0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Nový Zákon nás učí, umět číst mezi řádky !

NOVÝ ZÁKON

BIBLE

JEŽÍŠOVA EVANGELIA

Evangelium podle Matouše

Bible: Matouš 7,13 – 7,23

Výrok o dvou cestách

Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vejde do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Výrok o stromu a ovoci

Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci.

Ano, brána vedoucí na duchovní cestu je velmi těsná, protože jde o víru v sebe sama a hluboké uvnitřnění se, které se provádí očistou mysli, duše a přetransformování se k duchu, což vyžaduje práci na sobě a změnu myšlení, návyků a zbavování se klamů, lží a iluzí o tom: kdo jste. Většina lidí je bohužel líná, anebo není na tuto cestu připravená a proto jich na ni vchází jenom velmi málo jedinců opravdu „poctivě“. Více je těch, kteří se drží starých programů mysli a návyků, pravd a lží, které přijali během svého života od druhých lidí, protože je to „snadnější a cítí se tak bezpečněji“.

Buďte velmi opatrní, než začnete poslouchat někoho, kdo si říká Mistr anebo duchovní vůdce, protože ne každý, kdo krásně mluví a má plnou pusu „lásky“ je dobrý Mistr. Nejde tu pouze o naučení se faktům, ale velkou transformační proměnu, která se vždy ukáže v celém životě člověka, kdy se otevře vyššímu vědomí a už nedělá, že „někým je“, ale on už tím „JE“. Nejsou to pouze planá slova, ale trvalé a nezvratné činy vyplývající z jeho nejvyššího stavu bytí: „Já jsem“! Ti, kdo se pouze něco naučí a podléhají falešným pravdám o tom, jací jsou duchovní, protože něco „VĚDÍ“, JSOU VLCI V ROUŠE OVČÍM, jelikož v jejich slovech je „med“ a v jejich srdcích „jed“. Anebo z bodláčí sklízejí fíky – zaseli bodlák a vyroste jim fík. Příčina je zlá, ale oni mluví, jako by byli „fíkem“ – dobrým člověkem – ovocem. Dobrý strom – vaše nitro, tvořící od Boha, z bezpodmínečné lásky Boží, plodí dobré ovoce a jste skutečně duchovní a probuzení. Špatný strom – vaše zablokované a neočištěné nitro, tvoří z mysli a ega a plodí jen naučené vzory myšlení, špatné ovoce. Zákonem je tu dané, co je uvnitř je i ven a nemůže tomu být jinak, protože, co si zasejete, to si sklidíte, i když se přetvařujete a ukazujete tu krásnou tvář. Dobrý strom: člověk s očištěným nitrem, naplněný láskou, tvořící z Pravdy, sklízí dobré ovoce a špatný strom – si tvoří jenom falešnou lásku, pravdu a také se to potom v jeho životě odráží v jeho činech, životní realitě. Co si člověk uvnitř zaseje, to venku sklidí. Pokud zaseje neštěstí, zlo či svár, bude to i prožívat, neboť jeho myšlenky a emoce ho budou sužovat, jako by byl v ohni. On sám si to stvořil a on sám si to bude i prožívat.

 

Ježíš a Belzebul

12.22 – 12,32

Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. Zástupy žasly a říkaly: „Není to Syn Davidův? Když to slyšeli farizeové, řekli: „On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů.“ Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát. A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království? Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci (nádobí, nářadí)? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho nádoby a nářadí, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům. Kdo není se (mnou) se svým nejvyšším JÁ, je proti sobě samému (mě); a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje. Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému (sám proti sobě), tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.

