0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Henochiánská Magie!

Posvátná Henochiánská věda a původ andělského písma

Andělské písmo bylo přijato doktorem Johnem Dee a Edwardem Kelleym v Anglii v 16. století, a to za velmi tajuplných okolností a nanejvýš nezvyklým způsobem. Během mystických seancí v domě alchymisty, astrologa a okultisty Johna Dee (foto č. 1 vlevo nahoře) byl alchymista Edward Kelley (foto č. 2 uprostřed) uváděn do tranzu, byly mu kladeny otázky a skrze něj odpovídaly různé nehmotné bytosti.

Hned při první seanci se ozvala bytost, jež se představila jako archanděl Annael a po něm i Uriel. Byli pak přítomní i archandělé Rafael a Michael. Dvojici mystiků byly předány první geometrické obrazce, pečetě a rady pro další komunikaci. V průběhu dalších dnů Dee s Kelleym obdrželi další ezoterické předměty a talismany, jako Pečeť pravdy nebo Tabulku jednoty, a rady, jak je používat k uskutečnění kvalitní komunikace s nebesy.

Jednoho večera Dee uslyšel zaťukání na okenní tabuli. Za oknem levitoval ve velké výšce zářící anděl držící v rukou kouli z křišťálu. Anděl ji Deeovi daroval a zmizel. Křišťálová koule se stala jedním z magických předmětů používaných při seancích. Plné komunikační vybavení zahrnovalo Svatý stůl se zlatem vyšitými magickými symboly a písmeny, na kterém stály ostatní předměty. Na stole byla položená Pečeť pravdy (foto č. 3 vpravo) ve tvaru kruhu se sedmicípou hvězdou uvnitř s přesně rozmístěnými písmeny, číslicemi a alchymickými značkami. Na ní byla položena křišťálová koule, kde se zjevovaly obrazy a sami andělé.

Spolu s tím představovaly „operační hardware“ ještě Tabulka jednoty, Tabulka Nalvage, „Lamen“ (foto č. 4 na str. 29 dole), Prsten a Tabulky elementálů – nutné vybavení každého alchymisty, který chce komunikovat s anděly. Kdybychom měli možnost vidět tyto dva badatele při práci, myslím, že by plně odpovídali naší představě o středověcích alchymistech. Nicméně výsledky této práce jsou podivuhodné.

Henochiánská abeceda

Nejdůležitější, co bylo Deemu a Kelleymu bytostmi předáno, bylo tajemné písmo. Jeden po druhém byly předány jednotlivé znaky abecedy a Kelley pečlivě každý zakreslil, podle toho, co svým vnitřním zrakem viděl. Celek tvořil abecedu nepodobnou ničemu pozemskému čítající 21 písmen. Písmo bylo nazýváno andělské nebo písmo Ofanim či později Henochiánské, podle bájného Henocha, jemuž je jako prvnímu připisována božská moudrost a první kniha zapsaná andělským písmem, které se on jako první člověk od Boha naučil a jehož jazykem hovořil. Ofanim je pojmenování vysoké andělské úrovně v souladu s učením kabaly. Všechno to naznačuje, že se jedná o něco velice neobvyklého a významného.

Vidíme, že jednotlivým znakům jsou přiřazena písmena latinské abecedy, nikoliv však zcela jednoznačně. Navíc je zde druhá kategorie, a to výslovnost, která se zcela liší od hodnoty znaku. Například znak ve tvaru prohnuté čárky má hodnotu „T“ podle latinské abecedy, jeho výslovnost je však „Gisg“. Znak „P“ připomínající řeckou omegu se vyslovuje „Mals“ a podobně.
Slova složená z těchto znaků pak dávají dohromady věty či písmenné kódy, pro něž nemáme v pozemských jazycích ekvivalent. Vzhledem k jejich energetickým vlastnostem se jedná spíše o kódy než o prostředek ke sdělování informací. Daly by se spíše přirovnat k hudebním notám nebo něčemu na pomezí not a písmen – skutečný jazyk andělských sfér. To vše se stalo v roce 1581.

Během dalších měsíců a let andělé předávaly téměř denně Deeovi a Kelleymu texty psané andělskou Henochiánštinou ve formě symetrických čtverců, kde v každém okénku mřížky tabulky bylo jedno písmeno. Proces to byl zdlouhavý a trvalo několik let, než byly vytvořeny kompletní texty zahrnující texty k zaříkávání a vyvolávání sil a práci s energií.
Jako poselství pro lidstvo byla předána kniha Liber Loagaeth, nebo-li Kniha Božího slova. Spolu s tím Dee s Kelleym zkopírovali řadu dalších magických obrazců, pečetí a tabulek. Andělé se jim zjevovali v křišťálové kouli, předávali znalosti a po dlouholeté práci byl vybudován komplexní funkční andělský křesťansko-hermetický magický systém, který se jen náhodou zachoval do 20. století, kdy byl oživen a dále rozvíjen.

Poslední a zásadní impuls pro jeho dovedení k plné funkčnosti a pochopení dal Vincent Bridges, současný badatel a alchymista, pokračovatel dávné tradice a nyní i světoznámý odborník na Henochiánskou magii.
Praha, alchymie a aktivace systému
Vincent navštívil Prahu poprvé v roce 2009 a byl zaujat její tajuplnou mystickou symbolikou a spojením Prahy s dávnými alchymickými tradicemi. Zjistil, že Praha hrála v době Kelleyho a Deea významnou úlohu jako centrum alchymie a do Prahy se sjížděli největší učenci hermetismu té doby.

Z dobových informací víme, že i Dee a Kelley se tu zastavili a pořádali své andělské seance. Je snadné si představit, že Rudolf II., který byl velkým obdivovatelem alchymie, se s těmito Angličany setkal a byl nadšen tím, co přinášeli. V oné době byla velmi silná a rozšířena idea blížícího se konce světa a činnost alchymistů dosahovala maxima.
Vincent Bridges zjišťuje, že současná doba má podobný charakter a nikoli náhodou je opět aktivována znalost Henochiánského systému a andělského písma. Tomu, kdo by dokázal efektivně pracovat s andělským systémem, by byla dána možnost napojení se na nebeské sféry a navázání komunikace s „Univerzální myslí Vesmíru“. Zároveň by to dávalo možnost odvrátit hrozby a pohromy, které se dají s nadcházejícími lety očekávat.

V roce 2009 Vincent zjistil, že se nachází na tomtéž místě jako před 420 lety Dee s Kelleym. Je náhoda, že jejich práce upadla po čtyři století do zapomnění a nyní dochází k jejímu pokračování, nebo bylo určeno, aby byl andělský systém dokončen až nyní?
Když v roce 1989 Vincent zkoušel nově zdokonalený Henochiánský systém magie na posvátném místě hory Sedona v Arizoně, byl svědkem neobyčejné aktivace energie a okolo něj se ve vzduchu zhmotnili zářící andělé v podobě světelných tornád. Bylo to poté, co provedl rituál aktivace série Henochiánských klíčů podle návodu, který Dee s Kelleym získali od andělů před dávnými dobami.

Systém očividně fungoval a v té chvíli byl poprvé aktivován. Základem je „rozvibrování“ jmen elementálů z tabulek elementálů, nebo-li Aethyrů, a pečlivé vyslovování jednotlivých písmen andělského jazyka z magických textů obsahujících celkem 48 (49) klíčů. Tím se odemykají vrstvy duchovních oblastí jedna po druhé a otevírá se série bran, skrze které se pak může projevit andělská síla.

