0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Lidské Srdce!

Mnoho lidí si pod slovem srdce představuje srdce jako symbol lásky nebo symbol příjemných citů. Hovoříme o tzv. srdci na pravém místě, i když srdce máme uložené na levé straně. Je to paradox .. Ale tady se mluví o pravém místě jako o opravdovém a ne o poloze srdce. Srdce je životně důležitý orgán, možná proto je charakterizované jako nenahraditelné. Tedy symbolizuje náš život naše city. Proto se zamysleme jak se o srdce v dnešní době staráme. A proto bychom měli o našem nejdůležitějším orgánu vědět co nejvíce.

Tento článek je obsahově zaměřen na základní informace o lidském srdci.

LIDSKÉ SRDCE – charakteristika

Lidské srdce (lat. Cor) je dutý svalový nepárový orgán, který je tvořen příčně pruhovanou svalovinou, která je ale neovladatelná vůlí, nazývanou srdeční svalovina (myokard). Hlavním úkolem srdce je pumpování (proudění) krve přes kardiovaskulární systém (oběhovou soustavu) díky rytmickým stahům (kontrakcím). Při kontrakcích se srdce zvedá a naráží na stěnu hrudníku, proto údery srdečního rytmu lze hmatat pomocí přiložení dlaně na hrudník v oblasti jeho uložení. Tyto svalové kontrakce se jinak nazývají údery srdce. Srdce v průměru přepumpuje okolo 5 litrů krve za minutu, přičemž se stáhne přibližně 72 – krát. Vzhledem k tomu, že člověk má přibližně 4 – 6 litrů krve, tak srdce za minutu přepumpuje přibližně všechnu naši krev. Srdce vypudí jedním stahem v klidu asi 60 – 80 mililitrů krve. Díky srdci a jeho věčnému pumpování vhání krev s kyslíkem přes kardiovaskulární systém do všech buněk v našem těle.

Stěnu srdce tvoří 3 vrstvy:

1. endokard – tenká blána tvořená jednou vrstvou plochých endotelových buněk, které vytvářejí subendotelové vazivo. Endokard vystýlá vnitřek dutiny srdce a tvoří srdeční chlopně.
2. myokard – srdeční sval, tvořený příčně pruhovaným svalstvem (tzv. Srdeční svalovina).
3. epikard – lesklá blána, která pokrývá povrch srdce, představuje vlastně vnitřní vrstvu perikardu (osrdečníku). Je tvořen z mezotelu, z submezotelového řídkého vaziva.

Srdce je uloženo v osrdečníku (perikardu), blanitém vaku. Mezi perikardem a epikardem se nachází malé množství tekutiny. Lidské srdce má kónický nebo pyramidový tvar. Srdce je přibližně velké jako naše pěst. Jeho hmotnost je průměrně u žen 250 gramů a u mužů 300 gramů. Délka srdce je průměrně 12 – 14 centimetrů.

Srdce je:
• 12,5 cm dlouhé
• 7,5 cm široké
• 6 cm vysoké

Základní vlastnosti srdce:
1. dráždivost
2. smrštivost
3. automatická a rytmická činnost
4. vodivost
5. neunavitelnost

anatomie

Anatomie lidského srdce

Srdce obsahuje svalovou přepážku (septum), která ho rozděluje na levý a pravý oddíl, a ty jsou rozděleny i horizontálně. Tím jsou vytvořeny čtyři oddělené dutiny srdce. Dvě horní dutiny jsou pravá a levá předsíň. Mezi každou předsíní a komorou je chlopeň. Srdeční chlopeň zajišťuje, aby krev tekla jen jedním směrem.
Krev vstupuje do vašeho srdce předsíněmi. Ty pumpují krev přes chlopně do komor. Do celého těla pak pumpuje krev svalovina obou komor.

Uložení srdce v těle

Srdce je uloženo v dutině hrudníku – na bránici, za hrudní kostí a opřené o plíce. V důsledku toho jsou levé plíce zmenšené. Obaluje ho osrdečník (perikard), který je tvořen tenkou dvojitou blánou. V tomto úzkém dvojitém vaku se nachází perikardiální prostor vyplněný malým množstvím tekutiny (liquor pericardii), která chrání srdce před třením a nárazy. Horní část srdce, uložená dozadu doprava od středové roviny, má čtyřhranný tvar a jmenuje se báze (základna). Dolní část, uložená doleva a dopředu od střední roviny, mě špičatý tvar a nazývá se hrot. Z toho vyplývá, že osa srdce jde dolů, doleva, dopředu.

