„Manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem. … Rodina je středem Stvořitelova plánu pro věčný osud jeho dětí“ („Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 1998, 24).
Poté, co Nebeský Otec spojil Adama a Evu sňatkem, přikázal jim, aby měli děti (viz Genesis 1:28 ). Bůh zjevil, že jedním z účelů manželství je opatřit smrtelná těla pro Jeho duchovní děti. Rodiče jsou partnery Nebeského Otce. Bůh si přeje, aby každé z Jeho duchovních dětí obdrželo fyzické tělo a zakusilo pozemský život. Když muž a žena přivádějí na svět děti, pomáhají tím Nebeskému Otci uskutečňovat Jeho plán.
Každé novorozené dítě má být do rodiny přivítáno s radostí. Každé je dítětem Božím. Máme věnovat čas tomu, abychom se ze svých dětí těšili, abychom si s nimi hráli a abychom je učili.
Rodina spolu může být navždy. Abychom obdrželi toto požehnání, musíme být oddáni v chrámu. Když jsou lidé oddáni mimo chrám, manželství končí smrtí jednoho z partnerů. Když jsme oddáni v chrámu pravomocí Melchisedechova kněžství, jsme oddáni na čas i věčnost. Dodržujeme-li své smlouvy s Pánem, naše rodina – manžel, manželka a děti – bude spojena navěky. Smrt nás nemůže rozdělit.
Nauka a smlouvy 132:15–21
Nauka a smlouvy
15 Tudíž, jestliže se muž ožení s manželkou ve světě, a neožení se s ní skrze mne ani skrze slovo mé a učiní s ní smlouvu, dokud je ve světě, a ona s ním, jejich smlouva a manželství nemají platnost, když zemřou a když jsou mimo svět; tudíž, nejsou vázáni žádným zákonem, když jsou mimo svět.
16 Tudíž, když jsou mimo svět, ani se nežení, ani nejsou vydávány do manželství ; ale jsou určeni jako andělé v nebi, kteřížto andělé jsou sloužící služebníci, aby sloužili těm, kdož jsou hodni daleko většího a nesmírného a věčného břemene slávy.
17 Neboť tito andělé se neřídili mým zákonem; tudíž, nemohou býti rozšířeni, ale zůstávají odděleně a osamoceně, bez oslavení, ve svém spaseném stavu po celou věčnost; a od nynějška nadále nejsou bohy, ale jsou anděly Božími na věky věků.
18 A opět, vpravdě pravím vám, jestliže se muž ožení s manželkou a učiní s ní smlouvu na čas a na celou věčnost, jestliže ona smlouva není skrze mne nebo skrze slovo mé, což je zákon můj, a není zpečetěna Svatým Duchem zaslíbení skrze toho, koho jsem pomazal a určil k této moci, potom není platná ani nemá sílu, když jsou mimo svět, protože nejsou spojeni skrze mne, praví Pán, ani skrze slovo mé; když jsou mimo svět, tam nemůže býti přijata, protože tam jsou určeni andělé a bozi, kolem nichž nemohou projíti; nemohou, tudíž, zděditi slávu mou; neboť můj dům je domem pořádku, praví Pán Bůh.
19 A opět, vpravdě pravím vám, jestliže se muž ožení s manželkou skrze slovo mé, což je zákon můj, a skrze novou a věčnou smlouvu, a je to na ně zpečetěno Svatým Duchem zaslíbení skrze toho, kdo je pomazán, jemuž jsem určil tuto moc a klíče tohoto kněžství; a bude jim řečeno – Vyjdete v prvním vzkříšení; a bude-li to po prvním vzkříšení, v příštím vzkříšení; a zdědíte trůny , království, knížectví a moci, panství, veškeré výšiny a hlubiny – potom bude zapsáno v Beránkově Knize života, že se nedopustí žádné vraždy, čímž by prolil nevinnou krev, a jestliže setrváte ve smlouvě mé a nedopustíte se žádné vraždy, čímž byste prolili nevinnou krev, bude se jim naplňovati ve všech věcech všechno, co služebník můj na ně vložil, v čase a po celou věčnost; a bude to míti plnou platnost, až budou mimo svět; a projdou kolem andělů a bohů, kteří tam jsou rozmístěni, ke svému oslavení a slávě ve všech věcech, jak bylo zpečetěno na hlavu jejich, kterážto sláva bude plností a pokračováním semene na věky věků.
