0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Porážka Amáleka – Pozor na Narcisty , ženaté a vdané milence a milenky!

Děsivé zjištění a boží pomoc, mě dopomohla k odhalení – že my všichni na téhle zemi, žijeme obklopeni, následovníky bezvědomého osmera, protože těch je na světě víc, než těch co se drží boha. Pravděpodobně a napříč věky, není jiný systém, jak lidi k bohu dostat nějakou pochopitelnou a uchopitelnou cestou , duchovní nápravy k lidskému – lepšímu bytí. Zdá se že to v minulosti duchovní  nezvládli. Jsou věci mezi nebem a zemí, které se nedají naučit jenom čtením knih, ale musí se osobně prožít, tedy přes lásku, náklonost a osobní přešlapy a naivitu.

Neuvěřitelná životní škola, se kterou se já osobně snažím s vámi podělit, může pomoct i vám na vaší životní cestě. Celý svůj život, (je mi nyní 48 let) jsem byla svědkem, neuvěřitelných příběhů, nejen ve své rodině, ale i blízkém okolí, v zaměstnání, a nikdy bych si nemyslela že by se to mohlo stát i mě, ani já jsem to neviděla ale přijímala jsem to – že je to tak jak to je.

Než vám dojde že to tak být nemusí – že se musíte změnit vy, postavit se za sebe, a říct ne, odstranit ze svého života to co už vám nedělá radost, a spíš vás unavuje a vyčerpává.

Roky jsem se trápila a tolerovala pitomce, lháře, povodníky nechápala jsem proč to lidi dělají, proč jsou zlý a neomalený k druhým, když nemají důvod ——- je to ego?  co se tedy dá změnit, co nevidím? když tyhle lidi neslyší a motají se v kruhu z vlastní nevědomosti.a hlouposti jen aby vyhráli.

Ale vyhráli co??? Oblíbenost? Náklonost, přízeň ostatních? Peníze? Tím že využívají ty hodné a citlivé…… tím že rozbíjí manaželství ostatním, jen aby si hrály a uspokojili se a pak utečou jakoby nic a žádný zpětný chod??? A kam s tím chcete běžet na policii ?? Kam mají lidi jít když se zhroutí? Na psychiatrii? Svěřit se přátelům které nechtějí unavovat?

Tak jsem začala pátrat a hledat pravdu….

A tady vám ji nabízím – protože sama v boha věřím, a vím – že když nebudete prasit a ubližovat pomoženo vám bude! A to bohem – (Ordálem) ale musíte svoji chybu přiznat, napravit, pojmenovat vyřešit – ten náš společný táta nahoře,nic jiného nedělá než že čeká, kdy se jeho ovečky vrátí k němu domů, kdy my vědomě dospějeme (pokuď jsme mentálně zdravý) a pochopíme že hračky, auta,milenky, peníze a moc nás na vždy šťastnými neučiní, ale učiní nás nemocnými, slabými a hloupými v opakující se hrůze umírání a znovuzrození.A služebníky pekla…tam kde to vidět nechcete!

To budeme postupovat tak dlouho dokuď nám nedokape, že tenhle svět není jen to co vidíme ! Že máme i duchovní svět, který je fyzickému světu nadřazený!

A že tenhle svět má nějaký řád a neviditelnou ruku, která vás sejme kdykoliv přešlápnete čáru a hlavně kdy to vůbec nečekáte. Pravdivá pravidla na které dojedeme všichni, co si nedáme říct. Nepřišlo vám někdy divné, jak se v minulosti lidi boha báli a teď všemožně dělají že co nevidí to neexistuje.

Nedivíte se tomu, že z některých veselých lidí se stávají zombie, nemocný a věčně naštvaní! Ty půjdou znova!

Ty si právě nedali říct.

Pamatujete co Ježíř říkal …… Já vás nechci zabít Já vás budu třídit!

Tento pán odhalil to co já až letos již vloni!

 

Povýšení kříže

14. září 2020 1. Korinťanům 1:18-24; Jan 19:6-11, 13-20, 25-28, 30-35

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, jednoho Boha. Amen. V bohoslužbách pro tento velký svátek Povýšení kříže je téma, které může uniknout naší pozornosti, a to porážka Amalekitů Mojžíšem a lidem Izraele. Lidé z Amáleka jsou znovu a znovu zmiňováni v písních týkajících se kříže, nejen pro tento svátek, ale v mnoha písních týkajících se kříže v průběhu celého církevního roku. Vypadá to jako zvláštní detail. Kdo byl Amálek a co mají společného s křížem? Abychom tomuto tématu porozuměli, musíme se vrátit k Exodu, který není jen druhou knihou Bible, ale také popisem formování Izraele, národa, který si Bůh vytvořil o Velikonocích a přitahoval lidi ven. Egypta, aby vytvořil tento nový národ a zachránil je z otroctví egyptských bohů.

V Exodu dává Bůh proroku Mojžíšovi dřevěnou hůl, označovanou jako „Boží hůl“ (Ex 4:20). S touto holí Mojžíš nejenže dělá zázraky v přítomnosti faraona – který byl chápán jako zosobnění egyptského boha Hora – ale je také symbolem jeho autority vládnout a soudit Izrael. Pozdější židovská tradice označila tuto hůl za vyříznutou ze samotného Stromu života v ráji, což jí dávalo mýtickou kvalitu, která ji přímo spojovala s důvěrným a životodárným přátelstvím Boha s Adamem. Touto holí Mojžíš a jeho bratr Áron udeří na Nil a promění jeho vody v krev. A toutéž Boží holí jsou na ně uvaleny různé egyptské pohromy, žaloba vedená proti egyptským bohům, kteří jsou souzeni Bohem prostřednictvím Mojžíše a této hole (Ex 12:12).

