0 Items
WOOCS 2.1.8

Budha a Láska – Diamantová Cesta

Buddha a láska

Lama Ole Nydahl

Ukázka z připravované knihy

Nikde jinde neprožíváme současně tolik štěstí a tolik utrpení jako v lásce. Říká v úvodu knihy Buddha a láska lama Ole Nydahl. Proto jsou v této oblasti Budhova učení zaměřující se výhradně na lidský rozvoj tak cenná. Ve srovnání s tím je vlastně běžná světská láska ztrátou času. Proto by partnerství mělo být dalším způsobem, jak se dál rozvíjet. Když se silný vztah mezi mužem a ženou stane vzorem, budou radost a štěstí zářit směrem dovnitř i ven. Pomoci k tomu má i tato kniha, která obsahuje vše, co lama Ole Nydahl jako zprostředkovatel Buddhových nejvyšších učení považuje z celé šíře 84 tisíc rad a poznatků shrnutých do 108 knih za užitečné pro naplňující smysluplnou lásku. Učení založená na uvolněnosti dokazují svou účinnost již přes více než 2550 let. Jsou nadčasová a přinášejí lidem užitek. Pro páry pak není trvalé štěstí pouhým snem, ale je skutečně možné! Přinášíme vám ukázky z knihy, která v českém překladu vyjde na konci tohoto roku.

 

Lze ve vztahu najít trvalé štěstí?

Většina lidí je toho názoru, že štěstí je možné najít někde vně, a pak si je udržet. Konzumní společnost s radostí tuto mylnou představu posiluje, když nám neustále namlouvá, že cesta na to nebo ono místo nás učiní šťastnými nebo že vytouženého stavu dosáhneme ve chvíli, kdy si koupíme určitou věc. Jiní slibují, že tento stav zaručí volba politické strany nebo zvláštní způsob stravování. Lidé v naději na domnělé štěstí vkládají do jeho hledání síly a drahocenné hodiny a roky svých životů, aniž by přitom věděli, jak si je v případě, že by ho dosáhli, udržet. A tak se stává, že sice odjedete na vysněnou dovolenou, ale letovisko je přeplněné. Získáte vysněného muže či ženu, ale on nebo ona nakonec upláchne těsně před dveřmi svatební síně s někým jiným. Horko těžko vybojované uznání v zaměstnání se může po krátké době změnit ve zlomyslné pomlouvání, protože spolupracovníci nás nemají rádi. Milované děti si vybudují svůj vlastní život, ke kterému už člověk nikdy nedostane klíč. Otec rodiny náhle zemře. Důchody, na které si člověk celý život střádal, jsou sníženy a diamantové prsteny, které měly vydržet navěky, se ztratí.

Důvod je jasný: pokud je příčina štěstí pomíjivá, může štěstí vydržet jen tak dlouho, dokud zůstanou zachovány jeho vnější a vnitřní podmínky. Pokud zaniknou, zmizí podmíněné štěstí stejně rychle, jako se objevilo. Jak už před 2500 lety řekl velký řecký filozof Hérakleitos: „Vše plyne.“

Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí. Někteří myslí při jeho hledání jen na sebe, ale většině je to příliš málo a neuspokojuje je to duševně ani fyzicky. Štěstí, které jim chybí, pak hledají v blízkosti milované osoby a chtějí se o ně podělit. Pro mnohé je totiž těžké spát sami. Od tohoto úsilí neodradí vysoká míra rozvodovosti, ani zkušenost, že láska málokdy vydrží po celý život. Navíc v partnerském vztahu není nic zadarmo. Růžové obláčky lásky září jen tak dlouho, dokud o ně usilujeme a věnujeme jim dostatek pozornosti. Po počáteční době vzájemného poznávání je nutné, abychom i v běžném životě mysleli na štěstí svého partnera a také rozvíjeli vlastní vnitřní život. Pokud se ale podíváme, jaké nástroje máme pro tento účel po ruce, zjistíme, že nám ve skutečnosti často nestačí, respektive že nevíme, jak s nimi zacházet.