20 Potom budou bohy, protože nemají žádného konce; tudíž budou od věčnosti do věčnosti, protože pokračují; potom budou nade vším, protože jsou jim poddány všechny věci. Potom budou bohy , protože mají veškerou moc, a andělé jim jsou poddáni.
21 Vpravdě, vpravdě, pravím vám, pokud se neřídíte zákonem mým, nemůžete dosáhnouti této slávy.
Nebeský Otec připravil plán pro naše spasení. V rámci tohoto plánu nás vyslal ze své přítomnosti, abychom žili na zemi a obdrželi smrtelné tělo z masa a krve. Naše smrtelné tělo nakonec zemře a náš duch odejde do duchovního světa. Duchovní svět je místo, kde čekáme, pracujeme a učíme se, a pro spravedlivé je to také místo odpočinku od starostí a zármutku. Náš duch tam bude žít do té doby, dokud nebudeme připraveni na své vzkříšení. Potom bude naše smrtelné tělo znovu spojeno s naším duchem a my obdržíme stupeň slávy, na který jsme se připravili (viz kapitola 46 v této knize).
Mnoho lidí přemýšlí o tom, jak duchovní svět vypadá. Informace o duchovním světě nám poskytují písma a proroci posledních dnů.
Kde se nachází posmrtný duchovní svět?
Proroci posledních dnů vysvětlili, že duchové těch, kteří zemřeli, od nás nejsou daleko. President Ezra Taft Benson řekl: „Někdy se závoj mezi tímto životem a životem za ním stává velmi tenkým. Naši blízcí, kteří již zemřeli, od nás nejsou daleko.“ (Conference Report, Apr. 1971, 18; nebo Ensign, June 1971, 33.) President Brigham Young učil, že posmrtný duchovní svět je na zemi, kolem nás (viz Učení presidentů Církve: Brigham Young [2004], 279).
Jaké vlastnosti má náš duch?
Duchovní bytosti mají tělo stejného tvaru jako smrtelníci až na to, že duchovní tělo má dokonalou formu (viz Eter 3:16 ). Duchové si s sebou ze země odnášejí svůj postoj oddanosti nebo nepřátelství vůči věcem spravedlivosti (viz Alma 34:34 ). Mají stejné záliby a touhy, jaké měli, když žili na zemi. Všichni duchové jsou v dospělé podobě. Byli dospělí před svou smrtelnou existencí a jsou v dospělé podobě i po smrti, i když zemřou jako nemluvňata nebo děti (viz Učení presidentů Církve: Joseph F. Smith [2003], 131–132).
Jaké jsou podmínky v posmrtném duchovním světě?
Prorok Alma v Knize Mormonově učil o dvou odděleních neboli stavech v duchovním světě:
„A pak, stane se, že duchové těch, kteří jsou spravedliví, jsou přijati do stavu štěstí, který se nazývá ráj, do stavu odpočinutí, do stavu pokoje, kde budou odpočívati ode všech trápení svých a ode všech starostí a smutku.
A pak, stane se, že duchové zlovolných, ano, kteří jsou zlí – neboť viz, nemají žádný díl ani část Ducha Páně; neboť viz, oni si volili raději zlé skutky nežli dobré; tudíž do nich vstoupil duch ďáblův a zmocnil se jejich domu – a tito budou vyvrženi do zevní temnoty; a tam bude pláč a nářek a skřípění zubů, a to pro jejich vlastní nepravost, protože jsou vedeni jako zajatí vůlí ďáblovou.
Nyní, toto je stav duší zlovolných, ano, v temnotě, a stav strašného, děsivého očekávání ohnivého rozhořčení hněvu Božího vůči nim; tak zůstávají v tomto stavu, stejně jako spravedliví v ráji, až do doby svého vzkříšení.“ (Alma 40:12–14 .)