Stejnou hůl natahuje Mojžíš nad Rudým mořem a rozděluje ho, aby Izrael mohl přejít po souši (Ex 14:16). A je přiveden na poušť a použit k úderu do skály, aby vyvedl vodu (Ex 17:5-6). Později se zázračně rozproudí životem, aby se ukázalo, že Áron byl Bohem vybrán za velekněze (Nm 17:1-10) a byl dokonce umístěn s archou úmluvy (Žd 9:4) do samého středu uctívání Izraele, vedle zázračné misky manny a desek Zákona. Než však hůl vyraší nebo je umístěna s archou, zvedne ji Mojžíš v pustině, když je Izrael – stále putující po Sinajské poušti – napaden Amálekem na místě zvaném Refidim (Ex 17:9). Kdo je Amálek? Sám Amálek je vnukem Ezaua, který byl bratrem Jákoba. A tak se jméno Amalek používá k označení tohoto klanu, který jsou jeho potomky. A Amalek je jedním z obřích klanů Starého zákona, malých národů lidí, které vedly lidské bytosti v ďábelském spojení s démony. Démonické síly, které získaly z tohoto spojení, z nich udělaly „obry“ v očích lidí, což je termín, který v té době nezbytně neodkazoval na velké fyzické rozměry, ale spíše na schopnosti a vliv.

Amálek je zmiňován asi padesátkrát v devíti knihách Starého zákona a až po triumfu proroka-krále Davida jsou nakonec zcela poraženi. Stručná zpráva o porážce Amáleka u Refidim se nachází v Exodus 17:8-16: Nyní přišel Amálek a zaútočil na Izrael v Refidimu. A Mojžíš řekl Jozuovi: „Vyber nám nějaké muže a jdi, bojuj s Amálekem. Zítra budu stát na vrcholu kopce s Boží holí v ruce.“ Jozue tedy učinil, jak mu Mojžíš řekl, a bojoval s Amalechem. Mojžíš, Áron a Hur vystoupili na vrchol kopce. A tak se stalo, když Mojžíš zvedl ruku, že Izrael zvítězil; a když spustil ruku, Amalek zvítězil. Ale Mojžíšovi ztěžkly ruce; tak vzali kámen, položili ho pod něj a on si na něj sedl. A Áron a Hur podpírali ruce jeho, jeden z jedné strany a druhý z druhé strany; a jeho ruce byly pevné až do západu slunce. Jozue tedy porazil Amáleka a jeho lid ostřím meče. Potom řekl Hospodin Mojžíšovi: „Napiš to na památku do knihy a vyprávěj to před Jozuem, že úplně vymažu zpod nebes památku na Amáleka.“ A Mojžíš postavil oltář a nazval jeho jméno: Pán je můj prapor; neboť řekl: K trůnu Hospodinovu byla pozdvižena ruka, Hospodin bude válčit s Amalechem z pokolení na pokolení.

Právě tato akce, kdy Mojžíš zvedl Boží hůl během bitvy s Amálekem, je zdrojem mnoha odkazů na Amáleka v našich hymnech pro kříž. Jak již můžete hádat, Boží hůl je obraz, ke kterému se připojili otcové, kteří napsali naše hymny k obrazu Kříže Ježíše Krista. Toto sdružení si však nevytvořili. Prostě četli Písmo a viděli, co tam je. Porážka Amaleka Izraelem, kdy Mojžíš držel Boží hůl, není jen příběhem o tom, jak jedna armáda porazí druhou armádu. Pamatujte, že Amalek je jedním z obřích klanů. Jinými slovy je to lid důvěrně spjatý s démony a vedený lidmi ve spojení s démony. Izraelská porážka této armády je porážkou démonů. Mojžíš držící Boží hůl v Refidimu je proto znamením, že Izrael slouží jako vlastní Boží armáda a poráží vlastní Boží nepřátele, kterými jsou démoni, padlí andělé, kteří se proti Němu vzbouřili a podněcovali lidské bytosti, aby se k této vzpouře připojily. Totéž se děje, když zvedáme Kristův kříž, jako to děláme během tohoto svátku a v mnoha jiných časech při našem uctívání. Kříž je samotná Boží hůl, která se používá k poražení Jeho nepřátel, démonů. Jak říkáme o velikonocích: „Ať Bůh povstane a jeho nepřátelé se rozptýlí. Ti, kdo ho nenávidí, ať utečou před jeho tváří“ (Ž 68,1).

V hymnech Litia zpívaných při Velkých nešporách pro tento svátek slyšíme: „Mojžíš, který předznamenal moc tvého drahého kříže, Kriste, odvrátil protivníka Amaleka na poušti Sinaj; neboť když vztáhl ruce a vytvořil postavu kříže, lid zvítězil. Nyní je pro nás výsledek těchto činů naplněn. Dnes je kříž vyvýšen a démoni jsou vyhnáni na útěk.“ Toto znamení kříže používá Bůh prostřednictvím svého lidu – ať už Mojžíše s Izraelem na Sinaji nebo zde dnes s námi na tomto svátku – aby zahnal své nepřátele, démony. Neexistuje žádné další znamení, které potřebujeme, abychom je mohli dát na útěk. Zvedáme vysoko kříž a démoni se třesou. Už to viděli. Vědí, že je to jejich porážka. Na krku nosíme kříž. Obraz kříže na sobě vytváříme tím, že si jeho znamení děláme na svém těle. Kříž klademe na naše svaté chrámy a do našich domovů. Jsme požehnáni křížem od biskupa a kněze.