Další podobný obřad je chystán letos v prosinci, kdy se Vincent se skupinkou dobrovolníků z různých zemí budou společně snažit aktivovat celý systém a napojit se na galaktické centrum Vesmíru. Podle Vincenta je to nejvhodnější nástroj k vypořádání se s energiemi 21. prosince roku 2012 s cílem napomožení sestupu alchymického Nového Jeruzaléma do reality planety Země a pozdvižení celkového vědomí a uvolnění nezměrné síly ukryté v naší DNA.

Henochiánská věda a ofanické texty přijaté Deem a Kelleym v 16. století by tak nakonec mohly v dnešní době dojít uplatnění a poskytnout lidem v těžkých obdobích nástroj k přežití a posunu ve vývoji. Zájemcům mohu pro více informací doporučit knihu Vincenta Bridgese The Ophanic Revelation.

Bc. Ladislav Zelinka, spiritualista a badatel České exopolitiky
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel – cesty k sobě

Magie má velmi krásný, logický a jasný klíč k univerzu.

Existovala doba, kdy nebe a země nebyla v řádu, který je znám dnes. Představuji si, že v Chaldeji nebo třeba i v Egyptě, kdy byla nebesa a ekliptika rozdělena na souhvězdí, která odpovídala pozorování a neexistoval žádný zvěrokruh, žil člověk, který s tímto klíčem k univerzu přišel. Změnil řád hvězd. A od té doby se nebesa rozdělovala ve dvanáct stejných dílů. Inu, jak k tomu přesně došlo a proč byl nový systém přijat, zavanul čas. Avšak systém, který přinesl, popisuji v následujícím textu.

Je zapotřebí uvést vše na pravou míru a tak zdůrazňuji, že nemám žádný hmotný důkaz o správnosti svých tvrzení a mé domněnky nejsou nijak potvrzené. Historie astrologie není v tomto smyslu vůbec kompletní. A tabulky popsané klínovým písmem zatím nevydaly odpověď na otázku: Proč vznikl zvířetník? A já pravdu nevím. Od potvrzení mě dělí takřka tři tisíce let. Dotyčný člověk nebo skupina lidí, snad měla přístup k historii hvězdných pozorování babylonu a chrámové zázemí. Změna uchopení nebes nemohla přijít jenom tak, nejednalo se o rozmar krále a nahodilost v tom také nehrála úlohu. Proto celý systém musel být něčím specifický a výjimečný. Rozlišení nebes ve dvanáct stejných dílů by samo o sobě před hvězdnými uskupeními neobstálo.

Horní svět nebes a dolní svět země je pro dlouhodobé pozorovatele nepochybně ve vztahu. Nový model, který byl přijat, tento vztah zobrazoval hlouběji, osvětloval určité děje a podával spojitost nebeské klenby s všeobecným prostorem, časem a hmotou. A to nikoli jen ve formě kalendáře, který podle toho, jaký je měsíc a v jakém nebeském poli vychází slunce, určuje zemský děj, ale i ve formě skryté skutečnosti. Nezjevné, avšak patrné.

Základem jsou tři posvátná čísla. V oné době možná ještě nebyla tak posvátná, jak se traduje dnes, ale stala se stavebním kamenem. Vysvětlovala vztah mezi nebem a zemí. A snad je to právě tím, proč jsou chápána čísla tři, sedm a dvanáct s určitou dávkou sakrality i dnes. Rozvinutá Babylonská kultura na tom byla s matematikou na slušné úrovni. Důkazem může být třeba znalost čísla 22/7, které se překrývá s číslem „pí“ na dvě místa za desetinnou čárku. To provázky a kolíkem změřit nelze a po dlouhý čas nebyla tato přesnost překročena. Nebude tedy příliš zvláštní, že ona tři čísla podávají základní rozměrnost naší skutečnosti nebo jinak řečeno struktury vnímání. Lze tedy číslům rozumět jako třem základním osám, nahoře-dole a vpravo-vlevo a vpředu-vzadu. Které mají společně se středem, kde se všechny protínají, sedm bodů. O čtyřech horizontálních mluvíme v určitém smyslu i jako o světových stranách. Nebe i Země mohou být plochy. Vznikne-li už nyní představa krychle, nutno poznamenat, že má dvanáct hran. Jistě vnímání jako takové, je spíše sférické, ale jeho struktura z výše uvedeného vyplývá jako kubická nebo k tomu alespoň vybízí. Proto čísla tři, sedm a dvanáct staví svět, jak je běžně a pro každého znám. Navíc nebesa mají sedm pohyblivých těles, dvě světla a pět planet. Obrysy nového systému jsou načrtnuty a klíč magie je snad i zjevnější.

Zvěrokruh nebo také kalendář popisuje vztah nebeských znamení a dění na zemi. Přestože Chaldejci neznali živly a nenazývali znamení v ekliptice zvěrokruhem, to je až dílem antiky, rozuměli jiné čtveřici, která je základní a pro rozdělení hvězdného pole důležitější. Letnímu a zimnímu slunovratu a jarní a podzimní rovnodennosti. Dochované tabulky s pozorováním hvězd sahají až k druhému tisíciletí př. n. l., kdy vznikly první hvězdné konstelace, a doba, v které došlo k rozdělení nebe na dvanáct znamení a ideálních měsíců v kalendáři, se odhaduje o tisíc let později. Hmotné prameny jsou z osmého století př. n. l. v podobě kopie starších záznamů. Názvy babylonských znamení se někdy liší a pro naše účely budeme používat antická, která zná dnes skoro každý. Pro příklad beran byl nazýván zemědělec a panna brázdou. Když Chaldejci sestavili kalendář o 360 dnech na základě nového systému a magického klíče, začínalo jaro býkem. Pro tehdejší Egypt i Mesopotamii vyšlo Slunce ve hvězdném poli, které příslušelo znamení býka. V pozdní antice, středověku a novověku začínalo jaro beranem a v současnosti začíná rybami. Dnešní západní astrologové tento fakt nereflektují. Přestože první horoskopy Chaldejců (od 4. stol. př. n. l.) a následně antické a středověké formy spočívali v pozorování a propočtech o skutečných pozicích planet. Původně systém nebe a země vypovídal o univerzu, proto je klíčem magie. Slunovraty i rovnodennosti byli někde v půlce daného měsíce (znamení) a nikoli na jeho počátku jak je tomu dnes. Proto vznik dvanácti stejných dílů nemá tak přímočaře matematické opodstatnění, jak to může z kalendáře vyplynout. Úvaha o stavbě prostoru a shodě počtu hran krychle a počtu znamení by nemusela být pouze shodou náhod, ale záměrem.

 

Krychle je abstraktním objektem. Nikde žádnou nevidíme, ale můžeme jí jakoby tušit. Jako skrytý řád na obzoru vnímání a konturu nezjevené stavby univerza. Jak je v ní zobrazeno spojení nebe a země, ideálního kruhu a ideálního objektu? Dosazení znamení zvěrokruhu nemůže být náhodné a musí se dít podle zákonitosti. Vzorec převodu nebeské ekliptiky, dokonalého kruhu, kterou kupříkladu současná astrologie považuje právě za vyjádření jednoty, do prostorového objektu, byť ideálního, je na základě pozic, geometrie a magického pojímání světa. Klíč sám je platný pro věk býka, berana i pro současný věk ryb. A bude také platný pro věk vodnáře a věky další. Systém počítal s precesí jarního bodu. Po dosazení jednotlivých znamení je možné usadit krychli jako horizontální nebo vertikální model a pozorovat po ní cestu slunce. Vertikálně zobrazuje stoupání a klesání slunce na obzoru, podle toho jestli je v základně krychle nebo u stropu krychle. Horizontální model znázorňuje cestu kosmickým cyklem a krychli lze ukotvit do čtyřech světových stran, které odpovídají čtveřici základních bodů cyklu. Východ, západ, sever a jih mají univerzální charakter, protože onu cestu pozorujeme podle toho v jakém znamení se objeví Slunce na východě.

