0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Morfické Pole ! Co jsou! Vliv na reinkarnaci!

Termín „morfická rezonance“ vytvořil Ruppert Sheldrake, parapsycholog a jeden ze zakladatelů strukturalistického hnutí v biologii, autor kultovní knihy „Tao přírody“ z r.1990. Sheldrake využil, nebo spše zneužil vědecký embryologický termín „morfogenetické pole“, což je označení pro gradient chemické látky, morfogenu, odpovědné za indukci vzniku nového znaku, např. určitého buněčného typu nebo orgánu. Sheldrake však chápe toto materiální morfogenetické, podle jeho terminologie „morfické“ pole jinak, ve smyslu vitalistické „entelechie“ biologa Hanse Driesche ze začátku století. Má to být nehmotný, prostorově neohraničený princip, nezeslabující se vzdáleností a šířící se nadsvětelnou rychlostí ve vesmíru, princip, který podmiňuje celistvost jedinců a řídí jejich vývoj k určitému cíli. Tato pole mají podle Sheldrakea „kosmickou kumulativní paměť“ a ovládají vývoj neživé i živé přírody pomocí „morfických rezonancí“. Informace o vývoji organismů jsou ukládány do vesmírné paměti a z ní je opět prostřednictvím rezonance řízen vývoj dalších jedinců téhož druhu. Sheldrakeův princip se má uplatňovat nejen v živé přírodě, ale i v přírodě neživé. Sheldrake např. publikoval seriózně se tvářící práci, ve které „dokazoval“, že informace o krystalizaci látek jsou rovněž ukládány do kosmické paměti, a pod vlivem morfické rezonance probíhá opakovaná krystalizace takové látky rychleji. Sheldrake je také zastáncem všech parapsychologických jevů. Na světovém kongresu skeptiků v Londýně, kam byl jako zástupce oponentů pozván, předložil několik experimentů, v nichž dokazoval existenci telepatie a telekineze. „Teorii“ o morfické rezonanci využili i léčitelé, kteří pomocí rezonance léčí dálkově, telekineticky, nemocné osoby nebo také nemocné lesy (viz Rezonanční terapie a také Joint line).

Sheldrakeův termín hypotetického duchovního fenoménu. Představa o „morfickém poli“ a morfické rezonanci je zcela bizarní, odporuje vědeckým poznatkům o přenosu informace i o evoluci a nebyla samozřejmě na žádném vědeckém pracovišti potvrzena. V opakovaných experimentech byly vyvráceny Sheldrakeovy pokusy s krystalizací látek. Přesto byly jeho představy s nadšením přijaty v esoterickém světě a použity ke vzniku nových alternativních, nesporně šarlatánských léčebných technik.

Jako vědec se Sheldrake setkal s mnoha jevy, které nemohl vysvětlit moderním přírodovědeckým poznáním.

Je například známo, že buňka obsahuje všechny genetické informace potřebné k tomu, aby vyrostla v dokonalý organismus. Pro vědu je ještě stále nepochopitelné, jak je možné, že konečná forma tako­vého organismu je vždycky stejná. U embrya jsou na počátku vývoje všechny buňky stejné. Jak buňky vědí, že se musí v určitý okamžik specializovat v or­gánech, svalech, kostech a tak dále?

Aby tento problém vysvětlil, používá Sheldrake srovnání s televizorem: obrazy na obrazovce také nemají původ v přístroji. Tyto obrazy se odněkud vysílají jako rádiové vlny, přijímají se anténou, aby se posléze konvertovaly v přístroji a objevily se jako obrazy na obrazovce. Podle tohoto přirovnaní dodávají geny stavební kameny tělu. Stavební plán, který organizuje stavební kameny tak, aby se staly tělem, však není uložen v genech.

Stavební plán, organizační princip, je zcela jiné povahy. Podle Sheldraka zde jde o morfické pole, pole forem, které organizuje hmotu. Musíme si představit, že hmota se organizuje prostřednictvím polí, analogických vzorci, který vytvoří magnetické pole ze železných pilin. Každá organizace koresponduje s nějakým polem, od úrovně atomu až k úrovni Mléčné dráhy.

Pole formy představují paměť přírody. Kolektivní paměť, kterou lze při­rovnat ke kolektivnímu podvědomí člověka, jež popsal psychiatr Carl Jung. Mezi polem formy a organismem dochází ke vzájemnému působení. Pole for­my je tedy schopno přijímat nové informace. Lze jej přirovnat ke knize života, do níž se přidávají stále nové texty.

Vztah mezi polem formy a hmotou lze přirovnat k rezonanci. Sheldrake ji nazývá rezonancí forem. Akustická rezonance u ladiček spočívá na přenosu mechanické síly prostřednictvím chvění vzduchu. Rezonance forem souvisí s přenosem informací. Síla rezonance se zvětšuje přímo úměrně s podobností forem struktur, které vysílají vibrace, a struktur, které vibrace přijímají.

Všechny evropské duby jsou například díky své podobnosti formy v re­zonanci s polem formy evropských dubů. Vzhledem k velké podobnosti ev­ropských a amerických dubů bude evropský dub také z velké části rezonovat s polem formy amerických dubů. To znamená, že evropský dub může získávat informace i z tohoto pole. Vzhledem k nedostatku podobnosti forem neexistu­je žádná rezonance forem mezi polem formy dubů a polem formy smrků.

Pole formy zesílí tím více, čím více organismů nebo organizací k němu patří. Čím častěji dochází ke vzniku nějaké formy, tím silnější je pole, kte­ré tak nabývá větší síly přitažlivosti. Věda to formuluje takto: přitažlivost, přitažlivá síla, je určována frekvencí (opakováním), jíž se pole manifestuje. Chování, které se často opakuje, se proto časem stane zvykem.

V r. 1921 bylo v Southamptonu pozorováno, že sýkory otevírají víčka lahví s mlékem a mléko pijí.V sousedství začali totéž dělat příslušníci téhož druhu, což bylo možno vykládat jako imitaci. Problém však spočíval v tom, že sýkory nejsou schopny uletět více než několik kilometrů. Imitace by tudíž vedla k tomu, že zmiňované chování by se postupně rozšířilo po celém ostrově. Ovšem ukázalo se, že tomu tak není: zvyk se nečekaně rozmohl v celé Anglii během jediného dne. Nadto došlo k témuž jevu ve Švédsku, Dánsku a Nizozemí. Během druhé světové války se žádné láhve smlékem neroznášely. Po válce však ptáci začali otevírat víčka zase, ačkoliv tito jedinci nikdy předtím láhve neviděli.

A něco navíc!

Současnou tuhou a místy agresivně rozvášněnou debatu mezi vědou a náboženstvím roztíná psychologií a parapsychologií ovlivněný biolog a biochemik Rupert Sheldrake jedním velkým šlehem: Věda je plná klamů. Jeho nejnovější kniha „The Science Delusion“, s podtitulkem „Freeing the Spirit of Enquiry“ si nebere servítky při odhalování faktu, že tvrdé jádro dnešní vědecké komunity se ve střežení svých privilegií za podpory vlád a mezinárodních institucí chová jako kdysi svatá inkvizice v hájení svaté pravdy a potírání kacířství. A že (stejně dnes jako církev tehdy) tím znemožňuje další vývoj vědeckého bádání. Je sama sobě překážkou, vězením a svěrací kazajkou.

Nastolila si systém dogmat, která Sheldrake hned v úvodu knihy shrnuje v „desatero vědeckého kréda“:

1. Všecko je v zásadě mechanické.
2. Všechna hmota je bezvědomá.
3. Množství hmoty a energie je neměnné.
4. Přírodní zákony jsou věčné a vždy stejné.
5. Příroda je bezúčelná a evoluce je bezcílná.
6. Všechno biologické dědictví je hmotné a předávané geneticky a hmotně.
7. Mysl je uvnitř mozku a je pouze jeho činností.
8. Paměť se střádá jako hmotné stopy v mozku a smrtí se vymazává.
9. Nevysvětlitelné úkazy jako telepatie jsou iluze.
10. Mechanistická medicína je jediná metoda, která skutečně funguje.