Neděláme kříž tak prominentním v našich životech jako druh značky, který by nás označoval jako křesťany. Spíše křížem se účastníme porážky Božích démonických nepřátel a prohlašujeme, že se nepřipojíme k jejich vzpouře.

Zdroj : https://blogs.ancientfaith.com/asd/2020/09/14/the-defeat-of-amalek/

Kdo je Amalek? Národ – Pronárod Zlomených napříč pokolení!

Naštěstí měl Mojžíš na pomoc Aarona a Hura. Pokud si pamatujete, Amálekova strategie v Deuteronomiu 25:17-19 byla sebrat a odstranit všechny izraelské opozdilce, kteří byli unavení a opotřebovaní, a následně zaostávající. Amálekova strategie je opotřebovat, unavit, oslabit a sebrat Boží lid, aby ho ochránil před osudem jejich dědictví zaslíbené země. Kmen Amalekitů mohl pocházet z Ezaua, dědečka Amáleka, který prodal své prvorozenství za fazolovou polévku, protože byl „unavený“. Pokud si vzpomínáte, král Saul dostal od proroka Samuela instrukce, aby je kvůli tomu úplně zničil, ale Saul neuposlechl a ztratil své království i život. Toto je hlavní démonické knížectví, které nemůžeme ignorovat. Její strategie je stále stejná: vytvořit pasivitu – unavovat a opotřebovávat Boží lid, dokud neztratí svůj postoj modlitby a víry v Ducha, a následně dělat nesprávná rozhodnutí a volby ohledně svého osudu a dědictví, a případně být dokonce i démonicky ovlivněni k tomu, že neposlouchali Slovo nebo pokyny, které k nim Bůh mluvil o jejich budoucnosti.

POZOR NA DUCHA AMALEKA

Někdy naše únava není přirozená únava. Někdy má démonický zdroj. A musíme rychle rozpoznat jeho zdroj a strategii, jak vykolejit naše osudy, abychom se s ním vypořádali rychle a vítězně. S tím se nedá hrát. Závisí na tom vaše budoucnost a vlastnictví vašeho dědictví.

V Exodus 17:8-16 Jozue a Izraelité bojují proti kmeni zvanému Amalekité, zatímco Mojžíš je na vrcholu kopce a přimlouvá se u Boží hole. Dokud Mojžíš držel ruce zvednuté, Jozue vítězil, ale kdykoli sklonil ruce, Amalekité zvítězili. Mojžíšovy ruce se unavily a  Áron a Hur přinutili Mojžíše posadit se na kámen, zatímco drželi jeho ruce zvednuté a pevné, dokud Jozue do západu slunce nepřemohl nepřítele mečem.

Verš 14 říká, že Bůh vymaže památku Amáleka – dnes již nejsou kmenem. Ale pak ve verši 16 se říká, že Hospodin bude válčit proti Amalekitům z generace na generaci. Takže tady teď mluvíme o duchovní válce. Amalek znamená válečný. Hebrejský kořen je „amal“, což znamená: dřít; efekt nošení; bolest; špatnost; zármutek; únavný; problémy; neplechu; atd. Musíme si uvědomit, že únava, kterou Mojžíš pociťoval, nebyla jen přirozenou únavou. Mojžíš pociťoval duchovní účinek démonického knížectví Amálek, které působilo v tomto kmeni. Byl to duchovní boj. Tento duch se snažil Mojžíše strhnout, aby se vzdal své pozice přimlouvající se za Jozuu a armádu.

https://www.axelsippach.com/…ek/

Odtuď vaše psychické nemoci a problémy – Amalek je inkarnované stvoření za trest a nedodržení 7 hříchů nebo desatera!

Zdroj … Wikipedia

Amálek či Amalech (hebrejsky עֲמָלֵק, AMALEK) je jméno Ezauova vnuka, syna Elífaze a Timny[1], jenž se podle Bible stal praotcem stejnojmenného kmene Edomitů, který proslul zarputilou nenávistí k Izraeli. Jméno Amálek se vykládá jako „Ten z Hlubiny“ či „Dolák“ [2].

Podle židovské tradice sahá nenávist Amáleka k Izraeli do doby, kdy praotec izraelského národa Jákob neopětoval lásku Timny. Zhrzená Timna začala Jákoba nenávidět a z trucu se stala konkubínou Jákobova příbuzného Elífaze. Když se z tohoto vztahu narodil syn, svou nenávist odmalička vštěpovala i jemu a později i jeho dětem[3]. Zvlášť zákeřně byli Izraelci napadeni Amálekem v Refídimu[4][5], když po vysvobození z egyptského otroctví táhli pod vedením Mojžíše k hoře Sinaj, kde měli obdržet desky Zákona. Po boji Bůh skrze Mojžíše Izraelcům přikázal, aby v budoucnu, až nastane vhodný okamžik, vymazali památku Amálekovu zpod nebes[6]. Po dlouhé době byl provedením tohoto úkolu pověřen izraelský král Saul[7].

