Co říká Bible

„Kniha života“, nazývaná také „svitek života“ nebo „pamětní kniha“, obsahuje jména lidí, kteří mají vyhlídku na to, že získají dar věčného života. (Zjevení 3:5; 20:12; Malachiáš 3:16) O tom, čí jméno tam bude zapsáno, rozhoduje Bůh podle toho, zda jsou mu jednotliví lidé věrní a poslouchají ho. (Jan 3:16; 1. Jana 5:3)

Své věrné služebníky má Bůh už od „založení světa“ lidí ve své paměti, jako by je zapisoval do nějaké knihy. (Zjevení 17:8) Prvním z těch, jejichž jména byla zapsána do knihy života, byl zjevně věrný muž Abel. (Hebrejcům 11:4) Tato kniha není jen pouhý výčet jmen. Je dokladem toho, že Jehova je milující Bůh, který „zná ty, kdo mu patří“. (2. Timoteovi 2:19; 1. Jana 4:8)

Může být něčí jméno z knihy života vymazáno?

Ano. O neposlušných lidech ve starověkém Izraeli Bůh řekl: „Kdokoli proti mně hřešil, toho vymažu ze své knihy.“ (2. Mojžíšova 32:33) Pokud se prokážeme jako věrní, naše jména ve „svitku života“ zůstanou. (Zjevení 20:12)

Otázka: proč se ve Zjevení 17:8 (a možná také ve Zj 13:8 – záleží na překladu, Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v Knize života zabitého Beránka.) píše o těch jejichž jméno není od stvoření světa zapsáno v Knize života…“? Mohlo by to, ve spojitosti s Žalmem 69:29 („Z Knihy života ať jsou vymazáni, mezi spravedlivé ať nejsou počteni!„), Zjevením 3:5 („Kdo vítězí, bude se oblékat bílým rouchem a jeho jméno nikdy nevymažu z Knihy života…“) a Zjevením 22:19 („A jestliže by kdo ujal od slov proroctví tohoto, odejmeť Bůh díl jeho z knihy života …“, Bible Kralická) znamena, že všechna jména celého lidstva jsou v Knize života a později je jedno po druhém vyškrtáváno, jakmile každý odmítající Krista překročí hranici finálního vypovězení? Vždycky jsem si myslel, že jsou naše jména zapsána do Knihy života až když uvěříme evangeliu. Kdyby tomu tak nebylo, neřekli by kalvinisté „Podívejte! On už předem zvolil ty, které spasí; jejich jména již byla zapsána před stvořením světa!“?

Odpověď: Několik veršů nám něco říká o Bohu, který vymazává nebo nevymazává jména z Knihy života: „… a jeho jméno nikdy nevymažu z knihy života (Zj 3:5); „odejmeť Bůh díl jeho z knihy života“ (Zj 22:19, BKR); Nuže, jestli sejmeš jejich hřích, bude dobře, jestli ne, vymaž mě ze své knihy, kterou jsi napsal. Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Kdo proti mně zhřešil, toho vymažu ze své knihy. (Ex 32:32-33, ČSP)

Tyto zmínky o vymazání z Knihy života nám dovolují pouze dvě vysvětlení: 1) všechna jména jsou zapsána v Knize života od věčnosti, což poukazuje na Boží touhu všechny spasit, až do doby, kdy nevratně odmínou Krista a jejich jméno je vymazáno; nebo 2) jakmile je někdo spasen, je jeho jméno poprvé zapsáno v Knize života, a když se později odvrátí od Krista, je jeho jméno smazáno. Ani jedno z těchto vysvětlení neodpovídá kalvinismu. První vysvětlení popírá, že by Božím záměrem bylo spasit pouze vyvolenou skupinu, a druhé popírá věčnou jistotu vykoupených.

Zmínky o těch jejichž jména jsou v Knize života“ (Filipským 4:3; Zjevení 21:27) a o těch, jejichž „jméno není od stvoření světa zapsáno v Knize života zabitého Beránka“ (Zjevení 13:8; 17:8; 20:15) nám nepodávají vysvětlení o tom, jak a proč tam jména jsou či nejsou zapsána. Pouze nám popisují, že na konci dějin tam některá jména budou a některá nebudou nalezena. Ale je jasné, že jména mohou být a také bývají z této knihy vymazávána.

 

Když zvážíme obě výše uvedené vysvětlení, dojdeme k závěru, že druhé dává možnost vykoupeným ztratit spasení, což je ale v protikladu s Kristovým jasným zaslíbením („… a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života – Jan 5:24), takže se musíme rozhodnout pro první vysvětlení. Když porovnáme všechny verše, můžeme dojít pouze k závěru, že v souladu s Boží touhou spasit všechny, jsou jména všech lidí od věčnosti zapsána v Knize života zabitého Beránka. Která jména jsou vymazána? Jména těch, kteří se odmítají poddat vábení Ducha Svatého. Za takový hřích není odpuštění (Marek 3:29; Lukáš 12:10).

A tak není nic, co by Písmo říkalo o „Knize života“ na podporu kalvinistů, pouze jim odporuje.

Originální článek vyšel v roce 2004 v angličtině na stránkách The Berean Call (TBC) https://www.thebereancall.org/content/january-2004-q-and-a-4

Všechny citace Bible jsou z překladu Bible21, není-li uvedeno jinak.

