0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Peklo ! Satan! Láska ! Poslušnost! Plán Spasení! Pád!

Zjevení Svatých posledních dnů mluví o pekle přinejmenším ve dvou významech. Zaprvé je to další název pro vězení duchů, místo v posmrtném duchovním světě pro ty, kteří „zemřeli v hříších svých, bez znalosti pravdy, nebo v přestupku, zavrhnuvše proroky“ (NaS 138:32). Je to dočasný stav, v němž budou duchové vyučováni evangeliu a budou mít příležitost činit pokání a přijmout obřady spasení, které jsou za ně vykonávány v chrámech (viz NaS 138:30–35). Ti, kteří přijímají evangelium, mohou přebývat až do vzkříšení v ráji. Poté, co jsou vzkříšeni a souzeni, přijmou stupeň slávy, jehož jsou hodni. Ti, kteří se rozhodnou, že nebudou činit pokání, ale kteří nejsou syny zatracení, zůstanou ve vězení duchů až do konce milénia, kdy budou osvobozeni z pekla a trestu a budou vzkříšeni do telestiální slávy (viz NaS 76:81–85).

Zadruhé se slovo peklo používá pro označení zevní temnoty, což je místo, kde přebývá ďábel, jeho andělé a synové zatracení (viz NaS 29:36–38; 76:28–33). Synové zatracení jsou ti, kteří neobdrží „žádného odpuštění v tomto světě, ani ve světě, který přijde – protože popřeli Svatého Ducha přijavše ho a protože popřeli Jednorozeného Syna Otcova, ukřižovavše ho v sobě a uvodivše ho do veřejné potupy“ (NaS 76:34–35; viz také verše 31–33, 36–37). Tito jedinci nezdědí místo v žádném království slávy; zůstávají v podmínkách pekla (viz NaS 76:38; 88:24, 32).

Satan

Satan, který je také nazýván protivník nebo ďábel, je nepřítelem spravedlivosti a těch, kteří se snaží následovat Boha. Je duchovním synem Božím, který byl kdysi andělem „[s pravomocí] v přítomnosti Boží“ (NaS 76:25; viz také Izaiáš 14:12; NaS 76:26–27). V předsmrtelné radě na nebi se však Lucifer, jak se tehdy Satan nazýval, vzbouřil proti Nebeskému Otci a proti plánu spasení. Satan v této vzpouře proti Bohu „snažil se zničiti svobodu jednání člověka“ (Mojžíš 4:3). Řekl: „Vykoupím veškeré lidstvo, takže jediná duše nebude ztracena, a zajisté to učiním; pročež dej mi svou čest.“ (Mojžíš 4:1.)

Satan přesvědčil „třetinu zástupů nebeských“, aby se odvrátila od Otce (NaS 29:36). Výsledkem této vzpoury bylo, že Satan a jeho následovníci byli odříznuti z Boží přítomnosti a bylo jim odepřeno požehnání obdržet fyzické tělo (viz Zjevení 12:9). Byla jim také odepřena příležitost obdržet jakékoli dědictví v kterémkoli království slávy.

Nebeský Otec dovoluje Satanovi a Satanovým následovníkům, aby nás pokoušeli, což je součástí zkušeností, které získáváme ve smrtelnosti (viz 2. Nefi 2:11–14; NaS 29:39). Satanovi jde o to, „aby všichni lidé byli bídní jako on sám“ (2. Nefi 2:27), a proto se nás on a jeho následovníci snaží odvádět od spravedlivosti. Nejusilovněji brojí proti nejdůležitějším aspektům plánu štěstí Nebeského Otce. Například se snaží zlehčovat Spasitele a kněžství, zpochybňovat moc usmíření, napodobovat zjevení, odvracet naši pozornost od pravdy a popírat osobní zodpovědnost. Snaží se podkopávat rodinu pochybnostmi o správném pohlaví, podněcováním sexuálních vztahů mimo manželství, zesměšňováním manželství a tím, že manželské páry, které by jinak vychovávaly děti ve spravedlivosti, přesvědčuje, aby děti neměly.