Pomoci může pohled na Buddhovo učení. Ukazuje nejenom jak dosáhnout trvalého štěstí nezávisle na všech vnějších okolnostech, ale dokonce jak se sám stát zdrojem štěstí a lásky. To je jediný cíl Buddhových metod. Můžeme se přirozeně zeptat, co věděl Buddha o lásce, partnerství a o možnostech, které nabízí, když byl sám mnichem a byl obklopen především sobě podobnými lidmi. Není to ale tak úplně pravda. Většina buddhistů, jak v minulosti tak nyní, je plně zapojená do života, má práci a rodinu. Říká se jim laici. Právě ti se ptali historického Buddhy na problémy týkající se každodenního života a lásky. Buddha odpovídal podle toho, jaké měli schopnosti a životní situaci, aby jim odpovědi přinesly skutečný užitek a mohli s nimi pracovat. Kromě toho Buddha ještě předtím než se vydal na cestu za štěstím, které nemůže zničit nemoc, stáří ani smrt, vedl bohatý milostný život.

Každému mohou pomoci zejména učení o příčině a následku (skt. karma), která předal poté, co dosáhl osvícení. Nabízejí totiž hluboký vhled do životních souvislostí. Aniž by moralisticky zdvihal ukazováček, vysvětluje, které myšlenky, slova a činy vedou v budoucnu k dobrým a které ke špatným výsledkům. Díky těmto znalostem získáváme možnost vzít budoucnost do vlastních rukou. Skříňka na nářadí je naplněná až po okraj a my se můžeme chovat smysluplně a správně a přinášet radost sobě i druhým. Učení o příčině a následku v žádném případě neznamená, že karma je osud, naopak nám dává jedinečnou a obrovskou svobodu neustále zasévat správná semínka těch plodů, jež bychom rádi později sklízeli. Znamená to, že neustále vytváříme příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a jsme spoluodpovědní za štěstí i utrpení blízkých, kteří se nám otevřeli. Ve vztahu jsme totiž více otevření a dobré i špatné dojmy dozrávají zvláště rychle.

Přednost dáváme těm cílům, které nám mají přinést štěstí, ale rozhoduje i způsob, jak jich dosáhnout. Pokud už máme rodinný dům, jezdíme několik let pravidelně dvakrát ročně na dovolenou a naše žena se každý měsíc nechává „zušlechťovat“ v kadeřnickém salonu, už nás tolik nebude vábit pohodlný život na kanapi před televizí se slanými tyčinkami a pivem. Dále můžeme svoji sílu, díky které jsme dosáhli takových výsledků, využít smysluplněji pro nadosobní cíle. Všechny životní zkušenosti jsou důležitým základem pro rozvoj směrem k trvalému štěstí – ať už jste sami, žijete v páru, rodině nebo jste součástí nějaké skupiny. Zkušenosti umožňují využít sílu, veškerý nadbytek, radost, lásku, vědomě udržované vysoké mínění o partnerovi a o okolí a zároveň objevovat nové, často třeba i náročné, ale vzrušující možnosti. Láska si tak zachová delší svěžest a zároveň ubude i omezení v mysli a zmizí pevně zakotvené návyky. Osobní omezení se sama od sebe rozpustí nebo se stanou výzvou, které se velmi rádi postavíme. Každá zkušenost se pak stane krokem na cestě k trvalému štěstí.

Každý pár má svá pravidla

Všichni se lépe učí v dlouholetém vztahu. Jestliže dobře funguje, může být velmi uspokojující a přinášet mnoho štěstí. Pokud se chceme doplňovat a setkávat na vnější, vnitřní a tajné úrovni, může nám věrnost přinést čas, prostor a hloubku potřebnou pro spoustu růstu.

Obecně platí, že bychom měli na sexuální úrovni působit co možná nejméně utrpení, protože v této oblasti je člověk zvlášť zranitelný. Díky věrnosti vzniká prostor pro důvěru, který se dotýká jen partnerů. To jim umožňuje vzájemně se zcela otevřít, což je pro cestu společného rozvoje nutné. Každý má vlastní práh bolesti, a proto existuje i na poli věrnosti odpovídající počet pravidel hry. Každý pár a každý sám za sebe si nakonec musí vymezit ta vlastní.

Bez ohledu na to, nakolik se dnes snažíme vyrovnat rozdíly mezi mužem a ženou – navzdory všem přísahám věrnosti a slibům znamená nevěra pro každé pohlaví něco jiného.

