0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Čísla a význam!

„Čísla v Písmech jsou posvátná a plná tajemství,“ napsal sv. Augustin ve svém díle O Boží obci někdy na počátku 5. století. Následně se věnoval detailnímu rozboru významu jednotlivých čísel pro člověka a především pro jeho vztah k Bohu.

Také teolog Boëthius, nazývaný „posledním Římanem“ a zároveň „prvním filozofem středověku“, zdůrazňoval význam vědy o číslech. V díle Institutio arithmetica tvrdil, že právě ona představuje nejdůležitější disciplínu, kterou by měl žák ovládnout v rámci kvadrivia – tedy vyššího stupně sedmera svobodných umění, jež se vyučovala na středověkých univerzitách. Ani sv. Isidor ze Sevilly, církevní Otec a myslitel, na význam číselné symboliky nezapomínal. Jeden z jeho výroků, které formuloval kolem roku 600, zněl: „Odejmi číslo ze všech věcí a vše pomine.“ 

Ze zmíněného přístupu církevních Otců k číslům pak v otázce numerologické symboliky vycházela celá řada středověkých teologů i filozofů, mezi nimiž nechyběla jména jako Albert Veliký, Tomáš Akvinský či Hugo ze Svatého Viktora.

Nástroj v rukou Božích

Vysvětlit středověkou oblibu čísel není obtížné – Bible je odkazy na ně doslova prodchnuta, ať již zmiňuje jediného Boha, svatou Trojici, sedm apoštolů, čtyři evangelisty, nebo 33 let, kterých se dožil Kristus. Čísla hrají důležitou roli i ve Starém zákoně, jenž mimo jiné poměrně přesně popisuje rozměry některých význačných staveb a výtvorů, například Noemovy archy.

Řada středověkých myslitelů se navíc věnovala kabale, nebo s ní alespoň přišla do styku (viz Kosmické zákony v číslech). Podle této tajné židovské nauky lze celý svět i lidskou existenci uspořádat a vysvětlit pomocí čísel, jež tvoří základ všeho.

Středověk byl zkrátka číselnou symbolikou doslova posedlý a tato vášeň se pochopitelně promítala do celé řady oblastí, architekturu nevyjímaje. Při pohledu na gotickou katedrálu můžeme jen žasnout a počítat prakticky donekonečna, ať už jde o půdorys, výšku oblouků, či počet oblouků v chóru. Nicméně: Vtiskli dávní stavitelé, jejichž původ mnohdy halí tajemství, číselné vztahy do svých děl záměrně?

Číselná magie

① Číslo jednoty, počátku a Stvořitele. Symbol mentální i fyzické aktivity. Jednotnost božského principu.

② Číslo protikladu i alternativy. Odkazuje na Starý a Nový zákon i na dvojí přirozenost Krista: božskou a lidskou. Vyjadřuje také dvojí způsob života, který může být zaměřený ven, nebo dovnitř.

③ Trojúhelník symbolizuje mužský princip. V křesťanství jde o posvátné číslo vyjadřující božskou trojjedinost: Otce, Syna a Ducha svatého. Proto také katedrály mívají tři portály (vstupy), tři kruhové růžice (severní, západní a jižní) a často i tři chrámové lodě: hlavní, boční a příčnou.

④ Čtverec symbolizuje ženský princip, ale také světové strany, roční období, živly nebo mezníky v kalendáři – rovnodennosti a slunovraty. V Novém zákoně existují čtyři evangelia.

⑤ Pětka odpovídá pěti lidským smyslům a pěti základním částem těla (končetinám a hlavě). Představuje rovněž – po čtyřech živlech – pátou esenci, nositelku životní síly. Pět cípů má i pentagram, prastaré magické a ochranné znamení. V křesťanství pětka odkazuje na pět knih Mojžíšových a je také číslem mikrokosmu.

⑥ Jedná se o číslo stvoření, neboť za šest dnů stvořil Bůh svět. Často jej znázorňuje hexagram, jenž sestává ze dvou prolínajících se trojúhelníků – byl znám už ve starém Egyptě, později měl podobu Davidovy hvězdy. Šesticípá hvězda se stala i jedním ze symbolů Panny Marie. Šestka odkazuje na sjednocení nebe a země a jde rovněž o tzv. dokonalé číslo: Součet jeho dělitelů (1, 2, 3) se opět rovná šesti.