Toto praví Hospodin zástupů: Mám v patrnosti, co učinil Amálek Izraeli; položil se mu do cesty, když vystupoval z Egypta. Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!
— 1Sam 15, 2–3 (KralČEP)

Saul však selhal, když dovolil, aby byl ušetřen život amáleckého krále Agaga[8]. Zákeřná nenávist tak měla pokračování v potomcích Agaga a vyvrcholila zamýšleným pogromem na židovské obyvatelstvo v perské říši za vlády Achašveróše, o němž pojednává kniha Ester a v němž sehrál tragickou roli Agagovec Haman[9].

Z hospodářských novin –

Amálek

není mutací křestního jména Amálie. Je to varovný výkřik před všemi mutacemi zla používaný čtenáři Bible. Není to ale žádný pobožný hashtag. Patří k těm obecně lidským.

Píšou v Bibli, že když si Mojžíš s otroky vyšlápli z Egypta, měli za zády faraonovu armádu. S tou ale nebojovali. Bojovali až s podivnými lidmi, kteří se nazývali Amálekovci. Boj s nimi nebyl otázkou vojenské strategie, přečíslení, zbraňových systémů. Osvobození otroci vítězili, pokud měl jejich vůdce Mojžíš ruce se svou vůdcovskou holí nahoře. Nešlo jen o uctívání Pána Boha, pána svobody. Šlo i o vytrvalost a důslednost. Mladší kolegové drželi Mojžíšovi ruce, když mu pochopitelně klesaly.

V dějinách Jákobových potomků se pak Amálekovci objevili celkem pravidelně v nejnevhodnější dobu. Vždycky se spřáhli se všemi záškodníky a vrahy. Ve válce s Amálekem selhal král Saul, a naopak prokázal spolehlivost David. Amálekovci ovšem neměli jasný rodokmen ani životopis. Neví se, co byli zač. Byla to rozvětvená rodina teroristů. Nikdy nebyli zcela potrestáni. To všechno a ještě víc by se dalo nahledat v Bibli. Pomůžu s tím každému, kdo si na to udělá chvilku času, tady chci ale napsat to, co bude jasné i bez knihy knih.

Amálek se vždycky dobře pozná. Nahání hrůzu. Je to součást Amálekovy strategie, protože velká část jeho boje je psychologická. Bývá v menšině, však o to hlasitější. Dává přízvuk na první slabiku, když argumentuje, že „Každému je přece jasné…” Amálek hrozí zdviženým prstem, případně oběma ukazováčky, a zlověstně se tváří, přímo křičí namísto rozumné argumentace anebo – nedejbože – otázky. Amálek se občas s kulometem položeným na kolenou pobaveně usmívá a na přímou otázku odpovídá: „Éto, vot, sudba!” Vzápětí je sám odstraněn svými soukmenovci. Amálek běžně popravuje svoje vlastní bojovníky, jen aby udržel morálku. Amálek si neváží dětí, klidně obětuje životy těch druhých. Prý je hrdinské strádat!

Nad Amálekem ovšem není lidský vítěz. Zároveň s Amálekem člověk musí věčně bojovat, i když v podstatě nenávidí válku. Amálek mutuje do nečekaných podob a spolčení. Zdá se, že umí docela obstojně mluvit i středoevropskými jazyky. Se železnou pravidelností všem, kdo s Amálekem bojují, docházejí síly. A vždycky nějaká nákaza unikne, převtělí se a vyroste za nečekaným keřem. Amálek se nikdy nenechá odzbrojit. Propadne-li člověk zoufalství a vzteku, Amálek dokáže ubydlet svého aliena i v oslabeném organismu protivníka.

Varovný hashtag však je zároveň předzvěstí zániku Amáleka. Živí naději, nikoli zmar a strach! Za každým rohem nestojí nepřítel, ale před každým rohem stojí řešení, jak se Amálekovi vyhnout anebo jej zneškodnit. Dobrou mysl!

Záměrně jsem nebyl konkrétní, protože bych musel popsat stránku jmény osob a hnutí, které se dnes amálekovsky projevují. Napsal jsem však dost, aby se ze všech hlášek, které se ještě v médiích objeví, dal Amálek spolehlivě rozpoznat.

Zdroj: https://hn.cz/c1-62614750-amalek
Bůh řekl budete li dělat co chcete – budu vám posílat neustále krále – tedy se budete motat v cyklech( tolerovat manžela s tím že se věkem změní a nebude lhát a běhat za ženskýma) Nezmění ale vás to postupně psychicky zabije! Nestojíte proti člověku toho jen vidíte! Co je za tím – Baal se svými sluhy. Skutečné peklo – uvidíte věci ze kterých zešílíte!
Pozor na to aby jste neztratili sami sebe – tím že se chytnete na vášeň k někomu kdo je třeba ženatý nebo vdaná!
Satan ví jak na to, ví o vás všechno, zná vaše slabiny, vaše bolesti z dětství,to co nikdy nikomu neřeknete,předvede vám takový varietní kousky že vás obrátí duševně vzhůru nohama a žádný ochotnický psychiatr si s tím neví rady!
Cena za neposlušnost a odmítání boha je nemoc, smrt vašich dětí, posedlost, rozštěp osobnosti, rakovina mozku,padání vlasů u krasavců, vyplešatění skvrny ve vlasech, autonehoda,nekontrolovatelný vztek. atd.
Zpráva těm kdo máte negativní dvojplamen …… Táhne vás dolů energeticky … musíte ho odseknout … V minulých životech jste byli spojení napříč věky ….. zřejmě nějakou traumatickou událostí …..buď jste byli otrokem nebo manželkou,bratrem,sestrou nebo zrazen či jinak zneužíván!
Zpráva tobě …..
Saul byl zbaven božské přízně —– a v tomhle životě — prostitucí došel do pekla — už nikdy, po tomto životě nikomu neublížíš!
Byli jsme bratři a 2x jsem se ti jako David uhnula v minulém životě,( tvému oštěpu) teď jsem to zvládla taky! A jak se slije energie předků —- tak končíš! No Mercy! Tentokrát ti nepomůžu – každému jak si zaslouží!
David byl vždycky pravdivější a statěčnější! Samuelova energie se též ukázala!