Klíčem magie a geometricko-pozičním řešením převodu zvěrokruhu na krychli je šest spojnic dvanácti znamení, které tak zobrazí hexagram (dva protnuté trojúhelníky) vyznačující letní a zimní slunovrat a dvě rovnodennosti. Vzhledem k opačným polaritám letního a zimního slunovratu a jarní a podzimní rovnodennosti, je nutná v rámci krychle transpozice u jednoho z protipólů. Vzhledem k obrazu hexagramu, jakožto klíče pro vybudování krychle a rozmístění jednotlivých znamení, použiji pro označení čtveřice bodů ekliptiky značek, které se běžně užívají pro živly. Důležitou poznámkou pro živly jako takové je, že rozmístění znamení je v rovnováze a harmonii. Živly se nepřekrývají a nevytvářejí nerovnováhu, přestože dosazení živlů do znamení zvířetníku známe až s antikou. Myšlenka čtyř živlů se objevuje již v Zoroastrismu a Chaldejci také rozuměli tvořivým elementům, ale o jejich přiřazení ke znamení bohužel nic nevím. Hexagram převádí znamení se zohledněním polarit slunovratů a rovnodenností tak, že je krychle v živlové rovnováze. Kdyby se vypustila transpozice u jednoho z protipólů, bude v rovnováze pouze z jedné poloviny. Nutnou filosofickou poznámkou je, že ve zvěrokruhu samotném není nahoře a dole, což se musí zohlednit právě při konstrukci krychle, která má základnu a strop. Proto u opačného pólu dochází k prohození pozic na základě hexagramu.

Cesta Slunce může být v krychli smysluplná v horizontální nebo vertikální poloze. Vertikálně zobrazuje stoupání a klesání slunce na obzoru, podle toho jestli je v základně krychle nebo u stropu krychle. Horizontální model znázorňuje cestu kosmickým cyklem a krychli tak lze ukotvit do čtyř světových stran, které odpovídají čtveřici základních bodů cyklu. Východ, západ, sever a jih mají charakter univerzální, protože onu cestu pozorujeme podle toho, v jakém znamení se objeví Slunce na východě. Letní slunovratu byla přiřazena značka (nikoli živel) ohně, zimnímu vody, jarní rovnodennosti vzduch a podzimní rovnodennosti země.

 

Vzorec platný pro všechny věky, zohledňující polarity a udržující živlovou rovnováhu krychle:

Planety ke klíči magie samozřejmě patří. Jsou však v pohybu a proto mi nepřijde vhodné je ukotvit napevno ke stranám krychle. Vzniká tak široké spektrum možností jak přiřadit jednotlivé planety sedmi bodům na třech osách. Samozřejmě by se jedna relativně pevná varianta našla v případě vertikální polohy krychle a původního pojetí dvou světel a pěti planet. Slunce bude nahoře, Měsíc dole, uprostřed Merkur, na východě Jupiter, na západě Saturn, na jihu Mars a na severu Venuše. Ovšem nelze to chápat jako jedinou možnou nebo správnou variantu. Planety lze uspořádat na základě jejich vlastností a použít tu kombinaci, která bude mít vnitřní smysl pro působení krychle.

 

Když došlo k rozdělení nebes na dvanáct stejných dílů, tento systém spojující nebe a zemi, mohl být důvodem. Dvanáct znamení a sedm planet tvoří stavbu reality ve třech rozměrech. Spirituální model vysvětlující svět. Klíč k univerzu. Klíč magie. Tvrzení však nepředkládám s jistotou a neomylností. Možná se nejedná vůbec o rekonstrukci původního Chaldejského klíče magie, ale třeba antického nebo středověkého. A možná ani to ne. Tak či onak, je tento klíč součástí konstrukce zvěrokruhu, ať to již záměrem bylo či nebylo.

 

Užití Klíče Magie může mít mnoho podob. Samozřejmě je nejdříve vhodné všechno poznat a jednotlivé elementy zvládnout nejen na filosofické úrovni. Podle toho bude mít i manipulace s konstrukcí krychle a jejím vnitřním obsahem planet své výsledky. Součet tří posvátných číslic dává dohromady dvaadvacet. Stejný jako počet hebrejských písmen, které udržují tu samou posvátnost a jsou tak rozdělena na dvanáct jednoduchých, sedm dvojitých a tři matky. Dále je možná korespondence s tarotem. Samotný systém znamení a planet je však starší. Jistě při zkoumání krychle, kdy dosazujeme planety a otáčíme pozicemi, dochází ke vzniku rozličných kombinací. Což může připomínat kabalistickou praxi permutací písmen a nebo míchání a výklady tarotu. Nelze to však považovat za účel primární nebo snad smysl celého klíče magie. Hlavním smyslem je zasvěcení a transcendence.

 

Klíč magie popisuje jak se z dvanácti pozic na dokonalém kruhu stane dvanáct hran krychle v prostoru. Krychle může zobrazovat stoupání a klesání slunce na obloze v průběhu roku (tzv. určovat jak vysoko je poledne) a nebo cestu slunce skrze slunovraty a rovnodennosti – kosmický východ, západ, sever a jih. Celý systém je živlově v rovnováze a harmonii. Vzor pro dosazení znamení ze zvěrokruhu do krychle je platný pro všechny věky a počítá s precesí jarního bodu.

 


Klíč Magie II.

V magii a praktické spiritualitě je nutné mít vlastní soubor dovedností a schopností pro nabývání poznání a zkušeností. Proniknout do hlubšího vědění může být těžké, proto je vhodné se naučit alespoň minimum a zbytek si vytvořit samostatně podle svého zaměření. V následujících devíti bodech uvádím obecné dovednosti a schopnosti, které umí více či méně každý mág nebo člověk, který se spiritualitou zabývá prakticky. Pokud by někomu vadil tradiční kulturní rámec, může si vše upravit přímo pro sebe. Magie je kreativní spirituální systém, s mnoha texty a rozličnými obsahy a také s přesahem do náboženských systémů světa. Není nutné číst úplně vše, zvlášť pokud je možné mít poznání, které vyplývá z vlastní praxe. Snad tedy zkušenosti s následujícími technikami zkrátí bádání v četbě a navnadí adepty k praxi. 

