Hermetismus – Hermes Trismegistus

Tento zákon vyjadřuje pravdu, že „všechno je dvojité, vše má dva póly, vše má svůj opak.“

To všechno jsou prastaré hermetické axiomy. Vysvětluje dávné paradoxy, jež popletly hlavu řadě lidí a které popisují následující slova: „Teze a antiteze se shodují ve své podstatě, ale odlišují se formou. Protiklady mají tutéž podstatu a liší se jen stavem. Dva opačné póly lze spojit, extrémy se setkávají, vše současně je i není, každá pravda je poloviční lží, všechno má dvě strany a tak dále.“

Tento zákon objasňuje, že ve všem se nacházejí dva póly, dva opačné aspekty a že protiklady jsou ve skutečnosti dva extrémy téhož, dva stíny téže záležitosti, jež se odlišují pouze svou intenzitou. Můžeme si to vysvětlit na příkladu – třebaže teplo a chlad tvoří protiklady, ve skutečnosti jde o tentýž jev s rozdílnou intenzitou. Podívejte se na teploměr a řekněte, zda dokážete rozlišit, kde končí teplo a začíná chlad! Nic takového jako absolutní teplo ani absolutní chlad neexistuje. Slova teplo a chlad prostě popisují různou intenzitu téhož jevu a tentýž jev, který se projevu jako teplo a chlad, je jen formou, druhem a frekvencí vibrací. Teplo a chlad tedy představují dva póly fenoménu, jejž nazýváme teplota, a jevy, které je provázejí, jsou výsledkem působení zákona polarity.

Stejný zákon se projevuje v případě světla a tmy, jež jsou vyjádřením téhož úkazu a liší se pouze svou silou. Kde končí tma a začíná světlo? Jaký je rozdíl mezi velkým a malým? Mezi tvrdým a měkkým? Mezi černým a bílým? Mezi ostrým a tupým? Mezi hlasitým a tichým? Mezi vysokým a nízkým? Mezi pozitivním a negativním?

Zákon polarity tyto paradoxy vysvětluje a žádný jiný zákon jej nemůže nahradit. Stejný zákon působí na duševní úrovni. Ukažme si to na extrémním příkladu lásky a nenávisti – dvou duševních stavů, jež se od sebe očividně liší. Přesto existují různé stupně nenávisti i lásky a středová bod, v němž říkáme, že něco máme rádi nebo naopak nemáme. Pocity náklonnosti však přecházejí do pocitů odporu postupně, že si občas nejsme jisti, zda máme něco rádi, neradi nebo je nám to jedno. Všechno to jsou pouze stupně téhož, což vám bude jasné, pokud se jen na chvilku zamyslíme. Mimoto – a toto je něco, čemu hermetikové přikládají větší důležitost – lze vibrace nenávisti přeměňovat ve vibrace lásky, a to jak ve vlastní mysli, tak v myslích druhých lidí.

Mnozí z vás, kteří čtete tyto řádky, zažili na vlastní kůži nedobrovolný a náhlý přechod od pocitů lásky k nenávisti a naopak. Jistě jste podobný úkaz pozorovali i u druhých. Z tohoto důvodu pro vás nebude obtížné pochopit, že s pomocí hermetických formulí je toho možné dosáhnout prostřednictvím vůle.

Dobro a zlo reprezentují jen opačné póly téhož fenoménu a hermetik ví, jak lze s použitím zákona polarity přeměnit zlo v dobro. Krátce řečeno, umění polarizace je oblastí duševní alchymie, kterou znali a praktikovali jak dávní, tak moderní mistři hermetizmu.

Jestliže tento zákon pochopíte a vynaložíte-li dostatek času a energie na to, abyste umění polarizace ovládli, získáte schopnost měnit polaritu svou i polaritu druhých.