Žádné z těchto dogmat není vědecky prokázaný fakt, všechna jsou domněnky, které souhrnně tvoří filozofii a ideologii materialismu. Ty většina vědců bere jako nezpochybnitelný základ všeho myšlení, aniž se obtěžuje se nad ním zamyslet. Sheldrake si touto knihou nastoluje úkol „obrátit tyto doktríny v otázky“ a tím „otevřít zcela nové obzory“. Činí to s vědomím, že „po všech úspěších vědy a techniky materialismus dospěl do krize věrohodnosti“, kam jej zavedla víra, že věda dokáže vysvětlit vše a co nedokáže vysvětlit dnes, vysvětlí později. Cituje filozofa Karla Poppera, který tuto ideologii pojmenoval „promissory materialism“, čili materialismus vydávající slibní úpisy na objevy dosud nevykonané.

Základním východiskem materialismu je víra, že hmota je jedinou realitou a vědomí je jen činnost mozku. Jenže nejen psychologie a neurologie, ale už i biologie a fyzika dospívají ke zjištění, které Sheldrake formuluje do vtipného paradoxu, že „mysl nelze zredukovat na fyziku, protože fyzika nemůže existovat bez myslí fyziků“. Samotná fyzika dospěla do sfér, kde mechanické přírodní zákony přestávají platit, jak objevuje desáté a jedenácté dimenze, kde podle Stephena Hawkinga se musí „uplatňovat různé teorie na různé situace“. Od počátku 21. století fyzika ví, že dosud známé formy hmoty a energie tvoří asi jen čtyři procenta vesmíru. To ostatní je „temná hmota“ a „temná energie“ – o nichž nevíme nic. Takže v šestadevadesáti procentech fyzické reality panuje doslova zatmění. Dnešní kosmologie hádá, že náš vesmír je jedním z nekonečného množství paralelních vesmírů, z nichž každý podléhá jiným (nám neznámým) zákonům a konstantám a my náhodou žijeme v tom, který má ty správné podmínky pro náš život.

Sheldrake shrnuje vývoj vědy, její úspěchy v osvobození lidské mysli a kreativity, ale zároveň sleduje postupný vznik „vědeckého kněžstva“, které vírou ve svoji neomylnost „ztuhlou v dogmata udržovaná mocnými tabu“ chrání „citadelu etablované vědy“ ale začíná fungovat jako „překážka otevřeného myšlení“. Věda dnes ztratila přesně to, čím od samého začátku chtěla být – „procesem, nikoli pozicí nebo systémem víry“. A přes všechny svoje dosavadní úspěchy je „škrcena zastaralými vírami“. Z tohoto „škrcení“ se ji Shedlrake snaží vyprostit tím, že převrácením dogmat v otázky zjišťuje, co vlastně „věda skutečně ví a co neví“. A ono desatero dogmat přeměněné v otázky tvoří jednotlivé kapitoly Sheldrakeovy knihy, které ke každému dogmatu přikládají nové objevy a úhly pohledu nebo jim otvírají nové prostory a možnosti.

Kosmos, hmota, země a příroda nejsou Newtonův mechanický hodinový stroj, nýbrž stále se vyvíjející organismus, žijící a pravděpodobně vědomý. Mechanická metafora přežila svoji užitečnost a brzdí vědecké myšlení ve fyzice, biologii a medicíně.

Objev temné hmoty, temné energie a šestadevadesáti procent neznámého prostoru boří dosavadní víru v konstantní množství energie. Většina současných kosmologů věří, že kosmos je poháněn právě onou neznámou temnou energií, která může energii přidávat nebo ubírat naší mechanické dimenzi – v níž podle nynějšího dogmatu prvního zákona termodynamiky „energie se neztrácí ani nevzniká, pouze se přeměňuje“. Ani tato temná energie není konstantní, nýbrž narůstá. Ani v naší dimenzi jsme nestačili probádat všechny možné zdroje energie, jakými je třeba „élan vital“ francouzského filosofa Henri Bergsona, též známý jako indická „prana“ nebo čínské „či“. Ten je zdrojem kreativity, která pohání evoluci. Oproštění od energetického dogmatu neměnnosti by mohlo vést k zužitkování temné energie i vitálního elánu, vyřešit veškeré energetické krize a posunout civilizaci do nepředstavitelných výšin.

Dogma mysli jako náhodného produktu hmoty je popřeno samotnou existencí myslí dogmatiků, které si dokáží něco takového myslet, něco si z minula pamatovat a něco si do budoucna představovat. Svobodně si volit, co chtějí věřit a co ne, na základě zkušeností z minula a tužeb a vůle do budoucna. Touto volbou je popřena i údajná materialistická bezúčelnost života. Tu Sheldrake staví na hlavu faktem budoucnosti působící zpětně v takových samozřejmostech, jako je konstrukce podle designu. Troufá si tvrdit, že většina fyzikálních zákonů, jak je vnímá kvantová mechanika, platí stejně tak z budoucna zpět, jako vpřed do budoucna. Jako důkaz uvádí zákon gravitace, v němž pohyb je tažen z budoucna, ne tlačen z minula. V přírodních úkazech i lidském jednání nachází z budoucna působící energii „attractors“ čili „přitahovačů“, k nimž jednání a tvorba gravituje. Z odpozorování, že evoluce je vytváření stále komplexnějších a pestřejších kreací, odvozuje hypotézu, že účelem evoluce je samotná nekonečná rozmanitá kreativita pěstující imaginaci a svobodnou vůli. Tím se pro mnohé materialistické vědce stává kacířem zavádějícím zadními vrátky do vědy fenomén kosmického Tvůrce. Těm zde také adresuje další vtipný paradox: „Jestliže příroda nemá žádný smysl, jaký smysl máte vy?“

Víru v geny jako hlavní nositele veškeré dědičnosti – a její vyhrocenou formu Dawkinsovy teorie „sobeckého genu“ Sheldrake obohacuje svou vlastní teorií „morfické rezonance“, která je „fyzická, ale ne hmotná“ (čili forma energie) a v níž geny jako součástky větších celků spolupracují na vývoji a fungování organismů, vzájemně se ovlivňují a přizpůsobují a přenášejí do přítomna paměť minulosti a vůli budoucnosti. Studiu dědičnosti se takto otvírá širší pole k vědomí, že život (a civilizace) je propojení generací žijících s vlivem generací předchozích a našich následků na generace dosud nenarozené.

Vědecké dogma, že mysl je obsažená v mozku, si Sheldrake už dávno vyvrátil vlastním experimentálním studiem parapsychologie a telepatie, čili dálkovým přenášením myšlenek a obrazů z mysli na mysl. Veškeré vědecké pokusy odpovědět na otázku, odkud pochází imaginace, fantazie, inspirace, subjektivní emoce a lidský tvůrčí zápal, skončily nezdarem a vědecké vysvětlení je v nedohlednu. Sheldrake vědu vybízí, aby si „otevřela mysl“ možnosti, že „mysl přesahuje mozek v čase i prostoru“. Naše mysli jsou propojeny s minulem pamětí a návyky, s budoucnem touhami, plány a záměry. Toto propojení může být (podobně jako morfická rezonance) nehmotná forma energie. Teorie mozku jako „bydliště“ mysli je další svěrací kazajkou znemožňující nové objevy a tvoření.

Takto Sheldrake demoluje jedno materialistické dogma po druhém – až po důkazy úspěšné léčby nemechanistické medicíny. Četba jeho argumentů a konkrétních příkladů je pro čtenáře nesmírně osvobozujícím zážitkem. Jako jím je i jeho ujištění, že další omezující iluzí je samotná víra ve vědeckou objektivitu. Vědci jsou stejně jako každý jiný nevědomě ovládáni „mýty, alegoriemi a předsudky, které utvářejí jejich společenské role a politickou moc“. Protože jsou nevědomé, nemohou být brány v potaz. Protože se staly návykem, nedají se vědomě ovládat a o to jsou mocnější. Iluze objektivity dává vědcům sklon ke klamům a sebeklamům a pracuje proti noblesnímu ideálu hledání pravdy. Příkladům takových klamů a sebeklamů věnuje Sheldrake celou kapitolu, v níž ilustruje časté podvodné úpravy výsledků vědeckých experimentů a publikací, tak aby odpovídaly požadavkům a zadání, na nichž často závisí i jejich veřejné financování. Všímá si i zneužívání pojmu „skepse“ na obranu komerčních zájmů, jimž jsou vědci často podřízeni.