První – Vláda mysli

Meditace – Tělem zaujměte pozici s rovnými zády a zanechejte svojí mysl volně plynout. Přestaňte jí kontrolovat a ovládat, vytvářet jakoukoli mentální nebo jinou aktivitu. Na veškeré podněty nereagujte a pouze a jenom vnímejte. O nic neusilujte, nic nechtějte a nic nedělejte. Nehýbejte tělem, nepřemýšlejte, pouze nahlížejte a žádných objektů vnímání se vnitřně nedotýkejte. Oči můžete nechat zavřené anebo pootevřené, dýchejte zcela přirozeně a opravdu vše nechte plynout svým vlastním tempem. Pozornost nikam nezaměřujte a na nic se nesoustřeďte. Tímto způsobem dosáhnete určitého odstupu od vlastní vůle, myšlenek, tendencí, emocí, pnutí a také svalového napětí. Uvnitř se objeví klid a harmonie. Nejdříve na pozadí vašeho vnímání a při delším spočívání v odstupu od sebe a své momentální situace se i prohloubí. Dlouhodobější praxí se objeveným klidem harmonizuje tělo, rozpustí napětí, spontánně se utřídí vnitřní svět, a také se odhalí vlastní duch a vyšší skutečnost obecně. Ta byla skryta za duševním pohybem.

Vůle – Pro zjednodušení ji lze popsat jako aktivní a pasivní. Aktivní vůlí je vykonávaná činnost a je to dynamická stránka vůle. Pasivní vůle je zaměření bytosti, její přístup a obecně vůle statická. Aktivní je krátkodobá – okamžitá a druhá je dlouhodobá – trvalá. Krátkodobá vůle je na podkladu dlouhodobé, ale váš kreativní duch ovládá obě dvě a umí je změnit v okamžiku dle potřeby. V meditačním náhledu lze rozeznat nejen aktivní vůli a veškeré podněty k její činnosti, ale také pasivní, která je více podvědomá a proto nemusí být ze začátku zřejmá. Hlubší meditací však vyvstane. Objevíte svůj přístup a rozeznáte svojí statickou vůli – záměr. Meditací může vědomí uchopit svoji vůli kompletně a obsáhnout tak bytost na všech úrovních ducha, duše i těla. Moc vychází ze svobody umožněné volbou. Nejdůležitější je ovládnout sebe.

Tělem zaujměte jednu pozici a stanovte si záměr nepohnutelnosti. Po určitý čas se nebudete vůbec hýbat. Minimálně hodinu. Na tělesné nepohodlí nereagujte a tenzím neustupujte. Musíte ovládnout své tělo svojí vůli.

Když umíte ovládat své tělo. Zaujměte svojí duší jeden citový stav, který si zvolíte. Ostatními pocity a emocemi se nerozptylujte, na nic nereagujte a udržujte zvolený citový stav. Minimálně jednu hodinu.

Jakmile umíte ovládat tělo a duši vůli. Zvolte si jednu myšlenku, kterou budete držet. Může to být jakákoli, ale pro představu třeba otevřené a pozitivní prázdno. Takto se soustřeďte minimálně jednu hodinu. Ostatní myšlenky ignorujte.

Nakonec spojte tělesnou pozici, duševní stav a myšlenku. Vůli udržujte sjednoceně na zvolených stavech těla, duše a ducha. Cvičte dlouho a usilujte o nepřetržitý stav po jednu celou hodinu.

Obecně budete ze začátku rozptylování a třeba se i zapomínat nebo do pocitů a myšlenek vcházet, ale naučte se hned se k vaší koncentraci vrátit. Působící vlivy nechte být sami sebou a nerozptylujte se jimi. Jednoduše volte stále jednu a tu samou věc a pro jinou se nerozhodujte. Vše přizpůsobujte svému záměru udržet sjednocení těla, duše a mysli v jedné zvolené kvalitě nebo kvalitách. Nehýbejte se, neprožívejte ani nemyslete to, co jste si nezvolili. Koncentrace je dlouhodobý proces a postupně se na něm rozvine aktivní i pasivní vůle. Během jedné hodiny se toho stane opravdu hodně a pokoušet vás bude takřka vše, ale nepřestávejte a vytrvejte. Praxí se rozvíjí koncentrační síla, což je výsledek postupně méně a méně rozptýleného soustředění. Integrace aktivní a pasivní vůle.

Začíná se tedy v pozici, kdy uvnitř chcete všechno v jeden moment, a soustavným cvičením se dospívá do pozice, kdy chcete jednu věc po neomezeně dlouhou dobu.

Rozjímání – Umíte-li nahlížet sebe a své bezprostřední okolí při meditaci, přichází na řadu objevit skrze svůj náhled širý svět. Zaměřte se převážně na duchovní témata. Tělo při tom můžete nechat uvolněné, ale s rovnými zády, aby se udržela přirozená bdělost. Nejdříve dosáhněte odosobněného stavu náhledu meditací a pak se zeptejte ze svého nitra anebo vyjádřete svůj zájem dozvědět se o libovolném objektu (předmětu, kvalitě, tématu, stavu). Nejdříve se mohou objevit různé obrazy, dojmy a myšlenky. Ne všechny se musejí týkat vašeho zájmu, proto budete následovat pouze ty, co přibližují vámi zvolený objekt, o kterém chcete rozjímat. Ostatního si nevšímejte a nijak se tím nerozptylujte. V podstatě musíte již dopředu intuitivně rozlišit, zda se vám zjevuje skutečnost a jaký obsah z ní lze vyčíst. Rozjímání je tedy volní následování myšlenek, které se týkají vybraného tématu – objektu rozjímání. Postupně se budete k objektu svého zájmu přibližovat a získávat o něm více a více informací. Můžete se pak zkusit vrátit i k myšlenkám, které jste ze začátku odmítli jako neplodné a podívat se i z jejich úhlu nebo sdělení.

Rozjímání je aktivní mentální činnost na základě odosobněného náhledu, který jste rozvinuli při meditaci. Citové reakce duše jsou individuální a souvisí s vnitřním nastavením, nikoli objektem rozjímání o sobě.

Základní témata k rozjímání jsou o mystériu stvoření, obecném bytí, jeho smyslu, struktuře stvoření, jeho úrovních, hierarchii, mírách, živlech, planetách, tělu-duši-duchu, člověku, vlastním charakteru a jeho významu. A samozřejmě lze rozjímat o všem, co je pro vás dobré vědět.

Druhý – Vláda Iluze

Imaginace – Všechno co není fyzické lze považovat za imaginativní. Neznamená to však neskutečné, prázdné nebo bezvýznamné. Oblast imaginace zasahuje zcela přirozeně do života a tato úroveň je kolektivní – společná pro všechny. Každý den se v jednotlivých hlavách odehrává velmi mnoho imaginací. Lidé si totiž dokreslují skutečnost, naplňují svojí představou fyzický rozměr (o tom jaký je) a působí tak na své prožívání. Zjednodušeně řečeno žijí ve svém imagináriu. Samo imaginativní tělo, jeho rozměry a rovina vytvářejí skutečnost novou, která se sice fyzického prostoru týká (je do něj promítána), ale vyplývá z oblasti, která imaginativní svět překračuje. Všechny představy, fantazie a nehmotné vjemy totiž zjevují (odívají) svět neviditelný – informační. A právě z této části reality plyne veškerá inspirace a poznání.

Rozpoznání vlastního imaginária je tudíž krokem velmi důležitým, zjistíte rozdíl mezi tím, co si o světě projektujete a tím, jaký svět ve skutečnosti doopravdy je. To je docela velká věc a je pro ni nutný základ sebevlády.