Pravda vítězí a vyhraje vždycky!

Odžíváme archetypální pravzory i když v jiných tělech – To je cana za hřích!

Samuel – kdo byl soudce?

Samuel (hebrejsky: שְׁמוּאֵל, Šmu’el, vyslyšel Bůh) je starozákonní prorok a soudce. Byl synem Elkány[1], jenž pocházel z kmene Levi a Korachova rodu[2]. Jeho matka se jmenovala Chana[3]. Podle židovské tradice Samuel sepsal tyto biblické knihy: celou Soudců a Rút a částečně 1. Samuelovou, neboť jsou v ní zmínky o jeho smrti[4][5].

Samuelův otec Elkana byl člověk věrný izraelskému náboženskému řádu a měl 2 manželky (viz polygamie v Bibli). Samuelova matka Chana nemohla mít děti, a tak si Samuela vymodlila. V raném věku jej rodiče odvedli do Šíla k veleknězi Élímu. V těchto místech se vzdělával a rostl. Samuel patřil k nazirejské sektě.

Nazírem je v bibli pojmenován ten, kdo se načas zasvětil Bohu a po tuto dobu musel dodržovat určité příkazy. Nesměl si stříhat vlasy, nemohl mít žádný kontakt s mrtvým, i kdyby šlo o blízké rodinné příslušníky, musel se vzdát veškerých pochutin z hroznů. Do skupiny těchto lidí patřil také například Samson.

Samuel toho za svůj život viděl a zažil velmi mnoho. Narodil se do doby, kdy poslední velekněz Élí lpí na starém a nevidí, jak jeho synové ujídají maso z obětin. Jde o velmi nepříjemný konec období soudců. Lidé ztrácejí pojem o duchu a zajímá je spíše forma.

Jeho nejvýznamnějším dílem je tzv. První a Druhá kniha Samuelova. Knihy byly dle rabínské tradice původně jednou knihou, která však byla v prvním řeckém překladu Tanachu rozdělena. Kniha nám dává nahlédnout do duchovního pozadí historických událostí. Hlavními postavami tu jsou velekněz a soudce Élí, prorok Samuel, králové Saul a David. Obsah se zaobírá dobou, kdy pomalu končí doba soudců (soudci jsou myšleni kmenoví vůdci, osoby, které mají velmi výrazné charisma a rovněž velkou autoritu – např. Samson), a začíná období králů. Jde sice o vcelku malé časové období, ale hraje velmi významnou roli.

Soudce

Související informace naleznete také v článcích Kniha Soudců a 1. Samuelova.

Samuel v období své dospělosti působil jako  poslední izraelský soudce, s tím také souviselo, že cestoval po zemi. Kvůli postavení proroka, skrz něhož mluví Bůh, na něm ležela tíha rozhodování. V této době napadli osady Izraelitů Pelištejnci. Izraelité si do bitvy přinesli „svého boha“ v podobě Archy úmluvy. Proč ji tam nosili? Nevěřili snad, že Bůh je s nimi? Nejspíš potřebovali něco hmatatelného, jako znak svého přesvědčení, nestačila jim jen víra. Nakonec je však Pelištejnci porazili a zmocnili se Archy úmluvy (za určitou dobu ji ale rádi vrátili, protože „cizí“ Bůh mučil jejich města). Poté, co se Élí dozvídá o ztrátě, „spadl ze svého stolce a zemřel“.

Na Samuelova bedra dopadla tíha rozhodnutí a činů. Odcizení Archy a smrt Élího byly pro Izraelity ranami. Samuel navštěvoval různá místa a kázal Tóru. Hlásal lidem pomíjivost formy a důležitost obsahu (vrcholem jeho snažení bylo, že za dvacet let sezval Izraelity do Micpy, kde „uzavřel symbolickou smlouvu s Bohem“). Další nelehkou otázkou bylo, zda v této situaci mají Izraelité přijmout krále, a pokud ano, v jaké podobě. Na scéně se objevuje hezký a charismatický, benjamínovský, partyzánský velitel Saul. Saul byl člověk, který, jak bychom dnes mohli říct, prožil svůj „americký sen“.

Začal od nuly a jen svou pílí se vypracoval. Ale ne ke všemu se lze dostat pouhým vlastním úsilím. Proto v jeho povahovém rejstříku nikdy nehrála prim vlastnost zvaná diplomatická zručnost. Z toho pramení jeho neschopnost si získat podporu severních kmenů. Samuel velmi dlouho váhal, zda má či nemá pomazat Saula. Byl ochoten jmenovat Saula charismatickým vůdcem – „magidem“, ale nevěděl, zda má být také „melekem“ – dědičným králem. S pozicí meleka bylo totiž spjato vybírání kmenových poplatků. Vzhled, vystupování však dostalo na Saulovu stranu lid. Tak se Samuel zeptal Boha o radu. Ten mu řekl, ať jej ustaví králem. Smůla však se lepila Saulovi na paty, a tak rok po své korunovaci je jeho armáda rozdrcena v pohoří Gilbóa pelištejnským vojskem, v této bitvě padl král Saul i se svým synem. Je nutné poznamenat, že velkou zásluhu na tomto výsledku mělo nedostatečné vojenské zázemí.

