0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Kniha Mezi životem a smrtí! Cose děje po smrti! Dolores Cannon!

https://www.youtube.com/watch?v=pN2oc6CNK04V následujících kapitolách se vám budu snažit popsat obsah knihy Between death and life (Mezi smrtí a životem) od Dolores Cannon. Kniha byla vydána v roce 1993 a bohužel nevyšla v českém jazyce, nicméně vy, co umíte anglicky, byste si ji měli přečíst.

Vždy jsem nosila v hlavě spoustu otázek, včetně těch známých „Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme?“ Z církve a náboženství se mi dělalo „nevolno“, ale nikdy jsem nedokázala popsat proč. Prostě jsem to tak uvnitř cítila.

Ačkoliv jsem postupným hledáním zjišťoval a objevoval čím dál víc informací, stále jsem v tom neměl zcela jasno, a to do chvíle, než jsem poznal knihu Mezi smrtí a životem od Dolores Cannon. Tato kniha mi zodpověděla všechny základní otázky lidské existence a věci mi do sebe dokonale zapadly.

Znáte ten pocit, kdy něco čtete a nepřemýšlíte o tom, zda je to pravda? Nepřemýšlíte, protože víte. Víte, že je to tak. Je to jako byste našli dávno ztracené znalosti.

Proto se snažím tuto knihu přiblížit i vám, kdo neumíte anglicky a máte podobné otázky, jako já. A samozřejmě i všem ostatním zájemcům.

Mimochodem Dolores Cannon napsala celkem 19 knih a všechny pojednávají o dávno ztracených vědomostech (o vesmíru, o Atlantidě, o Ježíšovi, o Hirošimě, o Nostradamovi, o UFO, atd.).

odkaz kde knihu můžete koupit …. https://www.bookshop.cz/gill/between-death-and-life/?gclid=CjwKCAiApNSABhAlEiwANuR9YE0n9IXi2G_65fEgvz6hT6I43UP1foiu3D4UKJSduWRaHp3_bgQhkhoCRFIQAvD_BwE

Upozorńuji že kniha je v anglickém jazyce, do českého jazyka nebyla přeložena!

Kniha se týká úplně každého na této planetě, protože pojednává o všem ohledně lidské duše, narození, smyslu života, smrti, a to včetně toho, co se děje potom.

Kniha může být nepřijatelná pro některé ortodoxní věřící. V knize se totiž odkrývá pravda o církvi, o její touze po moci a po kontrole lidí. Proto pokud nemáte otevřenou mysl a srdce, tuto knihu si asi neoblíbíte.

Nesnažím se popřít naší duchovní podstatu, právě naopak. Bible dokonce vychází z reálných základů – to bylo ale kdysi dávno, než byla „upravena“ do vyhovující, dnešní, podoby. Jen tedy poukazuji na to, že dnešní církev má se skutečným duchovnem společného asi tolik, jako král s králíkem.

Což už ale tuší všichni ti, kteří se nespokojili s planými řečmi a začali se ptát. Jestliže hledáte skutečnou podstatu života, náboženské instituce a jejich odpovědi vás nemohou uspokojit.

Skutečný smysl života

Většina lidí bohužel díky nátlaku systému (výchova, školky, školy, zaměstnání, úřady, média…) zcela zapomněla na svůj skutečný původ, na svou duši, na smysl své současné existence i na to, že smrtí vůbec nic nekončí.

Od narození se systém snaží potlačit naši skutečnou podstatu, naši duši. Pro systém je důležité, abyste zapomněli kdo jste, kam kráčíte a jaký úkol jste si v tomto životě stanovili. Jedině tak vás může systém donutit dokola a do zblbnutí pracovat a vydělávat peníze – jak jinak – určené systémem, na nic se neptat, o nic se nesnažit a jen slepě, bez přemýšlení poslouchat. Žít jako blb v nevědomosti a pak umřít v sanatoriu!

Smysl našeho bytí je přitom naprosto odlišný od toho, co většina z nás každý den prožívá.

Skutečný smysl života, včetně toho, co se odehrává před narozením a po smrti, se dočtete v této knize.

Dolores Cannon

Dolores Cannon
Dolores Cannon

Dolores Cannon se zabývala přes 40 let hlubokou hypnózou a regresní terapií. Jak sama říkala, na začátku stála náhoda. Její přirozená zvědavost a touha po poznání jí však neustále otevíraly nové obzory. I když začala s tzv. lehkou hypnózou za účelem odstranění špatných návyků, jako například kouření apod., po relativně krátké době přišla další z řady „náhod“ a proces jí nasměroval do oblasti tzv. minulých životů.

Ani tam však poznání nekončilo, neboť za hranicemi minulých životů se začaly otevírat brány vzpomínek směřujících do dimenzí či časoprostorů za hranicemi planety Země. V mnoha případech se prostřednictvím klientů dostala až k samotnému Zdroji existence.

Klienti, se kterými pracovala, se počítají v řádech tisíců. Byli uváděni do nejhlubšího hypnotického stavu, kdy dochází k odpojení tzv. „vědomé mysli“, neboli vědomí – tedy toho, co denně používáme k přemýšlení a rozhodování. Podle ní je právě toto vědomí nejhloupějším aspektem naší osobnosti. Jeho „vyřazením“ se člověk může spojit s něčím, co lze nazvat vyšší já, či duše.

Dolores používala regresní hypnózu pro hledání odpovědí a vysvětlení týkajících se původu problémů, které měli její klienti v jejich současném životě. Přicházela za ní celá řada lidí s těžkými chorobami, lidé v depresích či jiných složitých životních situacích apod. Dolores během hluboké hypnózy nasměruje duši klienta do momentu či zkušenosti ze současného či minulého života, který nejen osvětlí příčiny, ale současně odkryje a pojmenuje poznání, která je nutné získat a pochopit ve stávajícím životě.

Dolores Cannon zemřela v roce 2014.

Kde všechny ty informace autorka získala?

Jak již bylo řečeno, při hluboké hypnóze je odpojeno vědomí a skrze danou osobu může tak promlouvat buď její duše, nebo – pokud se daná osoba dostatečně otevře – případně i jiná bytost z vyšších sfér.

Tímto způsobem měla možnost Dolores Cannon ptát se na nejrůznější otázky spousty lidí po celém světě – myšleno lidí uvedených do hluboké hypnózy. V důsledku se tedy neptala lidí, ale vyšších bytostí, které promlouvaly skrze tyto osoby.

A ano, otázky pokládala opakovaně různým osobám v hluboké hypnóze po celém světě a odpovědi byly vždy stejné. Ačkoliv se dané hypnotizované osoby neměly šanci znát.

Z těchto rozhovorů pak vzešla (nejen tato) zmíněná kniha, která je psána stylem přepisu rozhovorů, doplněných o poznámky a úvahy.

O čem kniha pojednává?

Kniha zodpovídá základní otázky lidské existence a dozvíte se v ní mimo jiné:

  • Co se děje s duší před narozením
  • Jak si duše vybírá, komu se narodí
  • Jak se duše cítí v těle nemluvněte
  • Proč umírají malé děti
  • Proč jsou někteří lidé postižení
  • Proč trpí lidé závažnými nemocemi
  • Proč lidem prochází války a vraždění
  • Proč si nepamatujeme minulé životy
  • Jak je to se stvořitelem, náboženstvím a démony
  • Co se děje, když člověk umírá
  • Proč někteří lidé umírají ve spánku
  • Co je to smrt a ce se děje potom
  • Jaké další úrovně existence tu jsou a proč je nevidíme
  • Čas jako takový neexistuje
  • Že církev je duchovnu na hony vzdálená
  • Že neexistuje peklo (a jak to tedy vlastně je ve skutečnosti)
  • a spousta dalších témat…

Rozdělení podle kapitol

Protože je kniha obsáhlá, rozdělím ji podle kapitol. Kapitoly budu postupně přidávat. Jakmile bude kapitola připravena, půjde na její název kliknout. Na kapitolu tedy přejdete kliknutím na odkaz.

V případě dotazů mi buď napište: Formulář pro kontaktování, nebo zanechte vzkaz v komentáři na konci stránky.

1. Prožitek smrti

Kapitola pojednává o tom, co cítí a vidí ti kteří umírají, co se děje první okamžiky po smrti, jak duše rekapituluje právě prožitý život, co dělá duše pak, proč umírají děti atd.

2. Vítači

Kapitola popisuje, kdo jsou tzv. vítači a jaký je jejich význam.

3. Prožitek blízké smrti

4. Školy

5. Velká cesta

6. Rozdílné úrovně existence

7. Takzvané „špatné“ životy

8. Průvodci

9. Bůh a Ježíš

10. Satan, posedlosti a démoni

11. Duchové a poltergeisti

12. Plánování a přípravy

13. Hlavní koncil (rada)

14. Otisk

15. Záměna

16. Návrat zpět

Náhled do knihy :

V pokračování a rozvíjení velké tradice vizionáře Swedenborga strávila Dolores Cannon dvacet pět let studiem struktury neviditelného světa, který leží mimo lidské vnímání, pomocí hypnózy. Tato kniha byla složena z autentických záznamů rozhovorů s lidmi, kteří díky speciální technice regresivní hypnóza se podařilo překročit práh smrti a vrátit se zpět, aby nám řekli, co nás čeká na druhé straně života. Co se stane s duší poté, co opustí tělo, proč je pozemský život dán člověku, jakou roli v našem životě hrají duchovní patroni, odkud pocházejí duchové a podle jakých zákonů se duše vrací do těla – to jsou jen některá tajemství, že toto rezervovat.

Úvodní slovo.

Je mi velkou ctí představit svou knihu rusky mluvícímu čtenáři. Informace použité v knize jsem obdržel pomocí speciální techniky hypnoterapie, ale považuji se za publicistu a badatele „ztracených znalostí“ – hlavně proto, že informace popsané v knize jsou buď neznámé, zapomenuté nebo dosud neobjevené. Snažím se najít to, co je pro širokou veřejnost neznámé, a představit to celému světu. Moje knihy jsou navrženy tak, aby přiměly lidi myslet, a pokud uspěju, mohu považovat svou práci za úspěšnou.

Místo toho, abychom si užívali zázraky, které nás obklopují ze všech stran, si v životě přenášíme mnoho obav. A náš největší strach je strach ze smrti. Stává se to hlavně proto, že dokud sami nevyjedeme na tuto cestu, nemůžeme pochopit, co je na Druhé straně. A samozřejmě je těžké, téměř nemožné předat všechny informace, které jsme dostali, těm, kteří tam nebyli. Ve své knize vám řeknu, jak můžete poznat místo, kde se jednoho dne všichni ocitneme.

Studiem smrti jsem objevil triumf života. Zjistil jsem, že při této cestě nesměřujeme do podivného, \u200b\u200btemného, \u200b\u200bhrozivého neznáma. Právě se vracíme domů, kde nás obklopí známé osoby a obrazy. Opravdu chci, aby se lidé zbavili obav a pochybností, aby pochopili, že vše za hranicí je jen radost z návratu domů. Pojďme opustit naše obavy a začít žít naplno. Dolores Cannon

Smrt! Nebuďte hrdí na svou sílu a sílu! Vaše chlouba je naprostá lež: Koneckonců, nikdy nikoho nezabijete, a duch zvítězí nad černým hrobem!

John Donne. Ze sonetu „Smrt“

Kapitola 1 – Překročení prahu smrti

Vícekrát jsem byl obviněn z mluvení a komunikace s duchy mrtvých lidí a v náboženských kruzích je na toto téma uvaleno jakési tabu. Abych byl upřímný, nikdy jsem z tohoto pohledu neuvažoval o svém zaměstnání, ai když komunikuji s duchy mrtvých, děje se to prostřednictvím média normálně žijících lidí. Faktem je, že z povahy své práce jsem regresista, jinými slovy hypnotizér, který se specializuje na studium minulosti celého lidstva a jednotlivců, kteří si pod vlivem hypnózy vybavují své minulé životy.

Mnoho lidí stále nemůže uvěřit, že se mohu vrátit v čase nebo mluvit s lidmi, kteří si pamatují, kdo byli v minulém životě, před mnoha staletími. Sám jsem si na to tak zvykl, že mi tato aktivita připadá nesmírně vzrušující a dokonce jsem napsal několik knih o mých dobrodružstvích v úžasném „království mrtvých“.

Hypnotizéři mají tendenci vyhýbat se zkoumání minulých životů. Nemohu s jistotou říci, proč to dělají, ale myslím, že jim ten strach brání v takovém výzkumu. Bojí se, že se mohou dostat do neznámé situace, ve které riskují ztrátu kontroly nad tím, co se děje. Jeden terapeut se mi jednou přiznal takovým tónem, jako kdyby učinil velký objev: „Víte, udělal jsem několik sezení regresivní hypnózy a jednou se mi dokonce podařilo vrátit klienta do dětského stavu.“ Řekl to tak vážně, že jsem se těžko ubránil smíchu. „Opravdu?” Zeptal jsem se stejným vážným tónem. „Proč, tam obvykle začínám.”

Ale i mezi dalšími regresisty, kteří používají vzpomínky z minulého života k uzdravení svých klientů, existuje mnoho lidí, kteří se bojí vést hypnotizovanou osobu procesem prožívání smrti nebo obdobím posmrtné existence. Bojí se, že by se klientovi v transu mohlo stát něco neočekávaného, \u200b\u200bže by mohl utrpět fyzické nebo psychické trauma. Za ta léta komunikace se svými klienty, kterým říkáme subjekty, jsem se ujistil, že takové experimenty nebudou mít žádné fyzické problémy, i když člověk ve stavu regrese prochází strašnou a bolestivou smrtí. Samozřejmě vždy přijmu určitá opatření, abych si byl zcela jistý, že relace proběhne bez zdravotních následků pro klienta. Mým hlavním zájmem bylo a zůstává právě zdraví subjektu. A v tomto smyslu je moje metoda zcela bezpečná. Jinak bych takový výzkum neprovedl.