S vědomím, že materialistická ideologie ztratila svou někdejší užitečnost v evoluci civilizace, se Sheldrake závěrem přimlouvá, aby věda vzala na vědomí, že její vlastní objevy překonaly fyzikálnost a potýkají se s novými dimenzemi. Doporučuje vědeckým institucím zříct se monopolní iluze absolutní pravdy, zrušit všechny autoritářské zábrany omezující disent a ideovou neortodoxii a otevřít dveře „nevědeckým“ metodám, nápadům, debatám a dialogům. Žádá otevřenou spoluúčast široké veřejnosti na sledování a financování vědeckého bádání, které je dnes v rukou výlučných a často tajnůstkářských institucí. Doporučuje otevřít bez předsudků čerstvý dialog se všemi kreativními obory, jakými jsou umění, alternativní terapie, parapsychologie, mystika a náboženství. Zkoumat starodávné mysticko-náboženské principy a metody, jako jsou karma (zákon příčiny a následku, přežívání duše a reinkarnace), meditace hloubající nad podstatou a posláním mysli, individuality, lidstva. Znovu hledat propojení a souvislosti všeho se vším, lidské mysli s vyššími energiemi kosmu. Prolamovat bariéry odcizení a izolace toho či onoho oboru, filosofie a ideologie od celistvého vnímání světa. Bez těchto kroků se věda nehne z místa a mohla by se z ní stát další inkvizitorská totalita.

Zkušený biolog Sheldrake předkládá, že všechny přírodní systémy, od krystalů po lidskou společnost, dědí kolektivní paměť, která ovlivňuje jejich formu a chování. Příroda má ve své podstatě řád, není proto třeba, aby se řídila zákony stanovenými zvenku.
Kniha Přítomnost minulosti předkládá důkazy pro Sheldrakovu kontroverzní teorii, zkoumající jeho důsledky v oblasti biologie, fyziky, psychologie a sociologie. Současně autor ostře kritizuje konvenční vědecké myšlení. Namísto mechanistického, neodarwinistického světonázoru nabízí nové chápání života, hmoty a mysli.

Zdroj: Přítomnost Minulosti

Sheldrake Rupert – Kniha : Morfická rezonance a zvyky přírody

Morfogenetické pole
~Kryon~
Skrze morfogenetické pole sdílíš své zážitky s ostatními. Je to, jakoby knihy ve tvé osobní knihovně mohl číst kdokoli další. Jako by do ní mohly vstupovat zážitky, které jsi neprožil ty sám, ale odžili je jiní, avšak někdy jsou tyto prožitky natolik věrohodné a identické s tvými, že je považuješ za lekce svého osobního růstu. Možná jsi však již ve svých osobních zkušenostech poučen a chybělo jen málo k tomu, aby ses všeho odžitého jednou provždy vzdal a nastavil si cestu trvalého štěstí. Možná zažíváš vnitřní bolest, nenaplnění, ztrátu nebo strach jako pocity, které nejsou tvoje, ale jsou cizí. Jsou načteny z knihy, kterou ses rozhodl vypůjčit si v knihovně někoho jiného a s jejíž energií jsi se v daném okamžiku sžil.
Síla morfogenetického pole závisí na mnoho okolnostech, které povětšinou můžeš ovlivnit ty sám. Tvé osobní pole je spojeno s polem kolektivu, s polem Země, s polem vesmíru i jiných galaxií. Tvé osobní morfogenetické pole je záznamem všeho, co jsi prožil. Nejsilnější napojení máš přímo na pole Země a tím i pole jiných lidí. Je to jemná síť propojená s každou ze tvých čaker, s každým tvým energetickým centrem. A energie ní proudí tam i zpět. Jakmile je jakékoli tvé osobní energetické centrum oslabené, vydáváš signály, které se skrze morfogenetické pole šíří a vyhledávají v něm podobnou vibraci, podobnou formu vyzařování a ta se ti pak vrací zpět. Čteš žánr, který odpovídá tvému osobnímu podvědomému vkusu. Posloucháš hudbu, která zní líbezně tvým uším. Z morfogenetického pole okolí se k tobě tvou vlastní vytvořenou hudbou dostává zpět hudba, která se týká pole Země, později i pole vesmíru, pole galaxií. A to vše v tónině, které odpovídáš ty sám. A mnohdy se snažíš, aby tomu bylo jinak, já to vím. Mnohdy překonáváš řadu překážek a přitom stačí brát sám sebe jako součást kolektivu a tak se k sobě i zachovat. To pole je v obecném smyslu velikým přínosem a jakmile v tomto poli zavládne mír, pak se mír rozhostí i na celé Zemi. Do té doby se však knížky, které jednotlivé bytosti čtou, musí změnit ze žánrů, které lpí na minulosti na žánry, které žijí otevřenou budoucností a ve vibraci přítomnosti. Ty sám můžeš požádat o vyčištění svého osobní morfogenetického pole a tak přispět k tomu, že se i tvůj žánr mění. Tuto činnost však prováděj častěji než si myslíš, neb každá tvá myšlenka je produktivní a je provázána se vším, co existuje. Lidská mysl pracuje, i když ty spíš a tak jsi neustále se vším propojen a neustále načítáš informace ze svého okolí. V poslední době probíhá intenzivní šíření až panického strachu na Zemi a tím, že se tvé osobní morfogenetické pole vyčistí se vyčistí i kousek obecného vědomí a lidstvo se ozdravuje. Přispíváš tak k míru na Zemi. Přispíváš tak k míru nejen na planetě Zemi, ale i k harmonii celého vesmíru.
Děkuji ti. S láskou Kryon
Channeling Kryona přijala Marketa Selinijana 14.08.2014

Pro Laiky :

Morfogenetické pole je plán, který drží formu a ukládá informace o tom, jak se tato „forma” vědomí projeví. Morfogenetická pole jsou tvořena šablonami vědomého světla a zvuku, které slouží jako plány, na nichž se následně projeví hmota a vědomá identita. K tomu dochází na mikrokosmické a makrokosmické úrovni, která je součástí mechaniky celého stvoření.

Všechny formy hmoty a formy vědomí, včetně planetárních a lidských těl, se projevují prostřednictvím těchto morfogenetických (formy-držících) otisků. Architektura této manifestační šablony je struktura 12 Stromu Života. Existují jako množství krystalické (proto se také nazývá křišťálové tělo), energetické látky, která se skládá ze specifických vzorců frekvence. Vesmír je jedním masivním polem vědomí, které zahrnuje a obsahuje všechny ostatní formy, ve kterých se odehrávají všechny zkušenosti s realitou a projevy. Vrstvy na vrstvách morfogenetických polí existují na každé úrovni, která se projevila v každé dimenzionální rovině v univerzálním Stromu Života.

Náš osobní plán (otisk) je známý jako naše osobní morfogenetické pole a rozšiřuje se tak, že existuje na planetární úrovni, galaktické úrovni, univerzální úrovni a multi úrovních. Všechny úrovně demonstračních šablon, osobních, planetárních, galaktických a univerzálních 12 stromových sítí jsou spolu uloženy jako jakýsi projev v naší holografické realitě. 

MORFOGENETICKÁ POLE JAKO KOMUNIKAČNÍ STANICE

Morfogenetická pole jsou instrukční sady, které určitým způsobem řídí pohyb energie ve skalárních vlnových bodech, takže vnímáme holografickou realitu v tomto frekvenčním pásmu, ve kterém je naše tělo vědomí uvnitř. Instrukční sady obsahují inteligentní energii, která přenáší tuto kvalitu informací na naše vědomí, ve kterém můžeme tyto informace vnímat přímo nebo je překládat pomocí smyslových schopnosti.

Účelem poznání o instrukčních sadách je znalost, že naše vyšší vědomí, vnitřní světlo Krista, může aktivovat a začít přenášet formáty trojice vln do morfogenetických polí planety, a to posouvá realitu do trinitizovaných formátů, které dále budují komunikační stanice Trojice.

