít do přítomnosti Otce a Syna (DBY, 391).

Bez ohledu na to, jak to vypadá navenek – kdybych mohl pravdivě poznat, že srdce lidí jsou plně připravena činit vůli jejich Otce v Nebi, i když mohou klopýtat a dělat velké množství věcí skrze slabost lidské povahy, přesto budou spaseni (DBY, 389).

A když přijmeme spasení za podmínek, za kterých nám je nabízeno, musíme být čestní v každé myšlence, ve svých úvahách, ve svých meditacích, ve svých soukromých kruzích, ve svém jednání, ve svých prohlášeních a v každém skutku svého života, beze strachu a bez ohledu na jakoukoli mylnou zásadu, jakoukoli falešnou zásadu, která může být předložena (DBY, 389).

Ačkoli jako lid máme společný zájem, přesto mějte na paměti, že spasení je individuální práce; znamená to, že každá osoba pracuje sama za sebe. Myslím tím více, než mám čas vám v plnosti říci, ale dám vám vodítko. V této Církvi existují ti, kteří počítají, že budou spaseni spravedlivostí druhých. Ti svůj cíl minou. To jsou ti, kteří přijdou, právě když se zavřela brána, a tak v tomto případě můžete zůstat venku; potom budete volat na někoho, kdo svou vlastní věrností, skrze milosrdenství Ježíše Krista, vstoupil celestiální branou, aby přišel a otevřel ji pro vás; ale učinit tak leží mimo pole jeho působnosti. Takový bude osud těch osob, které marně doufají, že budou spaseny spravedlivostí a vlivem jakéhosi bratra [nebo sestry]. Proto vás nabádám předem, abyste v sobě pěstovali spravedlivost a věrnost, což je jediný pas do celestiálního štěstí (DBY, 390).

Když bratr Brigham půjde špatnou stezkou, a nebude vpuštěn do království nebes, nebude to vina žádné osoby, jenom bratra Brighama. Jsem jediná osoba v nebi, na zemi nebo v pekle, které lze dávat vinu (DBY, 390).

To platí stejně pro každého Svatého posledních dnů. Spasení je individuální věcí. Jsem jediná osoba, která mě může možná spasit. Když je mi posláno spasení, mohu ho odmítnout, nebo přijmout. Když ho přijmu, poddávám se bezvýhradné celoživotní poslušnosti a poddajnosti jeho velkému Původci a těm, které určí, aby mě poučovali; když ho odmítnu, řídím se diktátem své vlastní vůle a dávám jí přednost před vůlí svého Stvořitele (DBY, 390).

Nikdy nebyla žádná osoba přespříliš spasená; všichni, kteří byli spaseni, a kteří ještě budou v budoucnu, jsou právě jen spaseni, a potom to dál nejde bez úsilí zvítězit, které vyžaduje použití veškeré energie duše (DBY, 387).

Tam, kde přebývají Bůh a Kristus, to je samo království – celestiální království (DBY, 388).

Muži a ženy, kteří touží získat místo v celestiálním království, zjistí, že musejí bojovat každý den (DBY, 392).

Pokud jde o osobu spasenou v celestiálním království Božím, aniž by byla připravena přebývat na čistém a svatém místě, je to celé nesmysl a absurdní; a je-li někdo, kdo si myslí, že může získat přítomnost Otce a Syna tím, že bude bojovat za své náboženství, místo aby podle něj žil, se zmýlí, proto čím dříve upneme svou mysl na to, abychom žili podle svého náboženství, tím lepší to pro nás bude (DBY, 392).

Systémem nebeské správy je shromáždit všechny a spasit každého, kdo může být spasen (DBY, 387).

Lidé by měli pochopit, že na tváři země se nenarodil žádný muž [nebo žena], kromě toho, který může být spasen v království Božím, je-li k tomu ochoten (DBY, 387).