Podle mého názoru je určitá duchovní oblast, kde lidé existují mezi dvěma životy, jednou z nejúžasnějších a nejzajímavějších oblastí existence, s nimiž jsem se kdy musel vyrovnat, protože tam, jak se mi zdá, můžete získat spoustu informací užitečných pro celého lidstva. Myslím si, že díky této informaci si lidé budou moci uvědomit, že smrti by se nemělo bát. Když se lidé přiblíží k prahu smrti, sami pochopí, že nezažijí nové a neznámé vjemy, protože každý z nás, do té či oné míry, již mnohokrát zažil něco podobného. Ne, neocitnou se sami uprostřed velké a hrozné pouště zvané Neznámý, ale ocitnou se na známém místě, na kterém již byli více než jednou a které považují za svůj „domov“. Doufám, že se lidé naučí vnímat zrození a smrt jako cykly evoluce, kterými každý z nich mnohokrát prošel a které jsou přirozenými fázemi růstu a formování jejich duše. Po smrti život pokračuje v dalších formách, které jsou stejně reálné, jako je skutečný fyzický svět kolem nás a možná i reálnější.

Jednoho dne, když jsem mluvil se ženou, která se považovala za „osvícenou“, pokusil jsem se jí vysvětlit něco, co se mi v té době zdálo zcela zřejmé. Řekl jsem jí o svém výzkumu a o tom, že studuji proces smrti. Popsal jsem proces smrti a řekl, kde všichni později skončíme. Vzrušeně se zeptala: „Kam půjdeš – do nebe, do pekla nebo do očistce?“

Byl jsem zklamaný. Jelikož si mohla vybrat pouze z těchto tří možností, stěží ji bylo možné nazvat osvícenou. Ve svých srdcích jsem odpověděl: “Ano, nikde!”

Jak! zvolala úplně šokovaná. – Myslíš tím, že zůstaneš ležet v zemi?

Pak jsem si uvědomil, že potřebuji začít s touto knihou od chvíle, kdy se přede mnou poprvé otevřely drahocenné dveře, a popsat všechny ty víry a myšlenky, které mě ovládly, než mě Světlo osvětlilo. Stál jsem před obtížným úkolem, ale musel jsem ho dokončit, abych přesvědčil ty, kteří stále hledají tyto dveře a toto Světlo, o mé správnosti. Je nutné mluvit se čtenáři srozumitelným jazykem, abychom je mohli pečlivě vést po cestě poznání. Pak budou lidé schopni žít v plné síle bez obav z budoucnosti.

Pro mnoho lidí se smrt jeví jako něco opravdu strašného, \u200b\u200bbeznadějného a konečného – černá prázdnota, hrozná, tajemná a nepochopitelná, prázdnota, do které spadá člověk, který je vyhozen z hmotného světa, tedy ze světa, který nejvíce považuje za jedinou skutečnou realitu. Stejně jako mnoho jiných fenoménů v našem životě je smrt zahalena rouškou nejasností, mystiky, obklopena pověrami a všemi druhy bajek, a proto vyvolává hrůzu. Zároveň víme, že smrt je nevyhnutelná a každý člověk dříve či později zemře. Bez ohledu na to, jak se snažíme zahnat myšlenku na smrt do nejvzdálenějších zákoutí našeho vědomí a přestat o tom přemýšlet, pamatujeme si, že život našeho těla jednoho dne skončí. A pak co? Co se stane s jednotlivcem, s nímž spojujeme naše „já“? Zmizí to po smrti fyzické skořápky? Nebo za prahem smrti objevíme něco víc, úžasného a krásného? Možná mají církevní kazatelé pravdu, když nás ujišťují, že nebe je připraveno pro zbožné a spravedlivé a peklo pro nespravedlivé a ničemné. Se zvědavostí, která v průběhu let nevyschne, tvrdohlavě hledám odpovědi na tyto otázky, protože vím, že velmi mnoho lidí ochotně sdílí tuto touhu po poznání se mnou. Život by byl mnohem jednodušší, kdybychom mohli žít čas, který nám byl přidělen, v radosti, štěstí a lásce, beze strachu z toho, co nás na konci čeká.

Když jsem poprvé zahájil svůj výzkum pomocí regresní metody, nikdy mě nenapadlo, že bych někdy dokázal najít odpověď alespoň na jednu z těchto otázek. Zajímala jsem se o historii, takže cestování v čase a rozhovory s lidmi, kteří žili v různých dobách, byly pro mě jen zábavou. Miloval jsem oživování historie. Při pohledu na lidi, kteří si pamatují své minulé životy, jsem cítil, že se mi před očima odehrává historie. Dokonce jsem se rozhodl napsat knihu s úmyslem představit jejich verzi a interpretaci různých historických období, protože každý člověk, zvláště pokud je v hlubokém transu a neví o něm, potvrzuje příběhy jiných lidí. Jedním slovem jsem v jejich příbězích našel určité obecné schéma, určitý vzor, \u200b\u200bkterý jsem neočekával. Ale tehdy se stalo něco neočekávaného a tento incident mi otevřel celý svět, nový světkterou jsem chtěl prozkoumat. Zjistil jsem, že mezi předchozím a následujícím životem existuje celé období, takzvaný „posmrtný stav“, který lze přirovnat k prostoru, kam lidé chodí poté, co se zastaví jejich fyzický život na Zemi.

Stále si dokonale pamatuji okamžik, kdy jsem poprvé překročil práh a promluvil k „mrtvému \u200b\u200bmuži“. Stalo se to, ale během jedné z regresních relací, tj. Mentálního návratu člověka do minulého života. Pro mě neočekávaně subjekt „zemřel“ před očima. Stalo se to tak náhle, že mě to překvapilo. Zpočátku jsem vůbec nechápal, co se stalo. Nevěděl jsem, co očekávat, protože jsem neměl tušení, co se stane s člověkem, když je nucen psychicky prožít smrt. Ale jak jsem již poznamenal, všechno se stalo tak rychle, že jsem neměl čas ani příležitost tento proces zastavit. Můj subjekt v tu chvíli mentálně prozkoumal jeho mrtvé tělo a řekl, že vypadá přesně stejně jako všechny mrtvoly. Překvapilo mě, že jako jednotlivec zůstal zcela bezpečný a zdravý – a vůbec se nezměnil. Je to velmi důležité. Mnoho lidí se totiž bojí, že v procesu umírání budou oni sami nebo ti, kteří jsou jim drahí, nějak přeměněni v něco jiného, \u200b\u200bneznámého a nepoznatelného. Tento strach není nic jiného než strach z neznáma. Jinak proč se tak bojíme duchů a duchů? Zdá se, že tajně věříme, že proces smrti nějak mění lidi tak, aby se milovaný, jak jsme ho poznali během jeho života, změnil v něco strašného, \u200b\u200bve zlého a zlého ducha. Zjistil jsem však, že osobnost a osobnost člověka zůstávají nezměněny. A i když v některých případech zažívá umírající dočasný zmatek a zmatek, celkově zůstává stejnou osobou.

Když jsem se vzpamatoval ze šoku a překvapení, že jsem mohl mluvit se zesnulým člověkem, zvítězila ve mně zvědavost a okamžitě se mi vybavila spousta otázek, nad nimiž jsem neustále přemýšlel. Od té doby jsem pokaždé, když jsem narazil na subjekty, které jsou schopné se ponořit do stavu hluboké hypnózy, což je pro tento typ výzkumu nezbytné, začal jsem jim klást stejné otázky. Ukázalo se, že náboženské víry nemají žádný vliv na to, co uvádějí. Jejich odpovědi byly v obou případech obecně velmi podobné. A i když přirozeně používali různá slova, protože každý z nich měl svůj vlastní specifický slovník, všichni v zásadě říkali totéž.

Od roku 1979, kdy jsem poprvé zahájil svůj výzkum, prošlo mými rukama stovky a stovky lidí, které jsem ponořil do stavu vizualizace své vlastní smrti. Tito lidé zemřeli všemi možnými způsoby: na následky nehod, od kulky, klopýtnutí nebo zakopnutí o něco, při požáru atd.; někteří z nich byli popraveni – pověšeni nebo sťati, mnozí se utopili a jeden dokonce zemřel v důsledku jaderného výbuchu. (Tuto událost popisuji já v knize „Duše si pamatuje Hirošimu“.) Zemřeli a přirozeně: z infarktu, nemoci, stáří nebo jen ve snu, klidně a klidně přecházející do jiného světa. Ačkoli smrt měla mnoho podob, byla mezi nimi určitá podobnost. Formy, ve kterých se člověku smrt zdá, se mohou lišit, ale to, co se stane po smrti, vypadá vždy stejně. Došel jsem k závěru, že neexistuje žádný skutečný důvod obávat se smrti. Podvědomě předem víme, co se s námi stane a co nás na druhé straně života čeká. Musíme to vědět, protože jsme zažili smrt a zažili jsme tento proces nespočetněkrát. Stručně řečeno, při studiu smrti jsem se neustále ocitl na oslavě života. Ve skutečnosti není na smrti nic hrozného ani nechutného; naopak nám odhaluje úplně jiný, nový a skutečně úžasný svět.

Se smrtí přichází moudrost. Poté, co jsme ztratili své fyzické tělo, vstupujeme do zcela nové dimenze – dimenze moudrosti. Je zřejmé, že rámec fyzického těla omezuje a omezuje lidskou bytost. Ale jedinec (nebo duch), když překročí tyto meze, není ničím omezován a je schopen se naučit mnohem víc, než si dokážeme představit. Když jsem tedy mluvil s lidmi poté, co „zemřeli“, byl jsem schopen najít odpovědi na mnoho složitých a matoucích otázek – otázek, které trápily lidstvo v celé historii jeho existence. To, co duch komunikuje, do značné míry závisí na úrovni jeho duchovního vývoje. 11 někteří z nich mají mnohem větší zásobu znalostí než ostatní, a proto vyjadřují své myšlenky jasněji a snadněji v jazyce srozumitelnějším pro nás smrtelníky. Pokusím se popsat jejich zkušenosti a zkušenosti a dát jim příležitost mluvit za sebe. Pro tuto knihu není nic jiného než sbírka, kompilace různých druhů informací poskytovaných mnoha lidmi.

Obecně lze okamžik smrti popsat následovně: člověk náhle ochladne, najednou je blízko postele a dívá se ze strany na své mrtvé tělo. Zpočátku obvykle nedokáže pochopit, proč lidé v místnosti vypadají tak smutně a sklesle, protože sám se cítí skvěle. V tuto chvíli je posedlý pocitem zábavy a radosti, nikoli strachu a hrůzy.

Následuje popis procesu propuštění na základě slov 80leté ženy umírající na stáří. Tento příklad je docela typický pro tento druh a je pouze orientační.

Dolores (D.): Žili jste dlouhý život, Není to ono?

Předmět (S.): Ach ano … pomalu se někam vznáším. Všechno je tak dlouhé, tak únavné … (Povzdechne si) Žádná radost … Jsem tak unavený.

Jelikož očividně prožívala určité nepohodlí, přenesl jsem ji včas do fáze, kdy proces umírání již skončil a nastala smrt. Po mentálním dokončení odpočítávání jsem viděl, že tělo ženy, ležící na posteli, křečovitě škublo. Náhle se usmála. Její hlas byl plný života a energie a po slabosti, která ji před pár vteřinami ovládla, nebylo ani stopy: „Ach, cítím se tak svobodně! Jsem Světlo!“ Vypadala radostně a klidně.

D: Vidíš své tělo?

S.: (S odporem) Ach! Jsou tam ty staré věci? Pán! Nikdy jsem si nemyslel, že vypadám tak hrozně! Že jsem tak vrásčitá a suchá … Cítím se příliš dobře na takovou vrásčitou stařenu. Velmi stará! .. (Vydá radostný výkřik.) Pane, jak jsem šťastná, že jsem tady!

Skoro jsem se zasmál – tolik se její výraz a tón hlasu k sobě nehodily.

S.: Jsem uprostřed Světla a … Ach, jak je to skvělé! Konečně se cítím tak chytrý a vševědoucí … Cítím se klidný … Cítím se klidný. Nepotřebuji nic jiného.

S.: Říkají mi, že bych si měl jít odpočinout. Nesnáším odpočívat, když je toho tolik co dělat!

D: Opravdu si potřebuješ odpočinout? I když to nechceš?

S.: Ne, nutně ne. Prostě se cítím tak svobodná a nechci se znovu cítit omezená. Chci se učit a rozvíjet. Poté jsem od ní nemohl dostat žádnou souvislou odpověď, kromě toho, že někde plavala. Podle výrazu v její tváři a podle frekvence jejího dýchání jsem si uvědomil, že leží na místě odpočinku. Když je subjekt na tomto místě, vzniká dojem, že je ponořen do hlubokého spánku a nechce být rušen. V tuto chvíli je zbytečné pokoušet se ho klást otázky, protože jeho odpovědi (jsou-li odpověďmi) zní směšně a nesouvisle.

Toto místo bude podrobněji popsáno v další kapitole.

V jiném případě si žena ve stavu regresivní hypnózy vzpomněla na proces porodu. Fyzické příznaky, jako je dýchání a křeče v těle, jasně naznačovaly, že byla otřesena prenatální prací, protože lidské tělo, stejně jako mozek, si také uchovává paměť fyzického utrpení. Abych ji zachránil před bolestivými zážitky, přenesl jsem ji včas trochu dopředu, do okamžiku, kdy měl být porod teoreticky dokončen.