PLANETÁRNÍ A LIDSKÁ DNA JSOU TOTOŽNÁ

Morfogenetická pole jsou vrstevnatou součástí architektury „vědomí” planety, která zahrnuje celou DNA a kolektivní energii mentálního a emočního těla lidstva. Tyto kolektivní mentální a emoční energie jsou zodpovědné za to, jak se projevuje celá planeta, jako její zkušenosti, a zrcadlí ji jako celek. Toto je vztah mikrokosmu k makrokosmu, jsou JEDNO a stejné. To posiluje a ovlivňuje, systémy víry, role identity ega a každý psychosociální a kulturní systém, který dnes na planetě existuje.

Takže když se diskutuje o tom, že planetární „architektura” a DNA byly změněny mimozemskými silami, znamená to také, že mentální archetypy a emoční symboly, které mnoho lidí používá jako systém víry k identifikaci jako ego identity, jsou skutečně disharmonické vůči metafyzické povaze a škodlivé pro životní sílu a vnitřního ducha. 

Reinkarnace Zdroj: www.ascensionglossary.com

Vliv morfogenetického pole na reinkarnaci

Všichni jsme v oblasti esoteriky a duchovna obklopeni informacemi a pojmy jako je karma, životní principy, životní úkol, duše, ego, reinkarnace, morfogenetické pole, DNA, ale není jednoduché se ve změti těchto pojmů vyznat, pochopit jejich vzájemné vztahy a jak to vše funguje. Proto jsem se rozhodl pokusit se vysvětlit, jaký mechanismus vše sjednocuje, jaké jsou vzájemné souvislosti a ještě navíc vysvětlit to tak, aby to bylo srozumitelné co největšímu množství lidí, kteří o takovéto pochopení budou mít zájem.

Jako vždy se jedná o jakýsi model z určitého úhlu pohledu a z určité úrovně poznání. V daném případě se jedná o druhou úroveň poznání. Každý takový model je vždy zjednodušující a tím i do určité míry zkreslující a je potřeba ho tak i chápat a v jednotlivých bodech nezapomínat, že se jedná o popis modelu reality a ne přímo o popis reality. Přesto jsem přesvědčen, že tento model by mohl pomoci pochopit vzájemné souvislosti mezi jednotlivými pojmy a objasnit jak vše v komplexnosti funguje a toto pochopení by mělo pomoci i při orientaci v konkrétních životních situacích a okolnostech. Také doufám, že tento text pomůže porozumět pojmům, jako je ego a duše a jejich vzájemnému vztahu jako relativně samostatných entit.

Pro vysvětlení i poměrně složitějších časových vazeb je nutné začít nějakým konkrétním bodem v časoprostoru v koloběhu reinkarnací a pobytu v bardu mezi životy. Proto jsem si zvolil jeden konkrétní bod v čase, od kterého popis začnu. Jako takový výchozí bod jsem zvolil konec jedné inkarnace, tj. úmrtí lidské bytosti.

Když tělo zemře, tak duše za předpokladu normálního přirozeného vývoje odchází do jiné reality. Vědomí se koncentruje na jinou realitu, která je nazývána astrální realitou nebo bardem, tj. realitou, ve které duše pobývá mezi úmrtím a novým zrozením. Vzhledem ke svým posledním zkušenostem s přisedlíky mám určité pochybnosti, co je minimálně v Česku tím normálním přirozeným vývojem.

Každá bytost v Teoversu má zcela specifický vzor vibrací, který je naprosto charakteristický pro tuto bytost v celém Teoversu. V souvislostech s tímto tématem je bytostí míněna duše. Každé bytosti – duši odpovídá zcela specifické osobní morfogenetické pole (OMP). Pro vysvětlení pojmů morfogenetické pole a OMP doporučuji poslechnout si pořad s názvem “Morfogenetická pole, morfická rezonance, osobní morfogenetické pole” na SVCS nebo si přečíst článek Každý máme své osobní morfogenetické pole.

OMP je pole návyků, které si duše v průběhu mnoha inkarnací sama vytváří svým jednáním a myšlením. Když přechází duše do astrální reality, tak toto OMP zůstává zde ve 3D realitě.  OMP nezaniká smrtí. Ostatně nezaniká nikdy nic, protože se vše děje současně. Když tělo zemře a duše odejde nahoru, tak velmi zjednodušeně řečeno osobní morfogenetické pole zůstává ve 3D realitě a v astrální realitě mezi životy má duše astrální osobní morfogenetické pole, které je odlišné od toho ve 3d realitě a ovlivňuje duši v astrální realitě. Protože vše se vším souvisí a vše se ovlivňuje, tak tato dvě odlišná osobní morfogenetická pole se jistým způsobem navzájem ovlivňují.

Když říkám zde ve 3D realitě, tak je to samozřejmě velmi zjednodušující a nepřesné pojmenování. Když duše přechází do astrální reality, což lze formulovat i tak, že vědomí se koncentruje na jinou novou realitu, tak zde získává mnoho informací o svém minulém životě a předchozích inkarnacích a učí se a připravuje se na další inkarnaci. Stále opakuji, že se jedná o silně zjednodušený model. Před vstupem do další inkarnace si vybíráme často s přispěním rádců určitý konkrétní život a určité principy, které si máme prožít a také něco, co bychom mohli nazvat životním úkolem. K tomu si vybíráme vhodné tělo, rodiče a s tím i prostředí, rasu a národ, které jsou vhodné pro splnění našeho úkolu. Z pohledu druhé úrovně poznání si volíme takové prožití principů, abychom se vyvíjeli. Z pohledu třetí úrovně poznání si volíme prožití zkušeností a získání poznání, které jsme prožít a získat chtěli.

Při výběru těla a rodičů se duše pohybuje jakoby poblíž svého těla a dle většinového názoru se ve čtvrtém měsíci prenatálního stavu duše opět zjednodušeně řečeno vtěluje. Duše se před inkarnací očišťuje od svých vzpomínek na minulé životy i na pobyt mezi životy, takže duše vstupuje z určitého zorného úhlu nezatížená vzpomínkami. Tento proces očišťování většinou končí při narození. V okamžiku narození na dítě začne působit OMP na základě rezonance specifického vzoru vibrací duše a OMP všech těch návyků vytvořených předchozími inkarnacemi.

Malé děti, které ještě nejsou zablokované, mají určitý přístup k informačnímu poli, takže zejména ve snech mohou mít zážitky z minulých inkarnací a pokud jsou nepříjemné, což často bývá, tak děti tzv. bez příčiny pláčou. Pokud dítě nemá dostatečnou ochranu, tak toho využívají astrální parazité, kteří pak tuto negativní energii odsávají jako svojí potravu a často také působí tak, aby takovéto sny dětem spoluvytvářely. Proto je důležité v těchto případech vytvářet dětem ochranné vajíčko.

Při nové inkarnaci po narození a částečně již i po početí, působí na bytost opět původní osobní morfogenetické pole (OMP) 3D reality, které je stejné jako při skončení předchozí inkarnace. Opět zdůrazňuji, že se jedná o model reality, který ji nemůže postihnout v celé její komplexnosti. To téměř vždy znamená, že v rámci možností daných geny rodičů a rodu má bytost v nové inkarnaci podobné charakterové vlastnosti, schopnosti a často i určitou podobnost vzhledu. Podoba nemusí být zřetelná, zejména jedná-li se například v předchozí inkarnaci o ženu Eskymáka a v následné inkarnaci o blonďatého seveřana.

Vývojem a tím, jak bytost OMP ovlivňuje svým životem, se toto OMP mění, vyvíjí, ale případně i nemění a tím se mění či nemění i daná bytost. Pokud na sobě bytost pracuje, tak se OMP zlepšuje, pokud se chová neeticky a nemorálně tak se OMP zhoršuje. Pro zjednodušení se v této části vyhnu, co se dá rozumět termínem zlepšení či zhoršení.

Když se bytost znovu narodí, tak vlastnosti OMP přecházejí na ní. S tím přicházejí i karmické vazby a následky, a pokud bude na svých návycích, které jsou součástí jejího OMP bytost pracovat, tak aby se měnily k lepšímu, aby pochopila příčiny karmy, aby ji vyčistila láskou a pomocí jiným bytostem, tak potom se začne měnit OMP a čistit karma.