Jak víte, verše Bible jsou psané symbolicky, nesmí se brát doslova. Duchovní cesta je cestou duše a ducha a to jsou abstraktní pojmy, které se vysvětlují pomocí vizí a symbolických obrazů, symbolů. První část verše znamená, že k Ježíšovi přivedli ulpívajícího člověka, který byl na něčem velmi závislý a který nechtěl nic jiného vidět, než předmět svojí závislosti. Ke všemu ostatnímu byl slepý a o ničem jiném nemluvil. Ježíš mu vysvětlil, že si svojí závislostí ubližuje, vedl ho duchovní cestou k vnitřní svobodě, aby uviděl pravdu a také ji říkal. Ovšem Farizeové si mysleli, že vše dělá pomocí černé magie – pomocí Belzebula, knížete démonů. Ježíš byl telepat a dokázal vnímat jejich myšlení, tak jim odpověděl, že každý člověk, pokud není v rovnováze – je vnitřně v duši – mysli rozdělený a pustne a jeho stav myšlení, či bytí pak nemůže obstát a nemůže tak být v Království Božím – tedy v jednotě Boží, v nadvědomém stavu bytí. A vyhání-li se zlo zlem, pak by byl v sobě rozdvojen – nebyl by v rovnováze; v tom případě by nebyl v Království nebeském – probuzený. Říká, jestliže on pomáhá lidem „zlem“, ve jménu koho je vyhánějí farizeové (jejich synové – jejich Já) „oni“? Ježíš říká, že skrze své činy vidí farizeové „Jeho činy“ – je jejich zrcadlem. Což znamená, že oni mají problém, kde příčinu bude následovat důsledek, který nazývá „trestem“, protože oni nejsou v rovnováze. Říká, že vyhání démony – v dnešní době bloky, ale také i démony a duchy – Duchem Božím – to jest duchovními zákonitostmi, slovem Božím, z nadvědomí bezpodmínečnou láskou, odpuštěním – protože on už je v království Božím, protože to je vrchol duchovně evolučního vývoje, kdy je člověk Bohem Stvořitelem – Otcem. Říká, že je nemožné něco ukrást silnému člověku, uloupit mu jeho důstojnost, jeho JÁ, jeho duši a jeho duchovní moc a sílu, sebevědomí, pokud ho nejdříve nespoutá. A spoutá se člověk sám, když přijme za svého pána svoji mysl a ego! V tomto případě je okraden a není v Království Božím, jedná ve jménu Belzebula (negativní slova proti sobě a černá magie). Říká, že kdo není se svým Já – je proti sobě a kdo není celistvý – neshromažďuje, nýbrž rozděluje duši a ducha. Říká, že každý hřích i rouhání proti lidem, bude odpuštěno, ale rouhání – negativní slova proti SVÉMU DUCHU BOŽÍMU – duchovním zákonitostem – nebude odpuštěno. I slova proti nevědomé mysli a nemocné duši bude odpuštěno, ale nikoli proti zákonitostem Ducha, bezpodmínečné lásce a Boží pravdě.

 

O závažnosti slov

12,33 – 12,37

Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.

Ano, přesně jak se vám neustále snažím vysvětlit, že vaše slovo je buď „tvůrčí“ – od Boha z intuice, anebo „ničivé“ – z mysli a ega. Pokud zasadíte do svého nitra semínko dobrého slova – bezpodmínečné lásky a pravdy, kterému uvěříte, budete si prožívat bezpodmínečnou lásku a žít v pravdě, protože si to stvoříte. Zasadíte-li zlo a zlobu, negativní slova – i vaše reakce a jednání bude špatné. Jak mluvíte a jednáte, je důsledek vašeho myšlení a volby slov a jejích záměrů. Ježíš říká, že jsou i ti falešní, plemeno zmijí, kteří se přetvařují a mluví krásně, ale uvnitř jsou zlí a jejich skutky jsou rovněž zlé. Co máte na srdci, taková je vaše řeč, to máte i na jazyku, pokud se máte rádi a kde se máte rádi, tam vidíte vše dobré a tam, kde se nemáte rádi, tam vidíte vše jako zlé (nerovnováha).  Příčina je ve vás, ve vašem nitru, podvědomí, nikoli v druhých. Říká, že si vše tvoříte sami, proto každý bude zažívat to, co si sám stvoří v den soudu, kdy se to ukáže a zhmotní ve vašem vnějším světě jako důsledek. Každý sám si svými slovy tvoří buď spravedlnost, anebo soud, když sami sebe soudíte a prožíváte i odsudek od druhých, protože si to právě zvolenými slovy a záměry, přitahujete.

 

Podobenství o hořčičném zrnu

13,24 – 13,32

Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém poli, je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“

Království nebeské, nebo také osvícení, probuzení, znovuzrození jsou synonyma a znamenají, že jste se stali Bohy Stvořiteli svého života, protože jste došli na konec svého duchovně evolučního vývoje, do nejvyššího nadvědomí, kdy si uvědomujete svoje bytí – vědomí toho, že „Já jsem“ a svůj život si již tvoříte sami svým slovem. Je to konec duchovní cesty, nejvyšší meta života, kdy člověk skutečně sklízí to, co zasel. Začíná to obyčejným slovem lásky, které je malé jako hořčičné semínko, přáním, touhou: být láskou a najít pravdu, které vyroste v obrovský strom, pokud se necháte vést svoji intuicí, svým Božským zdrojem, který je vašim „polem“. A toto slovo vyroste do obrovských rozměrů, protože vám dovolí vyrůst v jedinečnou, krásnou Boží bytost, kterou stále jste, jenom jste na to zapomněli. A tato bytost dovolí druhým, aby seděli v jejich větvích a užívali si také její lásky, vyvěrající z pravdy a tvořivé moci a síly „víry“.