D: Měl jsi dítě?

S.: Ne. Bylo to pro mě velmi těžké. Dítě nechtělo jít ven. Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem to vzal a opustil své tělo.

D: Stále nevíš, kdo by se ti měl narodit?

S.: Ne, ale teď mi to nevadí.

D: Vidíš své tělo?

S.: Ano. A další taky. Ale z nějakého důvodu každý vypadá tak sklesle …

D: Co budeš dělat?

D: A odkud pochází toto Světlo?

S.: Odtamtud, odkud pochází zdroj veškerého poznání, odkud je vše jasné a zřejmé, kde se všechno zdá tak jednoduché a čisté. Dokonce i pravda se zde zdá být čistší. A vnější svět je někde venku a vůbec vás neobtěžuje. Na Zemi existuje pravda, ale vy ji jednoduše nevidíte.

D: Říkal jsi, že se budeš muset vrátit. Jak to víš?

S.: V životě jsem byl příliš slabý. Musel jsem se naučit žít s bolestí, naučit se vydržet a vydržet to … Kdybych nebyl tak slabý, zůstal bych tady. Jsem rád, že už necítím bolest a nemohu si na ni ani vzpomenout. Ale vím, že se musím vrátit – stát se celistvějším, dokonalejším. Musím překonat bolest – nejen svou, ale i bolest celého světa.

D: Ale cítit bolest je tak lidské. I když jste ve fyzickém těle, je to opravdu těžké a někdy dokonce nesnesitelné. Z druhé strany se věci zdají jiné, jednodušší nebo tak něco. Takže si myslíte, že toto je přesně poučení, které si z toho musíte vzít?

S.: Ano, a já to extrahuji. Může to trvat dlouho, ale jsem připraven na všechno. Měl jsem být silnější, pevnější a rozhodnější. Ale byl ve mně strach … Usadil se ve mně po nemocích, kterými jsem trpěl v dětství. A bál jsem se, že se budu znovu cítit stejně špatně jako tehdy. A … a vzdal jsem se … Bolest … Když přejdete na vyšší úroveň vědomí, když se ponoříte do tohoto jasného nebeského světla, do tohoto světa čistého myšlení, bolest zmizí. Bolest je lekce, které se musíme poučit. Když se nás tam na Zemi, na čistě lidské úrovni, zmocní bolest, doslova oslepneme a zblázníme se, vyhazujeme ji a infikujeme ostatní. Pokud se nám však podaří distancovat se od toho, můžeme se soustředit, proniknout do něj a jsme trpěliví, můžeme povstat nad bolest, povstat nad ní.

D: Takže potřebuješ bolest? K čemu?

S.: Bolest je věda, to je pás, kterým se učíme moudrosti. Učí mírnosti a pokoře. Je-li duch příliš arogantní, pak je pro něj někdy užitečné obléknout si hmotu, aby se po zkušenostech s trápením a utrpením naučil být tolerantnější a shovívavější. Lidé se učí překonávat bolest bolestí, být nad bolestí. Někdy stačí pochopit, co je bolest a proč nás bolí, a to samo o sobě to usnadňuje.

D: Po, jak jsi řekl, když jsou lidé přemoženi bolestí, stávají se jako šílení a v tomto stavu jsou jen těžko schopni pochopit, co je bolest, a vyrovnat se s ní.

S.: Protože jsou příliš sobečtí. Bolest je dělá sobeckými. Potřebují povznést se nad své vlastní emoce, povznést se nad své vlastní zájmy, vystoupit svým vědomím na vyšší duchovní úroveň – a pak překonají bolest. Je pravda, že existují ti, pro které je bolest jen pohodlnou výmluvou nebo obrazovkou. Používají bolest jako mezeru, jako výmluvu, aby se vyhnuli odpovědnosti, nebo naopak jako způsob, jak se prosadit a přilákat na sebe pozornost, a to je význam bolesti. Jejich bolest, samozřejmě. Vše záleží na osobě. Koneckonců, co je podstatou bolesti? Bolest se vás zmocní, pokud ji necháte blízko sebe, pokud jste zpočátku rozhodnuti, že vám ublíží. Jakmile to dovolíte, převezme vás. Nedovolte, aby se to stalo, nebude žádná bolest. Prostě se tě nedotkne. Nedávejte jí tedy moc! Pocit bolesti není příliš nutný pocit. Ale opakuji, všechno závisí na samotném člověku. Pokud vystoupí v duchu, pokud se zvedne na vyšší úroveň vědomí, bolest nad ním ztratí moc.

D: Takže lidé mohou potlačit pocit bolesti, vzdálit se od ní?

S.: Přirozeně. Kdyby to jen chtěli. Ale ne vždy to chtějí. Lidé jsou zábavní tvorové. Chtějí sebelítost, soucit a někdy se chtějí jen nějak potrestat. Tyto věci jsou známé všem, a kdyby lidé měli čas, dopustili by se jen toho. Každý člověk má svou vlastní cestu a každý si ji musí najít sám, protože, jak víte, pokud přijdete a řeknete, že je lepší jít touto cestou, protože je kratší i jednodušší, pak vám lidé stejně nebudou věřit. Proto si musí najít vlastní cestu. Zde je jedna z lekcí, které se lidé musí na Zemi naučit. Za tímto účelem přicházejí na Zemi.

D: Ale hlavně se lidé bojí smrti. Můžete nám říct, co je to smrt a jaké to je?

S.: Když je člověk ve fyzickém těle, je pro něj smrt opravdu těžkým pocitem. Bolestivé a děsivé. A zmocňuje se ho natolik, že nedokáže myslet na smrt bez otřesu. Ale když zemřete, smrt ztratí svou sílu a už se nebude zdát děsivá, a jediné, co zůstane, je pocit úplné svobody a míru. “ Nejen, že je každý den ohromující, ale také zarůstá množstvím problémů, které to dále zhoršují. A když zemřete, zdá se, že je vyhodíte z okna a budete se cítit neuvěřitelně snadno a svobodně. Takto vypadá přechod od života k smrti.

D: Zdá se mi, že se lidé bojí smrti hlavně proto, že nevědí, co je tam čeká.

S.: Ano, vždy se bojí neznáma. Proto potřebují víru a důvěru. Alespoň trochu.

D: Co se stane, když člověk zemře?

D .: Co tam děláš?

S.: Zlepšuji se.

D: A když opustíš Světlo, kam půjdeš?

S.: Zpátky na Zemi.

D: Abych byl upřímný, je pro mě trochu divné, že s tebou takto promluvím v průběhu času.

D: Takže vám vůbec nevadí, že s vámi mluvím z jiného času nebo z jiného letadla?

S.: Proč by mi to mělo vadit?

D.:. No, jen jsem si myslel, co když tě to obtěžuje … opravdu bych tě nechtěl obtěžovat.

S.: Neotravuješ mě. V každém případě si děláte starosti víc než já.

Tady je další případ. Tehdy jsem měl možnost mluvit s dívkou, která žila na konci 19. století a zemřela ve věku devíti. Když jsme spolu poprvé hovořili, řídila ona a její spolužáci vozík na seno na školní piknik. Blízko místa, které si vybrali na piknik, byl potok, a tak se studenti rozhodli ponořit se. Dívka plavala velmi špatně, ve skutečnosti téměř nevěděla, jak plavat, bála se vody, ale nechtěla, aby o tom věděli její spolužáci, protože se bála, že se jí začnou smát. A protože někteří z nich měli u sebe rybářské pruty, dívka se rozhodla předstírat, že je zaneprázdněna chytáním ryb, a tak před všemi skrývala, že neumí plavat. Ta myšlenka ji pronásledovala a pronásledovala ji natolik, že z pikniku necítila žádnou radost. Abych ji zbytečně neobtěžoval, požádal jsem ji, aby cestovala zpět v čase několik let dopředu a pro ni další důležitý den. Než jsem měl čas na odpočítávání, najednou jsem zaslechl radostný výkřik: „Už tam nejsem! Jsem uprostřed Světla!“ Překvapen tak neobvyklým začátkem jsem se přirozeně zeptal, co se stalo.

S.: (Smutně) řekl jsem, že neumím plavat. Padl jsem do vody a ze všech stran mě obklopila tma. Všechno mi hořelo v hrudi. A pak jsem jen vyšel do Světla a všechno prošlo.

D: Ukázalo se, že proud byl hlubší, než jste si mysleli?

S.: Ne, nemyslím si, že to bylo příliš hluboké. Jen jsem se bál. Bál se vody. Nohy se mi stísnily a já jsem šel dnu. Ano, všechno se stalo kvůli tomu, že jsem se strašně bál.

D: Můžeš mi říct, kde jsi teď?

S.: Uprostřed věčnosti. (Její hlas je stále dětinský.)

D: Je tu někdo ve tvém okolí?

S.: Ano, existuje mnoho lidí, ale všichni jsou zaneprázdněni. Pracují … nebo spíše přemýšlejí o tom, co je třeba udělat. Také se snažím držet krok.

D: Už jste na tomto místě byli?

S.: Musel jsem. Je zde velmi tiché, klidné a klidné. Ale budu se muset vrátit. Musím přemoci svůj strach. Strach, který do vás vstupuje a paralyzuje vás. (Její hlas nyní zralější.) Strach je monstrum, které se zakořenilo v lidské mysli a útočí na ty na Zemi. Ovlivňuje však pouze smyslové vědomí. A duch mu nepodléhá.

D: Jinými slovy, když se lidé něčeho bojí, přinášejí přesně to, čeho se bojí? To je to, co chcete říct?

S.: Přesně tak! Přinášejí na sebe přesně to, čeho se bojí. Myšlenka je energie; myšlenka vytváří, vytváří, dělá. Vše, co se stane, je výsledkem myšlenkové práce. Je pravda, že odtud vše vypadá mnohem jasněji a jednodušeji. Když uvidíte, jak hloupé, prázdné a bezvýznamné jsou ty obavy, které mají lidi, začnete se divit: „Zvláštní, proč se toho bojí?“ Když se vás však zmocňuje strach, je tak hluboký, tak individuální a neoddělitelný od vás, že se ve vás doslova zakořenil a zotročil vaši vůli. Zdá se mi, že když se snažím pomoci lidem porozumět a uvědomit si příčinu jejich obav, začínám lépe chápat své vlastní.

D: No, to je docela logické. Víte, čeho se lidé bojí víc než čehokoli jiného? Bojí se zemřít.

S.: Na smrti se ale nic nestalo. Proč se jí bát? Ve skutečnosti je smrt snadná. Neznám nic jednoduššího. Smrt ukončí všechny starosti a problémy, dokud nezačneš znovu a nevrhneš se do ještě větších problémů.

D: Proč se tedy lidé vracejí?

S.: Dokončit cyklus. Musí se učit. Musí se naučit všechno a především, jak se vypořádat s problémy a překonat je, protože jen tak mohou dosáhnout dokonalosti a získat věčný život.

D: Je však obtížné naučit se všechno.

S.: Ano. Někdy je to velmi únavné.

D: A jak dlouho to bude trvat!

S.: Všechno odtud vypadá tak obtížně. Zde mohu snadno ovládat všechny své smysly. Například mohu snadno pochopit příčinu svého strachu, pochopit, proč to cítím. A zároveň vím, že mě nijak neovlivní. U lidí je to trochu jiné. Tam na Zemi je velmi těžké se zbavit strachu. Doslova vás to nasává. To znamená, že se stane vaší součástí, zmocní se vás a není tak snadné to ze sebe setřást, distancovat se a zůstat objektivní.

D: Je to proto, že jsi vydán na milost a nemilost emocím. Sám říkáte, že to víte lépe zvenčí. Když se na všechno díváte zvenčí, pomyslíte si: „Pane, jak je to jednoduché!“

S.: Ano, a to plně platí pro obavy. Zvláště pro cizince. Musím se naučit trpělivosti, musím se naučit žít, trpět a vydržet, dokud se nenaučím brát ze života vše, co je v mých silách. Myslím, že by pro mě bylo mnohem jednodušší, kdyby místo celé série krátké životy Mohl bych žít dlouhý, rušný život, plný úzkosti a zkoušek. Tímto způsobem budu trávit méně času. Před návratem na Zemi se proto musím důkladně rozhlédnout a vybrat si právě takový život, život plný událostí a zážitků, protože to zkrátí dobu mého dalšího návratu na Zemi. Je pravda, že je nepravděpodobné, že by mi to usnadnilo. Vztahy s ostatními lidmi jsou nenahraditelnou věcí, protože pomáhají hodně porozumět a naučit se. Nejprve pochopte, jaké jste.

V našem jazyce již dávno existuje výraz, jehož význam je ten, že když člověk zemře, musí mu celý život okamžitě „blikat před očima“. V průběhu svého výzkumu jsem musel čelit stejné věci. Nejčastěji se to stane člověku po smrti, když se ohlíží zpět na minulý život a jakoby to analyzuje a snaží se pochopit, co se naučil. Často se to děje za účasti nebo s pomocí duchovních učitelů, kteří se setkávají s osobou na druhé straně života, kteří se na život dívají objektivněji než na osobu samotnou, čímž eliminují zbytečný emoční faktor.

Před očima jednoho z mých subjektů – ženy – se minulý život objevil v poněkud neobvyklé podobě, i když, abych byl upřímný, když se věnujete výzkumu v oblasti regresní hypnózy, je někdy docela těžké říci, co přesně v tomto případě je běžné a neobvyklé.