Duchové jsou ohodnoceni podle toho, jak čistým životem žili a jak byli poslušni vůle Páně během pobytu na zemi. Spravedliví jsou odděleni od zlovolných (viz 1. Nefi 15:28–30 ), ale duchové mohou činit pokrok tím, že se učí zásadám evangelia a žijí v souladu s nimi. Duchové, kteří žijí v ráji, mohou učit duchy, kteří jsou ve vězení (viz NaS 138 ).
Podle proroka Almy spravedliví duchové odpočívají od pozemských starostí a smutku. Nicméně jsou zaměstnáni vykonáváním díla Páně. President Joseph F. Smith ve vidění spatřil, že bezprostředně poté, co byl Ježíš Kristus ukřižován, navštívil spravedlivé v duchovním světě. Určil posly, dal jim moc a pravomoc a pověřil je, aby „přinesli světlo evangelia těm, již byli v temnotě, vpravdě všem duchům lidí“. (NaS 138:30 .)
V duchovním světě je zorganizována Církev a nositelé kněžství tam pokračují ve svých zodpovědnostech (viz NaS 138:30 ). President Wilford Woodruff učil: „Na druhé straně závoje existuje totéž kněžství. … Každý apoštol, každý sedmdesátník, každý starší atd., který zemřel ve víře, vstupuje ihned, jakmile přejde na druhou stranu závoje, do díla služby.“ (Deseret News, Jan. 25, 1882, 818.)
Rodinné vztahy jsou rovněž důležité. President Jedediah M. Grant, rádce Brighama Younga, spatřil duchovní svět a Heberovi C. Kimballovi popsal organizaci, která tam existuje: „Řekl, že lidé, které tam spatřil, byli zorganizováni do rodin. … Řekl: ‚Když jsem se podíval na rodiny, v některých bylo prázdné místo, … neboť jsem viděl rodiny, kterým nebylo dovoleno vstoupit a přebývat společně, protože nectily své povolání zde.‘ “ (Deseret News, Dec. 10, 1856, 316–317.)
Apoštol Petr hovořil o tom, že duchovní svět je pro některé jako vězení (viz 1. Petrova 3:18–20 ). Ve vězení duchů jsou duchové těch, kteří dosud nepřijali evangelium Ježíše Krista. Tito duchové mají svobodu jednání a mohou být přitahováni dobrem i zlem. Pokud přijmou evangelium a obřady, které jsou za ně vykonány v chrámu, mohou vězení duchů opustit a přebývat v ráji.
Ve vězení duchů jsou také ti, kteří zavrhli evangelium poté, co jim bylo hlásáno buď na zemi, nebo ve vězení duchů. Tito duchové trpí ve stavu, kterému se říká peklo. Sami se vzdali milosrdenství Ježíše Krista, který řekl: „Viz, já, Bůh, jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání; ale jestliže nebudou činiti pokání, musejí trpěti stejně jako já; kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu.“ (NaS 19:16–18 .) Poté, co trpěli za své hříchy, jim bude prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista dovoleno zdědit nejnižší stupeň slávy, kterým je telestiální království.
Přikázání nám byla dána proto, aby nám pomohla připravit se ve všech ohledech na život v přítomnosti Nebeského Otce. On nám poskytl způsob, kterým Mu můžeme děkovat za svá požehnání. Ochotné placení desátků a obětí je jedním ze způsobů, jak mu děkujeme. Když platíme tyto oběti, ukazujeme tím, že Ho milujeme a že budeme poslušni Jeho rad.
Jak nám placení desátků a obětí pomáhá děkovat našemu Nebeskému Otci?
Abraham a Jákob v dávných dobách byli poslušni přikázání platit desátek ve formě jedné desetiny svého příjmu (viz Židům 7:1–10; Genesis 14:19–20; 28:20–22).V novodobé historii se Prorok Joseph Smith modlil: „Ó Pane, ukaž svému služebníkovi, jak mnoho požaduješ z majetku svého lidu jako desátek?“ (NaS 119, úvod k oddílu.) Pán odpověděl: „Toto bude počátek desátku lidu mého. A poté, ti, již takto předali desátek, budou platiti jednu desetinu veškerého příjmu svého ročně; a toto bude pro ně na věky stálým zákonem.“ (NaS 119:3–4.) První předsednictvo vysvětlilo, že „jedna desetina veškerého příjmu svého ročně“ se týká našeho příjmu (viz First Presidency letter, Mar. 19, 1970).Když platíme desátek, projevujeme svou věrnost Pánu. Také učíme hodnotě tohoto zákona své děti. Ty pak budou chtít následovat náš příklad a platit desátek ze všech peněz, které získají.