Nemusíte se Satanovým pokušením poddávat. Máte v sobě moc volit dobro nebo zlo a vždy můžete usilovat o Pánovu pomoc prostřednictvím modlitby. (Viz „Pokušení“, strany 106–108.)

Další odkazy: Izaiáš 14:12–17; 1. Nefi 15:23–24; 2. Nefi 2:16–18; Moroni 7:12; NaS 10:5; 29:36–40, 46–47; 76:25–29

Láska

Láska je pocit hluboké oddanosti, zájmu a náklonnosti. Láska k Bohu a k bližním je vlastností učedníků Ježíše Krista (viz Matouš 22:35–40; Jan 13:34–35; 2. Nefi 31:20). Lásku k Nebeskému Otci vyjadřujeme tím, že dodržujeme Jeho přikázání a že sloužíme Jeho dětem. Lásku k druhým můžeme projevovat tím, že jsme k nim laskaví, že jim nasloucháme, truchlíme s nimi, utěšujeme je, sloužíme jim, modlíme se za ně, sdílíme s nimi evangelium a jsme jejich přáteli.

Naše láska k těm, kteří jsou kolem nás, roste, když pamatujeme na to, že jsme všichni děti Boží – že jsme duchovní bratři a sestry. Láska, která vyplývá z tohoto pochopení, má moc přesáhnout hranice národů, vyznání a barvy pleti.

Další odkazy: Leviticus 19:18, 34; Deuteronomium 6:5; Lukáš 6:31–36; Jan 15:9–15; 1. Janova 4:7–21, viz také 1. Janova 4:12 v Překladu Josepha Smitha; Mosiáš 4:14–15; NaS 4:5; 12:8; 112:11; 121:41–45

Poslušnost

Nebeský Otec předsedal v předsmrtelné existenci velké radě v nebi. Tam jsme se dověděli o Jeho plánu spasení, který zahrnoval zkušební dobu na zemi: „Učiníme zemi, na níž tito budou moci přebývati; A budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže“ (Abraham 3:24–25). Jedním z důvodů, proč jste zde na zemi, je ten, abyste ukázali, že jste ochotni dodržovat přikázání Nebeského Otce.

Mnozí lidé mají pocit, že přikázání jsou jen na obtíž a že omezují jejich svobodu a osobní růst. Ale Spasitel učil, že pravou svobodu získáme pouze tehdy, když Ho následujeme: „Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“ (Jan 8:31–32.) Bůh dává přikázání k vašemu prospěchu. Jsou to láskyplné pokyny pro vaše štěstí a pro vaše tělesné a duchovní blaho.

Prorok Joseph Smith učil, že poslušnost přikázání vede k požehnáním od Boha. Řekl: „Je zákon, neodvolatelně ustanovený v nebi před založením tohoto světa, na němž jsou všechna požehnání založena – a když získáme jakékoli požehnání od Boha, je to skrze poslušnost onoho zákona, na němž je založeno.“ (NaS 130:20–21.) I král Beniamin učil této zásadě. „Přál bych si, abyste zvážili požehnaný a šťastný stav těch, kteří dodržují přikázání Boží,“ radil. „Neboť vizte, ti jsou požehnaní ve všech věcech, jak v časných, tak v duchovních; a vytrvají-li věrně do konce, budou přijati v nebi, aby takto mohli přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí. Ó pomněte, pomněte, že tyto věci jsou pravdivé; neboť Pán Bůh to pravil.“ (Mosiáš 2:41.)

Naše poslušnost přikázání je projevem naší lásky k Nebeskému Otci a k Ježíši Kristu. Spasitel řekl: „Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte.“ (Jan 14:15.) Později prohlásil: „Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.“ (Jan 15:10.)