Proč srdce bije?

Srdce má svůj vlastní elektrický systém. Tento systém zajišťuje práci srdce a řídí rytmus vašeho srdce.

Elektrické signály srdce jsou vytvářeny ve speciálních tkáních a jsou vedeny po převodních drahách, tzv. převodním systémem srdce. SA (sinoatriální) nebo sinusový uzel je místo, kde vznikají samovolné elektrické impulsy, které jsou přirozeným stimulátorem srdce. Sinusový uzel vysílá elektrický impuls, který umožňuje stažení svaloviny předsíni a vypuzení krve do komor. AV (atrioventrikulární) uzel je struktura odevzdávající elektrický signál z pravé síně do komor. Převodní systém je vedení, které převádí elektrický signál komorami. Pak následuje stah svaloviny komor, který vypudí krev ze srdce do celého těla.

Srdce a oběhový systém

Oběhový systém zajišťuje, že každá buňka ve vašem těle dostane stálý příděl krve. Krev přináší živiny a kyslík k vašim buňkám a odnáší odpadní látky a kysličník uhličitý.

krevni-obeh

Činnost srdeční pumpy = srdce zajišťuje trvalý průtok krve oběhovým systémem. Srdce je velmi citlivé na potřeby vašeho těla a přizpůsobuje svůj rytmus stresu nebo fyzické aktivitě. V rozmezí několika sekund dokáže vaše srdce zvýšit až třikrát objem krve, kterou přepumpuje.

15 TOP zajímavostí o lidském srdci

Lidské srdce je nejdůležitějším orgánem v našem těle. Pokud by srdce přestalo bít, život by se pro nás prostě skončil. Srdce hraje důležitou roli v našem těle, protože pumpuje krev přes oběhovou soustavu díky rytmickým stahům. Mimo jiné je srdce i symbolem lásky. Vše nasvědčuje tomu, že si zasloužíme o něm vědět něco víc! Mrkněte na zajímavosti o srdci:

1. Naše srdce za celý život provede více než 2,5 miliardy úderů.

2. Lidské srdce je dokonale fungující dutý sval a dokáže pracovat bez přestávky 24 hodin denně po celý život. Srdce se stáhne přibližně 100 000 krát denně.

3. Zdravé srdce je velké jako pěst, měří asi 14 centimetrů a nachází se vlevo od hrudní kosti. Mužské srdce váží cca. 340g, u žen je to o něco méně.

4. Chyťte tenisový míček a stiskněte jej nejpevněji jak víte. Přesně takovou silou vaše srdce pumpuje krev.

5. Za minutu srdce přečerpá asi 5 litrů krve. Jen mozkem například projde každou minutu asi 750 ml krve.

6. Každý den vyprodukuje srdce dostatek energie pro pohon kamionu, ve vzdálenosti asi 32 kilometrů.

7. Nejtěžší srdce má modrá velryba, které váží až neuvěřitelných 680 kilogramů. (Pozn. Mužské srdce váží cca. 340 gramů)

8. Rohovky jsou jedinou částí těla bez jakéhokoliv prokrvení.

9. Během průměrného života vypuzené srdce 1.5 milionu barelů krve, což odpovídá množství asi 200 cisternových vagonů.

10. Spojené krevní cévy našeho těla by měřily 96 000 km. Pro srovnání – obvod rovníku je 40 075 km.

11. Nejpravděpodobnější možnost infarktu je v pondělí ráno. Proč asi?

12. Ženské srdce bije rychleji než mužské.

