0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Astrál a aura !

Aura kolem lidského těla, tak jak ji vidí jasnovidec

    Přestože (či možná právě proto, že) je nám éterické tělo bližší, zdaleka se o něm nepíšči nediskutuje tolik často, jako o těle astrálním. I zde platí přísloví, že pod svícnem bývá tma. O existenci astrálního těla se alespoň doslechl snad každý, kdo se jen trochu otřel o esoterní nauky; dosti pravděpodobně na nějakou zmínku o něm narazil již v první knížce na tento námět, která mu padla do ruky. Pohledu jasnovidce se astrální tělo jeví podobně jako tělo hmotné, avšak obklopené aurou zářivých barev, v níž se obrážejí emoční stavy člověka. Podobně jako tělo éterické, astrální tělo je také jakýmsi mostem, v tomto případě spojujícím hmotný mozek s myslí, kterážto sídlí v řádově ještě vyšším těle mentálním. Jiným důležitým rozdílem je to, že astrální tělo má oproti tělu éterickému, které se začne rozkládat téměř okamžitě po smrti hmotného těla, podstatně delší životnost.

Každý člověk sice má a používá svoje astrální tělo, nicméně málokdo si je jeho existence vědom, ještě méně je potom těch lidí, kteří jsou schopni je kontrolovat za plného vědomí. U velké většiny lidí jde vlastně jen o shluk prvotní astrální látky, tj. látky ještě mnohem menší hmotnosti než tomu je v případě těla éterického, astrální látky která se ještě nestačila plně zformovat. Jsou přitom ale lidé, jejichž astrální tělo je plně vyvinuté a dobře fungující, mající svůj vlastní život a jsoucí prospěšné svému majiteli.

Potenciálně nějvětší užitek ze svého astrálního těla může mít člověk v době spánku. U člověka duchovně poměrně nevyvinutého, kterýžto stav se obráží i na jeho astrálním těle, jde jen o nejasné sny, z nichž si po probuzení pamatuje málo nebo vůbec nic. V případě duchovně vyspělejšího člověka, jehož hmotné tělo se právě oddává hlubokému spánku, může tentýž vést v astrálním těle nadmíru aktivní, zajímavý a užitečný život. Také je za jistých podmínek schopen si tyto sny přenést do hmotného mozku, zapamatovat si je. Pro takového člověka se život přestává dělit na stavy denní bdělosti a nočního bezvědomí a stává se jediným, neustále plynoucím životem, zatímco jeho vědomí se pohybuje mezi hmotným a astrálním světem.

Astrální tělo je schopné pohybu a to dokonce pohybu značně rychlého. Jednou z prvních věcí, kterou se člověk v astrálním těle naučí dělat, je v něm cestovat, často i do značných vzdáleností od spícího hmotného těla. Tímto se ovšem dá vysvětlit mnohé z toho, co nám jinak připadá podivné či zhola nemožné: třeba znalosti míst o nichž víme, že jsme tam nikdy nebyli, „létací sny“, lidmi občas zahlédnuté přízraky bližních a známých, kteří se fyzicky nacházejí na jiném konci světa, atp.

Studenta esoterismu ovšem fascinuje hlavně to, že astrální tělo je místem kam se přesunuje vědomí člověka po smrti hmotného těla, místo kde prožijeme další a nezanedbatelnou část cyklu naší současné inkarnace.

Jak jsme již viděli a ještě uvidíme, v theosofii má zvláštní význam číslo sedm. To se ovšem nevztahuje pouze k theosofii, sedmička je podobně prominentní například v učení kabbalistickém, pythagorejském atp. Ještě než se pustíme do dalšího rozboru, bylo by dobré si znovu uvědomit, že kategorizování, která přitom budeme provádět, nelze nikdy přijímat úplně a doslova. Všechny světy, sféry, říše, těla, kategorie a pod-kategorie v theosofickém učení vyhraněné, ve skutečnosti nemají žádné pevné hranice, vždy a všude dochází k jistému prolínání, vše má určitou míru volnosti. Tuto hlubokou esoterní pravdu pro jistotu periodicky opakuji, aby snad nedošlo k mýlce.

