0 Items
WOOCS 2.1.8
Vyberte stránku

Tři monoteistická náboženství vnímají Boha jako někoho, kdo má všeobecný plán, kdo stanovil zákon a požaduje, aby jeho zákony každý poslouchal, a pokud ne, bude celou věčnost trpět nesnesitelnou bolestí. Je dosti ironické, že každý, kdo se náhodou narodí v části světa, jež nikdy o „božském slovu“ neslyšela, je zatracen spolu s těmi, kteří jej slyšeli a zavrhli. Tudíž Bůh, který je pokládán za vševědoucího a neomylného, vědomě stvořil miliardy lidí, které zatratil do pekla. Je vševědoucí a neomylný – což tedy znamená, že miliardy lidí nebudou mít nikdy šanci být spaseni, stejně jako ti, kteří si zvolili jeho zákon zavrhnout, a budou tedy po smrti odsouzeni. Proč? Proč by Bůh dělal takovou věc? Budiž, vyznavači monoteismu rádi říkají:  „Nikdy nevíme, co Bůh udělá nebo proč, ale musíme mít víru.“ To je slabá útěcha pro ty miliardy hořících v pekle. Samozřejmě se to netýká těch, kteří vědí, že jsou spaseni.

Pohané nevěří v Boha, který je zaujatý utrpením a bolestí. Nevnímáme Boha jakožto velkého soudce, jenž nad každým vynáší rozsudek a odsuzuje miliardy k věčnému utrpení. Nebojíme se Boha nebo jeho hněvu. Víme, že Bůh na nás nesesílá bolest ani utrpení. Víme, že strašné věci, jež se nám dějí, není „vůle Boží“. Monoteistický Bůh je Bůh s plánem, a my všichni prý máme být součástí jeho plánu – ať už může být jakýkoliv? Prý nás takto stvořil, aby nás mohl mučit – mučit nás pokušením. Stvořil ďábla, aby nás od něj svedl a oslabil nás, aby velká většina z nás padla za oběť úskočným svodům Satana. Pak nám ze života dělá úmyslně peklo tím, že nám do cesty sesílá zemětřesení, tornáda, požáry, záplavy, hurikány, nemoci, bouře, aby zkoušel naši víru, a po celou dobu zabíjí tisíce, dokonce miliony ve válkách a epidemiích, a naše duchovenstvo se nás snaží ujišťovat, že to všechno je součástí  „Boží vůle“ a že ti, co padli, jsou „v jeho rukách“. Pokud však Bůh kompletně ovládá vesmír, proč sesílá takové hrůzy, aby nás sužoval? Chová se takto skutečně milující a milosrdný Bůh?

Pro nás jsou Bohové, ať už k nim přiřazujete jakékoliv jméno, rovnovážnými silami vesmíru. Představují přírodní zákony vědy, které fungují jakožto rovnovážný faktor v přírodě, aby tvořily protiklad chaotickým a destruktivním silám, jež představují obři. Jsou příliš mocnou silou, než aby se jich týkala bolest a utrpení nebo spása každého jednotlivého jedince na tváři Země. Neznamená to však, že nemůžeme do jejich moci proniknout, aby nám pomáhala v našem životě. Neznamená to, že jsme plně odpojeni od moci, kterou jsou Bohové udržující řád ve vesmíru, aby nám pomohli prospívat ve všem našem konání.

My pohané, vyznavači víry lidu, si uvědomujeme, že vesmíru ovládají fyzikální zákony vědy a že akce a reakce přírody jsou protikladné síly chaosu (obrů) a řádu (Bohů). Nejsme stvořeni z hlíny, abychom byli zkoušeni a souzeni. Stvořila nás stejná Životní Síla, jež udržuje vesmír pohromadě – táž Životní Síla, jež je podstatou Bohů, a jíž jsme součástí, toho život měnícího evolučního procesu, který drží vesmír pohromadě, který udržuje rotaci planet kolem slunce a slunce, spolu s miliardami dalších hvězd, v rotaci kolem středu galaxie, a pohání galaxii a miliardy dalších galaxií obrovskou, nekonečnou prázdnotou vesmíru. To znamená, že jsme součástí přírody a vládnou nám tytéž přírodní zákony, jež řídí vše živé na této planetě a možná i jiných světech. A protože jsme součástí Životní Síly, akce a reakce řádu a chaosu, které vesmír řídí, všechny naše skutky přispívají k jednomu či druhému. Krom toho žijeme život a rozhodnutími, která činíme každou minutu dne, přispíváme k chaotickým, destruktivním silám, jež jsou obry, nebo přispíváme k uspořádané síle, jež jsou Bohové. Není hříchem porušit přikázání, ovšem jednoduchá skutečnost, že prostředí, jež nás obklopuje, společnost, v níž žijeme, způsob, jak na sebe lidé působí a jednají spolu, jsou všechno určeny tím, jak konáme. Pokud jsou naše skutky destruktivní, budeme žít v chaotické destruktivní společnosti, pokud však žijeme dle zlatého pravidla chování, pak budeme žít ve zdravé, uspořádané a progresivní společnosti.

Bohové nastavili pravidla, dle nichž vesmír funguje. Pokud své životy těmto pravidlům přizpůsobíme, budeme z nich mít užitek a posléze se individuálně i souhrnně jakožto lidé staneme velkými. A časem, po několika generacích, se naše děti, stanou Bohu podobnými.