V jakém ohledu je desátek spíše zásadou týkající se víry než zásadou týkající se financí?
Co mohou rodiče dělat, aby své děti učili platit desátek a rozumět jeho významu?
Máme dávat ochotně
Je důležité, abychom dávali ochotně. „Když člověk platí desátek bez radosti, okrádá se o část požehnání. Musí se naučit dávat vesele, ochotně a radostně, a jeho dar bude požehnán.“ (Stephen L. Richards, The Law of Tithing [brožura, 1983], 8.)
Apoštol Pavel učil, že to, jak dáváme, je stejně důležité jako to, co dáváme. Řekl: „[Nechť dává] ne s neochotnou myslí aneb z [nutnosti]. Neboť ochotného dárce miluje Bůh.“ (2. Korintským 9:7.)
Co pro vás znamená být ochotným dárcem?
Desátek a další oběti
Jako členové Církve dáváme desátek a další oběti Pánu.
Desátek
Budování, udržování a provozování chrámů, sborových domů a dalších budov.
Poskytování provozních prostředků kůlům, sborům a dalším jednotkám Církve. (Tyto jednotky používají tyto prostředky k naplňování náboženských programů Církve, které zahrnují výuku evangelia a organizování společenských činností a akcí.)
Pomáhání misionářskému programu.
Vzdělávání mladých lidí v církevních školách, seminářích a institutech.
Tištění a distribuce učebních materiálů.
Pomáhání při práci na rodinné historii a chrámové práci.
Další oběti
V rámci půstu členové navštěvují shromáždění, které se nazývá postní a svědecké shromáždění, kde s druhými sdílejí svá svědectví o Kristu a Jeho evangeliu.
Další dary. Členové Církve mohou dobrovolně přispívat na další činnosti Církve, například na misionářskou práci, na Stálý vzdělávací fond, výstavbu chrámů a humanitární činnost.
Služba. Členové také nabízejí svůj čas, dovednosti a zboží, aby pomohli druhým. Tato služba Církvi umožňuje pomáhat potřebným členům i nečlenům po celém světě na místní, celostátní i mezinárodní úrovni, zejména v případě živelných pohrom.
Když dáváme desátky a oběti, jsme požehnáni
Zjevení z písem posledních dnů se zmiňuje o dalším požehnání pro ty, kteří platí desátek: „Vpravdě, je to den oběti a den pro desátek lidu mého; neboť ten, kdo platí desátek, nebude spálen při příchodu jeho.“ (NaS 64:23.)
Požehnání, která máme přislíbena, jsou jak materiální, tak duchovní. Dáváme-li ochotně, Nebeský Otec nám pomůže naplnit každodenní potřebu jídla, oblečení a přístřeší. Když president Gordon B. Hinckley promlouval ke Svatým posledních dnů na Filipínách, řekl, že když lidé „přijmou evangelium a budou podle něho žít, když budou platit desátky a oběti, i když budou skrovné, Pán dodrží svůj slib, který jim dal v dávných dobách, a budou mít rýži v misce a oblečení na sobě a přístřeší nad hlavou. Neznám žádné jiné řešení. Tito lidé potřebují moc, která je větší než jakákoli moc pozemská, aby je pozvedla a aby jim pomohla.“ („Inspirational Thoughts“, Ensign, Aug. 1997, 7.) Pán nám také pomůže růst „v poznání Boha, ve svědectví, v moci žít podle evangelia a v tom, abychom k témuž inspirovali i svou rodinu“. (Teachings of Presidents of the Church: Heber J. Grant [2002], 124.)
Ti, kteří platí desátek a oběti, jsou hojně požehnáni. Mají dobrý pocit z toho, že pomáhají budovat království Boží na zemi.
Jaká požehnání jste vy, členové vaší rodiny nebo vaši přátelé získali díky placení desátků a ostatních obětí?
