0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Nenechte si implantovat likvidační kod bestie aby jste se nestali dobrovolným otrokem! Zbavte se draků v hlavě!

Genetický kód představuje soubor pravidel, podle kterých se genetická informace uložená v DNA (respektive RNA) převádí na primární strukturu bílkovin – tj. pořadí aminokyselin v řetězci.

Genetický kód

Rozluštění genetického kódu se datuje do roku 1961, kdy bylo pokusy s translací in vitro zjištěno, že vždy trojice nukleotidů (triplet) kóduje určitou aminokyselinu.
  • tyto triplety se nazývají kodony
  • 4 báze DNA a RNA se mohou kombinovat jako 43= 64 kodonů, které specifikují 20 proteinogenních aminokyselin pro tvorbu proteinů
  • genetický kód je degenerovaný
    • počet kodonů je větší než počet aminokyselin – všechny amk s výjimkou tryptofanu a methioninu jsou kódovány více triplety
    • genetický kód se tedy vyznačuje nadbytečností – označujeme jej jako degenerovaný
    • kodony, které specifikují stejnou aminokyselinu se nazývají synonymní
    • variace mezi synonymními kodony se týkají hlavně 3. pozice v tripletu, rozhodující úlohu mají obvykle první dvě báze kodonu
    • degenerace genetického kódu minimalizuje efekt mutací
    • díky degeneraci také nelze z proteinu určit strukturu mRNA, jež ho kódovala, naopak však strukturu proteinů můžeme určit zcela přesně
  • ze 64 kodonů kóduje aminokyseliny 61 kodonů – zbývající 3 (UAG, UGA a UAA) jsou tzv. terminační kodony nebo stop kodony a proteosyntézu ukončují (tRNA mající komplementární antikodon totiž nese místo amk obvykle vodu)
  • proteosyntéza je naopak zahájena v místě iniciačního kodonu AUG, který kóduje methionin
  • je lokalizován v některém z prvních exonů a určuje čtecí rámec sekvence RNA
  • každá sekvence RNA může být čtena třemi soubory kodonů, podle toho, která báze je vybrána jako začátek kodonu
  • soubor kodonů, který je omezen iniciačním a terminačním kodonem se nazývá otevřený čtecí rámec – ORF, open reading frame
  • genetický kód je považován za univerzální
    • stejným způsobem ho využívají všechny organismy
    • existují však výjimky – zejména mitochondrie a některé jednobuněčné organismy
    • např. v mitochondriách UGA (obvykle terminační) kóduje tryptofan a naopak AGA a AGG (obvykle arginin) jsou terminační
  • ne všechny synonymní kodony jsou užívány u různých druhů se stejnou četností – některé více, některé méně – tzv. kodonový dialekt
  • Proteosyntéza – biosyntéza bílkovin – představuje pochod, při kterém se genetická informace uchovávaná a předávaná v řeči DNA exprimuje, tj. realizuje formou bílkovin. Proteosyntéza se také nazývá translace – překlad, neboť představuje biochemický převod informace z řeči nukleových kyselin do řeči bílkovin.Genetická informace je lineární, je uložena ve formě polynukleotidového vlákna (obvykle) DNA, což je polymer nukleotidů. Připomeňme, že používá čtyř písmen – nukleotidy A, G, C a T (adeninguanincytozinthymin). Naproti tomu bílkoviny jsou složeny jak z biochemického, tak i stereochemického hlediska ze zcela jiných písmen nazývaných aminokyseliny. Počet těchto aminokyselin dnes dosahuje čísla 22. Při tvorbě bílkoviny se rovněž spojují, polymerují do lineárního vlákna a dá se říci, že existuje kolinearita (souběžnost) mezi pořadím nukleotidů v DNA a sekvencí aminokyselin v bílkovině, která je touto DNA kódována. Prakticky jde tedy při translaci o vytvoření bílkovinného vlákna podle vlákna polynukleotidového. Podle konvence se polynukleotidové sekvence píší ve směru 5’–3′ a aminokyselinové sekvence proteinu od amino N-konce ke karboxylovému C-konci, což odpovídá směrům jejich čtení.Jak už odvodili F. Jacob a J. Monod, „přeměna“ DNA na bílkovinu neprobíhá přímo, ale přes prostředníka, kterým jsou mRNA. Každá mRNA je kopií určitého úseku jednoho z vláken DNA zhruba v délce jednoho nebo více genů. Tak jako DNA nese tedy stejnou specifickou zprávu pro výrobu jedné nebo více bílkovin. Nukleotid T je však v mRNA nahrazen jiným pyrimidinovým nukleotidem U a jako cukerná složka zde slouží ribóza a ne deoxyribóza jako v DNA. Navíc je RNA přirozeně jednovláknová[1]. Tím vším se však RNA stává i mnohem labilnejší než DNA. Dá se snadno a rychle odbourat přirozenými mechanismy buňky, když už se např. dosáhlo požadované hladiny dané bílkoviny a její přebytek by byl buňce k ničemu anebo by mohl i škodit (např. nadbytek mRNA kódující protoonkogeny). Uvádí se, že v buňce E. coli je průměrný poločas mRNA asi 2–3 minuty, naopak mRNA kódující v eukaryotické buňce β-globin má poločas delší než 10 hodin.
    Genetický kód – kódovací pravidla pro 22 aminokyselin kódovaných geneticky. Jsou uvedeny i mezinárodní jednopísmenné zkratky aminokyselin a pro tři stop triplety i jejich historická pojmenování AmberOpal a Ochre. Syntéza naprosté většiny bílkovin začíná methioninem, který je kódován kodonem AUG (univerzální startovací signál), výjimečně valinem (kodon GUG) případně ještě jinou aminokyselinou. Z tabulky je dobře patrná degenerace genetického kódu vyjádřená zejména proměnlivostí ve třetí pozici kodonů
    Ala A GCU, GCC, GCA, GCG Phe F UUU, UUC
    Arg R CGU, CGC, CGA, CGG, AGA, AGG Pro P CCU, CCC, CCA, CCG
    Asn N AAU, AAC Ser S UCU, UCC, UCA, UCG, AGU, AGC
    Asp D GAU, GAC Thr T ACU, ACC, ACA, ACG
    Cys C UGU, UGC Trp W UGG
    Gln Q CAA, CAG Tyr Y UAU, UAC
    Glu E GAA, GAG Val V GUU, GUC, GUA, GUG
    Gly G GGU, GGC, GGA, GGG Start AUG, (GUG)
    His H CAU, CAC Stop UAG (Amber)
    Ile I AUU, AUC, AUA Stop UGA (Opal)
    Leu L CUU, CUC, CUA, CUG, UUA, UUG Stop UAA (Ochre)
    Lys K AAA, AAG Pyl O UAG
    Met M AUG Sec U UGA (+ SECIS)

    Jaký je šifrovací klíč neboli kód mezi čtyřmi nukleotidy v mRNA a 22 aminokyselinami v bílkovině? Ukázalo se, že tento tzv. genetický kód je třípísmenový, tj. pořadí tří nukleotidů – triplet kóduje vždy jedinou aminokyselinu. Ze čtyř různých nukleotidů v mRNA se tak může vytvořit 43 = 64 různých tripletů neboli kódových slov, kodonů (viz tabulku). To je naprosto dostatečný počet ke specifikaci každé z 22 aminokyselin a navíc i k vytvoření signálů, které určí, odkud má v mRNA translace začít (obvykle od kodonu AUG) a kde má skončit (tři signály stop – UAA, UAG a UGA). Představují jakousi tečku za větou, tj. v našem případě za syntetizovanou bílkovinou.