Všichni, kteří žili, nebo budou žít na této zemi, budou mít výsadu přijmout evangelium. Budou tam mít apoštoly, proroky a služebníky, jako je máme zde my, aby je vedli po cestách pravdy a spravedlivosti a dovedli je zpět k Bohu. Všichni budou mít příležitost ke spasení a věčnému životu (DBY, 387).

Jsme-li jedné víry a jsme-li sjednoceni, abychom dosáhli jednoho velkého cíle, a já, jako jedinec, se pravděpodobně mohu dostat do celestiálního království, vy a každá další osoba, podle stejného pravidla, tam můžete vejít také (DBY, 387).

Nebeský Otec oslaví své statečné děti, aby navěky žily v Jeho přítomnosti v moci a slávě.

Jsou všichni duchové obdařeni stejně? Ne, v žádném případě. Budou v celestiálním království všichni stejní? Ne. [Viz NaS 131:1–4.] Někteří duchové jsou ušlechtilejší než druzí; někteří jsou schopni obdržet více než druzí. V duchovním světě je stejná rozmanitost, jakou vidíte zde, přesto mají stejného rodiče, jednoho Otce, jednoho Boha (DBY, 391).

Záměrem, přáním, vůlí a úmyslem Páně je, aby obyvatelé země byli podle svých schopností oslaveni a obdrželi trůny, království, knížectví a moci… Ze všeho nejdříve musejí být podrobeni hříchu a pohromám smrtelného těla, aby prokázali, že jsou způsobilí; potom je evangelium připraveno se jich ujmout a vést je vzhůru, sjednocovat je, osvěcovat jejich chápání a učinit je jedno v Pánu Ježíši, aby jejich víra, modlitby, naděje, náklonnosti a všechny jejich touhy mohly být vždy soustředěny v jedno (DBY, 391–392).

Rozdíl mezi spravedlivým a hříšníkem, věčným životem nebo smrtí, štěstím nebo bědou, je tento – výsady těch, kteří jsou oslaveni, nemají hranice nebo omezení, jejich požehnání mají pokračování a jejich královstvím, trůnům a panstvím, knížectvím a mocem není konce, ale rozrůstají se po celou věčnost (DBY, 63).

Kdo může definovat božskost člověka? Pouze ti, kteří rozumějí pravdivým zásadám věčnosti – zásadám, které se týkají života a spasení. Člověk, tím, že je oslaven, neztrácí moc a schopnost, která mu je přirozeně dána; ale naopak, tím, že jde stezkou, která vede k životu, získává větší moc, větší vliv a schopnost během každého kroku, kterým na ní postupuje (DBY, 392).

Království, ve kterém jsou tito lidé, přísluší k celestiálnímu království; je to království, ve kterém se můžeme připravit na to, abychom šli do přítomnosti Otce a Syna. Žijme tedy tak, abychom onu slávu zdědili. Bůh vám slíbil, Ježíš vám slíbil, a apoštolové a proroci, staří i ti v naší době, vám slíbili, že budete odměněni podle všeho, po čem můžete toužit ve spravedlivosti před Pánem, budete-li žít tak, abyste té odměny byli hodni (DNW, 31 Oct. 1860, 1).

Spasení je plná existence člověka, andělů a Bohů; je to věčný život – život, který byl, který je, a který přijde. A my, lidské bytosti, jsme dědici celého tohoto života, jestliže u sebe uplatňujeme přísnou poslušnost požadavků zákona Božího, a pokračujeme ve věrnosti (DBY, 387).

Máte-li zlato a stříbro, nedovolte, aby vstoupilo mezi vás a vaši povinnost. Povím vám, co máte dělat, abyste získali své oslavení, které nemůžete získat jinak, než když půjdete tímto směrem. Soustředí-li se vaše náklonnost na něco tak, že vám to v sebemenší míře brání zasvětit to Pánu, rozhodněte se zasvětit tuto věc na prvním místě, aby zasvěcení celku mohlo být úplné… Není-li mé srdce plně oddáno tomuto dílu, budu mu dávat svůj čas, své talenty, své ruce a svůj majetek, dokud mé srdce nebude souhlasit s tím, že se poddá. Budu přikládat ruce k dílu na věci Boží, dokud se mé srdce před tím poddajně neskloní… Nyní jsem vám řekl, jakým směrem musíte jít, abyste získali oslavení. Pán musí být naší první a nejpřednější náklonností; budování jeho věci a království musí být tím prvním, co máme na zřeteli (DNW, 5 Jan. 1854, 2).