Další odkazy: Jozue 24:14–15; Kazatel 12:13; Matouš 7:21; Jan 7:17; 1. Nefi 3:7; NaS 58:21–22; 82:8–10

Plán spasení

Nebeský Otec připravil v předsmrtelné existenci plán, aby nám umožnil stát se takovými, jako je On, a aby nám umožnil obdržet plnost radosti. Písma tento plán nazývají „plán spasení“ (Alma 24:14; Mojžíš 6:62), „veliký plán štěstí“ (Alma 42:8), „[plán] vykoupení“ (Jakob 6:8; Alma 12:30) a „plán milosrdenství“ (Alma 42:15).

Plán spasení představuje plnost evangelia. Obsahuje stvoření, pád, usmíření Ježíše Krista a všechny zákony, obřady a nauky evangelia. Morální svoboda jednání, schopnost člověka rozhodovat se a jednat sám za sebe jsou také nezbytnými prvky v plánu Nebeského Otce. Díky tomuto plánu můžeme být prostřednictvím usmíření zdokonaleni, můžeme obdržet plnost radosti a žít na věky v přítomnosti Boží. Naše rodinné vztahy mohou trvat po celé věčnosti.

Vy jste účastníky plánu Nebeského Otce a z hlediska věčnosti mohou být vaše zkušenosti rozděleny na tři hlavní části: předsmrtelný život, smrtelný život a život po smrti. Když se budete seznamovat s plánem spasení, budete nacházet odpovědi na otázky, které si pokládají mnozí: Odkud jsme přišli? Proč jsme zde? Kam půjdeme po tomto životě?

Předsmrtelný život

Než jste se narodili na tuto zem, žili jste v přítomnosti svého Nebeského Otce jako jedno z Jeho duchovních dětí. V této předsmrtelné existenci jste se s ostatními duchovními dětmi Nebeské Otce zúčastnili rady. Nebeský Otec předložil na této radě svůj velký plán štěstí (viz Abraham 3:22–26).

Předsmrtelný Ježíš Kristus, Prvorozený Syn Otcův v duchu, v souladu s tímto plánem učinil smlouvu, že se stane Spasitelem (viz Mojžíš 4:2; Abraham 3:27). Těm, kteří následovali Nebeského Otce a Ježíše Krista, bylo umožněno přijít na zem, aby získávali zkušenosti během smrtelnosti a aby pokračovali směrem k věčnému životu. Lucifer, další duchovní syn Boží, se proti plánu vzbouřil a „snažil se zničiti svobodu jednání člověka“ (Mojžíš 4:3). Stal se Satanem a on a jeho následovníci byli vyvrženi z nebe a byly jim odepřeny výsady obdržet fyzické tělo a žít ve smrtelnosti (viz Mojžíš 4:4; Abraham 3:27–28).

Během předsmrtelného života jste rozvíjeli svou osobnost a zlepšovali jste své duchovní schopnosti. S požehnáním daru svobody jednání jste činili důležitá rozhodnutí, například jste se rozhodli následovat plán Nebeského Otce. Tato rozhodnutí ovlivňovala váš život tehdy i nyní. Vaše inteligence rostla a vy jste se učili milovat pravdu a připravovali jste se na příchod na zem, aby váš pokrok mohl pokračovat.

Smrtelný život

Nyní získáváte zkušenosti ve smrtelném životě. Váš duch je spojen s vaším tělem a to vám dává příležitosti růst a rozvíjet se způsobem, který v předsmrtelném životě nebyl možný. Tato část vaší existence je čas, kdy se učíte, kdy můžete prokázat, jací jste, kdy se můžete rozhodnout přijít ke Kristu a kdy se připravujete, abyste byli hodni věčného života. Je také dobou, kdy můžete druhým pomáhat najít pravdu a získat svědectví o plánu spasení.

