0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Co je Karma a karma Česka !

Karma neplatí jenom pro jednotlivce ale i pro celé národy a státy na zaměkouli – Karma (sanskrt) nebo kamma (pálí) v buddhismu označuje etický přírodní zákon příčiny a následku, čin vykonaný se záměrem nebo vědomým motivem a odpovídající následek tohoto činu, postihující zpětně aktéra samotného. Zjednodušeně řečeno podle této doktríny egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání …jednání přináší štěstí. Z buddhistického pohledu neznamená karma „osud”, ale může být přeložena jako „čin” nebo „příčina a následek”.

Působení karmy

Karma funguje následovně: Každý čin, slovo a myšlenka – pozitivní či negativní – zanechává otisky v mysli. Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní otisky nevyhnutelně vedou k budoucímu utrpení. Když tedy pochopíme, že naše myšlenky, slova a činy zasévají semínka našich budoucích zážitků, budeme mít moc měnit náš život ve vlastních rukou.

Bytí jako takové však zůstává nadále strastiplné, můžeme tedy ovlivnit pouze to, zda budeme utrpení zakoušet více nebo méně.

Správné pochopení

Budeme-li tedy pochopení karmy používat správným způsobem, přinese nám to svobodu. V každé situaci tak bytosti mají svobodu rozhodnutí o své budoucnosti. Buddhismus nabízí zvlášť účinné metody na odstranění otisků negativních, škodlivých činů z mysli. Tyto metody nám umožňují zbavit se toho, co by v budoucnosti dozrálo jako problematické stavy a situace. Prostřednictvím buddhistické meditace můžeme výrazně ovlivnit celý proces příčiny a následku. Pokud se však nerozhodneme, že budeme pracovat se svou myslí, nebudeme nad ní mít vůbec žádnou kontrolu a budeme prostě jen obětí svých vlastních činů.

Problém je, že nevědomé bytosti nejsou schopny pochopit příčinu špatných nálad a mají tendence těmto negativním stavům mysli podléhat – tzn. vytvářet další negativní karmu.

Druhy činů

Činy mohou být vykonány myslí, řečí a tělem. Aby byla vytvořena pozitivní nebo negativní karma, je třeba zejména:

  • mít vůli nebo záměr provést čin,
  • provést čin samotný,
  • mít uspokojení z provedení činu.

Typy činů

Podle typu činu může vzniknout karma prospěšná nebo neprospěšná. Karmický následek činu je nazýván dozrání (vipáka) nebo plod (phala). Karmický následek se nemusí objevit okamžitě, může dozrávat několik životů nebo celé věky. Aby se karmický následek objevil, musí nastat příhodné podmínky, podobně jako každé semeno pro vyklíčení potřebuje určitý druh půdy. Když plod činu dozraje, dopadne neodvratně na svého původce, není možno před ním utéci.

Uděláme-li tedy nějaký negativní čin myslí nebo slovem, zasadíme tím semínko, které zůstane v naší mysli – to je příčina. Když nastanou příhodné podmínky a máme špatnou náladu, jde o plod tohoto činu – to je následek. Tento negativní stav mysli je karmicky neutrální. Stejný princip má i pozitivní čin, jehož následek bude naopak radostná nálada – i ta je však karmicky neutrální.

Zákon příčiny a následku platí tedy v každém okamžiku stejně pro všechny lidské bytosti – bez rozdílu. Karma tedy není nic “inteligentního”, mnohem přesnější vyjádření karmy je jakási strojová akce a reakce.

Dhammapadě se praví, že ani v povětří, na dně oceánu nebo v nitru hory nelze nalézt místo, kde by se bylo možné ukrýt před následkem zlého činu. Karma však neznamená determinismus nebo fatalismus. Minulé činy určují jen podmínky, za nichž se jednatel dál svobodně rozhoduje a volí si tak další podmínky své budoucí existence. Občas se používá přirovnání karmy k říčnímu proudu, který někdy plyne pomalu a člověk v něm může plavat, kam chce, ale jindy je proud tak silný, že to jediné, co může člověk dělat, je držet se ze všech sil na jednom místě a snažit se, aby ho proud neodnesl. Navíc některá karma nemusí nést plody, pokud nejsou vhodné podmínky k jejich rozvinutí, nebo pokud je převážena silnou karmou s opačným nábojem. Karma je tak hlavní příčinou rozdílů mezi bytostmi, není však jediným přírodním zákonem, který určuje chod tohoto světa. Buddha hovořil kromě karmy o zákonech, kterými se řídí neživá hmota, o zákonech organické hmoty a zákonitostech mysli.

