0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

5 důkazů boží existence! Tomáš Akvinský – Jedeme na duchovní Pohon!

Tomáš Akvinský  (1224 – 1274)

 

Pět cest vedoucích k poznání Boží existence lidským rozumem:
  • PohybVěc, která je v pohybu, musí být do pohybu uvedena jinou věcí nebo silou. Musí tedy být Prvotní hybatel, Bůh, který uvádí věci do pohybu.
    Nic se nemůže pohybovat samo od sebe.
    Pokud každá pohybující se věc potřebuje svého hybatele, potom i celá soustava pohybujících se věcí potřebuje svého hybatele.
    Tímto prvotním hybatelem je Bůh.
  • Příčina a následek

    Žádný objekt nevzniká sám od sebe. Jinými slovy, každá věc je přivedena do existence nějakou jinou věcí. Musí tedy existovat původní a primární příčina, Bůh, který je na počátku řetězce existence všech věcí.
    Existují věci, které jsou vytvořeny jinými věcmi.
    Neexistuje věc, která by měla příčinu svého vzniku sama v sobě.
    Nemůže existovat nekonečná řada příčin. Žádná věc nemůže být příčinou své vlastní existence.
    Musí tedy existovat prvotní příčina bez jakékoliv další příčiny, Bůh.

  • Nutnost a nahodilostNěkteré věci musí nutně být, jiné nutně být nemusí, protože jsou nahodilé. Nahodilé věci mají svou příčinu. Ne všechny věci jsou nahodilé. Musí existovat věc, která je nezbytná jako příčina nahodilých věcí. Touto nutnou věcí je Bůh.
  • Stupně dokonalostiU dvou mramorových soch lze říci, že jedna je krásnější než druhá. Vzhledem ke dvěma uměleckým dílům můžeme prohlásit, že jedno má vyšší stupeň krásy než druhé. Pro jakýkoliv typ dané kvality (dobrota, krása, znalost) tedy musí existovat dokonalý standard, kterým jsou tyto kvality poměřovány. Tyto kvality jsou obsaženy v Bohu.
  • Rozumný plánPoslední cesta mluví o řádu přírody. Při pohledu na přírodu, na přírodní procesy a fyzikální zákony nám zdravý rozum napovídá, že příroda je uspořádána moudrým tvůrcem, Bohem.

    Tak tady to vidíte jedeme na duchovní pohon !

  • Přesto jediným skutečně adekvátním uchopením Boha je podle Tomáše Akvinského ono metafyzické poznání, pojetí Boha jako bytí samotného, které nemůže nebýt. To ovšem lidský rozum sám nedokáže nahlédnout.
  • Za nejvýznamnější osobnost celého středověkého období a vrcholné scholastiky byl považžván Tomáš Akvinský. Byl to především teolog, přesto žže psal filozofické spisy. Inspiraci hledal u Aristotela. Ve svém myšlení se zabývá poměrem mezi tím, co stvořil Bůh a tím co bylo stvořeno vlastním působením. Teologické poznání začíná u zjevení Boha a sestupuje ke stvoření a naopak lidský rozum začíná u zjevení a stoupá k poznání boha. Proto se o Akvinského filozofii hovoří jako o vzestupné.Všechno, co na světě existuje a můžže být shrnuto do pojmu jsoucí, je bytí. Akvinský stejně jako Augustinus nebo Descartes potvrzují jsoucí prostřednictvím existence sebe – evidentních principů. Neexistuje nic, co by nemohlo být jsoucím – myšlenky, obsahy atd. Jsoucí je neomezitelné, nedefinovatelné, neexistuje slovo, které by jej vystihovalo. Jsoucí se vyskytuje v různých způsobech bytí – jakým způsobem to je – modus essendi. Tyto způsoby bytí o jsoucím něco vypovídají a Akvinský je označuje Kategoriemi jako Aristoteles. Bytí se vypovídá různými způsoby analogicky. Všechny věci se shodují v tom, žže jsou, ale každá je jiným způsobem např. zámek na klíče a zámek pro princeznu – analogie bytí.Pouze o bytí lze říci, žže jest. Podobně jako u Aristotela se u Akvinského substance skládá z látky, kterou nelze smyslově vnímat a formy. Forma pak určuje tvar a podobu věcí, které lze vnímat smysly. Látka a tvar jsou vnitřní příčinnou každého jsoucna. Látka znamená potenci, žže se můžže a nemusí něco stát, je to možnost. Formě odpovídá akt. Pak je tu ještě esence, kterou Akvinský pojímá jako něco odlišného od existence, něco, co nám dá nahlédnout představu věci. Esence musí být přidána k existenci – actus essendi a toho je schopen jedině Bůh. Tento akt se nazývá actus purus.Prostřednictvím 5 cest Akvinský ukazuje, žže Bůh je. 1. cesta vychází z pohybu. Je to přechod z možnosti k uskutečnění. Cílem této cesty je dostat se k tomu, kdo zapříčinil první pohyb, anižž byl sám pohybován někým jiným. 2. cesta – účinná příčina. Vše podléhá nějaké příčině, ale první příčina všeho je Bůh. 3. cesta je protiklad mezi možným a nutným. I za nahodilými věcmi je nutně Bůh. 4. cesta vychází ze stupňů uspořádání jsoucího a nejvyšší stupeň tohoto uspořádání je Bůh. 5. cesta vede vše žživé i nežživé k cíli. Dle Akvinského musí existovat něco, co zapříčiňuje, žže i nežživé věci podle svého řádu k cíli dojdou. Všechny tyto cesty směřují ke stejnému principu, kterým je Bůh.Bůh je dle Akvinského příčinou všech podob bytí, je nepochopitelný pro lidský rozum. Lidé ve svém poznání mohou dojít pouze k tomu, žže Boha nikdo nikdy nemůžže pochopit.