 

O návratu nečistého ducha

12,43 – 12,45

Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: ,Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.

Při odblokování to není tak jednoduché, jak si mnozí myslí, protože je nutné změnit myšlení a následně se dostat „za myšlení“ k intuici. Mnozí tzv. léčitelé si myslí, že druhé odblokují sami v co nejkratším čase, ale nemají pravdu, protože i když to udělají, nemá to TRVALÝ EFEKT, pouze dočasný. A pokud člověk nezmění myšlení a skutečně se neodblokuje, není jeho dům „uklizený trvale“, blokády se vrátí, a bude jich ještě více, protože přestane těm, kteří pomáhají „věřit“. Ztratí víru nejen v ně, ale i v sebe, protože nebyl zodpovědně a dobře veden k lásce, pravdě, víře a k uzdravení. Z tohoto důvodu se mu bude dařit zle, jelikož si vše, čemu nevěří: přitáhne a bude ho to stahovat dolů, tím vzniká „zlé“ pokolení, o němž Ježíš mluví. Tomu, kdo to způsobil, se to také vrátí, jelikož uvedl někoho v omyl.

 Podobenství o kvasu

13,33 – 13,35

Pověděl jim i toto podobenství: „Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“ Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: „otevřu v podobenství ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa.“

Výklad: Ježíš mluví v podobenstvích, jako většina duchovních, proto nemůže číst Bibli, kdo nezná duchovní symboliku. Jakmile berete slova písma Bible doslova, nedává vám smysl a nevíte, o čem vlastně je, a může vám to připadat velmi „hrozně a drsně“, beze smyslu. Ježíš neustále vede své žáky do Království nebeského, což je „vrchol duchovně evolučního vývoje: JÁ JSEM“, jinak řečeno: probuzení, anebo znovuzrození do duchovní bytosti, kdy se člověk stane Bohem Stvořitelem a tvoří si svůj život sám. Stále vysvětluje symbolikou tuto cestu a vše, co k ní patří a jak po ní jít.

V tomto verši ji připodobňuje ke kvasu, droždí, které přidá žena do tří měřic mouky, aby chléb vykynul. Tři měřice mouky, to je tělo, duše a duch, jimiž má prostoupit bezpodmínečná láska jako kvas a člověk se tak dostane do jednoty Boží: těla, duše a ducha, kdy se dostává do svého nitra k Duchu Božímu a skrze něj k Bohu – do Království nebeského – do nejvyššího stavu lidského bytí.

 

Podobenství o pokladu v poli

13,36 – 13,43

    „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí si pole.

Výklad:

Už jsme si dříve řekli, že Království nebeské je nejvyšší meta duchovně evolučního vývoje, zde na zemi, ne až po smrti, kdy docílíte stavu nejvyššího bytí a stanete se nadvědomými – Bohy Stvořiteli, kdy si tvoříte svůj život. Najdete ho na poli: ve svém nitru, duši a duchu, jako skrytý poklad – nejvyšší pravdu o tom, kdo jste: Já Jsem.

Zjistíte, s velikou radostí, že se můžete životu odevzdat, a on plyne dál sám, protože je řízen z vašeho nitra ducha, tak opustíte svoji mysl a přestanete ji naslouchat a odevzdáte se cele svému duchu – Bohu Stvořiteli.

Podobenství o perle

13.45 – 13,52

Anebo je Království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

Výklad:

Opět je význam podobný, jakmile někdo na duchovní cestě porozumí a pochopí její principy, které vedou k lásce, porozumění, pochopení, toleranci, soucítění a odpuštění a k tomu, že se jeho život následně odvíjí tím nejkrásnějším, nejpohodlnějším a nejpřirozenějším směrem, neváhá a zbaví se (prodá všecko) veškerých starých lží, klamů a iluzí a koupí si Pravdu, z níž vzejde bezpodmínečná láska a krásný a spokojený život na nejvyšší duchovní metě: v Království nebeském – tedy v nejvyšším nadvědomí, kdy si je jedinec vědomý sám sebe a toho, kdo je a řídí si svůj život láskou a vrací se mu láska. Odvrátí se od nejvyššího světských hodnot, k hodnotám duševním a duchovním.