    Přiřazení jednotlivých aminokyselin k jednotlivým kodonům, tj. rozšifrování genetického kódu, se experimentálně podařilo asi v polovině 60. let 20. století. Jak je vidět z tabulky, pouze dvě aminokyseliny, a to methionin a tryptofan, jsou kódovány jen jedním kodonem (AUG, resp. UGG). Pro zbytek aminokyselin platí, že jsou kódovány dvěma, třemi, čtyřmi nebo dokonce šesti kodony. Kodony pro stejnou aminokyselinu se označují jako synonyma a obvykle se liší ve třetím nukleotidu. Existence více kodonů pro jednu aminokyselinu znamená, že kód je degenerovaný. Na druhé straně je však jednoznačný, neboť každý kodon specifikuje vždy jen jednu jedinou aminokyselinu. Genetický kód je také skoro (viz dále) univerzální, neboť se používá pro translaci ve všech organismech. Tato skutečnost je jedním z nejpřesvědčivejších důkazů o společném předku všech živých organismů.

    Kodony jdou v mRNA za sebou, bez mezer a bez překrývání v tzv. čtecím rámci. Ten se nastaví prvním – iniciačním – kodonem, což je nejčastěji AUG kódující methionin. Naprostá většina nově syntetizovaných bílkovinných řetezců tedy začíná touto aminokyselinou. Methionin se však velmi často – a to buď ješte před dokončením translace, anebo až po ní, už z hotové bílkoviny – odštěpuje. Informace v mRNA se tedy čte a překládá souvisle po úsecích dlouhých tři nukleotidy a jejich sled se nastaví prvním iniciačním kodonem[2].

    Ne všechna kódová slova pro jednu aminokyselinu jsou využívána v organismu se stejnou frekvencí. Naopak, některá ze synonym jsou v genetické informaci skoro nevyužívána (anebo jen pro speciální proteiny), na rozdíl od tzv. bežných kodonů. Přitom četnost využívání jednotlivých kodonů je specifická už pro každý jednobuněčný organismus, jiný typický výběr platí pro obratlovce a jiný zase např. pro vyšší rostliny. Mluvíme o tzv. kodonovém dialektu.

  • DNA se dá manipulovat, přez vztahy díky anorganickým bytostem nalezlých do falu nebo jóni vašich milovaných partnerů! Muži i ženy s extrémně negativní myslí, smutkem, závistí a strachem,manipulačním chováním jsou první na řadě! Pozor na narcistické osobnosti nebo lidi mentálně raněné s vysokým egem a nezodpovědným chováním! Ocitli jsme se v biologické 3. světové válce!

  • Kniha https://www.databazeknih.cz/knihy/spriznene-duse-356694
  • Existuje někde váš dokonalý protějšek? A co když ho můžete najít díky novému vědeckému objevu? Originální a čtivý thriller Spřízněné duše vás uvede do světa, ve kterém technologie rozboru DNA umí určit, pro koho jste byli geneticky stvořeni. Průlomová metoda hledání ideálního partnera se rozšíří po světě, v databázi je miliarda lidí. Touto cestou ovšem nejen vznikají nové páry, ale dochází i ke spoustě rozchodů. Co to přinese objeviteli genu? A co teprve změněná realita v rukou psychopata? Zdá se, že ani spojení skrze DNA člověku nezaručí štěstí.
  • John Marrs – Spřízněné duše
  • Jedná se boj o duše před příchodem všemohoucího, některé duše napadené mentálně virem např. touhy mohou poskytovat jídlo kvazi bytostem, které jsou posedlé manipulací, jde o nákazu lidí s vysokým empatismem a lidi myslící pravdivě a srdcem mají totiž zvláštní božské světlo jsou to bílé duše!
  • Po zpozorování podivného až posedlého chování u vás samotných, nebo vašich blízkých, si musíte uvědomit že se jedná o zablokování a zastření vaší logické mysli pro duchovní postup,víru a osobní rozhodování ovlivňováním vašich tužeb a strachů které můžou vést k vlastnímu sebezničení!
  • Nejvíce se učíme od primitivů a nebezpečných mentálů kteří jsou vhodnými vozidly – těly –  těchto anorganických bytostí,proto se jim v Harry Potterovi říká mozkoškraby – falešní lidé vás tak mohou připravit o vaše vlastní vědomí!
  • po infikaci vaší bytosti – nositel si to ani neuvědomuje – jen má třeba zvláštní úspěch u mnoha inteligentních lidí, žen ať udělá komukoliv cokoliv! Přitom nic nenabízí fyzicky nic navíc!
  • Dlouho opuštěné nebo nespokojené ženy, jsou parádním zdrojem manipulace ze strachu že zůstanou sami! Pozor na online seznamky! Pozor na ženaté milence na které čekáte jsou to jenom podvodnící do těch anorgáni sejou semena nejvíc, protože jsou hříšní – nepožádáš ženu přítele svého – Je to jedna z cest! A past!
  • Příklad:

Pokuď se některé z vás dostanou do mileneckého trojůhelníku – vy – váš manžel – milenka – její manžel – energeticky si předáváte informace – do DNA svých duší – srdcí a astrálních těl a podvědomé mysli –  Navždycky jsou ve vašem eterickém těle – i po vaše další nové životy! navíc milenka energeticky vyživuje manželku dokuď spí s jejím manželem – zatímco manželka zraje a má jinou energii – manžel se většinou k ní vrátí –  na nějakou dobu – až milenku ztratí – bude hledat novou zásobu – energie – o lásce to není – z tohoto vznikl vampirismus –  milenka smutí a duševně přežívá v depresích roky!  Může sama sebe zabít! To jsou šílené síly! Manželka na čas pokvete než se vztah vrátí do dalšího karmického kola dokuď se nepoučí že musí od manžela odejít ! Bohužel ve skutečnosti vzniká  boj a energetické vypětí a astrály mají žrádlo! Přes lásku na tento svět anorganické bytosti útočí nejvíc – přes lásku se učíme lekce – Kdo vyletěl po meditaci z těla, tak mu bylo zrychleno myšlení, aby získal jiný pohled a učil ostatní! Říká se tomu spirituální probuzení – změna myšlení, chování, pochopení a duševní úklid! Pamatujte že fyzický svět má zrcadlo ve světě duchovním! Držte se věty jak nahoře tak dole!