Toto je pravda, kterou musíme pochopit – neřídí nás přikázání, z jejichž porušení budeme obviněni, ale měli bychom žít dle prostého zlatého pravidla o jednání s druhými tak, jak chceme, aby oni jednali s námi, ale zároveň rozlišujeme, že pokud s námi jednají špatně, nebudeme to tolerovat. Tudíž nikoho nenávidíme a snažíme se nikomu neublížit, nejsme však pacifisté, protože pacifismus znamená dovolit jiným, aby vás ovládali či vám ubližovali. Tudíž neposedáváme v modlitbě k Bohu, aby za nás zakročil, ale snažíme se utvořit pouta s našimi Bohy, abychom mohli proniknout do Životní síly, kterou s nimi sdílíme, aby nám pomohla v našem konání a dala nám moc uspět. Takže nečinně nesedíme a nepřijímáme osud, aniž bychom s tím nic nedělali. Víme, že musíme konat produktivně, pokud máme být úspěšní v životě a v tom, co děláme. Víme, že můžeme být úspěšní pouze pozitivním myšlením, podporovaným pozitivním skutkem.

Nevěříme v hřích, protože nemáme žádná přikázání, jež lze porušit. Chápeme, že jsou správné a špatné skutky, a když chybujeme, nemodlíme se za odpuštění, místo toho přijímáme skutečnost, že nejsme dokonalí a uznáváme, že jsme udělali chybu a slibujeme sobě a svým milovaným, že se pokusíme znovu se jí nedopustit. Víme, že chyby patří k životu a vlastně se z nich můžeme učit a růst  – stávajíce se lepším člověkem tím, že se budeme snažit své chyby neopakovat. Čili, zatímco bychom se měli ke svým chybám přiznat, a pokud je to nutné, odčinit škodu, jíž jsme se mohli dopustit, neměli bychom cítit vinu či stud, zvláště pokud správně rozeznáváme, čeho špatného jsme se dopustili. Ve skutečnosti bychom o tom měli mluvit s ostatními, jakožto ponaučení druhým, zvláště svým dětem a mladým lidem, jakožto příklady toho, co nedělat, když chtějí vést šťastný a úspěšný život. Všichni víme, že je často lepší své chyby přiznat, než je držet pod pokličkou a dovolit jim, aby hlodaly a užíraly vaši mysl a duši vinou a studem.

Problém s monoteisty je v tom, že jsou netolerantní ke každému, kdo nesouhlasí s jejich výkladem. Monoteisté tvrdí, že každý, kdo s nimi nesouhlasí, je odsouzen. Dokonce ani mezi sebou se nedokážou shodnout a mají dlouhou historii vzájemné nenávisti, vedení válek vůči sobě navzájem a vzájemného pronásledování. Křesťané vždy považovali Židy za děti Ďábla, protože zavrhli Krista, a Židé považují každého, kdo nepatří meži vyvolený lid, za podřadné. Dokonce i mezi Židy a křesťany panuje nesoulad. Ortodoxní Židé nesouhlasí s konzervativními Židy a obě skupiny nesouhlasí s Židy reformistickými, a samozřejmě tu jsou chasidé, a ani ti nesouhlasí. Křesťané jsou rozdělení ještě více. Katolíci, protestanti a pravoslavní křesťané spolu všichni nesouhlasí. Katolíci věří, že všichni křesťané, kteří nepatří ke katolické církvi, jsou odsouzeni shořet v pekle. Pravoslavní křesťané věří témuž u těch, kteří nepatří k pravoslavné církvi. Ti jsou všichni odsouzeni shořet v pekle. Protestanti považují pravoslavné i katolíky za bezvěrce a „pohany.“ Pak tu jsou muslimové, kteří jsou také rozdělení a válčí mezi sebou, považují každého jiného za bezvěrce, kterého lze beztrestně zabít, zotročit, znásilnit a mučit, protože nevěří v Alláha. Samozřejmě je to všechno šílené.

Jakožto pohané necítíme nenávist k žádné jiné víře, ani monoteistickým náboženstvím. Respektujeme všechna náboženská vyznání, i když nesouhlasíme s výkladem, respektujeme zbožnost. Protože většina lidí, kteří praktikují tyto víry, je v zásadě dobrá, nebo se snaží konat dobro, ale jejich víra je špatná. Většina lidí prostě chce vést dobrý život a my dokážeme respektovat každého, kdo chce vést dobrý život, ať věří čemukoliv. Starověcí Římané měli zvyk snažit se ztotožnit své Bohy s Bohy uctívanými jinými národy. Jisté praktiky, jako lidské oběti a homosexualita, se Římanům hnusili, ale pokud šlo o vlastní Bohy, které národy uctívaly, Římané je tolerovali a dokonce je přijímali do vlastního panteonu Bohů. Jakožto pohan nemám nemám problém pronést modlitbu k Ježíšovi, protože vím, že duchovní podstata Boha, Ježíše, který se uctívá, je v podstatě Bůh míru, a Ježíše mohu ztotožnit s Baldrem či jakýmkoliv jiným Bohem míru.

Štěstí vám všem,

Bob Blumetti

Sláva Ódinovi! Sláva Baldrovi!

Přeloženo z: http://www.geocities.ws/odinistlibrary/OLArticles/Articles/ourplace.htm

Reklamy
Facebook
Přidejte se do našeho seznamu

Přidejte se do našeho seznamu

Napište svůj email a dostávejte informace o nových produktech.

You have Successfully Subscribed!

Pin It on Pinterest

Share This