0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Charakter Národů –

Každému národu dal Bůh konkrétní povahu. Němci jsou poslušní vládci, Američané jsou podnikaví vůdci, Slováci jsou laskaví pracanti, Afričané mají duchovní autoritu …

Pieter Bos (blogstránky in memoriam).

  • Nizozemí, měl tu několikadenní seminář (politika, charakter národů).
  • Mapovat teritoriální duchy → mapuješ Satana → mapuj mě.
  • Identita českého národa (článek na tomto webu)

BOS, Pieter, 2002. The nations called: A theology of nations and their redemption. Tonbridge, Kent, England: Sovereign World Ltd. Volume one of the trilogy The City Redeemed. ISBN 978-1-85240-307-1.

Co Bůh vložil do českého národa aneb jací jsou Češi a jací nepřestanou nikdy být.

Zvukový záznam v MP3.

Povídání o identitě českého národa ze Silvestra 2010. Vychází z Bosovy knihy (více v samostatném článku):

Charakter národů

  • co vložil Bůh
  • rozpoznání – přijetí sebe, poznání Božího záměru, méněcennost → vědomí poslání

Charakteristika českého národa

creative thinker = kreativní myšlení (tj. tvůrčí myšlení)

  • definice tvořivosti: vytváření nových, neobvyklých a užitečných myšlenek, řešení, nápadů (divergentní myšlení)
  • nikoliv nutně umělecká tvořivost (zlaté české ručičky, bordel, nectění autorit, česká cesta reforem, Cimrman)

Ohledně vztahu tvořivosti jedince a jeho inteligence se ukázalo, že pro hodnoty IQ nad 120 nelze prokázat korelaci s vyšší tvořivostí. Pro vysokou míru tvořivosti není mimořádná inteligence třeba a v některých případech může být dokonce na překážku.

Wikipedie – odkazuje na DACEY, J. S.; LENNON, K. H. Kreativita. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-903-9.

Charakteristiky

  • malí (malý národ) ale šikovní, přizpůsobiví
  • neberou se moc vážně (humor, sebeironie, absence patosu, málo sebevědomí)
    • absence tabu a Boží bázně
    • nadhled

Příklady

  • šikovné české ručičky, chataři a chalupáři, kutilství
  • Co Čech to muzikant
  • Češi v zahraničí – kreativní mezi jinak obdarovanými – Benchmark papers in hydrology (Kohout, Neužil a slovenský Žid Šlomo Neuman)
    • Češi v zahraničí → uprchlíci mají perspektivu
    • Vážit si lidí, kteří si to zaslouží (slavní Češi byli často dosáhli uznání v zahraničí, než si jich doma někdo všiml)!
  • kreativita negativní: podvody, česká cesta reforem; každý si to dělá po svém, takže to nefunguje; nerespektování autorit; netáhneme za jeden provaz
  • kreativnost pozitivní: Hus, husité, Jednota bratrská, Komenský (když přijdou na to, jak to je a pak se toho drží), 200 let jediný stát s „náboženskou svobodou“ na světě – dokázali problém objevit
  • nejednota (Bílá Hora)
  • Legionáři v Rusku byli v tlaku, museli si počínat kreativně, a tak kreativní byli, vybudovali tam stát ve státě a když přijeli do ČSR, tak byla místa rozebrána a řekli jim, že za službu vlasti se neplatí.
  • český sloh (neopakovat slova) × anglosaská esej (logická struktura, konzistentní terminologie)
  • česká škola dle Mirky Adamcové: absolventi vysokých škol neřeší problém, ale školní úlohu (nevidí celek) – poručík Dub
  • Cimrman: vynálezce (tj. kreativní), hudebník, pedagog, spisovatel, vědec, cokoliv – tvůrčí ve všech směrech. Nepochopen, neuznán1
  • Švejk – kreativní sluha, šašek, široký rozsah rolí (blbec, genius, poslušný, rebel), je maximálně sám sebou, neredukovatelný (není v racionálním předvídatelném systému, nepropočitatelný, na pár krocích nezáleží, více než systém faktických vztahů), rozpětí mezi extrémy.
    Jednoroční dobrovolník Marek si vymyslel spoustu zvířat v časopise „Svět zvířat“.
  • Chuck Norris – virtuální, absurdní, kreativní, hravost – jako Cimrman