Ženy nejčastěji prožívají vztah na duševní úrovni, muži mnohdy na fyzické. Mužská věrnost se ve světě obecně necení příliš vysoko. Neznamená to ale nutně, že na jeho vztahu s partnerkou není něco v pořádku. Muži bývají často nevěrní, protože pociťují nadbytek a hledají vzrušení. Vyjdou si ven, užijí si zábavy, která většinou není lepší než obvykle, ráno se podívají vedle sebe na neznámý obličej a jdou zase domů ke své milované. Vše se dělo jeho tělem, nikoli v jeho těle. Proto to nebylo tak osobní a on brzy na vše zapomněl. Jestliže ale vážný vztah naruší nevěra ženy, obvykle už byly v partnerství delší dobu problémy, nebo už se s otevřeným srdcem nabízel dlouho někdo jiný. Vše se odehrává v jejím těle, je vystavena většímu nebezpečí, snadněji onemocní nebo nechtěně otěhotní. Proto často mívá ochota ženy k nevěře mnohem hlubší kořeny než mužova. Když hledá další milostné známosti žena, vypovídá to, že v rodině není něco v pořádku. Jestliže je nevěrný muž, nemusí to znamenat nic. Už staří Římané říkali: „Nedívejte se na císaře, ale na to, co dělá jeho žena.“

V dnešní době, ve zdravé společnosti a také ve stávajících vztazích si musí každý sám ujasnit, zda „naše těla patří k sobě a energie by se neměly míchat s dalšími“ nebo „už dlouho se milujeme spíš ze zvyku než z vášně, možná bychom se měli otevřít novému vzrušení“. Může se také stát, že se jednoduše zamilujeme. Každý pár si musí sám ověřit své možnosti podle své štědrosti, připoutanosti a zvyklostí. Jestliže se máme prostě rádi, je potřeba neustále dbát na to, aby neochabovala vzájemná důvěra. Pokud ale jdou návaly žárlivosti příliš hluboko a milovanou osobu znejisťují, bylo společného učení se už dost. Pak bychom se měli rozhodnout, zda spolu chceme zůstat nebo ne.

Nesmíme zapomenout, že jeden druhého nevlastníme, že každý si s sebou neseme od času bez počátku nekonečně mnoho svazků, které se mohou v tomto životě projevit jako přitažlivé popřípadě problematické vztahy. Objeví-li se nečekaná „zamilování“, měli bychom chápat, že se z naší druhé polovičky nestal naráz horší člověk, ale že nejspíš nemá nadhled nad situací nebo ji nedokáže zvládnout. Pokud do existujícího vztahu vstoupí další lidé, stane se tak nejčastěji kvůli velmi silné karmě. Byli jsme s nimi v minulém životě. Objeví-li se znovu, jsou pro nás následkem dřívější vzájemné blízkosti znovu přitažliví. Také je docela dobře možné, že jsme v minulém životě žili se stávajícím partnerem jen povrchně nebo krátce. Pokud naopak kolem projde někdo, s kým jsme dříve strávili celý život a výborně si rozuměli, cítíme se k takovému spojení samozřejmě silně přitahováni. Jestliže v takovém případě nedokážeme nebo nemůžeme kvůli zaběhlým zvykům nebo úzkosti změnit současného partnera, bývá následkem spousta utrpení. Škodí to jak emočnímu životu, tak oboustrannému rozvoji.

Přistupovat k partnerovi, který nás opouští, se slovy: „Jestliže z toho máš radost, pak ti to přeji!“ se většinou daří až tehdy, když si sami již nic nepřejeme, rozhlížíme se jinde a nejsme závislí. Snaha skutečně zrealizovat to, co se za tímto výrokem skrývá, člověka obrovsky obohatí. Štěstí, které hledáme u druhých, je stejně nadčasově přítomné v nás samotných. V takové situaci bychom měli překonat vše osobní. Jestliže navíc dokážeme rozšířit do světa svá dobrá přání, znamená to obrovský skok v rozvoji. Kdo se dokáže otevřít štěstí druhých, sdílet ho a dát jim prostor vzájemně se inspirovat, dává jim velký dárek. Jak říkají Dánové: „Když někoho miluješ, dej mu svobodu. Jestliže se vrátí, patří k tobě, a když ne, je to tak lepší.“