Vysvětlení působení OMP na naše životy je hypotézou ozřejmující, proč a jak na nás působí naše minulé životy a karmické vazby. Prostřednictvím OMP na nás přecházejí i určité schopnosti, které jsme nabyli v minulých životech, popřípadě nás takto ovlivňují i negativní zkušenosti z minulých životů. OMP nás velmi ovlivňuje včetně i takových aspektů jako je fyzická podoba a sklony k určitému způsobu života. Rovněž určité strachy a fobie se přenášejí prostřednictvím OMP. Dalo by se to také označit jako dispozice, které si duše vytvořila minulými životy. Kromě OMP nás ovlivňují i další aspekty jako jsou genetické vlivy, tedy DNA, kterou jsme si vybrali ke splnění našeho úkolu z genů našich předků, výchova, okolní prostředí a v neposlední řadě i morfogenetické pole rodu, rasy národa a lidstva.

Důležité pro naše životy je to, že OMP není neměnitelné. Jsou to jen určité návyky, které můžeme změnit a vytvořit si nové. Nové návky mohou být návyky neutrálními, návyky špatnými či návyky dobrými. Ovšem to, zda se jedná o návyk dobrý či špatný je vždy hodnocení a může se i velmi lišit podle prostředí, ve kterém žijeme, což vnímáme momentálně o něco ostřeji než dříve, vzhledem ke konfliktům a rozporům jednotlivých kultur a zejména náboženských ideologií. Většinou nebude pro konkrétního člověka problémem chápat, kam zařadit jednotlivé návyky. OMP je však natolik silné, že dokáže překonat místní morfogenetická pole, takže je dotyčný člověk schopen nepřijmout určité místní zvyklosti či přijmout jiné. Zejména je to vidět na tzv. vyšších duších, které nepřijmou pro duši nepřijatelné zvyky místní skupiny lidí, protože nejsou schopny se s nimi ztotožnit či vyrovnat. Například s jistou mírou agresivity či benevolence k působení utrpení druhým bytostem, což jsou fenomény, které lidé kolem ní ani nevnímají nijak negativně. Problémy s tím mívají bytosti, které jsou na Zemi prvně inkarnovány a přišly z vibračně vyšších světů.

Podle mého názoru docela logicky vyplývá, že je vhodné, minimálně v určité fázi života, vědět, jaké jsou naše předchozí inkarnace, co vytvářelo OMP, protože když víme příčiny vzniku určitých návyků – toho co je součástí našeho OMP, tak na nich můžeme podstatně účinněji pracovat a měnit je. Může se jednat o různé bloky na jednotlivých čakrách, fobie či dlouhodobé zdravotní či životní potíže, které byly uloženy do našeho OMP v minulých životech, či přesněji řečeno my jsme si je tam vložili svým jednání a myšlením.

Přijetí tohoto modelu OMP a jeho funkce nám umožní snadněji pochopit, že vše, co se nám v tomto životě děje nejsou náhody či rány osudu, ale že jsme si sami vytvořili OMP, které na nás nyní působí, že je to naše odpovědnost. Dá se tak také pochopit, že to může být jen zdání, že to, co se nám děje je negativní. Také na základě tohoto modelu mnohem lépe jsme schopni pochopit vztah ega a duše a to, že ego není ta součást lidské bytosti, která nese odpovědnost za vše negativní, co činíme a co se nám děje. To duše si vytvořila v předchozích inkarnacích OMP, které nás nyní ovlivňuje i ve více inkarnacích. Naše současné ego je ta část lidské bytosti, která existuje jen v této jediné inkarnaci. Ego si nepřináší karmické závislosti, různé bloky a fobie.

Také na tomto modelu dokážeme lépe pochopit, proč když duše, která byla v předchozích inkarnacích například reptiloidem, nebo přišla z jiné planety, tak má v OMP jiné návyky jako je třeba nedostatek či absence emocí, a proto OMP tuto duši natolik ovlivňuje, že i když je v lidském těle, tak se chová v souladu se svým OMP. Při absolvování dalších několika životů v lidském těle si vytvoří nové lidské návyky a v dalších životech se už bude projevovat jako lidská duše. Přijetím mechanismu přenosu OMP z minulých inkarnací můžeme pochopit, že není logické tvrdit, že s nějakým člověkem v minulé inkarnaci nemáme nic společného. Máme s tou osobností v minulém životě společné právě to, že jsme si v té minulé inkarnaci vytvořili určité návyky a je jen na nás, abychom si je přetvořili k obrazu svému. Vytvořili jsme si v minulých životech i dobré návyky, které není nutné ani vhodné měnit, ale pouze jen vylepšovat. Model vytváření a přenosu OMP je model z druhé úrovně poznání, kde v určité formě existuje něco, co my vnímáme jako lineární či cyklický čas, a proto v tomto pojetí existuje to, co vnímáme jako vývoj.

To, co vnímáme jako karmu, jako karmické vazby, karmické příčiny, lze chápat tak, že se jedná o vliv osobních morfogenetických polí, které jsme si my a ti, s nimiž máme karmické vazby, vytvořili v minulých inkarnacích. Optimální je mít tu schopnost či využít schopnosti někoho jiného a zjistit, co a jak jsme si vytvořili v minulých inkarnacích. Podle mých zkušeností nás někdy i velmi silně ovlivňuje i to, co jsme si vytvořili v OMP i před deseti či patnácti tisíci lety, pokud se nám nepodařilo v průběhu následujících inkarnací tyto negativní návyky, jako je například zablokovaná srdeční čakra, změnit. I návyky, které jsme si vytvořili před patnácti tisíci lety, a přetrvávaly do dnešní doby, je možné změnit, pokud pochopíme mechanismus jejich vzniku a změnit je chceme, a jsme ochotni na tom pracovat. Naším životním úkolem, který jsme si zvolili před vstupem do inkarnace, může být to, jaké a jak máme změnit některé návyky a změnit tak OMP. Případně může být součástí životního úkolu i naše pomoc ostatním změnit své návyky a OMP, či morfogenetické pole určité skupiny lidí či dokonce celého lidstva. Současná doba transformace je právě o tom, jak změnit morfogenetické pole lidstva. Každá lidská bytost změnou svého OMP přispívá ke změně morfogenetického pole své rodiny, rodu, rasy, národa nebo i celého lidstva.

Z pohledu působení OMP v nové inkarnaci je možné se podívat i na fenomén homosexuality.

Při posuzování možnosti homosexuality zřejmě záleží na tom, zda se jedná o vyspělou, tzv. starou duši, která zažila mnoho inkarnací jak v mužském tak ženském těle. Taková duše má v OMP dostatek mužských i ženských návyků a nemá problém i po více životech například v mužském těle být v nové inkarnaci v ženském těle heterosexuální. Pokud se jedná o tzv. mladou duši, která byla delší dobu v těle jednoho pohlaví, tak při následné inkarnaci do opačného pohlaví může mít instinktivně pozitivní sexuální vztah ke stejnému pohlaví vzhledem k dlouhodobým návykům obsaženým v OMP. Je možné, ale nemám v této oblasti žádné zkušenosti ani informace, že v případě lehčího stupně homosexuality a zájmu konkrétní osoby, by se homosexualita dala řešit vhodně prováděnou regresní terapií. Je skutečně možné, že při dostatečné míře chápání podstaty a vlastností OMP by se dalo řešit více různých forem životních a zdravotních potíží.

Vidím jako zajímavou z tohoto pohledu tzv. vstupní analýzu čaker, tj. stav čaker při narození, která zřejmě plně odráží stav čaker při skončení minulé inkarnace a tento stav je uložen v OMP. Zajímavý by nepochybně byl i stav čaker při narození v minulé inkarnaci, pokud jej lze nějakou metodou spolehlivě měřit. Bylo by zajímavé zjistit, zda jsou některé příznaky, které by šly testovat na dálku senzibilně, které jsou příznačné pro homosexuální orientaci.