Mezi Saulovými žoldnéři se objevil David. Byl vycvičen v pelištejnských řadách, takže se dobře vyznal ve válečném umění. Shromáždil okolo sebe „profesionálních“ velitelů, slíbil léno. David chytře vyčkal než propuknou potyčky proti Saulovými nástupci Išbálovi, které měly za následek jeho smrt. Měl volné pole působnosti. David nastoupil na trůn, formou smlouvy. Je považován za nejúspěšnějšího krále, i když proti němu bylo dost spiknutí. Základem jeho moci byla silná armáda. V době jeho panování však umírá Samuel, což je pro Davida výhodné, protože část jeho „duchovní autority“ přechází na něho.

Životní odkaz

Samuel byl významný člověk. Učil návrat k duchovním hodnotám. Byl „posledním soudcem Izraelského lidu“ a „velký otec proroků“. Vyvedl Izraelity z těžké chvíle tím, že jim ukázal pravou podobu Boha. Toto vše jej řadí na přední místa v židovské historii. Když Samuel zestárnul, ustanovil Izraeli za soudce své syny. Jméno jeho prvorozeného syna bylo Joel a jméno druhého Abijáš; byli soudci v Beer-šebě.

 

Samson (hebrejsky: שִׁמְשׁוֹן, Šimšon) je poslední ze starozákonních soudců, o němž se zmiňuje kniha Soudců. Jeho jméno je vykládáno jako „Sluníčko“.[1] Soudil syny Izraele po smrti soudce Abdóna 20 let. Podle Davida Ganse toto období spadá do let 811–831 od stvoření světa neboli do let 951–930 před naším letopočtem.[2] Po něm soudil syny Izraele v Šílu kněz Élí, o jehož soudcovském období pojednávají úvodní kapitoly 1. knihy Samuelovy.

Je zajímavé, že zatímco mnoho ostatních starozákonních proroků se objevuje v dalších starozákonních i novozákonních spisech, Samson se objevuje pouze v jediné starozákonní knize Soudců, v Novém zákoně jej zmiňuje pouze jediné místo (Židům 11,32) a v Koránu se neobjevuje vůbec. Samson je něco jako postava Herkula, využívající obrovskou sílu v boji s nepřáteli a vítězící v hrdinských soubojích, které by byly pro obyčejného člověka nemožné (zápas se lvem, pobití celé armády oslí čelistí a stržení celé budovy). Je připomínán jako jeden ze svatých praotců v kalendáři svatých arménské apoštolské církve na den 30. července.

Biblický příběh

Samson žil v době, kdy Bůh potrestal Izraelity tím, že je „vydal na čtyřicet let do rukou Pelištejců.“ Hospodinův posel se zjevil Manoáchovi, Izraelitovi z danovské čeledi z města Sorej a jeho ženě, jež byla neplodná. Tento posel ji předpověděl, že se jí narodí syn, který osvobodí Izraelity z pelištejského područí. Podle nazaretských požadavků se ona (stejně jako její dítě) musí zdržet všech alkoholických nápojů a všeho nečistého masa, a musí přislíbit, že dítěti nebude oholena hlava. Poté se narodil Samson.

Když se stal mladým mužem, vydal se poznat města Pelištejců. Ve městě Timnata se zamiloval do pelištejské dívky. Otec s matkou mu ve svatbě bránili, jelikož netušili, že Hospodin hledá záminku proti Pelištejcům, kteří toho času vládli nad Izraelem. Když se Samson se svými rodiči vypravil do Timnaty požádat o ruku své nastávající manželky, byl u timnatských vinic napaden lvem a zabil ho. Rodičům však nic neřekl a pokračovali v cestě. Když se po čase vydal na stejnou cestu, aby si svou vyvolenou vzal, odbočil se podívat na zabitého lva. Zjistil, že se v jeho mršině usadilo včelstvo a tvoří med. Nabral si jej do hrsti a cestou jej jedl. Poté dal med i rodičům. Na svatební hostině dal Samson hádanku třiceti družbům (všichni byli Pelištejci) s tím, že pokud ji zodpoví, dá jim třicet košil a třicet svátečních šatů. Pokud ji však nevyřeší, musí dát tito Pelištejci třicet košil a třicet svátečních šatů Samsonovi. Hádanka byla následující:

Řekl jim tedy: „Ze žrouta vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost.“
—  Bible Kniha Soudců 14:14

Po tři dny nebyli s to hádanku rozluštit. Sedmý den řekli jeho ženě, že pokud jim nezjistí odpověď, podpálí dům jejího otce. Samson nakonec povolil naléhavému a úpěnlivému žádání své manželky a prozradil jí odpověď. Ta ji následně prozradila třiceti družbům.

Sedmého dne, ještě před západem slunce mu řekli mužové města: „Co je sladší než med, co je silnější než lev?“ Odpověděl jim: „Kdybyste neorali mou jalovici, moji hádanku byste neuhodli.“ Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, sestoupil do Aškalónu a pobil tam třicet mužů. Pobral jim jejich výstroj a dal sváteční šaty těm, kdo rozluštili hádanku. S planoucím hněvem se pak vrátil do otcovského domu. Samsonovu ženu dostal jeden z družbů, který mu byl druhem.
—  Bible Kniha Soudců 14:18-20

Když se po nějakém čase vrátil do Timnaty, zjistil, že jeho tchán dal jeho ženu za manželku jednomu z jeho družbů. Nedovolil mu ji ani vidět a vyslovil přání, aby si Samson vzal její mladší sestru.