Život po smrti

Až zemřete, váš duch vstoupí do duchovního světa a bude očekávat vzkříšení. Váš duch se v době vzkříšení opět spojí s tělem a vy budete souzeni a obdržíte jedno z království slávy. Sláva, kterou zdědíte, bude záležet na hloubce vašeho obrácení a na vaší poslušnosti Pánových přikázání (viz „Království slávy“, str. 50–53). Bude záležet na tom, jak jste „přijali svědectví o Ježíšovi“ (NaS 76:51; viz také verše 74, 79, 101).

Požehnání díky znalosti plánu

Když v životě zápolíte s překážkami, svědectví o plánu spasení vám může dávat naději a může vám pomoci poznat smysl těchto překážek. Můžete nacházet útěchu v poznání, že jste děti Boží a že jste žili v Jeho přítomnosti, než jste se narodili na tuto zem. Můžete nacházet smysl ve svém současném životě a vědět, že vaše činy během smrtelnosti ovlivňují váš věčný osud. S tímto poznáním můžete založit důležitá rozhodnutí na věčných pravdách, a ne na měnících se životních podmínkách. Můžete neustále zlepšovat svůj vztah se členy rodiny a radovat se ze slibu, že vaše rodina může být věčná. Můžete nacházet radost ve svém svědectví o usmíření a v Pánových přikázáních, obřadech, smlouvách a naukách, a vědět, že „ten, kdo činí díla spravedlivosti, obdrží odměnu svou, a to pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde“ (NaS 59:23).

Další odkazy: 2. Nefi 2:5–30; 10:23–25; Alma 12:24–37; 22:12–14; 42; Mojžíš 6:47–62

Pád

Bůh v zahradě Eden přikázal: „Z každého stromu zahrady můžeš volně jísti, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z něho nebudeš jísti, nicméně, můžeš se sám rozhodnouti, neboť to je ti dáno; ale pamatuj, že to zakazuji, neboť v ten den, kdy z něho pojíš, zajisté zemřeš.“ (Mojžíš 3:16–17.) Protože Adam a Eva přestoupili toto přikázání a pojedli z ovoce stromu poznání dobra a zla, byli vyvrženi z přítomnosti Páně (viz NaS 29:40–41). Jinými slovy – zakusili duchovní smrt. Stali se také smrtelnými – podrobeni tělesné smrti. Tato duchovní a tělesná smrt se nazývá pád.

Náš padlý stav

Protože jsme potomci Adama a Evy, ocitáme se ve smrtelnosti v tomto padlém stavu, který jsme zdědili (viz Alma 42:5–9, 14). Jsme odděleni z přítomnosti Páně a podrobeni tělesné smrti. Jsme také vystaveni působení protikladů a v rámci tohoto působení jsme zkoušeni těžkostmi života a pokušeními protivníka (viz 2. Nefi 2:11–14; NaS 29:39; Mojžíš 6:48–49).

V tomto padlém stavu se v nás odehrává konflikt. Jsme duchovní děti Boží s možností stát se příjemci božské povahy (viz 2. Petrova 1:4). Avšak „jsme před [Bohem] nehodni; kvůli pádu je povaha naše trvale zlá“ (Eter 3:2). Musíme se stále snažit překonávat nespravedlivé vášně a touhy.

Král Beniamin, opakuje slova anděla, řekl: „Přirozený člověk je nepřítelem Boha a byl jím od pádu Adamova.“ Král Beniamin varoval, že v tomto přirozeném neboli padlém stavu bude každý člověk nepřítelem Boha na věky, „ledaže se poddá nutkáním Svatého Ducha a odloží přirozeného člověka a stane se svatým skrze usmíření Krista Pána a stane se jako dítě, poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky, ochotným podrobiti se všemu, co Pán považuje za vhodné na něj vložiti, stejně jako se dítě podrobuje otci svému“ (Mosiáš 3:19).