Z širšího pohledu to lze pochopit i tak, že vše na vše působí v rámci jednoho ohromného vědomí a není tak nutná jedna jediná samo-řiditelná síla, která by tento ohromný “stroj” řídila tak, aby jednotlivá kolečka do sebe zapadala a otáčela se správnou rychlostí harmonickou se sousedními kolečky. Je úžasné pozorovat, jak všechny ty karmické vazby, inkarnace a společné inkarnace všech těch jednotlivých bytostí, všechny možné “náhody” splývají v jeden naprosto perfektní ohromující celek, kde vše je spojeno se vším a všechno vše ostatní ovlivňuje. Jen vzhledem k naší nedostatečné kapacitě mysli, máme pocit, že se něco děje náhodou, omylem, že se někomu něco nepovedlo, že jsou to rány osudu, nebo jen karmické následky bez dalších souvislostí, nebo že nejsme ovlivňováni i budoucností.

Lidé si výrazně snadněji vzpomínají na své předchozí inkarnace, než na život mezi životy v astrální realitě. 3D realita nyní a v předchozích inkarnacích má přibližně shodné pásmo frekvence vibrací, takže si bytost snadněji stahuje informace z informačního pole 3D reality (také můžeme tento proces nazvat vzpomínání) než z informačního pole astrální reality, které má vibrace odlišné.  Na informační pole astrální reality se opět snáze nalaďujeme, pokud se v ní pohybujeme. Není ale nemožné se napojit i na informační pole astrální reality a některým lidem se to daří, ale tento jev je obtížnější. Astrální realita má vyšší frekvenci vibrací a logicky je snazší napojit se na nižší frekvenci vibrací než na vyšší.  Snazší cestu mají ti, kteří zvládají lucidní snění, protože mají snadnější přístup k astrální realitě.

Z vyšší úrovně poznání nejsou tyto dvě reality takto oddělené a je možné z každé reality přistoupit k informačnímu poli jiné reality. Je to ale těžší a třeba i energeticky náročnější a zvládají to vyšší bytosti.

Stav mysli se smrtí nemění i při přechodu do astrální reality, než dojde k seznámení s informacemi z této reality.

Zvláštní je, že někteří alkoholici v astrální realitě nejsou po smrti spokojeni, protože oni často pili do němoty, aby zapomněli, ale to se v astrální realitě snadno nedá.

Jedna skupina lidí či duší baží po zážitcích. Vše, co si přála a nemohla zažít v naší 3D realitě, se snaží prožít v astrální realitě, ale po čase jí to také přestane zajímat, prostě to zevšední.

Pak jsou tam dvě “lepší” skupiny. Jednu baví tvořit a to je uspokojivý proces na poměrně dlouho, protože tvořit můžeme cokoliv. Nejsou žádné hranice dokonalosti, abychom jako při uspokojování svých tužeb dosáhli všeho. Vždy lze tvořit něco nového.

Další skupina baží po poznání a tam jsou nekonečné možnosti poznání. Nejlepší variantou dle mě je kombinace tvoření a poznání.

Miroslav Zelenka

Často se zmiňuji o morfogenetických polích a dokonce v poslední době používám i pojem osobní morfogenetické pole. Vzhledem k tomu, že jsem si vědom, že myšlenky a teorie kolem morfické rezonance a morfogenetických polí nejsou jednoduché k pochopení, rozhodl jsem se věnovat jim tento článek. Při tom jsem i sám pro sebe objevil několik zajímavých myšlenek, které jsem si dříve neuvědomoval, včetně jejich praktického využití v běžném životě a lepšího pochopení chování a jednání nejen svého, ale i okolních bytostí.

Rupert Sheldrake vytvořil hypotézu, že namísto veškerých zákonů přírody, které byly fixovány při velkém třesku, což je obvyklý předpoklad, se vesmír vyvíjí, a to co se vyvíjí, jsou návyky přírody. Zákony přírody jsou v tomto pojetí vyvíjející se návyky. V biologii to znamená, že každý druh má kolektivní paměťdo které přispívá každý jedinec druhu. Základem této paměti je dle jeho hypotézy morfická rezonance. Jestliže se jedinec jednoho druhu něco naučí na jednom místě, pak ostatní jedinci druhu se tomu kdekoliv učí rychleji díky morfické rezonanci. Pro upřesnění uvádím, že morfogeneze dle slovníku cizích slov je vývoj tvaru, změna tvarových vlastností.

Cituji Wikipedi: Morfická rezonance je sporná teorie Ruperta Sheldrakea, která tvrdí, že příroda má paměť, a to o čem obvykle uvažujeme jako o přírodních zákonech, mohou být spíše zvyky. Podle ní je všechno v našem světě, ať už je to věc, rostlina nebo zvíře, obklopené a prostoupené morfickými poli, obsahujícími kompletní informaci o charakteru a aktivitě daného objektu a kromě charakteru a tvaru odráží též jejich chování a vztahy mezi organismy.

Vědci očekávali, že vše vysvětlí geny, ale experimenty toto očekávání vyvrátily. Podle Sheldrakea je forma z velké části určená právě morfickou rezonancí. Známým a téměř již zlidovělým pojmem je efekt sté opice, o kterém jsem  již několikrát psal, a který vyjadřuje vývoj určitého návyku a morfogenetického pole určitého druhu bytostí, v tomto případě opic. Sheldrake uvádí, že má raději pojem efekt tisící krysy, protože se jednalo o přesné laboratorní experimenty. Rupert Sheldrake tvrdí, že se morfogenetická pole mění i u tzv. neživých objektů jako jsou chemické prvky. Chemické procesy rovněž procházejí dle něj vývojem a změnou návyků. Odpůrci Sheldrakea tvrdí, že provedenými experimenty byly tyto jeho teorie týkající se chemických procesů vyvráceny, ale lze předpokládat, že tyto experimenty prováděly osoby, které chtěly prokázat neplatnost jeho teorií a svým vědomím ovlivnily výsledky experimentů. I oficiální věda dnes uznává, že pozorovatel ovlivňuje výsledky pozorování. Pochopení principu či teorie morfické rezonance a morfogenetických polí je výrazně jednoduší, pokud filosofickým základem je myšlenka, že vše je jedno ohromné vědomí. 

Částečně mimo hlavní téma tohoto textu uvádím následující informace. Morfogenetické pole planety Země hraje také významnou roli. Toto pole má významný vliv i na všechny imigrace kdysi mimozemšťanů a dnes již pozemšťanů, protože působí sjednocujícím prvkem, protože dlouhodobým působením ovlivňuje DNA všech humanoidních či přesněji mammaloidních bytostí na Zemi, které dlouhodobě pobývají na ZemiDochází ke sbližování jejich DNA, takže nakonec mají natolik podobnou DNA, že to vypadá, jako by se všechny tyto mammaloidní bytosti z různých imigrací vyvinuly na Zemi z jednoho druhu bytostí. Nelze ovšem zapomínat, že jsme neustále cíleně mystifikováni a ani tato tvrzení o jednotnosti či podobnosti DNA lidí na Zemi nemusí být pravdivá či alespoň přesná.

Zrovna tak je morfogenetické pole planety Země ovlivňováno morfogenetickým polem lidských bytostí. Pokud vyjdeme z předpokladu, pro který svědčí více indicií, že v novodobých dějinách planety Země (myšleno v řádu statisíců let) byli první lidé bílé rasy – Praslované, tak je pravděpodobné, že ovlivnili morfogenetické pole Země, což pak ovlivňovalo i následující imigrace dalších ras. Další imigrace, kterou pravděpodobně byla imigrace rudé rasy, která byla více agresivní než původní rasa bílá, ovlivnila morfogenetické pole Země, takže i bílá rasa pod vlivem tohoto morfogenetického pole větší agresivity se stala více agresivní.

Morfogenetické pole Země je součástí morfogenetického pole Sluneční soustavy a je jím také ovlivňováno. Morfogenetické pole sluneční soustavy je součástí morfogenetického pole galaxie a toto pole je opět součástí morfogenetického pole Vesmíru a to je opět součástí morfogenetického pole Teoversa a také je jím ovlivňováno. Je to jiným způsobem vyjádřena myšlenka fraktálního uspořádání Teoversa. Dá se předpokládat, že morfogenetická pole působí do nekonečna, ale slábnou se vzdáleností jak v čase, tak i v prostoru, čímž slábne i jejich vliv. Samozřejmě záleží i na síle či intenzitě a velikosti konkrétního morfogenetického pole.  Morfogenetické pole určitého druhu má vliv na tento určitý druh. Když si položíme otázku, čím je určen pro tyto účely konkrétní druh, tak je možné odpovědět, že výškou a vzorem vibrací specifickým pro konkrétní druh.