Nejdříve svojí imaginativní činnost pozorujte a rozlišujte, co je čistě hmotný vjem a co je nehmotný vjem a odkud tento nehmotný vjem pochází. Člověk přes svoji domnělou racionalitu reaguje převážně na vjemy nehmotné (představy o sobě, druhých a světě). Jeho jednání je pak založené na představách – imaginaci. A protože je nehmotný svět stejně společný jako hmotný, je ovládání imaginace základem k nezávislosti a svobodě. Náhledem svojí imaginace a její každodenní činnosti objevíte její informační zdroj a původ – svět, který je za imaginativním. Odhalíte podstatu imaginativního světa a začnete vnímat nezastřeně, osvobozeni od vlastní projekce. Díky tomu rozeznáte pravou fyzickou skutečnost, bez dokreslení. A stejně tak i duševní i duchovní skutečnost. Uzříte velký svět bez opony – iluze.

Obecně lze imaginaci užívat aktivně nebo pasivně. Aktivní imaginací tvoříte představy, které budou působit a ovlivňovat vaše prostředí vnitřní nebo vnější. Pasivní imaginací přijímáte obrazy a vjemy na základě rozhodnutí nebo zaměření. Jednotlivé představy se utvářejí sami od sebe a pouze jim dáváte prostor, aby přišly. Zjevuje se vám tak rovina informací – vědění.

Spontánní představivost ovládnete vůlí skrze jednou jedinou představu, na kterou se budete koncentrovat. Koncentrací dodáváte vlastní představě potřebnou sílu, aby mohla působit více než představy ostatní a přetrvat je. Přestože se imaginace jeví jako vnitřní, jedná se o rozměr kolektivní. Po prohlednutí vlastním imagináriem budete pozorovat představivost ostatních a také skrze jednotlivé představy komunikovat, s lidmi nebo ostatními bytostmi. Budete-li však své představy vysílat k člověku, který je zahalen svojí projekcí, bude je přijímat neuvědoměle a podle své vlastní imaginace zkreslovat.

Imaginativní rozměr je duševní a tradičně se rozumí jako astrální úrovní. Vlastní imaginativní činnost je bez rozlišení iluzivním závojem. Informace o světě hmotném, duševním i duchovním podléhá zkreslení na základě současných dispozic a postojů osobnosti. Proto jsou zkušenosti pro sebe-aktualizaci zbytečně tvrdé. Prvotní impulzy nepronikly projekcí a člověk si myslel něco jiného, než byla skutečnost a narazil.

Ovládnutím imaginace se iluze rozpouští a představivost je užívána vědomě a s nadhledem nad její formou. V rámci poznání objektů, které odrážejí vnější svět, jako je třeba strom, kámen, dýka, dům, lze vnímat onu kolektivnost (byť vnitřně vnímaného rozměru), ale s individuálními odlišnostmi (doplněním individuálního charakteru), každý si totiž obecné představí jinak. A tak i objekty, které se již fyzického světa netýkají a reflektují skutečnost nehmotnou, mohou být zjeveny mnohem více individuálně, proto zaměření se na informaci obsaženou v představě, je důležitější než imaginární vjem samotný. K tomu je zapotřebí meditační náhled. Je také velmi užitečné předpokládat, že většinu věci, ať již ze světa hmotného nebo informačního, jste ještě neviděli.

Třetí – Poznání skutečnosti

Zření – Pokud už umíte získat odosobněný náhled, vystoupili jste z imaginačních forem a používáte svojí vůli vědomě, jste připraveni zřít. Rozpoznávat informační úroveň čistě a nahlížet tak hlubinu paměti i zdroj celého univerza. Vaše meditace se musí postupně dopracovat ke zření bez záměru. Ustaňte ve své aktivní i pasivní vůli, nic nechtějte, nezaujímejte postoj, nehodnoťte ani nepřistupujte. Není žádný záměr ani vůle. Tak je možné odhalit informační úroveň nerozlišeně jako celek, včetně jeho částí, dimenzí, úrovní a jednotlivostí. Pokud máte vůli v pasivním nebo aktivním stavu, je vaše zření již zaměřené a zabíhá buď do abstrakce anebo konkrétnosti. Případně je doplněné ještě o imaginativní formy. Zření bez záměru změní perspektivu pozorovatele (vašeho vnímání) na úroveň za informačním rozměrem, a odtud je patrné vše. Jakýkoli záměr konkretizuje a vyděluje. Nebude tedy příliš velký problém zřít informace přímo, bez mentálního procesu rozjímání, ale obtížnější bude naučit se spočívat v bezzáměrném zření do patřičné hloubky, abyste spatřili celek – univerzum. Spatřit rovinu informací neznamená vidět obrazy, ale vědět. Vědění je vjem informační úrovně. Zření je spočívání za informační úrovní. Není li záměr, objeví se celá. Je-li záměr, vstupujete do ní a nespočíváte mimo ni. Čisté zření je, až když vaše vůle něco zřít nehýbe perspektivou pozorovatele z pozice mimo informační rovinu. Do té doby musíte počítat s jistou neúplností nebo nedokonalostí.

Čtvrtý – Rozlišení struktury, obsahu a funkce

Sféry – Skrze rozjímání, imaginaci i zření objevíte, že univerzum není jenom fyzické a smyslové vjemy vnějšího a vnitřního světa nevytvářejí ucelené a kompletní poznání. Krom hmotných těles, trojrozměrnosti a časové kontinuity existují i další zákonitosti a hlubší a primárnější roviny. Strukturu univerza lze rozlišit do sfér – zdroje a jeho vlastního okolí. Z každé sféry je zbytek celku vidět jinak a to na základě jejího charakteru a hierarchie v univerzu – vztahu k jiným sférám. Nelze tedy z poznání jedné sféry usuzovat o celku nebo udržovat jednu perspektivu. Zvlášť, když vědomí umí cestovat a pobývat ve sférách nižších nebo vyšších než je bezprostřední sféra fyzického světa z pozice lidského těla. Ostatní roviny (sféry) jsou navíc také bezprostřední a obecně člověku vlastní, protože jeho vědomí není vydělené z vědomí kosmického – univerzálního. Pokud je těžiště vnímání ve fyzické rovině, zbytek se děje jakoby na okraji a je filtrováno fyzickou sférou z lidského pohledu. Avšak těžiště vnímání je možné přesunout kamkoli – cestovat – a poznávat svět ze zcela jiné perspektivy a skrze jiné obsahy.

Každý si může ověřit, že jeden konkrétní předmět, situace nebo jakákoli skutečnost lze vnímat jen tělesně, jen pocitově, jen mentálně nebo jen duchovně – a to stále z pohledu lidské sféry. Vnitřní svět je osobní pouze v úzkém smyslu, větší zbytek jsou v podstatě jemnější vjemy z dalších kolektivních úrovní – sfér. Ta lidská bývá díky neovládnuté činnosti imaginace zahalena iluzí a tak vše ostatní (vyšší či nižší) bývá zprostředkováno projekcí vlastní osobnosti. Právě odosobněný náhled dává možnost svoji vlastní sféru uzřít a poznat. Vědomí má potom možnost přirozeného přesahu do sfér dalších, které již nejsou bezprostřední lidskému tělu ve fyzické rovině, ale jsou bezprostřední vnímajícímu vědomí obecně. Objevení existence dalších sfér, které jsou součástí naší skutečnosti a ovlivňují nás podobně jako fyzické okolí, nezbytně k základům magie patří. A naučení se cestovat a nahlížet na svět z ostatních úrovní je pak jen rozšíření běžného vědomí. Lidé se jemnějších dějů účastní, ale v nevědomém stavu. Mág je v tomto sebe vědom.