    Bůh stvořil člověka najednou jako jednotu duše a těla. Duše a tělo fungují jako Aristotelova látka forma. Duše je nejprve jako nepopsaná tabule, proto ke svému poznání potřebuje smysly. Vše co můžžeme na světě poznat a pochopit, ležží mezi lidským rozumem a Bohem.

    Vše od přirozenosti směřuje k dobru a největší dobro je Bůh. Člověk ale může svobodně jednat podle svého morálního přesvědčení a na svou zodpovědnost. Svědomí pak ukើe mylné chování, jedná-li člověk proti tomuto zákonu. Lidský zákon je dle Akvinského rozumové jednání, které je nám dáno od přirozenosti. Všechny zákony jsou pak od toho odvozeny.

    Akvinský vycházel Aristotelova myšlení a teorie poznání, které rozvinul. Zároveň kritizoval teorii novoplatónismu a Augustinovu nauku o poznání. Vytvořil však naprosto novou teorii, když spojil Aristotelovu nauku s novoplatónismem. V roce 1278 Akvinského učení převzal řád dominikánů, řád františkánů naopak jeho učení kritizoval. Po jeho smrti mnoho autorů navazovalo na jeho učení a snažžili se o různé interpretace. Z nich se pak vytvořil směr, kterému se říkalo tomismus.

  • Tomismus je filozofický a teologický směr, vycházející z názorů italského dominikána sv. Tomáše Akvinského (1225 – 1274), katolického filosofa a teologa, který je církví považován za největšího křesťanského myslitele všech dob. Tento směr usiluje o racionální spojení aristotelismu a platonismu s naukou sv. Augustina z Hippony (354 – 430) a celým církevním učením. Tomismus je součástí filozoficko-teologické epochy, nazývané scholastika.

  •  Boží existence

    Dokazováním Boha se ve středověku zabývala zejména scholastika, která se snažila shrnout všechny vědomosti do jedné knihy (sumy). Důkazy existence Boha definoval teolog Tomáš Akvinský.

    Hovoří zejména o těchto 5 hlavních důkazech:

    • pohyb – někdo musel udělit podnět, aby došlo k prvotnímu pohybu
    • příčina – vše má příčinu
    • nutnost a nahodilost – vše má účel
    • nejvyšší dokonalost – musí být
    • někdo musí vše řídit

    Zároveň tvrdí, že existují 3 typy poznání Boha:

    • rozumové
    • vírou
    • intuitivní (po smrti)

    V poslední době někteří ateisté zdůrazňují, že věda a víra jsou dvě různé věci. Na první pohled to vypadá, jako by člověk měl oddělit rozum od víry. Ve skutečnosti však toto není možné, už kvůli přirozené lidské snaze dozvědět se více o svém původu charakterizované otázkou: “Odkud jsem a kam směřuji?“.

    Někteří vědci správně tvrdí, že například teorie velkého třesku nepopisuje jak vznikl svět, to je a vždy bude záhadou – tato teorie pouze popisuje události, které by mohly nastat po tzv. velkém třesku. Teoreticky se tedy Bůh a věda nevylučují, nicméně prakticky někdy ano, neboť mnoho ateistických vědců považuje předpoklad existence Boha za nevědecký.

    Další scholastik, církevní otec Anselm, k rozumovému poznání Boha dodává: “Nehledám pochopení, abych uvěřil, nýbrž věřím, abych mohl pochopit. Neboť věřím i to, že kdybych nejdříve nevěřil, nemohl bych ani rozumět.“ To pak shrnul do slavné věty „fides quaerens intellectum“ (víra, jež hledá porozumění).

    Závěrem lze tedy jen kostatovat, že ačkoliv Boha nelze dokázat lidem, kteří v něj nechtějí uvěřit, On sám o své existenci dává mnoho důkazů. Existence Boha je také mnohem pravděpodobnější než jeho neexistence.

  • Důkazům Boží existence se např. věnují tyto články:

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This