Další verše z písem
Nauka a smlouvy 119:1–4
Nauka a smlouvy
1 Vpravdě, tak praví Pán, já požaduji, aby veškerý přebytečný majetek jejich byl vložen do rukou biskupa církve mé v Sionu,
2 Pro stavbu domu mého a pro položení základu Sionu a pro kněžství a pro dluhy předsednictva Církve mé.
3 A toto bude počátek desátku lidu mého.
4 A poté, ti, již takto předali desátek, budou platiti jednu desetinu veškerého příjmu svého ročně; a toto bude pro ně na věky stálým zákonem, pro svaté kněžství mé, praví Pán.
Zákon Cudnosti :
Tato kapitola obsahuje některé části, které přesahují vyspělost malých dětí. Je nejlepší počkat, dokud děti nebudou mít dostatečný věk na to, aby porozuměly sexuálním vztahům a plození, než je budete učit těmto částem této kapitoly. Naši církevní vedoucí nám říkají, že rodiče jsou zodpovědni za výuku svých dětí o plození (procesu početí a rození dětí). Rodiče je také musejí učit zákonu cudnosti, který je vysvětlen v této kapitole.
Rodiče mohou začít učit své děti, aby měly správný postoj vůči svému tělu, už když jsou ještě malé. To, že s dětmi budou hovořit otevřeně, ale uctivě a budou při tom správně pojmenovávat různé části a funkce jejich těla, dětem pomůže vyrůstat bez zbytečných rozpaků týkajících se jejich těla.
Děti jsou přirozeně zvědavé. Chtějí vědět, jak jejich tělo funguje. Chtějí vědět, odkud přicházejí miminka. Budou-li rodiče odpovídat na všechny tyto otázky ihned a jasně tak, aby tomu děti rozuměly, budou se děti s otázkami obracet na rodiče i dál. Pokud však rodiče na otázky odpovědí tak, že to děti uvede do rozpaků, budou se cítit odmítnuté nebo je odpovědi neuspokojí, pravděpodobně půjdou se svými otázkami za někým jiným a možná získají nesprávné názory a nevhodné postoje.
Není však moudré ani nutné říkat dětem vše najednou. Rodiče jim mají poskytnout pouze ty informace, na které se ptají a kterým dokáží porozumět. Při odpovídání na tyto otázky mohou rodiče děti učit tomu, jak je důležité respektovat jejich tělo i tělo druhých. Rodiče mají děti učit, aby se slušně oblékaly. Mají opravovat nesprávné názory a vulgární řeč, kterou děti pochytí od druhých.
V době, kdy děti dospívají, s nimi mají rodiče otevřeně mluvit o plození. Děti mají porozumět tomu, že tyto síly jsou dobré a že nám byly dány Pánem. Ten od nás očekává, že je budeme používat v mezích, které nám stanovil.
Malé děti přicházejí na zem od Nebeského Otce čisté a nevinné. Když se rodiče budou modlit o vedení, Pán je bude inspirovat, aby učili děti ve správný čas a správným způsobem.
Po stvoření Bůh každému živému stvoření přikázal, aby se množilo podle svého druhu (viz Genesis 1:22 ). Rozmnožování bylo součástí Jeho plánu, aby tak na zemi mohla pokračovat existence všech forem života.
Potom na zemi umístil Adama a Evu. Lišili se od Jeho ostatního stvoření tím, že byli Jeho duchovními dětmi. V zahradě Eden Bůh oddal Adama a Evu a přikázal jim, aby se množili a naplnili zemi (viz Genesis 1:28 ). Ve svém životě se však měli řídit podle morálních zákonů namísto instinktem.
Bůh chtěl, aby se Jeho duchovní děti rodily do rodin, aby tak o ně mohlo být správně postaráno a aby mohly být učeny. My, podobně jako Adam a Eva, máme pro tyto duchovní děti zajišťovat fyzická těla. První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů uvedly: „Prohlašujeme, že způsob, kterým je tvořen smrtelný život, je božsky určený.“ („Rodina – Prohlášení světu“, Liahona, říjen 1998, 24.) Bůh nám přikázal, že sexuální vztahy mají existovat pouze v manželství mezi mužem a ženou. Tomuto přikázání se říká zákon cudnosti.