Kosmické vědomí můžeme rozlišit z tradice na živlové, planetární, hvězdné, nebeské a božské, které je sférou základní a spojenou se všemi ostatními stejně – na jeden (imaginární) krok. Nehmotný svět, který lze prožívat se nazývá astrál a nehmotný svět, který lze pouze vědět, nazýváme duchovní (nebo spirituální). Imaginární svět je součástí astrálního a informační součástí duchovního. Po prozkoumání lidské sféry individuální a také kolektivní, následuje poznání sfér dalších. Vědomí přirozeným tempem postupuje až ke svému univerzálnímu zdroji, odkud vyvěrá a vlastní individualita je spojena s univerzálním vědomím zcela uvědoměle. Bytí v bytí. Jinak jsou samozřejmě primární úrovně – božské sféry – kosmického vědomí všichni a bezprostředně přítomni. Jedná se o základ, z kterého vše vyrůstá.

Základem cestování je umět přesunout své těžiště vnímání. Zaujměte tělesnou pozici s rovnými zády. Zřete vybranou sféru a vstupte do ní. Prožívání nebo jen poznávání přeneste na danou nehmotnou úroveň a fyzický svět ustoupí na okraj (ustoupí i vjemy těla). Pokud jste připraveni, není v tom nic složitého. Pohyb je podobně jako u hmotného těla odvislý od vaší vůle.

Pátý – Působení

Nehmotný svět má svůj materiál (látku), své procesy, sofistikované objekty, předměty i živé entity. To vše má své působení. Díky meditaci a zření můžete objevit již přítomné ve své vlastní lidské sféře, které patří k vaší individualitě a jsou výsledkem vlastní vůle nebo symbolizují neuvědomělé části (bloky, larvy).

Obecně důležité jsou magické předměty, artefakty a entity. Vytvářejí ze svého zdroje vlastní sféru. Sami o sobě nemají hmotnou schránku, tu lze samozřejmě vytvořit, ale není to nutnost. Základní tělesnost mají imaginární povahy a to hlavní je, že jsou kolektivní a může je užívat každý.

Magické předměty – V magii lze užít magického objektu, který je nehmotný a navázat ho na fyzický objekt nebo odpovídající tělo (objekt stejného či podobného typu). K působení na fyzickou rovinu postačí nehmotná forma pocitově-imaginačního těla. Přestože je takový předmět astrální a existuje pouze v duševní formě, jeho účinnost je stejná. Navíc pokud by člověk držel pouze a jenom fyzické tělo, magický předmět stejně neuchopil. Uchopení nehmotného těla pro nehmotné působení je tedy stěžejní. Vytvoření nebo obdržení magického předmětu stanoví jeho vlastní symboliku na základě jeho významu – informace. Následující předměty jsou symboly obecných principů, které se však mohou jevit i jinak, nelze tedy seznam brát za úplný nebo přesný:

Hůl – Symbol vlády – Působí svým vlivem a vyzařuje. Symbol pro oheň.

Pohár – Symbol spojení – Spojuje, sjednocuje a stahuje. Symbol pro vodu.

Pantakl – Symbol pohybu – Mění, proudí a rozprostírá. Symbol pro vzduch.

Meč – Symbol rozdělení – Uskutečňuje, zabírá a zpevňuje. Symbol pro zemi.

Zrcadlo – Symbol spojení se sebou a světem – Zobrazuje, působí, propojuje.

Koruna – Symbol hodnosti – Sjednocení moci, jedinečnost, vláda.

Prsten – Symbol slibu – Určení, úřad, závazek.

Plášť – Symbol ukrytí – Schování, zahalení, bezpečí.

Kruh – Symbol sféry – Prostředí, obsah, prostor.

Trojúhelník – Symbol zjevení – Manifestace, vliv, projev.

Lucerna – Symbol světla – Zdroj, záře, objasnění.

Oltář – Symbol zasvěcení – Setkání, spojení a ztělesnění.

Magickými předměty působíme na entity, procesy a prostředí naší skutečnosti v jejím univerzálním smyslu. V podstatě se jedná o schopnosti vědomí a možnosti jeho působení na svět. Jejich správné vytvoření spočívá hlavně na pochopení významu a jeho projevu.

Artefakty – jsou větší a sofistikované magické předměty. Působí hlavně jako prostředí – sféra. Jedná se tedy o speciální objekty s vyššími funkcemi, které v sobě slučují více principů a mají větší možnosti působení. Mohou být užívány kolektivně.

Svatyně – Prostor zasvěcení – Osvícení, zjevení, vědění.

Chrám – Prostor rituálu – Obřad, magická činnost, manifestace.

Dům – Prostor kolektivu – Společenství, sjednocení, zázemí.

Živé Entity astrálního a duchovního světa či nehmotné úrovně vůbec lze rozlišovat různě. Podle jejich vůle, podle jejich kvality, podle působení, atd. Existuje hierarchie živých forem a různá uskupení do řádů a kolektivů, dle charakteru individua. Užitečné rozdělení může být na andělské entity působící pozitivně ve smyslu harmonie a integrace, na démony, co dezintegrují a zavádí chaos a na génie, kteří nemají ani pozitivního, ani negativního působení, protože v astrálním rozměru ztělesňují hlavně své duchovní formy – živé bytí na informační rovině. Entity ještě vyšší pak mohou být ztělesněny už jen kvalitou univerza (působením). Nejdůležitější je umět entity zřít, rozlišit je a komunikovat s nimi. Osvobozené vědomí umí nahlížet nejen zevnitř vlastního bytí, ale i z bytí ostatních bytostí. Základ mají všichni stejný. Komunikace a sdílení může být užitečné pro nabývání vědomostí a také pro společné působení v rámci společného cíle. V magii je působení skrze entity přirozené a nejedná se vůbec o nějaké zaklínání nebo donucování.

Přímo může působit mág skrze svoji vůli nebo působení uplatňovat skrze magické předměty, artefakty a entity.

Šestý – Společná práce

Kolektivizace – Člověk není sám, je ve vztahu k ostatním lidem a také k ostatním bytostem. Záměry i cíle jednotlivce mohou být společné s dalšími individualitami nebo jsou charakteristické a patří ke společnému rysu napříč hierarchií entit. Existují tedy společné záměry a cíle. Na jejich základě probíhá spolupráce a pomoc v rámci kolektivního zájmu. Vzniká tak obecné kolektivní tělo a jeho síla se násobí každým jednotlivcem. Proto sdružovat se a sdílet sebe má svůj hlubší význam a využívá principů, které fungují mezi bytostmi univerzálně.

Lidský kolektiv může fungovat několika způsoby a vytvářet různé formy duchovního centra – společného cíle:

Mistr a žáci je kolektiv pasivních jedinců a jednoho člověka rozhodujícího za ostatní v rámci jejich vlastních zájmů. Aktivita skupiny je řízena jedním člověkem. Ten vytváří obsah, ovládá kolektivní tělo a komunikuje formou nařízení.

Řád je kolektiv s hierarchií, aktivita skupiny je rozložena podle funkcí a postů, vůdce řádu pouze inspiruje, deleguje a rozhoduje za celou skupinu. Jednoduchý řád je trojstupňový, kdy mistr má své zasvěcené, kteří mu pomáhají a žáky. Komunikace probíhá mezi představeným, elitní skupinou a ostatními.

Bratrství a sesterství je kolektiv rovných. Skupina má společný cíl a všichni se podílejí podle svých možností bez nadřízených a podřízených. O své aktivitě si rozhoduje každý sám a do kolektivního těla vkládají podle svého charakteru. Základem je svoboda a dobrovolnost. Komunikace má formu dohody.