– Jak se pozná pozměněné chování – změna osobnosti – Posedlost na vás samotných!

  • Vydání: 2007/10 Exorcisté, 7.3.2007, Autor: Renáta Holčáková-Masto Zdroj: https://www.katyd.cz/clanky/o-prokleti-posedlosti-a-pusobeni-zleho.html

    Je možné zjistit, je-li někdo pod vlivem Zlého?
    Boží nepřítel působí na člověka různým způsobem. Kdo se jeho působení otevře, ztrácí postupně vnitřní svobodu, chuť k modlitbě, dostavuje se u něj jakási duchovní otupělost až odpor k duchovním věcem (například ke svátostem, k četbě Písma svatého, k posvěceným prostorám či předmětům). Zpravidla se objevuje ničím nepodložený strach, úzkosti a nespavost. Jindy se to projeví lékařsky nevysvětlitelnými onemocněními či podivnými jevy. Pod vlivem zla pak často dochází k narušení vzájemných vztahů, objevují se různé druhotné závislosti (na alkoholu, drogách, počítačových hrách, na pornografii,…), dále různá nutkání, ať ke hněvu, k sebetrýznění nebo k sebevraždě.

    Jak se Zlý dostane do našeho života?
    Ďábel se nás snaží nejprve svést k nějakému zlu. Řečeno klasickým slovníkem, pokouší nás. Pokud se zlu otevřeme, snaží se nás vnitřně ochromit a učinit natolik neschopnými se mu bránit, aby nás mohl ovlivňovat, jak se mu zachce, a tak nás ničit. Posiluje naše náklonnosti ke zlu a odvádí nás od Boha. Nejčastějšími vstupními branami jeho působení je každý vědomý hřích, dále esoterika, zahrávání si s okultismem či spiritismem, s magií v jakékoli podobě. Ochromí-li nás v nějaké oblasti našeho života, hodnotíme tento způsob postižení jako svázanost. Nejtěžším postižením je posedlost, při které ďábel používá všechny mohutnosti člověka.

    V souvislosti s „ďábelskou nákazou“ se hovoří o některých orientálních duchovních proudech, ale také o určitých metodách duchovního sebezdokonalování…
    V dnešní době je obecně rozšířen názor, že je možné vyzkoušet vše, co se nabízí, abychom snadněji dosáhli svého štěstí, abychom dosahovali větších výsledků, popřípadě dovedli uvolnit svoji vnitřní energii a tak dále. Přitom se lidé domnívají, že přece snadno dovedou rozeznat dobro od zla. Často se tak namočí do velikého zla, které je skrytě přítomno v nejrůznějších psychologicko-duchovních metodách sebezdokonalování, které často využívají i okultní praktiky různých náboženských tradic, jako je například reiki, modrá alfa, Silvova metoda, fenk-šuej, hadži-ki a podobně.

    Jakou roli zde může sehrát další osoba, která nám zlo přeje?
    Lidé si mohou navzájem velmi ublížit tím, že jeden druhému přeje zlo, někdy i výslovně za pomoci ducha zla, čímž na druhého svolává takzvané prokletí. Nejvíce si samozřejmě škodí ten, kdo to zlo druhému přeje, kdo proklíná: Byli jsme stvořeni k lásce, nenávistí a proklínáním pošlapáváme svou vlastní podstatu. Pokud však člověk nežije v přátelství s Bohem, tedy tradičně řečeno, nežije v milosti posvěcující, pak to zlo na něj skrze kletbu působí a může mu velmi zkomplikovat život. Prokletí ve vlastní rodině dokonce působí vždycky a dá se odstranit jedině modlitbou rozvázání za zrušení tohoto prokletí.

    Je možné, aby člověku pomohla odhalit příčinu problému jiná osoba, která má „dar“ hovořit s mrtvým, případně v ní byla přítomna duše nějakého zesnulého, jež promlouvá?
    Jakákoli komunikace se zemřelými mimo modlitbu za ně je spiritismus, při kterém nejde o komunikaci s duchem zemřelého, ale se zlým duchem, který se za hlas zesnulého vydává. Člověk, který spiritismus pěstuje, se závažným způsobem otevírá zlu a zatěžuje tím duchovně i své potomstvo do dalších generací. Jde o formu věštectví, které zapovídá jak Bible (srov. Deuteronomium 18,9n), tak i Katechismus katolické církve.

    Je jisté, že ne všechna neštěstí, nezdary či nemoci jsou působením Zlého. Jak poznat, kdy je třeba vyhledat pomoc kněze nebo exorcisty?
    Na počátku veškerého zla je působení Zlého, o tom čteme na prvních stránkách Bible. V praxi si však mnoho neštěstí přivodíme vlastním hříchem, který posílí naše zlé tendence, nebo jen vlastní nerozumností či nepozorností. Službu exorcisty člověk potřebuje jen tehdy, když se v jeho životě objevilo veliké zlo a prožívá obtíže, ve kterých mu nepomáhají ani klasické prostředky duchovního života, ani medicína nebo psychologie.

    Jakou roli v této věci sehrávají posvěcené předměty, posvěcení domu a podobně?
    Jsou to osvědčené prostředky, které nám pomáhají a chrání nás před útoky Zlého. Ovšem posvěcené předměty nejsou amulety a těžko mohou chránit člověka, který neotevřel Bohu své srdce.

    Nezdá se vám, že dnešní klérus je v této oblasti málo připravený, že i samotní kněží dost často nemají v exorcismy důvěru?
    Je to možné. Na jejich omluvu bych chtěl říct, že mnohdy na to téma neslyšeli ve formaci zhola nic, nebo nic moc praktického. Kněží ale mohou získat nedůvěru také tím, že se často setkávají s přeháněním v této oblasti, kdy pověrčiví nebo psychicky narušení lidé vidí ďábla ve všem a za vším. Nemůžeme se jim pak moc divit.

    Také pokud se týká informovanosti věřících, rodičů, učitelů, troufnu si říci, že i zde je situace hodně špatná. Ovšem pokud nebudeme mít dostatek informací, jen těžko asi dokážeme rozpoznat, kde se skrývá nebezpečí, co je psychická porucha a co působení zlého ducha…
    Co se týká vztahu mezi psychickou poruchou a působením Zlého, na to není odpověď jednoduchá. Může dojít k tomu, že některé psychické poruchy se jeví jako působení zlého a obráceně. O této problematice vyšla v poslední době kniha od italského exorcisty Gabriela Amortha „Exorcisté a psychiatři“. Ale obecně vzato už tu není úplné informační vakuum. Vyšlo několik knih s touto tématikou, o něčem pojednává ve svých knihách také jiný známý exorcista P. Elias Vella a v nakladatelství Academia vyšla zase solidní kniha o esoterice.