Co říkali velcí mužové

  • Tyrš: Přelez, přeskoč, nepodlez.
  • Cimrman: Můžeš i podlézt, ale pak se zase narovnej.
  • Hitler: Čech je jako dobrý cyklista. Nahoře se hrbí a dole šlape.
  • Göbels: Češi jsou smějící se bestie.
  • TGM: Nebát se a nekrást. Ach synku, synku doma-li jsi.

Srovnání

  • Němci: filosofové a symfonici (komplexní myšlení)
  • Židé
  • Američané jsou vůdcovský národ, Němci taky, my ne.
  • Francie – královna (noblesa, ale i ženskost a manipulace)

Východisko a poučení

  • kreativita: charakteristika Boha stvořitele
  • Charakteristika národů je jako obdarování u lidí.
  • Pravý Čech je ten v týmu, kdo řeší problémy a napadají ho nové cesty.
  • Nebýt ani moc přizpůsobivý (konvenční, konformní) ani moc nezávislý.
  • Pokud budeme konvenční a konformní, tak to využijeme negativně, protože se naučíme hledat cestičky jak ochcávat ostatní, jak si pomoci.
  • Pokud budeme sebevědomí a odvážní a budeme dávat druhým inovativní pohled, tak můžeme něco přinést.
  • Jak to aplikovat na spolupráci a na mládež: podřizovat se (jednota), nezapadnout, nenechat si vzít co do mě Bůh vložil.
  • Mezinárodní projekt (Němci vymyslí a Češi řeší problémy).

Poznámka: Jmenované charakteristiky se týkají národa obecně. Neznamená to, že takový je každý Čech.

Citáty

Čech není originálem v nejpůvodnější podobě; dejte mu však popud a on sirku rozžehne v plamen. Aby plamen brzy neuhasí, ale potrval a přinesl užitek, o to se musí postarat zase jiní [Chalupný E. 1932 Národní povaha československá, s. 72]

Např. Český přízvuk na první slabice Chlupatý spojoval s českou anticipativností, s údajnou českou schopností ideových rozběhů za současné neschopnosti jejich dokončování, tedy s údajným mentálním deficitem sociální a politické finalizace originálních rozběhů: Čech není originálem v nejpůvodnější podobě; dejte mu však popud a on si ruku rozžehne v plamen. Aby plamen brzy neuhasl, ale potrval a přinesl užitek o to se musí postarat zase jiní. [Chalupný E. 1932 Národní povaha československá, s. 72]

 duch bohatý a zajímavý, ale vniterně chaotický, plný náběhů, ale nedodělaný  Postavte jej do kteréhokoliv oboru, všude projeví pozoruhodné postřehy, ale nikde neprovede dokonalé dílo. [Chalupný E. 1932 Národní povaha československá, s. 117]

s. 35: (stálo by za to to opsat celé): ublíženost (trpění pod Rakouskem, Písně otroka, vzpoura, vzlyky, slzy, ustupovat, couvat, stěžovat si), sentiment, malost

Citováno podle HAVELKA, Miloš, 2001. Dějiny a smysl: Obsahy, akcenty a posuny „české otázky“, 1895–1989. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Knižnice dějin a současnosti. ISBN 978-80-7106-424-6. Strana 33 (pokud není uvedeno jinak).