13. Momentálně žije v Evropě více než 15 milionů lidí s chronickým srdečním selháním.

14. Srdce pumpuje krev do téměř všech 75 bilionů buněk.

15. Každý den srdce přečerpá více než 7000 litrů krve.

Srdeční frekvence

Srdeční frekvence je důležitým znakem funkce a výkonnosti kardiovaskulárního systému a je také nezávislým rizikovým faktorem srdečně- cévních onemocnění zdravého člověka se přirozeně mění podle zátěže, v klidu dosahuje kolem 60 úderů za minutu, při fyzické aktivitě může vzrůst i na 100 úderů. U zdravého člověka je zvýšená srdeční frekvence pozitivní – nastává tehdy, když má organismus vyšší nároky na spotřebu kyslíku a zrychlením tepu jejich pomáhá srdci naplnit. Ale u člověka, který má onemocnění srdce, škodí, protože srdce ještě víc vyčerpává – čím více se srdce nutí k vyššímu výkonu, tím více slábne a jeho stav se ještě více zhoršuje. Nejde tedy o příznivý kompenzační mechanismus jako u zdravých lidí, ale o rizikový faktor, který zhoršuje prognózu srdečně-cévních onemocnění.

  • Srdce z pohledu klasické čínské medicíny     4.6/5 (15)

    Srdce z pohledu klasické čínské medicínyKlasická čínská medicína uvádí, že srdce je vládcem všech orgánů v těle – sídlo psychiky a vědomí. Západní medicína považuje za hlavní orgán mozek. Podle Číňanů v srdci sídlí duše, která řídí psychiku, vědomí a mysl, ale i celkový vzhled a vystupování člověka a jeho osobnost. Přes srdce vnímáme své nitro, pocity, bolest či radost a přijímáme podněty z vnějšího světa – lidi a události kolem nás. Srdce odpovídá za kvalitu krve a stav celé krevní soustavy, kterou tvoří žíly, tepny, cévy a vlásečnice. Zdravé srdce potřebuje dostatek zdravé krve, aby mohlo plnit svou funkci – vyživovat všechny ostatní orgány v těle.

    Srdce – nejdůležitější orgán v těle

    Energie a síla srdce zajišťuje jeho správné pulzování. Každý impuls, bouchnutí srdce pohání krev vpřed a tím roznáší výživu a informace do všech částí organismu – do orgánů, do tkání i do pokožky. Podle tradiční čínské medicíny srdce také napomáhá produkci krve. Úzkými spolupracovníky srdce je slezina, která si vytváří energii z potravy. Energie z plic a sleziny se promíchá a přijde do srdce, které ji přidá do krevního oběhu a tím se zvýší objem krve. Proto je nutné přijímat kvalitní stravu a dýchat hodně čerstvého vzduchu.

    Srdce – nedostatek energie

    Naše srdce nejvíce potrápí slabá krvetvorba, nedostatek energie, příliš mnoho ohně (jangu) nebo přemíra vlhkosti a hlenů v těle.
    Nízký tlak u člověka se projevuje právě, pokud má srdce nedostatek krve a energie. Nemocný trpí chronickým pocením, nespavostí, špatným prokrvením končetin, zapomnětlivostí,závratěmi apod. V tomto případě je naprosto nutné konzumovat potraviny, které podporují tvorbu krve – pohanka, zelené listové saláty, špenát, červená řepa,rakytníková šťáva, černý sezam atd. Energii získáme zpět i cvičením a jídelníčkem plným ovoce a zeleniny.

    Srdce – příliš energie

    Naopak, když má srdce energie více než třeba, tedy příliš jangu – ohně, mohou se objevit migrény, vysoký krevní tlak, afty, zácpa, nadměrná žízeň.
    Příznakem je červená tvář a nadměrné pocení, z psychických projevů se může objevit zmatenost. K tomuto stavu dojde většinou tehdy, když jsou dlouhodobě stísněné emoce srdce, nebo častou konzumací štiplavých, sytých a těžkých jídel a tvrdého alkoholu. Při převaze jangu preferujeme osvěžující potraviny a jídla hořké chuti (zelené listové saláty, čekanka, ječmen, meruňky, brokolice, artyčoky, květák, špenát, cuketa a čerstvé ovoce).

    Své pocity nepotlačujte!