Žena, se kterou jsem pracoval, si vzpomněla na svůj minulý život ve stavu regrese a nakonec dospěla k okamžiku své vlastní smrti. Zemřela ve zralém stáří, pokojně a klidně, takže sledovala, jak klidně bylo její mrtvé tělo zvednuto na vrchol kopce nedaleko jejího domu, aby ji pohřbil na rodinném hřbitově. Ale místo toho, aby šla na druhou stranu, najednou se rozhodla vrátit domů, aby dokončila nějaké nedokončené záležitosti. Představte si, jak ohromená a dokonce vyděšená byla, když zjistila, že není nic jiného než duch schopný procházet zdmi. Viděla sebe ve formě oparu nebo mlhoviny, která měla tvar člověka, a byla velmi překvapená, že skrz ni byly viditelné věci a kusy nábytku, jako by byly průhledné. Líbilo se jí tento neobvyklý stav a neúnavně bloudila po domě a přemýšlela, co má dělat. V tu chvíli zaslechla poznámku jedné ze služebných, která si stěžovala, že po domě chodí duch nějaké staré ženy, jejíž kroky byly někdy v horních místnostech jasně slyšitelné.

Po nějaké době ji ta věc, že \u200b\u200bje duchem, nudila, protože ji stejně nikdo neviděl ani neslyšel, a také nemohla obvyklým způsobem komunikovat se členy domácnosti. Brzy si uvědomila, že v takovém stavu nebude schopna dokončit nedokončený obchod, pro který se vrátila do domu, protože hmotné věci nepodléhají duchovi. Jakmile si uvědomila, byla okamžitě z domu. Nyní stála na vrcholu kopce a dívala se shora do údolí. Vedle ní se objevil její zesnulý manžel, který jí přišel vstříc. V této dimenzi byli oba mladí a vypadali jako v den jejich svatby. Když stáli ruku v ruce na vrcholu kopce a dívali se přes údolí, najednou uviděli, že to není obyčejné údolí, jak ho viděli více než jednou, ale takřka „údolí svého života“. Pokud tomu popisu věříte, náhle se přes krajinu táhnoucí se před nimi vrhl barevný mušelín nebo závoj a na něm, jako na obrazovce, se objevila koláž složená z událostí a scén jejich života. Ale tento život se jim před očima nerozvinul jako obvykle, když scény nebo události, jako jsou záběry, následovaly jeden po druhém, ale takříkajíc se jim zjevily úplně.

“Vidíme hřbitov,” popsala žena, “vidíme město, vidíme náš dům a hory. Zdá se, jako bychom viděli vše, co nám bylo známé a se kterým jsme si v životě podobali, ne zvlášť, ale všichni společně, najednou.” my a před sebou jsme protáhli celý náš společný život, jehož radosti a trápení jsme sdíleli napůl. , neměnné … Je pro mě těžké popsat tento pocit … Je to jen pocit jakési nerozděleného míru, který vás ovládne, když stojíte tak klidně a díváte se … Jak se díváte na rozlehlá pole, na kterých roste obilí a dozrávají plody pěstované vašimi rukama jak se díváte na rozkvetlou zahradu, kde jsou vonné květiny, které jste zasadili. Jen stojíte a pamatujete si, jak jste pracovali v této zahradě, jak jste kopali a uvolňovali zemi, jak rostlo a dozrávalo ovoce a zelenina … Před námi byl konečný výsledek naší práce, našich pozemských záležitostí. Podíváte se na toto údolí života, na celou jeho část nebo na její část, a říkáte si: „Ano, nežili jsme nadarmo, strávili jsme tu úžasný čas a udělali spoustu užitečných věcí.“ Stojíte a obdivujete tuto zahradu, dílo vašich vlastních rukou, a současně vidíte všechny její rohy. Než ležíš celý život se všemi jeho událostmi, smutný a radostný, a můžeš se jich dokonce dotknout. Doslova dotyk. Jako byste listovali albem s fotkami z rodinný život, ale pouze toto album leží před vámi v podobě nádherného údolí. “

Zjevně ráda sledovala události svého minulého života, i když v životě měla i hořké chvíle, na které si vždycky těžko vzpomínáte. Nebyl v ní však jediný pocit zaujatosti nebo odsouzení, pouze odlehlost nebo odstup, s nimiž si ona a její manžel všimli, co musí v příštím životě dokončit. Tento nebeský průzkum vlastního života byl skutečně něco nevyslovitelně úžasného a krásného …

Tady je další případ. Tentokrát jsem mluvil s mužem, který zemřel pod kamenným kolapsem. Požádal jsem ho, aby mi řekl, jaká je smrt.

S.: Ponořili jste se někdy na samé dno hluboké zátoky? Kde vládne úplná tma? Pokud jste se potápěli, víte, že jak se objevujete, je to čím dál jasnější. A když se vynoříte, ponoříte se do jasného slunečního světla. Smrt vypadá asi takto.

D: Ano, ale možná se zdá, že smrt vypadá takto, jen proto, že jste zemřeli pod sesuvem půdy, pod bloky kamenů?

S.: Ne, kvůli tomu vůbec ne. Popsal jsem přechod z fyzické roviny do duchovní roviny. Když jsem opustil své tělo, bylo to, jako bych se ponořil do hluboké zátoky a pak začal plavat na hladinu. A když jsem dosáhl duchovní úrovně, zdálo se, že jsem vystoupil na povrch, do slunečního světla. Když zemřete následkem nehody, přirozeně zažíváte strašnou fyzickou bolest, protože tělo je zmrzačené k nepoznání, ale tato bolest se okamžitě zastaví, jakmile vědomí na fyzické rovině zmizí. Poté se vše děje přirozeně a snadno. Stejně přirozené jako mnoho věcí v tomto životě. Například běh, chůze, koupání, milování … Jen to je druhá strana života. Smrt prostě neexistuje. Prostě přejdete na druhou stranu života, jako na druhou stranu ulice, to je vše. Na smrti není nic nepříjemného. Pokud se někdo bojí smrti, nechte ho jít k řece, najděte si místo hlouběji, ponořte se na samé dno a poté, když odtlačíte nohama, se vynoříte na hladinu … Pokud to všechno udělá, bude vědět, jaká je smrt.

D: Myslím, že lidé se bojí zemřít, protože smrt se jim zdá bolestivá. Prostě se bojí zemřít v agónii.

S.: Na smrti není nic bolestného. Pokud nepotřebujete mouku. To znamená, pokud chcete sami trpět. A tak smrt v zásadě není bolestivá. Ale pokud chcete trpět, pokud máte pocit, že potřebujete lekci jako lekci, pak smrt může být opravdu nesmírně bolestivá. Na druhou stranu se vždy můžete izolovat od bolesti, bez ohledu na to, jak moc vás to otravuje. Může to udělat kdokoli. Chci říct, oddělit se od bolesti duše a těla v procesu smrti.

D: Ale není smrt sama o sobě, to znamená opuštění fyzického těla, bolestivé?

S.: Vůbec ne. Přechod z jednoho stavu do druhého, z fyzické roviny do duchovní roviny, je spíše procesem osvobození, nikoli zotročení. Bolest hnízdí pouze v těle. Duch je bezbolestný. Je to lítost … Lítost je jediným utrpením, které duch prožívá. Ale tento pocit je obecně nevyhnutelný … Pocit, že byste mohli něco udělat … něco víc. To je opravdu bolestivé. Ale fyzická bolest vás už neobtěžuje, protože jste ji nechali svým tělem.

D: Ale jsou chvíle, kdy člověk opustí tělo před smrtí. A netrpí potom tělo bolestí?

S.: Utrpení. Ale člověk má vždy na výběr: buď zůstat v těle a trpět s ním, nebo opustit tělo a jen se dívat na všechno zvenčí. Každý má tuto volbu. D: Osobně si myslím, že to je lepší, zvláště pokud je smrt spojena s duševním traumatem. S.: Všechno záleží jen na samotném člověku.

Ve svém výzkumu jsem se s příklady tohoto druhu setkal vícekrát. Vzpomínám si, že jedna žena ve stavu regrese mi řekla, že byla upálena na hranici kvůli své náboženské víře před stovkami lidí. Byla šokována do hloubky duše a za to, co to stálo za to, nadávala těmto fanatikům, které obviňovala ze své smrti. Když plameny pohltily její tělo, rozhodla se, že jim nebude dělat potěšení – vidět její utrpení. Proto opustila tělo a dívala se na všechno, co se stalo, od určitého bodu těsně nad plošinou, na které stála, přivázaná ke sloupku. A tak ke svému zlosti viděla, jak se její tělo začalo svíjet ohněm v smrtelných křečích, i když ona sama nezažila sebemenší bolest. Tato událost jasně ilustruje myšlenku, že duch se může oddělit od těla a existovat nezávisle na něm.

Zdá se mi, že lidi, kteří ztratili své blízké, zvláště pokud milovaní zemřeli v agónii nebo násilnou smrtí, lze do jisté míry uklidnit myšlenkou, že možná nezažili sebemenší bolest. Není útěchou vědět, že duch může opustit tělo, aby necítil bolest? Jak se v takových případech říká, jednoduše „odletí“ a zanechá v bezvědomí tělo, které mimovolně reaguje na bolest, stejně jako my sami reagujeme na řez nebo popálení. V tomto případě křičíme a automaticky stáhneme ruku. To není vědomá, ale nedobrovolná reakce. Stejně je to s tělem, když je násilně nebo bolestivě zabito. Tělo jednoduše nedobrovolně reaguje na bolest, zatímco skutečná podstata člověka spočívá a dívá se na vše, co se děje zvenčí.

Zde je další popis smrti.

S.: Představte si, že jste polonahý, chlazený, stažený z krve, který prochází skrz ponurou houštinu, hustě zarostlou šípovými keři, plnou zvláštních, neznámých, děsivých zvuků a hemžících se dravými zvířaty. Zdá se vám, že za každým keřem se skrývá dravé zvíře, připravené odtud každou chvíli vyskočit a roztrhnout vás. A najednou vyjdete na slunnou louku, kde roste tráva, cvrlikají ptáci, na obloze se vznášejí mraky a chladný potok, který vesele mumlá, má sklon utíkat neznámým směrem. Jak odlišné jsou tyto scény od sebe navzájem. Stejným způsobem se život a smrt navzájem liší.

D: Stále se mnoho lidí bojí smrti.

S.: Bojí se, ale jen proto, že si stále razí cestu houštinou. Jakmile se dostanou z houštiny, už nebude strach. Strach žije jen v lese.

D: Takže byste se neměli bát samotného přechodu od života k smrti?

S.: Přechody se navzájem liší pouze v tom, že některé z nich jsou více žádoucí, zatímco jiné méně. Bohužel je pro mě těžké vyjádřit to jinak. Stručně řečeno, dveře jsou vždy dveře. Bez ohledu na to, kolikrát jej otevřeme, zůstane dveřmi a ničím jiným.

A tady je další popis.

S.: Není třeba, aby se lidé báli smrti. Není to nic hroznějšího než vdechování a výdech. Kdo se bojí dýchat? Smrt je stejně přirozená a bezbolestná jako blikání. Nedávno jste byli v jedné rovině bytí a blikáte – podívejte se, už jste v jiné rovině. Smrt je podobná tomuto fyzickému pocitu a je stejně bezbolestná. Jakákoli bolest, kterou zažijete, je způsobena fyzickým traumatem, ale na duchovní úrovni bolest neexistuje. Zachováte si paměť a máte pocit, jako by život neskončil. Někdy nějakou dobu trvá, než si člověk všimne, že již není spojen s fyzickým tělem, ale obvykle si toho všimne okamžitě, protože jeho rozsah vnímání se natolik rozšiřuje, že vnímá duchovní rovinu bez rušení. Někteří lidé tento stav srovnávají s pocity člověka, který se dívá na svůj odraz v zrcadle pokrytém mlhavým oparem. Poté se člověk pokusí zvyknout si na nové prostředí. I když jste si stále vědomi fyzické roviny, zároveň absorbujete pocit sounáležitosti s duchovní rovinou, který si také uvědomujete, a tento stav trvá, dokud si nezvyknete na to, že jste skutečně v duchovní rovině a budete se zde cítit dobře a pohodlně.

D: A když duch opustí tělo, zůstane v něm duše nebo ne?

S.: Duch je duše. Jednoduše duší je míněna veškerá ta energie, kterou nazýváte svým duchem, individualitou nebo bytostí. To je vaše pravé já. Můžete to nazvat energetickým duchem nebo duší – nezáleží na tom. Vše záleží jen na výběru konceptů, na tom, jaký význam dáváte do svého bytí nebo své reality.

D: Slyšel jsem toho hodně o takzvané „stříbrné šňůře“. Opravdu něco takového existuje?

S.: Mluvíme-li na úrovni vašeho vnímání, pak – v jemné nebo éterické struktuře člověka existuje určitá velmi reálná nit, takzvaná nit života, spojující duši člověka s jeho fyzickým tělem. V energetickém smyslu je to „stříbrná struna“, tj. Nit, která dodává fyzickému tělu vitální energii. Takový prvek skutečně existuje. D: Takže lidé jsou neustále ve spojení se svými těly, dokud nepřijde smrt a zlomí se struna? Je to druh pupeční šňůry, nebo co?

S.: Docela dobře.

D: Pokud se však najednou stane, že k smrti došlo, když byl člověk mimo tělo, co bude příčinou smrti? Infarkt?

S.: Ptáte se na fyzikální jevy? To se často stává kojícím dětem, které zemřou okamžitě nebo někdy po porodu. Ale mezi staršími lidmi jsou i takoví, kteří se jednoduše rozhodnou nevrátit a poté zemřou ve spánku.

D: Takže jaký je důvod? Infarkt?

S.: Ne, smrt na infarkt je způsobena konkrétním fyzickým onemocněním a to, o čem mluvíme, s tím nemá nic společného. Tito lidé by zemřeli ve spánku a byli by považováni za mrtvé jako přirozená smrt.