Nemáme mít žádné sexuální vztahy, vyjma se svým manželským partnerem, se kterým jsme zákonně oddáni. Nikdo, ani muž ani žena, nemá mít sexuální vztahy před sňatkem. Po sňatku jsou sexuální vztahy povoleny pouze s manželským partnerem.
Pán řekl Izraelitům: „Nesesmilníš.“ (Exodus 20:14 .) Izraelité, kteří toto přikázání porušili, byli podrobeni tvrdému trestu. Pán toto přikázání zopakoval i v posledních dnech (viz NaS 42:24 ).
Jsme učeni tomu, že zákon cudnosti se týká i dalších věcí kromě sexuálního styku. První předsednictvo varovalo mladé lidi před dalšími sexuálními hříchy:
„Než vstoupíte do manželství, nedělejte nic, co by probudilo mocné pocity, které smějí být vyjadřovány pouze v manželství. Nezapojujte se do vášnivého líbání, neležte na druhé osobě, ani se nedotýkejte důvěrných, posvátných částí těla druhé osoby, ať již zahalených, nebo nezahalených. Nedovolte nikomu, aby totéž dělal s vámi. Neprobouzejte tyto pocity ve vlastním těle.“ (Pro posílení mládeže [brožurka, 2001], 27.)
Homosexuální chování je, podobně jako jiná porušení zákona cudnosti, závažným hříchem. Proroci posledních dnů mluví o nebezpečích týkajících se homosexuálního chování a o tom, jak se Církev staví k těm, kteří mají tyto sklony. President Gordon B. Hinckley řekl:
„Na prvním místě věříme, že manželství mezi mužem a ženou je ustanoveno Bohem. Věříme, že manželství může být věčné prostřednictvím uplatnění moci věčného kněžství v domě Páně.
Lidé se vyptávají na náš postoj k těm, kteří sami sebe považují za takzvané gaye a lesbičky. Má odpověď zní, že je máme rádi jako syny a dcery Boží. Mohou mít určité sklony, které jsou mocné a které lze obtížně ovládat. Většina lidí má v různých obdobích nějaké sklony. Pokud podle těchto sklonů nejednají, potom mohou jít vpřed, jako to činí všichni ostatní členové Církve. Pokud poruší zákon cudnosti a morální zásady Církve, potom jsou, stejně jako ostatní, podrobeni církevnímu disciplinárnímu řízení.
Chceme těmto lidem pomáhat, posilovat je, pomáhat jim s jejich problémy a obtížemi. Nemůžeme ale nečinně stát v situaci, kdy se oddávají nemorálnímu jednání, kdy se snaží podporovat a obhajovat takzvané manželství mezi stejným pohlavím a kdy se v něm snaží žít. Kdybychom to dovolili, znevážilo by to nejzávažnější a nejposvátnější základ manželství posvěceného Bohem a jeho pravý účel, výchovu rodiny.“ (Liahona, leden 1999, 83.)
Satan chce, abychom porušovali zákon cudnosti
Satanovým plánem je oklamat tolik z nás, kolik se mu jen povede, aby nám zabránil v návratu k Nebeskému Otci. Jednou z jeho nejničivějších snah je pokoušet nás, abychom porušili zákon cudnosti. Satan je lstivý a mocný. Chtěl by, abychom věřili, že porušení tohoto zákona není hříchem. Mnoho lidí již bylo oklamáno. Musíme bránit sami sebe před zlými vlivy.
Satan útočí na měřítka cudnosti. Chce, abychom věřili, že vzhledem k tomu, že lidské tělo je krásné, je to něco, co máme vystavovat na odiv a odhalovat. Nebeský Otec si přeje, abychom svá těla udržovali zahalená tak, abychom tím v mysli druhých nevyvolávali nevhodné myšlenky.
Satan nás nejen povzbuzuje, abychom se oblékali neslušně, ale také nás povzbuzuje, abychom měli nemorální nebo nevhodné myšlenky. Snaží se o to prostřednictvím obrazových materiálů, filmů, příběhů, vtipů, hudby a tance, které navádějí k nemorálním skutkům. Zákon cudnosti vyžaduje, aby naše myšlenky i naše skutky byly čisté. Prorok Alma učil, že až budeme Bohem souzeni, „myšlenky naše nás také odsoudí; a v tomto hrozném stavu se neodvážíme vzhlédnouti k Bohu svému“. (Alma 12:14 .)