Přínos pádu

Pád je důležitou součástí plánu spasení, který připravil Nebeský Otec (viz 2. Nefi 2:15–16; 9:6). Má dvojí směr – dolů, a přesto vpřed. Kromě toho, že uvedl tělesnou a duchovní smrt, dal nám příležitost narodit se na zem, učit se a dělat pokroky. Používáme-li spravedlivě svobodu jednání a činíme-li upřímně pokání, když zhřešíme, můžeme přijít ke Kristu a skrze Jeho usmíření se můžeme připravit na přijetí daru věčného života. Prorok Lehi učil:

„Kdyby Adam neučinil přestupek, nepadl by, ale zůstal by v zahradě Eden. A vše, co bylo stvořeno, by muselo zůstati v témže stavu, v jakém to bylo poté, co to bylo stvořeno; a muselo by to zůstati na věky a nemíti žádného konce.

A [Adam a Eva] by neměli žádných dětí; pročež by zůstali ve stavu nevinnosti, nemajíce žádné radosti, neboť neznali žádné bídy; nečiníce žádného dobra, neboť neznali žádného hříchu.

Ale vizte, vše bylo učiněno moudrostí toho, který zná vše.

Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.

A Mesiáš přichází v plnosti času, aby mohl děti lidské z pádu vykoupiti.“ (2. Nefi 2:22–26; viz také verše 19–21, 27.)

Adam a Eva vyjádřili svou vděčnost za požehnání, která přišla v důsledku pádu:

„Adam velebil Boha a byl naplněn a počal prorokovati ohledně všech rodin země řka: Velebeno buď jméno Boží, neboť pro přestupek můj oči mé jsou otevřeny a v tomto životě budu míti radost a opět v těle uvidím Boha.

A Eva, manželka jeho, slyšela všechny tyto věci a radovala se řka: Kdyby nebylo našeho přestupku, nikdy bychom neměli símě a nikdy bychom neznali dobré a zlé a radost svého vykoupení a věčný život, který Bůh dává všem poslušným.“ (Mojžíš 5:10–11.)

Vykoupení z pádu

Kvůli našemu padlému a smrtelnému stavu a osobním hříchům spočívá naše jediná naděje v Ježíši Kristu a v plánu vykoupení.

Usmířením Ježíše Krista budou všichni vykoupeni z následků pádu. Budeme vzkříšeni a přivedeni zpět do přítomnosti Páně, abychom byli souzeni (viz 2. Nefi 2:5–10; Alma 11:42–45; Helaman 14:15–17).

Kromě toho, že nás Spasitel vykoupil ze všeobecných následků pádu, může nás také vykoupit z našich vlastních hříchů. Ve svém padlém stavu hřešíme a vzdalujeme se od Pána, uvádějíce na sebe duchovní smrt. Apoštol Pavel o tom řekl: „Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží.“ (Římanům 3:23.) Zůstáváme-li ve svých hříších, nemůžeme přebývat v přítomnosti Boží, neboť „žádná nečistá věc… nemůže přebývati… v přítomnosti jeho“ (Mojžíš 6:57). Jak jsme vděčni, že usmíření „naplňuje podmínky pokání“ (Helaman 14:18) a umožňuje nám získat odpuštění hříchů a přebývat v přítomnosti Boží na věky! Alma učil: „Člověku byla dána doba, v níž může činiti pokání; tudíž tento život se stal stavem zkušebním; dobou přípravy na setkání s Bohem; dobou přípravy na onen nekonečný stav, o němž jsme mluvili, jenž nastane po vzkříšení mrtvých.“ (Alma 12:24.)

Vděčnost za Spasitelovu smírnou oběť

Stejně jako nemáme opravdovou chuť na jídlo, dokud nemáme hlad, netoužíme v plné míře po věčném spasení, dokud si neuvědomíme, že potřebujeme Spasitele. Toto zjištění se dostavuje, když se prohlubuje naše porozumění pádu. Prorok Lehi o tom učil: „Celé lidstvo je ve ztraceném a v padlém stavu a navždy bude, ledaže se bude spoléhati na tohoto Vykupitele.“ (1. Nefi 10:6.)

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This