Podobně, jako rozlišujeme sedm skupenství pevné hmoty (pevné, kapalné, plynné, éterické, nad-éterické, sub-atomické a atomické), také astrální hmota se dělí na sedm stupňů. Ten nejjemnější a tudíž řádově nejvyšší očíslujeme jedničkou, nejnižším je tedy sedmý stupeň. Materialistická věda si je už po nějakou dobu vědoma toho, že základní stavební kámen hmoty – atom, je ve skutečnosti skoro úplná prázdnota. Přitom jak vědci postupně odhalovali nové a nové atomové částice, nikomu se až doposud nepodařilo přijít na to, jaký je v tom vlastně systém. Hypoteticky by se dalo prohlásit, že některé subatomické částice jsou vlastně součástí vědou zatím neuznávaného „atomického systému“ astrální hmoty. V takovémto případě by elektron mohl být ve skutečnosti astrálním atomem, který by se mohl skládat z jiných, ještě menších částic, atd. Jednalo by se potom vlastně o dva „paralelní světy“, které se navzájem prolínají, protože ale „vibrují“ na zcela odlišných vlnových délkách, nijak si vzájemně nepřekážejí. Existují ještě světy vyššího řádu než astrální a je dosti pravděpodobné, že některé z objevených a atomovými fyziky popsaných částic mohou patřit k těmto vyšším sférám. To, že současná atomová fyzika se stále více oddaluje od ortodoxní vědy a začíná se spíše blížit mystické filozofii, už dávno není žádným tajemstvím. U jednoho mého známého – kabbalisty světového formátu – si atomoví fyzikové už po léta podávají dveře…

Vraťme se ale k astrálnímu světu. Pokud čtenář správně pochopil výše uvedené principy, rozumí i tomu, že astrální svět není žádnou vzdálenou říší, že ve skutečnosti se nachází přímo vedle, dokonce i uvnitř nás samotných. Proto jsme také schopni, ať již vědoměči mnohem častěji nevědomě, se s tímto světem spojovat a dokonce tam pořádat objevné výlety. Protože na celkovém složení našeho astrálního těla se podílí všech sedm stupňů (skupenství) astrální hmoty, jsou nám teoreticky přístupné všechny říše astrálního světa.

S hlediska člověka je astrální svět místem, kde se vytvářejí, shromažďují a naplňují jeho přání a tužby. theosofisté hovoří zejména o tzv. „živelné tužbě“ (Desire-Elemental), která ovládá astrální tělo každého jedince. T

Funkce astrálního těla

V zásadě můžeme říci, že astrální tělo má tři základní funkce.

1. Umožňuje lidské pocity a emoce.

2. Je prostředníkem mezi lidskou myslí a hmotným tělem.

3. Může se stát dočasným sídlem lidského vědomí a nezávislého počínání.

theosofové obvykle dělí sedm základních principů, z nichž se sestává dokonalý člověk, na dvě skupiny – čtveřici nižších (rupa, prána, linga šaríra, káma rupa) a trojici vyšších (manas, buddhi, atma). Káma rupa, projevující se v astrálním těle, je tudíž tím nejdokonalejším z principů tvořících spodní skupinu. Charaktreristickými atributy kámy jsou lidské (také ale i zvířecí) vjemy, pocity a emoce. Pod tímto pojmem se ovšem skrývá nesmírná škála citových vjemů, například od prostého pocitu hladu, jaký má právě po potravě slídící hyena, až k té nejromantičtější lásce, jakou může ke svému idolu pociťovat strádající básník. Mezi těmito dvěma extrémy se nacházejí veškeré možné emoční vjemy, jimiž mohou být na příklad pohlavní touha, závist, nenávist, žárlivost, atp. theosofové je obvykle shrnují pod názvem „živelná touha“.

Podobně jako v pohádce o krásce a zvířeti, káma je tím zvířetem uvězněným v lidském těle, které musí být nakonec osvobozeno milující kráskou – lidskou duší. To, co lidstvo poutá nejvíce k hmotnému světu, není to nejhmotnější lidské tělo, ale právě ten nejvyšší ze zmíněných čtyř nižších principů, káma rupa, který v hmotném světě jedná prostřednictvím hmotného těla, jenž jest oním zvířetem, které je obývá. Káma jest především touhou. Touha představuje nižší, k vnějšímu světu se obracející aspekt lásky, tedy lásky především k věcem. Vyšší formou lásky je potom láska k životu, k lidstvu, k Bohu…

Emoce vzbuzující touha není ovšem přítomna jen v lidstvu. V jistém směru se nachází již ve světě minerálů, kde se váhavě začíná projevovat v chemicky založených vztazích. Podstatně více rozvinutá již je káma ve světě rostlin, u nichž pozorovatel dokáže v jednotlivých případech docela jednoznačně rozpoznávat na příklad oblibu či odpor k jistým osobám či jevům. Člověku milujícímu květiny, který jim svoje city dává najevo, se květiny odměňují tím, že rostou rychleji do větších rozměrů a jasnějších barev a naopak, v přítomnosti lidí, kteří květiny ničí, prudce povadají. Jeden můj přítel, který je hudebním vědcem, učinil řadu pokusů s tím, jak rostliny reagují na různé druhy hudby. Ukázalo se, že pokusné rostliny daleko nejlépe prospívaly, když se jim hrála hudba klasická, méně, když se jim nehrála žádná hudba a velice špatně se jim vedlo, když byly donuceny poslouchat rockovou hudbu, kterou zcela zjevně nesnášely.

Zdroj.Teosofie

Facebook

Pin It on Pinterest

Share This