0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Mára (Sanskrit: मार, Māra, tradiční čínština: 魔/天魔/魔羅, zjednodušená čínština: 魔/天魔/魔罗) (doslova smrt), někdy nazýván Pán smrti, je buddhistický démon, který se snažil zabránit asketovi Gautamovi (budoucí Gautama Buddha) v probuzení. V Buddhistické kosmologii je Mára spojován se smrtí, znovuzrozením a touhou.[1]

Ctihodný Nyánaponika Maháthera označil Máru za „zosobnění sil, které jsou antagonistické k osvícení“.[2]

Mára vládne samsáře, tedy všem bytostem, které se znovuzrozují. Pokud by někdo dosáhl probuzení, vymaní se z tohoto kola znovuzrozování a Mára nad ním už nemá moc. Když asketa Gautama seděl v Bódhgaji pod stromem bódhi a byl na cestě k probuzení, Mára to poznal a chtěl mu v tom zabránit. Mára, démonický nebeský král, představuje postavu pokušitele. Pokoušel Gautamu tím, že se ho snažil svést vizí krásných žen. Seslal na asketu své tři mladé dcery (Tanhá – touha, Arati – vášeň, Rága – rozkoš)[3], aby odvedly jeho pozornost. Asketa Gautama však pohybem ruky proměnil Márovy dcery ve stařeny. Podobně odolal i dalším Márovým nástrahám, dosáhl probuzení a stal se buddhou.

Čtyři formy Máry

Tradiční buddhismus popisuje 4 metaforické podoby Máry:[4]

  • Mára jako bůh (déva), který se snažil zabránit tomu, aby Gautama Buddha dosáhl osvobození od cyklu znovuzrození
  • Mára jako ztělesnění všech špatných (unskilful) emocí, jako je chamtivost, nenávist a klam
  • Mára jako metafora pro celou existenci
  • Mára jako smrt
  • Slovo „Māra“ pochází ze sanskrtské formy slovního kořene mrMāra je slovesné podstatné jméno s významem „způsobování smrti“ nebo „zabíjení“. Māra souvisí s jinými výrazy pro smrt se stejným slovním kořenem – maraṇa, mṛtyu.[6] Slovo mrtyu je jménem pro personifikaci smrti a někdy bývá spojováno s hinduistickým bohem Jamou.

    Slovní kořen mṛ je spojený s indoevropským slovesným kořenem mer s významem „zemřít, zmizet“ v souvislosti se smrtí, vraždou nebo záhubou. Podle autorů Encyklopedie indo-evropské kultury, Malloryho a Adamse, je tento kořen v indoevropských jazycích velmi rozšířený, což svědčí o jeho dávnověkém původ.[7]

  • Při zápisu slova Mára tradiční i zjednodušenou čínštinou používáme znak 魔 (pīnyīn: mó), který je možné přeložit jako „buddhistický démon“ (odkazujeme se přímo na Máru), „ďábel“, „zlý duch“ nebo „magie“.

    Použijeme-li zápis 天魔(pīnyīn: tiān mó) nebo 魔羅/魔罗 (pīnyīn: mó luó) odkazujeme se na formu Máry jako boha (déva) a Buddhova pokušitele.[8]Jama –

    Jama je védským a hinduistickým bohem smrti, vládcem podsvětí a ochráncem jihu. Jama je synem boha Vivasvána a bohyně Saranjú, kteří zplodili jeho ženský protějšek Jamí. Sourozenci spolu měli zplodit dítě a stát se prapředky lidstva, Jama však incest odmítl, ač Jamí s ním souhlasila. Později se stal prapředkem lidstva Manu, syn Vivasvána a Savarny, dvojnice jeho manželky.

  • Jama byl zároveň prvním člověkem, který obětoval bohům a prvním smrtelníkem. Za odměnu vládl po své smrti nad říší mrtvých ve třetím, tedy nejvyšším nebi, kde panuje radost a veselí.[1][2][pozn. 1]

    V pozdějším pojetí Jama obývá hrozivé peklo zvané Naraka, kde sídlí ve městě Jamapurí ve svém paláci a soudí hříšníky. Pro svou nestrannost je ztotožňován se samotnou dharmou. Je zobrazován kulhavý, se zelenou či černou pletí, rudým rouchem, na černém buvolu a ozbrojený smyčkou a kyjem.

  • Jeho písařem je Čitragupta, který ve své knize vyhledává dobré a špatné činy zemřelého, a jeho pomocníky, kteří přivádí mrtvé do podsvětí, jsou jamadútové, taktéž ozbrojení smyčkou. Jeho pomocníky jsou i holub a sova věštící blízkou smrt.
  • Vchod do podsvětí je hlídán hrozivými čtyřokými psy zvanými Sáraméjové („synové Saramy“).[2][3]

    Jamovým íránským protějškem je mytický král Jima, který však přes řadu společných rysů hraje odlišnou úlohu, v indické epické literatuře je z něj nejspíše odvozen král Jajáti z Mahábháraty a Vasu Uparičara z téhož díla. Motiv prvního smrtelníka a zároveň boha smrti se objevuje i u irského Donna. Jamovo jméno lze vyložit jako „dvojče“, čímž odpovídá prvotním bytostem z indoevropských mytologií jako je severský Ymi, germánský Tuisto či římský Remus, které jsou doprovázeny bytostí zvanou „člověk, muž“ jako je védský Manu, germánský Mannus nebo římský QuirinusRomulus. Podle Jaana Puhvela v původní verzi mýtu bylo Dvojče obětováno Člověkem, který se stal prapředkem lidstva.[2]

Facebook
Přidejte se do našeho seznamu

Přidejte se do našeho seznamu

Napište svůj email a dostávejte informace o nových produktech.

You have Successfully Subscribed!

Pin It on Pinterest

Share This