Ale Samson jim odvětil: „Tentokrát budu vůči Pelištejcům bez viny, když jim provedu něco zlého.“ Odešel a pochytal tři sta lišek. Potom vzal pochodně, otočil vždy dvě lišky ocasy k sobě a mezi ně připevnil pochodeň. Pochodně zapálil a lišky pustil do nepožatého obilí Pelištejců. Zapálil jak kopky, tak nepožaté obilí, dokonce i vinice a olivy. Pelištejci se vyptávali: „Kdo tohle udělal?“ Rozkřiklo se: Samson, zeť Timnaťana, za to, že mu vzal ženu a dal ji jeho družbovi. I přitáhli Pelištejci a upálili ji i s jejím otcem. Tu jim Samson řekl: „Když takhle jednáte, neustanu, dokud nad vámi nevykonám pomstu.“ Bil je hlava nehlava a způsobil jim zdrcující porážku. Potom sestoupil a usadil se ve skalní strži Étamu.
—  Bible Kniha Soudců 15:3-8

Armáda tří tisíc Pelištejců se vypravila do Judska. Judští obyvatelé však nevěděli, proč se tak stalo. Pelištejci jim sdělili, že jsou zde kvůli Samsonovi. Tak se Judští vydali za Samsonem a s jeho svolením jej spoutali a vydali Pelištejcům. Tehdy do něj vstoupil duch Hospodinův a „provazy na jeho rukou byly jako nitě, které sežehl oheň.“ Poté našel oslí čelist a pobil jí tisíce Pelištejců.

I řekl Samson: „Oslí čelistí jsem pobil hromadu, dvě hromady, oslí čelistí jsem pobil tisíc mužů.“ Když domluvil, odhodil čelist. To místo nazval Rámat-lechí (to je Výšina čelisti). Dostal pak nesmírnou žízeň a volal k Hospodinu. Řekl: „Ty jsi způsobil skrze svého služebníka toto velké vysvobození. A teď mám umřít žízní a upadnout do rukou neobřezanců?“ I rozpoltil Bůh skalní kotlinu v Lechí a vytryskla z ní voda. Napil se, okřál na duchu a ožil. Proto nazval to místo Pramen volajícího; ten je v Lechí dodnes. Soudil Izraele za dnů Pelištejců po dvacet let.
—  Bible Kniha Soudců 15:16-20

Poté se Samson vydal do Gazy, kde vešel do domu nevěstky. Obyvatele Gazy se to dozvěděli a obcházeli kolem. Domluvili se, že až přijde ráno, že jej zabijí.

Ale Samson ležel jen do půlnoci. O půlnoci vstal, vysadil křídla vrat městské brány s oběma veřejemi, vytrhl je i se závorou, vložil si je na ramena a vynesl je na vrchol hory ležící směrem k Chebronu.
—  Bible Kniha Soudců 16:3

Poté se zamiloval do ženy v Hroznovém úvalu, jež se jmenovala Delila. Pelištejská knížata přišla za Delilou s nabídkou 1100 šekelů stříbra za to, že jim pomůže zjistit tajemství Samsonovy síly. Delila tedy naléhala na Samsona, aby jí prozradil ono tajemství. Samson jí však tajemství prozradit nechtěl a namluvil jí, že o sílu přijde, když bude spoután sedmi syrovými houžvemi, které ještě nevyschly. Delila jej svázala houžvemi a zakřičela, že pro něj jdou Pelištejci. V tu chvíli přetrhal houžve a nevyšlo najevo, v čem spočívá jeho síla. Delila však dále vyzvídala na Samsonovi a ten jí dále řekl, že sílu jde omezit novými provazy a následně, kdyby spletla sedm pramenů jeho vlasů do osnovy. Podvakrát jej Delila chtěla vydat Pelištejcům a podvakrát se Samson ze spoutání vymanil. Třikrát ji obelstil a Delila ho s otázkou na tajemství jeho síly obtěžovala tak dlouho, až jí je prozradil:

Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk.
—  Bible Kniha Soudců 16:17

Delila využila toho, že jí Samson otevřel své srdce, a poté co ho uspala, dala oholit sedm pramenů vlasů na jeho hlavě. Jeho síla pak od něj odstoupila. Samson byl vydán Pelištejcům, kteří mu vypíchali oči a odvlekli jej do Gazy, kde byl spoután dvojitým bronzovým řetězem. Byl uvržen do vězení, kde musel mlít. Při oslavách Pelištejců nechali Samsona vyvézt z vězení, aby jim sloužil k pobavení. Cestou jej postavili mezi sloupy.

Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá a opřít se o ně!“ Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna pelištejská knížata. I na střeše bylo na tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem. I volal Samson k Hospodinu a prosil: „Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!“ Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. A řekl: „Ať zhynu zároveň s Pelištejci!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa. I sestoupili jeho bratři a celý jeho dům, vynesli ho, vrátili se a pochovali ho mezi Soreou a Eštaólem v hrobě jeho otce Manócha. Soudil Izraele po dvacet let.
—  Bible Kniha Soudců 16:26-31

Místo Samsonova posledního odpočinku[editovat | editovat zdroj]

Předpokládá se, že byl Samson pohřben v Tel Cora v Izraeli na místě, z nějž je výhled na Hroznový úval. Nacházejí se zde dva velké náhrobní kameny Samsona a jeho otce Manoacha. Poblíž stojí Manoachův oltář, srov. Sd 13, 19–24 (KralČEP).