Vše je podvojné – všechno má póly

* Všechno má svůj protějšek – podobné i nepodobné je totéž.
* Opaky jsou identické povahy, ale v různé míře.
* Extrémy se potkávají s extrémy.
* Veškeré pravdy jsou jen polopravdami.
* Všechny paradoxy mohou být smířeny.
* Každý obal má svůj vnějšek a vnitřek, což jsou stejné, ale různé a neoddělitelné části tytéž věci.
* Polarita existuje ve dvou formách, omezeně fixní a příčná.
* Odvěký kříž symbolizuje pozitivní energii ( | ), ( — ) negativní. Když se ty dvě setkají, zrodí se třetí síla, nesoucí s sebou buď tvoření anebo zkázu.

Tento zákon popisuje skutečnost, že ve všem probíhá mezi dvěma póly, které existují podle zákona polarity, jejž jsme popsali před chvilkou, rovnovážný pohyb – sem a tam, nahoru a dolů, dopředu a dozadu, příliv a odliv, pohyb podobný houpání kyvadla. Neustále se odehrává akce a reakce, postup a ústup, stoupání a klesání. Týká se to vesmíru, sluncí, zemí, lidí, zvířat, mysli, energie i hmoty.

Tento zákon se projevuje ve vzniku a zániku zemí, vzestupu a úpadku celých národů, v životě všech věcí a konečně i v duševních stavech člověka. A především právě tato souvislost s psychickými stavy je důvod, proč hermetikové považují porozumění tomuto zákonu za tak důležité. Hermetikové tento zákon pochopili, nalezli jeho univerzální použití a také objevili určité formule a metody, s jejichž pomocí dokážou jeho účinky na svou bytost překonat.
Využívají duševního zákona neutralizace.

Zákon rytmu není možné zrušit nebo zastavit, ale hermetikové se naučili, jak se jeho vlivu do jisté míry, která záleží na tom, jak jej ovládají, vyhnout. Naučili se jej využívat místo toho, aby byli využíváni jím. Tato metoda a další podobné tvoří umění hermetiků. Mistr hermetické nauky se zpolarizuje do bodu, v němž si přeje spočinout, a následně zneutralizuje rytmický pohyb kyvadla, jenž by ho vychýlil k opačnému pólu. Všichni jedinci, již dosáhli určitého stupně sebeovládání, tak do jisté míry činí, a však mistr se takto chová vědomě a ze své vůle. Dosahuje takové duševní rovnováhy a stability, jakou si davy obyčejných lidí, jež se potácejí sem a tam jako kyvadlo, nedokážou vůbec představit.

Hermetikové zákony rytmu a polarity pečlivě studovali a metody, jak proti nim působit, jak je neutralizovat a používat, tvoří důležitou součást hermetické duševní alchymie.

Všechno pluje ven i dovnitř, vše má svůj příliv a odliv

* Všechny věci vznikají a zanikají.
* Ve všem se projevuje pohyb kyvadla – výkyv doprava je roven výkyvu vlevo.
* Rytmus se vyrovnává.
* Vše má svůj vlastní takt, ovlivněný jinými a ostatními takty.
* Všechno má svůj vlastní čas a je jeho projevem (zákon kompenzace a zákon neutralizace).

---

Tento zákon objasňuje skutečnost, že každý následek má svou příčinu a každá příčina má svůj následek. Vyjadřuje, že „vše se děje podle zákona“, že se nic „neděje náhodou“, že nic takového jako náhoda neexistuje a že i když existují různé úrovně příčin a následků, z nichž ty vyšší ovládají nižší, nic se působení tohoto zákona nemůže zcela vymanit.

Hermetikové ovládají umění a metody, jak se do určité míry povznést nad běžnou úroveň příčiny a následku. Tím, že se duševně povznesou na vyšší úroveň, stanou se spíše těmi, kdo tvoří příčiny, než těmi, kdo nesou následky.