Podobenství o rybářské síti

13,47 – 13,52

Anebo je Království nebeské, jako když síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnout ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku; vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

 

 

Výklad:

Království nebeského je síť vytažená z moře, která zahrnuje všecko možné (podvědomí), stejně jako je ve vás obsažená celistvost. Oky sítě již propadne vše špatné, co tam nepatří. Ve vaší duši je rezervoár – zdroj všeho kým jste v celistvosti a rovnováze. Člověk ji pak vyzvedává do vědomí a sám si vybírá, kým chce být, co je pro něj dobré a co špatné, to vyhazuje ven. Na jednu stranu je pravda, že se má člověk individualizovat duchovním směrem, na druhou stranu má přijímat obě dvě strany do rovnováhy a celistvosti. Vše špatné je i dobré a nemá se to ze sítí vyhazovat, protože to může být jindy potřebné. Anebo je třeba to špatné vyhazovat jen pro přítomný okamžik, s tím, že v dalším okamžiku to bude dobré.

Tak to bude, i při skonání věku (kdy se nezavrší váš duchovně evoluční vývoj – transformací), přijdou andělé: buď života anebo smrti, což jsou jenom vaše vlastní úrovně vědomí či bytí, které jste si během života stvořili, a kteří určují úroveň vašeho uvědomění si sama sebe.

Pokud jste byli spravedliví a přijímali, že vše je dobré, pokud je to v rovnováze, harmonii, celistvosti a jednotě Boží, nevybrali jste ze sítí to špatné, ale přijali, protože i to špatné je dobré. V takovém případě jste prošli transformací a budete se cítit dobře. Váš život bude pěkný a užijete si ho v Království nebeském.

Pokud jste propadli strachu, negativním emocím, zlu a nerovnováze vůbec, vyhodili jste ze sítí to špatné trvale, neprojdete transformací a budete jako v „ohnivé peci“, budete trpět depresemi, negativními emocemi, nemocemi a budete skřípat zuby od zloby, protože jste se uvedli do omylu, že něco je dobré a něco špatné. Vše jste si ovšem vybrali a stvořili sami během života svým vlastním výběrem, buď jste vyhazovali to špatné z mysli, anebo to tam nechávali a jenom dělali, že to tam není.

„Pochopili jste to všecko?“ Odpověděli „Ano“ A on jim řekl: „Proto každý zákoník, který se stal učedníkem Království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré.

Výklad:

Ježíš se ptá učedníků, zdali pochopili. Oni odpovídají, že ano. On vysvětluje, že každý, kdo dodržuje duchovní zákonitosti, se stává učedníkem a jde cestou do Království nebeského, je jako hospodář, který hospodaří se svým pokladem: celkem, a ze svého podvědomí (pokladu – svého já) vynáší – využívá – vše staré i nové, protože ví, že je VŠÍM a je přístupný i novým informacím a změnám, že i dobré může být špatné a špatné, může být dobré. Učí své žáky, že nemají zavrhovat minulost, ale mají přijímat i přítomné zkušenosti a učí je rovnováze a celistvosti.

 

Kázání v Nazaretě

 13,52 – 13,14

Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud. Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“ A byl jim kamenem úrazu. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti a ve svém domě.“ A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru.

Výklad: Když Ježíš přišel domů, všichni, kdo znali jeho rodinu, se divili, jak je možné, že je tak moudrý a dělá mocné činy – léčí tělo i duši, kde se to v něm vzalo. Nechápali a jeho řeči jim byly kamenem úrazu, protože jim nerozuměli, jelikož byli nevědomí a nevěřící a soudili podle sebe. A on jim řekl, že člověk je všude prorokem, všude je uctíván pro své činy, jenom ne ve svém domově. A protože to věděl, nedělal tam žádné mocné činy, nikoho nevyléčil, neuzdravil, nikomu nepomohl, protože nemůže ani on pomoci, pokud mu není věřeno.

Ano, i já toto znám, pokud mi někdo nevěří, nemohu pomoci, ani kdybych sebe více chtěla, vše je o člověku a jeho víře v sebe a skrze sebe v druhé a hlavně v duchovní zákonitosti života. A ani já nejsem doma prorokem.