    Když jsme smutní nebo zklamaní, zkusme si o tom promluvit s někým, koho máme rádi. Někdy stačí dostat všechno ze sebe ven a hned se člověku uleví. Srdce bývá ohroženo i nahromaděním vlhkosti a hlenů, zejména z nesprávné životosprávy. Číňané tvrdí, že vlhkost v těle blokuje náš intelektuální vývin, naše vnímání, chápání nebo i rychlost reakcí. Proto se raději vyhýbají potravinám, které vlhkost způsobují. Nedoporučují mléko a mléčné výrobky, ani hodně cukru a sladkostí. Naopak snaží se vlhkost z organismu odstranit například pomocí bílé ředkve, pijí čaje z lékořice lysé a fenyklu, čerstvou mrkvovou šťávou, houbami nebo křenem.

    S jakými orgány v těle je naše srdce spjato?

    Diagnostika srdce z jazyka

    Sval, který náleží k srdci a tenkému střevu, je jazyk, neboť dráha srdce vede až ke kořeni jazyka. Pokud nemocný mluví zmateně nebo se vyjadřuje pomalu, ukazují tyto příznaky na oslabené srdce.
    Ve většině případů infarktu se setkáváme právě s poruchami artikulace, kvůli špatné hybnosti jazyka. V čínské medicíně existuje diagnostika z jazyka, protože jazyk patří k systému srdce a odráží se na něm stav jednotlivých orgánů.

    Tenké střevo – párový orgán srdce

    Tenké střevo je párový orgán srdce. Proto se často při kardiovaskulárních chorobách setkáváme s poruchami trávení, špatným vstřebáváním živin nebo potížemi s cirkulací vody v těle. Kromě toho, že tenké střevo přijímá natrávenou potravu ze žaludku a pokračuje dále v procesu trávení, zabezpečuje i vstřebávání živin přes střevní stěny a posílá nadbytečné tekutiny do močového měchýře, odkud se vyloučí ven z těla. Činnost tenkého střeva podporujeme stejně jako činnost srdce stravou bohatou na trávicí enzymy, čerstvé ovoce a zeleninu, především červené a zelené barvy.

    Pánové, pozor na srdce!

    Srdce je vládce všech orgánů v tělu, nejdůležitější a nejohnivější orgán. Muži jsou z pohledu čínského lékařství také jang, a proto bývají častěji postiženi nemocemi srdce. Jejich srdce se rychleji rozpálí. Nejen muži, ale všichni si musíme dávat na srdce velký pozor! A proto si dopřejte více radosti. Emocí srdce je radost. Když je přirozená a harmonicky vyvážená, poukazuje na dobrý zdravotní stav srdce. Bezdůvodný smích, přílišná radost z čehokoliv, nebo naopak smutek a melancholie poukazují na poruchu ve funkcích srdce.

    Zlomené srdce se objevuje spíše v romantických filmech, že? Máte pravdu. Tento pojem však pravdu najdete i v medicíně. Jde vlastně o poruchu srdečního svalu, kardyomyopatii, vyvolanou extrémním a náhlým citovým traumatem.

    Syndrom zlomeného srdce je tedy problémový srdeční stav, který je často způsoben stresovými situacemi a extrémními emocemi. Příčinou může být také nějaká závažná nemoc nebo chirurgický zákrok. Tento syndrom může být také nazýván stresová kardiomyopatie, takotsubo kardiomyopatie nebo syndrom apikálního balonu.

    Lidé se syndromem zlomeného srdce mohou pociťovat náhlou bolest na hrudi a často si myslí, že mají infarkt. Syndrom zlomeného srdce postihuje jen část srdce a dočasně narušuje normální srdeční funkci (“pumpování” krve). Zbytek srdce funguje normálně (někdy mohou být kontrakce dokonce silnější).

    Symptomy syndromu zlomeného srdce jsou léčitelné a stav pacienta se obvykle vrací do normálu v řádu dnů nebo týdnů.

    Příznaky syndromu zlomeného srdce

    Příznaky syndromu zlomeného srdce mohou vypadat hodně jako příznaky infarktu. Mezi běžné příznaky tohoto syndromu patří:

    • Bolesti na hrudi

    Dýchavičnost

    Nebo přetrvávající bolest na hrudi by mohla být známkou infarktu, takže je důležité brát ji vážně a pokud máte bolesti na hrudi, zavolejte raději záchranku. Ano, příznaky tohoto syndromu jsou tak závažné, že je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

    Příčiny syndromu zlomeného srdce

    Přesná příčina syndromu zlomeného srdce je nejasná. Předpokládá se, že velký nárůst stresových hormonů, jako je adrenalin, může dočasně omezit funkci srdce některých lidí.