Ježíš učil: „Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nezcizoložíš.
Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.“ (Matouš 5:27–28 .)
President Gordon B. Hinckley řekl: „Žijete ve světě hrozných pokušení. Pornografie svou ohavnou špínou zaplavuje zemi jako hrozivý, pohlcující příliv. Je to jed. Nedívejte se na ni ani ji nečtěte. Zničí vás, pokud to budete dělat. Vezme vám vaši sebeúctu. Oloupí vás o cit pro krásy života. Srazí vás k zemi a vtáhne do močálu zlých myšlenek a možná i zlých činů. Vyvarujte se jí. Vyhýbejte se jí stejně, jako byste se vyhýbali zhoubné nemoci, neboť je stejně smrtelná. Buďte ctnostní v myšlenkách a skutcích. Bůh ve vás záměrně zasadil božskou touhu, která může být snadno zvrácena k zlým a ničivým účelům. Když jste mladí, vyhýbejte se vážným známostem. Když dosáhnete věku, kdy budete uvažovat o manželství, pak bude čas na vážnou známost. Ale vy, chlapci, kteří jste na střední škole, toto nepotřubejete, a dívky také ne.“ Liahona, leden 1998, 56.)
Satan nás někdy pokouší prostřednictvím našich citů. Ví, kdy jsme osamělí, zmatení nebo sklíčení. Vybírá si toto období naší slabosti, aby nás pokoušel porušit zákon cudnosti. Nebeský Otec nám může dát sílu, abychom těmito zkouškami prošli bez úhony.
Písma vyprávějí o spravedlivém mladém muži jménem Josef, který se těšil velké důvěře svého pána Putifara. Putifar dal Josefovi moc nad vším, co měl. Putifarova žena po Josefovi toužila a pokoušela ho, aby se s ní dopustil cizoložství. Ale Josef jí odolal a uprchl od ní. (Viz Genesis 39:1–18 .)
Pavel učil: „Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.“ (1. Korintským 10:13 .) Alma zdůraznil, že nebudeme „pokoušeni nad to, co [můžeme] snésti“, když se pokoříme „před Pánem a [budeme vzývat] svaté jméno jeho a [bdít a modlit se] stále“. (Alma 13:28 .)
Pro učitele: Potřebujete-li další informace týkající se otázek ohledně cudnosti, můžete použít brožurku nazvanou Pro posílení mládeže (katalogové číslo 36550 121), která je k dispozici v distribučních střediscích a na stránkách www.LDS.org nebo v knihovně vašeho sborového domu.
Jak souvisí slušnost a zdrženlivost s cudností? Jak mohou rodiče učit své děti, aby byly slušné a zdrženlivé v oblékání, v řeči a v chování?
Jak můžeme bojovat proti šíření a vlivu pornografie?
Jaká zaslíbení nám Pán dává, aby nám pomohl překonávat Satanova pokušení?
Porušení zákona cudnosti je nanejvýš závažné
Prorok Alma byl zarmoucen, protože jeden z jeho synů porušil zákon cudnosti. Svému synovi Koriantonovi řekl: „Což nevíš, synu můj, že tyto věci jsou ohavností v očích Páně; ano, ohavnější nade všechny hříchy kromě prolití nevinné krve nebo zapření Ducha Svatého?“ (Alma 39:5 .) Necudnost se svou závažností řadí hned za vraždu.
Pokud muž a žena poruší zákon cudnosti a počnou dítě, mohou být v pokušení spáchat další ohavný hřích – potrat. Jen zřídkakdy existuje ospravedlnitelný důvod pro potrat. Vedoucí Církve řekli, že určité výjimečné okolnosti mohou potrat ospravedlnit – například když k těhotenství došlo v důsledku incestu nebo znásilnění, když život nebo zdraví matky je po posouzení kvalifikovaného lékaře ve vážném ohrožení nebo když je podle kvalifikovaného lékaře zárodek tak vážně poškozen, že by miminko porod nepřežilo. Dokonce ani tyto okolnosti potrat automaticky neospravedlňují. Ti, kteří se nacházejí v takové situaci, mají o potratu uvažovat pouze po konzultaci se svými místními vedoucími Církve a poté, co obdrželi potvrzení prostřednictvím upřímné modlitby.