 

Uzdravování v Genezaretu

 14,34 – 14,36

    Když se dostali na druhý břeh, přistáli u Genezaretu. Lidé z toho místa ho poznali a vzkázali do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni (spaseni).

Výklad: V tomto verši je již jasné, že Ježíš byl léčitel, ovšem léčitelem duše a ducha – přinášel krásné duchovní učení o zákonitostech, které uzdravují. A sám pomáhal léčit a uzdravovat nemocné. A předával svoji krásnou energii, která lidem pomáhala. A byli uzdraveni a spaseni ti, kdo věřili. Ovšem ne vždy se to dělo okamžitě a určitě nepomohl všem, tady to sice není, ale v jiných verších ano.

 

Čisté a nečisté

 15,1 – 15,20

Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a zákoníci a řekli: „Proč tvoji učedníci porušují tradici otců? Vždyť si před jídlem neomývají ruce!“ On jim odpověděl: „A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? Vždyť Bůh řekl: ,Cti otce i matku´a ,kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.´Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ,To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar´, ten již to nemusí dát svému (nemusí ctít otce a matku) otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo (zákon, přikázání) Boží. Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: ,Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.´“

Svolal zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte: Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ Tu přišli učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?“ Ale on jim odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“

Petr mu na to řekl: „Vysvětli nám to podobenství!“ On odpověděl: „I vy jste ještě nechápaví? Nerozumíte, že to, co vchází do úst, přijde do břicha a jde do hnoje? To však, co z úst vychází, jde ze srdce, a to člověka znesvěcuje. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky – rouhání. To jsou věci, které člověka znesvěcují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznesvěcuje.“

Výklad: Tady je to dostatečně vysvětleno. Není důležité jíst neomytýma rukama, to z vás nedělá špatného člověka, je důležité, abyste dodržovali duchovní zákonitosti, ne jenom o nich mluvili, ale i konali, protože tím se spasíte a žijete plnohodnotný život. Lidé si ovšem vymýšlí svoje vlastní zákonitosti plynoucí z jejich mysli – nečistého srdce, čemuž slepě věří a následně slepí vedou slepé (pseudoduchovní Mistři) a následně spadnou oba na dno, protože co vysílají, se jim vrací. „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněno“: každé vaše SLOVO, které není z intuice, z čisté duše a neprochází duchem, ale je z mysli a ega, bude jednou vykořeněno, protože každý přijde na to, že mu ubližuje a svoji vírou se obrátí ke Slovu Božímu – slovu bezpodmínečné lásky pocházející z Pravdy.

A Ježíš vysvětluje svým žákům, že ne, co vchází do úst – jídlo – znesvěcuje člověka, ale to, co „říká“, protože slovy si tvoří svůj život a podle nich se také cítí a žije, takový JE. Pokud jste negativní a říkáte negativní myšlenky a slova – podle toho se chováte jak k sobě i druhým, z toho pak plynou: vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví a rouhání. A to jsou věci, které člověka znesvěcují. Co říkáte, tím jste a tak žijete!

Víra kenanejské ženy

15,21 – 15,28

Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí (vyhov jí – už tady je rozpor v překladu), vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou se stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva.

Výklad: Ježíš ji nechce pomoci, protože si myslí, že není hodná pomoci, až když poprosí, zeptá se jí, proč by jí měl pomoci na úkor druhým? Zřejmě proto, že se ze začátku projevovala neomaleně a agresivně křičela. Ona mu odpovídá, že i zvířata – ti agresivní a neomalení, potřebují lásku, kterou jim může dát, jako drobky, které spadnou z jeho stolu. A Ježíš vidí, že její víra je veliká a dceru uzdravil. Jde o to, že pokud se jedná o víru, myslí se tím znalost všech duchovních zákonitostí, které se mají dodržovat, a tato žena znala zákonitost lásky.

Uzdravování u Galilejského moře

15,29 – 15,31

Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam. Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil, takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha izraelského.

Výklad: Opět připomínám, že velkou roli zde hraje symbolika, včetně toho, že ti kdo napsali evangelia, je přijímali odjinud, nežli z vlastní zkušenosti, přepsal je do písemné podoby z toho, co se předávalo z vyprávění křesťanské obce. Význam se proto stává mnohdy nesprávně podaným i pochopeným. Evangelium podle

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This