    Předpokládalo se, že také hraje roli dočasné zúžení velkých nebo malých tepen srdce. Lidé, kteří mají syndrom zlomeného srdce, mohou mít také jisté rozdíly ve struktuře srdečního svalu.

    Syndromu zlomeného srdce často předchází intenzivní fyzická nebo emoční událost. Další potenciální spouštěče syndromu zlomeného srdce jsou:

    • Smrt milovaného člověka (extrémní stresové vypětí)
    • Nějaké děsivá lékařská diagnóza
    • Domácí násilí
    • Ztráta velkého množství peněz – nebo dokonce i nabití hodně peněz (vítězství v loterii)
    • Velká hádka (třeba s partnerem)
    • Překvapení (na párty apod.)
    • Ztráta zaměstnání nebo finanční potíže
    • Rozvod a Nevěra
    • Fyzické stresory, jako je astmatický záchvat, zlomená kost nebo velká operace

    Některé léky mohou také zřídka způsobit syndrom zlomeného srdce způsobením nárůstu stresových hormonů. Mezi léky, které mohou přispívat k syndromu zlomeného srdce, patří:

    • Epinefrin (EpiPen, EpiPen Jr.), který se používá k léčbě závažných alergických reakcí nebo těžkého astmatického záchvatu
    • Duloxetin (Cymbalta), lék podávaný k léčbě nervových problémů u lidí s diabetem nebo jako léčba deprese
    • Venlafaxin (Effexor XR), léčba deprese
    • Levothyroxin (Synthroid, Levoxyl), droga podávaná lidem, jejichž štítné žlázy nefungují správně
    • Nelegální stimulanty, jako je metamfetamin a kokain

    Jak se liší syndrom zlomeného srdce od infarktu?

    Srdeční infarkty jsou obvykle způsobeny úplným nebo téměř úplným zablokováním srdeční tepny. Toto blokování je způsobeno tvorbou krevních sraženin v místě zúžení od nahromadění tuku (aterosklerózy) ve stěně tepny. Při syndromu zlomeného srdce nejsou srdeční tepny blokovány, i když může být snížen průtok krve v srdečních tepnách.

    Prevence tohoto syndromu

    Syndrom zlomeného srdce se někdy může opakovat u jedné osoby, i když většina lidí nikdy nezažije druhou událost. Mnoho lékařů doporučuje dlouhodobou léčbu betablokátory nebo podobnými léky, které blokují potenciálně škodlivé účinky stresových hormonů na srdce. Rozpoznání a zvládání stresu ve vašem životě může také pomoci zabránit syndromu zlomeného srdce, ačkoli v současné době neexistuje žádný důkaz, který by to dokázal.

    Diagnostika syndromu zlomeného srdce

    Pokud má lékař podezření, že máte tento syndrom, použije k vyšetření tyto testy:

    • Osobní historie a fyzická zkouška. Kromě standardní fyzické prohlídky bude váš lékař chtít vědět o vaší anamnéze, zejména zda jste někdy měli příznaky srdečních chorob. Lidé, kteří mají syndrom zlomeného srdce, obvykle nemají žádné příznaky srdečních onemocnění. Váš lékař bude také chtít vědět, zda jste v poslední době zažili nějaké významné stresy, jako je smrt blízké osoby.
    • Elektrokardiogram (EKG). V tomto neinvazivním testu technik umístí na hruď dráty, které zaznamenají elektrické impulsy ze srdce. EKG zaznamenává tyto elektrické signály a může vašemu lékaři pomoci odhalit nepravidelnosti v rytmu a struktuře vašeho srdce.
    • Echokardiogram. Váš lékař může také objednat echokardiogram, aby zjistil, zda je vaše srdce zvětšené nebo má neobvyklý tvar, což je příznak syndromu zlomeného srdce. Tato neinvazivní zkouška, která zahrnuje ultrazvuk vašeho hrudníku, ukazuje podrobné snímky struktury a funkce vašeho srdce.
    • Krevní testy. Lidé, kteří mají syndrom zlomeného srdce, mají často vyšší množství látek nazývaných srdeční enzymy v krvi.
    • Magnetická rezonance srdce (MRI). Při tento testu ležíte na stole uvnitř dlouhého trubkovitého stroje, který vytváří magnetické pole. Magnetické pole vytváří podrobné obrázky, které pomáhají lékaři vyhodnotit stav vašeho srdce.
    • Koronární angiogram. Během koronárního angiogramu se do krevních cév vašeho srdce vstříkne druh barviva viditelný rentgenovým přístrojem. Pak rentgenový přístroj rychle pořizuje řadu obrázků (angiogramů), které lékaři podrobně prozkoumají vnitřní část vašich krevních cév.