Opět se pouštím mimo okruh známých informací, protože jsem nikde nečetl ani neslyšel o osobním morfogenetickém poli. Pokud však vyjdeme z hypotézy, že specifické morfogenetické pole je určeno specifickým vzorem vibrací, existence osobního morfogenetického pole vypadá logicky a pravděpodobně, protože každá bytost má zcela specifický vzor vibrací. Je možné rovněž předpokládat, či stanovit si hypotézu, že duše (vědomí), které prochází jednotlivými inkarnacemi, minimálně inkarnacemi na sebe navazujícími, má shodný specifický vzor vibrací. Vzhledem k tomu lze předpokládat, že lidskou bytost bude ovlivňovat v současné inkarnaci morfogenetické pole tvořené předchozími inkarnacemi, a protože vývoj stále pokračuje, tak i inkarnací současnou. To nám umožňuje pracovat na svém vývoji a vyvíjet své návyky cíleně a měnit tak své osobní morfogenetické pole a měnit tak svůj charakter a dokonce i tvar a podobu.

Současně je však si potřeba uvědomovat, že nás ovlivňují i morfogenetická pole kolektivní, na které lze rovněž pohlížet jako na jakousi hierarchii.

  • Například morfogenetické pole rodiny,
  • rodu, národa, rasy,
  • lidského druhu na Zemi,
  • lidských bytostí ve vesmíru,
  • humanoidních bytostí,
  • všech bytostí typu živočichů,
  • všech bytostí v našem vesmíru,
  • všech bytostí v Teoversu.

Z tohoto pohledu lze pochopit, že forma a tvar, což je v případě člověka jeho velikost a podoba, je do značné míry ovlivněna kromě genů také jeho osobním morfogenetickým polemProto mohou být potomci i značně odlišní od svých rodičů či předků jak velikostně, tak i vzhledově.

Rovněž lze takto chápat, proč děti stejných rodičů se stejnými genetickými předpoklady jsou značně odlišné jak vzhledově tak i charakterově. Kromě osobního morfogenetického pole jsou děti rovněž ovlivňovány kolektivním morfogenetickým polem svých rodičů a předků a dle Ruperta Sheldrakea má toto pole větší vliv než geny. Rupert Sheldrake uvádí, že při výzkumech, které byly prováděny k zjišťování závislosti výšky jedince na jeho genech, byla zjištěna závislost pouze 5 % a mnohem významnější vliv zde mají právě morfogenetická pole.

Pokud jsme se tedy chovali dlouhodobě v předchozí inkarnaci či inkarnacích určitým způsobem, lze očekávat, že osobní morfogenetické pole nás bude ovlivňovat tak, abychom se chovali podobným způsobem i nadále. V případě, že se budeme chtít chovat určitým způsobem, který není v souladu s tím, jak jsme se chovali v minulých inkarnacích, budeme muset vyvinout větší a dlouhodobější úsilí tak, aby došlo ke změně morfogenetického pole. Lze přepokládat, zejména s přihlédnutím k tomu, že minulost, současnost a budoucnost probíhají současně, že čas nemá vliv na trvanlivost morfogenetického pole, takže není důležité, zda tzv. za sebou jdoucí inkarnace dělí 10 nebo 300 let.

Otázka tzv. jojo efektu při hubnutí a opětovném tloustnutí je jednou z příkladů funkce osobního morfogenetického pole. Proto, pokud někdo chce zhubnout trvale, musí svojí sníženou váhu udržet po dobu nutnou ke změně osobního morfogenetického pole, což je pro každého člověka individuální a souvisí rovněž s tím, jak dlouho člověk měl váhu, kterou měl před počátkem hubnutí. Platí to však i obráceně. Pokud má někdo dlouhodobě váhu například 80 kilo a přes vánoce ztloustne o 3 kila, tak tato 3 kila se mu budou mnohem snadněji shazovat, než kdyby se jeho váha pohybovala dlouhodobě kolem 83 kil.

Principiálně fobie a strachy z minulých inkarnací se ukládají do morfogenetického pole a to pak ovlivňuje následující inkarnace. Pokud se jednalo v minulém životě o jednorázové zážitky, například, že se někdo utopil, není tato informace v morfogenetickém poli tak silná a dá se na tom pracovat do určité míry i bez regresní terapie. Morfogenetická pole mají nepochybně svůj vliv i v současné době, kdy práce na sobě, zjednodušeně řečeno na zvyšování frekvence vibrací se daří mnoha lidem významně úspěšněji než dříve nejen vzhledem k vlivu energií proudících z kosmu. Například se zvyšujícím se množstvím lidí, kterým se daří úspěšně meditovat a pracovat na sobě, je tento fenomén snazší pro další začínající. Z tohoto pohledu se dá předpokládat, že i pokud pracujeme na sobě na pustém ostrově, aniž bychom mohli jakkoliv ovlivňovat jiné lidi, přispíváme k vývoji morfogenetického pole, které následně umožňuje dalším lidem snadněji pracovat na sobě.

Samozřejmě lze přepokládat, že i tzv. globální elity, které v žádném případě nejsou svazovány předsudky a odsudky oficiální vědy, která teorii morfické rezonance odmítá, tuto teorii znají. Na základě její znalosti se snaží morfogenetické pole lidstva, jednotlivých ras, národů, jednotlivých vrstev společnosti, či příslušníků jednotlivých náboženství, mezi které řadím i materialismus, dlouhodobě formovat tak, aby lidé byli takto změněným morfogenetickým polem ovlivňováni, aniž si vůbec jeho působení jsou schopni uvědomovat.

K tomu slouží mnoho různých prostředků. V poslední době zřejmě nejvýrazněji média. Jeden z velmi významných účinků je vytvářenímorfogenetického pole nevíry v existenci něčeho za mohutné podpory vědy. Příkladů je mnoho a uvedu jich jen několik. Vytváření morfogenetického pole nevíry,

  • v jasnovidnost telepatii, telekinezi, levitaci,
  • inkarnace a vůbec existenci vědomí mimo tělo,
  • existenci mimozemského života či dokonce mimozemského inteligentního života, boha či kosmickou inteligenci,
  • možnost cestování vyšší rychlost než je rychlost světla, volné energie, antigravitaci apod.

Skutečnost však je taková, že vývoj za posledních 50 a zejména posledních 20 let morfogenetická pole nevíry značně změnil. Morfogenetická pole víry či nevíry mohou do určité míry vysvětlit, proč někteří lidé nejsou schopni ani přes zcela evidentní fakta přijmout určité skutečnosti, což se může zdát lidem, kteří nejsou ovlivněni tím konkrétním morfogenetickým polem, jako zcela nepochopitelné. Proč jsou někteří lidé ovlivněni určitým morfogenetickým polem a jiní ne, lze vysvětlit odlišností specifických vzorů vibrací jednotlivých lidí či bytostí a vzhledem k tomu i fenoménu, kdy na určité bytosti morfická rezonance působí a na jiné nikoliv. S některými bytostmi morfogenetická informace rezonuje a s jinými ne.        

Pokud morfogenetické pole určité bytosti či duše obsahovalo určité prvky či aspekty, které se z našeho pohledu jeví jako negativní, tak je zřejmé, že změna těchto negativních aspektů na pozitivní bude pro člověka těžší, než když si duše přináší ve svém morfogenetickém poli prvky pozitivní. To ale neznamená, že tuto změnu nelze provést. Důležité je, aby si člověk uvědomil, že jeho morfogenetické pole takovéto negativní aspekty obsahuje a aby začal pracovat na jejich změně. Pokud však člověk pochopí zejména vhledem nebo vnorem, že jeho morfogenetické pole obsahuje takovéto negativní prvky, tak musí počítat s tím, že pokud morfogenetické pole s těmito negativními prvky trvalo delší dobu, což může zahrnovat i více či dokonce mnoho inkarnací, tak i práce na změně těchto negativních prvků bude náročnější a bude trvat delší dobu. Bude to vyžadovat výrazně usilovnější a dlouhodobější práci na sobě, než když by se jednalo či jedná o negativní prvky obsažené v morfogenetickém poli krátkodobě, nebo by se jednalo o méně podstatné prvky či aspekty. Důležitá je v tomto případě i spolupráce ostatních blízkých bytostí na změně morfogenetického pole konkrétní bytosti. Vychází to ale z předpokladu, že morfogenetická pole rodiny či rodu neobsahují rovněž podobné negativní prvky.