Žádný člověk nebude spasen a nevejde do přítomnosti Otce, pouze skrze evangelium Ježíše Krista – stejně pro jednoho jako pro druhého. Pán má svou věc, své cesty, svou práci; on ji dokončí. Ježíš pracuje se svou mocí, aby posvětil a vykoupil zemi a přivedl zpět své bratří a sestry do přítomnosti Otce. My pracujeme s ním pro očištění celé lidské rodiny, abychom my i oni mohli být připraveni přebývat s Bohem v jeho království (DBY, 389).

Doporučení ke studiu

Spasení, které Ježíš Kristus nabízí, dosahuje k celé lidské rodině.

  • V jakém smyslu je spasení, které poskytuje Ježíš Kristus, „všeobecné spasení – všeobecné vykoupení“? Jak toto všeobecné spasení ukazuje „silný rodičovský cit“, který náš Nebeský Otec chová ke svým dětem? Proč vám tato vědomost přináší radost?

  • President Young řekl, že mnoho lidí odpadlo, když Bůh Josephu Smithovi a Sidneymu Rigdonovi sdělil, že všichni lidé mohou obdržet spasení. Co si myslíte, proč bylo pro některé členy obtížné toto učení přijmout? Jak se dnes můžeme vyvarovat podobných problémů s učením současných proroků a apoštolů?

Skrze Kristovo usmíření budou všichni, kteří jsou věrni zákonům a obřadům evangelia, spaseni v celestiálním království.

  • Co si myslíte, že měl president Young na mysli, když řekl, že „spasení je individuální práce“? Proč spasení vyžaduje „použití veškeré energie duše“? (Viz také 2. Nefi 25:23.)

  • Porovnejte rozpravu presidenta Younga o těch, „kteří počítají, že budou spaseni spravedlivostí druhých“, se Spasitelovým podobenstvím o moudrých a pošetilých pannách. (Viz také Matouš 25:1–13NaS 33:1745:56–57.) President Young také řekl, že „pracujeme s [Ježíšem] pro očištění celé lidské rodiny“. Když si uvědomujeme, že „spasení je individuální práce“, jak můžeme pomáhat druhým v jejich úsilí přijít k Ježíši Kristu a obdržet věčný život?

  • Proč i nejvěrnější Svatí potřebují milosrdenství Ježíše Krista, aby vstoupili do celestiálního království?

  • Co podle presidenta Younga znamená obdržet spasení, které nám je nabídnuto? Co to znamená odmítnout spasení? Jaké zkušenosti vám pomohly naučit se tomu, jak je důležité poddat se Boží vůli?

  • Proč je „nesmysl a absurdní“ myslet si, že bychom mohli přebývat v přítomnosti Boží, aniž bychom na to byli připraveni? (Viz také Mormon 9:4.) Jak nás věrná služba v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů připravuje na vstup do celestiálního království? Proč od nás tato příprava vyžaduje „bojovat každý den“?

Nebeský Otec oslaví své statečné děti, aby navěky žily v Jeho přítomnosti v moci a slávě.

  • Co měl president Young na mysli, když řekl, že evangelium nás může učinit „jedno v Pánu Ježíši“? (Viz také Jan 174. Nefi 1:15–17NaS 38:27.)

  • President Young učil, že „Ježíš pracuje se svou mocí, aby … přivedl zpět své bratří a sestry do přítomnosti Otce. My pracujeme s ním.“ Jakým způsobem pracujeme s Ním „pro očištění celé lidské rodiny“?

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This