    Protože syndrom zlomeného srdce často napodobuje příznaky a příznaky srdečního infarktu, často se provádí koronární angiogram k vyloučení infarktu. Lidé se syndromem zlomeného srdce často nemají v krevních cévách žádné blokády, zatímco lidé s infarktem mají obvykle blokádu, která je viditelná na angiogramu. Jakmile je jasné, že nemáte srdeční infarkt, lékař zkontroluje, zda vaše příznaky a symptomy nebyly způsobeny syndromem zlomeného srdce.

    Léčba syndromu zlomeného srdce

    Neexistuje žádná standardní léčba syndromu zlomeného srdce. Léčba je podobná léčbě srdečního infarktu, dokud není diagnóza jasná. Většina lidí zůstává v nemocnici, zatímco se zotavují.

    Jakmile je zřejmé, že příčinou vašich příznaků je syndrom zlomeného srdce, lékař vám pravděpodobně předepíše léky na srdce, které budete užívat, když jste v nemocnici, jako jsou inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu (ACE), blokátory receptoru angiotensinu II, beta blokátory nebo diuretika. Tyto léky pomáhají snižovat zátěž srdce při zotavování a mohou zabránit dalším útokům.

    Mnoho pacientů dosáhne úplného uzdravení zhruba za měsíc. Asi podstoupíte další vyšetření echokardiogramem asi za čtyři až šest týdnů poté, co jste poprvé měli příznaky, aby se lékař ujistil, že se vaše srdce zotavilo. Zeptejte se svého lékaře, jak dlouho budete muset pokračovat v užívání těchto léků, jakmile se zotavíte.

    Doporučené rostliny pro srdce

    Čekanka

    Doporučujeme tento osvěžující salát, kdy potřebujeme ledový salát, čekanku, endivii (nebo jakýkoli jiný druh zeleného salátu), bílou ředkvičku a čerstvé klíčky z alfalfa. Všechny suroviny dobře propláchneme čistou vodou. Saláty natrháme prsty na menší kousky, aby se neztratily důležité vitamíny a minerály, přidáme najemno nastrouhanou bílou ředkvičku a celé klíčky. Vše dobře promícháme a zalijeme zálivkou. Tu si můžeme připravit například smícháním šťávy z poloviny citronu a lžíce javorového sirupu.

    Bobkový list

    Vavřín, neboli bobkový list je velmi užitečná věc. Vlastnosti této bylinky ještě nejsou zcela probádané, ale naše babičky a zkušení bylinkáři věděli moc dobře, kdy ji použít. Nejenže blahodárně působí na trávení, ale také pročišťuje cévní systém a krev. Používá se jako přísada do jakéhokoliv jídla – do polévky, k masu, do specialit jako je guláš či do dušené zeleniny. Bobkový list necháme v jídle pouze během vaření, pak ho zahodíme, nekonzumuje se přímo.

    Zdroj:https://www.rehabilitace.info/lidske-telo/srdce-z-pohledu-klasicke-cinske-mediciny/

    Srdce – zdroj tajemství naší existence

    Co přináší učení se zpaměti

    z knihy Touha , vydal(o): Návrat domů

    Když některé věci známe tak dobře, že si je okamžitě dokážeme vybavit, je na tom něco značně uspokojujícího. Děti se rychle naučí násobilku – a po celý zbytek života pak víme s naprostou jistotou, že sedmkrát sedm je čtyřicet devět a že dvanáctkrát dvanáct je sto čtyřicet čtyři. Nudným mechanickým učením se tyto informace stávají součástí nás samých: známe je zpaměti (“srdcem”).