V případě, že morfogenetická pole blízkých obsahují podobné negativní prvky, tak bez vymanění se z vlivu například rodiny, je změna opravdu dost obtížná. Z tohoto zorného úhlu je potřeba k některým bytostem přistupovat, pokud si to uvědomíme či pokud jsme schopni si tuto informaci načíst z informačního pole. Možná nejtěžší práce je s člověkem, jehož okolí je silně infikováno různými náboženskými ideologiemi zejména dogmatického typu. Pokud můžeme pozorovat, že se jedinci z tohoto prostředí vymaní, nenechají se zmanipulovat, tak je to díky tomu, že morfogenetické pole této bytosti neobsahuje tyto dogmatické prvky, že nepřesahují z minulých inkarnací. Proto má jistou vlastní svobodu vůle, svobodu pochopit jisté souvislostí.

Pokud uplatníme teorii morfogenetických polí na zajímavý fenomén, kterým nepochybně jsou přisedlíci, tak je pravděpodobné, že morfogenetické pole člověka je ovlivňováno morfogenetickým polem přisedlé duše. Zjednodušeně by se dalo říct, že morfogenetické pole člověka je tvořeno morfogenetickým polem ega, tj. těla a mysli, což je dáno především morfogenetickým polem rodiny a rodu, a morfogenetickým polem duše, které bylo tvořeno předchozími inkarnacemi duše. Vzájemná kombinace morfogenetických polí duše a ega tvoří morfogenetické pole lidské bytosti.

Řekl bych, že toto je určité doplnění myšlenky, že duše si vybírá geny z genetického fondu rodiny a rodu ke splnění úkolů, které v této inkarnaci má. Jak jsem již výše uvedl, Rupert Sheldrake zjistil, že byla zjištěna závislost výšky na genech pouze 5 % a mnohem významnější vliv mají právě morfogenetická pole. Z matematického hlediska by se dalo morfogenetické pole lidské bytosti chápat jako jakýsi průnik množiny morfogenetického pole ega a morfogenetického pole duše. V ideálním případě, který se pravděpodobně nikde nevyskytuje, je plné krytí obou množin.

Z určitého zorného úhlu je pochopení či zpracování karmických vazeb a příčin poznáním našeho morfogenetického pole a práce na jeho změně a na vytváření návyků nových, které by již neměly za následek vytváření nových negativních karmických vazeb. Takto se dá chápat i to, že regresní terapie a vyčištění určitých událostí v našich minulých životech, popřípadě jejich napravení, není komplexním vyřešení situace. Je to pochopení toho, co máme v morfogenetickém poli. Pak ale musí následovat naše práce na změně morfogenetického pole na změně návyků, i když regresní terapie je velmi nápomocná a pokud jsme dostatečně aktivní při terapii a pochopíme podstatu, tak již při ní můžeme začít pracovat na změně. Do určité míry to však předpokládá kvalitního regresního terapeuta. Když však někdo předpokládá, že samotnou regresní terapií se vše vyřeší, tak často dochází ke zklamání při zkoumání účinků regresní terapie.

Toto jsou zkušenosti moje osobní i zkušenosti z práce s ostatními. Nestačí si jen projít regresní terapii, uvědomit si něco, ale teprve na základě tohoto uvědomění pak můžeme změnit své morfogenetické pole, vytvořit si nové návyky chování k ostatním bytostem, ale i k sobě samému.

Regresní terapie, případně odvedení přisedlíků, či rozptýlení parazitických kvazibytostí nejsou samospasitelné, ale je to uvolnění a osvobození konkrétního člověka, který potom musí změnit své návyky. Pokud se to podaří, tak další mimořádná koncentrace na své chování již není tolik potřeba, protože změněné morfogenetické pole nás již nadále ovlivňuje pozitivně a už nám neumožňuje spáchat nějaký čin, který bychom označili jako negativní a který bychom spáchat nechtěli, či by měl negativní vliv na naši karmu.

Při důsledné práci na zkvalitnění svého morfogenetického pole, na změně svých návyků, pak můžeme dosáhnout toho, že stupeň ovlivňování našeho chování morfogenetickými poli ostatních lidí se snižuje a můžeme potom dosahovat výsledků, které nejsou běžný lidem dostupné, právě proto, že jsme změnili své morfogenetické pole. Jsou to například určité paranormální schopnosti, jako je jasnovidnost, telepatie, schopnost napojit se na informační pole a obdržet z něj informace apod. Nebo můžeme být odpojeni od morfogenetického pole nevíry v to, že když si otevřeme srdeční čakru, že to bude mít vliv na chování ostatních bytostí k nám. Tato nevíra je v morfogenetickém poli lidstva skutečně obsažena. Dokladem je známá písnička Jakuba Smolíka, ve které se zpívá: “V lásce vždycky prohrává, ten kdo má rád víc”.

Morfogenetické pole nesprávného chápání toho, co je láska nebo jinak řečeno morfogenetické pole deformace pojmu láska, má za následek, že pod pojmem bezpodmínečná láska je do určité míry vnímána jakási naivní důvěřivost, což je naprosté nepochopení. Schopnost mít rád bytosti a schopnost vnímat a chápat jednání bytostí jsou zcela odlišné věci.

V této souvislosti doufám, že bude i lépe a přesněji chápáno to, že když je přisedlík delší dobu přivtělen k nositeli, tak dochází ke změně morfogenetického pole, vzhledem k tomu, že morfogenetické pole přisedlíka se promítlo do morfogenetického pole nositele. Morfogenetické pole člověka, který má přisedlíka, se skládá ze tří částí –

  • z morfogenetického pole ega nositele,
  • duše nositele
  • a duše přisedlíka.

Takže pokud je přisedlík přítomen dlouhou dobu a vzhledem k tomu došlo ke změně návyků, tak bude delší dobu trvat po odvedení přisedlíka, než se opět návyky změní a je velice důležité, zda osvobozený nositel na sobě bude pracovat.

V případech, kdy nositel o tom neví a nedá se mu to říct, protože by tomu v lepším případě jen nevěřil a nedá se předpokládat, že bude na sobě pracovat, je situace výrazně komplikovanější. Takový člověk vlastně ani neví, že by měl změnit návyky, které mu do morfogenetického pole vnesl přisedlík, protože ani neví, že jsou to návyky z morfogenetického pole přisedlíka. O to větší roli pak musí sehrát okolní vědoucí bytosti, které mu mohou pomáhat změnit tyto negativní návyky, což bylo v přítomnosti přisedlíka v podstatě nemožné, nebo jen velmi obtížně. V téměř všech případech až na výjimky se dá předpokládat, že ani přisedlík si neuvědomuje, že je ovlivňován morfogenetickým polem, a že toto pole ovlivňuje i nositele.

V případě pomoci osvobozenému nositeli je nutné, aby se jednalo o drobnou až nenápadnou pomoc jdoucí ze srdce. Forma různých příkazů a zákazů nemá velkou šanci. Optimální je vytvářet kolem osvobozeného nositele takové podmínky, aby ho to vedlo k vytváření nových návyků, případně obnovení kladných návyků starých, které měl před příchodem přisedlíka. Jsem si plně vědom, že to vůbec není jednoduché, ale většinou se jedná o lidi, kteří mají velmi blízký vztah k nositeli, a kteří mu opravdu chtějí pomoct.

Každý člověk pracující na sobě a meditující přispívá ke zkvalitnění morfogenetického pole lidí. Prací na zkvalitnění svého morfogenetického pole a na zvýšení frekvence vibrací přispíváme ke zkvalitnění morfogenetického pole lidstva na Zemi a tím pracujeme na lepší verzi naší budoucnosti.

Zdroj: https://atlara.wordpress.com/2017/09/21/miroslav-zelenka-morfogeneticka-pole-morficka-rezonance-osobni-morfogeneticke-pole/

 

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This