D: To znamená, že pokud by byla provedena pitva, pak by lékaři nebyli schopni zjistit příčinu smrti?

S.: Správně.

D: A co lidé, kteří zemřeli na spontánní spalování? Tyto případy stále zůstávají nevyřešeny.

S.: Důvodem je nerovnováha chemických látek, jak jim říkáte, v systému lidského těla. Koneckonců je známo, že lidské tělo může spalovat jídlo, i když tento proces je velmi pomalý a je řízen vědomím a velmi přísně. Pokud jde o smrt, dochází k ní v důsledku spontánního spalování tekutin v lidském těle. Nejčastěji je to způsobeno dědičnými faktory, které způsobují takovou nerovnováhu chemických látek v těle. Takovým faktorem může být například prudké zvýšení obsahu fosforu v těle.

D: Nemůže samotné jídlo sloužit jako takový faktor?

S.: Ne tolik jídla, jako signály vyslané jeho složkami do těla, takže uvolňuje určité množství chemikálií.

Pokračování příště.

Recesista a hypnoterapeut z minulého života, který se specializuje na obnovení „ztracených znalostí“. Hypnózu začala praktikovat v 60. letech. Dolores se specializuje na hypnoterapii minulých životů od roku 1979.

Dolores Cannon se stala možná nejmocnějším světovým expertem na proroctví o Nostradamovi. Manželce flotily ve výslužbě z Huntsville v americkém státě USA, Dolores Cannon, bylo téměř padesát let, když začala experimentovat s regresí minulého života. Výsledky byly, mírně řečeno, velmi působivé!

Prostřednictvím různých herců dokázala Dolores Cannon navázat spojení s žijící Michelle De Notrdame, lépe známou jako prorok Nostradamus. Jeho odhalení a jejich dopad na naši dobu jsou fascinující a někdy děsivé.

Dolores Cannon napsala třídílnou knihu Konverzace s Nostradamem, sérii o překladu Nostradamových čtyřverší. Tato série obsahuje překlady téměř 1000 proroctví, všechna interpretována poprvé a byla publikována od roku 1989. Je považována za nejpřesnějšího známého tlumočníka proroctví.

Během posledních osmnácti let Dolores Cannon zkoumala UFO a pomocí svých dovedností jako regresisty pomáhala lidem, kteří se podíleli na případech únosů. Je autorkou několika knih o UFO, kde dobrovolníci poskytovali informace během hypnózy.

Dolores Cannon nyní učí svou jedinečnou techniku \u200b\u200bhypnózy po celém světě.

Kromě tří svazků Konverzace s Nostradamem dokončila Dolores Cannon: The Legend of the Big Bang, The Garden Keepers, Inheritance from the Stars, Memories of Souls of Hiroshima, They Walked with Jesus, Jesus and Essenes “a„ Mezi životem a smrtí “. V Guardians jsou diskutovány informace o zkreslení času, blokování vzpomínek, důvodech únosu, implantátech a dalších …

Její nejnovější kniha Curved Universe, Book One, jde dále do komplexních metafyzických teorií a zahrnuje „halucinogenní“ koncepty.

format.doc, 120 stránek, velikost archivu – 200 kB

Tato kniha je pokračováním prvního dílu. V něm se naučíte:

Nejlepší kurz pro Zemi;

O nových tělech a fyzických příznacích změny.

“Musíte se soustředit zde na tělo a vytvořit svůj ráj na Zemi.” Zaměřte se na to, co vytváříte. Přemýšlejte o harmonii a šířte ji a změníte svět, aniž byste o tom věděli. “

Od roku 2003 začal příliv energie, který stimuluje Zemi. Existuje rozkol mezi lidmi, kteří chtějí zůstat tam, kde jsou, a těmi, kteří chtějí jít kupředu. Výsledkem je, že frekvence vibrací Země stoupá. To ovlivňuje celý vesmír. Dozvíte se o Nové Zemi. Ti, kdo jsou duchovně připraveni, budou moci bez velkých obtíží provést kvantový přechod. Frekvence vibrací by měla být 44 000 cyklů za sekundu.

Cannon Dolores – Tři vlny dobrovolníků a Nová Země

format.doc, 132 stran, s ilustracemi, velikost archivu – 170 Kb

V roce 1945 byly během druhé světové války shozeny atomové bomby. Naši „ochránci“ a „ošetřovatelé“ ve vesmíru viděli, že Země je na pokraji katastrofy. Nemohli zasahovat „zvenčí“, ale měli šanci ovlivňovat „zevnitř“.

Lidé, kteří žijí na Zemi miliony let, jsou uvězněni v karmě. Jedinou cestou ven jsou čisté duše, které nebyly chyceny v karmickém cyklu. Byl tedy vyhlášen nábor dobrovolníků, kteří si přáli přijít na pomoc Zemi.

Ve své hypnoterapeutické praxi našla Dolores tři vlny těchto dobrovolníků. Některé z nich pocházely přímo ze „Zdroje“ a nikdy předtím nežily ve fyzickém těle. Někteří žili ve formě kosmických bytostí na jiných planetách a v jiných dimenzích, ale tyto duše ztělesněné v lidských tělech by měly hrát důležitou roli při přechodu na Novou Zemi.

Cannon Dolores – Multidimensional Universe, díl 2

format.doc, 149 stran, s ilustracemi, velikost archivu – 270 Kb

Tato kniha obsahuje složitější metafyzické pojmy, které Dolores Cannon objevila během svého dvaceti let výzkumu regresní terapií. Některá ze studovaných témat: paralelní vesmíry, jak se utvářejí ve vztahu k nám a naší volbě, co si všimneme, ale nevěnujeme tomu pozornost.

Hádanky, které lidstvo znepokojují stejně, jsou považovány za: jiné dimenze; práce s energiemi – používání a manipulace; transformace těla a DNA; Božský zdroj; aspekty duše; různé formy život; více osobností a reinkarnací; o návratu Ježíše a další.

Cannon Dolores – Multidimensional Universe, díl 1

Lidstvo je na pokraji porozumění a přijetí skutečnosti o existenci jiných civilizací v našem vesmíru. Některá témata prozkoumaná v knihách „Multidimenzionální vesmír“:

Původ, poznání a zničení Atlantidy;

Vysvětlení záhad Země: Pyramidy, Velikonoční ostrov, Bermudský trojúhelník, Archa úmluvy, Lochnesská příšera atd .;

Různé formy života na Zemi, život na jiných planetách a mnoho dalšího.

Tyto knihy jsou určeny pro čtenáře, jejichž mysl je připravena přijmout složité metafyzické koncepty, které hraničí s kvantovou fyzikou.

Cannon Dolores – Paměť pěti životů

formát doc., 93 stran, velikost archivu – 220 Kb

V mnoha svých studiích se Dolores Cannon setkala s těmi, kteří žili v zajímavém období nebo byli obeznámeni slavná osobnost… Byly tedy napsány knihy o těchto vzrušujících událostech: trilogie „Rozhovory s Nostradamem“, „Ježíš a esejci“, „Chodili s Ježíšem“, „Mezi smrtí a životem“ a „Duše si pamatuje Hirošimu“.

Pak tu byli lidé, kteří měli kontakt s UFO a mimozemšťany: ve výsledku byly napsány knihy „Keepers of the Garden“, „The Legend of a Star Catastrophe“, „Inheritance from the Stars“, „Guardians“ a pokročilá metafyzická série: „Curvilinear Creation“.

Cannon Dolores – Guardians Vol 1

formát djvu, 335 stran, s ilustracemi, velikost archivu – 9,7 MB

Dolores Cannon je světově proslulá regresní hypnotizérka, která pomocí regresní hypnózy získává důležité poznatky, které naše civilizace v dávné minulosti ztratila. Známý ruskému čtenáři z bestsellerů „Mezi životem a smrtí“, „Ježíš a esenéni“ a „Rozhovory s Nostradamem“.

Během posledních 20 let byla Dolores aktivní výzkumnicí v oblasti UFO, autorkou mnoha knih založených na spolehlivých informacích získaných od dobrovolníků ponořených do hlubokého hypnotického spánku a kteří byli v kontaktu se zástupci jiných civilizací.

The Guardians je výsledkem 12 let tvrdé práce. V něm se naučíte:

Cannon Dolores – Konverzace s Nostradamem, díl 1

Dolores Cannon je světově proslulá regresní hypnotizérka, která pomocí regresní hypnózy získává důležité poznatky, které naše civilizace v dávné minulosti ztratila. Známý ruskému čtenáři z bestsellerů „Mezi životem a smrtí“ a „Ježíš a esenéni“.

„Konverzace s Nostradamem“ je první kniha trilogie. V něm nás autor seznamuje se svou dlouhou a velmi intenzivní prací, relacemi o „regresivní hypnóze“. Na základě těchto studií Dolores Cannon získala jedinečné informace od Velkého proroka – Nostradama, který pomohl rozluštit její předpovědi. Dnes je velké množství možnosti dekódování předpovědí a ne všechno je správně pochopeno. Kdo může lépe vědět o předpovědích Nostradama, ne-li on sám?

Cannon Dolores – Mezi životem a smrtí. Co nás čeká na druhé straně?

formát djvu , 365 s., S ilustracemi, velikost archivu – 15,3 MB

Držíte v rukou jedinečnou knihu, která obsahuje dokumentární materiály z výzkumu „království mrtvých“. V pokračování a rozvíjení velké tradice vizionáře Swedenborga strávila Dolores Cannon dvacet pět let studiem struktury neviditelného světa mimo lidské vnímání pomocí hypnózy.

Tato kniha byla složena z autentických záznamů rozhovorů s lidmi, kteří díky originální technika regresivní hypnóze se podařilo překročit práh smrti a vrátit se, aby nám řekli, co nás na druhé straně života čeká. Co se stane s duší poté, co opustí tělo, proč je pozemský život dán člověku, jakou roli v našem životě hrají duchovní patroni, odkud duchové pocházejí a podle jakých zákonů se duše vrací do těla – to jsou jen některá tajemství, která autor čtenáři odhaluje tato kniha.

Cannon Dolores – Jesus and the Essenes. Konverzace po tisíciletí

formát djvu , 336 stran., S ilustracemi, velikost archivu – 12 MB

Tato kniha vypráví o Ježíši jako osobě, o dosud neznámých faktech jeho biografie, o životě slavné komunity Essenů v Kumránu (Izrael), strážců starodávného duchovního poznání. Čtenář bude schopen seznámit se s esejskými interpretacemi některých klíčových událostí ve Starém i Novém zákoně. To není apokryf; Kniha je založena na autorových rozhovorech s mužem, který žil před tisíci lety, esenem z jeskynního města Kumrán a současníkem Ješua Ben-Josepha (Ježíše).

Taková komunikace je možná díky technice „regresní hypnózy“, která je podrobně popsána v knize a kterou vlastní Dolores Cannon. To je úžasná kniha. Je tato kniha důkazem minulých životů? Byla „předmětem“ studie Cathy, kdysi esejnice jménem Saddi, učitelka Krista a Jana Křtitele? Nebo se možná v hypnóze Cathy napojila na kolektivní nevědomí, na akašickou kroniku lidstva a přinesla nám neocenitelné informace o esénské komunitě v Kumránu, o Ježíšových studiích s eseny, o jeho životě, smrti a vzkříšení?

Zjistil jsem, že během dlouhé historie Atlantidy vyvinuli její lidé svou inteligenci na ještě vyšší úroveň.

To spolu s vědeckou zvědavostí vedlo k ještě náročnější kombinaci druhů. Tito lidé, jejichž věda dosáhla nejvyšších vrcholů vývoje, zřejmě chtěli rozluštit tajemství samotného stvoření, které se zlověstně podobá naší současné situaci.

Možná, že tyto experimenty byly způsobeny nudou, která se jich zmocnila poté, co dosáhly vrcholu zkoumání možností mysli. A místo kreativních a užitečných úkolů začali využívat pravomoci, které měli k dispozici, pro účely úplně jiného druhu.

Když jsem dal Johna do státu hluboký trans, vždy měl přístup k nádherné knihovně v duchovním světě, která se nachází v chrámu moudrosti. Zdrojem většiny informací, které poskytl a které byly publikovány v mých knihách, byla tato konkrétní knihovna. Jako obvykle, když jsme vešli do budovy, přivítal nás správce knihovny, zeptali se nás na naše záměry a poté nás informovali o omezeních.

Dolores: Může ukázat na archivy – nebo jak to nazvat – obsahující nějaké informace o kontinentu Atlantis?

John: Ano. Říká, že má spoustu informací o Atlantidě, a já mohu jít do hlediště.

D.: Co je to za sál?

J: Vede mě do místnosti, která vypadá jako kino. Můžu jen zaměřit svou pozornost na Atlantis a vidět různé obrázky. Objevují se na stěnách.

D.: Jako by na obrazovce byla obrazovka?

J: Ne jako obrazovka. Je to kolem mě a já sedím uprostřed a dívám se. Oh, toto krásné, krásné město. Zlato. Zdá se, že září, jako by zdi města vyzařovaly světlo. Nyní je noc, hvězdy jsou viditelné. A krásný úplněk. Vypadá to, že vědí, jak využívat měsíční energii. To je velmi krásné. Jsem obklopen touto krajinou. Teď vidím lidi, přicházím blíž – jsou krásní.

Poté, co John vyšel ze svého transu, hlásil, že město z dálky vypadalo jako pyramida. Ve středu je nejvyšší věž obklopená budovami, jejichž výška byla čím dále od centra, tím nižší. A tyto budovy jsou navzájem propojeny nahoře.

D.: Jak tito lidé vypadají?