Zmínky o těch, jejichž „jméno není od stvoření světa zapsáno v Knize života zabitého Beránka“ (Zjevení 13:8; 17:8; 20:15) – nám sice neříkají proč tam není, ale celkem jasně říká, že v knize života není od stvoření světa. A to jaksi nejde dohromady s tím, že „všechna jména jsou zapsána v Knize života od věčnosti“.
Vypadá to, že soudruzi z NDR asi někde udělali chybu, že? Že by si vybrali jen to, co jim hodí do krámu a zbytek ignorovali?
„Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“ (2Tm 4,3-4)

Zdroj: https://horasion.cz/jmena-v-knize-zivota-otazka-a-odpoved-tbc/

 

Biblia mluví o knihách Židovského Života ve Zjevení

Co je kniha života?

Kniha Života je záznam napsaný Bohem před vytvořením světa, který uvádí lidi, kteří budou žít navždy v nebeském království . Termín se objevuje jak v Starém, tak v Novém zákoně.

Je vaše jméno napsáno v knize života?

V judaismu dnes hraje kniha života roli ve svátku známém jako Yom Kippur nebo Den usmíření . Deset dní mezi Rosh Hashanah a Yom Kippur jsou dny pokání , kdy Židé vyjadřují výčitky za své hříchy prostřednictvím modlitby a půstu .

Židovská tradice říká, jak Bůh otevírá Knihu Života a studuje slova, činy a myšlenky každého člověka, jehož jméno tam napsal. Pokud dobré činy osoby převáží nebo převyšují jejich hříšné činy, jeho jméno zůstane zapsáno do knihy ještě jeden rok.

V nejposvátnějším dni židovského kalendáře – Jom Kippur, poslední den úsudku – osudu každého člověka je Boží uzavřen pro nadcházející rok.

Kniha života v Bibli

V Žalmech jsou ti, kteří jsou poslušní Bohu mezi živými, považováni za hodné, aby jejich jména zapsal do knihy Života. V jiných výrazech ve Starém zákoně se „otevření knih“ obvykle vztahuje k závěrečnému soudu. Prorok Daniel zmiňuje nebeský dvůr (Daniel 7:10).

Ježíš Kristus se zmíní o knize života v Lukášovi 10:20, když řekne 70 učedníkům, aby se radovali, protože „vaše jména jsou psána v nebi“.

Pavel říká, že jména jeho kolegů misionářů „jsou v knize života.“ (Filipským 4: 3, NIV )

Jezdecká kniha života ve zjevení

V posledním soudu jsou věřící v Krista ujištěni, že jejich jména jsou zaznamenána v Židovské knize Života a že se nemají strachovat:

„Ten, kdo zvítězí, bude oblečen v bílých oděvech a nikdy nevymaže jeho jméno z knihy života.

Vyznám jeho jméno před svým Otcem a před svými anděly. „(Zjevení 3: 5, ESV)

Jehněčí samozřejmě je Ježíš Kristus (Jan 1:29), který byl obětován za hříchy světa. Nevěřící však budou posuzováni za vlastní dílo a bez ohledu na to, jak dobře  prácují, nemohou tuto osobu spasit:

„A kdo nebyl nalezen napsaný v knize Života, byl odhozen do ohnivého jezera.“ (Zjevení 20:15, NIV ) (přišel o hlavu a jeho tělo jde na rpzebrání),duše  bude otrok pekla! Jejich tělo bude použito pro záporný systém, hlava pryč – prázdná maska!

Křesťané, kteří věří, že člověk může ztratit svůj bod spásy k termínu „vymazaný“ v souvislosti s Knihou Života. Citují zjevení 22:19, které odkazuje na lidi, kteří odnáší nebo přidávají do knihy Zjevení . Zdá se však logické, že se opravdoví věřící nebudou pokoušet odnést nebo přidat do Bible.

Všem kdo nejste nábožensky vzdělaní a nemáte ani páru o duchovní práci jde o skutečnou bitvu a o život – neumíráte na covid ale na zradu vaší duše a tedy boha, dávejte si pozor ! Hlídejte si vaše závislosti a s kým trávíte čas!

Bible není starodávná pohádková knížka ale jasná GPS fyzického života. Neznalost zákonů nikoho neomlouvá !
Vlažní a tedy neznabozi budou definitivně vyvržení – Kelnera jste viděli!!!
Může vám pomoct proti zabědněnosti, egoismu a pýše  – která se v českých školách podporuje odjaktěživa!

Determinismus je filosofické přesvědčení, že každá událost nebo stav věcí je důsledkem předchozích událostí na principu kauzality a pevně daných zákonitostí.

Znamená to, že vývoj světa je dán posloupností událostí řídících se absolutně platnými přírodními zákony. Existuje tedy pouze jedna možná budoucnost, a tato je teoreticky zcela předvídatelná.[1]

Myšlenka determinismu se poprvé objevuje přibližně v 5. století př. n. l. Příznivci této myšlenky byli zejména atomisté Leukippos a Démokritos, kteří věřili, že vesmír je čistě mechanicistický. Později tento názor rozvíjejí stoici jako součást své teorie univerzálního kauzálního determinismu. Výsledné filosofické debaty, které sloučily Aristotelovskou etiku a stoickou psychologii, vedly v rozmezí mezi 1. a 3. stoletím Alexandra Afrodisijského k první debatě o determinismu a svobodě. Tento případ je znám jako paradox svobodné vůle.

Pamatujte vlažní tedy (nerozhodní ) budou vyvrženi!