Když se sejdou bytosti, mohou se navzájem dotknout a vytvořit kolektivní tělo. To má podle jeho formy jednu hlavu, několik hlav s vůdčí hlavou anebo ve třetí formě je počtem hlav rovné bytostem. Každý takto spojený kolektiv může užít společné tělo k transcendenci – spojení kolektivního těla s vyšší inteligencí. S ní buď komunikuje mistr, představený řádu anebo všichni. Na kolektivním těle tak symbolicky naroste nová hlava inteligence, která se dívá na mistra nebo představeného anebo na všechny.

Skupinová propojení bytostí – tradičně řečeno magický řetěz – může být pevný a trvat nebo být volný a dočasný.

Jakmile se sejde skupina ke společnému rituálu, vytváří se magický řetěz, jeho duchovní centrum (společný cíl) a také forma kolektivu. Formu lze zjednodušeně rozlišit právě na tři výše uvedené. Všechny tři jsou dobrovolné. Není tedy nutné je hodnotit na lepší a horší. Po společném rituálu může být řetěz rozpojen anebo přetrvávat posilněn kolektivní činností.

V rámci lidského kolektivu lze samostatně provést harmonizaci vlastní vůle a záměru se svými blízkými, všemi v bezprostředním okolí, všemi v okolí a také úplně všemi v univerzu. Soucit je vlastní osvobozenému vědomí, protože umí vnímat a prožívat z pohledu ostatních. Harmonizace vůle s kolektivem je tedy aktivita soucitu.

Sdružovat se, sdílet a vytvářet duchovní centrum pro kolektiv, jakékoli formy, navyšuje kreativní sílu kolektivním tělem a manifestace pak přesahuje schopnosti jednotlivce nebo jednotlivců.

Sedmý – Akt

Rituál – Jednotlivec nebo kolektiv může vytvořit rituál – vlastní sféru vlivu – na sebe, ostatní nebo svět. Začíná se vymezením prostoru, povoláním makrokosmických sil nebo manifestací vlastních sil mikrokosmu a následně jejich zaměření na základě vůle. Podle povahy rituálu je užito magických předmětů v astrální nebo fyzické formě. Může být užit oltář nebo vystavěn artefakt svatyně či chrámu. Začátek rituálu počíná sféru a konec rituálu jí hotoví a sceluje. Pak se rozprostraní nebo zachová, aby nabyla účinku. Po určitý čas v konkrétním prostoru je vykonána magická činnost, která bude působit a manifestovat vůli skrze užité síly. Rituál tak může mít nekonečně mnoho podob a mít různorodé cíle. Spolupracovat může celé univerzum – záleží na záměru a vytvořené sféře.

Na rituál je tedy minimum prostor a čas – vytvoření sféry, povolání kvality ze sebe nebo univerza – manifestace, dále její zaměření – smysl rituálu, a nakonec uzavření – zhotovení sféry a pak její rozšíření do okolí nebo zachování k působení. Obojí má dlouhodobý účinek. Význam rituálu je v jeho komplexnosti a kreativním postupu na základě obecných principů: Hranic, kumulace sil, zaměření, dokončení a celkové působení.

Rituální činnost se od přímé aktivity liší a může vést k rychlejšímu dosažení výsledků nebo trvalejšímu vlivu. Rituál užívá sílu svého vlastního prostředí, vnitřního procesu, spojení sil a působení na svět jako celek. Bezprostřední magické působení užívá sféry lidské nebo té, v které je konáno. Makrokosmická forma vědomí je v člověku – mikrokosmu – uzpůsobena individualitě a jejímu charakteru, pohyb v mikrokosmu ovlivňuje i makrokosmos a naopak. Obecně lze působit přímo sebou – individualitou nebo kolektivním kosmickým vědomím a jeho formami – neživými i živými entitami. Makrokosmické síly se uzpůsobují charakteru rituálu, který se tak může lišit od poměrů v mikrokosmu. Může být snadnější dosáhnout transcendentního působení skrze rituální akt.

Osmý – Materializace

Pokud zříme entity v jejich sférách, umíme je navštívit a komunikovat s nimi, není problém je materializovat k jejich hlubšímu poznání nebo pro konkrétní společné cíle. Projevit je můžeme dvěma základními způsoby – dovnitř sebe a vně sebe.

Invokace – je projevení entity do vlastní lidské sféry a nabytí její formy v rámci svých možností po omezenou dobu. Duchovní i duševní vlastnosti se změní z vašeho charakteru do charakteru zvolené entity. Poznaní a působení plyne z bytí v dané formě a jejímu projevení v lidském těle. Invokace může být i jen do určité míry, kterou vytvoříme umenšením se ve vlastní sféře a následnou komunikací a působením skrze danou část sféry a těla. Tak i tak jde o velmi detailní zkušenost zvolené formy bytí v rámci lidské tělesnosti. Invokace vyšších entit, které buď astrální formu nemají anebo mnohonásobně překračují váš momentální rozsah a velikost, mohou způsobit neopatrností dočasnou dezintegraci, silnou euforii nebo neutrální prázdno bez možnosti emocí. Duševní stav přetrvá i po odvolání entity, respektive dokud se vám nevrátí vlastní duševní forma. Případná smrt duševnosti či překročení prahu života by měl být proces dlouhodobější, který není učiněn naráz a v jistém smyslu šokem, protože tak mohou nastat vedlejší účinky pro fungování v lidském kolektivu a světě vůbec. Integrace takové zkušenosti může být dlouhá a zbytečně náročná. Navíc při opravdu velké neopatrnosti je možné porušit strukturu tělesnosti. Je-li invokovaná bytost přiměřená duševní kapacitě nebo nemá negativní účinky, neměla by její materializace do vlastní sféry působit potíže nebo jakékoli neduhy.

Evokace – je projevení entity do světa v konkrétním čase a prostoru. Entitě můžeme vytvořit její prostředí, které je z hmotného světa vydělené (tradičně trojhran s obsahem její sféry) anebo jí povolat k působení po určitou dobu na určitém místě. Vliv entity na svět se děje v rámci její duchovní a duševní formy. Nelze žádat plné projevení v místech, kde má malou nebo omezenou možnost působení ani chtít okamžitý výsledek, když se situace musí teprve obrátit. Zjevení entit v čase a prostoru – zemských podmínkách – odhalí vlastnosti, které při zření v astrální či duševní sféře nemusí být hned patrné a vzniká tak zkušenost s působením na hmotný svět. Tělo entity pochází ze sil přítomných nebo nachystaných a to na prostoru izolovaném nebo otevřeném. V astrální formě se projeví entita vždy, ale její projevení na hmotnou rovinu bude dle možností, které budou k dispozici. Vyšší entity duchovního světa nemají astrální formu a zjeví se do nejvhodnější podoby, která může být proměnlivá, nekonečná nebo velmi jednoduchá. Záleží na charakteru. Jejich působení do fyzického rozměru je mnohem komplexnější a sofistikovanější.

K invokaci nebo evokaci není zapotřebí obřadní nebo rituální praxe, popřípadě dlouhé přípravy, stačí vaše vůle nebo jen přání. Nemusíte ani používat hmotné prostředky. V jednoduchosti a čistotě praxe mohou spíše zavazet. Pokud jste připraveni vnitřně, vnější prostředky nepotřebujete a pokud nejste, stejně příliš nepomohou. Proto používat něčí rituál bez hlubších znalostí může vypadat dobře, ale výsledek bude stále odvislý od vašeho stavu poznání. Invokační a evokační praxe by tedy měla vyplývat z vaší přirozenosti.