    V cizině, například v Itálii, existují mše svaté, kde se setkávají lidé, kteří mají tento problém. Existuje něco podobného i u nás?
    Nevím o tom a ani bych to nedoporučoval. Jde vždycky o pastoračně delikátní záležitost, která vyžaduje individuální přístup.

    Máte vy sám strach z ďábla? Zkoušel to i na vás? Trpěl jste při svém počínání nějakým způsobem – fyzicky, psychicky?
    Strach nemám. Přes všechny nepříjemnosti jsem vždy zakoušel, že Pán je mocnější. Prožíval jsem jeho ochranu a pomoc.

    Nemáte noční můry?
    Nočními můrami jsem netrpěl a netrpím. Je ale pravda, že jde o službu náročnou fyzicky i psychicky, člověk by se do ní neměl pouštět svévolně, natož ze zvědavosti.

    Proč už vlastně nejste exorcista?
    Protože nemohu dělat vše. Jsem představený bratří karmelitánů, dávám exercicie, vyučuji a sloužím jako každý jiný kněz. Když je potřeba, i nadále se modlím za rozvázání od působení zlého, což může dělat každý kněz; nepoužívám ale takzvaný slavný exorcismus, k němuž je třeba pověření biskupa.

    Který z případů – lidských osudů – vám utkvěl v paměti?
    Nejvíce se mi do paměti vryly komplikované a těžké případy. Není snadné dívat se na to, jak člověk trpí. O to větší byla pak ale radost, když zažili osvobození a uzdravení.

  • Co na to Náboženství ?

  • Výňatek z duchovního deníku služebnice Boží, sestry Faustiny.
    Heleny Kovalské, (polské národnosti – žila v roce 1905-1939, její svatořečení se projednává). Deník strana 321, §741zdroj: http://antost.sweb.cz/peklo.htm
  • Dnes jsem byla v propastech pekla, provázena andělem.
  • Je to místo a stav velikého utrpení.
  • Jak strašně je veliká jeho rozloha a různost muk, jasně jsem viděla:
  • První muka – ztráta Boha.
  • Druhá muka – ustavičné výčitky svědomí
  • Třetí muka – že se ten úděl nikdy nezměníČtvrtá muka – oheň čistě duchovní, zapálený hněvem Božím
  • Pátá muka – ustavičná temnota, strašný dusivý zápach
    Ačkoli je temno, vidí se tam navzájem.
  • Satani i duše zavrženců vidí
    všechno zlo jiných i své vlastní.
  • Šestá muka – ustavičná společnost Satana
  • Sedmá muka – strašné zoufalství, nenávist Boha, zlořečení, proklínání a rouhání.To jsou muka, která trpí stejně všichni zavržení. Ale to není ještě konec muk, jsou ještě muka pro jednotlivé duše, jsou to muka smyslů.
    Každá duše čím hřešila, tím je trestána, strašným způsobem, který se nedá vylíčit.
    Jsou strašné propasti, kde jedna muka se různí od druhé. Umřela bych vidouc ta strašná muka, kdyby mne nepodpírala Všemohoucnost Boží.
    Ať hříšník ví, kterým smyslem kdo hřeší, tím bude trestán po celou věčnost.Píši o tom z rozkazu Božího, aby se žádná duše nevymlouvala, že není vůbec pekla, nebo tím, že tam nikdo nebyl a neví se tedy, jak to tam je.Já Faustina, byla jsem z rozkazu Božího v propastech pekla k tomu, abych mohla dosvědčit duším – že peklo jest. O tom tedy ne jenom mohu mluvit, ale mám rozkaz od Boha, abych to napsala (písemně).Satani mne proto nenávidí, ale z Božího rozkazu museli mne být poslušni.
    To, co jsem napsala, je slabým stínem věci, které jsem viděla. A (zvláště) jedno jsem pozorovala, že je tam nejvíce duší, které nevěřily, že peklo je.

    Když jsem přišla k sobě, nemohla jsem se uklidnit ze zděšení, jak strašně tam trpí duše a tím vroucněji se ještě modlím za obrácení hříšníků. Ustavičně prosím o Milosrdenství pro ně.

    Můj Ježíši, chci třeba až do konce světa umírat v největších útrapách než abych Tě měla urazit nejmenším hříchem.

    Strana 321, §741 „Deníček – Boží milosrdenství v mé duši“(Karmelitánské nakl. 2001)

     

    §964-965 na str.395 ze dne17.2.1937:

    Dnes ráno, v době mše svaté, jsem viděla Pána Ježíše trpícího. Jeho muka probíhala v mé cele, ač způsobem neviditelným, přece ne méně bolestivým. Ježíš na mne popatřil a řekl: Duše hynou – přes mé hořké utrpení dávám jim poslední naději na záchranu. Mé svaté Milosrdenství!
    Jestliže se duše nemodlí nevnoří s klaněním do mého milosrdenství, zhynou na věky!

    Sekretářko mého milosrdenství, piš, mluv duším o tom velikém milosrdenství, neboť blízko je den, strašlivý den mé spravedlnosti.
    Povídal mi Pán: ztráta každé duše Mně pohrouží do smrtelného smutku. Nadevšecko mně potěšíš, když se modlíš za hříšníky. Nejmilejší modlitba je za obrácení hříšníků, věz, má dcero, že ta modlitba je nadevše vyslýchána!

     

    Pravda o pekle je jedna z těch, jež jsou předmětem popírání, nebo výsměchem lidí, nepřátelských náboženství, na něž myslí člověk věřící jen s jistou tísní v duši.

    Jedni zařazují peklo do pohádek světa a mýtů, druzí se před ním chvějí s úzkostí a strachem.
    Pro jedny je nepochopitelné z důvodů nekonečné dobroty Boží. Pro druhé je požadavkem Boží spravedlnosti.