Král David (hebrejsky דָּוִדDavid nebo také דָּוִד הַמֶּלֶךְDavid Ha-melech – Král David) byl podle Bible druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele a panoval asi v letech 1013 – 973 př. n. l., tedy čtyřicet let. V Písmu svatém příběh krále Davida zaznamenávají První a Druhá kniha SamuelovaPrvní kniha královská a První kniha letopisů. Králem byl David ustanoven po Saulovi asi ve věku 30 let.  Je představován jako spravedlivý panovník, uznávaný válečník, básník a hudebník. Právě autorství oslavných veršů Hospodinu, nazývaných žalmy, je Davidovi dodnes přisuzováno. K jeho nejvýznamnějším počinům patří jistě dobytí Jeruzaléma a podmanění si dalších okolních království jako EdómMoábAmon a Aram.[2]

David je bohatě zastoupen v postbiblické židovské písemné a ústní tradici a je zmíněn také v Novém zákoně. První křesťané interpretovali život Ježíše ve světle odkazů na Mesiáše a Davida; Ježíš je popsán jako potomek Davidův v evangeliích Matouše a Lukáše. David je v Koránu diskutován jako hlavní prorok a figuruje také v islámské ústní a písemné tradici. Biblická postava Davida inspirovala po staletí mnoho interpretací v umění a literatuře.[3]

 

Před nástupem na trůn

Bůh zanevřel na krále Saula kvůli jeho neposlušnosti a vyslal proroka Samuela k Jišajovi, aby mezi jeho syny nalezl nového krále. Volba padla na Davida.

David byl nejmladší syn Jišaja Betlémského, pocházel tedy z kmene Juda. Dětství trávil jako pastýř stád, kde se také naučil ovládat prak a hrát na lyru. Protože se Bohu zalíbil, nařídil Samuelovi, aby Davida pomazal jako budoucího krále Izraele.

Saul se velmi trápil bolestmi. Jeho služebníci mu doporučili poslat pro Davida, nadaného hráče na lyru. A tak David vstoupil do Saulových služeb a kdykoli Saula posedlo trápení seslané od Hospodina, David ho obveselil hrou na lyru.

Během Saulovy vlády hrozil Izraeli znovu vojenský střet s Pelištejci. David nesl jídlo svým starším bratrům, kteří společně se Saulem naslouchali výzvám pelištejského šampiona, obra Goliáše.

Nikdo z Izraelitů se mu neodvažoval postavit, a proto když David prohlásil, že může Goliáše porazit, Saul mu nakonec nebránil. David se ale rozhodl odmítnout zbroj, kterou mu král Saul nabízel (protože v ní skoro nebyl schopný chodit, natož bojovat) a připravil se na boj po svém. 1. Samuelova 17,40: Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci. (1S 17, 40 (KralČEP))[4]

David souboj vskutku vyhrál, když obra zasáhl kamenem z praku a zabil a zajistil tak Izraeli velké vítězství.

Král Saul učinil z vděčnosti Davida velitelem své armády a dal mu za ženu svou dceru Míkol. David zvítězil v mnoha bitvách a jeho popularita mezi lidmi rostla až do té míry, že Saul začal žárlit a pokoušel se jej zabít. Saulův syn jej na královu nevraživost upozornil, a tak David prchá do divočiny.

Saul i jeho syn Jonatan padli v bitvě s Pelištejci a David jejich smrt oplakával. A tak se David vrátil, aby vládl Izraeli jako pomazaný král, jenže sever země ovládal druhý Saulův syn. Propukla mezi nimi válka a Saulův syn byl zavražděn. Vrazi Davidova protivníka donesli Davidovi hlavu své oběti doufajíce, že dostanou odměnu. Avšak David je obvinil ze zločinu. Po této události se v Hebronu sejdou starší Izraele, aby Davida s konečnou platností ve věku 30 let potvrdili na trůnu.

Davidova vláda

Jedním z nejvýznamnějších činů krále Davida bylo dobytí Jeruzaléma na Jebúsejcích. David si také podmanil okolní království EdomMoabAmmón a Aram. Zajímavá je také jeho tolerance Saulových potomků. Samozřejmě, ani David nebyl dokonalý. Dopustil se cizoložství s Bat-šebou, které se pokusil zakrýt úkladnou vraždou jejího muže, Chetejce Urijáše. Z obou činů byl usvědčen prorokem Nátanem. První dítě, které se Davidovi a Bat-šebě narodilo, zemřelo po porodu. Druhým dítětem byl Šalomoun, Davidův nástupce. Největším nebezpečím pro Davidovu vládu se stala vzpoura jeho syna Abšaloma, který dokonce obsadil Jeruzalém. Pří potlačování vzpoury byl Abšalom zabit. David pak předal vládu Šalomounovi a zemřel.

Období prvních tří králů je významným obdobím izraelských dějin. Jsou to postavy, o kterých se říká, že byly při pomazání na krále uchváceny Hospodinovým duchem. Byly zřetelným „zviditelněním“ Boží vlády. Ale i toto období má svůj konec. V následujících staletích se začne naplňovat žádost izraelského národa – mít krále, jako mají ostatní národy. Následující panovníci budou většinou špatnými vládci, o kterých svatopisec bude vyprávět, že dělali to, co je zlé v Hospodinových očích. Ti, kteří měli zastupovat Boha na zemi, měli být prostředníky Božího panování, se stávají těmi, kdo odvádějí Izrael od Hospodina

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This