Obyčejní lidé jsou unášeni proudem, ovlivňováni prostředím a podléhají vůli a tužbám silnějších jedinců. Dědičnost, sugesce a další vnější příčiny jimi pohybují na šachovnici života jako pěšci. Mistři, již se povznesli na vyšší úroveň, oproti tomu ovládají svou náladu, povahu, vlastnosti, síly i prostředí, které je obklopuje. Místo pěšců jsou těmi, kdo jimi posunuje. Pomáhají hrát hru života místo toho, aby jimi bylo hráno a pohybováno tak, jak si jiní lidé a vnější prostředí usmyslí. Nejsou nástroji tohoto zákona, ale využívají jej.

V tomto výroku se nachází koncentrované bohatství hermetického poznání – kdo umí číst, čti!

Každá příčina má svůj následek a každý následek má svou příčinu – vše se děje podle zákona

* Je možné pojmenovat zákon, ale ne ho poznat.
* Je mnoho záměrů z příčiny, ale nic neunikne zákonům vesmíru.
* To, o čem přemýšlíte, je příčina, co tím přivodíte je následek (vztahuje se k zákonu přitahování protikladů, k zákonu reciproce a zákonu kompenzace).

V tomto zákonu se odráží skutečnost, že existence pohlaví působí na vše – vliv mužského a ženského aspektu nikdy neustává.

Toto neplatí pouze na fyzické úrovni, ale také na úrovni duševní, a dokonce i v duchovních sférách.

Na fyzické úrovni se tento zákon projevuje v podobě sexu.
Na vyšších rovinách na sebe přijímá vyšší formy, ale stále jde o tentýž zákon. Bez tohoto zákona není možné žádné tvoření – fyzické, duševní a ni duchovní. Jestliže jej pochopíte, vyjasní se vám mnoho problémů, nad nimiž si láme hlavu řada lidí.

Zákon pohlaví se neustále podílí na rozmnožování, obnově a tvoření. Každá věc, každý člověk v sobě obsahují dva elementy či principy neboli tento veliký zákon. Každá věc mužské povahy v sobě nese i ženský prvek. Každá žena v sobě obsahuje mužský princip.
Abyste porozuměli filozofii duševního a duchovního tvoření, rozmnožování a obnovy, musíte studovat a pochopit tento hermetický zákon. Je v něm obsažen klíč k mnoha životním mystériím.

Chceme vás varovat, že tento zákon nemá nic společného s řadou primitivních, zhoubných, ponižujících a chlípných teorií, učení a praktik, jenž jsou vyučovány pod vznešenými jmény, avšak které představují jen prostituci velikého přirozeného zákona pohlaví. Tyto přízemní pokusy o oživení dávných a neblaze proslulých forem uctívání plodivé síly přírody ničí tělo, mysl i duši. Hermetická filozofie odjakživa troubila na poplach proti těmto degradovaným učením, jež vedou k chtíči, prostopášnosti a překrucování přírodních principů.
Jestliže se po takovéto nauce pídíte, musíte hledat někde jinde – hermetismus nic podobného neobsahuje.

Čistému vše čisté, přízemnímu vše přízemní.

Plození je ve všem; vše má své mužské a ženské principy

* Ve všech úmyslech se projevuje pohlaví.
* Pohlaví existuje ve dvou formách – směřující do délky a příčné.
* Ve vztahu k zákonu přitažlivosti (dva póly a vzájemnost mezní a příčná (6), (je také ve shodě s přitažlivostí a ve vztahu k různému a protilehlému (4).

Ze starého Egypta vzešlo hlavní ezoterické a okultní učení, které již po několik tisíciletí velmi silně ovlivňuje filozofie všech ras a národů. V Egyptě, domovině pyramid a sfingy, se zrodila skrytá moudrost a mystická nauka. Z jeho tajných učení čerpaly všechny národy. Indie, Persie, Chaldea, Médea, Japonsko, Čína, Asýrie, antické Řecko a Řím i další starověké země zplna hrdla využívaly hojnosti vědomostí, již hierofanti a mistři země Isis bez jakéhokoli omezení poskytovali lidem, již byli připravení pít z hluboké studnice mystických a okultních tradic, již vyhloubili vůdčí osobnosti starobylé země.