Individualita karmy

Karmický proces má rovněž sběrný aspekt, protože určité elementy našich zkušeností jsou společné. Všichni jsme lidé v té samé sféře zkušeností. Vidíme stejný svět kolem nás, stromy, skály, řeky atd. Všechno to je výsledkem faktu, že sdílíme určitou společnou karmu, a proto vidíme kosmos relativně podobným způsobem. Ale přesto máme individuální zkušenosti, které s nikým nesdílíme. Někteří jsou zdraví, jiní nemocní atd. Tyto individuální aspekty karmy zůstávají jedině našimi osobními zkušenostmi, protože jsou výsledkem našich náchylností, které jsme rozvinuli na individuální úrovni. Zdaleka ne všechno, co člověk zakouší, je následkem nějaké minulé karmy. Prospěšné a neprospěšné činy jsou vždy konány ze svobodné vůle, nikdy nevznikají z minulé karmy, neboť stavy mysli, vzniklé jako karmické následky minulých činů (vipáka), jsou samy o sobě vždy karmicky (eticky) neutrální.

Jiné významy karmy[

Vedle tohoto zažitého významu se termínem karma v buddhismu označuje konání mnišské obce (sangha) nebo alespoň skupiny dvaceti mnichů, kteří mají právo rozhodování (v pálí viniččhaja, v sans. viniščaja) v zásadních záležitostech. Také označuje formální postup při ordinaci (upasampada), při trvalém přijetí novice (v pálí sámanéra, v sans. šrámanéra) za řádného mnicha (v pálí bhikkhu, v sans. bhikšu).

Karmická kvalita činů

Múla („kořeny“) jsou mentální formace, jejichž (ne-)přítomnost určuje, zda konkrétní čin je prospěšný, neprospěšný nebo karmicky neutrální.

Neprospěšné stavy mysli

Určující faktory neprospěšných stavů mysli, mluvení a jednání („kořeny neprospěšného“, akusala múla) jsou tři:

  1. lóbha – žádostivost (viz také tanhá). Vzniká nemoudrou koncentrací na příjemné stránky skutečnosti. Lze ji překonat vhledem do pomíjivostineuspokojivosti a bezpodstatnosti všech jevů.
  2. dósa – nenávist, zášť, vztek, ale i antipatie. Vzniká nemoudrou koncentrací na nepříjemné stránky skutečnosti. Lze ji překonat rozvíjením milující laskavosti (mettá)
  3. móha – klam, nevědomost (avidždžá). Je ze všech tří nejnebezpečnější, protože jeho přítomnost se nejhůře rozeznává. Lze ho překonat rozvíjením moudrosti (paňňá).

Deset neprospěšných činů

  • 3 činy tělem: zabíjení; braní toho, co nebylo dáno; nepříslušný pohlavní styk (jeho definice je v různých kulturách a dobách různá)
  • 4 činy mluvou: lhaní; pomlouvání; hrubá řeč; prázdné tlachání
  • 3 činy (stavy) mysli: chamtivost; nenávist; zhoubné názory (o neexistenci karmy a znovuzrozování)

Prospěšné stavy mysli

Určující faktory prospěšných stavů mysli, mluvení a jednání („kořeny prospěšného“, kusala múla) jsou také tři:

  1. alóbha – nepřítomnost žádostivosti, sobeckosti
  2. adósa – nepřítomnost zášti, neboli mettá (milující laskavost)
  3. amóha – nepřítomnost nevědomosti, neboli paňňá (moudrost)

Deset prospěšných činů

  • 3 tělesné činy: zdržení se zabíjení; zdržení se braní toho, co nebylo dáno; zdržení se nepříslušného pohlavního styku
  • 4 verbální činy: zdržení se lhaní, pomlouvání, hrubé řeči a prázdného tlachání, tzn. pravdivá, smířlivá, mírná a moudrá řeč
  • 3 stavy mysli: nesobeckost, laskavost a správné názory

To, co je prospěšné, je v buddhistických textech často vyjádřeno v negativních pojmech (nepřítomnost …, zdržení se …), ale ve skutečnosti mají tyto termíny jednoznačně pozitivní charakter.

Kromě těchto „světských“ prospěšných činů existují také „nadsvětské“ prospěšné stavy mysli (arija magga), které nevytvářejí karmu a vedou k osvobození, nirváně.