.

Závěrem

Výše uvedené minimum magie obsahuje pouze základní cvičení pro nabytí potřebných dovedností. Zapojení vlastní invence v jednotlivých bodech nebo četba ostatních autorů je zcela žádoucí. První čtyři body jsou zaměřené na sebeovládání, rozlišování a poznání, protože bez toho není na magii připraven nikdo. A další čtyři body jsou o přímém působení, působení v kolektivu, rituálním působení a materializaci. Devátý bod je tajemství magie.

http://zridlo.net/zaklady-magie/#more-1379525

Otevírání bran démonických světů

557
Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie
(Grada, Praha 2010)

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

320 stran, Grada, Praha 2010, překlad a předmluva K. Goldmann, cena 349 Kč
ISBN 978-80-247-3231-2*

Ve známém pražském nakladatelství Grada vznikla poměrně nedávno nová ediční řada nazvaná Iniciace, v níž vyšlo již několik významných knih, vhodně doplňujících vzácnou nabídku seriózních publikací z různých oborů esoteriky. Jednou z těchto významných knih je ta, která je předmětem této recenze. Jejím autorem je v zahraničí známý kanadský odborník, autor knih o magii, tarotu a dalších esoterických oborech. Kniha vyšla také v dalších překladech a je považována za jeden z nejlepších, ne-li vůbec za nejlepší úvod do tzv. henochiánské magie. Autor tento obor praktické evokativní magie charakterizuje jako „složitý“ a podává toto vymezení:

„Henochiánská magie je teurgický systém (nebo též angelická magie), který předala alžbětinskému alchymistovi a vidci Edwardu Kelleymu skupina duchů, jež nazýváme Henochovi andělé.“

Doplňme, že šlo o vize, které v průběhu evokací Kelley získával prostřednictvím křišťálu jako poselství andělů a které přítomný John Dee zapisoval. Komunikace s „anděly“ se odehrávala prostřednictvím specifického jazyka se zvláštním slovníkem a syntaxem a tak se vytvořil historicky specifický obor ceremoniální magie, nazvaný „henochiánský“ podle jména biblické postavy Henocha.

Po více než třech stoletích bylo objeveno knižní vydání Deeových zápisků z komunikace s anděly a tento objev se stal modifikovaným základem magické praxe proslulého řádu Zlatého úsvitu (Golden Dawn). To je stručná historie tohoto oboru magie, resp. teurgie a velká hodnota Tysonovy monografie spočívá v tom, že neskrývá diskurs, který se dodnes o henochiánské magii vede. Její tvrdí kritici ji pokládají za pseudomagii; henochiánský jazyk byl šifrou, kterou používal Dee jako špion, pracující pro anglický dvůr. Další pochybnosti se vynořily kolem „henochiánských andělů“, kteří si za prostředníka svých poselství vybrali morálně pochybného, trestaného zloděje Kelleyho, který předtím pěstoval goetii a k dovršení všeho požadovali, aby si Dee s Kelleym vyměňovali manželky. Spíše by se tedy mělo hovořit o styku s démony než o styku s anděly, máme-li jimi na mysli „světlé“ transcendentní „síly“.

Systém henochiánské magie není úplný, je v něm řada míst, která vyžadují vysvětlení, a nejde tu o mezery v Deeových zápiscích, které byly knižně vydány r. 1659, nýbrž o skrývání těchto vysvětlení samotnými „anděly“. Je to nejen systém praktické ceremoniální magie, nýbrž také okultního pojetí světa, jeho transcendentních dimensí, nastíněných v kvadrantech Velké desky, „magickém diagramu henochiánského vesmíru“. Vedle okultní metafyziky jsou tyto kvadranty, označované jako Strážní věže, také „klíče otevírající brány do měst andělů“, analogicky, jako se otevírají světla kabalistických sefir, kde však primárně jde o meditace posvátných jmen a nikoli o imperativní akty, jak tomu bylo zejména v praxi Aleistera Crowleyho s otevíráním aethyrů. Některá poučení, která andělé předávali Kelleymu, označuje Tyson velmi jemně jako „nekřesťanská“, resp. „gnostická“. Podle Tysona:

„V henochiánských zjeveních a klíčích se významně podepisuje gnosticismus. Jedním z nejvýznamnějších bodů gnostického učení je využití sexuální energie ke spojení s duchovním světem a dosažení duchovního vědomí a osvícené mysli.“

Tento princip, zdůrazňuje Tyson, lze najít v “evropském šamanismu“, ale i ve vúdú, indickém tantrismu, v praxi Ordo Templi Orientis, v Crowleyho sexuální magii a jinde. Konečně Tyson vyslovuje hypotézu, že otevírání bran Strážních věží, které je smyslem henochiánské magie, je nástrojem, který dali andělé lidem, aby změnili také tento pozemský svět; andělé ovlivňují fyzický svět „skrze nevědomí“ („lidé jsou inkarnovaní andělé“), ale jaký smysl má to, že „musíme démonům Choronzona povolit vstoupit do našich myslí“, aby ničili lidské duše a „dovršovali apokalypsu v materiálním světě“? Hledat odpověď na tyto otázky henochiánské magie, znamená ovšem také pochybovat o jejím „andělském poslání“.

Tysonova předmětná kniha přináší podrobný výklad systému henochiánské magie, rituálních postup, užívaných nástrojů a specifického jazyka, popisy vizí Strážních věží, popis duchů třiceti „aethyrů“ a mnoho dalšího. Zájemce o tento druh magie kniha seznamuje s její historií, teorií a praxí v míře, se kterou se v jiných monografiích o henochiánské magii nesetkáváme. To, co je zde uvedeno, přímo volá po kritické konfrontaci zásadních, již shora naznačených, otázek: je celý systém henochiánské magie vzniklý v době rozkvětu okultismu, jen dovedně skrývaným nástrojem špionáže, nebo je to skutečné poselství z jiného světa a jestliže je tomu tak, co bylo jeho cílem. Je-li to teurgie pěstovaná k vytváření dokonalejších světů (v pojetí Jana Kefera), jakou roli v ní hraje otevírání bran démonických světů a proč je tak, na rozdíl od Keferova pojetí, tak „nekřesťanská“.  V každém případě je to kniha, která stojí za víc než jen za přečtení.

Donald Tyson

Donald Tyson je Kanaďan původem z Halifaxu v Novém Skotsku. Již v raném období jeho života jej fascinovala věda, zejména pak astronomie. Ve dvanácti letech si sám postavil dalekohled. Později nastoupil na univerzitu s cílem získat titul v oblasti přírodních věd, ale suchopárnost a jalovost mechanistického pojetí vesmíru jej nakonec přiměly zaměřit se na studium angličtiny. Absolvoval s vyznamenáním a nastoupil na dráhu spisovatele. V současnosti je zcela pohlcen snahou dosáhnout úplného poznání magického umění v teorii i praxi. Jeho cílem je zformulovat srozumitelný systém vycházející ze starších i současných tradic Východu a Západu, který se zaměřuje na osobnostní růst a který svému uživateli pomůže odhalit smysl vlastní existence i způsob, jak ji naplnit.

*

© Milan Nakonečný

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This