J: Ach, jsou jako my, jen vypadají jako filmové hvězdy, každý má perfektní zuby a krásné vlasy. Experimentují s různými barvami a účesy vlasů.

Později řekl, že jejich vlasy mohou být současně různých barev: červené, žluté, zelené a modré. Pletené do copánků nebo copů, které tvoří všechny druhy vzorů. Všiml jsem si, že to bylo pravděpodobně podobné moderním pankáčům, ale namítal a řekl, že to nevypadá tak divoce. Jejich účesy byly svým způsobem světlé a krásné.

J: Jsou oblečeni do … šatů, pokud se to tak dá nazvat, spíše do tuniky nebo šatů. Jiskří, jako by do něj byla vpletena krásná barevná spektra, která mění svou barvu v závislosti na osvětlení. Oděvy mohou vypadat růžově, ale pokud se na ně podíváte z jiného úhlu, mohou se ukázat jako pastelově modré a poté fialové. Mění se a jiskří, velmi barevné. Vidím také, že mají různé ozdoby a jsou mezi nimi i krystaly.

D.: A co město? Proč si myslíte, že její stěny vyzařují světlo?

J: Nevím. Jsou tam opravdu velké budovy. Některé připomínají starořecké chrámy, jiné jsou podobné našim moderním domovům. Některé budovy mají dvacet nebo třicet příběhů.

D.: Jak jdou do různých pater?

J: Existují pohyblivé eskalátory. Vstáváte a pohybujete se, kam potřebujete. Je ale obtížné je popsat, protože budovy nejsou postaveny jako naše domy, které používají výtahy. Jsou stupňovité, jako by se skládaly z menších budov různých výšek, které jsou spojeny eskalátory. Rychle vás přesunou na správné místo.

D.: Existuje nějaká doprava ve městě?

J: Ano. Mnoho různých druhů dopravy. Letadla a auta ve tvaru doutníků. Ale většinou se pohybují po městě pomocí těchto eskalátorů.

D.: Jsou jejich auta podobná našim? Mají kola?

J: Neexistují žádná kola, zdá se, že se vznášejí nad zemí.

D.: Jak jsou aktivovány?

J: Se sluneční energií procházející krystaly.

D.: A co letadla? Mají křídla?

J: Ne, nemají křídla. Jsou úplně jiné než naše letadla. Vypadají jako velký doutník. (Smích) Uprostřed je mnoho oken. Poháněno velkým krystalem umístěným před nimi. Energii získávají z věže nebo kotvícího stožáru.

D.: Takže nemohou letět daleko?

J: Ach, mohou letět tisíce kilometrů pomocí akumulátoru solární energie.

D.: Mají nějaké komunikační zařízení?

J: Nepotřebují telefony. Mohou komunikovat telepaticky.

D.: A co dlouhé vzdálenosti? Mohou telepaticky komunikovat na velkou vzdálenost?

J: Ano. Nevidím nic jako rádio nebo televizi, není to potřeba. Mají však prostředky zábavy. Milují hudbu. A jsou zde arény. (Odmlčel se a najednou začal těžce dýchat) Bože! To je hrůza! Jsou to opravdu krutí lidé.

Toto bylo první znamení, že se něco změnilo. Až do tohoto okamžiku byl jeho popis podobný popisu mých dalších klientů. Je zřejmé, že ne všechno bylo perfektní. Jak jsem řekl dříve, Atlantis existuje již více než jedno tisíciletí a možná to John viděl tak, jak to bylo na začátku jejího úpadku. Město a lidé byli nádherní, ale za tímto zjevem bylo strašlivé tajemství.

J: Tady se děje něco opravdu krutého. Je to jako lidé připoutaní k tělům zvířat. Berou je do arény a nutí je bojovat mezi sebou. To připomíná soutěž římských gladiátorů.

D.: Jak vypadají tito tvorové?

J: Vidím jednu bytost. Toto je muž, zdá se, že stojí uprostřed hřbetu koně. Má čtyři nohy a lidské tělo. Hlava koně by měla být jen prázdným místem.

D.: Myslím, že chápu, co tím myslíš. (Vypadalo to jako popis kentaura) A. Jak vypadají ostatní tvorové?

J: Ach … vypadá to jako jaguár … tvář jaguára, ale zadní nohy jsou lidské. Přední strana je podobná lidskému tělu. To je hrozné! Vypadají jako genetičtí mutanti a jsou k nim velmi krutí.

D.: Jsou tam jen tito dva tvorové?

J: Ne, jsou tu desítky takových tvorů. Řekl bych, že je jich nejméně sto nebo dvě stě. Všichni jsou v aréně a bojují mezi sebou na život a na smrt. Lidé sedí, ale netleskají a nekřičí. Jen jim to dělá potěšení.

D.: Vidíte nějaké jiné kombinované stvoření?

J: Ano, existuje něco jako býk. Má rohy, obličej a tělo býka, ale lidské nohy. Všechno to vypadá velmi nechutně. Existuje něco, co vypadá jako had s lidskou tváří. A … ach! Žirafa podobné zvíře s lidskou tváří.

Bylo zřejmé, že je nepříjemné se na to dívat.

D.: Nechci vám způsobit žádné nepohodlí s mojí zvědavostí.

J: Zdá se mi, že se jedná o nějaké genetické chyby. Nejsou schopni se množit a proč je prostě nenechat zemřít. Ale pro tyto lidi je to zábava. Jsou to velmi krutí lidé.

D.: Myslel jsem, že pokud mají telepatii, měli by být chápavější a laskavější. Ale ne?

J: Jsou velmi hrdí a dívají se na tyto tvory s opovržením. Všechny ostatní druhy, které žijí na Zemi, jsou pro ně jen nechutná zvířata.

D.: Myslíte si, že shromáždili tyto tvory a přivedli je do arény bojovat?

J: Dělají to pravidelně, protože mají vždy s kým experimentovat.

D.: Mají tato stvoření nějaké zbraně, nebo jen na sebe útočí? Myslím na gladiátory.

J: Ne, používají své přirozené instinkty. A lidé to rádi sledují, aniž by projevili nějaké emoce.

.

D.: Je těžké si představit, jak se někdo může bavit a nevykazovat žádné emoce.

J: Ano, nevykazují emoce. S nimi je všechno jinak. Jsou to opravdu špatní lidé, chladní, spravedliví. Mají něco jako pistole vyrobené z krystalů. Po boji vstupují do arény a vedou je k srdci přeživších zvířat.

D.: Ti, kteří nebyli zabiti v boji?

J: Ano, jsou zabíjeni. Z pistolí vychází paprsek světla a udeří do srdce. Vypadá to jako laser, ale pouze jako paprsek světla. (Znechuceně) Nyní jsem na jiném místě, kde jsou stvoření stvořena. V samostatné kleci je zvíře a shromažďují obraz zvířete s lidskou tváří a svou myslí promítají tuto lidskou tvář na zvíře. Zvíře vypadá jako pes, velmi ho bolí, když to prošel. Proto je považuji za kruté. To dělá žena a tři muži.

D.: Mohou to udělat jen se silou rozumu?

J: Ano. Zaměřují se na změnu tváře zvířete, změnu jeho buněčné struktury a zvíře má velké bolesti.

D.: Je to nějaký druh ovládání mysli?

J: Pravděpodobně. Ale také se snaží najít pro sebe nějakého domácího mazlíčka, stejně jako my si bereme psy a kočky. Musí však mít lidské rysy.

D.: Jsou v místnosti nějaké stroje nebo přístroje, které jim k tomu pomáhají?

J: Ano, je to … něco jako křišťálové zrcadlo. A kameny, jen měkké. Jako guma. Dají se ohýbat a manipulovat všemi způsoby. Kameny se používají v interiéru místnosti.

D.: Jsou tyto kameny součástí nějakého stroje?

J: Ne. Jednoduše se používají jako součást interiéru. Místo malování jsou stěny zdobeny pružnými kameny.

D.: Takže součástí toho, co používají, jsou krystaly.

J: Ano, všude jsou velké barevné krystaly. Vidím ovládací panel s krystaly, shluk krystalů visící ze stropu, vyzařující světlo.

D.: Řídí někdo toto auto?

J: Dělají to s myslí a zaměřují se na krystaly.

D.: Nevím, jestli máte přístup k těmto informacím, ale chtěl bych vědět, jestli je to zvíře ovlivněno skutečností, že se z něj stalo napůl zvíře-napůl člověk? To znamená, ovlivňuje to jeho myšlenky nebo činy?

J: To zvíře nenávidí, protože je zraněno.

D.: Chci říct, získává zvíře další lidské vlastnosti?

J: Ano, stává se více lidským, ale vlastnosti, které získává, nejsou dobré.

D.: Zajímalo by mě, jak to ovlivní vitalita, na zvířecí duši.

J: Experimentují s těmito zvířaty, protože je považují za nejnižší formu a sami za nejvyšší formu života. Jejich postoj lze vyjádřit následujícími slovy: „Jsme vyšší, takže si můžeme dělat, co chceme.“

D.: Nepřestává však zvíře po takových experimentech být podřadné?

J: Ne, nesnaží se povýšit zvíře na vyšší úroveň evoluce, protože si myslí, že nemá duši. Mají duše a mohou si dělat, co chtějí, protože jsou bohové. A je to opravdu tak – jsou to bohové. Mohou toho udělat hodně, mohou změnit tvář psa, aby vypadal jako člověk.

D.: Ale nedělají to pro žádný konkrétní účel, že? Nakonec tato zvířata jednoduše přivedou do arény a umožní jim navzájem se zabíjet.

J: Některá stvoření používají jako otroky, zdá se jim to normální.

D.: Chtějí jen, aby vypadali jako lidé. Vypadá to jako hra.

J: (Zamračil se) Nemyslím si, že je to hra. Nejsou dobří. Nemám je rád.

D.: Nechci vás obtěžovat tím, že vás nutím se na to dívat.

J: Ach, bolí mě sledovat, jak se ta zvířata navzájem zabíjejí. Jsou neustále v agónii, protože byla narušena jejich molekulární struktura.

D.: Zdá se, že takové akce směřují proti životní síle vesmíru, jejich prostředí.

J: Proto byla Atlantis zničena.

Atlanťané byli popsáni jako dokonalí lidé. Pravděpodobně zvládli umění genetické úpravy lidského těla. Zdokonalili toto umění a začali kombinovat lidské geny se zvířecími geny. Pro ně to bylo nové pole k prozkoumání.

D.: Vidíte, co jiného mohou dělat se svou myslí? Možná mají jiné, ne tak ničivé schopnosti?

J: Ano. (Lapají po vzduchu) Mohou člověka přivést k orgasmu jen pomocí myšlenkové síly. Rádi to dělají. Spojte se s ostatními lidmi a milujte je. Toto je hra. Mohou ovlivnit další stvoření žijící na planetě. Cítí se nadřazeně a považují se za nejlepší, že by je mělo všechno poslouchat. V důsledku toho pohrdali nižšími formami života. Proto dělají podobné experimenty se zvířaty.

D.: Mohou nějak konstruktivně využít svou mysl?

J: Ano. Mohou stavět města silou mysli, zvedat těžké předměty a teleportovat je.

D.: Levitací? To se dá nazvat pozitivní vlastností.

J: Jsou příliš sebestřední. Všechno je musí poslouchat.

D.: Také mě zajímají tyto pružné kameny.

J: Používají je k stavbě měst a eskalátorů.

D.: Nacházejí se tyto kameny v této podobě v přírodě?

J: Ptám se na to teď. Vidím, že byli manipulováni myslí, takže se stali flexibilními. Tito lidé jsou velmi, velmi chytří. Pohrdají však jinými formami života. (Pauza) To je neslušné! (Odmlčel se) Nechci tu zůstat! (S odporem)

D.: Dobrý. Toto místo můžete opustit. Žijí ostatní lidé na kontinentu ve stejných městech?

Snažil jsem se ho odvrátit od toho, co mu rozhodně připadalo nepříjemné.

J: Někteří lidé žijí na venkově ve svých domovech s krásnými zahradami. (Překvapen) Žádný hmyz zde není … a mohou zůstat venku. V průběhu experimentů bylo vytvořeno mnoho nechutného hmyzu. (Pauza. Překvapen) Jsou to kanibali. Viděl jsem je jíst muže.

D.: Myslíte si, že to bylo jedno z těch zvířat?

J: Ne, chytili muže. Byl to pro ně piknik. Přiletěli tam letadlem, jednoho z těchto lidí chytili, uvařili a snědli.

D.: Ó můj bože! (Chtěl jsem změnit téma) A co ten nechutný hmyz? Říkal jsi, že to byl experiment?

J: Ano. Atlantis proto musel padnout. Zneužívali vitalita a přišel s něčím novým. To jsou špatní lidé. Nelíbí se mi být tady. Chci toto místo opustit.

D.: Dobrý. Pokud se cítíte nepříjemně, nemusíte tam zůstat.

J: Chci se odsud dostat. Víte, jde o jejich aroganci. Považují se za nadřazené a všechno ostatní je musí poslouchat.

D.: Vážím si toho, že jste mi dal tuto informaci. Nechtěl jsem, abyste se cítili nepříjemně.

J: Bál jsem se kanibalismu. Bylo to tak bez emocí. To je pravděpodobně důvod, proč se v našem světě stále vyskytují činy kanibalismu. Ale dělají nelidské věci jen pro zábavu.

D.: Pokud se cítíte nepříjemně, můžete opustit hlediště.

J: Vždy jsem věřil, že Atlanťané byli dobří lidéale to není. Ano, byli velmi pokročilí, ale byli také příliš arogantní a neuctiví vůči jiným formám života. To nemůžeme pochopit. Byli necitliví.