Puňňa kirija vatthu (pálí) je buddhistický termín, který doslova znamená „základny záslužného konání“, neboli základní záslužné činy. Zásluhy (puňňa) je lidový název pro karmicky prospěšné činy (kusala).

suttách jsou zmíněny tři:

  1. dána : štědrost, dávání sama sebe
  2. síla : mravnost, správné jednání
  3. bhávaná : kultivace mysli, meditace

Komentáře Abhidhammy obsahují dalších sedm:

4. apačiti: úcta
5. vejjávačča: služba
6. pattánuppadána: předávání zásluh. Při provádění prospěšného činu si člověk může přát, aby s ním vzniklou pozitivní karmu sdílel někdo jiný, ať už živá osoba nebo zesnulý příbuzný, který se znovuzrodil v nižším světě, kde sám nyní nemůže konat prospěšné skutky a získávat tím novou pozitivní karmu. Tímto sdílením zásluh se zesnulému může pomoci zmírnit jeho utrpení.
7. abbhánumódana: radost ze zásluh druhých
8. désaná: výklad, objasňování Nauky
9. savana: naslouchání Nauce
10. ditthujukamma: opravování svých vlastních chybných názorů

A konečně karma pro Českou Republiku

Není divu, že řada lidí se u nás (při pozorování společenských dějů a při jejich překvapivých pohybech v posledních sto letech) začala zabývat otázkou karmy českého státu a národa. Porozumí-li se karmě národa, je možné odhadnout jeho další vývoj. Když usilující o změnu či nápravu nemůže nalézti poučení v oblasti klasických společenských věd, sáhne do rejstříku okultních “věd”. První je obvykle na řadě “věda” králů, astrologie. Ta je založena na předpokladu (premise), že všechno dění na zemi je zákonité, že probíhá v cyklech ovládaných i neviditelnými silami Stvořitele. Tyto síly jsou synchronní s koloběhem planet a komet, dříve nazývaných pohyblivé hvězdy. Z jejich vzájemného postavení při různých událostech na zemi je odhadováno, jak se tyto děje budou vyvíjet, jak dopadnou, a to zejména s ohledem na dění v neviditelné části reality. Způsob uvažování, akceptující existenci neviditelné části reality, ovšem rozzuřuje lidské duchy, dokonale spoutané rozumem a smysly (skeptiky). Nejsou schopni pochopit, že vliv postavení planet nespočívá v působení jejich hmoty na děje na zemi, ale planety jsou pouze zevním symbolem cyklických skrytých vlivů a vyvolávají s nimi asociace. Všechny staré civilizace se pozorováním snažily přijít na to, jak vše na obloze funguje a nalézt tak cestu k přesnějším předpovědím pozemských dějů. Pochopily, že činnosti započaté za “příznivé konstelace hvězd” se vyvíjejí jinak, pozitivněji. Všichni vládcové v dějinách chtěli, aby jimi započaté aktivity došly ke zdárnému konci. Dnes to chtějí samozřejmě všichni snažílkové, toužící po štěstíčku v jejich činnostech, namísto toho aby usilovali po souladu jejich činění s Řádem stvoření vůlí boží. Kdo tedy má “obchodního ducha”, využil poptávku a vrhnul se na astrologii. V časopisech se tak vynořily nejrůznější zaručeně pravé horoskopy. Jejich úspěch založil horoskop brněnského pokrývače pana Hřebačky, který několik měsíců dopředu předpověděl vpád sovětských vojsk 21. srpna 1968. Není tedy divu, že se vznikem nových států 1. 1. 1993 (Česka a Slovenska) se ihned vyrojila řada horoskopů těchto státních útvarů. A jejich prognóza je prý špatná.

Nikdo z dotyčných astrologů a “karmalogů” si ovšem nepoložil otázku, kdy byl vlastně založen stát, v němž žijeme. Je momentální forma Česká republika odvozena od podstaty bytí českého národa a státu, nebo pouze jeho “převlekem”, dočasně viditelnou formou? Je stát a národ vlastně věc povahy hmotné nebo duchovní? Žijeme ve státě, jehož podstatou a smyslem bytí jsou pravidla trhu, nebo ve státě, jehož páteří je pojetí duchovnosti neboli nadčasovosti?

Z obecných zákonů duchovnosti víme, že je-li pro stát a národ základem jeho existence výhodnost či nevýhodnost tržních vztahů (tedy rovina hmotnosti), platí pro něj prognózy hmotnosti. Jejich hlavním znakem je proměnlivost, neboli dočasnost! Každý denně vidí kolem sebe, jak se trh stále mění. Založit tedy cokoliv na principu trhu, tedy i stát, je totéž jako postavit dům na pohyblivém písku. Proto astrologové, kteří předpověděli “špatné hvězdy” pro útvary vzniklé 1.1.1993, měli pravdu! Tato předpověď však platí pouze pro lidi hmotné vibrace, tedy rozumáře a materialisty. V Česku však žije i jiná skupina lidí. Těch, kteří jsou si vědomi odkazu myšlenky T.G.Masaryka: Státy žijí a padají s ideami, které byly podnětem k jejich vzniku! Tak se tedy podívejme na hybné ideje různých států vytvořených na našem území. Co bylo hybnou ideou vzniku států Česka a Slovenska v roce 1993? V Česku to byl rázný a hrdý pochod za ideami tržního hospodářství, neomezovaný překážkami nadstavby, jakou je třeba duchovní rozměr člověka. “Trh vyřeší vše!” bylo heslo doby, připomínající ovšem účinnost univerzálního Haškova křížového břišního pásu proti vrozené i získané blbosti! Na Slovensku bylo hybnou ideou vydělení se z Československa odstranění zcela jiné příšery, jež vznikla absencí příčetnosti některých místních politiků: Odstranění federální krávy, která žere na Slovensku a dojí v Praze! Tento hlubokomyslný rozbor situace Slovenska byl pro dvě místní strany natolik silnou pohnutkou pro vyhlášení nového státu, že rozdělení státu nebylo možno zabránit. Lze tedy i z kvality státotvorných idejí konstatovat, že karma takto založených států je opravdu obskurní.