Ve starověkém Egyptě sídlili slavní adepti a mistři, jejichž velikost nikdy nikdo nepřekonal a jen velmi málo lidí se jim v průběhu dlouhých staletí, jež uplynula od smrti Herma, vyrovnalo. V Egyptě se nacházela největší mystická lóže. Dveře egyptských chrámů se otevíraly neofytům, kteří se posléze jako hierofanti, adepti a mistři vydali do čtyř koutů země s cenným poznáním, jež byli s dychtivostí a ochotou nachystáni předat lidem, kteří na ně byli zralí.

Mezi těmito mistry starobylého Egypta byl jeden, který se jmenoval Hermes Trismegistros (což znamená „třikrát veliký“). Přebýval v Egyptě na počátku jeho éry. Stal se otcem okultní moudrosti, zakladatelem astrologie a objevitelem alchymie. V letech, jež následovala po Hermově odchodu z této životní úrovně, si ho Egypťané zbožštili a učinilo z něj jednoho ze svých bohů, kterého pojmenovali Thóth „Písař boží“. Později ho do panteonu svých bohů zařadili i obyvatelé starověkého Řecka. Nazvali ho Hermes – bůh moudrosti.

Dokonce i dnes používáme výraz „hermetický“ ve smyslu „tajný“, neprodyšně uzavřený, aby nic neuniklo. Znamená to, že stoupenci Herma své učení vždy udržovali v tajnosti. Tato politika opatrného šíření pravdy je pro hermetiky typická odjakživa a platí i dnes. V každé době však žilo několik věrných duší, které udržovaly plamen ryzí nauky naživu, pozorně o něj pečovaly a nedovolily, aby uhasnul. Díky těmto vytrvalým srdcím a neohroženým duším je pravda stále s námi. Není ji však možné nalézt v knihách, žádná kniha se o ni nijak podrobně nezmiňuje. Pravda byla odjakživa předávána ústně z mistra na studenta, ze zasvěcence na hierofanta. Byla- li někdy zachycena na papír, její význam byl zakódován do alchymických a astrologických termínů, které dokázali rozluštit jen ti, kdo vlastnili klíč.
Tento postup byl nutný kvůli perzekucím středověkých teologů, kteří tajnou nauku potírali mečem a ohněm, hranicemi, šibenicemi a kříži. Dokonce i dnes existuje na téma hermetické filozofie jen několik spolehlivých knih, třebaže se na ně odvolává nespočet děl o různých oblastech okultizmu. A přesto hermetická filozofie představuje jediný univerzální klíč, který otevírá všechny brány k okultním vědám!

V raných dobách existoval soubor základních hermetických principů, jenž se předával z učitele na žáka a byl znám jako Kybalion. Přesný význam tohoto slova se vytratil již před několika stovkami let. Učení jako takové však bylo předáváno, jak se zmiňuji výše, ústně. Pravidla této nauky nebyla nikdy sepsána nebo vytištěna. Šlo o pouhý soubor zásad, axiomů a předpisů, jimž nemohl porozumět nikdo zvenčí, nicméně neofyté, kterým byly tyto zásady, axiomy a přesvědčení vysvětleny hermetickými zasvěcenci a učenci, byly chápány bez problémů.
Toto učení tvořilo základní principy umění hermetické alchymie, které se spíše zaobíralo ovládnutí duševních sil než přeměnou chemických prvků. Alchymisté transmutovali duševní vibrace, a nikoliv kovy. Mýty o kameni mudrců, který dokáže přeměnit jakýkoliv kov ve zlato, byly jen alegorií, jež se vztahovala k hermetické filozofii.