zdroj: https://theoria.cz/?p=186

V roce 2013 náš národ získal nového krále a oslavil 200 let královské moci. Když se narodil Ježíš, zúčastnili se ho tři králové a (protože?) Byl oznámen jako Kristus a budoucí král, dokonce i král králů. Před dvěma měsíci jsem v Pretorii vystoupil na konferenci afrických kmenových králů. To dělá pětkrát „krále“ v krátké době. Zatímco v našem národě se vedou diskuse o významu a „čistě obřadní“ funkci královského majestátu, ne v době Ježíše nebo v naší době v Africe. Co je král a královský majestát? Jádro věci zní: Ve jménu Boha člověk vládne národu. V moderních uších to zní cizí a nebezpečné, přinejmenším nedemokratické. Může být takový koncept Boží myšlenkou? Ano. Dokonce od začátku a do říše míru. Mojžíš nás učil, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu a že člověk byl předurčen vládnout zemi. Tato pravda však byla známa již před Mojžíšem. Egyptští a další starověcí králové tvrdili, že jsou obrazem boha, a proto měli právo vládnout. Jinými slovy: božská pravda byla známá, ale vládce ji aplikoval jen na sebe a pozvedl se nad svůj národ a své poddané. To je hlavní zkaženost této božské pravdy. V dřívějším blogu „Sláva hierarchie“ tvrdím, že hierarchie není lick-up-and-kick-down, ale uctívání-up-and-care-down. Francouzští králové ukázali naprostou zkaženost královského majestátu: „Stát, to jsem já“, a tyrani se obohacují a vraždí odpůrce i poddané. Co ale říká moderní král Nizozemský Willem Alexander? „Jsem tvůj král, abych sloužil národu.“ Skutečná hierarchie, bohulibá vláda, je starat se o poddané, starat se a nic jiného než starat se, reprezentovat Boha poddaným, ve jménu Boha vládnout národu. Království je ve velkém měřítku to, co je Otcovství v malém měřítku. Podívejte se na mé předchozí blogy o otcovství. Naštěstí existují otcové, kteří svým dětem intuitivně ukazují obraz Boha. Bůh chce, aby jeho dětem a jeho národům vládl někdo, kdo jim ukazuje Boha. A proč dědičná královská moc? Boží vlastní syn vládne jménem svého Otce! A slouží, dokonce obětavě, pro svatost jeho Otce! Kristus je politický termín; to znamená: vyvolení, jako u „zvoleného prezidenta“ mezi volbami a inaugurací. Ježíš se narodil jako Kristus, přicházející král, aby po šesti (?) Tisíciletích úsilí jedné světové vlády ukázal, že skutečné královské panství ve spravedlnosti a s kulturní rozmanitostí je možné, a to i po dobrých tisíc let.

Intimita Boha Od přátelství, dokonce i k intimitě s Bohem, se nyní obracíme k intimitě Boha. Začíná to jeho majestátní slávou, planoucí svatostí a ničivým hněvem. Chci mluvit o smlouvě. Smlouva je Boží nápad. Bůh vyjadřuje svou důvěrnost skrze smlouvu. Mojžíš viděl Boha … a padl na tvář. To samé s Izaiášem a Janem. Ezekiel viděl Boha … a byl sedm dní zmatený, zmatený. Tito velcí muži ze zkušenosti věděli: Go se musí bát. Žalmista říká: „Moje pomoc přichází od Hospodina, který stvořil nebe a zemi“ (Ža 121: 2, 124: 8) a zdůrazňuje, že Bůh je opravdu velký. A poslechněte si srovnání bohů (pozn. Stále mluvíme o národech): „Bohové všech ostatních národů jsou pouze modly, ale Pán stvořil nebe“ (1Kr 16,26; Ž 96,5). A k této modlitbě proroka k „pravému Bohu“: „Ty, Pane, jsi pravý Bůh… Když se hněváš, svět se třese. Národy nemohou vydržet váš hněv … řekněte jim, že bohové, kteří nestvořili zemi a nebe, budou zničeni. Hospodin stvořil zemi … a roztáhl nebe … “(Jer 10: 10-12).