„Když muž a žena počnou dítě, aniž by byli oddáni, mají se všemožně povzbuzovat k tomu, aby sňatek uzavřeli. Když je nepravděpodobné, že by toto manželství bylo kvůli věku nebo jiným okolnostem úspěšné, má se nesezdaným rodičům poradit, aby dali dítě k adopci prostřednictvím organizace LDS Family Services, aby mohlo být miminko připečetěno k rodičům, kteří jsou hodni vstupu do chrámu.“ (Dopis Prvního předsednictva, 26. června 2002 a 19. července 2002.)
Pro našeho Nebeského Otce je nesmírně důležité, aby Jeho děti byly poslušny zákona cudnosti. Členové Církve, kteří porušují tento zákon nebo nabádají druhé, aby ho porušili, jsou podrobeni církevnímu disciplinárnímu řízení.
Těm, kteří porušili zákon cudnosti, může být odpuštěno
Ti, kteří porušili zákon cudnosti, mohou dosáhnout klidu. Pán nám říká: „Pakli by se bezbožný odvrátil ode všech hříchů svých, kteréž činil, a [dodržoval] by všech ustanovení mých,… žádná přestoupení jeho, jichž se dopustil, nebudou jemu připomínána.“ (Ezechiel 18:21–22 .) Klid v duši přichází pouze prostřednictvím odpuštění.
President Kimball řekl: „Pro každé odpuštění existuje podmínka. … Půst, modlitby a pokora musejí být rovny nebo větší než daný hřích. Srdce musí být zlomené a duch zkroušený . … Musí dojít na slzy a opravdovou změnu srdce. Musí dojít k uvědomění si hříchu, zanechání zla a vyznání chyby patřičně ustanovené Pánově autoritě.“ (The Miracle of Forgiveness [1969], 353.)
Vyznání je pro mnohé tou nejobtížnější částí pokání. Musíme se vyznat nejenom Pánu, ale také člověku, kterému jsme ublížili, například manželovi nebo manželce, a patřičné kněžské autoritě. Vedoucí kněžství (biskup nebo president kůlu) posoudí naše postavení v Církvi. Pán řekl Almovi: „Kdokoli se dopustí přestupku proti mně,… vyzná-li hříchy své před tebou a přede mnou a bude-li činiti pokání v upřímnosti srdce svého, odpustíš mu a já mu odpustím také.“ (Mosiáš 26:29 .)
President Kimball ale varuje: „Ačkoli je nám hojně slibováno odpuštění, neexistuje žádný slib ani náznak odpuštění pro jakoukoli duši, která nečiní úplné pokání. … Stěží můžeme být přespříliš důrazní v připomínání lidem, že nemohou hřešit a získat odpuštění, a potom hřešit znovu a znovu a očekávat opětovné odpuštění.“ (The Miracle of Forgiveness, 353, 360.) Ti, kteří získali odpuštění a potom hřích opakují, jsou zodpovědni i za své bývalé hříchy (viz NaS 82:7 ; Eter 2:15 ).
Ti, kteří dodržují zákon cudnosti, jsou hojně požehnáni
Jsme-li poslušni zákona cudnosti, můžeme žít bez viny nebo hanby. Život náš i našich dětí je požehnán, udržujeme-li se čistými a neposkvrněnými před Pánem. Děti mohou vzhlížet k našemu příkladu a kráčet v našich stopách.
Další verše z písem:
Alma 39:9
Kniha Mormonova
9 Nyní, synu můj, chtěl bych, abys činil pokání a abys zanechal hříchů svých a abys již nechodil za žádostmi očí svých, ale aby ses zapřel ve všech těchto věcech; neboť neučiníš-li tak, nemůžeš na žádný způsob zděditi království Boží. Ó, pamatuj a vezmi si to k srdci a zapři se v těchto věcech!