    Chovat v sobě odmítavý postoj k této Pravdě znamená však oklamat sama sebe. V Písmě Svatém se o něm mluví na mnoha místech jasně.
    Například v Evangeliu sepsaném Matoušem (Mt 3,1) činí sv. Jan Křtitel narážku na věčný neuhasitelný oheň pekelný, jenž stihne ty, kdo budou vyloučeni Mesiášem z jeho království.
    Mt 5,2 hrozí Kristus peklem velkým hříšníkům, zvláště těm, kdo těžce porušují lásku.
    (Kdo svého bratra zatracuje, propadne pekelnému ohni. Do pekla přivádí druhé opomíjení skutků milosrdenství)
    Mt.25,41zanedbávání milostí,
    jak patrno o moudrých pannách  (Mt 25,1): Kdo nebude mít v hodině smrti Svatební roucho posvěcující Milosti, nebude připuštěn na Svatební hostinu, nýbrž bude vyvržen do temnoty, kde bude pláč a skřípění zubů.(Mt.32,13,8,11,12)
    Nejlepší je nauka o pekle v podobenství o boháči a chudém Lazarovi (Lukáš16,19-31)

    Konečně při řeči o posledním soudu …
    Pak řekne Kristus – Soudce těm, kdo budou na levici: Odejděte ode Mne zlořečení do ohně věčného, který je připraven ďáblu a jeho andělům. A půjdou tito do ohně věčného, do trápení věčného, spravedliví pak do Věčného života (Mt 24,41)

    Ze slov Kristových, výše uvedených, ale je jich ještě více, je patrno, že peklo je místem muk věčných.
    Všeobecně se uznává, že v této vlastnosti pekla, v naprosté beznadějnosti, jakékoli úlevy, tkví nejstrašnější osten pekla.

    Peklo by nebylo peklem, kdyby nebylo věčné.
    Stačí naše fantazie na to, aby si představila takovou věčnost?

    Vzácný spisovatel dr. FX Novák v knize „Pohledy do života bohoslovců a kněží“ na str.78 nás do toho uvádí:
    Milióny miliónů let v hrozných mukách a bolestech
    Milióny miliónů let v nenávisti a proklínání
    Milióny miliónů let bez nejmenší útěchy, bez nejmenší úlevy …
    Milióny miliónů let bez nejmenšího paprsku lásky, dobra a krásy …
    a až ty milióny miliónů let uplynou, pak se to bude jako dětský cyklus opakovat milionkráte milion.
    A až ta doba strastí bude naplněna, pak to nebude ještě ani začátek, ani minutka na věčném orloji zatracencově …

    Bůh miluje všechny lidi, vždyť jsou jeho tvory. Vybavil je svobodnou vůlí – nejsou tedy otroky, nebylo by to Dílo důstojné Boha – a když se zármutkem vidí, že zaslepenci se od něho odvracejí a jsou v nebezpečí zavržení.

    Ten, který nás stvořil bez nás, nespasí nás bez nás, to jest proti naší vůli, nebo bez naší snahy.

    Vyzývá nás, abychom se modlili za obrácení hříšníků a abychom nabádali své bratry ku správné cestě svého života.

     

    Sestra Faustýna byla prohlášena za svatou 30. dubna 2000 papežem Janem Pavlem 2.

PŮSOBENÍ ZLÉHO DUCHA –

Apoštol Petr píše ve svém prvním listu: „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.“  1 Petr 5,8.

Ďábel není všemohoucí ani všudypřítomný. Je to jenom tvor, i když má řadu schopností, které přesahují schopnosti lidí. Řada jevů má přirozené vysvětlení, které se dříve či později objeví. Avšak Pán Ježíš o ďáblovi mluvil, varoval před ním, a své učedníky pověřil, aby i oni lidem pomáhali od působení tohoto nepřítele naší spásy, stejně jako to dělal On sám. Podobně i v neevangelijních textech Nového Zákona je o ďáblu celá řada zmínek. Vyplývá z toho důležitost znát jeho taktiky a formy působení, aby nám mohl škodit co nejméně.

    1,Pokušení – patří do oblasti běžného působení zlých duchů na nás a jsme mu tedy vystaveni všichni bez rozdílu. Je to snaha odvést nás od dobra a přivést ke zlu a ke hříchu. Využívá našich slabostí a s oblibou (jako dobrý stratég) útočí na nejslabší místa. Snaží se však zůstávat skrytý. Může nám při pokoušení vkládat do mysli myšlenky (např. proti bližním: „nenávidí tě, chce tě jen ponížit a odepsat, pohrdá tebou,…) Není snadné, a ani tolik důležité rozlišit, odkud se zlé myšlenky berou, je důležité se vůči nim pevně a odmítavě postavit. (Pokud zlá myšlenka přijde naprosto nečekaně, bez vnějšího podnětu či silným způsobem – pak je velká pravděpodobnost, že jejím původcem je právě pokušitel, spíše než tělo nebo vliv světa)

    2, Svázanost (ztráta svobody) –  neschopnost se vymanit z určitých zlých hříšných návyků, navzdory usilovné dlouhodobé snaze a spolupráce s Boží milostí (život z modlitby a Božího Slova, přijímání svátostí, určitá askeze). Boží nepřítel nás drží např. skrze dlouhodobě opakované hříchy v nemožnosti se z nich vymanit. Účinnou pomocí zde může být opakovaný autoexorcismus (viz.Prostředky duch.boje), často však pomůže až modlitba jiného křesťana za rozvázání (v katol.církvi modlitba kněze). Důležité je také – kromě hříchu samotného, zříci se i toho potěšení, které mi přináší.

    3, Posedlost – jde o ovládnutí těla (proti vůli člověka) a útoky na mysl a emoce člověka. V některých případech ji zažívali i světci (sv.Gemma Galgani, sv.Miriam od Ukřižovaného Ježíše), kdy byla posedlost Bohem dovolena jako smírné utrpení. U lidí takto (byť jen na čas) postižených se může stát cestou k očištění a posvěcení, avšak plný smysl takového utrpení zůstává skrytý, stejně jako nedokážeme plně pochopit smysl utrpení jako takového. Sama o sobě není hříchem, avšak někdy přichází jako následek hříchů okultismu či prokletí. Lidé takto sužovaní velmi trpí a potřebují pomoc exorcisty ustanoveného biskupem. Takový stupeň působení zlého ducha se objevuje zřídka.

 

    „Lidé v moci ďábla mohou ze svého stavu vytěžit dvojí užitek. Mohou se jednak stát svatějšími a jednak již nyní na zemi napravují své hříchy, místo aby je museli napravovat po smrti v očistci“ vysvětluje svatý Jan Zlatoústý.  90 otázek pro exorcistu – Jean-Régis Fropo, s. 60

 

Kromě lékařsky nevysvětlitelných obtíží a bolestí, či atypických průběhů onemocnění, často přichází i další zvláštní jevy (nespavost, děsivé sny, útlaky, úzkosti, deprese, divné náhody, výpadky vědomí, sžíravé pochybnosti o možnosti dosáhnout spásy…). Někteří mají velký problém se modlit, jít na mši svatou nebo na ní vydržet a prožívají různé podivné problémy při každé aktivitě, která je může přivést blíže k Bohu. Není třeba však se takového člověka bát. Můžeme  a máme mu vyprošovat úlevu a osvobození, nicméně se nedoporučuje modlit se nad ním, protože k osvobození dochází často až po delší době a skrze člověka zkušeného v této oblasti. Jinak taková přílišná iniciativa může pouze zvětšit utrpení sužovaného.