Tento velký, úžasný, děsivý, nádherný Bůh se sklání ke stvoření a říká: „Miluji tě, rozhodl jsem se tě milovat, rozhodl jsem se zavázat se milovat tě, chránit tě, prosperovat…“ Toto je Boží intimita. Dokážeme pochopit, jak obrovská je tato shýbání se od Boha? Tento velký Bůh Stvořitel překlenuje obrovskou propast mezi sebou a stvořením smluvním závazkem, smlouvou se všemi národy, před pádem. Tento Bůh dokonce uzavírá stvoření po pádu, přičemž propast je tak úplně větší: smlouva s Abrahámem, s Izraelem a s Davidem. V některých případech je smlouva bezpodmínečná: Bůh tak touží překlenout propast! V některých případech je smlouva podmíněná, přičemž zákony a předpisy jsou pečlivě zavedeny, kvůli nesvatosti stvoření, a opatření v případě porušení smlouvy slabší strany, protože Bůh opět touží překlenout mezeru. Jak milostivé, jak velkolepě laskavé! Jak intimní.

Často se opakující formule smlouvy zní: „Já jsem tvůj Bůh a ty jsi můj lid“. S ohledem na všechna smluvní pravidla a předpisy to lze shrnout: „Jsem tu pro vás! Tento velký a úžasný Bůh je tu pro nás, pro můj i váš národ, pro panenské dcery USA a Brazílii, pro Ghanu a Tibet, pro Tuaregy a Kurdy. Sehne se, ohne se a vykřikne: „Pojďte ke mně, zatížené Korejské a Eritrejské dcery Virgin, hrdé Panny dcery, Řecko a Afghánistán, moje pravidla jsou lehká, moje pravidla jsou jasná, jen mě následujte a nechte se učit“. To je Boží intimita, Boží srdce (pro národy). Izrael a Církev jsou samozřejmě Božími partnery, kteří toho dosáhli. Proto se smlouvy těchto partnerů více zaměřují. Ale tito partneři jsou prostředkem k dosažení cíle: Boží intimní láska k pannám, národům, je červenou linií jeho příběhu. Autor pieterbos40 • Publikováno v God

Národy a Bůh (4); jejich smlouvy 21. století Mohou národy, řekněme Kanada, Německo, Čína, uzavřít smlouvu s Bohem? Není to mimozemšťan? Jsou současné státy a prezidenti schopni a ochotni se setkat s Bohem? Je Bůh schopen a ochoten se v naší době projevit v národním měřítku? Prostřednictvím Amose, proroka, kap. 1 a 2, Bůh oslovuje sedm národů ohledně jejich sociálně-ekonomického chování k sobě navzájem. Toto je jasná ukázka principu vztahu mezi bohem a stavem, že Bůh má přímý vztah se státem, s prorokem jako prostředníkem. Nyní si přečtěte následující příklady … naší doby. V roce 1895 král Tonga uzavřel smlouvu mezi svým státem a Bohem; v roce 1988 jeho nástupce tuto smlouvu obnovil. V roce 1991 prezident Chiluba ze Zambie slíbil sebe a svůj národ Bohu. V roce 1994 ji obnovil; v roce 2005 udělal jeho nástupce Levi Mwanawasa totéž, stejně jako prezident Rupiah Banda v roce 2010. V roce 1997 prezident Kerekou z Beninu zasvětil svůj národ Bohu; při jeho znovuzvolení proti němu stáli kněží voodoo; vyhrál. V roce 1998 prezident Museveni z Ugandy zasvětil své předsednictví a svůj národ Ježíši; v roce 2012 vyznává všechny národní hříchy a uzavírá národ Bohu. V roce 2002 premiér Vanuatu „podrobil“ národ Bohu; v roce 2004 to potvrzuje jeho nástupce. V roce 2008 vláda Dem. Rep. Kongo v reakci na evropská vyznání týkající se kolonialismu zasvětilo národ Bohu. V letech 2002 až 2006 více než 150 vesnic/ostrovů/kmenů na Fidži, po procesu pokorného a společenského vyznání, uzavřelo smlouvu s Bohem, často okamžitě potvrzeno zázračnými ekologickými změnami: obnova rybolovu a řek, obnovený růst korálových útesů !