    Ve středověkém křesťanském myšlení byla představa učení se zpaměti něčím, co sahalo mnohem dál než k násobilce. Znamenala změnu směru života člověka tím, co Benedikt označoval jako hágá, přenášením myšlenek z rozumu do srdce, aby tak člověk stál v Boží přítomnosti celou svou osobností. Teofan Poustevník, ruský mnich v devatenáctém století, přikládá vážnost podobné myšlence: Tím základním je stát před Bohem s rozumem v srdci – a takto před ním stát bez přestání dnem i nocí, až do konce života.

    Stát před Bohem – ne nutně prosit o něco nebo vůbec mluvit slovy – znamená vstoupit do osobního vztahu s ním, takříkajíc “tváří v tvář”. “Stát v srdci” pak označuje vztah, který pramení z hlubokého centra naší osobnosti, kde můžeme být přímo v Boží přítomnosti a otevírat se Boží lásce. Mezi rozumem, citem a vůlí už není třeba rozlišovat. Jde o postoj neustálé modlitby, aby naše obecenství s Bohem nebylo jen příležitostným cvičením, ale rysem celé naší bytosti.

    Paměť Augustina z Hippo

    Avšak po příkladu učení Augustina, biskupa v Hipponu, středověcí křesťané nemluvili ani tolik o rozumu, citu a vůli, jako spíš o rozumu, citu a “paměti”. Představa “paměti” v naší kultuře ztratila svou živost. Nejde zde o ztrátu paměti, kterou někteří lidé trpí ve stáří, ani o sklon k roztržitosti, který je dosti běžný v mém věku. Spíše tu jde o trojí ztrátu: o ztrátu smyslu pro minulost, o ztrátu smyslu pro symbol a o ztrátu pokory: “Paměť je nezbytná pro všechny úkony rozumu,” napsal Pascal.

    Smysl pro minulost potřebujeme, abychom dokázali ocenit nejen své kulturní dědictví, ale i spojitost naší kultury: celé lidstvo lze chápat jako jednoho a téhož člověka, který neustále existuje a učí se. Každá generace se učí něco nového ve světle toho, co jim zanechaly minulé generace. Henry Ford, novátor v sebejistém věku techniky, se optimisticky díval na možnosti technického pokroku a hrdě říkal, že “dějiny jsou kecy”. Masová kultura, která následovala, dějiny bezstarostně ignorovala. Avšak nyní, když lidé začínají připouštět, že technika všechny naše touhy nenaplnila, vidíme, že se Ford mýlil.

    Křesťané by se měli mít obzvláště na pozoru před jakýmkoli odmítáním minulosti, protože je v Boží povaze zjevovat se v dějinných událostech. Ze starozákonních spisů se dozvídáme, že tento osobní Bůh, Hospodin, často zapomnětlivým Izraelcům připomínal, že je Bohem zakladatelů jejich národa – Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba. Právě on umožnil Mojžíšovi vyvést je ze zajetí v Egyptě. V Novém zákoně se dozvídáme, že nejdůležitějším poselstvím křesťanství je to, co” v dějinách” učinil Ježíš Kristus.

    “Dějiny jsou obrazcem složeným z nad časových okamžiků.” V tomto obrazci našich zkušeností se Bůh zjevuje v tom, jak se odvíjejí lidské záležitosti. Proti tomuto pohledu na skutečnost samozřejmě stojí jiný, dlouho převládající světový názor, že jedinou “skutečností” je svět sám, že dějiny a život sám nejsou skutečné, ale jsou jen “zdáním”, součástí snu o světě. Avšak žít v Boží přítomnosti a vidět dějiny jako důkaz o jeho přítomnosti přináší obnovu daru paměti.