D.: Možná se jen nudili.

J: To jsem si myslel, když chytili muže, který vypadal jako rodák z Nové Guineje.

D.: Znamená to, že v té době existovali také domorodci.

J: Správně. Odletěli tam, kde žili domorodci, chytili to, vařili a jedli. A zdálo se mi to opravdu nelidské.

D.: Možná dosáhli takové dokonalosti ve všem, že se začali nudit. A tak se bavili.

J: Také jsem si to myslel.

D.: Jejich mysl se vyvinula do bodu, kdy už pro ně nebylo nic nemožné, a tak chtěli zažít něco nového.

J: The Library Keeper mi říká, že většina lidí na Zemi věří, že Atlanťané byli lidé s vysokou energií. Atlantská pevnina však byla zničena, protože zneužili životní sílu, a to muselo skončit.

D.: To zní spíš jako pravda než jako většina toho, co říkají ostatní.

Dolores Cannon. Multidimenzionální vesmír. Svazek 1. Kapitola 6 „Atlantis“, s. 1 226 – 235

UDC 218 BBK 88,6 K98

Z angličtiny přeložila Vika Sparova

Dělo Dolores

Mezi životem a smrtí

Co nás čeká na druhé straně? / Transl. z angličtiny. –

M.: LLC nakladatelství “Sofia”, 2005. – 368 s.

Držíte v rukou jedinečnou knihu, která obsahuje dokumentární materiály výzkumu „království mrtvých“. V pokračování a rozvíjení velké tradice vizionáře Swedenborga strávila Dolores Cannon dvacet pět let studiem struktury neviditelného světa mimo lidské vnímání pomocí hypnózy. Tato kniha byla složena z autentických záznamů rozhovorů s lidmi, kterým se díky původní technice regresní hypnózy podařilo překročit práh smrti a vrátit se zpět, aby nám řekli, co nás na druhé straně života čeká. Co se stane s duší poté, co opustí tělo, proč je pozemský život dán člověku, jakou roli v našem životě hrají duchovní patroni, odkud pocházejí duchové a podle jakých zákonů se duše vrací do těla – to jsou jen některá tajemství, která autor čtenáři odhaluje tato kniha.

UDC 218 BBK 88.6

Copyright (c) 1993 Dolores Cannon Dolores Cannon. Mezi smrtí a životem: Konverzace s duchem 3. tisk 2001

c) Vik Sparov, překlad, 2004 c) „Sofie“, 2005

ISBN 5-9550-0490-4 (c) LLC Publishing House “Sofia”, 2005

Předmluva k ruskému vydání

Je mi velkou ctí představit svou knihu rusky mluvícímu čtenáři. Informace použité v knize jsem obdržel pomocí speciální techniky hypnoterapie, ale považuji se za publicistu a badatele „ztracených znalostí“ – hlavně proto, že informace popsané v knize jsou buď neznámé, nebo zapomenuté nebo dosud neobjevené. Snažím se najít to, co je pro širokou veřejnost neznámé, a představit to celému světu. Moje knihy mají přimět lidi myslet, a pokud uspěju, mohu považovat svou práci za úspěšnou.

Místo toho, abychom si užívali zázraky, které nás obklopují ze všech stran, si v životě přenášíme mnoho obav. A náš největší strach je strach ze smrti. Stává se to hlavně proto, že dokud sami nevyjedeme tuto cestu, nemůžeme pochopit, co je na Druhé straně. A samozřejmě je těžké, téměř nemožné předat všechny informace, které jsme dostali, těm, kteří tam nebyli. Ve své knize vám řeknu, jak můžete poznat místo, kde se jednoho dne všichni ocitneme.

Studiem smrti jsem objevil triumf života. Zjistil jsem, že při této cestě nesměřujeme do podivného, \u200b\u200btemného, \u200b\u200bhrozivého neznáma. Právě se vracíme domů, kde nás obklopí známí lidé a obrazy. Opravdu chci, aby se lidé zbavili obav a pochybností, aby pochopili, že vše, co je za hranicí, je jen radost z návratu domů. Pojďme pustit naše obavy a začít žít naplno. Dolores Cannon

Smrt! Nebuďte hrdí na svou sílu a sílu! Vaše chlouba je naprostá lež: Koneckonců, nikdy nikoho nezabijete, a duch zvítězí nad černým hrobem!

John Donne. Ze sonetu „Smrt“

Kapitola 1 – Překročení prahu smrti

Už vícekrát jsem byl obviněn, že mluvím a komunikuji s duchy mrtvých lidí, a v náboženských kruzích je toto téma jakýmsi tabu. Abych byl upřímný, nikdy jsem z tohoto pohledu neuvažoval o svém zaměstnání, ai když komunikuji s duchy mrtvých, děje se to prostřednictvím běžných živých lidí. Faktem je, že z povahy své činnosti jsem regresista, jinými slovy hypnotizér, který se specializuje na studium minulosti celého lidstva a jednotlivců, kteří si pod vlivem hypnózy vybavují své minulé životy.

Mnozí stále nemohou uvěřit, že mohu cestovat zpět v čase nebo mluvit s lidmi, kteří si pamatují, kdo byli v minulém životě před mnoha staletími. Já sám jsem si už tak zvykl, že mi tato aktivita připadá nesmírně vzrušující a dokonce jsem napsal několik knih o mých dobrodružstvích v úžasném „království mrtvých“.

Hypnotizéři mají tendenci vyhýbat se zkoumání minulých životů. Nemohu s jistotou říci, proč to dělají, ale předpokládám, že strach jim nedovolí takový výzkum provádět. Bojí se, že se mohou dostat do neznámé situace, ve které riskují ztrátu kontroly nad tím, co se děje. Jeden terapeut se mi jednou přiznal takovým tónem, jako kdyby učinil velký objev: „Víte, udělal jsem několik sezení regresivní hypnózy a jednou se mi dokonce podařilo vrátit klienta do dětského stavu.“ Řekl to tak vážně, že jsem se těžko ubránil smíchu. „Opravdu?” Zeptal jsem se stejným vážným tónem. „Proč, tam obvykle začínám.”

Ale i mezi dalšími regresisty, kteří používají vzpomínky z minulého života k uzdravení svých klientů, existuje mnoho lidí, kteří se bojí vést hypnotizovanou osobu procesem prožívání smrti nebo obdobím posmrtné existence. Obávají se, že se klientovi v tranzu může stát něco neočekávaného, \u200b\u200bže může trpět fyzickým nebo psychickým traumatem. Za ta léta komunikace se svými klienty, kterým říkáme subjekty, jsem se ujistil, že takové experimenty nebudou mít žádné fyzické problémy, i když člověk ve stavu regrese prochází strašnou a bolestivou smrtí. Samozřejmě vždy přijmu určitá opatření, abych si byl naprosto jistý, že relace proběhne bez zdravotních následků pro klienta. Mým hlavním zájmem bylo a zůstává právě zdraví subjektu. A v tomto smyslu je moje metoda zcela bezpečná. Jinak bych takový výzkum neprovedl.

Podle mého názoru je určitá duchovní oblast, kde lidé existují mezi dvěma životy, jednou z nejúžasnějších a nejzajímavějších oblastí existence, s nimiž jsem se kdy musel vyrovnat, protože tam, jak se mi zdá, můžete získat spoustu informací užitečných pro celého lidstva. Myslím si, že díky těmto informacím si lidé budou moci uvědomit, že smrti by se nemělo bát. Když se lidé přiblíží k prahu smrti, sami pochopí, že nezažijí nové a neznámé vjemy, protože všichni jsme v té či oné míře již mnohokrát zažili něco podobného. Ne, neocitnou se sami uprostřed velké a hrozné pouště zvané Neznámý, ale ocitnou se na známém místě, na kterém již byli vícekrát a které považují za svůj „domov“. Doufám, že se lidé naučí vnímat zrození a smrt jako cykly evoluce, kterými každý z nich mnohokrát prošel a které jsou přirozenými fázemi růstu a formování jejich duše. Po smrti život pokračuje v dalších formách, které jsou stejně skutečné, jako je fyzický svět kolem nás skutečný a možná i reálnější.

Jednoho dne, když jsem mluvil se ženou, která se považovala za „osvícenou“, pokusil jsem se jí vysvětlit něco, co mi v té době připadalo zcela zřejmé. Řekl jsem jí o svém výzkumu a o tom, že studuji proces smrti. Popsal jsem proces smrti a řekl, kde všichni později skončíme. Vzrušeně se zeptala: „Kam půjdeš – do nebe, do pekla nebo do očistce?“

Byl jsem zklamaný. Jelikož si mohla vybrat pouze z těchto tří možností, stěží ji bylo možné nazvat osvícenou. Ve svých srdcích jsem odpověděl: “Ano, nikde!”

– Jak! Zvolala úplně šokovaná. – Myslíš tím, že zůstaneš ležet v zemi?

Pak jsem si uvědomil, že potřebuji začít s touto knihou od chvíle, kdy se přede mnou poprvé otevřely drahocenné dveře, a popsat všechny ty víry a myšlenky, které mě ovládly, než mě Světlo osvětlilo. Stál jsem před obtížným úkolem, ale musel jsem ho dokončit, abych přesvědčil ty, kteří stále hledají tyto dveře a toto Světlo, o mé správnosti. Je nutné mluvit se čtenáři srozumitelným jazykem, abychom je mohli pečlivě vést po cestě poznání. Pak budou lidé schopni žít v plné síle bez obav z budoucnosti.

Zjistil jsem, že Atlantis nebyl kontinent, město ani místo. Bylo to jméno celého světa té doby a stalo se spojováno s nejrozvinutější částí civilizace, ale světová populace v té době, stejně jako nyní, byla na různých úrovních vývoje.

49,7 %:
Bylo mi řečeno, že mnoho lidí žijících dnes také žilo v době Atlantidy. Nyní jsme zpět, protože lidstvo se opět blíží pozici, která by ji mohla uvrhnout do samotné propasti, která kdysi pohltila Atlantidu. Čas, který se pohybuje ve spirále, nás přivedl k podobným okolnostem a my jdeme stejnou cestou. Vrátili jsme se, abychom se ujistili, že lidstvo neopakuje chyby, které kdysi udělaly. Žijeme-li v těchto bouřlivých dobách, můžeme pracovat prostřednictvím karmy, která by jinak vzala desítky životů. Proto jsme se všichni nyní dobrovolně rozhodli žít na Zemi.

51 %:
Komunikovali jen mentálně?
B: Ne. Jejich komunikace byla kombinací verbálních a telepatických metod. Ve skutečnosti nerozlišovali mezi těmito dvěma typy komunikace, protože mohli používat oba typy současně.
D: Museli se to naučit, nebo se to stalo přirozeně?
B: Všichni lidé mají k tomu přirozené dispozice. Tyto schopnosti jsou v genech rasy, ale je třeba je rozvíjet. Například všichni lidé mají ruce s pěti prsty. Jedná se o užitečné nástroje, které dokážou velmi choulostivou práci, ale pouze v případě, že rozvíjíte svaly a používáte ruce. Stejně je to s psychickými schopnostmi. Všichni lidé mají psychické schopnosti, ale aby se mohli rozvíjet, je třeba je využívat.
D: Ale tito lidé projevovali takové schopnosti přirozeně?
B: Ne, potřebovali je rozvíjet. To bylo považováno za součást normálního procesu dospívání a oni tomu rozuměli lépe než většina lidí dnes. Byl zvážen vývoj psychické schopnosti jako nedílná součást výchovy dítěte jako vývoj
svaly. Neignorovali to, co ignorují moderní lidé. Měli tyto schopnosti, ale snažili se je rozvíjet, stejně jako se potřebovali naučit chodit. Primitivní lidé používali tyto schopnosti k přežití, ale nechápali, co dělají. S rozvojem civilizace zapomněli na schopnosti, ale nikam nešli. Jak civilizace začala postupovat za pomoci Galaktického společenství, uvědomila si, že tyto schopnosti lze rozvíjet. Jejich věda říkala, že musí být jeden harmonický celek, aby byly v souladu s celým vesmírem.

51,8 %:
Myslel jsem na pyramidy nebo něco podobného. O schopnosti získat přístup ke znalostem na nějakém fyzickém místě.
B: Ne. Pyramidy a další megalitické struktury sladěné s nebeskými tělesy, mám na mysli například tajemné kamenné kruhy v Evropě, jsou mechanismy, které pomáhají soustředit tuto energii k získání přístupu k těmto informacím. Aby mohla být energie pro tyto účely použita, musí být objednána a soustředěna.

51,9 %:
Pokud někdo navštívil tato starodávná místa, pomohlo by mu to získat přístup k těmto informacím?
B: Ano. Některé z kamenných kruhů však již nejsou dobře vyladěny kvůli precesi rovnodenností.
D: Myslíš tím, že se mění země a nebesa?
B: Správně, a tak se nyní trochu odchylují od původního zarovnání. Ale ti, kteří měli sluneční vyrovnání, jsou stále použitelní. Například po zničení Atlantidy jsou hlavním cílem egyptské pyramidy. A stále přicházejí v dokonalém souladu, jako když byli postaveni, takže jejich síla neklesla.

52,2 %:
Řekl jsi, že obyvatelé Atlantidy nepoužívali kovy?
B: Velmi málo, protože zjistili, že čím více se mění původní forma materiálu, tím více se porušuje jeho harmonie s vesmírem a tím více vibrací ztrácí. Pokud něco odeberete ze Země a použijete to bez významných změn v molekulární struktuře, pak to zůstane v harmonii s energetickými hladinami a bude to možné použít pro vhodné účely.