Posedlost rozhodně nemusí být překážkou k dosažení spásy, i když může vypadat hrozivě. Lidé takto sužovaní jsou namnoze velmi ryzí, a tvrdě usilují jít za Bohem alespoň tak, jak jim to jejich stav dovoluje. Z duchovního hlediska je daleko nebezpečnější život v nevyznaném těžkém hříchu. Skrze posedlost často Bůh vede celou rodinu k obrácení a pokání. Lidé z rodiny sužovaného to často potvrzují.

Dále rozlišujeme ještě – vnější sužování (personální infestace,vexace) = útoky na osobu s cílem zastrašit, odvrátit od dobré činnosti; nezasahuje však rozum, vůli, ani svobodu člověka (slyší rouhavá slova, hluk, cítí zápach, neovl.hněv, deprese a bezútěšnost) Často je zakoušeli právě svatí (sv.Jan Maria Vianey, sv. otec Pio, sv. Jan Bosko) nebo lidé na duchovně zatížených místech (místa velkých násilí, genocid, či místa vykonávání okultních praktik), a také lidé stiženi silnou svázaností či posedlostí.

 zamoření (lokální infestace) = útoky na majetek, zvířata, pole, firmu; váže se na určité místo (např.prokleté)

 

 

    Zlý duch se obecně snaží zůstat skrytý a nepoznán a vytvářet přesvědčení, že neexistuje (což se mu nyní daří nejen u ateistů, ale také u některých kněží a teologů). A za všechno zlo ve světě může tedy pouze člověk nebo dokonce Bůh, který ty události tzv. „dopouští“ (to člověku také rád podsouvá). Když už se zlý projeví, je k tomu často donucen okolnostmi (kontakt s posvěcenými věcmi, modlitba za osvobození, nastoupení radikální cesty následování Krista).

    Opačným pólem tohoto skrývání je zastrašování, fascinování mocí zla, vytváření vědomí, že může všechno a že je rovnocenným soupeřem Božím. Také to je podvod a lež.

Občas se v mediích dozvíme o nepochopitelných a zvrácených činech, které člověk vykonal. Některé jistě mohou být důsledkem psychické nemoci, nějakého psychického zkratu, či vývojového defektu osobnosti. Málokdo se však ptá po předchozích zájmech těchto lidí, případně se o nich ví, ale nejsou zveřejněny. Internet dnes umožňuje přístup k nejrůznějším iniciativám na poli okultismu včetně návodů k magii a rituálům. Je známou skutečností, že např. Hitler se velmi zajímal o okultismus, a že členové SS jednotek procházeli zvláštními zásvětnými rituály. Tedy i v těchto oblastech musíme hledat vysvětlení, proč k některým „nelidským činům“ dochází. Nejde nám zde o omlouvání zločinců, ale o poukázání na důsledky, které může aktivní kontakt se světem okultismu přinést.

 

„Působení démona můžeme rozpoznat také v touze dělat zlo: je to sadistické potěšení trýznitelů, kteří pokořují a mučí nevinné oběti; destruktivní totality 20.století, nacismus a komunismus, současný ničivý vliv sexuálního průmyslu a pornografie, kult vlády peněz, politické totality všude možně po světě.“   90 otázek pro exorcistu – Jean-Régis Fropo, s. 61

 

Pokud se týká samotného rozlišování, zda jde v konkrétním případě o působení zlého ducha (zvl.bod 3), pak normálním postupem je vyloučení všech možných přirozených příčin daných obtíží – tedy návštěva lékaře nebo psychologa či psychiatra. Teprve když jsou výsledky negativní a obtíže přetrvávají, lze uvažovat o tom, že je zde něco víc. Modlit se za odstranění problémů však můžeme předtím i potom, aniž bychom věděli jejich příčinu. Pán Ježíš přinášel záchranu lidem sužovaným v oblasti těla, duše i ducha, za všechny tři oblasti se tedy můžeme a máme modlit.

 

Je-li vážné podezření, že opravdu je člověk sužován zlým duchem, je třeba zajít za nejbližším knězem, který se vám bude buď sám věnovat, nebo vás odkáže na exorcistu vaší diecéze. Případně je možné přímo kontaktovat biskupství vaší diecéze, kde vám kontakt na exorcistu poskytnou.

Někdy je však spojitost začátku problémů a určité konkrétní události evidentní (např. účast na satanistickém rituálu a následné sebevražedné tendence). První pomocí je tedy hned se všech kontaktů s okultismem či magií ve Jménu Ježíše Krista zříci, a prosit Ho o osvobození. Podpora psychologa však může být i zde na místě, současně s pomocí modlitební.

Více zde: https://www.duchovniboj.cz/pusobeni-zleho-ducha/

Duchovní boj –

Už dlouho jsem zamýšlel přidat na tento web i tuto rubriku, jelikož svědectví k nám mluví svou jedinečnou řečí osobní zkušenosti. Sám apoštol Jan na začátku svého prvního listu píše: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života“ (1Jan 1,1). A apoštol Pavel píše: „víra je ze zvěstování“ (Řím 10,17). Chci zde tedy uveřejňovat některá svědectví, se kterými jsem se setkal či pochází z ověřitelných zdrojů.

Peklo je pojem vyskytující se v mnoha náboženstvích v souvislosti s vírou v posmrtný život. Často bývá zobrazováno jako apokalyptická krajina či podzemní království, kde dočasně či trvale trpí duše zemřelých za své viny. Český výraz peklo je slovanského původu se základem ve staroslověnském slově „smůla“. K odvození došlo zřejmě na základě křesťanského obrazu o pekle, kde hříšníci trpí ve vroucí smůle. Podle katolické nauky je peklo spalující, neuhasitelný a věčný oheň, kam je uvržen anděly Páně ten, který do konce svého života odmítá přijmout víru a umírá ve smrtelném hříchu. V pekle pak zahyne jak tělo, tak duše takového hříšníka potrestaného odloučením od Boha. Součástí katolické věrouky je nabádání věřících k odpovědnosti, plynoucí ze svobody rozhodnutí, které může, ale nemusí vést k obrácení k Bohu. Zároveň však tato věrouka mluví o milosrdném Bohu, který nechce dopustit, aby hříšník zahynul v odloučení a v rozporu s vírou. Ti, kteří činili při svém životu zlo, budou při posledním soudu vzkříšeni, aby mohli být odsouzeni a odejít do věčného trápení, zatímco ti, kteří činili dobro nebo za své hříchy přijali pokání, budou vzkříšeni k životu. Pro věčně trpící pak již nebude existovat cesta zpět, k nápravě. Podle katolického učení si však tito věčně trpící vybrali svou cestu dobrovolně, zcela svobodně, tím, že odmítli zachovat zákon Boží. Všichni křesťané tedy mají podle tohoto učení usilovat o vykoupení, tedy o záchranu duší, aby byly od věčného utrpení v pekle uchráněny. V lidové mytologii je možno do pekla vstoupit, zachránit trpící duši, vyvést ji z pekla ven a vrátit tak zemřelého hříšníka do života.