V letech 2000 až 2004 v Nigérii čtrnáct kmenových králů uvěřilo v Ježíše a přivedlo své kmeny před Boha. Čarodějničtí lékaři se to pokoušeli zablokovat okultní mocí, ale Bůh konal zázraky v kmenovém měřítku a k Pánu přišlo mnoho čarodějnických lékařů. Od roku 1990 „předalo klíče od města Ježíši“ více než tři sta starostů velkých měst v Brazílii. Důležitá byla role přímluvců a duchovních vůdců. V jednom z těchto měst, Diadema, se nezaměstnanost a kriminalita snížily tak drasticky, že národní vláda nechala provést vyšetřování příčiny a reprodukovatelnosti.

Není to „míchání církve a státu“? Ne. Církev a stát jako instituce musí být oddělené. Církev nesmí ani tvrdit, že „zastupuje Boha na zemi“. Církev by se ale měla modlit za národ (město/stát/kmen), dokonce by měla identifikačně vyznávat své hříchy, a tak zprostředkovávat mezi Bohem a státem. Když je církev (1) sjednocená, (2) svatá a (3) má Boží vizi svého národa, může autoritativně zprostředkovávat mezi Bohem a národem, nikoli organizačně, ale na kolenou. Stejně jako kněží voodoo, svobodní zednáři a OSN a EU navrhují „smlouvy“ pro své národy, tak i církev může zprostředkovat Bohem zamýšlenou smlouvu Boha s národy. Sklizeň národů začala, nyní, v 21. století! Nevizionářská církev a stále přísnější „oddělování církve od státu“ na západě jsou překážkami (kým je navrhl?), Aby se Bůh a stát správně propojily. Bůh však moudrost moudrých (a bílých) pletl, aby pokorným národům ukázal, kdo je.

zdroj:

 For theory, see RE-MYTHOLOGISATION OF INTERNATIONAL POLITICS? (www.servingthenations.org/societyarticle.asp?ArticleID=178). For testimonies see MIRACLES AT CITY SCALE  (http://www.servingthenations.org/nationsarticle.asp?ArticleID=225); TRANSFORMATIONS IN THE PACIFIC (www.servingthenations.org/nationsarticle.asp?ArticleID=88).

By pieterbos40 • Posted in nations
Národy a Bůh (3); jejich smlouva Národy jsou Boží myšlenkou. Bůh je stvořil (i ke svému obrazu). Bůh je také uzavřel, všechny, všechny národy, kmeny, národy, království a státy, dokonce i pobřežní oblasti USA a Nizozemska. >> Čekají USA a Nizozemsko překvapení? Bůh „dal národům jejich dědictví“ (Dt 32: 7), což naznačuje intimní vztah s národy. Bůh oslovuje nejen Jeruzalém a Judu, ale také pohanské národy a města jako „Panna, dcera“, panna, což znamená připravená ke smlouvě; „Panenská dcera Babylon“ (Iz 47: 1) Bůh přikazuje národům, aby ho chválili (Ž 67, 117), radovali se z Něho (Dt 32:43, Iz 42:11). Chce, aby věděli, že vládne (1Kr 16:31). Bůh posílá proroky k národům (Jer 1: 5, Obadiah, Jonah). Národy se před ním budou třást a čekat na jeho spravedlivý soud (Ž 98: 9; 99: 1).