⑦ Sedm je dnů v týdnu a jde také o posvátné číslo v židovském zákoně, jak dokládá i sedmiramenný svícen – menora. Sedmička odkazuje na sedm svátostí, sedm smrtelných hříchů i sedm ctností. Skládá se z posvátných čísel 3 a 4, symbolizuje celek a úplnost.

⑧ První den následujícího týdne byl vlastně osmý v pořadí. Číslo znovuzrození, nového počátku a podle sv. Augustina také vzkříšení: Proto jsou křtitelnice v kostelech osmiboké. Ležatá osmička symbolizuje nekonečno. Osmicípá hvězda byla původně emblémem mezopotámské bohyně Ištar, už v římských katakombách z dob prvních křesťanů je však přisuzována i Panně Marii.

⑨ Hodina, kdy Kristus vydechl naposledy, tedy „devátá ranní“ (jelikož Židé počítali čas od východu slunce, šlo ve skutečnosti o tři hodiny odpoledne). Je to doba hlavní oběti v chrámě. Magické číslo, které reprezentují tři propojené trojúhelníky, znamení dokonalosti života, dovršení a naplnění. Církevní tradice rozeznává devět andělských sborů: serafíny, cherubíny, trůny, panstva, knížectva, mocnosti, síly, archanděly a anděly.

⑩ Desítka řadu uzavírá, a jde tak o číslo úplnosti, dokonalosti. Odkazuje na Desatero přikázání, deset egyptských ran. Kabala též rozeznává deset duchovních vesmírů, zvaných sefiry, desítka platí za mocné „všečíslo“.

zdroj: 100+1
Vysvětlivky:

Kvadrivium (lat. quadriviumčtyřcestí) na středověkých univerzitách byla druhá, vyšší, část sedmi svobodných umění. Skládalo se ze čtyř předmětů nebo umění: aritmetikygeometriehudby a astronomie.

Následovalo po předchozím zvládnutí oborů trivia, totiž gramatikydialektiky (či logiky, význam těchto slov byl v té době stejný) a rétoriky. Kvadrivium bylo naopak považováno za předstupeň vlastního odborného studia filozofie – pokládané za svobodné umění ve vlastním smyslu – nebo teologiepráv či lékařství. Na některých středověkých univerzitách kvadrivium vedlo k získání titulu bakaláře, na fakultách vyšší úrovně pak mohl student získat titul magister (celým názvem mistr svobodných uměníMagister artium).

Předmět hudba v kvadriviu znamenal klasický předmět harmonie, bylo to vlastně studium proporcí mezi hudebními intervaly. Vztah k hudbě v dnešním smyslu nebyl součástí studia.

Složení kvadrivia je naznačeno už u Platóna, v sedmé knize ÚstavyProklos napsal, že tyto předměty lze pokládat za studium čísel a jejich vztahu k fyzickému rozměru času: aritmetika je čisté číslo, geometrie je číslo v prostoru, hudba číslo v čase a astronomie číslo v časoprostoru. Pojem kvadrivia však poprvé použil Boëthius.

Kvadrivium

Podrobnější informace naleznete v článku Kvadrivium.

Druhým stupněm bylo quadrivium (čtyřcestí), čtyři umění spojená s čísly:

  1. aritmetika – nauka o velikostech (tj. číslech)
  2. geometrie – nauka o nepohyblivých velikostech
  3. astronomie – nauka o pohyblivých velikostech
  4. hudba – nauka o proporcích mezi velikostmi
    • nauka o harmonickém, číselném uspořádání světa, poslouchatelná hudba a její harmonie je jen výřezem z celkového ideálního (božského) uspořádání světa

Absolvent studia těchto umění byl Magister artium (liberalium), tedy učitel či mistr (svobodných) umění.

Trivium (lat. triviumtrojcestí) byl název pro tři základní „umění“ (lat. artes, obory, učební předměty), která tvořila první stupeň v systému vzdělávání na středověkých univerzitáchgramatikarétorikadialektika. Tato umění byla zaměřena na zvládnutí latinského textu a logické argumentace. Absolvent trivia se označoval bakalář (baccalaureus, vavřínem ověnčený) a dále postupoval studiem kvadrivia. Trivium a kvadrivium tvořila sedm svobodných umění vyučovaných na artistických fakultách, jejichž absolvování bylo předpokladem pro studium na dalších fakultách (právo, medicína, teologie).