V tarotových kartách –  karta viselce, muž co visí hlavou dolů – je obrácení osobnosti ve fyzickém světě např. ztrátou milovaného

12 VISELEC

Stagnace.
Záviset. Závislost. Viset na něčem.
Bezmocnost, pasivita, být paralyzován.
Oběť.
Neschopnost (nemožnost) vyřešit situaci.
Slepá ulička.
Nesprávný – obrácený postoj.
Sebeobětování. Odevzdanost.
Dezorientace.
Krize. Být v tísni.
Pykat.
Obrat v životě.
Nehybnost. Pasivita.

Afirmace:
• Oprošťuji se, pozoruji svět z jiného hlediska, regeneruji a získávám nový pohled na věc.
• Těší mne objevovat co nejvíce pohledů na věc
•  Zaujímám ten správný životní postoj a jsem schopen se za něco obětovat.

Pozitivní významy:
uvíznutí v nesnázích, nepohyblivost, nucený klid. Následkem je změna životního směru, obrat pohledu na svět. Obrácení hodnot, zkouška, duchovní růst, sebekontrola. Oběť, sebeobětování. Změna postojů a životních cest, nový počátek. Život se zastavil. Bezmocnost, pasivita. Nucené pauzy, prožívání bezmoci a krize. Podstoupit něco nepříjemného nebo nepohodlného. Jedinec mezi dvěma krajními řešeními – pocit pasti. Odevzdání. Povinnost. Oběť. Neschopnost změnit své současné stanovisko. Obrat na základě hlubokého poznání. Pocit, že se život převrátil na hlavu. Ztratit půdu pod nohama. Nemít volbu. Smíření se s osudem, sebeobětování se, služba.

Negativní významy:
Závislost na čemkoliv, neschopnost se toho vzdát. Ztráty, tresty, oběti dobrovolné i nedobrovolné. Nemoci. Neštěstí. Trest.

Výklad ve vztazích:
Oddanost – až nezdravá závislost.
Uvíznutí na mělčině.
Nepříjemná situace z níž nevíme, jak ven: buď bezvýsledná snaha o získání vztahu nebo zabřednutí v problematickém vztahu.
Být vydán na milost a nemilost dosavadnímu stavu.
Něco nefunguje, je potřeba nového pohledu na sebe nebo partnera.
Problémy v manželství, předzvěst ukončení vztahu.

S toto kartou jsou spojené spíše nepříjemné pocity.
Většinou vypovídá o situaci, kdy si nevíme rady. Cítíme se být vydáni situaci na milost a nemilost. Jsme ve slepé uličce a my nevíme, kudy z ní ven. Je to situace, kdy se věci většinou spíš zastaví nebo přešlapují na místě, a kdy tento stav je nepříjemný nebo tíživý. My buď nevíme, co dělat nebo toho nejsme schopni.
Karta může vyjít i jako doporučení nebo v nějakém pozitivním smyslu. Pak hovoří o tom, že je třeba něco vydržet (nejlépe pasivně) anebo dokonce obětovat.

Kvintesence:
Záležitost bude tak dlouho váznout, tak dlouho se v ní budete cítit bezmocně, dokud nezměníte náhled a nezaujmete jiný postoj.
Záležitost se nepohne z místa a až po důkladném přehodnocení či nápravě začne vzkvétat a růst. Nejistota – nevědět, kam se přiklonit, jaké zaujmout stanovisko. Neřešitelná situace. Neschopnost (nemožnost) vyřešit situaci. Být paralyzován. Nucená pasivita. Uvíznutí v nesnázích. Stagnace.

Symboly Rider-Waite:
Šibenice z „živého“ dřeva: spojení symbolů života (rostoucí dřevo) a smrti (šibenice) = patová situace (ani jedno a ni druhé)
Klidný výraz: dobrovolnost, s níž člověk v situaci spočívá.
Antonínský kříž (tvar T): také nazývaný egyptský, je odznakem sv. Antonína poustevníka. Také berla, tzv. reclinatorium, jehož poustevníci užívali při dlouho trvajících, stojmo konaných modlitbách
Zkřížené nohy: nohy tvoří symbol kříže: symbol sjednocení protikladů nebes a země, střed kříže = kosmické centrum
Paže za tělem: bezmoc, odevzdanost, možná jsou dokonce svázané
Poloha hlavou dolů: dosavadní logika je ponížena, Ego je poníženo na nejnižší možnou hranici.
Svatozář: symbol vyvolenosti, vyzařování božského světla.

Spojení s astrologií:
Saturn: planeta práce, úsilí a omezování. Věští spíše těžké časy.
Neptun v Rybách (12.dům):dům sebeobětování a bolesti vedoucí k vykoupení.
Ryby, Slunce v 12.domě, v Rybách, Slunce/Neptun

Profese:
Básník, psycholog, projektant. Obory špionáže, sledování. Odborář. Paparazzi. Potápěč, rybář. Okultní vědy. Obory, kde se používají dalekohledy, fotoaparáty, kamery. Výškové práce. Práce, kde se používá lešení, výtahy, závěsné mechanismy.  Práce, kde se používají zvláštní pracovní přístupy.

Zdraví:
Deprese, nedostatek energie. Ochrnutí, duševní poruchy, vleklá nemoc. Chronické nemoci. Nemoci štítné žlázy.

Některé kombinace:
+ 7,8Pohárů: člověk není schopen obětovat nic ze svého ega, ačkoliv trpí. Může se stavět ublíženým a nepochopeným.
+ mečové karty: osoba používá rozum, aby si vysvětlila nepřízeň a není ochotna přijmout, že je sama vinna.
+ pěkné Poháry: nepříjemnost do vztahu nebo rodiny

+ Blázen: ohrožení svobody, nereálné plány
+ Mág: velká příležitost, zrada ze strany muže
+ Velekněžka: nebezpečí zrady ze strany ženy i z neschopnosti vyřešit si problém, totální neschopnost akce, hluboko skryté tajemství
+ Císařovna: vynucená stagnace vlivem nepřízně prostředí, neschopnost seberealizace
+ Císař: finanční ztráta, stagnace
+ Velekněz: vnitřní změna vedoucí k hlubokému poznání
+ Zamilovaní: osobní rozhodnutí poznamenané vnitřní nejistotou, neschopnost se rozhodnout, přílišné zvažování
+ Vůz: nutná opatrnost při cestách i v podnikání, nedobrovolná cesta, hluboké vnitřní rozpory
+ Síla: hluboká vnitřní energie, nevyužitá možnost, schopnost promítat pání a představy do života
+ Poustevník: osamění, vynucená samota, porozumění
+ Kolo: nutno se zamyslet sám nad sebou do budoucna, bludný kruh
+ Spravedlnost: varování před zradou, vleklé spory, přílišné zvažování
+ Smrt: vnitřní změna, konec snům, bezvědomí
+ Mírnost: začátek něčeho nového, pozvolná a přirozená cesta odhalování tajemství
+ Ďábel: psychické problémy, podlehnutí klamu, magie
+ Věž: velké zklamání následkem prohlédnutí v životě
+ Hvězda: vnitřní hlas, hvězda v temnotách, štěstí v nebezpečné situaci
+ Luna: onemocnění vzniklá následky skrytých problémů, tužeb, skrytý problém
+ Slunce: obrat k lepšímu, osvícení
+ Soud: neočekávané řešení
+ Svět: vzestup a úspěch, naplnění, hluboké poznání a pochopení