52,4 %:
Když vzali kámen ze země, dočasně změnili jeho pole energie tak, aby se stal plastickým jako hlína. V důsledku toho jej mohli tvarovat v jakémkoli tvaru, stejně jako hlína. Poté energetická pole vrátili do normálního stavu a kámen znovu ztuhl.

52,5 %:
Někteří pokročilejší mystici nepociťovali potřebu jídla, mohli se napojit na energii a absorbovat to, co jejich tělo potřebuje, přímo z vesmíru, a ne ze zprostředkovatelů, kterými jsou jídlo.

52,8 %:
.: Měli dopravu?
B: Ach ano. Popis jejich transportu se k vám dostal v podobě legend o létajících kobercích. (Zasmál jsem se překvapeně) Ve skutečnosti mohli létat bez problémů, protože věděli, jak manipulovat s energií a gravitací. Takže
cestoval letecky. Pokud si potřebovali něco vzít s sebou a nechtěli to nést, pak místo toho, aby použili další energii k přenosu vzduchem, vzali koberec nebo něco podobného, \u200b\u200bposadili se na něj a vyšplhali s ním a dalšími předměty. ležící na koberci.
D: Ano, jako v Tisíc a jedné noci.
B.; Že jo. Naučili se dělat mnoho věcí pomocí energií, včetně cestování po Zemi. Pokud se potřebovali pohnout na krátkou vzdálenost a nechtěli se napojit na energii, mohli jet na koni. Nemuseli vymýšlet auta ani letadla. A galaktická komunita byla tím potěšena, protože tato schopnost je jedinečná. To by mohl být důležitý příspěvek lidstva ke galaktické komunitě, protože jiné planety používaly při svém vývoji automobily a vozidla.

53 %:
Galaktická komunita je poněkud znepokojena tím, že jsme tentokrát nerozvinuli naše psychické schopnosti, ale vědí, že schopnosti jen čekají, až je použijeme.
A pamatují si, co se stalo té jiné civilizaci. Pokud nemůžeme tyto informace objevit sami, jistě na nás budou tlačit a pomohou nám je „objevit“, jako tomu bylo v minulosti.

53,2 %:
Vypadá to, že jejich psychické schopnosti byly na velmi vysoké úrovni.
B: Ano, ale zničení Atlantidy je velmi vyděsilo. Stalo se to pro ně něco jako duševní trauma. Osoba, která v dětství zažila těžký duševní šok, je mu vystavena až do konce svého života, pokud si to neuvědomuje a nevyřeší tento problém, v tomto případě taková rána zažila celá rasa. Navíc zničení Atlantidy a zničení center energetického soustředění zasadilo ránu jejich psychickým schopnostem.

53,4 %:
Lidská rasa si však tuto událost pamatovala na podvědomé úrovni a po několik tisíciletí se vyhýbala rozvoji mimosmyslových schopností v obavě z opakování této zkušenosti.

53,5 %:
Ano. Pomocí krystalů zaměřili určité druhy energie a kontaktovali galaktickou komunitu. Mohli to udělat telepaticky, ale použili určité druhy krystalů ke zvýšení mentální energie. Jejich krystalografická věda byla velmi pokročilá.
D: Říkal jsi, že použili krystaly ke kontaktu s galaktickým společenstvím?
B: Ano, pro komunikaci na velké vzdálenosti. Místo toho, aby vyčerpali energii lidí, použili krystaly.

53,7 %:
Udělali něco s krystaly, jako to udělali s kameny. Změnilo energetické pole tak, aby změnilo uspořádání molekulární struktury tak, aby se zaměřila na konkrétní typ energie. A dál
sotva to byla fixace energetického pole.
D: Takže takto vytvořili určité formy nezbytné pro určité účely?
B: Ne formuláře! Vnitřní molekulární struktura krystalu. A pak ano, mohli změnit povrch krystalu, aby získali požadovaný tvar. Ale především bylo důležité získat požadovanou molekulární strukturu.

53,9 %:
Ale především se zajímali o molekulární strukturu. A skutečnost, že dokázali manipulovat s molekulární strukturou krystalů, byla jedním z důvodů, proč byla jejich krystalografická věda tak pokročilá. A tak mohli použít krystaly k mnoha různým účelům. Měli metody manipulace s molekulární strukturou i tvarem nebo velikostí.

54,3 %:
Bylo to něco jako obrovské lucerny osvětlující ulice měst?
B: Ano. Pouliční osvětlení, vnitřní osvětlení, reflektory, podle toho, jaký druh osvětlení je potřeba. Byly zde také další krystaly, které vyzařovaly teplo a pomáhaly ohřívat domy.

55,6 %:
Byly však kromě Atlantidy i jiné kontinenty?
F: Ano. Existovala území, ale ne přesně kontinenty, v tom smyslu, že neměla konkrétní jména ani označení. V té době se hlavní část světa volala Atlantis, ale bylo by mylné tvrdit, že to bylo jediné obydlené území. Bylo to centrum civilizace té doby.
D: Takže ostatní území neměla jména,
F: Správně. Pak už nebylo nutné je zahrnout do toho, co by se dalo nazvat „světová vláda“.
D: Byla na těchto dalších územích kultura na stejné úrovni jako v Atlantidě?
F: Některá území byla z hlediska technologie pokročilejší. Z hlediska morálního vývoje však nikdo nemohl Atlantidu překonat. V té době dosáhla civilizace Atlantidy vrcholu svého vývoje. To byl vrchol hledání pravdy na vaší planetě.

55,8 %:
Duchovní vývoj pak dosáhl nejvyšší úrovně, na kterou se současná civilizace dosud nedokázala dostat.

55,8 %:
Zajímalo by mě, jestli lidstvo dosáhlo nejvyšší evoluční úrovně,
F: Ano, je. Dnes je vaše planeta ještě daleko od tohoto vrcholu úspěchu.

55,8 %:
Ano, Atlantidě předcházely jiné civilizace a kontinenty. Žádný z nich však z hlediska morálního vývoje nepřekonal to, co bylo v té době vidět na Atlantidě.

55,9 %:
Před tím existovalo mnoho kultur, z nichž některé zasáhly
ať už duchovní úroveň Atlantidy. Pokud však mluvíme obecně o civilizaci, pak žádné nebyly.

56 %:
Nyní však mluvíme o úrovni vývoje celé populace určité kultury. To znamená o kulturách, jejichž celá populace dosáhla vyšší úrovně povědomí. Před Atlantidou existovaly morálně vyspělejší kultury, ale zároveň neměly stejnou vnitřní soudržnost. Jejich vývoj byl individualizovanější.

58,3 %:
Někteří lidé byli schopni komunikovat s těmi, kteří byli v různých částech planety. Nepotřebovali umělé komunikační prostředky. Mohli telepaticky komunikovat s těmi na jiných planetách. Tato forma komunikace je stále k dispozici, ale lidé ji zdráhají přijmout.

60,8 %:
Takže v těch dávných dobách bylo všechno jinak?
F: Myšlenka zvířat se příliš nelišila od vaší mysli. Bylo to jen to, že v té době mohly mít mysl různé typy fyzických těl.

61,3 %:
Přesněji řečeno, byli vědomější, otevřenější, vnímavější a intelektuálně nevyvinutí. Protože nejsou totéž. Osoba nemusí být příliš intelektuální, ale zároveň být při vědomí. A další člověk může být intelektuálně génius, ale nevnímá nic, co by přesahovalo jeho pět smyslů.

62,1 %:
protože genetická struktura je plně určena duchovním. Lze říci, že lidský projev je ve své podstatě duchovní. A fyzická forma, která se tvoří kolem tohoto projevu, je jen jeho odrazem.

62,7 %:
když je duchovní energie přenášena do fyzické roviny, projevuje se ve formě fyzické formy, která je pouze odrazem energie, z níž je složena. Když tedy kolem sebe vidíte fyzické formy, nevidíte nic jiného než odrazy nebo projevy.

63,6 %:
Znamená to, že můžeme také řídit buněčnou strukturu našich těl?
F: Ano. Musíte pochopit, že většina tohoto řízení neprobíhá na vědomé úrovni. Fyzický projev je přesná imitace energie, ze které jste vyrobeni, a proto svůj projev nemůžete libovolně změnit. Můžete změnit svou energii, což povede k odpovídajícím změnám ve vašem projevu. V zrcadle nemůžete změnit svůj obraz. Můžete změnit svůj vnější vzhled, tj. vaše tělo, a poté se změní i váš displej. Displej však nemůžete změnit, aniž byste změnili jeho zdroj. Je důležité si uvědomit, že fyzické tělo
Je to jen displej. Chcete-li to změnit, musíte změnit to, co je za tím.
D.; Myslíš tím, že nemůžeme změnit náš fyzický vzhled.
F .; Pokud by vám bylo dovoleno tyto energie znovu smíchat, bylo by to možné. Například pokud smícháte travní energii s lidskou energií, výsledkem bude člověk s trávou místo vlasů.
d.: Nyní chápu, odkud tyto příběhy pocházejí. Lidé si jen představovali, že takové věci jsou možné.
F: Jsou docela možné. Avšak být a být povolen jsou dvě různé věci.

63,9 %:
Zjistil jsem, že během dlouhé historie Atlantidy vyvinuli její lidé svou inteligenci na ještě vyšší úroveň. To spolu s vědeckou zvědavostí vedlo k ještě náročnější kombinaci druhů. Tito lidé, jejichž věda dosáhla nejvyšších vrcholů vývoje, zřejmě chtěli rozluštit tajemství samotného stvoření, které se zlověstně podobá naší současné situaci.

66,9 %:
Vypadá to jako zmrzlé okenní tabule, ale vše je vyrobeno z krystalů, které zpracovávají, smíchají gel, který otevírají, s pískem a získají tyto vynikající krystaly.

69 %:
Krystaly mají mnohem více potenciálních využití, než víte. Neznámý je mnohem lepší než známý. Když však vaše vědomí dosáhne úrovně, kde může tyto možnosti přijmout, tato použití se zhmotní. Křemen svým způsobem zvyšuje lidskou energii.

69,3 %:
Na začátku lidé z Atlantidy pochopili energie, které tvoří fyzickou realitu. Ale pak začali tyto energie zneužívat.

70,1 %:
Zbylo z této civilizace něco, co by lidstvo jednou mohlo najít?
К.: Pouze na éterické úrovni.
D: Takže na fyzické úrovni nelze najít nic?
К.: V současné době existuje možnost, že pokud se člověk otevře a skutečně tomu věří, pak ji může najít.

71,1 %:
ve své práci jsem zjistil, že lidské klonování již proběhlo. Je tam hodně věcí
o kterých si široká veřejnost není vědoma. Dostáváme informace o M částicích (zejména s ohledem na nedávnou zprávu o úspěšném klonování opice – našeho nejbližšího příbuzného), aby nás oficiální oznámení o klonování člověka nešokovalo.
Podle vědců mohou klonovat zvířata a vkládat do nich lidské geny, aby zlepšili kvalitu masa a vylepšili samotná zvířata. Nedávno také začali implantovat lidské geny do zvláštního plemene prasat, aby mohly být jejich orgány použity při transplantacích. Pokud by dárcovské prase mělo lidské geny, pak by lidské tělo bylo schopné tento orgán přijmout, zatímco při absenci lidských genů by byl orgán zcela nepřijatelný a neslučitelný s lidským tělem.

72 %:
Slyšel jsem, že nyní, ve dvacátém století, někteří vědci experimentují s podobnými věcmi. Víš o tom něco?
К.: Je to tak. Jsou na samém začátku svých her s genetikou. A až se o tom veřejnost dozví více, bude protestovat, protože je to nepřirozené.
D: Vždycky jsem měl podezření, že šli nad rámec toho, co říkají lidem.
К.: Ano, je. Zveřejňují informace kousek po kousku. Většina informací je skryta, jako za dnů Atlantidy. Umožňují proniknout pouze tomu, kdo nezpůsobí únik veřejnosti. Ale když někdo konkrétně prozradí více informací, veřejnost povstane a řekne: „To nemůžeme dopustit. Zničí to naši lidskou rasu. “
D.; Historie se opakuje.
Ano. Ale díky komunikaci, kterou nyní máte, mohou lidé získat informace rychleji. Pokud se dozví, že by to mohlo vést ke smrti lidstva, veřejnost okamžitě povstane.
D: Začali naši vědci kombinovat DNA různých typů?
К.: Ano. Ale toto je přísně střežené tajemství.

72,6 %:
V době Atlantidy jsme byli v kontaktu s populací Země. A obyvatelé Atlantidy letěli do jiných hvězdných systémů. A někteří z těch Atlanťanů, kteří byli v jiných hvězdných systémech, pomohli osídlit území, kde je nyní Egypt, a také další místa. Tím byly zachovány znalosti a vzpomínky na Atlantis. Legendy se zrodily a začaly se šířit, protože obyvatelé Atlantidy, kteří byli v jiných hvězdných systémech, se vrátili ve fyzické podobě k osídlení planety.

73 %:
že tato velká civilizace byla odsouzena k zániku v důsledku zneužití rozumových sil a pokusů narušit morální strukturu vesmíru experimentováním s genetikou.

73,1 %:
Energii krystalů použili k přenosu slunečního záření hluboko do Země, což způsobilo stres v zemské kůře. Kromě toho se pokoušeli dostat k jádru Země, což také způsobilo další stres a přispělo ke zničení kontinentu. Vyvrtali otvory do jádra a jádro explodovalo
D: Proč to udělali?
J: Hledali nový zdroj energie, protože měli málo energie ze slunce.

73,4 %:
Roztavená hmota jádra vystupovala skrz trhliny a způsobovala posunutí zemské osy. Proto se Atlantis potopila.
D.; Bylo to jako sopečná erupce?
J .; Ano. To bylo doprovázeno zemětřesením.

 

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This