Státy následné po Československu se mohou odvozovat jako nástupnické po republice, která vznikla 28.října 1918. Jaké však byly duchovní impulsy pro vznik první republiky? Odstranění národnostních překážek pro rozvoj Čechů a Slováků. To je v pořádku, neboť tato motivace je v souladu s Řádem. Dalším impulsem bylo vytvoření demokratické správy státu na rozdíl od předchozí monarchie. Toto je v souladu s Řádem jen do určité míry, protože jsou kladena vedle sebe práva deklasovaných živlů s právy duchovních lidí. Převáží-li v demokracii práva destruktivních mas, nastává rozpad demokracie pro rozpor s Řádem stvoření! Hlavní pohnutkou dohodových velmocí pro vytvoření ČSR však bylo vytvoření protiněmecké síly k neutralizaci vlivu Německa v Evropě, mocenské zájmy Francie, a taková duchovní pohnutka je již zcela v rozporu s Řádem. Nic nesmí být nikdy zakotveno v negaci!!! Apriorní protiněmeckost je nenávistný blud jako antisemitizmus nebo antislávizmus! V Řádu stvoření je zásada spolupráce na základě vzájemné výhodnosti a kooperace národů. Proto také karma státu, započatá 28.října 1918, je rozporná ve svých nosných idejích, ať už se “hvězdy ten den pářily jak chtěly”!

Jenže u nás existuje ještě třetí stát království zemí koruny české. Jeho obrysy se začaly vynořovat ze Sámovy říše, Velkomoravské říše a knížectví svatého Václava, ale data jejich utváření i pohnutky jejich vzniku se ztratily v chaosu doby. Pořádek do těchto základů a přesné konstituování českého království ustanovil až český král a císař římský Karel IV. Ten také zakotvil duchovní impulsy této státní jednotky hluboce pojaté křesťanské duchovní principy, mírumilovnost, vzdělanost a hluboké propojení s evropskými civilizačními centry.

A takové impulsy jsou již významnými nadčasovými hodnotami, které zakotvují státní celek do pevného základu. Takový stát překonává jakékoliv katastrofy a po každé z nich se znovu vynořuje. Astrologická data jeho vzniku mu propůjčuje jeho ustanovitel. V daném případě je ustanovitelem definitivního tvaru a práv vůči Evropě císař Karel IV. Pro takový stát tím platí astrologické parametry narození Karla IV., a ty jsou excelentní. Stačí si je odečíst z tabulek. “Hvězdy” tak vypočítávají tomu, kdo se cítí být občanem státu Karla IV., členem národa vztahujícího se ke koruně zemí českých, ke koruně svatováclavské, tu nejlepší karmu. V našem státě tak žijí lidé tří různých údělů, které se projeví v budoucnosti. Lidé “tržní karmy”, ztotožnění s ateistickou Českou republikou. Lidé “nacionalistické” karmy, ztotožnění se státem vzniklým 28.10.1918. A lidé, kteří se ztotožňují s duchovními nadčasovými hodnotami, pro které je mírou času tisíc let. Jsou to lidé žijící v duchovním království, které v toku času na sebe bere “převlek” různých forem, v současnosti převlek České republiky. V ní má prezident vlastně roli zastupujícího krále! V tomto ohledu jsou na něj od neviditelných strážců koruny uloženy velmi přísné etické parametry. Běda těm prezidentům, kteří na ně nevěří!

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že podle toho, do které z uvedených skupin se kdo zařadí, bude sdílet i její karmu. Osudy neboli karma těchto tří skupin se budou odvíjet odlišně podle cest, které jim domněle předurčují hvězdy, ve skutečnosti však duchovní základy, s nimiž spojili svůj osud – karmu.

Josef Staněk
časopis Phoenix 1/2005

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This