V pekle se, kromě trpících hříšníků, mohou vyskytovat:

Čert
Čert je v lidové slovesnosti označením pro ďábla, démona. Ten se podle mnoha náboženských věrouk snaží odvést člověka od Boha tím, že ho lákavou nabídkou pokouší ke hříchu, svádí ke konání zla. Podle slovanské mytologie je pak čert především pohádková bytost žijící v pekle, má rohy, ocas, kopyto a je „přičmoudlá“. Peklo opouští, aby získala duše hříšníků. Většinou se je snaží získat formou úpisu. Nabídne člověku na určitou dobu služby nebo výhody, ale ten mu musí vlastní krví upsat svou duši. Když určená lhůta vyprší, čert přijde k člověku a odnese jeho duši do pekla. Tam také odnáší duše zlých a hříšných lidí, kde budou na věky věků trýzněny. V pekle jsou podle pohádkových tradic duše váženy. To jen pro jistotu, aby nedošlo k nějaké chybě. Řada pohádek je na záměně zlé duše za dobrou založena. A čistým duším se opustit peklo, i přes odpor pekelných mocností, vždy podaří. Podle těchto pohádek jsou čerti bytosti mdlého rozumu. Ale nikdy se nevyplatí podceňovat je. Čert je schopen letu a přemísťování se z místa na místo. Kvalita čertových kouzel je závislá na úrovni čerta — například v českém pekle panuje určitá hierarchie. Na nejnižším postu jsou plesniví čerti a pak to stoupá vzhůru až k Luciferovi. U nás Myslivec-Pekelný Nimrod, jakožto čert 2. kategorie, musí pro další postup získat další duše. Je však zřejmě výš než pekelníci u karet a pekelného kotle.

Lucifer
Lucifer byl původně archanděl, tedy je padlý anděl. V křesťanské nauce se jedná o knížete pekel, o označení pro Satana, nejdůležitějšího z padlých andělů. V mnoha pohádkách je jménem Lucifer označován nejvyšší čert, titulovaný jako vládce či kníže pekla.

Káča
Káča je postava z řady pohádek, nejznámější je Čert a Káča od Boženy Němcové. Káča se sice do pekla nedostane dobrovolně, ale svojí rázností brzy ovládne čerty a nebojí se ani samotného Lucifera. Představuje člověka se zdravým selským rozumem, který je ve spojení s odvahou a rozhodností vždy nakonec silnější než čáry pekelných mocností. V našem pekle chrání zvláště vystrašené děti před dotírajícími čerty.

Svatý Mikuláš
Mikuláš byl biskup v Myře v Lykii. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem (obvykle v předvečer 5. prosince). Byl inspirací i pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, která vznikla zkomolením jeho jména.

Anděl
Anděl (z řeckého angelos – „posel“) je mýtická nadpřirozená duchovní bytost, která by měla být podřízena Bohu a sloužit jako posel mezi lidmi a Bohem.

(zdroj Wikipedie)

Je peklo exotermické?

„Je peklo exotermické?“ Tato otázka byla prý skutečně položena v zimním zkouškovém období při zkoušce z chemie na Washingtonské univerzitě:

„Je peklo exotermické (vydává teplo) nebo endotermické (pohlcuje teplo)? Svou odpověď podložte důkazem.“

Většina studentů sestavila důkaz svých domněnek s pomocí Boylova zákona nebo nějaké jeho obměny (při rozpínání se plyn ochlazuje, při stlačování se zahřívá). Jeden student však uvedl následující důkaz:

Za prvé, potřebujeme vědět, jak se hmota pekla mění v průběhu času. Proto potřebujeme znát rychlost, kterou do pekla duše vstupují, a rychlost, kterou z pekla duse vystupují.

Myslím, že můžeme s jistotou předpokládat, že jakmile se duše dostane do pekla, už z něj neodchází. Z toho vyplývá, že nevystupují žádné duše.

Pokud se týká počtu duší, které vstupují do pekla, musíme se podívat na různá náboženství, která na světě dnes existují. Některá z těchto náboženství tvrdí, že pokud nejste členem jejich církve, přijdete do pekla. Protože je více než jedno takové náboženství a protože lidé nevyznávají více než jedno náboženství, můžeme odvodit, že všichni lidé a všechny duše přijdou do pekla.

Při současné porodnosti a úmrtnosti můžeme očekávat, že počet duší přicházejících do pekla vzrůstá podle exponenciální křivky.

Nyní se podívejme na rychlost změny objemu pekla, protože Boylův zákon stanoví, že pokud mají teplota a tlak v pekle zůstat konstantní, objem pekla musí při přírůstku duší vzrůstat.

To dává dvě možnosti:

Jestliže se peklo rozpíná rychlostí menší než je rychlost, kterou sem vstupují duše, potom bude teplota a tlak v pekle vzrůstat přes všechny meze. Samozřejmě jestliže se peklo rozpíná rychlostí větší, než je rychlost přírůstku duší, potom bude teplota a tlak v pekle klesat, dokud peklo nezmrzne. Takže která možnost je pravdivá?

Jestliže přijmeme postulát, který mi během mého prvního ročníku na univerzitě sdělila slečna Theresa Banyanová: S tebou se vyspím, až bude v pekle chladná noc; a vezmeme v úvahu fakt, že se mi s ní stále nepodařilo navázat sexuální poměr, potom možnost (2) nemůže být pravdivá a tudíž jsem si jist, že peklo je exotermické.

Jediný tento student dostal ze zkoušky jedničku.

Alternativní závěr

Jestliže přijmeme postulát, který nastolila Tereza v prvním ročníku, čili „Dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím“ a se zřetelem k tomu, že se se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2, peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo. Závěr této teorie je, že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze nebe, což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Tereza včera v noci křičela „Ach můj Bože“.

https://www.pslib.cz/milan.kerslager/Je_peklo_exotermick%C3%A9%3Fhttps://www.pslib.cz/milan.kerslager/Je_peklo_exotermick%C3%A9%3F

 

Více zde: https://www.duchovniboj.cz/svedectvi/

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This