    Dnes ale máme sklon ztrácet své vzpomínky na Boží jednání v minulosti. Náš pohled se natolik omezil na sekulární svět, že nám hrozí odříznutí naší kultury od toku historie. Doprovodným rizikem pak je, že umíráme jako lidé a nemáme žádný cit pro minulost a její zkušenost zakoušení Boží přítomnosti. Velice se podceňuje hodnota dědictví duchovních velikánů, jako byli Augustin, Bernard z Clairvaux, František z Assisi, Terezie z Ávily, Jan od Kříže, Jan Kalvín a mnozí další. Také zapomínáme na vklady velkých umělců s jejich uctíváním Boha – Bacha, Beethovena a Mozarta, Albrechta Dürera a Rubense.

    Ale “učení se zpaměti” znamená obohacování současného života spojením s velkými mozky a srdci minulosti. V tomto procesu pak mozky a srdce mluví k sobě navzájem, což je vlastně jednou stránkou toho, čemu křesťané říkají “společenství svatých”.

    Pro Augustina byla paměť také pokladnicí osobních prožitků Boží blízkosti, jako byly ty, které plynou z jeho autobiografických vyznání. Proto se ptal Boha:
    „Kde tě naleznu? Naleznu-li Tě mimo svou paměť, jsem Tebe nepamětliv! A jak Tě tedy naleznu, nejsa Tebe pamětliv?“ Jinými slovy, jak mohu vědět, co hledám, pokud mi v tom nepomůže vzpomínka na minulost, pokud již nebudu nějakým způsobem znát předmět svého hledání?

    Augustin se pak ptá, jak se v našem srdci uchovává vzpomínka na Boží lásku a zkušenosti z následování ho. Je to podobné jako učení se násobilky? Je to, jako když se někdo učí zpaměti text svého projevu? Ani jeden z těchto příkladů se nehodí. Může se to tedy podobat tomu, jak si pamatujeme radost? Toto Augustin vidí jako povzbudivější. Vždyť na radost můžeme vzpomínat, i když jsme smutní. Stejně tak, když jednou zakusíme Boží lásku, vždycky ji budeme znát, i když budeme ve velikých nesnázích. Paměť je bohatá pokladnice srdce, která nabízí mnoho dalších analogií našeho vztahu s Bohem

    Srdce – zdroj tajemství naší existence

    Druhým aspektem “učení se zpaměti” je učení se, jak reagovat na symboly, na názorné obrazy i představy, které poukazují na to, co není vidět a co je za hranicemi našeho poznání. Řecké slovo symballein, z něhož je naše slovo odvozeno, znamená “spojovat” nebo “setkat se”. Symbol je jako most spojující dva kraje propasti, protože spojuje dvě jinak oddělené představy. Ale podobně jako způsob, jak se díváme na dějiny, je i náš výklad symbolů určován naším světovým názorem. Pohanský svět vykládal svět a jeho vliv na lidi z hlediska mnoha bohů, takže tu byli bozi deště, bozi války a tak dále. Moderní věda používá znaky, které odpovídají fyzické hmotě. V takových případech je jazyk znaků informativní, možná přesvědčivý, ale stěží duchovní, protože symboly, které dávají prostor pro více než jednu významovou rovinu, jsou bohatší než znaky.

    Když však naše symboly ukazují na transcendentního Boha za hranicemi hmotného světa, stávají se jazykem duchovního života. A pokud takové symboly nedostatek víry nebo jejich nedbalé užívání odloučí od skutečnosti, kterou mají vyjadřovat, dostáváme to, co T. S. Eliot označoval jako “rozbité obrazy”.

    Zamysleme se nad symbolem, který jsme postavili do středu této kapitoly, symbol srdce. Záměrně o něm hovořím jako o symbolu, a nikoli jako o pojmu nebo znaku, protože vyjadřuje úplnost našeho života, materiálního i transcendentního, a jako takový je nenahraditelný. Když nám někdo otevře své srdce, je nám svěřeno nějaké velmi důležité tajemství ze života toho člověka. Srdce je také místem, kde tento člověk může komunikovat s Bohem. Mluvíme-li o srdci pouze z fyziologického hlediska, nebo když ho označujeme jen jako “sval”, pak žádné takové symbolické postavení nemá. Ovšem “srdce” je zdrojem tajemství naší existence. Proto se Brentano modlil:
    „Pane, smiluj se nade mnou a dej, aby mé srdce mohlo znovu rozkvést.“

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This