Bůh hlásá spravedlnost a soud všem národům (Ž 9: 17,20; Iz 2: 4; 42: 1; Jer 50: 2; Mik 4: 3; Mat 10:15; 12:18; Lukáš 10:14; Zj 18: 5,6). Bůh také oznamuje, že „obnoví jmění“ Moaba, Ammona, Elamu (Jer 48:47; 49:6; 49:3) a Sodomy a Samaří (Ez 16:53). >> To vše nás nutí přemýšlet: Jak intimní Bůh jedná se všemi národy? A pak, ke konci SZ, se závoj zvedne. V Zech 11: 4–17 vidíme ovce (národy), vedené a uváděné v omyl a zneužívané pod pastýři (králi a prezidenty), kteří s hlavním pastýřem nemluví. Hlavní pastýř „vzal dvě hůlky a nazval jednoho Favorita… a já [vrchní pastýř] jsem pásl stádo“ (vs. 7). Vrchní pastýř se následně rozhněvá na nevěrné najaté pastýře (v. 5,8) a nakonec na stádo (v. 6,8-9). Vrchní pastýř ve svém hněvu provede symbolický čin: „Vzal jsem svou hůl zvanou Přízeň a zlomil jsem ji, čímž jsem zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy“ (Zach 11:10). POZN. Za prvé, „já“, hlavní pastýř, je pastýř pod Bohem, Ježíš, který přijde. Za druhé, že „já“ bylo původně ve smluvním vztahu se všemi „národy“ (jak bylo definováno v předchozím blogu), bylo a jsem dobrým pastýřem všech národů, vašeho národa a mého, nevyjímaje! Favor je jeden překlad hebrejského výrazu; další překlady jsou „Krása“, „Milost“, „Přátelství“ (německy), „Něžná láska“ (holandsky).

Jak slavná smlouva. A jak strašné je to rozbití. Celá tvorba tají dech! Pak ale dojde k nejneobvyklejší události, vs. 12: vrchní pastýř požaduje, aby jimi byli vyhodnoceni jeho pastýři, králové a prezidenti, které právě vyhodil z funkce (!)! A oni hodnotili svého vrchního pastýře na 30 stříbrných, Mojžíš nařídil nejnižší cenu za otroka. Hlavní pastýř nemusí na tento přestupek reagovat, protože mu okamžitě přijde na pomoc jeho Bůh, který ho poučí: „Hoď to hrnčíři“ (vs. 13). Když později Jidáš zradí Ježíše za stejnou částku peněz, která je vržena hrnčíři, Matthew se inspiruje, aby řekl, že tímto aktem se naplňuje proroctví Zach 11. Jinými slovy, Ježíš nezemřel jen jako Pastýř našich duší;

Ježíš také zemřel jako pastýř národů; a chce být stále jejich pastýřem! Ježíš tím, že prolil svou krev, položil základ nejen pro Novou smlouvu s Izraelem (Jer 31, 1Kor 11:25). Položil však také základ pro novou smlouvu se všemi národy. Proto Ježíš posílá své učedníky „učednit všechny kmeny, národy, státy a města“. A během tisíciletí bude Ježíš vládnout svému izraelskému společenství se všemi národy uzavřenými do tohoto společenství. A když poté Bůh suverénně ustanoví nové stvoření, znovu vyzve národy, aby žily se svým Bohem ve smluvním vztahu: „Nyní je Boží příbytek s lidmi a on bude bydlet s nimi. Budou to jeho lidé. “ (RSV; také Zjevení 21: 24,26, 22: 2). To je tradiční formule smlouvy: Izraeli: Budu tvým Bohem a ty budeš mým lidem; a tady k národům: Budu jejich Bohem a oni budou mými lidmi! >> Západní svět se zasekl ve stále více zúžené separaci církevního státu. OK. To se však zcela liší od Bohem zamýšleného intimního vztahu mezi Bohem a stavem. Čeká nás překvapení.

zdroj: By pieterbos40 • Posted in nations

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This