Takzvané trivium (trojcestí) představovalo tři základní umění spojená s řečí či slovem:

  1. gramatika – hlavně latinská gramatika, rozbor literárních děl převážně antických autorů.
  2. rétorika – včetně stylistiky, pro schopnost sestavování listin a dopisů, ovšem též právo a etika.
  3. dialektika – logika a filozofie v dnešním významu; dříve také argumentace proti kacířům.

Gramatika je mechanikou jazyka; rétorika je užitím jazyka k instruování a přesvědčování; dialektika je mechanikou myšlení a analýzy. (Dialektika a logika v době Sedmera svobodných umění znamenaly totéž.)

Název trivium se v 18. století začal používat pro elementární výuku čtení, psaní a počítání.

Dodnes se základním nebo jednoduchým znalostem říká trivia nebo triviální, ačkoli např. v angličtině se již tato slova významově odklonila.

Sedmero svobodných umění (lat. septem artes liberales) tvořilo základ středověkého vzdělávání, byl to středověký název pro souhrn předmětů, které tvořily všeobecné vzdělání (řecky enkyklios paideia, lat. orbis doctrinae – kruh vzdělání) středověkého vzdělance. Sedm základních umění, tedy vědeckých a učebních oborů, bylo rozděleno na trivium zaměřené především na texty a kvadrivium pro obory spojené s čísly. Tehdejší chápání obsahu jednotlivých umění se však lišilo od moderních pojmů.

Tato umění byla svobodná (liberales), protože věnovat se jim bylo hodno svobodného člověka (lat. homo liber), na rozdíl od manuálních či řemeslných zručností. Od slova artes pochází pojmenování nejnižší z fakult na středověkých univerzitáchArtistická fakulta byla předchůdkyní dnešní fakulty filozofické a její bakalariát byl podmínkou pro vstup na ostatní fakulty, v Rakousku až do roku 1848.[1]

Systém vycházející z antické tradice navrhl Martianus Capella ve svém díle De nuptiis philologiæ et Mercurii kolem roku 415. V tomto encyklopedickém spisu O svatbě Filologie s Merkurem vystupuje sedm panen, které každá systematicky vykládá svou moudrost. Aby bylo možné všechny obory lépe zvládnout, rozdělil je Boëthius na trivium a kvadrivium. Žáci si pak nejdříve osvojovali nižší trivium a pak teprve náročnější kvadrivium.[2]

Sedm svobodných umění v systému středověkého školství

Na církevních školách a artistických fakultách se vyučovalo především sedm svobodných umění, známých již v antickém starověku. Byly to gramatikarétorikadialektikaaritmetikageometrieastronomie a hudba. Protože základem vyučování byla četba textu a jeho výklad, museli se žáci nejprve naučit gramatiku, to znamená přečíst latinský text a porozumět mu. Po roce 800 přestala být latina živým jazykem a nahradily ji nově vzniklé národní jazyky. Ve školách se však nadále vyučovalo latinsky. Také duchovní a vzdělanci se mezi sebou dorozumívali latinským jazykem a psali v něm svá učená pojednání. Znalost gramatiky jim umožnila číst antické autory a napodobovat je.

S gramatikou byla úzce spjata rétorika. Jejím úkolem bylo vést žáky k tomu, aby dovedli podle určitých pravidel sestavit dopis a úřední listinu. Dialektika (logika) učila přesnému a důslednému myšlení, jaké vyžadovala scholastika. Tyto tři disciplíny, tzv. trivium, museli žáci zvládnout nejdříve. Poté mohli pokračovat studiem náročnějšího kvadrivia. Hlavní zásadou dodržovanou při vyučování byl postup od jednoduché látky ke složitějšímu učivu. Tato zásada platí dodnes.

 

Název trivium se v 18. století začal používat pro elementární výuku čtení, psaní a počítání. Dodnes se základním nebo jednoduchým znalostem říká trivia nebo triviální, ovšem v poněkud posunutém významu.

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This