Každý musí přijít na to, co odpovídá úrovni žárlivosti partnera nebo partnerky a míře otevřenosti dané karmou. Tato pravidla si můžeme stanovit jen individuálně tím, že se muž a žena pozorují a zjistí, kolik blízkosti vůči vnějšímu světu je pro ně smysluplné a k unesení. Dokud nemají žádné děti a chovají se zodpovědně, takže nelámou srdce pro vlastní potěšení, nedávají prázdné sliby, neohrožují ničí zdraví, vypočítavě nelžou, aby druhé zneužili nebo učinili někoho nešťastným tím, že zničí jeho důvěru, jsou svobodní.

Tajemství velké lásky

Láska je, když myslíme víc na dávání než braní. Je to nejen hluboké přání být s někým šťastný, ale stálé přání udělat pro něj něco dobrého. Když jsme od základu pozitivní a otevření svěžesti, každý okamžik se stává bohatým a plným radosti. Tváří v tvář lásce se zdá všechno možné, bez jakýchkoli omezení.

Nejčastěji prožíváme lásku jako velmi osobní a jedinečnou. Když se však na tento pocit a chování, které je s ním spojeno, podíváme pečlivěji, zjistíme, že mnozí lidé kolem nás prožívají v podstatě to samé. Přesto si každý, kdo se při pohledu na krásný obličej kdekoli na světě zamiluje, myslí, že se stalo něco jedinečného. Pokud jsme se někomu otevřeli, prožíváme hluboké propojení s partnerem a můžeme se přitom těšit, že dobrá nálada, která vzniká, se dotkne i jiných. Již Platón chápal lásku jako úsilí o celistvost. Čerstvě zamilovanému člověku je jasné, co má vlastně každý neustále a všude před nosem. Nikdo nedokáže zažívat dokonalé vlastní štěstí sám. Vše je propojené a odehrává se neoddělitelně od druhých. Vznikají okruhy šťastných lidí, které drží pohromadě láska. Může jít o rodiče a přátele, kteří mají radost ze vztahu, nebo třeba o sousedku, kterou napadlo, že by mohla dát dohromady hezký pár.

Jak se bohatá a spojující láska rozvíjí, jsme stále více schopni vidět silné prožitky nadosobně a bez sentimentu. Účinně to odstraní sklon marnit drahocenný čas očekáváním nebo být závislý na podmíněných prožitcích. Jsme-li připraveni chápat život jako cestu rozvoje, je pro nás samozřejmé podělit se s druhými o dobré dny a vzít si poučení z těch špatných. Jestliže se navíc vystříháme zvláště překážejících pocitů, rozvineme velké množství vědomého prostoru „mezi a za“ prožitky.

K čemu dochází při obohacující a obdarovávající lásce? Jejím základem je přitažlivost a žije z radostné výměny. Oba se mají rádi a dávají si to nejlepší. To, co partneři do vztahu vkládají, se dobrým způsobem doplňuje a oba se tak učí. Každý z nich vkládá do vztahu nadšení, vhled a tělo, a protože setkání je tak bezprostřední, přináší to každému z nich výhody a stávají se bohatšími. Tato štěstí přinášející láska, jež osvobozuje a naplňuje, se projevuje čtyřmi různými způsoby. Dokáže obsáhnout oblasti výměny bez úsilí (obdarovávající lásky), aktivního soucitu, sdílené radosti a neochvějné duševní rovnováhy a vztahuje se ke všem úrovním života.

Buddha přál všem bytostem, aby uskutečnily čtyři druhy lásky, neboť jsou přímým předpokladem pro dosažení osvícení. Čím více lásky k bytostem rozvineme, tím jednodušší bude náš život. Nebudeme tak snadno napadnutelní a tak často reagovat na takzvané „nespravedlnosti“. Naučíme se dívat na to, co je cizí, a na nepřátele jiným okem, rozšíří se okruh přátel a budeme uvolněněji vnímat změny. Sami začneme působit na druhé přitažlivě, protože láskyplnou pozornost si rád vychutná každý. Když se díky lásce otevřeme, můžeme být všem bytostem mnohem užitečnější.

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This